Jalta 2? Co přijde po současné krizi? | Vladimír Prorok

[hudba] [hudba] A já jsem tady nadhodil globalizaci.

Z mého pohledu globalizace je třetí fáze kapitalismu. To znamená, máte domonopolní kapitalismus, monopolní, imperiální a pak globální.

Teď je otázka, jestli tahle fáze může být postkapitalismem, to znamená přípravu k té alternativě nebo ne?

Děkuji.

A ještě se chcem opýtat, že při tých makrozónách j neuvedli, že měna je podmínkou makrozóny a vlastná měna.

>> O tom se spekuluje, no, že by makrozóna, máte dolar, juan, to znamená tam ta vlastní měna je a je otázka, když se hovoří o trojmoří a nebo o Rakousko-Uhersku, jestli to je možný.

Tady ty jednotlivý země mají tak odlišnou historickou zkušenost a diferencovaný zájmy, že mám velký pochybnosti, že to je možný udělat.

Vezměte si, jak funguje Evropská unie.

Tam, možná jsem zapomněl ještě na jednu věc, když jsem hovořil o severu, tak je otázka BRICS.

To znamená, patříme sice nominálně k severu, ale jsme na periferii severu a proti severu dneska stojí jih, který se industrializuje, je aktivní a je otázka, jestli my můžeme tomu jihu něco nabídnout v ekonomice, v kultuře.

Máme historické tradice, tedy jo. Otázka, jestli je tady na co ještě navazovat.

>> Iba taká otázka.

20 až 40 % potravin se likviduje momentálně v západné Evropě.

Druhá otázka: 80 rokov je po jadrových Hirošimě a Nagasaki. 80 rokov se nepoužila jaderná zbraň.

>> Co se týká potravin, tak já se nedomnívám, že není dost potravin pro řekněme 8 miliard lidí. Jestli pro 15, 20 je s otazníkem tedy.

Ale pak je otázka dalších zdrojů. Ale pokud jsem registroval, tak dneska se hovoří o tom, že vlastně populace klesá prakticky všude. To znamená, že tam není nekonečný růst. Takže to ten problém v tomhle není.

Jo, nevím, [frknutí] jestli mnozí z vás asi znají Malthusovu teorii, že války jsou nevyhnutelný, protože lidstvo roste geometricky a zdroje rostou aritmeticky, takže periodicky to musíte zlikvidovat.

A tohle se řešilo rozvojem technologií, takže to problém není, si myslím.

Jo, jak zajistit potraviny? Ale otázka surovin. Otázka: představte si, kdyby každej měl dvě auta, jo, jako to v Americe normální.

To je přesně o to. To je otázka změny systému, jo, atomové zbraně.

Vy jste zmínil, že v Nagasaki a v Hirošimě tam dochází, stejně jako v Černobylu taky, jo. Tím někteří operují, že vlastně by to nebyla taká katastrofa.

Zase proč se nepoužily z obav z těch následků, ale teď se ukazuje, po >> následky neexistujou.

>> No právě proto se toho přestáváme bát.

>> Takže >> takže to je možný použít, jo, podle některejch.

Akorát, že se kalkuluje s tím, že by to bylo epizodické, jedna, dvě bomby někde.

Kdyby se použil celej potenciál, který tady je, tak skončíme všichni. Jo a s tím se ne, s tím se nekalkuluje, jo?

V Rusku existuje systém Perimetr, neboli mrtvá ruka. To znamená, když budou zasažena klíčová centra v Rusku, tak v automatickým režimu lítá všechno. A to jsou jaderné rakety.

>> Dobrý večer. Já jsem se chtěl jenom zeptat, že na to, co nám tady přesně vykládáte, všechno jste napřed cítil a proto jste nad tím bádal, nebo jste na to přišel tím, že jste bádal?

>> To je otázka, kterou řeším i já. Já se domnívám, že vědec a já se považuju za vědce. Někteří mi kolegové, když se mě na něco ptají a já otevřu pusu, tak říkají: „Radši nic neříkej, protože to dopadne špatně." A říkám: „Jo, tak nějak."

Jo, podle mýho vědec musí mít intuici. To znamená, vy něco tušíte z těch faktů, který znáte. Vidíte tam varianty a pak to začínáte zkoumat. A to bohužel řada vědců nemá intuici, jo. To se podceňuje, jo. Takže jen mechanicky kopírují, co někdo říká, že jo.

Dneska ve vědě je moderní, že musíte citovat. Když nemáte na stránce dvě až tři citace od někoho, tak my jsme měli pak na dveřích titulek nebo stránku, kde se říkalo, že kdyby Bůh měl napsat Bibli dneska, tak ji neobhájí, protože tam nikoho necituje.

Já bych se chtěla zeptat, jak jste říkal o Green Dealu a mluvil jste o tom zbrojení, že je to na Bohnice, ale jestli to třeba není zrovna jako právě cíl, když je to, to není současně, že?

Ale jde o ten kapitál, aby někdo vydělal a ono se dá vydělat na obou. A když lidé mají strach, no, tak ten strach je zbaví přemýšlení a oni prostě odkývají všechno.

Když se dneska člověk baví s lidma, tak vidí, že oni opravdu nepřemýšlejí.

>> V zásadě souhlasím, vydělat můžete na obojím, ale nemůžete s Green Dealem zbrojit. A když budete zbrojit a použijete ty zbraně někdy, tak Green Deal končí taky.

Jo, to znečištění bude takový. Proto je to frknutí. Jo, není dost peněz na oboji.

Vezměte si, Trump chce zvýšit vojenský výdaje a musí to někde ořezat. Není na všechno.

Jo, už takhle míra zadluženosti prakticky jak Spojených států, tak evropskejch zemí narůstá a když chtějí zbrojit, tak to musejí někde sebrat ze sociálních výdajů. Z ničeho jinýho to nemůže jít.

Já nejsem ekonom tedy, jo, ale je to otázka vlastně toho, že stát vypisuje, vždycky něco potřebuje peníze, tak si půjčí u bank, bankám to splácí a my to splácíme vlastně tím, že se zvyšují daně.

Jo, tam je ve Spojených státech otázka. Teď si nejsem jistej, 60 % vnitřního zadlužení a část dluhu.

Největšími věřiteli Spojených států byla Čína. Tam to dělalo nějakých 1,5 bilionu. Teď to Číňani začali prodávat, takže tam je nějakých 900 miliard.

A největším věřitelem Spojených států je Velká Británie, pokud mi neklame. Snad Kajmanské ostrovy nebo někdo, nějaké tři subjekty, jo, ale největší část je vnitřní dluh, jo.

Ale tam je klíčovej problém. V čem?

Spojené státy, nevím, jestli znáte rozpočet, že jo, Spojené státy mají rozpočet nějaký 4 biliony nebo 5 bilionů dolarů. Utrácejí ročně 7 bilionů dolarů.

Na zbrojení šlo nějakých 900 miliard, pak Medicare a Medicaid byla nějakejch 1,5 bilionu a na úrocích oni platějí. Při nízkých úrokových mírách z minulosti platějí bilion dolarů.

To znamená, že vlastně 20% toho jde bankám, zahraničním věřitelům. To znamená, ty peníze pak logicky nejdou obyvatelstvu, nejdou do projektů. Jo, protože na to není.

Já mám takou otázku, že mě velmi zaujalo vaše politické koncepty, které jste rozebírali a na pozadí jste zmínili Anglosasy a Slovany, dva také odlišné světy. Ale vždy v pozadí jste zmiňovali náboženství, či už katolicizmus, pravoslaví, protestantizmus a měl jsem dojem, že to je vlastně ta hlavní síla těchto společností a politických systémů. Že by se k tomu mohli vyjádřit, či to náboženství je skutečně tím esenciální pro to, jak se společnosti vyvíjejí?

>> Lebo pod mě je >> někdy od druhé poloviny 18., 19. století se hovořilo o procesu sekularizace. To znamená, že náboženské doktríny, náboženství byly vytlačovány těmi takzvanými moderními ideologiemi, politickými ideologiemi.

A mnozí doufali, že ideologie, na rozdíl od náboženství, což byla otázka náboženských válek, ideologie dokáže stabilizovat systém.

To je otázka Destutt de Tracy, který přišel s tou koncepcí ideologie.

Chápal pod tím vlastně vědu o ideích, která umožní zastabilizovat systém.

Pak se ukázalo, že vlastně ideologie je otázka hodnot. Jednotlivé sociální skupiny preferují své hodnoty a vzhledem k odlišnému ekonomickému a sociálnímu zakotvení došlo ke konfliktům, které měly podobu ideologických střetů.

Někteří tedy přišli k závěru, že řešením není ideologie, ale věda.

A pak se ukázalo, že i ve vědě je pluralita a vědci jsou jednak úplatní, jednak ta realita je dynamická, takže ne vždycky mají pravdu. Lidé chtějí jistoty, takže se vrací náboženství jako doktrína.

Ale náboženství sice dává lidem nějakou jistotu, ale v řadě případů to není otázka řešení konkrétních problémů. Může to člověka orientovat na způsob řešení. Když náboženství lásku hledá, třeba způsob, jak ty vztahy naladit nějakým způsobem — to tam nepochybně je.

Češi jsou asi nejateističtější národ na světě nebo nejméně věřící národ na světě. To je statisticky prokázáno. Na druhé straně jsou v Češích husitské tradice. To znamená, že ty náboženské hodnoty přecházejí skrze matku do těch lidí prakticky, i když už třeba nejsou věřící, ale ty hodnoty tam jsou. A pokud ty hodnoty stabilizovaly danou komunitu, tak se tam prostě udržují.

Vlastně se náboženství vrací. Já jsem si změnil názor, že věda nedává jednoznačné odpovědi na všechny otázky, takže se náboženství vrací. Ale zároveň dochází k aktivizaci těch národů, které nejsou nositeli vědy průmyslu. To je otázka západu. A tam ta víra zůstává, ale ta víra nemusí být v rozporu s náboženstvím.

Pro mě je překvapení — asi nejsem sám. Když se podíváte na islám, říká se tam, že věda je otázka Alláha. A podívejte se na Írán — co všechno mají. Jsou pod sankcemi, všechno nedostali ani od Ruska, ani od Severní Koreje. A proč tam může být potenciál?

Podívejte se na středověkou Evropu. Středověká Evropa se učila u Arabů. Tam byla věda. A proč tam byla věda? Protože když se rozpadala Západořímská říše, došlo k degradaci velkých měst. Zanikly knihovny. Když to byla Východořímská říše — Byzanc — udržela se města a tam byly ty knihovny. Arabové se seznámili s dílem Platona a Aristotela dřív než my a stavěli na tom, protože potřebovali řešit problémy. Byla to městská civilizace. Antika byla otázka měst. Platón a Aristoteles — to je o městech, to je o vědě. Díky tomu získali náskok. Pak ho ztratili, je pravda. Ale Íránci ukazují, že se k tomu dokážou vrátit.

Já bych odvolal na profesora Cilku, který říká, že toto s klimatem je spojeno a má velký dopad vysušování kontinentu. On tvrdí, že v Iránu bude možná za deset až dvacet let občanská válka, protože tam bude tak vysušeno všechno — je to jedna z nejsušších částí planety.

Profesor Barta v následující vědecké expedici s více než padesáti členy od roku 1989 zmapoval, že od starého Egypta do současnosti se, století po století, cyklí přibližně tři systémy. Zastupitelská demokracie, která když začne být demokratická, začne sama sebe požírat — korupce, klientelismus — a pak dojde k nepokojům. Ve starém Egyptě podporovali kočovné, prostě začne válka. To je asi teď nám blízko. A potom, když už nikdo nic nemá a všichni chtějí zářivější zítřek, tak nikdo nic nepostaví. Začnou se kolektivizovat, pomáhat si. Když někdo má a druhý nemá, třeba jsou děti — je třeba mu to vzít a rozdělit. Takže to je v podstatě socialistický model.

Tam položil řadu otázek týkajících se Íránu a sucha. Já jsem právě včera četl zprávu, že tam prší víc než kdykoliv předtím a že to může být spojeno buď s tím, že tam došlo k zapálení ropných polí — to znamená, že se voda koncentruje na tom místě — nebo že byl zničen americký systém řízení počasí.

Můžeme si vybrat. Takže to tak velká katastrofa být nemusí.

Druhá věc — možná jste si všiml, že jsem se tady zmínil, že existují čtyři nebo šest ideologií velkých a pak ty menší. Je zajímavé, že dneska, když se dělají průzkumy, tak se hovoří pouze o konzervatismu a progresivismu. To je prostě zploštění problémů. O socialismu jako variantě žádná úvaha není. Přitom jsem někde našel výzkumy Galupova ústavu z roku 2019 ze Spojených států, kde padesát procent Američanů chce socialismus.

Trump na to reagoval slovy: "Žádný socialismus nebude" a pak se mu prosadil starosta v New Yorku.

Tady je potřeba skutečně začít hledat šířeji. Socialismus se jako ideologie, jak jste zmínil, staví na kolektivismu. To znamená, že jednotlivé ideologie ve svém názvu mají to, co je klíčové: konzervativismus — zachování řádu, liberalismus — individuální svoboda, socialismus — přednost kolektivního zájmu. Pochopitelně je pak otázka, jestli to bere na přetřes jedince nebo ne, to je otázka výkladu.

Tady se podle mého názoru otvírá prostor. Ta krize povede k tomu, že se začne hledat. Tam je jediný problém: bez krize to hledání nebude mít prostor a ta krize likviduje zdroje. Takže když bude řešení — jestli ještě budou ty zdroje na to řešení, na rychlé řešení — protože málokterá revoluce nabídne okamžité řešení pro všechny a lidé nemají trpělivost. Právě proto revoluce požírá vlastní děti.

Pamatuju si výrok svého kolegy z listopadu 1989. Říkal: první generace revolucionářů mizí na popravištích, protože někdo musí nést odpovědnost za to, že se to, co se slibovalo, neplní.

Další dotaz — Jalta 2.

Tady se podle mého názoru ty makrozóny formují. Problém je, jestli je možná dohoda mezi těmi klíčovými aktéry. A když ta dohoda existuje, jestli budou dodržovat a jestli je perspektivní — protože jestliže se někdo stabilizuje a podstatou kapitalismu je zisk a expanze, pak byste museli změnit ty systémy.

Ta dohoda podle mého názoru je — vezměte si — zmínil jsem Trumpa. Trump byl zvolen díky tomu, že Američanům slíbil obnovu Ameriky a to, že Ameriku vyváží z konfliktů prakticky všude, že se stáhnou, aby se mohly obnovit.

Tím projektem měla být i reindustrializace Spojených států — to znamená návrat průmyslového kapitálu do Spojených států. Pamatuju si, jeho předchůdci tvrdili, že vlasteneckou povinností byznysu je investovat ve Spojených státech, i když tam máte větší náklady. Přece, kapitalismus není o vlastenectví a o zisku. Tak se to nerealizovalo.

Co udělal Trump? Zavedl clá. Doufal, že ten kapitál do těch Spojených států přijde.

Já jsem říkal, že pro makrozónu potřebujete třista nebo pětistametrů obyvatel jako trh. Politika Spojených států ukazuje, že by to mělo být těch pětistamilionů a tím cílem Spojených států byla Jihovýchodní Asie jako spotřebitel amerického zboží.

Akorát, že tam je Čína a Spojené státy.

I kdyby ten kapitál přišel do Spojených států, jako že se tam ani neohřál – přišel, odešel – jo, protože tam jsou sice levné energie, ale pracovní síla je drahá a ne vždycky kvalifikovaná, tak radši odcházej do Asie.

Takže vlastně to americké zboží se ukázalo jako v Jihovýchodní Asii jako nekonkurenční schopné.

Takže Trump změnil rétoriku a jaksi empirický fakt je, že bohatí jsou státy, které těží ropu a vyváží ropu.

No, tak se pustil do Venezuely a teď se pustil do Iránu.

Tedy jo.

A ještě jednu věc – to je otázka.

Vrátím se, vracím se k dohodě.

V rámci makrozon.

Trump byl údajně zvolen nejen díky penězům těch nižších a středních vrstev. Teď mi vypadá, která ho podporovala, ty strany.

Mám pocit, to bylo – to jsou vlastně konzervativci z toho rezavého pásu amerického průmyslu. Tedy ale byl de facto zvolen údajně i díky pomoci Black Rocku a Vanguardu – to znamená fondů.

Proč?

Fondy nainvestovaly peníze do Ukrajiny. Oni skoupili ukrajinské dluhy ještě před válkou. Teď tam nainvestovali si za ty dluhy skoupili půdu a skoupili nějaké průmyslové podniky taky.

No a teď došlo k válce.

Všichni doufali, že Rusko klekne, a Rusko to ustálo.

A teď bylo riziko, že Spojené státy ztratí investice nebo ty korporace ztratí investice na Ukrajině.

A Trump slíbil, že ukončí válku, a tiskový mluvčí Putina prohlásil, že dohody Ukrajiny a Spojených států platí, i kdyby Ukrajina nebyla.

To znamená, oni vlastně garantovali těm fondům jejich zisky.

Ale tady je ještě jeden problém, co se týká Ukrajiny.

Zelenský – někdo se u nás v dějinách se tvrdí, že někdo prodal Karlštejn asi dvakrát nebo třikrát.

Jo, takže Zelenský to prodal Američanům a prodal to i Britům.

Takže tam se jedná o to, kdo z toho, komu to nakonec bude patřit.

Jo, a jak se říká, když se dva perou, třetí se směje, jo.

Smát se může Rusko možná, jo, pokud to Rusko ustojí, protože Rusko začíná mít vážné problémy.

Vysoká míra nerovnosti, neefektivní byrokracie.

Já jsem někdy – je to dvacet dva, dvacet tři roky – napsal analýzu o Rusku, kde jsem konstatoval, že v Rusku je vysoká míra nerovnosti – Giniho index – a konstatoval jsem, že jediná ruská jednotná rukovládající strana není univerzální strana, jak se prezentuje, strana pro všechny, ale je to typická strana Nové Pravice.

Typická – to znamená jako britští konzervativci nebo američtí republikáni, typická strana Pravice.

Máte tam liberální křídlo, které reprezentují Nabiulina, banka, že jo, pak ekonomičtí ministři, a konzervativní křídlo, které se opírá o byrokracii a pravoslavnou církev.

A co mě překvapilo, tenhle článek opublikovali i v Rusku, jo, mám tam známou, která přes akademii to protlačila.

No a dneska mnozí konstatují, že ta situace je neúnosná.

Zuganov prohlásil, že Rusko očekává revoluci.

Jo, já jsem tenkrát v jednom svém vystoupení konstatoval, že vzhledem k situaci Rusko očekává buď revoluci z roku 1905 – to znamená obrat od demokracie, že jo, po Gaponově průvodu, kterej rozstříleli – nebo listopad 1917, jo, tam moc variant není.

Já Zuganova předtím varuji.

On to pak jako zahrál do auta, jo, ale v podstatě podle mého to tak je.

Tam není problém jen v těch cenách surovin.

Teď už ty ceny šly nahoru, jo.

Indie to odmítla, že jo, pod tlakem Spojených států.

Dneska to kupuje za vyšší cenu.

Tam je problém v ekonomické politice – vysoké úrokové míry a není tam progresivní zdanění.

Jo, vůči tomu řada ekonomů prostě oponuje nebo protestuje a zatím se nic neděje.

Jo, nevím, jestli jste registrovali – Putin teď měl dvě zasedání, teď nevím, jestli to byla bezpečnostní rada nebo nějaká ekonomická rada, kde připustil, že v Rusku jsou vážné ekonomické problémy. Akorát to zahrál do auta, říká: „No, to je vyvolané počasím a tím, že o dva dny méně jsou dva dny mínus pracovní", tedy jo. Přitom to jsou jasné systémové věci, jo. Tam je řada ekonomů, která na to poukazuje, a ta elita to prostě ignoruje.

Mimo jiné se tvrdí – ale nevím, jestli to je pravda – že míra nerovnosti v Rusku je vyšší než v době carského režimu.

Jeden Rus to konstatoval.

Jestli to je pravda, nevím, jo, nedokážu to posoudit.

V každém případě ty statistiky z Ruska jsou nevěrohodné, protože statistický úřad je podřízenej ministerstvu průmyslu.

Jo, tak jako – co to můžete čekat, že jo?

Ale jak tragická je situace, těžko říci, jo. Pro Rusko platí – nevím, jestli to řekl Bismark nebo ne, myslím, že to Bismarkovi připisuji – že Rusko není tak silné, jak se tváří, a tak slabé, jak vypadá.

Jo, tak si můžete vybrat.

No.

>> Já bych se tady pana přednášejícího chtěl zeptat, zda nezpozoruje v té dnešní situaci paralelu v třicátých letech, kdy v podstatě jsme zřejmě asi v podobné situaci, a to je technoracie. Odkážu na publikaci z první republiky. Potom – co se týká – když to řeknu – těch požadavků, aby státy intenzivně zbrojily, a samozřejmě i nespokojenosti obyvatel jednotlivých zemí, jestli vlastně nejsme v současné chvíli v té paralele v těch třicátých letech a v tom, co může následovat.

Děkuji.

>> Tak určité analogie s třicátými lety tady nepochybně jsou, ale jsou tady podstatné rozdíly.

Jeden z těch rozdílů je otázka právě těch jaderných zbraní, že ti racionální si uvažují, že by nemuseli být vítězové. Tedy když se použijí, a není záruka, že když se použijí takticky, že nedojde k použití strategických jaderných zbraní a celého potenciálu.

Takovou záruku vám nikdo nedá.

Jo, navíc, jak jsem se zmínil, tak Rusové mají ten systém Mrtvá ruka, Perimetr, že jo, že to bude lítat prostě všechno.

Takže tady je jeden rozdíl, a druhý rozdíl vlastně je, že ta válečná hrozba vyplývala z ekonomické krize.

Když jste v ekonomické krizi, potřebujete sjednotit, potřebujete vyvíjet, rozvíjet ekonomiku.

No, to zbrojení – to je nejrychlejší.

Jo, já jsem kdysi viděl nějaký, myslím, že to byl britský dokumentární film, kde přišel za Hitlerem ministr průmyslu německý a říká: „Vůdče, hrozí nám hyperinflace." On říkal: „Jaká může být hyperinflace, když prostě vyrábíme." On říkal: „No, to je zbrojení, ale jo." Takže oni museli do války a vlastně vytunelovat dobyté země, aby si stabilizovali.

Ale dneska, když použijete jaderné zbraně, tak nemáte co tunelovat, jo?

To znamená, tady je menší pravděpodobnost toho, že ty racionální hráči na to půjdou, si myslím.

To znamená, to silové řešení tedy.

Jo, takže naději si myslím tady je.

Já si myslím, že dneska jsme v situaci, když všechny teorie – či už ekonomické předpoklady vývoje společnosti, revoluce – jsme dospěli do situace, kdy vidíme, že jako by už nic nemělo smysl, a vždy, když se to udělá, tak zjistíme, že to je cesta.

A já si myslím, že nastala doba, kdy se podá cesta skrze to, hmm, to, co je víra. Protože já si nemyslím, že Čechy nevěří, protože když věříte, že nevěříte, už věříte. Ale je to h – nevěříte vědy, že jste vlastně odstoupili od toho ducha a že to je možno i důvod toho, že jen ta oddělená teória vlastně pro tu společnost velmi nefunguje.

No, zleva, s čím bych s vámi souhlasil, ale tam je to otázka právě metodologie, se kterou pracujete.

To, co jste uváděla, to je typicky právě pro pozitivismus. Podle mě tam je to jednoznačný.

Jo. Ne. Jo, jako očí.

Já se považuju za vědce a nemám pocit, že bych ztratil to duchovno.

Jo, věda je taky součást duchovna.

Jo, teď je otázka, jakou vědu děláte.

A vědec, dobrý vědec ví, že nic neví, jo. A nechává si cestu otevřenou, včetně toho duchovna.

Jo, já jsem se tady s kolegy bavil, říkám, že souhlasím s řadou tezí, který hájí, a všechno ostatní – jako já operuju fakty, nejsem si jistej, ale jsou věci mezi nebem a zemi, já nevím.

Jo, protože když se podíváte na mě jako vědci, není zcela jasný, odkud se třeba v Sumeru vzaly objevy, kteří tam byly.

Jo, já jsem byl teď – před rokem jsem byl v Athénách v muzeu a tam mají kamenný nádoby vysoustované z nějakého tvrdýho šutru a je to 2 cm silný. Proboha, jak to mohli udělat?

Jo. A když jsem se zeptal Kováře, což je známý český expert na středověk, on tam s náma jel tenkrát, tak mi radši na to neodpověděl, že mě neslyší.

Jo, že jsou prostě věci mezi nebem a zemí, na který dnešní věda neumí odpovědět a prostě to ignoruje.

Jo, pokud jsem vědec, tak to musím přiznat. A to je otázka i toho duchovna nakonec, jo.

Aristotel říkal, abychom poznali věc, musíme ji pojmenovat. Jo, tak já jsem se zmiňoval, že dobrý vědec musí mít intuici a připustit, že některý věci nezná, nechápe, musí to připustit.

Jo. A je nás málo, kteří si to uvědomují.

Vy, pane docente, povedli na začátku něco o naratívu a o důležitosti a aktuálnosti naratívu a ten se zneužívá v médiích, mediální praxi, a použili velmi zajímavý příklad – takové situace, ono to trošku takové situační komika – a spomenuli Havla, který v Bratislave na náměstí SNP, a obsypali ho vajíčka. A to je pro mě zajímavá otázka, že jste se dotkli istého naratívu, lebo doteraz platil a vždy oficiálně stále platí naratív, že za rozdělení federácie Československé zaviní Mečiar a Klaus.

My, co jsme byli ve federálním shromáždění, nebo jsme to vnímali velmi zblízka, my jsme věděli, jakou úlohu v tom asi hrála i Václav Havel nebo Budel, ale my jsme nemali tenkrát k tomu ani nějaké důkazy.

Ale vy jste dnes spomenuli ty vajíčka, jako by ten Havel sehrál velmi důležitou úlohu. A potom byla to jen epizodická otázka, nebo byl Havel nástrojem něčeho, o čem se ani dodnes ještě otevřeně nehovoří?

Tak jsou nejrůznější konspirační teorie, kdo všechno měl vzájem na rozdělení Československa. A nepochybně Václav Havel byl autorita. To znamená, to veřejné mínění pro toto řešení mohl ovlivnit.

A pokud je mi známo, tak Václav Klaus nebyl za rozdělením vzhledem k tomu, že jeho manželka je Slovenka. Ale pak když nevyhrál na Slovensku nebo se jeho představa neprosadila a vnímal slovenské ekonomické problémy, tak akceptoval Mečiarův názor na rozdělení.

Můj názor na to. Takže Mečiar byl za konfederaci s tím, že napřed byla otázka vyhlásit nezávislost a pak konfederaci. A Václav Klaus to považoval za zbytečný průtah a rizika – tedy jo – pro ekonomickou reformu.

Jestli ještě můžu k otázce náboženství, jo, mně tam došlo, že jsem tam dořekl jednu věc.

Všechna velká náboženství obsahují hodnoty, který mají stabilizující systémový efekt. To znamená, ten systémový efekt a ty hodnoty přetrvávají.

Když se k tomudle vrátíme, ať už je to otázka těch velkých náboženství monoteistických nebo i těch polyteistických, tak je to pouze návrat k tomu, co stabilizoval historický systém. To je plus, si myslím.

Jo, a je to o těch hodnotách, který tamhle musíme najít, jo? Není to otázka toho Boha, ale těch hodnot, který on reprezentuje. To je klíčový.

Děkuji za slovo. Já bych se chel opýtať, abychom mohli do budúcna řešit také podobné situácie, o ktorých tu rozprávate, čo najlepšie tak, aby sa táto prednáška uskutočnila v českom a slovenskom parlamente.

Aj keď aj pochybujem, že vás tam veľa ľudí nepochopilo, ale dôležitejšia otázka je, či je možné, aby sa tie myšlienky, ké nám tu predniesli, stali určitou osnovou stredných a vysokých škôl. Ďakujem.

To není možné z jednoho prostého důvodu, že mé názory jsou nestandardní. Já se nevejdu do toho, co systém hlásá.

Já, když jsem – já jsem přednášel na nejrůznějších vysokých školách, na státních, začínal jsem na vysoké škole ekonomické, pak jsem přišel do soukromého sektoru. Napřed jsem garantoval obory, pak předměty a pak se konstatovalo, že už nemůžu garantovat, takže mě vyřadili. A pak když jsem měl přednášky, tak jsem měl v pozdních nočních hodinách někde v zastrčeném koutě.

K tomu nemám co dodat. Jo.

Přitom já operuju jen fakty, jo, ničím jiným, ale ani ty fakta se neoddělují, protože narativy převládají, že jo. Já jsem vědec a ne ideolog a nešířím mýty. Jo, to je zodpovědnost vědy, si myslím.

Jo. Pane docente, a to východisko tedy, abychom to, co jste teď řekl, mohli změnit. V podstatě já, jak jsem tady zmínil, tak změna je možná, pokud dojde k prohloubení destrukce systému.

Do té doby nikdo nic nebude chtít změnit. Jo.

A pokud to nedopadne na lidi, který žijí spokojeně – bohužel – tak tady nebude tlak na tu změnu. Je to málo pravděpodobné.

Druhou variantou je osvícený nějaký diktátor, ale kde ho vezmete, že jo? Zájemců o diktaturu by byl diktátor by bylo hodně, ale osvícenost – to jako...

Dobrý den, já bych se chtěl zeptat, jestli jste studoval nějak koncepci společné bezpečnosti, eventuálně aspoň šest priorit řízení, nebo co si o tom myslíte, nějaký komentář? Třeba nejznámější jsou otázky a odpovědi Valérii Pjakina.

Tento vlastně je největší propagátor. Jsou to znalosti z Ruska, kolektiv autorů, Vnitřní prediktor SSSR.

Jasně. Já jsem pár jeho materiálů četl, ale mně některý věci připadají neprokazatelné, ale může mít více informací, než mám já.

Takže já vycházím pouze z toho, co vím. Fakta, která znám, ty zobecňuju.

Já jsem vždycky studentům říkal, já vám řeknu svůj názor a můžete oponovat a já vám vysvětlím, proč říkám to, co říkám. A pokud mi uvedete fakta, tak jsem ochoten korigovat svůj názor.

Máte nějakou představu, proč se Čína dostala v podstatě za jednu generáciu do takej situácie, ako sa dostala, či už vědeckej, alebo riadenia společnosti?

Jednak je to otázka diktatur. Diktatury mají schopnost koncentrovat zdroje, což se ukázalo už za druhé světové války – Sovětský svaz v podstatě a nacistické Německo. Otázka koncentrace zdrojů.

A pak oni přehodnotili politiku velkého skoku Maocetungova, že je potřeba postupovat systematicky.

Třetí faktor ve hře je konfuciánství, si myslím. Paradoxně komunistická strana se přihlásila ke konfuciánství, protože konfuciánství je otázka hierarchizovaného systému, oceňování práce, oceňování bohatství. Takže bohatněte, ale musíte dodržovat principy. Když je nedodržujete, tak je pod takový popravičně veřejně.

A, ehm, nevím, jestli to je pravda, já jsem to slyšel nedávno.

Já jsem se tady zmínil, že se můžeme orientovat na východ.

Jedna z možností: Rusko nabídne suroviny, Čína zapojení do jejich ekonomické expanze, ale bez sociálních garancí.

Vysoká míra nerodnosti v Rusku. Evidentně to nikoho tam nezajímá. Dokonce jsem slyšel nějakého podnikatele, který prohlásil – nemělo to všeobecně pozitivní efekt – co chtějí ty lidi, které zaměstnává, když jim dávám ubytování a jídlo? Co ještě chtějí? A v Rusku jsou nízké příjmy. Teď se uvádí, že mám pocit, že 60 % lidí je prakticky na hranici bídy.

A v Číně nevím, jestli je to pravda. Je to informace ze dvou zdrojů. Nevím, jestli se nekopírovali. V Číně údajně je šestdenní pracovní týden a dělá se 12 hodin, a pokud neplníte normy, nemáte žádné sociální záruky. A navíc se to údajně týká měst, ne vesnic.