Kde najít pevný bod? Svět v pohybu, válka, volby a geopolitika

Dobrý den, je tu další pondělní glosář a spolu s ním ohlédnutí za uplynulým týdnem ve znamení plného babího léta. Vltava má 14°up a protože mám narozeniny stejně jako Jiří Suchý, tak jsem si moc užila můj oblíbený film Kdyby 1000 kladinetů a docela jsem se divila, že byl vůbec odvysílán, protože je to velmi, ale velmi pacifistický film. A možná si vzpomenete, že je tam postava, kterou stvárnil Vlastim Brocký, která tam ke konci filmu huláká, jak je mír nemorální a má u toho masku klouna. Já jsem si vybavila vechého a řehku, říkám na rovinu. No, co říci dále k domovu, když zůstaneme u kulturní fronty, tak ta si opět rozdávala ceny, což si s velkou chutí nechám ujít. Buď je tam přiblblý tanec s komerční licencí a nebo si nám dávají ceny. To je ta veřejnoprávní služba, za kterou máme platit. Prezident neumí plánovat a odjede si na volby na dovolenou. Velké téma posledních dnů. Asi té dovolené měl málo. Prozatím bohužel vůči zelenému mužíkovi na hradě, který funguje jako lobista pana Strnada, nevidíme protikandidáta, tedy kromě Miloše Zemana, který proto o tom prý uvažuje nebo žertuje nebo mu dělá dobře, že spoustu lidí naštve. Jak ho znám, typ bych variantu číslo tři. I u nás na Praze 12 zuří volební kampaň, rozdávají se nápoje, klíčenky, buřty. Já si na tohle nepotrpím. Patřím k té úchylné menšině, která se jednak stará o programy, ale hlavně prostě průběžně sleduje, co se děje, co kdo dělá a patřím prostě dlouhodobě k návštěvníkům řady akcí ve svém bydlišti, zejména těch kulturních. Každopádně popřeju šťastnou ruku ve vlobách. Nezapomeňte, že můžete panašovat. To znamená, nemusíte volit jednotlivé strany, ale můžete preferovat jednotlivé kandidáty i z vícero stran. No a pak jsou taky samozřejmě někde volby do senátu. Tady připomenu článek Oskara Krejčího. K důležitým ekonomickým zprávám uplynulého týdne patří tlak amerického prezidenta Trumpa na země Evropské unie a také na Velkou Británii, aby uvolnili naftu ze svých strategických zásobníků. této problematice chci věnovat také video na mém YouTube kanálu Ilona Švihlíková Official. My jsme informovali velmi rychle o tom uvolnění jak surové ropy, tak i nafty a právě nafta je dnes tedy tím největším problémem. Také se konal mezinárodní diskuzní klub Valdai. Sledovala jsem kousek s otázkami na ruského prezidenta. Například se také ptal iránský profesor Marandy. Jsem ráda, že žije. Pamatuji si, jak na začátku konfliktu na něj Izrael vypsal odměnu. Tak ve Valdajai byl živ a zdráv. E vidíme, že nicméně země Evropské unie jsou s tím dosavadním vedením aspoň zcela neschopné změnit přístup a dávají dále podporu už ani bych neřekla Ukrajině na rovinu, ale prostě zelenského režimu. I Merc, který je pod obrovským domácím tlakem kvůli velmi chabým výsledkům CDU v posledních volbách, tak se nám vyjevil v Kyjevě a musel dodat Zelenskému neochvějnou podporu. jestli pak si všichni ti lídři uvědomují, že když padne Zelenský, padnou taky. Asi ne. No, k tomu se dále vyhrocují vztahy mezi Ruskem a Japonskem. Odkaz japonského premiéra Abého je v troskách. Zahraniční politika japonská je zajímavá. Premiérka taka i či očividně chce si najednou masivně znepřátelit Rusko i Čínu, což tedy považuji za chytrou politiku a z hlediska japonské geopolitiky a pozice už vůbec ne, ale hol se tak rozhodla. Z ekonomických témat připomenu článek o problematice spotřebního úvěrování, který pro nás zpracoval Vláďa Kolman. Já jsem v grafu týdne upozornila na rostoucí cenu zemního plynu a také to byl Jirka Malinický, jehož seriál docela zaujal a věnuje se knihám, které mapují náš nejen ekonomický vývoj a máte je spjaty zejména ze jmény ekonomů Jaroslava Ungrmana a Jaroslava Šulce. od protestů ve Francii po neutěšenou situaci v západní Asii, kde stále není jasné, co bude nebude s Iríánem, Hormuzem, Babal Mandamem a kde se americká vojska stahují z Iráku, i když si nechávají plnou kontrolu nad jeho ropnými příjmy. Celý svět v pohybu a v Brazílii se konají prezidentské volby. Možná ve chvíli, kdy budete poslouchat tento podcast, tak už víte, kdo ty volby vyhrál. Zdá se jasné, že Spojené státy velmi silně intervenovaly, aby uspěl jejich kůň Bolsonaro, nikoliv Luada Silva. Bolsonaro je taková verze mile z Argentiny. Možná je menší blázen, ale upřímně si tím nejsem zcela jistá. Každopádně je velmi oddán Spojeným státům. Postavil se třeba proti své vlastní zemi ohledně systému Pix. V Latinské Americe se to neustále mele z tohodle hlediska nahoru a dolů a zdá se, že odkazy některých velkých postav, ať už je to Simon Bolívar nebo Ugočáves, jsou někdy zcela zapomenuty, aby se potom zase tak nějak vyhrabali. To je jeden z důvodů, proč vlastně Latinská Amerika s tou gravitací, kterou má vůči Spojeným státům, se tak nějak pořád nemůže vymanit z té pozice minimálně semiperiferie. Kde v tomhletom všem hemžení najít pevný bod? Svádí mě to říci, že to je náš argument, který vychází tak, jako vychází slunce. Ten by měl být jedním z nich, ale jinak upřímně člověk si ho musí najít v sobě, což je ta nejtěžší celoživotní práce. Ukotvit sám sebe v neustálem měnícím se světě, ve kterém se téměř každý týden zjevuje nějaké jiné strašidlo. Ale naštěstí tu a tam jsou i dobré zprávy a já doufám, že vám jich zase pár budu moci přinést. Příští týden zatím brzy na slyšenou.