Není pravda, že jsem chtěla zabít psa exmanželovy partnerky. | Margita Balaštíková

[hudba] [hudba]

Margita Balaštíková je naším hostem.

Dobrý den.

>> Dobrý den. A zrovna bych vám chtěla poděkovat za pozvání. Vážím si toho a jste taky jediní, které jsem opravdu oslovila, abych vystoupila v médiích po dlouhé době.

>> To se potěšení na mé straně.

Paní Margita Balaštíková je bývalá poslankyně parlamentu. Je to přesně ta dáma, která si prošla skandálem s odstraněním, usmrcením psů bývalému manželovi?

No, a tváříte se, že ne? Říká něco špatně?

>> Tak to není pravda. Prý jsem se měla snažit o to.

>> No, počkejte. Takže toto připouštím a já řeknu, že jste díky tomu opustila tu vrcholovou politiku.

No.

>> Řekněte, že ne, že jsem se snažila, ale že jsem, že jsem chtěla to udělat. Já jsem to neudělala ani nechtěla.

Jo.

>> Že jsem to chtěla udělat. To je tak, jako by to také bylo špatně řečeno, protože to už navádí, jak kdyby jsem tam to fakt udělala.

>> Že jsem chtěla manžel?

>> Ano, že se říkalo, že jsem chtěla.

>> No, říkalo se. Ono kolem toho byla nějaká nahrávka.

>> Tak pojďme se vyjádřit nejdřív k tomu.

>> Hm.

No, byla. Pouštěla se a musím říct, že to není pravda. A pane redaktore, kdyby vám někdo, slyšel jste, že vám někdo chce zabít pejska, nešel byste hned na policii, nebo byste čekal dva roky a pak to vytáhl před volbama? To je moje odpověď k tomu, co se tam dělo.

>> Zbytečná otázka z vaší strany. Já v té situaci nejsem. Vy jste v ní byla.

>> Řekněte, zachovala jste se v té chvíli dobře. Bylo dobré opouštět politiku, když teď se do ní vracíte, my o tom budeme mluvit za chvilku, a říkáte, nic není pravda.

>> Nebyla to pravda. My jsme se s manželem v té době měli těžké období. Nebyl to lehký rozvod a manžel, skutečně bývalý, neprezentoval ty skutečnosti, které se děly, pravdě.

Proč jsem se tak rozhodla a proč jsem ihned odešla? S odvahou jsem odešla, protože je spousta kauz, politiků, oni tam zůstávají, bylo to před volbama. Já jsem nechtěla v žádném případě ohrozit hnutí ANO, na které by měl vliv vlastně to politické rozhodnutí těch voličů, že je třeba nebudou volit. Nechtěla jsem kolegům způsobit další potíže.

No a pak na podzim se začalo samozřejmě vyjednávat o vládě, skládala se vláda. No a na jaře už to bylo zbytečné jakkoliv se k tomu vyjadřovat. Takže já jsem skutečně vyklidila to pole s odvahou a s odvahou se zase na to pole politické bych ráda vrátila.

>> A hned se na to budu ptát. Nemohlo se stát, paní Balaštíková, že vám třeba v jisté chvíli ujely nervy, že člověk něco takového?

>> Víte, každý z nás má určitě něco v životě, co by nejraději vzal zpátky z toho, co vyslovil. Tak se ptám, jestli to nemohlo být tak, protože stát se může a to je ještě hodně daleko od toho jít a pejskovi uříznout hlavu. To uznáte to?

>> Ano. Nic takového, pravda, není. A já se k tomu opravdu nehodlám vracet. Řekla jsem svůj názor. Minulost měnit nemůžeme. A já určitě nebudu se vyjadřovat ani ke svému soukromému životu, ani k tomu, co probíhalo s bývalým manželem, a už vůbec ne k těmto kauzám.

Pro mě je to ukončená etapa života a já chci prostě spíš pracovat na budoucnosti, na tom, co mohu ještě na tom politickém poli pro lidi udělat. To je to, proč jsem do politiky šla, a to je také to, proč se do politiky vracím, protože mě řada lidí psala a oslovují mě na ulici a měli pocit, že jsem je slyšela, že jsem je jakýmsi způsobem zastupovala, viděli ve mně ten svůj hlas, který měli pocit, že není vyslyšen. A to je jediný důvod, proč se tam vracím.

>> Já mám poslední otázku k tomuto a ta totiž je vlastně důležitá, než se začneme bavit o té vaší politické budoucnosti. Vy říkáte, je to uzavřená kapitola, a já se ptám: je uzavřená i de jure ta kapitola?

>> Ano, vyřešeno. Takže už já nevím o ničem, proč by nebyla vyřešená.

>> Dobře. Vy budete kandidovat do senátu?

>> Ano, pokusila bych se o to.

Počkejte, to zní tak nejistě. Já bych tipoval, že žena vaší ražení řekne: „Ano, já budu senátorkou."

>> Kde se ve vás teď bere ta něha? Ta něha.

Tak v každém případě to rozhodnou voliči. Takže to není něha, ale je to skutečnost, že o tomto rozhodnou ti voliči. Já samozřejmě nabízím ty své patnáctileté zkušenosti z veřejného života. Z toho chci, aby mě lidé hodnotili za tu práci, kterou jsem po dobu, kdy jsem byla poslancem, vykonávala, aby si zhodnotili, co jsem pro ně udělala.

A myslím si, že ti, kteří mě píší a kteří chtějí, abych se vrátila, tak mají pocit, že takový člověk, který je jakýmsi způsobem zastupoval, tam chybí, že už nejsou tolik vidět a slyšet. A to je také důvodem, proč se do té politiky chci vrátit, protože kdybych to chtěla udělat kvůli funkci, zvolím úplně něco jiného, a vlastně v tom podnikatelském prostředí jsem svým způsobem šťastná.

>> A protože jsem také volič, tak se ptám: co jste pro mě udělala?

>> Co jsem pro vás udělala? V každém případě moje odbornost byla zemědělství a s tím spojená potravinářství. Já chci podat ještě, že vy máte mimo jiné zkušenost i ze slavného Slušovice.

>> Ano, jenom tak.

To je dobrá marka, ne?

>> Já myslím, že ano. Já, co jsem se naučila, mě opravdu hodně daly Slušovice. Byl to takový můj začátek a vlastně já opravdu musím říct, že zatím to úplně ne všichni překonali. To, co mi dali pan docent Čuba, byl pro mě osobností, která vozil ze světa zajímavé nápady. Chtěl je realizovat u nás v České republice. Takže já na tuto dobu vzpomínám svým způsobem i s hrdostí.

A já jsem vám skočil do řeči ve chvíli, kdy jste říkal, moje odbornost je zemědělství.

>> Takže moje odbornost je zemědělství, potravinářství. Samozřejmě všechny ty moje věci se točily kolem tady těchto věcí. Měla jsem na to trochu jiný názor, protože teď se hodně všichni baví o bezpečnosti, a já si myslím, že k bezpečnosti taky patří výroba potravin. Mít vždycky dostatek všeho, co nás uživí, co nám zabezpečí i svým způsobem svobodu, protože kdo je závislý na jakémkoliv dovozu nebo na nějaké jiném dodavateli, není úplně tak svobodný.

A v okamžiku, kdy tu věc nemá, tak samozřejmě ta druhá protistrana i určuje cenu. A já jsem to vždycky viděla jako velmi důležité, aby ty potraviny a to zemědělství tady fungovalo. Měli jsme ho kvalitní, pořád ho kvalitní máme, ale samozřejmě podmínky na tom evropském trhu nejsou správně nastaveny a tudíž český zemědělec je dehonestován už jenom výší těch plateb, které jsou na tu jeho plochu.

A to podle mě není správné, protože tam se potom ztrácí ta kvalitní úroveň našeho zemědělství a občan může mít pocit, že zemědělci vlastně nejsou schopni vyrábět ty potraviny tak levně jako v jiných zemích. Ale tam už je rozdíl v té podpoře finanční, ve výši dotace a také v jiných dotacích, které ty země zemědělství dávají, protože na rozdíl od některých vlád v České republice si oni uvědomují, že to je jedna z nejdůležitějších surovin, které potřebujeme.

I v minulosti se války vedly vždycky o území, o potraviny, o lidi, o nerostné suroviny.

Rozumím tomu.

Takže obecně a požádám o stručnou odpověď. Chceme nebo nechceme dotace?

>> Dotace musíme chtít, protože je to součást evropské zemědělské politiky. Pokud to takto bude nastaveno, tak je musíme chtít, protože bychom byli ještě více znevýhodněni.

>> Mhm.

No, spousta lidí, odborníků, dokonce ekonomů říká, že — vy máte ekonomickou školu, tuším — říká, že dotace pokřivují trh.

>> Ano, pokřivují.

Pokřivují. A já už jsem to řekla v předešlé otázce, kdy jsem vlastně řekla, že nejsou nastaveny správně, že náš zemědělec je dehonestován. Takže pokud by se zrušily jakékoliv zemědělské dotace na celém území Evropské unie, já věřím, že český zemědělec by určitě nebyl trapný, tratný a byl by zase top v zemědělské produkci.

Vy jste se před pár dny vyjádřila na svém Facebooku k problematice laboratorně pěstovaného masa. Myslím, že to bylo v souvislosti s tím, že Maďarsko to zakázalo. Vy to považujete za logický krok, ale paní Balšíková, neplatí tady, že pokrok prostě nezastavíme?

>> Tak víte, otázkou je, jestli je to pokrok, protože my si musíme říct, že to laboratorně vytvořené maso nám nedá to, co nám dodá třeba ten dobytek. A to jsou statková hnojiva — když je příjem, on je i výdej — a my je potřebujeme do té půdy, abychom zase mohli pěstovat třeba pšenici, ze které se potom dělá chléb.

Takže ono to má své plusy, ale samozřejmě má to spoustu mínusů, a já to zavrhuji i z toho důvodu, že opravdu ten člověk potřebuje živočišnou bílkovinu. Jsou na to nastaveny studie světové, které vlastně hovoří o tom, že i ten malý člověček potřebuje k rozvoji mozku opravdu živočišnou bílkovinu.

Takže pokud bychom se dokázali od tohoto odprostit, že chceme jenom tu zelenou planetu, že chceme určité věci dělat, tak si musíme uvědomit, že někde v tom A je pak i to B a C, které nás určitým způsobem poškozuje. A o tom se už nemluví. Za mě je to logický krok a správný krok.

>> Hm.

Takže laboratorní maso — tam jste jednoznačně proti. Zajímá mě ještě další věc, protože vy se teď budete ucházet o hlasy voličů a člověk si tak říká: co ona vlastně ta Balšíková, jak ona ty věci má nastaveny.

Mě zaujalo vaše vyjádření k volebnímu právu mladistvích. Řekněte, jak myslíte, že jsou ty věci teď dobře nastaveny a takzvaně nesáhejme na to, nebo zase tady platí, že čas tkul oponou a už jsou věci jinak?

>> Podívejte, já jsem tam v té své odpovědi přesně psala: pakliže bychom měli dát volební právo mladistvím, tak se vší zodpovědností, i s tou trestní odpovědností, s odpovědností další. To už se řadě — když se podíváte do komentářů — řadě lidem nelíbí právě těm mladistvím.

A já si myslím, že dnešní mladí bohužel žijí hodně v tom virtuálním světě. Jsou dce vzdáleni té realitě a nejsou schopni pojmout to, co vidíme my starší — tu praxi, že opravdu to přináší, jejich divoká rozhodnutí přináší i daleko větší problémy.

Nemůžeme myslet jenom na volby — na to myslí většinou politici: teď mě zvolí, bude to fajn — ale tihle mladí pak budou mít svoje požadavky a ty ještě nevycházejí z toho z reálného života.

Já jsem dokonce člověk, který říká, že bych byla ráda, kdyby do politiky šlo více odborníků s nějakou praxí. Ne že je odborník, protože vystudoval nějakou školu, ale chvíli v té praxi byl, protože jeho pohled pak na určité zákony, na to, jak to probíhá, je úplně jiný.

A když jste na něco odborník a máte zvednout ruku pro odbornou otázku a někdo po vás chce, abyste hlasoval proti té odbornosti, tak já říkám: napřed sobě musím zabít toho odborníka a před ostatními kolegy, kteří jsou odborníci — jakpak v tom vypadám, když hlasuju pro něco, co vím, že z odborného hlediska bylo špatně. To není správné. To je taková moje odpověď.

>> Hm.

>> A tihleti mladí lidé zkrátka — ta praxe jim chybí. Určitě mají právo do toho mluvit, a já mám v hnutí mladé podporovatele. Jsem za ně ráda, ale chci s nima vést diskuzi a chci je připravovat na to, že jestliže udělám nějaké rozhodnutí, vezmu k němu i tu zodpovědnost. A to si myslím, že chybí.

>> Eh, co znamená „já mám v hnutí"?

>> [vzdechy] Zatím těch členů hodně není, ale máme spoustu podporovatelů. Ano, založili jsme hnutí s názvem Odvážné Česko, ale máme desítky podporovatelů. Hledáme samozřejmě odborníky a i mladé lidi, kteří už jsou v praxi, aby k nám přišli, aby nám řekli, co potřebují, a s námi hledali řešení na ty problémy, které se na tom trhu objevují, aby se podíleli na tom.

My s nima chceme vést diskuzi. Já nechci, aby to bylo vlastně hnutí jedné ženy. Chci, aby to bylo hnutí lidí, kteří přišli a společně pracovali na tom programu, společně pracovali na těch řešeních a obhajovali ho na odborné bázi, diskutovali s odborníky. A tady chci říct: napříč všemi politickými spektry, protože jedině to, že spolupracujeme, diskutujeme, tak se můžeme k něčemu dostat.

>> Důležitá věc.

Odvážné Česko se jmenuje to vaše hnutí v nadcházejících volbách. Myslím teď ty senátní a samozřejmě komunální. Kolik lidí za Odvážné Česko bude někam kandidovat?

>> My jsme se rozhodli, že zatím budu kandidátem jenom já. Až v následujících volbách bychom chtěli postavit další kandidáty a ty dva roky do dalších voleb chceme využít právě k vytvoření tady těch platforem, k tomu, že potřebujeme získat dostatek kvalifikovaných lidí, protože opravdu chci, aby to byli lidé z praxe, aby přinesli právě tu odbornost a praxi do rozhodování v senátu, možná na krajích. Záleží, jak se bude dařit.

>> To, co teď říkáte, ty poslední věty — to bude platit i když se nedostanete do senátu?

>> Samozřejmě to není úplně ten největší cíl, je to cíl, ale my chceme budovat vlastně to hnutí, protože mě k tomu vyzývají lidé a ti lidé věří tomu, že se nám podaří dostat právě zpět tu odbornost, tu kvalifikaci a tu diskuzi.

Já zastávám názor, že všechny tyto věci musí jít odspodu, ne od vrchu. A že na těch zákonech a na všech těchto záležitostech se musí podílet lidé z praxe, protože nejhorší je, když se to odvíjí na ministerstvech zavřenými dveřmi a ta praxe potom musí bojovat s nařízeními, se zákony, které ani nejsou aplikovatelné a vlastně jí škodí.

>> A co máte proti mobilním telefonům ve školách?

>> Co mám proti mobilním telefonům ve školách? Podívejte, v každém případě, když učitel dělá výuku a to dítě si hraje s mobilem, no, tak ruší i ostatní, nesoustředí se na to, co je mu tam přednášeno, čím se zabývá.

Myslím si, že — a jsou k tomu zase světové studie — já jsem docela ráda, když se objeví studie, a opravdu renomované, a ty lidé k tomu berou zřetel, že ten mobil není úplně to nejlepší pro to dítě, že vlastně je tam spoustu nepravdivých informací na internetu. To dítě v tom ještě neumí hledat. Stává se i závislé na různých těch hrách, na tom, že komunikuje s tím mobilem.

A my přece nechceme závislost dětí na mobilu. My bychom chtěli děti ve sportu, chtěli bychom děti, kteří se učí, ale na trochu jiné bázi. Možná ano, zlobí se rodiče, že mají právo se svým dítětem zavolat si o přestávce.

Možná by se to dalo vyřešit, ale já si myslím, že opravdu ta závislost na mobilních telefonech, závislost na těch hrách je mnohem větší nebezpečí, než když ty mobily zakážeme ve školní výuce.

Vy říkáte, chtěli bychom to.

Já často slyším a skoro mně to přijde inflační. To chtěli bychom.

Kdybych vám teď vyprávěl, co bych všechno chtěl, ale jak to udělat v praxi?

Ty telefony se samozřejmě zakáží. Prostě ty děti je budou muset třeba odevzdávat do schránek. Je to jenom nařízení vlády, aby se takto ty školy chováy.

V některých školách už to je a nevidím zas tak úplný problém. Je to o tom, aby se tohle vykomunikovalo, aby se říkalo rodičům, že je to škodlivé a aby se o tom třeba diskutovali a sami uznají, že to není vhodné.

Já vidím na svých vnucích, jak prostě když zakážete mobil, tak je to mnohem, mnohem horší, než když mu řeknete, že nepůjde ven za kamarády. A to je závislost. To je začátek závislosti.

Já vím, ale co se stane, když to vláda zákonem zakáže, například zákonem a nějakému dítěti se něco přihodí? Jiné dítě nebude moci třeba v pravou chvíli přivolat pomoc nebo něco. Umíte si představit ten poplach na laguně?

Podívejte, my dřív to bylo také. Jak to dělali dříve? Jak to dříve bylo? Myslíte, že nebyly takové úrazy? A teď kolik jich bylo? Kolik procent takových věcí se stane a jak velké procento závislých bude? O tom to přece je.

My musíme, my musíme. Vymáhá se to bude vymáhat? Já nemám odpověď na všechno. Paní Balaštíková, vy chcete být senátorkou, kdo jiný by měl mít odpověď na všechno?

A to je, pane redaktore, ta chyba. Nechte mě, ne, nechte mě moje růžové brýle, mámení, že si to myslím. A řekněte mi, co se bude dít, když nějaká progresivní matka řekne: „Moje dítě bude mít mobil, protože má panickou ataku nebo protože jednoduše má někdy strach."

A proč myslíte, pane redaktore, že děti se dostaly do těchto závislostí? Že děti se dostaly do tady téhle toho stavu. Na to jsou přece ale děti. Poradíte s rodiči.

Eh, jak si poradím s rodiči? Já vám chci říct, víte, co je nejhorší než var politiky? Že se politici domnívají, že musí znát oni sami na všechno odpověď.

Na to jsou tu přece psychologové, na to jsou tu odborníci ze školství. Já nemohu znát odpovědi na všechny otázky. Já bych k tomu zcela určitě zavolala odborné týmy, aby vypracovali i ty způsoby zákazu a samozřejmě i ty způsoby postihu. A mělo by se to opravdu, mělo by se o tom hovořit v tom veřejném prostoru, jestli na místě váhy ta škodlivost využívání mobilu není nakonec větší, jak to procento těch věcí.

Ano, je to špatně. Máte pravdu, že se to může stát, ale asi ve výuce se to nestane, že se to dítě zraní. To si nemyslím.

Mhm.

Ještě jedna věc k té vaší kandidatuře. Předpokládám, že vaším hlavním tématem bude ono zemědělství. Je to tak?

No, zemědělství. Mým hlavním tématem je, prosím vás, kvalita a smysluplný život. Proč? Protože pod tím je, pane redaktore, úplně všechno, a i to zemědělství.

A proč zemědělství? Protože zemědělství, municipality a občan je to nejdůležitější, co může být. Když si řekneme zemědělství, to není jenom výroba potravin, to je péče o krajinu, to je zadržování vody v krajině. To je opravdu výroba těch potravin, které každý den snídáme, objedváme, večeříme.

A neškolte mě, já se ptám, jestli to bude vaše hlavní téma.

Ano, já jsem si pro senát zvolila tři témata, protože jsou tak obsáhlé, že si myslím, že i tak to bude dost: zemědělství, výroba potravin, municipality.

A co z toho všeho bude mít občan? Já myslím, že to jsou docela velká témata a musíme si uvědomit, že v případě, že mně lidé dají hlas, já budu v senátu, tak pak tam budou chodit i další zákony a té práce bude přibývat. Takže ono to nejsou jenom tahleta témata, to jsou témata pro toto volební období, pro tento čas.

A samozřejmě ta témata budou v Odvážném Česku přibývat. Nejsou to konečná témata a my máme rozpracované témata další, ale nejsou to nosná témata pro tuto volební kampaň.

Požádám o velmi stručnou odpověď, protože náš čas se naplnil. Je v tom hnutí Odvážné Česko ještě nějaké zajímavé jméno? Někdo třeba s podobnou minulostí jako vy, zkušenosti poslankyně?

Eh, není tam nikdo se jménem poslankyně jako člen. Zajímavý člověk je pan bakalář Aleš Durďák, který byl kdysi v jiné politické straně, byl v té komunální politice. A kolegyně inženýrka Kateřina Olehlová Ktilová byla vlastně v komunální politice. Takže ty zkušenosti máme.

V každém případě jsou to lidé, kteří tam zastoupí určitou odbornost. A pozor, to jsem hovořila o členech, ale pak jsou tam podporovatelé a tam jsou samozřejmě zajímavá jména, ale já je tady nechci vyjmenovávat, mohla bych na někoho zapomenout a on by se mohl cítit poškozen, že jsem si zrovna v tomto okamžiku na toho člověka nevzpomněla.

Jsem rád, že jste přišla a těším se na příště. Na shledanou.

Na shledanou.

Naším hostem byla Margita Balaštíková.