Rozpočet v dluhové pasti, AfD sílí a svět se mění

[hudba]

Dobrý den, je tu opět glosář. Opět v pondělí je září. Děti chodí do školy, tedy pokud zase nejdou na nějaký výlety, na který chodí pořád, což dokládám ze svého pozorování člověka, který bydlí vedle základní školy. Nicméně září je obnova běžného provozu, takže glosář je zpět. Doufám, že jste se těšili.

Hlavním tématem domácí politiky je státní rozpočet – jeho první návrh. Bohužel zopakoval se postup, který jsme poznali u bývalého ministra financí Staňury, kde se i sociální partneři a další aktéři dozvěděli detaily rozpočtu na samém konci srpna. A teprve nyní tedy máme podrobné podklady. Teda já je mám, abych tak zdůraznila.

Všechno se točí kolem naplánovaného schodku 389 miliard Kč, což je vlastně druhý největší schodek v dějinách ČR. Paní ministrně Schilerová tvrdí, že to jinak ani moc sestavit nešlo. Upřímně má pravdu. Zastávajících podmínek – co tam, kde chcete kouzlit. Zásadní daňová reforma, která se ale netvářila jako daňová reforma, proběhla za covidu, kdy byla zrušena nejenom superhrubá mzda, ale byla provedena řada dalších kroků, které zásadním způsobem podřízly příjmy. A teď jsme v tom. A to za situace – nutno dodat – podobně jako u dalších zemí, že prostě máme rostoucí výnosy z dluhopisů, což znamená, že se dluhová služba, obsluha dluhu, dále prodražuje.

Takhle to je. A pokud se nezmění daňový mix a musí se změnit směrem k větší spravedlnosti, tak abyste ty daně vybrali, je potřeba, že jo. No tak prostě budete v téhle situaci. No, nebo nám zase dorazí k moci pravicoví apologeti a ti budou chtít privatizovat zdravotnictví a penzijní systémy, možná i něco dalšího, ale tyhle dvě kategorie určitě, protože tam je prostě nejvíc peněz. Uvidíme, k jakým krokům vláda nakonec přistoupí.

Ten boj proti šedé ekonomice je samozřejmě správným krokem, ale samo o sobě to nebude stačit, když nějaké desítky miliard se z toho vyždímat dají. To zase ano. Podrobněji, přátelé, na mém YouTube kanálu Ilona Švihlíková Official – video o rozpočtu, které získalo pozornost, což jsem samozřejmě ráda.

Zahraniční události: Do Ruska a následně na Ukrajinu přijeli dva američtí vyjednavači – Kušner a Vítkov. Skutečně odborníci na diplomacii jak víno. Za Kušnerem jde válka proti Iránu, takže vidíte tu myšlenkovou zdatnost. Co tihle dva asi mohou přinést? Nic, přátelé.

No a pak to byly volby v Sasku-Anhalsku. Ve chvíli, kdy nahrávám tento podcast, je jasné vítězství AfD. Nevím, kdo se tomu diví. A toto vítězství je spojeno s velkými očekáváními – vlastně změny režimu. Uvidíme, jak se nakonec povolební vyjednávání ustanoví. Na druhou stranu, Sasko-Anhalsko není zrovna velká spolková země, ale je to výrazný signál, kam dostoupila masivní nespokojenost občanů, zejména těch z východního Německa, kteří nemají ten polštář bohatství jako v tom Německu západním.

No a také byl summit Šanghajské organizace spolupráce. Pro západní pozorovatele zvyklé, že buď Spojené státy, případně Německo na té evropské úrovni dají signál a všichni se postaví do aptáku – je to samozřejmě slabý odvar, který nemá tu disciplinovanost jednoty. Je tam spousta velmocí: Rusko, Čína, Indie. No, a vidíme třeba i rostoucí roli Pakistánu. Ale to, že organizace funguje tolik let a slouží jako platforma pro bezpečnostní a ekonomické otázky, podle mě není tak málo.

Možná si budeme muset zvykat na to, že kooperace globálního jihu nebude nikdy mít tu podobu jako ten takzvaný západ, kdy jeden – většinou USA – udeří a všichni ostatní poslechnou a ještě předstírají, že zájmy jsou jednotné v jednotě, která nikdy neexistovala. Chápu ale, že pro západní mozky se nová uspořádání těžko vstřebávají.

Nebudu opakovat, že náš svět je velmi nebezpečné místo a že z velké části za to mohou extrémně nekvalitní elity a systém Deep State, který ovládají – nebo spíš, který ovládá je. Když loutka přestane poslouchat nebo je hodně blbá, tak se vymění za jinou, třeba na chvíli méně blbou. Podívejte se na Velkou Británii. Tam to funguje už dlouho a životnost loutek se stále zkracuje. Nedělám si iluze o alternativě – Deutschland ani omylem. Jenže v situaci protipožární zdi – nebo jak tomu vlastně Němci říkají – to prostě někdo prorazit musí. A když to necháte dojít tak daleko, tak ten proces není zrovna voňavý. To je bohužel realita politiky a z dějin to známe moc dobře.

Pokusme se ale být informováni a nenechat se ani zdeprimovat, ani semlít tím vývojem. Budu se na vás těšit zase příští týden.