Ivan Kratochvíl: Plochá Země, radary, drony a otázky, které nechceme slyšet

Krásný, příjemný, dobrý večer, vážení přátelé.

Vítejte na nedělní chvilce poezie.

Nebo dneska ten pořad mám vlastně jinej název.

No, ale třeba bude i nějaká veršovánka.

Počkej, jak jsme to dneska nazvali?

Otázky, které se bojíme si položit.

Položit.

No, hele, první otázka, kterou se bojím položit.

Eh, já teda, abych nezapomněl, já vám přeju všem krásný dobrý večer a Péťovi úspěšný návrat zpátky do pracovního procesu.

Ano, úspěšný start nedělní.

Děkuji ti, přátelé.

Jsem moc rád, že jste tady a že jsme zase, že zase jsme a že pořád ještě jsme.

A taky tak jako první chci poděkovat Jitce za to, že prevzala žezlo, že se statečně vrhla do toho vysílání živého, což není žádná sranda.

Hm.

A vždycky se dá milion věcí podělat a nemůžete je vzít zpátky.

To je kouzlo živého přenosu.

Můžete to pak vypnout, teda to ještě jako.

Ale to se nám zatím snad jako neděje, že bysme si naschvál vypínali.

Eh, i když nás vlastně už párkrát v historii vypnuli, to zase znalci vědí, ale to bylo z vyšší moci.

Z vyšší moci.

Ano, z jiných z vyšší moci.

Různě.

Teďko, první otázka, kterou se lidé bojí položit, bude směřována na tebe.

Na mě?

Odpočinul sis?

Hele, je to divný, ale trochu jo, protože tam nebyl signál pořádný, tam byl jeden nebo dva dílky, nefungovaly data po většinu času.

Takže v tomhle směru, jak se tomu říká, ta digitální chudoba, jo, mi zase přidala trošku jako víc energie a bylo to fajn.

Nicméně eh já nemám rád vedro.

No tak to chápu.

A tam sis ráno udělal kafe, dal jsem si ho tak jako na verandu před ten mobil.

Přijdu za 10 minut a ta voda ještě bublá, že jo.

Ano.

To je prostředí, ve kterém můžeš na kapotě auta uvařit vajíčka.

No, eh, to jsme nezkoušeli, ale jako i ty ryby v moři už byly nějaký takové vaření, ne?

Fakt to bylo šílené.

Teplota moře 28, 29 stupňů, někde jako i v zátocích 31, prostě to už je jako dost, no.

A ta teplota vzduchu, že jo, byla 36 až 40, jo.

Prostě na slunci to bylo úplně hrůzné, takže fakt jako už k moři s tímhle počasím rozhodně ne.

Never, ty tě obdivuju všechny, kterí touhle dobou jedou někam do Egypta nebo tam si dají úplně spálit.

A samozřejmě jsem se spálil.

Dostali jsme se slevou krásný výlet na lodi, tak jsme jeli takovou menší lodičkou odpoledne.

Vzal klobouk, ne?

Pozor, klobouk jsem si nevzal.

To máš pravdu.

Měl jsem kšiltovku s logem Petr Budeš TV, takže dobrý, hlava to přežila.

Ale pak jsme se koupali a tak a byli jsme na obědě někde v nějaké zátocce, kam nás vzal ten kapitán, a pak a všechno jako dobré.

Až potom teda, když už jsme se vraceli zpátky, tak jsem cítil takové to pálení prostě všude možně.

Říkám, to bude ta sůl, jo?

A ono, jak tě to ovívá, ten vzduch mořský, tak to necítíš.

No, no, běda.

Jak jsem vylezl potom z lodi ven, jak jsem začal teda a fakt jsem byl úplně dva dny jsem byl úplně jako mimo, podvařený doslova.

Byla to sůl.

No, to takže jsem byl rudý jak rak a zaplať pánbůh.

Měl jsem s sebou i rix, takže jsem se stříkal podle Víťovách návodů.

A člověče, dobrý, jako ještě se neloupe.

Takže to zabralo a přežil jsem, ale druhý den jsem prostě nesnášel slunce vůbec.

Dobře, takže paráda.

Výborně.

Máme to za sebou.

Jsme zpátky.

Hurá.

A protože má být ještě teda rovnou, když už jsme takhle v tom úvodu, prej má být zítra taky takový chorvatský počasí tady, tak v osm hodin večer potom přijde studená sprcha a to prej jak tady, tak na Slovensku, protože se, přátelé, na vás chystá pan profesor Staněk.

To bude sprcha.

To bude sprcha.

To bude sprcha. Dobrá.

A řekl mi klidně ten pozdrav, ten pořad tak nazvěte.

Takže jsem zvědavý na sprchu pana profesora a já začnu teda další otázkou, o kterou se lidi jako, a to je fenomén ploché a neploché země.

Já, jakožto rakeťák, jsem celý život strávil v radiolokátoru a radiolokační paprsky se šíří rovnoměrně přímo a jdou tak daleko, dokud prostě nezeslábnou prostředím, tam by se měly od něčeho odrazit a vrátit se zpátky.

Takže teoreticky můžou jít do nekonečna, i když je to kravina.

Takže pokud je země plochá, ano, tak to jde naprosto tam a zpátky.

Jenomže pokud ta země plochá není a je bude nějakým způsobem zakřivená, tak vidíte, prostě tam vznikne kopec a když stojíte tady, tak už na ten druhý konec nevidíte, jo?

To musíte potom stát tady na prostředku, abyste něco viděli.

To znamená, že ta vzdálenost je omezená.

Peťo, poprosím tě o první obrázek.

A chytré hlavy spočítaly, že poloměr Země je 6378 km.

To je 6400 km.

A jsme v matematice a v geometrii.

A to, co vidíte jako háčko tady, tak to je vlastně výška, kterou musíte mít, když se koukáte rovně, jo?

A podle toho zakřivení se to dá spočítat.

Takže na jeden km tady, když tohle je 1 km, tak tohle háčko je 78 cm.

Co si člověk řekne, že je to srandina.

Jenomže na 10 km tohle udělá 7,8 m.

Tak to ještě taky jde.

A já to teďka vezmu z druhého konce.

No, ne, ale to už mě neštve.

Já to vezmu z druhého konce.

E je úmluva celosvětová dopravního letectva, že pro radiolokátory řídí letecký provoz ve výšce od 300 m.

To znamená víc jak 300 m nad tou úrovní terénu.

A těch 300 m, tohle háčko, když má být 300 m, tak tohle je 60 km.

To znamená, že ten radar, aby to mohl řídit, tak musí být 60 km maximálně, protože pak už tam nevidí na těch 300 m, což je dost blbé, že jo.

To je dost málo.

Eh, dej mi tam druhý obrázek, prosím tě.

Tady je vykreslená reálná situace, protože my, abychom viděli dál, ano, tak ty radary stavíme na nějaké věžičky.

Takže když to postavíme na věžičku, tak vlastně ta dohledová vzdálenost se nám zvětší.

Tohle je ta jaksi přirozená, kdyby to bylo na nule.

A tohle je ta, kterou jsme vlastně získali, tu vzdálenost tím, že jsme to postavili na nějaký kopec nebo na nějakou věž.

Takže takzvané nízkovýškové radary, to jsou ty, co koukají co nejníž, mají tu vlastnost, že se cpou na co největší stožáry.

Ano, přes tím, že se zvětší ten stožár, tak tím vlastně zvětšíte tu dohledovost, kam vidíte na tu předepsanou minimální výšku, na kterou potřebujete vidět.

Prostě je to zakulacené.

Říkám, můžeme si pomoct nějakým kopcem, horou, výškovou budovou, stožárem, ale prostě takhle to funguje.

Proč to takhle rozebírám?

Dostal jsem otázku, a ne jednu.

Jak je možné, že ukrajinská letadla nebo ty drony bez posádky, což je v podstatě to, co létá na ty tisíce vzdáleností, je vlastně ultralight.

To znamená letadýlko, které v normálních podmínkách se vyrábí třeba v Uherském Hradišti.

Jo, to je to pro ty dva lidi.

Stávalo to, já nevím, před deseti lety milion korun to letadýlko.

Takže když do něho nacpete místo posádky výbušninu a nějaké dálkové řízení, tak máte ten dron, kterej vlastně létá do Ruska a létá nějaké ty 1000 km.

Jak je možné, že oni s tím vlastně doletí tak daleko do toho Ruska?

Eh, pokud Petr bude chtít, tak nám tam může hodit mapu, protože když se kouknete na styk mezi Ukrajinou a Rusko, tak ta styčná hranice podle Googlu, takže to nemusíte ověřovat, ale klidně si to ověřte, ta styčná hranice Ruska s Ukrajinou činí 2295 km.

Z toho pozemní hranice je 1900, no, skoro 2000 km.

A my jsme si spočítali, že by ty radary, aby viděly vlastně aspoň na těch 300 m, tak by měly být od sebe vzdáleny 60 + 60, to znamená 120 km.

Jo, ale 120 km a spočítejte si, jak dlouhá ta hranice je.

Takže to, když to převedete na peníze a na to, že ty radary musej mít nějakou obsluhu, že to stojí výroba, nějaké peníze a není to jedinej vojenskej prostředek, tak zjistíte, že v podstatě tahle hranice se pokrýt tímto způsobem vlastně nedá.

To nikdo nezaplatí, to prostě nejde.

Jo, to je matematika nebo spíš to jsou vojenské finance.

Takže se to řeší tím, že kolem důležitých míst, to znamená to jsou velká města, průmyslové závody, se vytváří takzvaná zónová obrana.

A to, co se děje mezitím, tak se děje mezitím. S tím toho moc jako neuděláme.

A až si Péťa nám tady nahodí tu mapu, tak vidíte, jak je ta hranice dlouhá a Rusko jako takové samo o sobě má tu hranici 61 000 km dlouhou.

Sakra, Prask, a má jenom 15 milionů obyvatel, takže to je další neřešitelnej úkol.

A teď si vezměte, že tady samozřejmě ty radary jsou nacpaný, pokud možno tady dopředu k té hranici a různě se přemisťují, aby nepřítel nevěděl, kde jsou, aby se nevědělo, kde je ta díra.

No a Ukrajinci obvykle předtím, než tyhlety drony pošlou, tak nad Černým mořem létá zpravodajský letoun na to.

Jednou je to italský, podruhý je to britský, potřetí americký a oni zjišťují vlastně pozice, kde jsou ty tyhlety radary, kde jsou tyhlety zařízení.

Pak to napráskají Ukrajincům a Ukrajinci do GPSky zadají trasu takovou, aby se pokud možno dostali mimo dosah těhletek radiolokátorů.

To znamená u té hranice, tam kde se předpokládá, že jsou nebo kde se ví, že jsou, tak tady letěj co nejdál a co nejníž, aby nebyly vidět.

Takže se opravdu může stát, že to letadýlko proletí přes tu obrovskou vzdálenost, aniž by ho ten radiolokátor zastihl.

Jedno z možných řešení je, že se pověsí do vzduchu balón nebo Rusové si tam pošlou letadlo takový, jako tyhlety zpravodajský naťácký letadla, a hlídaj, kde co létá.

Problém je v tom, že Rusové jich mají málo, protože oni jich měli dost ještě v 90. letech, ale na základě nějakých dohod se Spojenými státy jich spoustu zrušili, takže oni jich mají v podstatě nedostatek, mají tam díry a těma dírama se prostě dá lítat.

Takže když to shrneme: kvůli zakřivení země, kvůli tomu, že země je kulatá, tak radary nevidí tak daleko, jak by chtěli.

A tím pádem tam vznikají díry, kterými prolétávají tyhlety bezpilotní letadla a dělají bordel na Urale. Likvidují ty fabriky, které jsou daleko v zázemí.

A možné řešení, říkám, to nejlevnější bude asi tím, že se postaví radar a jednak ta letadla, že se zvýší jejich počet, ale to chvíli bude trvat.

Takové letadlo není levná záležitost.

A nebo že místo letadla se využijí aerostaty, to znamená balóny.

Balón má problém v tom, že sice vystoupí výš, ale on letí tam, kam fouká vítr, takže ta řiditelnost je taková pochybná.

Ano.

Eh, můžeme se bavit i o kosmických prostředcích a to už musíme opravdu být přesvědčeni, že je Země kulatá, protože eh stacionární družice jsou družice, které oblétávají Zemi takovou rychlostí, která se rovná rychlosti otáčení Země.

Takže ona létá stejně rychle, jak se otáčí ta Země a tím pádem vlastně z pohledu té Země to nad ní stojí.

Ale ta družice nemůže stát, protože kdyby stála, tak by spadla.

Ano.

Takže ona letí tou rychlostí, jak se otáčí Země.

A to je řešení, které já jsem přesvědčenej, že Rusové jednou se k tomu taky dostanou, aby pokryli celej ten svůj prostor.

Ale zatím k tomu nebyli nuceni.

Teď už k tomu začínají nuceni být.

Já tě poprosím, Péťo, nejdu moc rychle.

Dobře, tak asi nejdu moc rychle.

Jsem v pohodě.

Eh, seš v pohodě?

Já jo.

A myslím si, že lidi jsou taky v pohodě.

Dobře.

Eh a já tady poděkuju Pavlíkovi.

Pavle, děkuju ti moc za příspěvek.

Děkuju vám všem za pomoc.

A tady jsem ho našel.

Pavle, a prosím tě, eh, na ty, eh, vojenský, nebo respektive ty kosmický, jakoby eh ty přístroje, a létají.

Jak v tom hraje roli ta maskovací nějaká síť nebo?

Eh, protože tam se tam, promiň, já to jenom dořeknu, jeden čas se mluvilo o tom, že i Rusko jako využívá ten jeho slavnej Starlink nebo co.

Takže, samozřejmě to je, on do toho narval spoustu prachu.

Vytvořil síť, která je takzvaně komerční.

Byla za nějaký peníz, který byl přijatelný.

Bylo to určitě levnější, než si postavit vlastní eh kosmický aparát a povysit ho nahoru, protože to není málo peněz, aby se to tam vycpalo.

Takže se využívala ta jeho síť, dokud byla komerční a dokud Američani s Rusy byli jako kamarádi.

Jenomže pak už do toho začala zasahovat politika.

Tuto jeho síť začli víc využívat Ukrajinci a Rusům se začal omezovat přístup.

Jo.

A v tom, a armáda, když je závislá na cizích zpravodajských prostředcích, tak je to vždycky špatně, jo, protože tu informaci můžeš dostat, ale tak ji dostat nemusíš a tak ji můžeš dostat zkreslenou, úmyslně zkreslenou.

Jo.

A to jsou věci, které jsou podklady k rozhodování.

No a ty se nemůžeš rozhodovat na základě podkladů, kterým nevěříš nebo nemůžeš plně věřit.

Jo, takže si musíš pomalu postavit vlastní síť.

Rusové to řešili tím, že vyměnili vedení Roskosmosu, protože tam samozřejmě to vedení, který bylo z 90. let, tak mělo velmi dobré vztahy s Amerikáy.

Eh, létaly tam letadla, tekly tam spousty peněz tam, kam neměly stát.

Takže eh to Rusko v podstatě s tímhletím bojuje do dneška a pomalu to vrací do normálu a pomalu se z Ruska opět stává suverénní stát.

I když my si ho pořád představujeme jako velmoc, protože ona svým způsobem už velmoc je, ale pořád tam jsou ještě tyhlety eh dozvuky těch 90. let.

Takže ano, Rusové z hlediska logiky musí si vytvořit vlastní systém, musí si vytvořit vlastní síť, aby dostávali tu informaci včas a dostatečně kvalitní.

Proto jsme mluvili o těch balónech a tole, protože to je levnější řešení, výrazně levnější řešení, než vytvořit tu kosmickou síť.

Eh, to je tohle.

Takže to máme Zemi jako takovou a to, co létá kolem ní, jo, s jeho s tím vojenským využitím v současné době a i civilním, protože síť GPS, přestože dneska ty GPSky využívá každej mobil, v každým našem autě je v podstatě už dneska GPS, takže každý ví, kde je, protože to porovnává podle signálů těhletek satelitů.

Navíc GPS síť není sama.

Aj, máme tady další ještě čínskou síť a Evropani se snaží vytvořit si vlastní síť, takže se jich tam těch satelitů motá šílené množství a zatím si sice řekněme překážejí, ale ještě se tam vejdou.

Jo, už tam začíná být pěkný bordel, ale pořád se tam ještě vejdou.

Ale všechno.

Já jsem tady našel právě tu mapu, jak to létá, víš?

Vidíš to?

>> No, tak já se chlubím.

>> To se chlubíš správně.

Takže to je krásný obrázek.

Já jsem rád, že ses to našel.

Je vidět, že seš v plném nasazení.

Jo, takže takhle to vypadá na té obloze. Co se týče toho, jak to tam létá?

A máme to nejbližší naše prostředí kolem Země.

Víme, že v téhle vzdálenosti, kde dneska létají tyto satelity, tak tam letěl i první kosmonaut.

Někde v téhle výšce plus mínus se pohybuje mezinárodní vědecká stanice, kde jsou Američané spolu s Rusy ještě pořád, přesto, že jsou tu kamarádi, nekamarádi.

A v podstatě celý náš kosmický výzkum se soustředí na toto pásmo.

Můžu tě poprosit o třetí obrázek?

Tak.

Jo.

Takže když se podíváte tady na ten obrázek, tak to, co je kolem zeměkoule ta první modrá vrstva, tak to je ten prostor, kde se všechno tohle děje, včetně těch našich laboratoří, ať už jsou s posádkou nebo bez posádky.

>> Takže na nízkém orbitu.

Jo, v podstatě na nízkém orbitu.

Ano.

>> Jo, to jsou tady, je vidět, že se koukáš na ty hvězdné války, ne?

Ono je to tu napsané?

Tak jako ano.

>> A GPS satelity jsou dál, koukám, až 12 500 mil.

Ano, protože ty nemají v sobě posádku, takže ty se klidně můžou posunout výš, protože to, co tam vidíte, ty krásné barevné kroužky, to jsou takzvané Van Allenovy pásy.

A Van Allenovy pásy podle astrofyziků vznikají působením slunečního větru do magnetického pole Země.

A touto interakcí tam vznikají tyto pásy, kde se vlastně tohle záření ze slunce, ty volné ionty, které jsou vyvrhovány ze slunce, tak díky působení magnetického pole Země, dochází k zvýšené radiaci.

A protože jsou to vlny, tak je tam určité vlnění.

Takže když to probereme, máme tam vlastně sinusovku.

Takže tam je vyšší úroveň, nižší úroveň, vyšší úroveň, nižší úroveň.

Každopádně to, co vidíte, ty krásně barevné Van Allenovy pásy jednotlivé, tak jsou pásy zvýšené radiace.

A to jsou natolik zvýšená radiace.

Čísla vám neřeknu, protože já si je nepamatuju a Google ani ty čísla moc neudává, protože se to mění.

To záleží podle toho, jestli foukne vítr nebo nefoukne.

Ale každopádně účinnost těch pásů spočívá v tom, že zabíjí všechno, co je živé.

Jakoukoliv buňku živou zničí.

Takže člověk, který by měl projít těmito Van Allenovými pásy, dojde k jeho likvidaci na buněčné úrovni, to znamená zemře.

A nejenom on, ale vlastně všechno, co je živé tady od Země.

A to je ten důvod, proč Američani měli ten svůj lunochod, když tam letěli, tak ten alufoil tam pomohl.

>> Ano.

>> Určitě to pomohlo.

>> Ten jim byl tak platný.

Tak takže ano, kdyby tam bylo dostatečně silné odstínění, to znamená, že by tam musely být silné olověné pláty, nejlépe prokládané zase polystyrénem, protože tam už řešíme i záření alfa, beta, gama a nejenom proud neutronů.

Takže to už je nádherná záležitost z hlediska fyziky a z hlediska lidského života je to pěkný problém.

Můžeme říct přímo průser.

Ano.

Také když mezinárodně se přidávaly nějaké věci, jako třeba schists z Měsíce, tak první, co když to dostala ta jiná země v tu slavnou krabičku pod dozorem, já nevím, deseti ozbrojených bodyguardů a tak, který to tam 24 hodin hlídali, tak první, co se dělalo, měřilo se, jestli má zvýšenou radioaktivitu nebo nemá.

Protože všechno, co projde těma Van Allenovými pásy, logika musí mít zvýšenou radioaktivitu.

No, ale akorát, že ty z toho Apolatu zvýšenou radioaktivitu neměly a ani jeden z nich neumřel na nemoc záření.

No ne, tak zlý jazykové tvrdí, že to byl prej kus nějakého strouchaného dřeva nebo co.

No tak ale to jsou konspirace, samozřejmě tady nikdo nechce.

Jako že by Američani nebyli na Měsíci, to přece bychom se neodváželi tvrdit jako žádní konspirátory, že by nám lhali.

No to přece nepřichází.

>> Američani nikdy nelžou.

Ano.

>> A pokud se vám to zdá, tak jste konspirátory.

Kdo nevěří Americe a mainstreamů, a tady je takový hezkej, ale to ty zlí Číňani oficiálně prohlásili, že když tam přistála ta jejich družice, ta jejich sonda, takže nenašli na Měsíci, oni to oblétávali dlouho, jedinou známku po přistání Američanů.

Takže, ale to je zase z Číny a to je:

>> No jasně.

To je taky nevěrohodné.

Oni jsou žlutí, mají všechny oči a to.

>> No, proto tady bych to uzavřel, jestli tam byli nebo ne, jednoduchou věcí.

Už jsme se o tom bavili a musíme dotáhnout konečně expedici První Čech na Měsíci a musíme se tam podívat sami.

>> Ano.

>> Zastavíme se před Van Allenovými pásy, změříme radioaktivitu, jestli to půjde proletět nebo ne.

Když tak se vrátíme a startovat se bude z Řípu.

>> Ta rotunda půjde pryč.

To se přesune na chvilku, tam místo toho právě bude a to bude nádhera, jako když si uvědomíš, že nahoře Říp se bude klenout kosmodrom.

>> Kosmodrom.

To bude nádhera.

To budou lidi čumět.

>> To jo.

>> To nám budou závidit i tam naproti v Německu.

>> Že jo.

>> No ne.

Tak ale počkej, tady Van Allenovy pásy, ty je popisuješ jako, že to je prostě smrtící zbraň a tak dál, ale oni mají přece strašně důležitou funkci.

Tady je to krásně vidět na tomhle obrázku.

Oni vlastně zabraňují, že jo, tomu nejhoršímu slunečnímu záření.

>> Hele, ty Van Allenovy pásy jsou fantastická záležitost, protože jsou vytvářeny tím slunečním větrem, proti kterému brání Zemi.

>> No a magnetické pole Země, že jo, tam ještě právě.

>> No a na základě magnetického pole Země.

Takže když dojde k výronu slunečnímu, tak vlastně nabíjíš ty pásy, tam se zvedne radioaktivita, ale ten impuls na povrch Země, pokud vůbec dojde, tak dojde výrazně oslabený.

Jo.

Takže když si vezmeš ty různé údaje z těch pozorování a teď zrovna je výron slunce směrem na Zemi a ono nás to zasáhne a ono nám to zlikviduje energetiku a ono nám to zlikviduje polovodiče a my nebudeme svítit a ono pak se nic neděje.

Tak to je právě tím, že ty Van Allenovy pásy vlastně jejich intenzita toho záření je závislá na jedné položce právě na síle toho větru.

Takže to je takový akce a reakce, takovej opravdu obranný štít. Když jsme se tady bavili o těch sci-fi filmech, tak když vidíš, když oni po sobě střílej těma paprsky a tam se to jenom jako rozsvítí, tak to je přesně ono, ten pás se rozsvítí, tam se zvedne radiace.

>> No ne?

Tak jako tady bych připomněl toho superhrdinu Kapitána Ameriku.

Jo, ten má ten štít před sebou a on ho teda umí i házet, ale ten štít vydrží všechno.

No, tak to je něco podobného, že ten štít se taky nabíjí vlastně tou energií, před kterou on vlastně chrání.

Takže říkám, je to chytře vymyšlené.

Otázka, do jaké míry to bude fungovat.

Zatím to funguje.

Můžem si zaklepat.

Jo, zatím.

No a padla energetická soustava, tak to bylo kvůli lidské blbosti, ale ne kvůli slunečnímu větru.

No ne, počkej.

Tak jako teď jde o to, jestli ty vanadiolové pásy ty Američané skutečně vymysleli nebo ne, ale energetiku si zlikvidujeme sami.

Na to máme občasné zdroje energie, na to máme slunečníky.

To je lidská záležitost.

To můžem, to máme povolené, ale jak vidíš, tak tady prostě příroda, Bůh, nebo si to nazvěte jak chcete, moudře vymyslela ochranu Země a vlastně té biosféry, to znamená toho života, fyzického života tímto způsobem, jo?

Takže slunce je na jednu stranu blahozárné a když je to moc, tak se to tímhletím zbrzdí.

A protože člověk je zvídavý, tak v minulém století poslal průzkumnou sondu, která měla dosáhnout hranice hvězdné soustavy, naší hvězdné soustavy.

Eli si pamatuješ, tak na ní byla namalovaná zlatá destička, tam byl namalovaný panáček, panenka.

Tenkrát se nevědělo, že je víc pohlaví než jenom dvě.

A prostě takovýmihle znaky tam na té tabulce bylo cosi napsáno a poslala se směrem ven ze soustavy sluneční.

A tenhle Voyager, že jo, tak jak míjel planetu, protože on nebyl zrovna rychlík, tak to bylo naplánované tak, aby se přiblížil k jednotlivým planetám, pokud možno, aby se získaly snímky, aby se získaly signály z těch přístrojů, nejenom snímky, ale to měřilo i magnetosféru a další věci.

A letělo to směrem ven.

A Voyager 1 zjistil jednu obrovskou zajímavou věc a to, že v podstatě můžem říct na námi předpokládaném konci na té hranici zjistil, že tam je obal, plazmový obal.

Ve vzdálenosti zhruba 100 násobků vzdálenosti Slunce–Země, tak zhruba v tom stonásobku této vzdálenosti se tam objevilo pole plazmy, která podle fyzikálních předpokladů byla vyvolána nebo je dále vyvolána a udržována při životě slunečním zářením a vytváří v podstatě další takový ochranný kordón kolem celé naší soustavy.

Prostě je tam pásmo, kdy najednou se tam objevuje cosi, co má – počkejte, já to mám napsané, protože si čísla nepamatuji.

Pásmo plazmy, kterém má zhruba teplotu 49 000 stupňů.

A zjistili to tím, že tato věc nebo anomálie byla zachycena v ultrafialovém spektru.

A můžeme říct, že to bylo tak, jo, máme tady ohnivou zeď a v podstatě to byla asi poslední informace, která z toho Voyageru 1 šla a pak už se toho moc nedozvěděli.

Voyager 2, kterej tam šel později, tak toto pozorování potvrdil a čeká se teďkom – to se bude pár let čekat – jestli toto pásmo on proletí a ozve se i spoza tohoto pásu.

Zjistilo by se, jak je ta plazma velká, jak je to široké, nakolik je to propustné, jestli naše fyzické kovové věci tím projdou nebo neprojdou.

Takže je to další bariéra, která nějakým způsobem chrání naši sluneční soustavu.

Otázka: proč by tam měla být?

Blbá otázka, viď?

No ne, tak jako otázka je, jestli takovédle bariéry jsou i okolo jiných slunečních soustav, že?

No jo, jenomže to bychom se do nich museli nejdřív dostat.

A ono to jako, pokud to má všechno nějakej smysl, tak to má logiku, že to budou bubliny jako uzavřené – řeknu jo – kde bude bezpečí relativně.

Eh, jo, že si tvoříš, že máš ty podmínky vhodné pro život.

Jo, já jsem tady třeba ukázal chvilinku taky takový prostřeh na Mars, jak vypadá právě třeba magnetické pole Marsu, který je úplně jiný než naše, daleko slabší a jinak tvarovaný, takže to právě třeba nedokáže tak ochránit tu planetu, tu tu její povrch.

Jo, ať už si o tom myslíme cokoliv.

Těch teorií je celá řada, co se stalo, jak se to stalo. A takže když se vrátíme – protože samozřejmě lidem, kteří se tím zabývají, to vrtá v hlavě – tak se vždycky jde na počátek, aby se zjistilo: jo, když víme, kde je počátek a víme, kde jsme, tak můžeme predikovat, kam jdeme.

To je logické.

Takže my o tom začátku existence světa jako takového máme teorii a jmenuje se teorie velkého třesku, kdy nebylo nic, nebyl čas, nebyl prostor, pak náhle něco bouchlo a vzniknul vesmír, který se rozpíná.

V těch výpočtech toho rozpínajícího se vesmíru: když se spočítá hmota, spočítá se energie, spočítá se všechno, co vidíme a známe a máme změřené, tak zjistíme, že nám tam chybí 30 % energie, aby to sedělo, aby ty výpočty seděly, aby odpovídaly tomu, co v těch pozorování ty astrofyzici a astronomové vidí.

Jo, to vzdalování se, rozpínání vesmíru, jak jednotlivé galaxie jdou od sebe a to je ten pohyb spektra světelného a další věci, tak těmito výpočty došli k názoru, že 30 % hmoty nebo energie, ať už to má formu takovou nebo takovou, my nevidíme, neznáme a nějak nám to chybí.

Ano, prostě 30 % jim tam lítá, což je hodně.

Když budete psát daňové přiznání a bude vám tam lítat 30 %, tak vás pravděpodobně nechá finančák zavřít.

A těchto 30 % se nazvalo jako temná energie nebo temná hmota.

A není to příliš nová teorie, protože pár desítek let už se s tímhletím lidé zabývají.

A teď vám nechám ukázat něco, co mi Petr omlátil do hlavy.

Já jsem na to přišel proto, protože jistý vojenský analytik, významný ruský vojenský analytik se o tom začal zmiňovat a to je práce člověka, který se jmenuje Daniel Nemes.

Já jsem zatím teda u té temné hmoty.

Temná energie tady je vlastně rozložení.

Todleto je z Aldepharan.

Eh, to je zajímavý vědecký časopis, kde právě ukazují, jak to tady je, jo, zhruba o tom s tou temnou hmotou a jak to pozorují, co s tím dělají a tak dál.

Vidíš, že to je na základě pozorování.

Tak.

A takže k tomu.

Vrátíme se k tomu, ale k tomu, co teďka ovlivňuje toho člověčka.

Tak to je člověk, který byl astrofyzikem, myslím, že z Brazílie, že to bylo na brazilských těch pozorovacích stanicích a z jeho ruky přišly do vědeckého světa fotografie, které zamávaly s odbornou veřejností.

Ano.

A on tvrdí, že tohle je vyhodnocení infračerveného spektra právě za tou bariérou tepelnou.

A když si vezmu tu vzdálenost, která nás od toho dělí, tak pokud by tohle, tyto výjevy, tyto fotky, které působí silně démonicky a tedy na lidskou psychiku velmi negativně, pokud bychom to chtěli považovat za to, že to existuje, tak by to bylo obrovské.

To by bylo větší než planety vlastně.

Takže tohle je cosi, co v odborné veřejnosti udělalo obrovský rozruch.

A právě Artamonov, to je ten analytik ruský, tak ten se k tomu dostal přes studium Vatikánu, přes informace z vatikánské knihovny.

Takže tímto fenoménem, tím, co se děje takhle daleko, tím se nezabývají jenom astrofyzici, ale zabývá se kupodivu tím i Vatikán.

A můžem si klást otázky – proto jsem to napsal – že to hledáme odpovědi na otázky, které si bojíme si položit.

Proč se tím tato instituce zabývá a jakým způsobem to může ovlivnit náš život?

Jestli se ten astrofyzik, ten Nemes z toho zbláznil nebo nezbláznil, to nevíme.

Protože on se tím zabýval pár let a pak zmizel.

Nejdřív se začal na sociálních sítích psát, že mu někdo rozpíchal gumy, pak mu někdo podpálil barák a pak zmizel. Mohl se zbláznit, ale mohlo to mít různé souvislosti.

No, každopádně ještě existuje jeho profil, vlastně na Instagramu. Tady mu ho dáváme. Je to aktuální, takže kdo má Instagramový účet, tak se na to můžete rovnou připojit. Můžete hledat.

A jedna zajímavá věc je, člověče, paní Peková, že jo, překládala poslední dílo právě Hawkinga.

>> Mhm.

>> Který vlastně jako taky, četař, velký skeptik, že jo. On nastoupil do vysoké vědy s jediným cílem, a sice dokázat neexistenci Boha. A dokázal pak v podstatě.

Ano, >> v podstatě ano.

A v tom posledním díle, vlastně že jo, které dělal s tím kolegou, jehož jméno jsem zapomněl, tak se k tomu vlastně přiznává, že to vypadá podle všeho — všechny ty výpočty a všechno — že ten náš prostor je nějak designovaný.

Kým, čím?

Jo, jestli je to, >> řízený, prosím tě.

Jo, designovaný, řízený.

>> No, tvořen.

Tvořen.

>> Tvořený.

Jo.

>> No a ono i spousta věcí se ti jakoby opakuje, že jo. Vesmír je obrovský. Pak když se podíváš mikroskopem, tak lidské tělo je obrovský vesmír a když to vezmeš ještě víc, tak prostě na buněčné fázi, tak je to další obrovský vesmír.