Ptejte se živě Markéty Radhi Šichtařové v úterý 14.7.26 ve 20 00

Zdravím.

Tady je Markéta Rádá Šichtařová a tohle je pořad Ptejte se živě Markéty Rády Šichtařové.

Vy posílejte dneska vaše dotazy. Já jsem tady od toho, abych vaše dotazy odpovídala.

A jaká témata nás dneska očekávaj ještě nad vaše dotazy?

Tak především máme tady pořád ještě relativně horkou novinku, totiž europoslanci schválili prodloužení velmi kontroverzního zákona, známého jako chat control.

Tohle nařízení umožňuje chatovacím platformám prohledávat vaše soukromé zprávy, fotky, emaily a to i bez soudního příkazu. Tohle všechno už není soukromé, ale veřejné.

Nezapomeňte kliknout na odběr tohoto kanálu a pokud chcete posílat dotazy, tak vám doporučuji, pokud se díváte přes mobil, tak raději sledovat nás přes aplikaci YouTube. Je to trošku občas funkčnější, protože někdy, když se díváte přes webové rozhraní, tak ne vždycky tam jdou posílat dotazy.

Jak se zeptáte, samozřejmě je to možné jenom během vysílání.

Pokud chcete, aby váš dotaz na 100 % byl odpovězen, klikněte na ikonku dolaru v živém chatu. Vyberete částku, napíšete zprávu a ta se připne nahoru v živém chatu, barevně se zvýrazní, takže já ji v žádném případě nemohu nevidět, nemohu si ji nevšimnout a váš dotaz bude viditelný a já ho na 100 % odpovím.

Pokud vás některá témata, která tady budeme probírat, budou hodně zajímat, tak více informací k nim najdete na Hero Hero. Má to jednoduché vysvětlení, protože na Hero Hero není kontrola obsahu.

Jak se o tom právě dneska budeme bavit, ta kontrola obsahu už se stává nedílnou součástí nejrůznějších internetových platforem. No a občas některé kanály jsou třeba i vypínány, pokud na nich proběhne něco, co se tomu algoritmu tak úplně nelíbí.

A abychom tomuto předešli, tak právě více informací máme na Hero Hero, kde tato kontrola obsahu, pokud já vím, zatím ještě v jednotlivých videích nefunguje.

Každopádně, ale já dneska vysílám z té části České republiky, kde probíhají bouřky a je jich tady docela dost. Za okny prší. Takže já vám nemůžu na 100 % zaručit, že dneska se nevypne internetový signál.

Pokud by tomu tak bylo, pokud by se naše vysílání přerušilo, tak zase video bude dotočeno a pokračování najdete na Hero Hero.

Abychom právě tomu, že nám vypadne signál, předešli, tak dneska začneme trošku netradičně. Máme tady sice nějaké dotazy z minula, ale já bych raději dneska začala tím horkým tématem, totiž chat control, protože kdyby náhodou se nám vysílání přerušilo, tak abychom se k tomu stihli dostat. Je to hodně důležitá věc.

Totiž europoslanci ve čtvrtek schválili prodloužení tohoto velice kontroverzního zákona návrhu a to až do dubna roku 2028.

Tohle nařízení umožňuje chatovacím platformám prohledávat všechny soukromé zprávy, fotky, emaily uživatelů a to bez soudního příkazu.

Zároveň s tím ale prošel naštěstí pozměňovací návrh, který ty možnosti sledování komunikace do jisté míry omezil.

Nově je vyjmuta korespondence na šifrovaných platformách, mezi nimiž je třeba i WhatsApp nebo údajně Messenger a signál v Evropské unii.

Ale bohužel se paralelně už teď v tento okamžik vede debata ještě o další legislativní změně a ta se nazývá chat control 2. Toto je jednička, dvojka je momentálně v jednání.

U té dvojky jsou už opatrnější dokonce i příznivci té aktuálně projednané výjimky, protože zatímco ta chat control 1 zavádí možnost sledovat vaši korespondenci, tak ta dvojka by měla zavést skenování vaší komunikace plošně a povinně. Tedy bylo by to ještě mnohem horší.

To, co se stalo, je velmi nebezpečný precedent.

Celá ta záležitost chat control byla zdůvodňována údajnou ochranou dětí před sexuálním zneužíváním. To bezpochyby je legitimní, důležitý cíl, ale právě proto, že se jedná o důležitou věc, tak se nesmí stát argumentem, kterým lze ospravedlnit a přikrýt prakticky jakýkoliv zásah do základních práv.

My historicky opakovaně vidíme, že když stát získá nějaké nové pravomoci ve jménu boje proti nějaké závažné kriminalitě, tak časem téměř vždycky dochází k tomu, že se používání těchto nástrojů rozšiřuje i na další oblasti.

A v tomto případě vzniká přijetím toho chat control princip, že soukromá komunikace občanů přestává být skutečně soukromá a místo aby byly sledovány konkrétní osoby na základě nějakého důvodného podezření vůči nim a na základě soudního povolení, tak se tady vytváří mechanismus, který může vést k plošnému prověřování komunikace milionů lidí, kteří se vůbec ničeho nedopustili.

A to je vlastně naprosto zásadní změna vztahu mezi občanem a státem.

Každý demokratický stát je založen na principu prezumpce neviny. A my jsme se teď s přijetím chat control posunuli k principu prezumpce viny.

Ta ochrana dětí je samozřejmě velice politicky silný argument, na který lec kdo skočí, protože ono se proti němu velice obtížně polemizuje. Nikdo nechce být označen za člověka, který zpochybňuje ochranu dětí.

Přitom samozřejmě, pokud by to někdo s tou debatou myslel vážně a s ochranou dětí myslel vážně, tak by se měl ptát úplně jinak. Je přiměřené kvůli relativně úzké skupině pachatelů oslabit soukromí úplně všech občanů a priori?

Navíc mě tady dost děsí, že tu dochází k principu salámové metody.

Ono se dneska hovoří o tom, že by platformy měly kontrolovat materiály týkající se sexuálního zneužívání dětí. Zítra se tam můžou přidat argumenty typu boj proti terorismu. Pozítří tam můžeme přidat boj proti dezinformacím, boj proti nenávistným projevům a ještě další den boj proti ještě něčemu dalšímu, proti body shamingu a tak dál.

No zkrátka jakmile společnost přijme princip, že soukromou komunikaci je možné, je přípustné systematicky kontrolovat, tak rozšiřování toho účelu je už potom mnohem snažší než zavedení toho samotného mechanismu.

To samotné zavedení mechanismu je prostě otevření pandořiny skříňky.

Naprosto zásadně si uvědomit, že jakákoliv svobodná společnost, kterou je možno označit za demokratickou, vždycky stojí na prezumpci neviny.

Jakmile začneme vytvářet systém, v němž každý je předem označován za potenciálně podezřelého, jehož komunikace může být kontrolována, jestli se náhodou něčeho nedopustil, tak to posouvá Evropu ke společnostem, ve kterých platí prezumpce viny a společnosti, ve kterých tento princip je přijatelný, jsou nazývány za totalitární.

To je víceméně jeden z definičních znaků totalitární společnosti.

Kdyby tomu bylo jenom tak, v uvozovkách, že tento velice podivný princip byl nějak demokraticky přijat, dobře. Bylo by to hodně podivné, kritizovala bych to, ale ještě by to nebyl takový skandál, kdyby ten návrh nebyl přijat takovým systémem, jakým přijat byl.

Proti návrhu totiž hlasovalo víc poslanců, než kolik poslanců hlasovalo pro něj.

Ale podivnou legislativní kličkou, která byla podle mých informací použita snad poprvé za 15 let, se přesto podařilo kvůli pravidlům druhého čtení ten návrh prosadit, protože se hlasovalo většinou všech poslanců, nikoliv pouze většinou všech poslanců přítomných v sále.

A protože v tom sále, zvláště před prázdninami, bylo přítomno velmi málo poslanců, tak to prostě prošlo.

Prošlo to přesto, že proti návrhu hlasovalo víc lidí než pro návrh.

Když to řekneme hodně jemně, tak způsob tohoto přijetí zákona je velice problematický z pohledu nějaké demokratické legitimity.

Já to se vyjadřuju hodně eufemisticky.

Pokud návrh odmítne víc poslanců, než kolik ho podpoří, tak je přinejmenším zvláštní, že je přijatý.

A asi nepřekvapí, že právě tento fakt vytvořil u společnosti pocit, že něco je divně, že se v Evropě nerozhoduje transparentně a srozumitelně.

A je dobře, že si toho společnost všimla, protože kdyby ten návrh prošel zcela transparentně, kdyby neprošel takto podivným způsobem, tak pravděpodobně by si toho málokdo všiml.

V novinách by se o tom zase až tak moc nepsalo, ale v okamžiku, kdy se návrh, který přináší antidemokratický princip – tedy prezumpci viny – prosadí antidemokratickým hlasováním, tak už bysme měli být hodně zalarmovaní.

Osobně ještě větší problém vidím v tom, že jde o oblast, která se dotýká jednoho ze základních principů svobodné společnosti, totiž soukromé komunikace.

To je opět definiční znak svobodné demokratické společnosti.

U takhle citlivých zásahů do soukromí občanů by ta laťka měla být extrémně vysoká.

Tam naopak by to mělo být přesně na ruby, že pro ten návrh by se měla vyslovit – pokud bychom se řídili třeba naším právním systémem – tak ústavní většina, nejenom prostá většina, nejenom většina přítomných poslanců.

A stejně tak v tom Evropském parlamentu by se měly vyslovit třeba 2/3 všech poslanců, nejenom těch přítomných a tak dál.

Naopak hledání nějakých procedurálních cest, jak to obejít navzdory silnému odporu velké části zákonodárců, to je opravdu za hranou totalitárních způsobů.

Přitom ono nejde jenom o jeden konkrétní zákon, ono prostě jde o ten princip.

Chat control vznikl jako nástroj, který alespoň tak navenek tváří má zabránit sexuálnímu zneužívání dětí na sociálních sítích.

Tak je to navenek prezentováno.

Ale položme si tedy otázku, jestli opravdu jde o účinný způsob ochrany dětí ve virtuálním prostředí.

A já se tady nebudu tvářit jako odborník na všechno a tak za sebe nechám promluvit paní Ardu Gerkensovou, což je bývalá ředitelka nejstarší evropské horké linky pro online hlášení materiálu toho sexuálního zneužívání dětí.

A Gerkensová na konto tohoto zákona prohlásila, že zaváděná legislativa je silně ovlivněná konkrétními společnostmi, které předstírají, že jsou nevládní organizace, ale chovají se spíš jako komerční technologické společnosti, že používají všechno, co mají k dispozici, aby tuhletu legislativu prosadili.

A to nejenom proto, že by to bylo něco ve prospěch boje proti sexuálnímu zneužívání dětí, ale proto, že prostě z toho komerčně silně profitují.

A na otázku, jestli tedy z toho budou profitovat také děti, tak Arda Gerkensová na to odpověděla: Rozhodně děti ne.

Spíš se tady tedy nabízí otázka, jestliže děti nebudou profitovat z tohoto opatření, tak jestli náhodou nemůže být v zájmu těch komerčních společností, které se zasadily o přijetí tohoto zákona, jestli ten zákon náhodou nemůže být zneužit proti běžným občanům.

A já na to odpovídám: Ano, samozřejmě může být.

A dokonce je i velice pravděpodobné, že zákon použit bude.

Totiž i když tenhleten návrh nebo tenhleten legislativní zákon formálně nepožaduje prolomeníšifrování, proto by taky teoreticky měly být celkem za vodou platformy jako Signál nebo WhatsApp, tak umožňuje používání technologií, které se jmenují client scanning, které analyzují obsah komunikace ještě před jejím zašifrováním.

To znamená, že vlastně i tyto šifrované platformy by teoreticky mohly do vaší korespondence nahlédnout a tím by se samozřejmě narušila důvěryhodnost dokonce i šifrovaných zpráv, nejenom těch v uvozovkách běžných soukromých zpráv.

A pochopitelně, jakmile už jednou tuhletu technologii máme prolomenou, tak se dá použít úplně k čemukoliv.

Dá se použít k cenzuře, dá se to použít ke sledování občanů, dá se to použít třeba k pronásledování disentu a tak dál.

Zkrátka, přijetí tohoto návrhu umožňuje za pomoci nějakých automatizovaných nástrojů, pomocí AI, skenovat miliony soukromých emailů nebo zpráv a fotek a tak dál, včetně elektronicky posílaných dokumentů.

Pokud třeba posíláte obchodní smlouvu nějakým emailem, tak vlastně chaty nejrůznějších aplikací jsou schopny vám to otevřít a preventivně zkontrolovat.

Takže bezúhonní občané tímto zcela přicházejí o svoje soukromí a je k nim naprosto bezdůvodně přistupováno jako kdybychom páchali nějakou trestnou činnost.

To není můj výmysl.

Já tady dokonce i cituji nějaký odborný názor právníků a expertů, podle kterých je tento zákon v rozporu s rozsudky Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.

Ne že bych si dělala nějaké velké iluze o těchto dvou soudních institucích, to je zase jiná kapitola. O tom se budeme bavit někdy příště.

Ale přeci jenom tyto dvě instituce zakazují plošné sledování bez konkrétního důvodu a dokonce tento návrh jde přesně i proti GDPR.

Teď si vemte, jak často my jsme v rámci GDPR šikanováni za to, že nesmíme sledovat, ukládat si nějaké informace třeba o našich zákaznících.

Pokud třeba podnikáte, jste živnostníci, nesmíte si o svých zákaznících skladovat nějaké informace.

Tento algoritmus je přesně v rozporu s GDPR, takže nás to trestá za GDPR, ale platformy to GDPR porušují naprosto cíleně.

Asi vás nepřekvapí, že ty návrhy těchto předpisů – kromě bruselských byrokratů – prosazují velmi intenzivně taky nejrůznější neziskovky.

Já už jsem tady vlastně citovala ředitelku nejznámější horké linky, která na tohle téma se taky vyjadřovala, ale máme tady jaksi víc ještě důkazů.

Když nevíte, kdo za něčím stojí, tak sledujte vždycky finanční stopu.

V tomto případě sledujme stopu komisařky Evropské unie pro vnitřní záležitosti.

Jedná se o Ilu Johansonovou plus neziskové organizace označované jako Thorn a ECPAT.

Nejvyšší dozorčí orgán Evropské unie pro ochranu osobních údajů Johansonovou varoval, že pokud jde o přijetí chat control – o masové sledování občanů Evropské unie – takže se jedná o překročení Rubikonu. To jsou jeho slova.

A že by to naprosto zásadně změnilo minimálně na území Evropy internet a digitální komunikaci, jak ji známe.

Johansonová ale od svého plánu v žádném případě neustoupila a řekla, že zastánci soukromí se sice hlasitě ozývají, ale kdo tady bude mluvit za děti.

Takže to jsou takové ty vágní formulace, které nevysvětlují vůbec nic.

Jen velice naivní jedinec může věřit tomu, že opravdu tady jde o děti a o jejich ochranu.

O co tady tedy jde doopravdy?

Já jsem tady jmenovala dvě neziskové organizace.

Tak například společnost Thorn je sice registrována v databázi lobistů Evropské unie jako charitativní organizace, ale tato údajně charitativní organizace velice lukrativně prodává svoje nástroje AI, vlastně nástroje pro kontrolu chatu, a prodává to například americkému ministerstvu vnitřní bezpečnosti, které zaplatilo jenom mezi roky 2018 až 2023 za softwarové licence od společnosti Thorn přibližně 4,3 miliony dolarů.

Já bych tady teď mohla na tomto kanále rozebírat financování těchto neziskovek, které vlastně tlačí na přijetí chat control. Mohla bych to rozebírat ještě víc, ale jak víme, online prostředí je sledováno, takže na tomto místě to neudělám z dobrých důvodů.

Kdo chce vědět víc, pořídí si knihu Na Prahu nové civilizace, kde je toto financování rozkryto a je tam vysvětleno, o co přesně v tom jde.

Knihu Na Prahu nové civilizace můžete objednávat na www.nexfinance.cz.

Ono to ale celé zapadá do širšího trendu. V poslední době se zpřísňování kontroly nad sociálními sítěmi stává v podstatě hlavním proudem v Evropě. Německo kupříkladu zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 13 let. Velká Británie zase chce zakázat sociální sítě pro osoby mladší 16 let.

Tento trend ukazuje na výraznou změnu vztahu mezi státem a lidmi v digitálním prostoru. Vždycky tady záminkou je nějaká ochrana dětí nebo boj proti nenávisti, boj před škodlivým obsahem nebo boj proti čemukoliv jinému, co je označováno za nepřípustné či nežádoucí.

A stále častěji se tady prosazuje myšlenka, že nejlepší cestou je omezit svobodu uživatelů a preventivně kontrolovat chování milionů lidí. Dostáváme se k modelu, kdy stát čím dál tím víc přebírá roli rodičů a vlastně říká, co děti smějí a co nesmějí, a rozhoduje za rodiče, jak se jejich děti budou chovat.

A vždycky to je samozřejmě odůvodňováno rádoby úplně skvělým záměrem – bojem proti kriminalitě nebo ochranou dětí. Ono vlastně vždycky v historii ty největší zásahy do svobody nikdy nepřišly s argumentem: chceme vám vzít svobodu. Ale vždycky to bylo s argumentem: děláme to pro vaše bezpečí.

Možná se vám ten chat control plete s jinými předpisy, které jsou velmi podobné a jsou označovány jako DSA nebo EMFA. Vyplatí se vysvětlit si tady rozdíly. Jaké jsou vůbec vztahy mezi chat control, DSA a těmito třemi předpisy?

Chat control, DSA a EMFA se sice právně přímo nesouvisejí – není to jeden zákon – ale z pohledu regulace digitálního prostoru a z pohledu omezování naší svobody ve veřejném prostoru tvoří prostě jeden komplexní celek. Každý ale řeší jinou výseč. Každý z těchto zákonů a předpisů lze chápat jako součást postupného rozšiřování velkého bratra.

Stručně řečeno, chat control se týká obsahu soukromé komunikace. Umožňuje poskytovatelům komunikačních služeb dobrovolně, v té první přijaté variantě, kontrolovat soukromou komunikaci. Teď bylo přijato prodloužení tohoto režimu do roku 2028.

Samo o sobě to ještě nenařizuje plošné sledování vašich zpráv, ale umožňuje sledování vašich zpráv. Ale v tuto chvíli se jedná v Evropském parlamentu o přijetí přísnější verze, kdy už by sledování vašich zpráv bylo povinné pro každou platformu.

To je chat control.

DSA, neboli Digital Services Act, neboli jinými slovy v podstatě předpis, který byl poslední kapkou pro mě, abych odešla z Českého parlamentu – když český parlament řekl, že DSA přijme – se týká veřejného obsahu na internetu. Tedy ne vaší soukromé komunikace, ale upravuje odpovědnost jednotlivých platforem, jako jsou třeba sociální sítě nebo obchodní tržiště. Odpovědnost za nelegální obsah, odpovědnost za reklamu, odpovědnost za algoritmy a za transparentnost.

Neřeší to soukromé chaty, ale řeší to, že třeba na vašich stránkách se objeví reklama, která není v souladu řekněme s oficiálním tónem nebo oficiálním směřováním Evropské unie. Pokud třeba v té reklamě budou podporovány výrobky z nějaké země, která u nás není vítána, tak to je špatně a ta reklama tam nemá být.

Nebo pokud ta reklama neprojde různými zelenými kritérii, tak je to špatně. Nemá tam být a vy máte jako provozovatel povinnost tu reklamu odstranit a kontrolovat obsah, co se u vás děje.

No a pak tady máme předpis neboli EMFA – Europa Freedom Act. Je tam sice slovo freedom, ale je to vlastně spíš freedom na ruby. Nemá to s tím freedom vůbec nic společného.

Toto je zase předpis, který se týká médií a pravidel pro zásahy platforem vůči mediálnímu obsahu.

A já vám to teďka řeknu úplně na rovinu, na férovku, jak to doopravdy je. Cílem tohoto opatření je zavést nějaká vícméně likvidační pravidla pro zacházení s obsahem médií. Neboli v konečném důsledku jde o odstřižení takzvaných nežádoucích médií od veřejného prostoru.

Opět je to více vysvětleno v knize Na Prahu nové civilizace a ve čtvrtek najdete další vysvětlení k EMFA na Hero Hero. Tady na tomto veřejném kanále se tím nemůžeme více zabývat. To vám vysvětlím ve čtvrtek velmi detailně – o co tady přesně jde.

Jaká je tedy souvislost ještě jednou mezi těmito nařízením? Formálně žádná. Jde o tři samostatné právní předpisy, ale z politického hlediska ve všech třech případech jde o rozšiřování působnosti velkého bratra, tedy o omezování digitálního prostoru.

Chat control kontroluje naši soukromou komunikaci. Poštovní tajemství už neexistuje. DSA kontroluje veřejný internet a platformy. EMFA kontroluje média.

A aby toho nebylo málo, máme tady ještě čtvrtý nástroj. Ale ten je trošku stranou, protože to není vynález Evropské unie – to je úmluva OSN proti kyberkriminalitě. Ale pochopitelně Evropská unie se velmi nadšeně tohoto nástroje také ujala a implementovala ho.

Tato úmluva OSN proti kyberkriminalitě, co by tedy byla čtvrtá noha toho velkého bratra – jak omezit digitální prostor – ta zase uděluje orgánům činným v trestním řízení po celém světě naprosto dosud bezprecedentní sledovací pravomoci.

Vůči připravované úmluvě se v dubnu 2024 ohradila skupina technologických expertů, ve které žádají Evropskou unii a její členské státy, aby tuto úmluvu v žádném případě nepřijímali, aby ji odmítli. Vysvětlují tam, že tento návrh je velice rizikový.

Problematické je třeba strašně široký rozsah, v jakém to umožňuje sběr dat a sledování jednotlivců, a to i v případech, které nesouvisejí přímo s kyberkriminalitou. Čili opět se tady vlastně zavádí princip prezumpce viny namísto principu prezumpce neviny.

Pochopitelně asi každého napadne po naší zkušenosti z období před rokem 1989, že to velmi účinně může sloužit k potlačování disentu. A velmi o tom vědí v současné době třeba disidenti v Číně.

Dalším rizikem je oslabení ochrany osobních údajů a anonymní komunikace, což zase může poškodit úplně každého. V podstatě je to v rozporu s GDPR, ale přesto že to je v rozporu, Evropská unie to chce přijmout.

A ještě další nástroj nebo další problém, na který upozorňovali právě technologičtí experti, je ten, že to otevírá značný prostor pro perzekuci novinářů, kteří najednou nejsou dostatečně chráněni proti obvinění a ani nemají dost možností krýt svoje zdroje, což je jeden ze základních principů nezávislé novinařiny, přes veškeré varování.

Valné shromáždění OSN v prosinci roku 2024 tuhle úmluvu bez většího zájmu médií přijalo a od členských států OSN, tedy i od Evropské unie, samozřejmě od České republiky, se teď očekává, že tu smlouvu také podepíšeme a ratifikujeme. Přijetím téhleté úmluvy dojde samozřejmě ještě k většímu posílení státní moci vůči občanům, tedy ještě k významnějšímu riziku zneužití té státní moci.

Pojďme na vaše dotazy, kterých se tady mezitím urodilo docela velké množství. Vidím, že velká část těch dotazů se týká právě toho tématu, které tady teď probíráme, totiž chat control.

Pan Mise Nebeka píše: "Nenaznačuje to, že tu se za právem páchání dobra je tu nástroj, jak systém to může zneužít." Ano. Tenhleten dotaz tady byl přidán ještě v době, než jsme se k tomu dostali.

Ano, jednoznačně je to. Navenek je to prezentováno jako páchání dobra, ale já myslím, že ani ti, kdo ten nástroj prosazují, ve skutečnosti nevěří v moc velké páchání dobra, protože já jsem tady jmenovala právě i ty neziskovky, které je vlastně legrační název, protože ony ve skutečnosti jsou velmi komerčně činné organizace a mají velký komerční zájem na to, aby tahle kontrola byla právě použitá, protože prostě ty svoje nástroje pro kontrolování obsahu velmi lukrativně používají.

Někteří jaksi progresivisté si na tom zase honí triková PR, že budou chránit děti. Ale ve společnosti tady o nějaké páchání dobra vůbec nejde a za vším samozřejmě hledejte peníze a také kontrolu lidí, protože v okamžiku, kdy nějaký stát zavede tento systém, tak potom je strašně jednoduché podívat se, co spotřebováváte, jestli jste dozelení, jestli nepomlouváte vládu, jestli náhodou nekujete něco proti vládě, neděláte si z ní švrťouchlata. A to by potom se třeba mohlo stát trestné. Víme o tom, co třeba probíhá v tuhletu chvíli ve Velké Británii, pokud jde o takzvanou hate speech a tak dál.

Láďa Klapál píše: "Může Česká republika tento zákon odmítnout?" Já se domnívám, že ne. Nebo takhle? Ano, může, ale neudělá to.

Ty nařízení, o kterých jsem mluvila, jsou totiž takzvaná nařízení. Existují dva typy evropských zákonných norem. Jedno z nich je směrnice a jedno z nich je nařízení.

Pokud jde o směrnici, tak to je ještě docela dobré. Je to něco, co my musíme implementovat, ale kde máme určitý manévrovací prostor, jak třeba tu směrnici pozměnit a jak ji třeba trochu vykostit, aby nebyla tak nebezpečná.

Když ale Evropský parlament přijme nařízení, tak to je průšvih, protože to nařízení nedává členským státům v podstatě žádný manévrovací prostor, co s tím udělat. Členské státy mají povinnost tu směrnici přijmout. Je to naprosto nedemokratické, protože Evropský parlament přijme něco, co nesmí sám ani navrhovat, nesmí to příliš pozměňovat. Prostě jenom řekne ano nebo ne.

Jakmile to tím Evropským parlamentem projde, tak všechny členské státy jsou povinny, aniž by se k tomu jakkoliv vyjadřovali, to implementovat do svého právního systému.

Jestli se nemýlím, tak tady se jedná o nařízení. To znamená, my máme povinnost to přijmout. Jedna věc je povinnost a druhá věc je morální povinnost. My máme právní povinnost toto nařízení přijmout. Jestli se tady nepletu, že to je nařízení a myslím si, že to opravdu nařízení je.

Něco jiného ovšem je. Představte si, že by někdo řekl, vy musíte přijmout norimberské zákony. Tak to asi ne, že? Takže my bysme se proti tomu měli postavit a to i v případě, že máme zákonnou povinnost přijmout toto nařízení.

V podstatě mi není jasné, co by s námi Evropská unie mohla udělat, kdybychom odmítli implementovat tuhle záležitost, ať už EFA nebo DSA nebo chat control, nebo úmluvu OSN proti kyberkriminalitě. To je jedno. Kdybychom jakoukoliv věc z nich odmítli implementovat do svého právního řádu. To bylo právě to, co jsem já chtěla, aby udělal náš parlament – aby to odmítnul.

Ale parlament řekl: "Ne, my to přijmeme, protože kdybychom to nepřijali, platili bysme pokutu a nedostali bysme dotace." Takže my jsme se prodali za dotace, za které můžeme stavět nějaké cyklostezky, případně nechat korumpovat naše nemocnice a na co všechno se dotace používají. Vždycky je tam nějaká korupce. Takže my jsme se nechali koupit, abychom zúžili prostor občanů.

My máme samozřejmě ještě pořád jsme suverénní stát a ještě pořád máme možnost postavit se Evropské unii. Sice bychom tím porušili zákony Evropské unie, ale byli bychom v souladu s naší ústavou a to bychom měli udělat. Takže je to na hraně.

Samozřejmě jako právník evropský by vám řekl, že to udělat nesmíme. Ústavní právník v České republice by možná váhal, jak to postavit. A když se na to podíváme z hlediska etiky a morálky, musíme to odmítnout.

Pan Mišánek KB píše: "Není to podobné jako když tu zavádění eura? Digitálního eura je kousek CBDC, i když to je prezentováno? Oni to určitě neudělají. Za bolševika jsme si taky museli dávat pozor na hubu."

No, o tom to je, že za bolševika jsme si museli dávat pozor na hubu. V podstatě je to o tom, že ve svobodné společnosti neexistuje žádná cenzura poštovního tajemství. A poštovní tajemství je nedotknutelné.

Čím víc se v jakýchkoliv společnostech zasahuje do soukromé korespondence a do soukromých výroků, tak tím víc se prostě musí mluvit o cenzúře a tím víc to tu společnost posouvá k totalitární společnosti. Takže ano, je to tak a je to samozřejmě podobná salámová metoda, přesně jak píše tady tazatel, jako když se tedy má zavádět CBDC.

Nejdříve se nám řekne, že naše firmy nutně potřebují zavést euro. Není to pravda, protože naše firmy mohou účtovat v eurech, pokud by chtěly, ale drtivá většina z nich to nedělá. Ale na veřejnosti se to prezentuje tak, že abychom měli rozhodovací pravomoce v Evropské unii, musíme mít euro. Blbost.

Být členem Evropské unie a mít hlasovací práva nemá vůbec nic společného s eurem. Ale média vám to budou omýlat. Dokonce i prezident vám bude tvrdit, že abychom měli nějaké slovo v Evropské unii, musíme přijmout euro, byť je to úplný nonsens.

Tak tedy přijmeme euro a najednou, když budeme mít to euro, tak vám bude řečeno, že no, ale teď už máme euro a euro se přechází na CBDC, kterým na digitální měnu centrální banky. Ale sledovat vás nebudeme, samozřejmě.

No, tak se nám zavede CBDC a potom se řekne: "No, ale v rámci vaší bezpečnosti každá platba nad teďka – já nevím kolik – 5, 10, 20 € – bůh ví, bude kontrolována a sledována, jestli jste do zelení."

A už tady máme samozřejmě kreditní sociální systém.

Takže přesně touhletou salamovou metodou je tady teďka zaváděno omezování kyberprostoru, kdy samozřejmě nikdy vám nebude dopředu řečeno, k čemu to má v konečném stádiu sloužit. Pravděpodobně ani ti samotní tvůrci nevědí, kam až to může dojít, ale vždycky to může být výrazně víc zneužitelné, než jak je to na počátku prezentováno.

A když něco je zneužitelné, tak to zneužito bude. To je prostě takový zákon.

Takže jak jsem psal za paravánem dobra jen vysírací nástroj na celou společnost, píše Mišánek.

Ano, lépe bych to neřekla. Slovo vysírací nástroj pro celou společnost je možná ještě měkké označení, docela takový eufemismus, protože si pod tímto označením představím něco, čemu slově se říká oprus – prostě něco, co vás otravuje.