Ivan Hoffman: Šikanování (chudáků) boháčů

Vážení přátelé rádia Univerzum, vítejte u pořadu Politikos, jehož poslechu vás zve Ivan Hoffman.

Odpověď na otázku, kolik člověk potřebuje peněz, je univerzální, tedy stejná pro chudého, pro příslušníka střední třídy i pro milionáře či miliardáře. Každý potřebuje o trochu víc. Tou trochou, která zajistí spokojenost, může být pár stovek i pár milionů.

Že se ve společnosti narušila sociální soudržnost, se bezpečně pozná podle pokušení definovat konkrétní částku, která člověku stačí, respektive částku, která už je nepřiměřeně nízká, nebo nepřiměřeně vysoká.

Starosta New Yorku Zohran Mamdá, kterého si zvolili New Yorčané, když se pro ně stal New York neúnosně drahým, přišel s nápadem, jak ročně vybrat 500 milionů dolarů do městské kasy. Zdaní boháče, konkrétně majitele luxusních bytů v hodnotě přes 5 milionů dolarů, kteří mají primární bydlení mimo New York. Vyšší zdanění majetných majitelů nemovitostí podle starosty pomůže financovat veřejné služby a řešit dostupnost bydlení.

Proč luxus začíná na 5 milionech dolarů a ne třeba na třech? A nebo zda se bude danit paušální částkou, nebo progresivně? To agenturní zpráva neříká. Hlavním poselstvím je, že k potěšení chudých budou bohatí šikanováni za to, že jsou v balíku a žijí si nad poměry.

Potrefení boháči jsou pak pochopitelně rozmrzelí. Jeff Bezos pochybuje, zda vyšší daně bohatých významně zlepší dostupnost bydlení. Finančník Kengriffin s majetkem přes 50 miliard dolarů varuje, že politiky zaměřené na bohaté investory by mohly odrazovat od investic a tvorby pracovních míst v New Yorku.

Boháči nebudou rozmrzelí z politické šikany proto, že by daň z luxusu ovlivnila jejich životní styl. Své archy stejně nejsou schopni nikdy utratit. Zlobí se z principu a jsou ponižování. Místo toho, aby byli obdivováni za luxusní byty, které zaplatili, a nechápou, proč za koupy nemovitosti mají být selektivně pokutováni.

Nedává to smysl v politickém systému, který sociální nerovnost nejen toleruje, ale vyzdvihuje a brání. Sociální nerovnost se považuje za dobrodění, za žádoucí důsledek soutěže. Je motorem ekonomiky a zdrojem společenské dynamiky.

Amerika je daleko a u nás zatím šikanování boháčů není na programu dne. Ostatně i v tom New Yorku se jedná o pouhé kočkování. Byty se budou oligarchii pouze danit, nikoli odebírat a přidělovat potřebnějším.

Aféry tohoto druhu ale vybízejí k zamýšlení, co teď bude se systémem založeným na soutěži, když se fakticky dosoutěžilo. Medaile pro vítěze jsou rozdány a na poražené nezbylo nic hodnotného, oč by se mohly poprat.

V systému, který funguje na dluh, vlastní budoucnost věřitelé, kterých je v populaci jako šafránu a miliardy dlužníků jsou jaksi jen do počtu.

Potíž není v tom, že by systém špatně fungoval. Funguje perfektně. Nic se nepokazilo, není co napravit. A právě to je problém. Čím je kapitalismus dokonalejší, tím méně je sexy. Jedinci, který se po zádech konkurentů vyšplahá na vrchol pyramidy, se už netleská proto, že dnes bohatnou jenom bohatí. Na vítězství se nenadřou, mají na vítězství lidi a většinou se vítězství dějí.

Šikanování boháčů není nic jiného než sypání písku do soukolí v naivní víře, že stroj na peníze začne fungovat jinak, než k čemu byl sestrojen. Že se začne chovat sociálně, tedy solidárně, odpovědně, lidsky. To se nikdy nestane.

V principu je kapitalismus kořistnický a sociální. Příležitostná filantropie a mecenářství boháčů na tom nic nezmění. Ambicí predátora není krmit hladové, léčit nemocné či vzdělávat chudé. Filantropie je rozmar. V převleku za filantropa si predátor užívá přízně těch, které bere na hůl.

Je to jako s tím hazardem, co se fingují tvář, že by bez něj uhynul sport. K frázím o společenské odpovědnosti se boháči uchylují tehdy, když si veřejnost klade otázku, k čemu jí boháči vlastně jsou dobří, jaký je z nich užitek a proč disponují majetkem, který nerozmnožují prací, ale spekulacemi na burze.

Je jasné, že kapitalismus nemůže existovat bez kapitalistů. Otázkou ale je, zda svět může existovat bez kapitalismu. Šikanovat šéfa hedgeového fondu za to, že má v New Yorku luxusní byt, ve kterém ani pořádně nebydlí, by bylo rozumnější zrušit hedgeové fondy a obecně systém, který je zjevně tím škodlivější, čím lépe funguje.