Maso z Brazilie nebo české potraviny⁉️DRUŽSTVA 🇨🇿 Družstevní prodejny

Rybitví, rybitví Rosice, tam je to přece jasný.

Přátelé, cestujeme po regionech, poznáváme Slezko, Moravu i Česko, milujeme naši zem a tak nějak zkoumáme, jestli si vážíme hodnoty naší země, hodnoty naší půdy, hodnoty naší práce, hodnoty naší kreativity a taky hodnoty vlastně naší soběstačnosti.

Takže v Rosicích jsme právě teďka dotočili reportáž, dokumentární reportáže, které vznikají o československém družstevnictví, což je obrovský fenomén první republiky.

Zapomeňte na nějaký komunismus a zapomeňte na socialismus, protože právě první republika dala vzniknout družstvům a ty družstva jsou obrovským potenciálem i do dnešních dní.

My jsme navštívili provozy, ale máme tady pro vás i v těchto zprávách důležité hosty a informace.

Ale pojďte se podívat do prodejny, kde najdete skutečně milované produkty z Česka.

Nacházíme se v Rosicích, které jsou zhruba 20 km od Chrudimy.

Takže jestli znáte Chrudim a okolí nebo třeba Nasavrky nebo i Hradec, Pardubice a mnoho dalších míst tady nedaleko, tak věřte, že z Rosic pochází velmi kvalitní a poctivě dělané produkty pečiva, mléka, nebo třeba, abych řekl příklad, vyhlášené rosické tiramisu, mléčné výrobky, pečivo a samozřejmě maso.

Měli jsme možnost tady ochutnat některé produkty a podívat se do zákulisí vlastně zdejších provozů do úplného detailu.

Takže několik prodejen a taky jedna speciální prodejna, kterou vám teďka ukážeme.

Kdybyste nechtěli přijet do Rosic, když jedete domů z práce nebo projíždíte krajem, cestujete po republice a nebo jedete třeba na chalupu, tak jestli chcete něco na vůheň poctivého, dobrého, jako je třeba český špekáček, no tak věřte, že v Rosicích ho maj sakra vypečenej a sakra dobrý.

Je to úplně něco jiného, než když navštívíte nějakej řetězek nebo řetězec.

No a my tady máme takový pojízdný řetězec a Ilona Švihlíková společně s předsedou družstva.

Ahoj Ilonko.

Dobrý den.

My jsme spolu zažili tady krásné natáčení. Já teda hlavně za kamerou, ale jsem plný dojmu.

Když se řekne český skopek nebo skopenka a pak český pupek nebo pupená, nebo pořád jste to, co jíte.

To je dobrý.

Ano.

Tak to teda.

No.

Takže jaký je náš, co jí náš národ, co je schopný strávit náš národ?

Protože já mám pocit, že čím víc točím, tak mám pocit, že to je o jedné větě. Nevážíme si sami sebe.

Nejsme vlastně sebevědomí své vlastní práce.

Švýcarský sýr a chorvatský to a balkánský támhleto. Proč ne?

Ale kde je to Česko?

Jo, ale my to často jako umíme taky, jo, to je na tom to nejhorší, ale nedokážeme, přesně jak říkáš, si toho vážit.

Nás tady dlouhodobě prostě trápí české potraviny a ne proto, že by byly nekvalitní, ba právě naopak, ale je těžký se prostě k nim dostat, protože tady se nám jako rozšířil takový nešvar, přátelé, a to je absolutní posedlost slevama v řetězcích.

Jo, u nás se dneska prodlévá — myslím, že to byl Martin Píchl ze zemědělského svazu — uváděl, že okolo 60 % potravin se prodává v takzvané slevě.

Takže to je 60 % potravin, tak to není žádná sleva, že jo.

Ale ono to prostě funguje. Opravdu to jako neskutečně funguje.

Já si vzpomínám na ten Eurobarometr, který vlastně měřil to, co je pro lidi v jednotlivých zemích Evropské unie nejdůležitější u potravin a v řadě míst prostě byla kvalita, místní původ a podobně.

V České republice — myslím, že to byla Litva — bylo nejdůležitější, aby to bylo levné, jako.

Jo.

No a já nevím, jestli tady prostě chybí ta přípojka, že to, co jíte, je to, co jste, a že to, co do sebe dostáváte, má třeba taky nějaký vliv na vaše zdraví.

A teď to řeknu teda fakt razantně. Bavili jsme se o tom v autě, Robine.

A já to tady sdělím fakt razantně.

Prostě já mám někdy pocit, že kdyby se běžnému občanu této země prostě nabídlo ve slevě — s prominutím — tak nejen že si ho koupí, ale ještě se o něj popere prostě a bude stát ve frontě 3 hodiny, aby mu ta sleva náhodou neunikla, jako jo.

Tohle je naprosto chorý a my, abysme si zachovali nějakou úctu k tomu, co umíme, k našim zemědělcům, k našim potravinářům, k naší půdě a k naší krajině, tak fakticky musíme to v tý hlavě trošku přepnout a říct si: „No možná tahle paštika stojí, já nevím, 10 Kč, ale podívat se na ní, co to obsahuje." A ono tam toho masa, přátelé, moc nebude.

Za to tam bude spousta jiných zajímavých věcí.

A pak si říct, jestli náhodou vás víc nenasytí a pro vaše tělo nebude mnohem lepší paštika, která třeba tady se vyrábí v Rosicích, protože jsme taky viděli dílnu paště.

Takže fakticky je potřeba uvažovat jinak, protože jinak o ty věci přijdeme a budeme tady zavalení vepřovým ze Španělska, krůtím z Brazílie a já nevím čím dál odkud a přijdeme o lidi, kterí jsou srdcaři, jako jsme tady našli v zemědělském družstvu Rosice.

Jde to velmi těžko, ale potřebujeme hrdé Česko a jedním z projevů přirozených projevů vlastenectví je vážit si domácí práce, domácích produktů, kvalitní výroby a taky ekologie.

A ta ekologie je podle mě i zkrácení těch řetězců.

No a my tady jeden řetězec — protože zpracováváte vlastně všechno úplně — chceme vlastně představit jeden řetězec a ten možná neznáte.

Je to úplně nový řetězec a je přímo z Rosic.

Jak to funguje?

Tak je to jedna z možností, jak se dostat k těm zákazníkům blíž, ale zároveň ta myšlenka byla i v tom, abysme na těch vesnicích nebo i v těch příměstských oblastech suplovali vlastně ty české potraviny, protože jak tady bylo řečeno, v těch velkých městech v podstatě českou potravinu těžko o ní někde zavadíte nebo pseudo.

Takže proto jsme se rozhodli pořídit tyhle pojízdné prodejny, které jezdí po těch městech tady u nás v okolí.

Ta druhá už se dostává i samozřejmě dále a právě s tím, aby ty lidi měli možnost nejenom ochutnat a vyzkoušet ty potraviny, ale aby je hlavně mohli porovnat eventuálně s těma potravinami, které si můžou koupit v těch velkých marketech a nebo i dalších prodejnách, protože jak by bylo řečeno, kvalita potravin je nějaká.

Každej si za ní stojí, každej říká, že ji má nejlepší, ale musí ten dotyčný by měl posoudit, jestli to tak je.

A bojím se, že bohužel ten český člověk úplně nebo ne každý, ale každý to posoudit nedokáže, protože složení sice máme, ale je otázka — to složení může být určitým způsobem zavádějící — takže pak opravdu záleží na tom a musí chtít opravdu posuzovat, jestli to je dobré nebo to není dobré.

Ono ta kvalita je jedna věc, souhlasím s tím o slevě.

To je fenomén, naprostý fenomén dnešní doby. Neuvěřitelný.

Ale teď je otázka: kdysi se říkalo, nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci.

Ono to platí u těch potravin v podstatě dvakrát, protože jestliže si koupím levnou věc v akci — tím nechci říct, že všechny věci nebo každá věc v akci je špatná — ale musím taky koupit většinou víc, protože je v akci levná, tak si přece udělám zásobu.

Nebudu se bavit o tom, jak dlouho mi to vydrží, ale když si koupím tu kvalitní věc, můžu si ji koupit míň a vím, že když se bavím třeba o masných výrobcích, že za týden, za 14 dní, když je to opravdu z masa a je tam to složení mastné, tak to bude pořád v nějakém způsobem v pořádku.

V nejhorším případě to vyschne, bude to seklé jako když sušili indiáni maso na vzduchu.

Naproti tomu ten další výrobek, kde to maso není, nebo je ho tam méně, no, tak za tři, čtyři dny bude leptat, tak ho vyhodíte.

Ale koupil jsem ho. Fakt byl levný, tak proč bych ho nevyhodil.

To je předtřetina potravin, která se koupí, se vyhodí. Na to máme taky dlouhodobé výzkumy, což je neskutečné plýtvání zdroji a podobně.

Takže jako často ti, kteří mají plnou hubu ekologie, tak potom třetina jídla se vyhodí až by ve slevě.

Musím to říct.

>> Já chci jenom zdůraznit, protože toto jsou zprávy po natáčení, že to, co vidíte za námi, je pojíždná prodejna.

Takže pro vás, co jste z Pardubic, co jste z Hradce Králové, Chrudimi, Lázní Bohdaneč, Skutče, Vysokého Mýta a tak dále, protože těch míst je mnohem víc.

Možná kdyby se je zeptali před volbami, takže jestli je ve vedení někdo, kdo chce udělat město zajímavější, tak může vlastně vás i pozvat nebo i jiné farmáře.

No a s tím bych spojil vlastně jednu otázku, protože vy budete mít „Poznej svého farmáře" 10. 10. tady v Rosicích.

Ano.

>> A pak taky pro Pražáky ochutnávka.

Ano.

Zkusili jsme se posunout trochu dále, protože jsme dostali tu nabídku, takže by mělo být na výstavišti akce pro Prahu, jak se tam dělají vždycky ty trhy farmářské a to, kde bude jednak ta pojíždná prodejna s tím celým sortimentem našich výrobků a jednak tam bude ukázka i tradiční zabíjačky.

To znamená nejenom, že tam vnitřnice budou někde se vyndají z chladírny nebo z mrazáku, ale budou tam fyzicky udělané čerstvě tak, jak se dělaly za starých dob, čili i s tím složením, vším, co k tomu patří.

A aspoň třeba se dokážeme prosadit v tom, že ty lidi pochopí, že ten rozdíl je velký, že když si koupím toto a to je vymyšleno — ty pojezdné prodeiny, tam je ta myšlenka vůbec největší — co nejrychleji dostat ten výrobek, respektive tu surovinu od vlastně chléva, proto je tam z našich polí na vaše stoly. Z toho chléva na ten stůl, protože u toho masa jsou to dva, třeba maximálně tři dny. Bavme se o kvalitě a pak o kvalitě, ale i rychlosti a o ekologií.

Vepřové ze Španělska.

>> No to jsem se chtěl říct.

Co je na tomhle zajímavého? Když tady jede to maso z Brazílie, co je musí zabít, někdo musí se s ním něco udělat, zpracovat, dovézt, musí někde uskladnit, potom se dostane na ten regál.

Nebudu říkat jak, ale to musí být — udělá si každý obrázek sám, jaká doba tam musí být, aby se vůbec toto dokázalo udělat.

A pak jsme se bavili o trvanlivosti a o čarovnosti.

To už je úplně někde jinde.

>> No a kdyby vás toto vůbec nezajímalo a nebavilo, tak pro vás máme ještě jednu poznámku, a to je palírna.

Musím říct, že tady pracují srdcaři.

To znamená po Česku, po Moravsku, po Slezsku.

Vezměte si svých pár švestek. [smích] Páruněk, jeďte do Rosic.

A když tam přijedete, tak narazíte na úžasného pána, který má jiskru v oku, který má velké srdce nebo srdce na pravém místě.

A já s tím spojím otázku.

Já mám pocit, jenom za tu krátkou dobu, co jsme tady, že vlastně srdcaři — velcí srdcaři — jak je to s lidmi? Málo lidí, dostatek lidí, na kom to tedy záleží?

>> Samozřejmě to stojí na těch lidech.

Bez těch lidí by nic takového nebylo a ti srdcaři to musí být, protože to zemědělství je tam práce těžká, dlouhá, od noci do rána a bez toho by a odměna proti ostatním je samozřejmě trochu nižší, takže bez těchto odsazů by to jednoznačně nešlo.

Bohu máme štěstí, že ty lidi tady jsou a jsou tady opravdu odborníci.

Jsou všude na těch profesích lidi, kteří jsou tím řemeslem vyučení, kteří ho dělají podle starých receptur, žádné nové inovátorské věci.

A proto to tak taky je. Proto ty...

>> Ale vy i inovujete.

Vy i inovujete.

Vyvíjíte, zkoušíte produkty, vyvíjíte vlastní produkty, speciální paštiky, gurmánské věci.

A ještě jedna pozvánka: Pozor, pauza, time out.

Nikdo nás za toto neplatí, přátelé, a nechceme žádné peníze.

Děláme si svobodně, co chceme, není to tak?

Jenom abysme to zdůraznili.

>> Žádná reklama.

Ne-reklama.

Ne-reklama.

[smích]

>> Ale to jsem chtěl jenom takovou vsuvku, protože to tak je a děláme s radostí, prostě s nadšením.

Poznáváme to zázemí vlastně těch výrob a tak dále.

Ujasňujeme si u toho myšlenky.

>> Takže to jsem chtěl i takhle zdůraznit.

Ale ještě vlastně jedna věc, a to je, že není tam problémem právě ta hrdost, to, že si nevážíme toho potenciálu naší země.

Vy děláte úžasné věci, ale pak si jedeme prostě koupit starou věc nebo bohužel poloschnilé maso a nikomu to nevadí. Média selhávají, ty o tom neinformují.

>> Myslím si, že to tak je naprosto určitě, protože kdyby to nebylo, tak to bude fungovat trošku jinak.

V tomhle Česká republika nebo lidi v české republice fungují jinak než v Německu.

O Švýcarsku nemluvě, ale i Polsko a všechny ty sous — Chorvatsko, které je zmiňované, kam spousta lidí jezdí.

Asi by bylo rozumné, kdyby se podívali do těch obchodů tam, jak tam to vypadá s kvalitou a čerstvostí oproti těm našim obchodům.

Myslím ty velké obchody, nemyslím nějaké malé.

Takže toto určitě je pravda, že český člověk bohužel — ale přibývá, přibývá jich — lidi, kteří kvalitu začínají vyhledávat.

Takže třeba jednou se dočkáme toho, že se budeme koukat taky po kvalitních výrobcích a nebudeme koukat po těch ve slevě, protože pro mě je lepší si koupit za stejnou cenu o třetinu toho kvalitního výrobku míň a na něm si pochutnat a sníst ho, než koupit prostě velké množství toho ne úplně kvalitního a třeba ho i vyhodit.

>> Tak my jedeme dál.

Jedeme společně.

V letošním létě jsme navštívili vlastně tři zemědělská družstva.

Reportáže tady najdete na Inovaci republiky.

Stejně tak toto je čerstvý výtisk věnovaný na titulní straně historii 100 let osvobozeného divadla, ale řeknu takový — záměrně provokativně — jeden z obsahů.

Jan Werich a 15 minut natočený v Jamesi Bondovi, kde hrál jednu z hlavních rolí.

Když jsem viděl ty záběry, tak jsem říkal, to přece není možné, jak to, že se toto neví.

A potom tedy z politických i producenských důvodů byl vyndan ten film.

No, takže spousta zajímavého obsahu, ale na stránkách — teďka nevím číslo — tam najdete o družstevnictví, participaci, Baťovi a podobně.

>> Takže tak.

To je jenom takový aktuální informace z pekárny a taky z tiskárny.

>> [smích]

>> Moc děkujeme.

Moc děkujeme za váš čas a za všechno, co jsme mohli přičichnout, ochutnat a poznat.

Já vám děkuji.

Doufám, že dělám něco užitečného, co se dostane mezi povědomí lidí a že změní názor trochu na zemědělství a pochopí, že ta práce opravdu není lehká, ale že je to dřina.

>> Ano, snažíme se o to.

Díky moc, pane, se daří.

Děkujeme.

A vy jste to slyšeli.

Todle je malá ochutnávka toho, co jsme tady natočili, ale plno věcí je ve vašich rukou.

Tady jsou pojízdné prodejny. Organizujete třeba trhy, chystáte se někam kandidovat, takže můžete vyvolat trošku pozitivní rozruch. Dáte pár rodinných firem, družstevních družstev nebo jiných českých firem dohromady, uděláte trhy nebo je přizvete na ty trhy, nebo pozvete pojízdnou prodejnu, nebo zkrátka dáte vědět svým sousedům, že tady je hrdé Česko.

Mějte se krásně.

Noviny Inovace republiky. Takové nové občanské noviny. Noviny ve vašich rukou a každý předplatitel je důležitý.

To, co tady tvoříme, tvoříme participativně, komunitně. Noviny jsou taky symbolem svobody, symbolem svobody slova a svobodné diskuze, kterou chceme podporovat v naší zemi, a taky symbolem kritického myšlení.

Tradiční formát novin kombinujeme s odkazy na videa, dokumenty, články zdarma a spousta dalších souvisejících materiálů.

Budeme rádi, když se ozvete a budete šířit například remitendu novin ve vašich regionech. Můžete remitendu objednat čistě za příspěvek na poštovné. Najdete to tady v odkazu na platformě Inovace republiky.

A samozřejmě budeme rádi, když se stanete členem jakéhosi klubu Inovace republiky a předplatíte si 12 čísel novin.

Vše vzniká v malém týmu, vše vzniká bez oligarchů, bez dotací, bez sponzorů, a vše vzniká ve spolupráci s vámi – díky vašim článkům, díky vaší energii, díky vašemu zapojení. Děkuji moc vám všem, co jste si noviny předplatili, a nebo případně těm, kteří zvažujete předplacení, pořízení certifikátu jako dárku a nebo objednání balíčku z remitendy, který můžete šířit ve vašem okolí.

Veškeré informace najdete na platformě Inovace republiky.

Děkuji moc za veškerou podporu a za předplatné.