Kdo rozhoduje o našich obcích? A proč se normalizuje válka? | Glosář

Dobrý den, vítejte u dalšího glosáře, neboli ohlédnutím nad uplynulým týdnem. Pro mě to byl týden velmi hektický, velmi nabitý a to až tak, že mám problémy dát dohromady, kde jsem to vlastně byla, co jsem dělala. Začneme u nás doma. Blíží se komunální a senátní volby. Ty komunální se týkají našeho života velmi silně, ne, že ne? Je zde řada témat, které jsou velmi specifické pro danou obec, pro dané město, ale pak jsou tu často společná témata, která se dokonce dotýkají až našeho národního zájmu a naší bezpečnosti. Dovolte mi jich pár zmínit. Je to určitě téma větrník, téma větrníků, které jako jedno z mála vybrucovalo řadu starostů k akci. Je to prapodivný koncept, jak by zrovna větrníky měly zachránit českou energetiku. Takové dotační schéma jako u soláru. Kanál dobývání renty, který může dramaticky poškodit profil naší krajiny a jen minimálně přispěje k energetické soběstačnosti České republiky. Prostě my na to nemáme ideální přírodní podmínky. Když je někdo u oceánu a chce tam ty větrníky mít, dobrá, ale prostě u nás tohle vhodné není. Chápu ty, kteří se proti tomu bouří. Pak tu vidím téma vodárenství. Téma, pro které neskutečně moc udělal Radek Novotný a jeho pravda o vodě. Smekám klobouk před jeho vytrvalostí a s radostí vidím, že další řada obcí se chce vymadit například od energií AG, která je mimochodem pod kontrolou hornorakouské vlády. Ano, přátelé, ono to nakonec není moc soukromá firma, ale vláda cizí země. jako u těch rafinérií, kde je také masivní vliv polské vlády přes PKN Orlen. To jsou věci, nehlídáme si kritickou infrastrukturu. No a u těch lokálních témat bych ještě zmínila, e, k tedy přerůstají až ten národní zájem téma lokální ekonomiky. Spousta obcí nevyužívá možnosti, které má, které souvisí s podporou místních podnikatelů, s veletrhy, místním tržištěm nebo aplikacemi, které podporují nákupy. u místních provozovatelů, propojování místních zimědělců, zpracovatelů potraven s restauracemi. Ono se ta toho dá dělat docela hodně. Malá inspirace ode mě. Senát, nemusím dlouze hovořit, protože jsme dostali a samozřejmě vydali skvělý článek Oskar Krejčího o senátu. Komu unikl, prosím vraťte se k němu a začtěte se. Není divu, jak je u Oskara dobrým zvykem, tak se nám propracoval do první pětky nejčtenějších. V zahraniční politice pokračovalo zhodnocení summitu Brick a jak někteří už ví, tak Spolek Svatopluk uspořádal velkolepou konferenci právě k porozumění a propojování mezi střední Evropou a zeměmi Brix potažmo globálním jih jeem. A musím říct píchou, že něco takového by u nás nikdo jiný udělat nemohl. V minulém týdnu jsme také byli svědky neuvěřitelných věcí. Uršula měla projev, přátelé. Ti, kteří ji slyšeli, tvrdí, že to bylo něco mezi mučením a úplným hororem. Já se chystám k tomu udělat video, pokud k tomu najdu dostatek duševní síly. Jinak samozřejmě pokračuje tažení zbrojařů, ať je to prezident vyjadřující přání svých sponzorů, nebo americký velvyslanec domáhající se výpalného pro americké zbrojovky. Prostě je potřeba zbrojit a zbrojit a pak jít na toho Rusa. Evropské elity jsou čím dál šílenější, ale prostě nemají v ruce nic jiného, než neustále rozmíchávání strachu. A po dalším vítězství AFD, i když opět ve malé spolkové zemi Mcklenburg Forpomern, Mcklenbursko přední Pomořsko, uvidíme, jak se bude vyvíjet politika také v Sasku Anhalsku. Vidíme, jak vypadají preference Marine Le Penové. tušíme, že je tu vlna odporu a že pozice toho establishmentu od daného válčení a s tím souvisejícím umlčování eh včetně eh toho, že mám na stoku která se jmenuje Seznam, že prostě jejich pozice je ohrožená. Nejhorší přátelé nejsou ty zbrojní výdaje, to je taky hrůza. Samozřejmě ty výdaje nám vytlačují výdaje na sociální oblast, na modernizaci ekonomiky. Tím nemyslím větrníky, ale to, co válečná retorika dělá se společností, ta normalizace války, to je skutečně zločin. A to, že má být normální a dokonce žádoucí chtít válku a že kdo chce mír je minimálně slaboch a možná spíš kolaborant, se kterým tady pěkně zatočíme. Musíme to obrátit, přátelé. To oni jsou váleční štváči a patologie společnosti, ne my, ne my, kteří chceme mír a hledáme diplomatická řešení a chceme hledat soulad mezi zeměmi i uvnitř národa. Jsme zase velmi vysmíváni, ale o to je to důležitější. A samozřejmě my v argumentu, my váleční štváči teda nikdy nebudeme. Příští týden zase na slyšenou.