Vztah k půdě - vztah k naší zemi | ZPRÁVY IR 🇨🇿 Družstvo Růžový palouček

Všechno je jinak.

Země chrlí spoustu lžhavé lávy.

Děti na stráních hledají fialové krávy.

No, to je taková velmi slavná písnička, oblíbená rocková kapela, která vlastně ten text mluví za všech a není bulvární, není sprostý, je velmi uvědomující se. Když si to člověk zaposlouchá, když opravdu člověk poslouchá.

No, ale my jsme teďka v krásném prostředí růžového paloučku, ale tady je to spíš do zlata.

Toto je ten skutečný poklad našeho národa a vidíte tu zlatavou barvu.

Ale jak to souvisí s růží nebo s růžovou barvou nebo s růžovým paloučkem?

To se dozvíte teďka, protože jsme dotočili a dotáčíme rozhovor.

Takže tady máte takové úplně čerstvé zprávy, inovace republiky, které se týkají družstev, družstevní spolupráce a prvorepublikového družstevnictví, demokratických principů družstevnictví.

A vedle mě Ilona Švihlíková.

Ahoj Ilonko.

Ahoj.

Velkej zážitek a pan předseda družstva tady.

Dobrý den.

Růžového paloučku.

No, na co se zeptat? Není skutečně tolika poklad.

Neměli bysme děti učit vlastně, jak todle pěstovat, k čemu to slouží a proč si toho vážit.

Mě to nemusíš říkat. My tady teď stojíme s panem předsedou družstva Růžový palouček s Martinem Střasákem uprostřed sladovnického ječmene, což je zvlášť pěkné. Že pokud rádi pijete pivo, tak si uvědomujete všechny veškeré souvislosti.

No, jak to je dneska s těmi dětmi a s jejich výchovou k těmhle věcem?

My se tady snažíme samozřejmě dělat tu, já bych řekla, osvětu. Navštívili jsme vaše družstvo Růžový palouček, byli jsme ve vašich moderních kravínech, pohovořili jsme o ječmeni.

Jak to vidíte se zájmem mladých lidí vůbec o zemědělství a o jejich vztah k tomu? Protože tohle není vztah jenom k ječmenu, tohle je vztah k půdě, tohle je vztah k zemi. To je základ, prostě de facto.

Tak já si myslím, že určitě to není všude stejný, že na těch vesnicích ty děti k tomu měly vždycky blíž než v těch městech, pochopitelně.

A oni mají to tady za barákem.

Mají to, mají to za barákem a ty prázdniny se vždycky odehrávaly, že se lítalo po těch polích různě. Ať to byl ječmen, pšenice a tak dál. A ty dřív, jak by řekl, naši prarodiče, většina na těch vesnicích v tom zemědělství pracovala. Takže jsme s tím pochopitelně přišli do styku víc.

Dneska je pravda, že v těch městech asi zřejmě takový to povědomí ty děti nemají. Na těch vesnicích se to ještě nějakým způsobem zachovalo. V těch městech věřím tomu, že to je prostě problém. Ty děti si myslej, že ty potraviny prostě jsou v tom obchodě, v těch regálech. A jak jste říkali, nevěděj, jak ty krávy vypadají. V podstatě nevěděj, co z čeho se vyrábí. Jaká práce zaatím vším, než ten chleba na tom pultě nebo ten kus masa, párek nebo jogurt. Než prostě se to tele narodí, vychová se z něj ta jalovice, zapustí se, otelí se a než ta kráva dá svůj první litr mlíka, tak v podstatě uběhne víc jak dva roky života toho zvířete a tolencto všechno.

A otázka tý trpělivosti vlastně a toho tý úcty k tomu přírodnímu cyklu. Dneska můžete chtít sklízet ječmen, nemůžete, páč je tady vlhko, jak jsme si říkali. Je prostě potřeba počkat, až to tak nějak doschne.

My jsme teď navštívili a tím zároveň děláme upoutávku na náš dokument de facto o družstvu Růžový palouček a spojení s živočešnou a rostlinnou výrobou.

Ale já nemůžu nezmínit, že vy jste dvojitý předseda družstva. Takže je tu i družstvo Obytové mléko.cz.

Tak kdybyste mohl naše diváky nalákat na to, že se v dlouhém videu ještě dozví něco o obytovém družstvu.

Proč vlastně obytové družstvo? Co to pro zemědělce znamená a proč konečně s radostí říkáme, že tahleta forma se u nás začíná rozšiřovat?

Hm.

Tak obytové družstvo si myslím, že je určitě v dnešní době důležité, protože ten zemědělec, když něco vypěstuje, vyprodukuje, tak pak potřebuje tu svoji produkci taky náložitě prodat. A pokavať ty chovatelé dojnic jsou rozštěni v připoustu subjektů, pak samozřejmě ta vyjednávací síla vůči těm lárnam je nijaká.

A jestliže se sdruží do obytového družstva, které za ně vyjedná ty cenový podmínky za to mlíko a nejenom cenový, ale platební a veškerý. Aby ty platby šly, dodávky byly zajištěný a tak dál. Stabilita, nějaký výhled. Protože když se do tý živočišný výroby investuje, tak to jsou mnohý investice, který se vracejí 20 a více let. A samozřejmě i ta budoucnost je důležitá, nejenom co bude za rok nebo za dva. Takže si myslím, že určitě to je vhodný se sdružovat do těch obytovejch družstev.

Myslím si, že Česká republika tam má ještě velkej dluh oproti tomu západu, kde jsou prostě státy, kde jsou ty výrobci mlíka sdružený třeba v jednu, dvě obytové organizace. A v tý České republice je pořád ještě asi 24 obytovejch družstev na 1200 producentů mlíka, což si myslím, že pořád tam je ještě velkej prostor pro další spolupráci ve slučování těch obytovejch organizací. Tak aby ta cena mlíka v tý republice odpovídala tý realitě.

Přesně tak. Vrací nás to pořád nejenom k ekonomický realitě, ale vlastně i k tý nutnosti spolupráce těch, kteří prostě v tom řetězci té výroby jsou úplně dole.

Tak aby vertikála byla vyvážená. Aby jsme pořád jenom nečekali, co na nás zbyde. Co si to spolu rozdají ty obchodní řetězce s těma mlékárnami. Ale aby prostě veškeré, abyste tam měli taky svůj rovnoprávný hlas jako ten prvovýrobce, vy.

Když tady ale vidíme české zlato, tak proč ty růže a růžový palouček? Je tady trošku jako přírodověda aspoň chvilku. Inspirace pro přírodovědu do základního školství. Ale tak se to prolíná s tou vlastivědou všechno.

Kort tady růžový palouček.

Jo, růžovej palouček. Mě se na to vždycky ptaj. Když jsem někde, tak proč se jmenujeme Růžový palouček? Tak já vždycky říkám, že růžovýho u nás není nic, ale kvetou u nás růže.

My tady v podstatě v areálu nebo mezi těma našema katastrama máme takový poutní místo, kde kvete nějaká francouzská stepní růže. A je to v podstatě poutní místo, kde se loučili český bratři před odchodem do exilu. A myslím si, že to je taková jakoby pěkné památeční místo, kde se každoročně první neděli v červenci koná slavnost. Takže ta už letos v podstatě proběhla.

Myslím si, že to je i pěkně vedený, udržovaný. Že ten zájem těch lidí o to je. A tam dneska ta propagace, myslím si, že mají velice pěkný i webový stránky a tyhlety věci.

Propagace bude. Ano. My se tam, velmi důležité poutní místo pro Slezany, Moravany, Čechy a Komenský Hus, velkej památník z roku 1921.

A v letošním roce mimochodem jsme měli tu česenost zúčastnit. Tam byl jedním z hlavních hostů John Nes, což je přímý potomek Jana Bati. Ne Tomáše, ale Jana Antonína Bati. Navštívil toto místo a najdete tady z toho záznam a rozhovor.

No.

A takže si myslím, že jsme si ten název ponechali přes všechny režimy.

Sousedi se jmenovali třeba Obránci míru, což teda dneska zrovna třeba brzo zase aktuální. To bude zakázaný.

[smích] To je zakázaný.

To bude zakázaný. Mě by se líbil. My jsme pořád růžovej palouček. My jsme, když hlásali o míru, 100 let je to letos, my jsme tak jako osvobozené divadlo zakázali. Takže ten název měnit nebudeme a myslím si, že...

A pokud se chcete podívat, jak hospodaří Zimělské družstvo Růžový palouček a pokud se chcete podrobněji dozvědět i o tom, jak fungují ta obytová družstva na mléko.cz, tak se podívejte potom na celé natáčení, na celý dokument, který jsme tu pro vás připravili.

Ilonko, a teďka mám ale překvapení i pro Ilonku, i pro vás, pro všechny. Já jsem neustále překvapovaná, protože teď, jak jsme dotočili a točíme tydle zprávy, tak krátkou ukázku ze závěru natáčení najdete tady na závěr tohodle videa.

A předsedo, předsedo, neměli by k vám jezdit náhodou z Itálie se koukat, jak tady pracujete?

[smích] Robotické dojení, super moderní kravíny. Ty sluchátka a ještě ty sluchátka nemáme pro ty krávy.

Jo, ale a drbátka máte? Drbátka?

Taky nemáme.

No, tak drbátka je potřeba koupit. Pozor, ještě to chce drbátka. Ještě to chce drbátka.

Já ty drbátka jsem jako říkal, že jsem nikdy nedoporučoval, protože zpravidla, když měla nějaká kráva nějakej kožní problém, a byly ty drbátka, tak za chvilku je měli všichni, protože se to tím drbadlem jakoby rozneslo. Takže my jsme zas taková jakoby v tomhletom výjimka, že v podstatě v celým podniku nemáme jediný drbadlo, nic takovýho.

A ty krávy... každopádně, pokud se chcete podívat na moderní kraví без drbátek. Bez drpátek.

Takže u nás se nedrbe.

No [smích] jo, to se drbe pěkně.

Určitě. To se nebojte.

To se nebojím. Při [smích] tom počtu družstevníků, který máte.

Tak to, tak to stoproc. Zaměstnanci a družstevníci a všichni okolo. A to je potřeba, není to vesnice, že jo. Pojďme drbat společně. Ať se o družstvech ví, ať se ví ta podstata, ať se ví ta pravda.

Protože jak říkal někdo na růžovém paloučku, pravda vyjde na povrch jako olej na vodu, i o družstvech, o těch prvorepublikových, o jejich potenciálu, o jejich přirozenosti, a ne nějaký, jak je to zaškatulkovaný.

No, samozřejmě nesmyslně.

Ukázku tady najdete ze závěru natáčení. Mějte krásný den a brzo tady u družstevnictví zase zpátky.

Mladá generace nám čučí do mobilu a nepije nám pivo. Úpadek hroznej.

My se to snažíme zachránit, že jo. Ale já to zachránuju, jak to jenom jde.

Jo, [smích] ale nemůžeme to nechávat jenom názorem, přátelé.

Jo. Takže tak.

Kam putuje váš sladovnický ječmen?

Tak náš sladovnický ječmen, když se zklidí, tak putuje nejdřív do našeho skladu na rošty, kde se uskladní a profukuje se tak, aby tam byla ta požadovaná vlhkost, a pak postupně putuje do Plzeňského pivovaru. Buď přímo do Plzně a nebo do Radegastu, což je v Nošovicích na severní Moravě.

Takže tam jim dlouhodobě dodáváme, máme tam nějakou dlouhodobou smlouvu s nima, ale oni prostě pociťují tu menší poptávku po pivu a spíš toho ječmene. Jakoby ty dodávky každýmu pěstiteli rok za rokem snižují, protože vidí, že se spíš pije víc takových těch nealkoholických nápojů, kde samozřejmě, i když to je třeba to nealkoholické pivo a tak dál, tak snad spotřeba toho sladu nebo piva je nižší.

Takže bývala to docela dobrá komodita. Když je dneska dobrý výnos, tak jako pořád by to i bylo, ale říkám, tak není o to až takovej zájem, jak byl dřív.

Čím to nahrazujete?

Nahrazujeme to třeba tím, že jsme letos zaseli míň ječmene a zaseli jsme máky.

Aha. Jo.

No, mák je typicky slovanská plodina. Já musím říct, že když se takhle dívám, co se kde vaří, já se ráda dívám, tak zjišťuju, že třeba anglosské národy podobně, že to ani moc neznaj, ani nepoužívaj, když to u nás... takže buchty s mákem, čím by jinak měly být, když Honza v pohádce jede někam, tak si bere buchty s mákem s sebou. Takže máku se daří lépe.

Je to z hlediska výnosnosti lepší?

U nás, já vám říkám, my jsme v minulosti dělali 60 ha a letos máme nějakou plochu, ale ono tím, jak prostě dneska zemědělci nevidí v podstatě co pěstovat, protože ty ceny lítají nahoru a dolů a stabilita žádná.

Jo, a zrovna tohle je jako přátelé prostě obor, to není, že druhej den si řekneme, tady s rodinou my natočíme jiný video a podobně. My jsme jako flexibilní, ale tohle prostě flexibilní, z vaší podstaty nemůže být.

Vy tady máte prostě nějaká zvířata, máte za ně odpovědnost, máte půdu, a tak jako na každý půdě taky nevroste všechno.

No, takže zase nějakej předpoklad, že toho máku bude dost a že ta realizační cena bude nižší, než byla v loňským roce. Takže uvidíme.

No a uvidíme, jaký bude výnos celkově. Ono vždycky záleží na ekonomii, co rozhoduje, i ta jakoby tržba hektarů. Není to ani třeba ta realizační cena za tunu, ale když je třeba krásná realizační cena a máte poloviční výnos, tak vám to ekonomiku nezachrání.

Ale vždycky ten výnos versus nějaká ta realizační cena, pak ta hektarová tržba.

Vy jste zmínili hrozně důležitou věc, že vlastně už zemědělci neví, co mají jakoby dělat, protože těch výkyvů bylo v poslední době tolik. Teďka by se zdálo, že se všichni vrhnou na chov hovězího dobytku, kde ty ceny prostě jsou relativní, ten vývoj není úplně špatný, ale to jsme v minulosti viděli už u prostě plodiny. Nejsem zas taková odbornice, ale tak trošku to sleduju.

Mé pravidelné čtení patří ceny zemědělských výrobců, který vám klesají jako naprosto šíleně, vlastně skoro ve všech kategoriích — ovoce, zelenina a tak dál.

Můžeme si potom, přátelé, zamýšlet společně nad tím, čím to je, že když jiné ceny potravin se nám to neudržuje, že s výkyvy možná některých pomocí.

Hm, ten mák je to složité na pěstování?

Je to citlivka nebo je to jarní plodina, takže samozřejmě záleží, jak se otevře to jaro, jak je počasí v tom předjaří. No, ale není to moc extra náročný. Spíše je to náročný na tu sklizeň, protože se to nemůže sklízet vlhčí, protože se to nedá jako jiný komodity dosušit, protože tím by se narušila ta klíčivost.

Když bude nějaký horší počasí, tak pšenice se dá sklízet třeba při 18 % a máme posklizňovku, která to nesuší, a u toho máku tady to musí být ideální počasí, protože tam, kdyby se dosušil ten mák, tak pak nebude klíčit, protože tam by to přišlo tou vyšší teplotou.

Takže je to spíš náročnější na to uskladnění a na tu sklizeň. A pěstování je tak jako zhruba jako u všech plodiny, co se týká oblouky, myslím.

Hm. Tak to jo. Tak vidíte, co všechno tady stojí v cestě, než se napijeme piva.

Samozřejmě pak záleží, oni mají nějaký parametry nastavený, aby byl obsah vyšší.

Pak když je třeba horší rok a ten výnos je nízký, tak zpravidla ten ječmen, jak je prostě na tom poli daný, tak pak ta výsledná jakoby komodita má ten obsah vyšší a už to zase nesplňuje ty parametry, jo, a tak dál.

Takže je potřeba dát někde nějaký věci, ale víceméně když si asi pamatuji těch posledních, já nevím, 10, 15 let, že nám asi jednou nevyšel, no.

Jinak víceméně vždycky všechny, které prostě vypěstuji, tak jako sladovnické zpravidla máme, protože když má ten ječmen nějaký problém, tak to zpravidla nemáme jenom my, všichni ho máme, že jo.

Je to spíš jakoby ročníková záležitost.

A kolik je takových producentů sladovnického?

Tady v kraji jsme byli i ve Sloupnici.

Tam jsme tedy nestáli v poli, ale víme, že taky mají, taky jsou tam producenti sladovnického tady vedle Dolní, to jsou taky producenti.

Jo, jejich je jejich.

Jo, zásoba je v tom něčem.

Děkujeme za vaši podporu pro natáčení dalších rozhovorů.

Objednávat můžete na internetovém obchodě Inovace Republiky.

Noviny Inovace republiky. Takové nové občanské noviny.

Noviny ve vašich rukou a každý předplatitel je důležitý.

To, co tady tvoříme, tvoříme participativně, komunitně.

Noviny jsou taky symbolem svobody, symbolem svobody slova a svobodné diskuze, kterou chceme podporovat v naší zemi, a taky symbolem kritického myšlení.

Tradiční formát novin kombinujeme s odkazy na videa, dokumenty, články zdarma a spousta dalších souvisejících materiálů.

Budeme rádi, když se ozvete a budete šířit například remitenty novin ve vašich regionech, můžete remitenty objednat čistě za příspěvek na poštovné.

Najdete to tady v odkazu na platformě Inovace republiky a samozřejmě budeme rádi, když se stanete členem jakéhosi klubu Inovace republiky a předplatíte si 12 čísel novin.

Všechno vzniká v malém týmu, všechno vzniká bez oligarchů, bez dotací, bez sponzorů a všechno vzniká ve spolupráci s vámi díky vašim článkům, díky vaší energii, díky vašemu zapojení, díky moc vám všem, co jste si noviny předplatili, nebo případně těm, kteří zvažujete předplacení, pořízení certifikátu jako dárku, nebo objednání balíčku s remitenty, který můžete šířit ve vašem okolí.

Veškeré informace najdete na platformě Inovace republiky.

Děkujem moc za veškerou podporu a za předplatné.