Vítězslav Pilmaier: Rusko, Západ a válka čísel. Kdo má skutečně sílu na velký konflikt?

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé. Vám všem, kteří jste dorazili na dnešní úterní tradiční Víťu Pilmajera pořad.

A jdeme v podstatě věci.

My jsme si tady hráli s nějakýma prezentacema, obrázkama a grafama a tak doufám, že to uvidíte.

No a dneska vás chci unavit číslama. Proto dneska vás budeme tratit číslama, protože počasí tomu přímo vybízí.

Někteří si dejte cigarety, dejte si panáka a budeme se bavit.

Nebo tak.

Jo.

Takže Peťo, můžu se tě na něco zeptat? Jak se hojíš?

Já se hojím ty popáleniny.

Hezky se hojím.

Jo, jde to dobrý.

Jo, tak jako to není vidět. Vidíš, no, jo, byl jsem spálen jak bejk a dobrý, jako jsem tmavý, možná bych mohl jít žádat o dávky.

Seš Cigán.

No to jsem neřek. Cigáný, Cigán.

No.

Hm.

Na druhou stranu říkám, zatím dobrý. Zatím se naloupu. Ono to přijde asi, ale to no.

Takže jo, super.

Jo.

No tak víš, že jak se jmenoval ten letec, co se spálil vo sluníčko?

Icarus.

No, Icarus. Takže spálil se, protože neměl náš prostředek nebo tvůj prostředek. Tak jdeme na to.

Jo.

Hele, ještě tady pozdravím Kiklopa. Děkuju ti, Kiklupe, za příspěvek. Kyklub nám poslal na kafčo, což je skvělý.

Dobrý, aspoň máme na kafčo.

A no, sám jsem zvědavej, do čeho se vlastně pustíš a kam to všechno doběhne.

Doběhne, rovnou řeknu, že skaldoviny budou začínat později. Až to, takže nemusíš pospíchat. Klidně to můžem protáhnout do 8. Pokud mě žena nevyžene.

Jo, pokud tě žena, nás ženy nevyženou, tak asi jo. Máš to ty, to máš horší, ty to máš na etapy.

No.

A takže pojď, je to tvoje.

Tak jo. Já bych začal asi z toho, že minulý týden, co jsem dělal ten pořad, tak se objevily některé komentáře, které mě doslova dovedly k tomu, abych připravil v závěru ten pořad tak, jak budete překvapeni.

A začnu od jednoho komentáře, který píše: "Je mi 35. Promiňte, ale měli jste v rukách republiku za mlada. Za komunistu jste se neprosadili. Neprosadili jste se, nepřevzali vládu ani po komunismu."

Nevím, ten mládenec, pro mě je to mládenec, když má 35 roků, to znamená, že se narodil po velké listopadové.

A já bych mu chtěl říci jednu věc, že měli jsme republiku za mlada v rukách. V těch 70., 80. letech stará garda nechtěla pustit mladou gardu k žezlu a velice nerada pouštěla rozhodující místa. V podstatě se vytvořila komunistická elita, která dovedla ten stát, kam ho dovedla, a de facto ta komunistická elita to předala s pomocí zpravodajských služeb tomu západu.

To zaprvé, co se týče mě, ve 35 letech, to byl rok 1988. Jak vy říkáte, že jsem to nikam nedotáhl. Měl jsem už v kapse tři vysokoškolské diplomy. Dodělával jsem čtvrtou vysokou školu. V roce 88 jsem pracoval jako poradce tajemníka RVHP. Předtím jsem pracoval v letech 77 až 84 jako poradce místopředsedy vlády. V 88. roce jsem byl delegován státy RVHP jako poradce prezidentovi republiky Ghana, kde jsem mu dával dohromady analýzu ekonomiky a doporučení, co s tou ekonomikou dělat.

Když jsem měl 35 roků, tak si myslím, že jsem neudělal málo, protože jsem měl za sebou i přepracování a předělání vztahů s Bulharskem, když jsem dělal na státní plánovací komisi. Prosadil jsem proti ministrům a proti různým klikám vztahy, které změnily nevýhodné vztahy vůči Bulharsku na mnohem výhodnější. Vytvořilo to velmi překvapivý efekt v národním hospodářství a bylo překvapení, že se to dá.

Když jsem měl 35 roků, v roce 88 jsem byl požádán třemi místopředsedy vlád, pěti členy našeho parlamentu, o to, abych se vyjádřil k souhrné prognóze rozvoje československé ekonomiky do roku 2010. Měl jsem 35 roků a v těch svých 35 letech, když se na mě obrátili, tak asi věděli, že už asi něco znám, něco umím a umím to i vysvětlit.

Napsal jsem připomínky, protože jsem viděl, že ten materiál, který napsal prognostický ústav v čele s Walterem Komárkem, podporovaným Klausem, dlouhým a podobnými prominenty po listopadové společnosti, tak jsem vysvětlil, v čem jsou chyby jejich prognózy a jejich úvah a modelů. Nejvíc jsem ale zaútočil na to, že i dobré myšlenky, které se v tom materiálu objevily, nebylo definováno, jakým způsobem se k těmto modelovým situacím dostat, jaká opatření by se měla přijmout, aby to fungovalo.

Měl jsem 35 roků.

A k tomu vám řeknu, že reakce vedení státu, který, jak někteří říkali, už zahníval a podobně, tak přesto zareagoval na tyto připomínky a byl jsem požádán. Nejprve bylo požádáno prognostický ústav, aby vypracoval takzvané návrhy opatření k realizaci souhrné prognózy. A já jsem byl požádán, abych opět dal připomínky k jejich návrhům. Samozřejmě, že jejich návrh opatření se potom projevil i v polistopadové době, kdy oni nezohlednili připomínky, které jsem dal já nebo které byly přijaty předsednictvem ÚVKS v březnu 1989, ale už si jeli svoje. Oni nebyli naivní.

Uvědomte si, že měl jsem 35, potom už 36 roků a dostal jsem, bych řekl, tu odpovědnost, abych se vyjadřoval k tak závažným dokumentům pro budoucnosti naší ekonomiky. Proč jsem dostal tuto příležitost? Protože vždycky jsem navrhoval řešení, která se zdála některým lidem nerealizovatelná, nesmyslná a která prostě jsou neprůrazná. I s podobným problémem se dneska rovněž potkávám, když někdy se snažím vysvětlit, jak postupovat v některých oblastech a nebo co dělat, protože lidi mi nerozumí. Asi sem nepatřím.

A co se týče toho polistopadového období, tak vám musím říci, že v roce 92 jsem odešel poté, co jsem viděl, co se děje na centrálních institucích, jakým způsobem se přijímají rozhodnutí, jakým způsobem se dělají kádrové změny. Tak jsem odešel z Prahy a odešel jsem na Slovensko.

A na Slovensku se střetly moje kroky s lidma, které možná jste znali nebo neznáte, ale s jedním člověkem určitě ho potkáváte. To je Petr Staněk. Spolu jsme dělali poradce ještě s Brigitou Šmegnerovou, budoucí místopředsedkyní vlády a potom ředitelkou útvaru ve světové bance. Spolu jsme dělali poradce předsedovi parlamentu.

A víte, Česká a Slovenská republika se rozešly nejenom administrativně, nejenom na základě toho, že dva kohouti na jednom smetišti nedokázali se srovnat, ale protože i koncepce dalšího rozvoje byla odlišná. Slovensko pod vedením Mečiara odmítalo předat majetek přímo zahraničnímu kapitálu. Česká republika to přímo nabízela podhodnoceném stavu zahraničnímu kapitálu.

Někdo se mě ptal nedávno na materiály kolem privatizace bank. Existují na to studie. Jardanovák se rozčiluje, jak se privatizovaly naše strojírny. Víte, já jsem u toho nebyl, když se to rozdávalo, ale vím, že i stávající v té době vedení komunistické strany, i když tvrdilo, že nemá sílu, ale někdy taky kšeftařilo.

V podstatě ta elita zůstala a jako důkaz toho, proč já jsem odešel z komunistické strany, bylo to, když jsem byl osloven lidmi od Václava Mohority, abych šel dělat šéfa ekonomického útvaru u VKSČ.

Já jsem dal tři podmínky, za které jsem ochoten to dělat.

První podmínka byla – uvědomte si, to byl rok 1990, vy jste asi ještě nebyl na světě.

Byla, aby komunisti se nezúčastnili květnových voleb do parlamentu.

A měl jsem k tomu dva důvody.

Za prvé, komunisti měli tehdy hlavní heslo a to bylo, že se omlouváme za věci, které nebyly úplně v pořádku. Omlouváme se těm, které jsme poškodili, a tak dále.

A já jsem říkal, vyjádřením toho je i to, že se nezúčastníme voleb do parlamentu a tím dokážeme lidem, že nám nejde o moc, ale že nám jde skutečně o věc.

A z hlediska taktiky jsem to i navrhoval z toho důvodu, protože v té době Občanské fórum, které vládlo, mělo jedním slovem sjednocujícího nepřítele – a to byla komunistická strana.

V momentě, kdyby komunistická strana ohlásila, že nejde dovolna, Občanské fórum by ztratilo hlavního nepřítele. Už by nemělo do koho se strefovat.

A oni by si to – soudruzi, exsoudruzi, skorozidesidenti, chartisti a tak dále – museli rozdat mezi sebou.

Víte velice dobře, že se Občanské fórum v pozdějších letech rozpadlo na několik, bych řekl, stran a hnutí.

A to jsou právě ty skupiny, které bojovaly o tu moc a o to, aby měly svoje výhody z toho majetku, který ten stát měl k dispozici.

Takže bohužel tato moje podmínka nebyla přijatá.

Jako druhou podmínku jsem dával, že se to týkalo opět voleb, ale tentokrát voleb do komunálu, to znamená do národních výborů a podobně.

A já jsem tam doporučoval jednu věc.

Těchto voleb se zúčastníme, ale doporučuji tam, kde komunisti vyhrajou, aby předali právo řídit druhé vítězné straně nebo hnutí.

Bylo mi řečeno, že v žádném případě. Přeci si nenecháme takhle vybočit.

Já jsem říkal, ale vy nechápete jednu věc – budete osočováni v těch okresech, kde vy hrajete, budete osočováni, že brzdíte reformu, brzdíte krok po kroku.

A to se potom stalo.

Ani tato druhá podmínka nebyla přijatá.

A třetí podmínku, kterou jsem měl, jsem chtěl, aby se založily diskuzní kluby na téma – užitek marxismu leninismu pro tehdejší dobu.

Jestli vůbec má marxismus ještě životaschopnost, jestli má co nám říci už v konci 20. století a začátkem 21. století.

A moje představa byla taková, že by se tyto kluby vytvořily, kde by se diskutovaly tyto teorie marxismu a leninismu.

A měl jsem takovou představu, že by to bylo pod vedením Milana Ransdorfa.

A Milan Ransdorf byl vysoce demokratický člověk. Velice, velice, bych řekl, pedantní.

No, on byl profesionální, ale co bylo důležité, uměl argumentovat, uměl vysvětlovat. Vždycky našel ta správná slova na správnou otázku.

Jenomže delegáti Václava řekli: "Jo, jo, jo, to my něco podobného chceme. Chceme vytvořit takové malé základní organizace, ze kterých vejdou delegáti na konference a my tam budeme mít převahu a vlastně tím pádem si upevníme – když to řeknu v uvozovkách – postavení nebo moc, co chcete?"

A já jsem říkal, ale vy připravujete de facto půdorysu vnitrostranické. Já do toho nejdu.

A zároveň poté jsem řekl, že ani nemám důvod za této situace zůstat v komunistické straně, když se komunistická strana nepoučila.

Chtěl bych vám říci, že víte – ideje komunismu my ani neznáme pořádně. My jsme se je neučili.

Za naší éry se špatně učili, špatně se vysvětlovali. Málokdo si dokáže představit, jak by měl fungovat komunismus.

Víte, ten rozdíl proti tomu kapitalismu – jsem to nedávno někde vzpomínal.

Podívejte se na člověka z prvního – teď nevím, jestli z tisíciletí nebo jak – hm, hm, hrálo tam Kopecký toho člověka z 20. století, který se dostal do budoucnosti a hamtal tam, hamtal tam, protože všechnu materii, všechno si musel nahrabat a tak dále.

A ty budoucí obyvatelé Země, kteří žili v komunismu, se divili: Co to dělá? Proč to dělá? Vždyť má všeho dostatek. Vždyť ke všemu se dostává bez problémů. Může se zabývat jinými věcmi, které ho zajímají, které ho baví, ne?

Ale Kopecký hromadil a potom už nevydržel právě tu tuto společnost a odletěl zpátky do naší éry.

Všimněte si, že i literatura science fiction se rozdělila na dvě skupiny.

Jedna skupina, která popisovala budoucnost společnosti, kdy de facto budou absolutně spravedlivé vztahy, bude dostatečné materiální zabezpečení, budou se lidé sami zabývat tím, čím se budou cítit užiteční společnosti.

Kdežto právě ta kapitalistická budoucnost byla – že musíte platit, musíte za všechno mít nějaké coiny, které byste používali za to, abyste měli – i když všeho bylo dostatek.

Prostě Západ nedokázal si představit společnost bez peněz a bez prostředků, které vedly k obohacování.

To jsem jenom vám chtěl říci na to, Margo, že měli jsme ruku, měli jsme v rukách republiku za mlada a že se komunisti neprosadili.

Já někdy mám takový pocit, že se ani moc nechtěli prosadit a v podstatě především se mi zdá, že komunistická strana už z mého hlediska není tou komunistickou stranou, kterou by měla být.

Podívejte se na principy komunistické strany, které byly obecně přijaté na začátku 20. století.

Já neříkám, že musí být tvrdý třídní boj – i když nám ho Západ předvádí každý den, že se vždycky jedná o třídní boj.

Akorát my jsme byli tak naivní, že jsme si mysleli, že ne, že my to musíme dělat demokraticky.

I Západ říká demokracii, ale chápí ji podle sebe.

Takže jenom toliko na marginále tohoto komentáře a rád bych se dostal k jednomu komentáři.

>> Ale než se k němu dostaneš, promiň.

Tyo, já ti chci moc poděkovat za to, že jsi zmínil, jak Západ proti nám vede ten třídní boj.

Jo, ono se to nesmí říkat, že jo, ale ono je to tak vždycky a velcí hráči se tím vůbec netajou.

Jo.

A je dobře, že si to tady připomněl – že ten třídní boj běží furt a je to prostě bohatý proti chudým.

Mhm.

>> Samozřejmě.

A tam je to krásně vidět, protože ti, co mají prachy, si udělají zákony, které vyhovují jim.

Zaplatí si politiky, které budou pracovat pro ně, nikoli pro lidi.

Vidíme to dnes a denně.

Jo.

A ten třídní boj, jak jsi sám řekl, prostě běží na plný CRS.

A to, že se o tom nesmí mluvit, tomu vlastně přikládá ten důraz a tu vážnost, protože většinou se nesmí mluvit o závažnějších věcech, které jsou aktuální v tu dobu.

Tak jako se nesmělo mluvit o covidu předtím, pak se nesmělo mluvit o tom, kdo může nebo nemůže a kdo je vinen či nevinen na válce na Ukrajině.

Dneska už jo, dneska už se o covidu může mluvit. O válce vlastně už se může mluvit taky, protože už je to prostě hotové.

Velcí hráči si už rozparcelovali prostě všechno a nám zbývají jenom voči pro pláč, jo.

Takže ano, třídní boj stále běží.

>> Děkuju ti za to.

Teďko bych se chtěl zastavit. Nevím, z kterého konce začít, ale začnu z takového výkřiku, který v tom komentáři jednom byl, ale který odráží stav naší společnosti.

Já vám ho zacituji.

Včerajší doba mi velmi překáža lakomstvo, sebectvo, arogancia nenažranost bezohlednost.

Zlé, zlé dopadneme, když se nevrátíme k našemu slovanskému vnímání světa.

Mně je skoro vždyc. Bohatství a majetek, štěstí a mír mi přináší.

Já si myslím, že to je velice dobře napsáno.

Víte, a mně se líbí ta poznámka, že – já to přeložím do jiného – že vraťme se ke slovanskému vnímání světa. Eh, víte, to se podceňuje slovanské vnímání světa.

Ale já když se dívám do té minulosti, tak si všímám, že vlastně to slovanské vnímání, které nebylo jenom slovanské, ale bylo to zásadní vnímání světa právě na tom základě spolupráce, soucítění – jo – e, že si lidi pomáhali a tak dále.

Nejsem naivní. Upozorňuju to. Není to naivita.

Je třeba se podívat do toho a právě tenhleten kolektivismus a ta příslušitost a ta soudružnost a já bych řekl i společná obrana někdy právě vedla k tomu, že se bránili tomu arogantnímu, tomu, co přišlo.

Eh, já to řeknu. Tady mi přišel jedna připomínka, že nerozumím katolicismu.

Já bych tomu autorovi toho jiného příspěvku řekl: přečtěte si pořádně věci a rozlišujte víru a instituce.

A když se podíváte, kdo je dneska ve skupině ovládající svět, je to Vatikán. Je to jeden ze čtyř kvantů moci světa. A vy mi řeknete, že katolicismus, že jakoby se ho nemám dotýkat, že bych si měl víc číst písmo svaté.

Přečtěte si ho. Hned na prvních čtyřech stránkách najdete protimluvy.

Za to můžou autoři Bible, ale ne slovo vyřčené, slovo víry.

Takže rozlišujme víru a slovo, které bylo napsáno za nějakým účelem.

A to vnímání světa, to slovanské – když si vezmu zpátky to, že odkud se valily křižácké pochody a že se valily ze západu na východ. A koho likvidovali?

Likvidovali a bojovali se starokřesťanstvím, nebo které nazývali pohanství, nebo bojovali i proti pravoslavné církvi, tak jako dneska na Ukrajině. To dělají katolíci. To je zbraň katolíků především.

A proč katolíci bojovali a válčili eh s protestantskými skupinami? 30letá válka. To bylo o čem? To byl právě boj katolicismu proti protestantismu a schovává se to za něco jiného.

Takže to, co – k čemu nás dovedl ten způsob života na západě – je to, na co si pisatel toho komentáře právě stěžuje. Ta bezohlednost, nenažranost, sebectví, lakota a podobně.

A on tam říká – na to bych chtěl upozornit – že bohatství a majetek, štěstí a mír nepřináší. To jsou svatá slova tohoto.

Když vy jste katolík, vraím se k té poznámce ke katolicismu. Vzpomeňte si na slova Ježíše Krista. Co říkal? Zbav se majetku a pojď za mnou. Protože majetek ti víru nedá. Majetek naopak tě tě zotročuje. Bohatství tě zotročuje.

Není nutno být chudý nebo chudě. Není nutno lízat hlínu, ale rozhodně ten východní svět, proti kterému katolicismus bojoval, proti té pravoslavné církvi, která se právě proto oddělila od katolicismu – tak to právě bylo to, co vedlo k tomu, aby lidi chránili ty svoje vztahy, ty svoje poměry a aby se bránili i genocídě.

Je tu někdy o tom udělám podrobnější rozbory.

A teď bych se chtěl dostat k meritu.

Víte, dostal jsem velmi zajímavý komentář a já si myslím, že byste měli pisatele podpořit a víceméně ho poslechnout, protože on mi píše: "Měli bychom se všichni složit a umožnit soudruhovi Pilmajerovi doživotní pobyt v zemi, kde zítra znamená včera." Z prohnilého dekadentního upadajícího sobeckého vražedného západu utíkají miliony do zaslíbené země Ruska.

A teď tam říká: "Proletáři všech zemí, spojte se a pojďme do země, kde pozítříž znamená převčerajšek. S Ruskem na věčné časy, ale o ani o vteřinu více."

Víte, autor, který napsal tyto věty, Petře, ty jsi psal, že máš podřit, že pokud to není umělá inteligence, tak je to člověk eh, kterému chybí eh vzdělání.

Ale já vám řeknu jednu věc. Připojím k tomu ještě jeden příspěvek. Počkejte, jestli ho najdu.

Aha, tady.

Proboha, ještě v roce 1916 až 1917 vládl na ruském venkově středověk. Car a pop. Mužík byl majetek.

Můj pradědeček měl být – asi měl být v zajetí u kozáků někde u Donu a učil je tam dělat zabíjačky, kupovat kosy, respektive naklepávat ostří. Souhlasím, v roce 1916, 1917 skutečně takhle vypadal ruský venkov. Ale prosím vás, nejenom ruský – nechce si někdo předložit fakta o životě na venkově v Americe například.

Vy si myslíte, že už tam měli ledničky?

To zaprvé. A když nebudu argumentovat jiným světem, ale světem, který jsem měl možnost poznat, tak v roce 16 až 17 skutečně Rusko bylo na tom velmi zlé.

Ale v roce 55 Sovětský svaz – to který vy podceňujete – byl druhou největší mocností světa.

A to ne kvůli velikosti nebo kvůli počtu obyvatel, ale kvůli tomu, co dosáhl v ekonomice. On pozvedl ekonomiku, zlikvidoval analfabetismus, který ještě v té době – on ho zlikvidoval v 30. letech – a v Evropě byl ještě v té době, v civilizované Evropě, analfabetismus byl normální jev.

A vy – jenom přeložím. Lidi neuměli číst a psát. Tak jo. Tak jo. Dobře, díky.

Prostě oni.

Takže argumentace, že o Rusku 16, 17 – prosím vás – to Rusko rostlo od roku 1920. Nejdřív bez plánování, na základě volnotržních vztahů, tempy 12,7 % rok co rok do roku 1930. 10 roků takovéto tempa měli.

Ano, můžete říct minimální základ ekonomický, nízký rozvoj, jo, bylo se kam zmátat, ale ano. Ale to i kapitalismus – když se rozvíjel jako na západě – tak dokud měl volný trh, tak měl dynamiku.

To nepopírám. Ale v určité době přijalo vedení Sovětského státu rozhodnutí, že musí usměrňovat ekonomiku a usměrňovat právě v těch hlavních odvětví, hlavních oborech – v těch, které dávají základ pro rozvoj všech ostatních odvětví a oborů.

A to byly právě hutě, hutnictví, těžba rud, těžba uhlí, všechno tohle, elektrárny.

Však jejich plán Goelero byl tak velký, že se z něho Angličani prostě neuměli zjevit. A ten Goelero vymyslel Lenin ve spolupráci s odborníky ještě carskými. Dal dohromady s nimi Lenin elektrifikaci Ruska.

Takže a vemte si, kdy u nás byla elektrifikovaná naše země plně – že byly lampičky všude, že všude svítily žárovky – a vy mi tady >> Počkej, počkej. Nebylo to v tý době temno jako náhodou?

>> Jo, >> o kterém se nesmí mluvit. Když jsme deda všichni ještě bydleli na stromech. V tý době jsme >> neměli jsme co jíst, tak tam se jako dělala ta elektrifika.

>> Proto jsme stavěli přeci elektrárny. Proto jsme stavěli za socialismu přehrady, prostě přečerpávačky, všechno tohle, jenom aby byla elektřina, která prostě za první republiky nebyla.

Proto se to >> naštěstí Evropská unie teďka už na nás myslí a tu elektřinu nám zase vezme.

>> Je to ještě horší, Peťko.

Ale >> no kdyby jenom elektřinu.

Jasně.

No, ale tak nás vrátí trošičku zpátky v časech. >> Takže, takže nemluvíme jako o ruském středověku nebo něčem takovém. Dívíme se na to, co ta společnost dokázala.

A já jsem skončil tím rokem 30 a od roku 30 by člověk řekl, že se jim zpomalí ten pád, ne?

Oni zavedli centrální plánování právě těch strategických oborů a jejich tempa se zvýšily na průměrná tempa 13,6 % každým rokem v průměru až do roku 55.

Oni řeknete, že to bylo všechno pod diktátem, ne? Tam byla konkurence, tam byl soukromý podnikání, tam bylo soukromé farmaření, tam byl normální tržní mechanismus, kterej Stalin povolil a dovolil.

A de facto díky právě tý kreativitě, té síle toho obyvatelstva, které dostalo vzdělání, dneska nám berou vzdělání. Člověk, který má dneska 35 roků, tak bohužel nemá to vzdělání tak všeobecné, jako měl náš člověk, když měl 35 roků.

A určitě, jestliže se dětem dovolujou kalkulačku v hodině matematiky a nezkouší se způsobem, jak my jsme byli zkoušeni, že jsme museli umět, ale dávají se testy, takže můžu hádat. Vážení, to není vzdělání.

A v podstatě tady to byla hlavní úloha sovětské společnosti, která se rozhodla, že musí vychovat vzdělané občany svého státu, kteří budou umět. Proto měli nejen školy zadarmo, ale i stravování ve školách zadarmo.

Vy řeknete, to je normální, ne? V tý době to normální nebylo. Podívejte se, jak to bylo zavedený v tom bohatém kapitalistickém světě v tý době, kdy Sovětský svaz toto poskytoval. Porovnávejte v daném období ten západ a ten východ.

>> Počkej, ale ani dneska není stravování ve školách zadarmo. Rodiče ho tvrdě platí.

>> Jo, jo, jasně.

>> A ne všechny děti si ho můžou dovolit. Na to bacha. Dělají se sbírky přece.

>> Hm. Jo, takže už jsme zase zpátky.

>> Už jsme zase tam, kde jsme nechtěli být.

Jo, takže jenom to jsem chtěl říci. A de facto kdo první letěl do vesmíru? To Američani nebyli.

Jak to, že to nebyli Američani, když měli takovej bohovskej náskok proti Sovětskému svazu a Sovětské společnosti proti mužíkovi, který neuměl ani naklepat ostří? Jak je to možný, že tenhleten mužík, který se učil od praděrečka naklepávat ostří, najednou jeho potomci začali lítat do vesmíru, stavěli rakety, stavěli letadla?

Jenom na území Sovětského svazu bylo šest konkurenčních kanceláří, které stavěly letadla. Samozřejmě startovali z toho, že něco okopírovali na západě, něco koupili na západě a tak dále. Však Ford jim pomáhal rozvíjet automoblovej průmysl, ale šli do toho a dělali to a dosáhli to vlastníma rukama a na úkor vlastního, bych řekl, blahobytu.

Ale nicméně ty, co přinášeli nápady, přinášeli patenty, přinášeli vynálezy, oni dostávali mimořádné odměny. Tak to bylo za Stalina. Dostávali odměny a byli milionáři a nikdo jim nezáviděl ty miliony. Vůbec tak to nebylo. To akorát potom Chruščovova éra, když začíná, tak odsud začíná ta závist a omezování a likvidace soukromého podnikání.

Já bych jenom připomněl, že slavný letoun, který tady Černochová nakoupila, jo, F35.

>> Tady se, kde se výroba zastavila.

>> Ano, tam, kde se výroba zastavila, tak je okopírovanej sovětskej letoun, že? Ještě ze sovětský éry.

No to bacha.

>> Jo, Američani si ho tenkrát odvezli v rámci dobrých vztahů a celej ho okopírovali od A až do Z. To, že to okopírovali blbě, že jim to nelítá pořádně, to je jejich chyba, ale čuměli zaměřování.

>> Jo. To ten MIG 29 například měl zaměřování na přilbě. To znamená, že kam se pilot podíval, zmáčknul čudlík, tam měl ten křížek, ten zaměřovací na přilbě, takže se podíval, zmáčknul čudlík a pak odpálil raketu a ta věděla, kam má letět. Ten počítač to prostě zaznamenal. Američani todle neměli. Čuměli na to, jak to dělat.

>> Pro něco požehnání.

>> Mhm.

Právě v roce 94 si to odvezli z Ruska po dvouleté spolupráci s Jakovlevem.

Jo, >> náhoda.

>> Jo, prostě takhle to dělal ten západ. Vždycky kradl cizí nápady a pak je stavil jako svoje.

Jako proč se nehlásí západ k Novičoku? Vždyť je to jejich vynález. To, že tam byl emigrant ruský u toho, když se to začalo vyrábět, to je jedna věc. Ale Novičok vyráběli v amerických laboratořích. Proč se k tomu nepřihlásí? To je geniální, přeci geniální látka bojová, že jo.

Takže ještě už nechci dál rozmazávat tenhlecten středověk a tohlecto, ale nedá mi, abych připomněl, že de facto Jelcinova politika postupně během těch 90. let dokázala vrátit to Rusko zpátky do středověku.

A právě to byla politika ekonomická, kterou dělal u nás Václav Klaus, tak ji dělal i Jelcin, kde rozdávali západu všechno, co se dalo. Slovo rozdávali, ne? Oni řekli, že to prodali, prosím vás, to jsou halíře, za které to prodávali a jim to vynášelo zisky.

Vždyť se v těch 90. letech i na našem území hovořilo o tom, že se to prodává za roční zisk. Ten, kdo podniká, tak snad chápe, co říkám, že podniky se prodávaly za roční zisk a aby banky ovládaly nás, banky se prodávaly zahraničním bankám i s těma výnosy. A předtím, aby ty banky byly dobře prodány, se musely oddlužit. Takže stát oddlužoval banky, které potom oddlužené prodával zahraničním bankám.

Prosím vás, to toleto můžou dělat skutečně jenom loupežníci. Jejich zásluha je nulová. Jejich zásluha by měla být ohodnocena příslušným soudem.

A víte, když mě posíláte do Ruska, já jsem se zaujím přečetl článek Michala Svatoše a všem ho doporučuju. Peťo, můžeš jim to jen tak tu tabulku, jestli ji máš připraveno ukázat. Michal Svatoš, vy ho znáte z pořadu, napsal velice krásný jeden článek. A v podstatě hovoří o tom, že nezaměstnost v Rusku klesla na 2,1 % v době války.

Ano, řeknete, lidi dostávají práci ve vojensko-průmyslovém komplexu, že jo, ale u nás nezaměstnanost stoupá a přitom taky budujeme vojenské objekty, respektive válečné výrobny.

A v podstatě Michal Svatoš to nebral jako ze vzduchu, že to byla ruská propaganda. Ne, on se opřel o zprávy analytiků CIA, který toto objevili. A proč se tím CIA zabývalo? Protože v Rusku jdou volby a oni najednou zjistili, že komunisté v Rusku ztrácí pozice a právě ty analytici CIA říkají, že to je právě díky tomu, že ten Putin pozvedl životní standard na ruském území, tak že se začínají mít dobře i normální Rusové. A proto už svého hlavního advokáta, komunistickou stranu tolik nevyhledávají.

Michal Svatoš toleto trefil, myslím, že do černého.

A když mě tam posíláte, já vám můžu říct, já znám mnoho lidí, kteří tam třeba už 20 roků žijou a pracují. Já znám Němce, kteří se tam odstěhovali. Já znám Američany, které se tam odstěhovali. A vy mi řeknete toleto.

Já bych byl rád, kdyby nám se vyjádřili někteří naši krajani, jak se jim žije v Americe a v Kanadě. Ne proto, že chci slyšet jenom, že je to tam špatný, ale víceméně jaký to má trend. Důležitý je trend toho života, jestli se zhoršuje nebo zlepšuje.

A v Rusku se zlepšuje.

A další věc, celej západ žije na dluhy. Celej západ. A vy žijete na dluhy. Já nevím, ten posluchač, co má těch 35 roků, já nevím, kolik má půjček, aby měl byt, aby měl auto a tak dále.

Nevím, ale myslím si, že v tom kruhu půjček lítá, protože je to úplně standard dneska, aby občané lítali v dluzích.

Je to a ta společnost to vyžaduje, abysme lítali v dluzích, abysme se báli stát proti této společnosti, abysme proti ní nebojovali, nešli, abysme se v žádném případě neprojevili.

Jo.

Takže jestliže nejnižší nezaměstnanost v Čechách je obyčejně v Praze – jo, kde je 3,8 až 10% – tak v Rusku je to 2,1 průměru.

A jako Michal Svatoš v tom článku zároveň upozorňuje na to, že se začala valit vlna umělců, výkonných umělců, kteří najednou přichází na úřady práce, že nemají co dělat.

A víte, zamyslete se, proč najednou umělci, výkonní umělci, ať jsou to herci nebo já nevím kdo, prostě najednou nemají práci, protože lidi nemají na kulturu, lidi nemají na to, aby chodili do kina, do divadla a podobně.

Tudíž i ti výkonní umělci prostě mají méně diváků a když je méně diváků, tak je méně inkasa na výplaty a podobně.

To je kruh začarovaný a to je třeba si uvědomit.

Takže navíc asi jsme bohatý stát, když dokážeme z politických důvodů platit ty, kteří nám nepřináší žádný užitek.