Dvojí metr #236: Ústavní soud není posvátná kráva. MS v kostce. Španělsko pod tlakem. Kauzy Pirátů.

[hudba] [hudba] [hudba] Po týdenní pauze vás zdravím u dalšího dílu mého pořadu Dvojí metr a ne.

I když je to psané černé na bílém, nemusí to být černobílé.

Dnes se vrátím k mistrovství světa ve fotbale. Pak krátce se zmíním o námitce podjatosti soudce Ústavního soudu. Něco vám řeknu o směrnici, která umožní opravy i po záruce. To je pro spotřebitelské téma. Vrhnu se také na migraci ve Španělsku a dvojím se bude tentokrát týkat pirátů.

[hudba] Jeden týden jsem vynechal a mezitím vlastně skončilo mistrovství světa ve fotbale a já jsem vám tady nezmínil dva poslední zápasy – boj o třetí místo a finále. Vy samozřejmě ty výsledky znáte, o to nejde, ale já mám teďka tady pro vás vlastně veškeré statistiky, zajímavosti i výhled do budoucna. Tak se pojďme na to vrhnout.

Za prvé, mistry světa se stali Španělé. Mimochodem podruhé v historii – první titul získali v roce 2010. Naopak Angličani vyhráli boj o bronz a získali první medaili po 60 letech. V roce 1966 oni získali zlato, svojí poslední medaili, ta byla zlata.

Tady to máte. Boj o třetí místo: Francie, Anglie 4:6. Mimochodem krásný zápas. Tam bylo vidět hezky, že vlastně jim skoro o nic nejde, že to o to třetí místo je takový jako o ničem při vší úctě. Prostě otevřená obrana, běhání sem a tam, krásné góly. No, pak zase ve finále byli všichni v obraně. Španělsko vyhrálo 1:0 po prodloužení.

Tady máte foto a obrázek titulu Španělska. Tady zase vidíte pavouka kompletního s titulem pro Španělsko. Tady různé ceny individuální, které získali jednotliví hráči.

Tak si to pojďme podívat. Jako nejlepší hráč byl vyhlášen Rodri ze Španělska, na druhém místě Messi z Argentíny, Mbappé z Francie. Pokud jde o počet gólů, tak na prvním místě Mbappé 10 gólů, Messi osm na druhém a Bellingham z Anglie sedm gólů na třetím. Hráčem, brankářem byl Junej Simon, logicky nejmladší hráč. Kubarsi, pardon, Kubarsi – krásné zápasy odehrál. Navíc je to obránce, vždycky to bývají ti hráči, kteří dávají góly a jsou v útoku.

FIFA Fair Play – Holandsko. Tady máte vlastně všechny tituly od roku 1930, takže to poslední řádek jsou ty aktuální. To je Španělsko. Minule to byla Argentína a předtím Francie. Ale tady máte krásný přehled.

Tady je zase vlastně takový přehled všech finálových výsledků a chybí tam jenom to finále Španělsko-Argentína 1:0. A tady máte infografiku, kde máte úplně všechny výsledky na tom aktuálním mistrovství světa ve fotbale, které skončilo a které se konalo ve třech zemích – v Kanadě, v Americe a v Mexiku.

Tady statistika hráčů z kterých klubů a lig dali nejvíc gólů. Takže nejdřív ty ligy. Nejvíc gólů šlo z Premier League 81, z Bundesligy, z německé, 43, z La Ligy, španělské, 26 a z francouzské ligy 25. Když se potom podíváte, tak je zajímavé, že vlastně z druhé nejvyšší anglické ligy tam padlo 10 gólů od hráčů z této druhé nejvyšší anglické ligy.

Pokud jde o kluby, tak na prvním místě je Real Madrid 22, což je zajímavé, protože z celé La Ligy 26, takže 26 gólů z La Ligy jich 22 dali hráči Realu Madrid. PSG na druhém místě 15 gólů, Bayern Mnichov 12 a teprve vlastně první anglický tým z Premier League, který dal suveréně nejvíc gólů z Premier League, jak jsem řekl 81, tak je čtvrtý Arsenal. Pak už jich je zase Manchester United, Crystal Palace, Sunderland, Manchester City, Liverpool. Jo, pak jich je tam ještě hodně.

Tak teďka pár zajímavostí. Jak vzniklo to ro? Jak se z toho nápadu, mimochodem, na který přišel norský učitel, stal symbol mistrovství světa? To je to veslování – ro. Máte k tomu nějakou infografiku, že se vesluje všude? Mimochodem se už teďka veslovalo i na Spartě, za kterou hraje bratranec Halanda, který dal gól, takže se hned na Spartě proti Zlínu veslovalo.

Jak to vlastně celé vzniklo? Jde o nápad norského učitele, který tady popisuje v tomto článku – máte tam odkaz. Přišel do baru s blokem, kde měl 10 až 15 nějakých vlastních pokřiků. Jego cílem bylo vytvořit nějaký pokřik, který by byl jednoduchý, úderný a který by nesl norskou kulturu.

Inspiraci našel ve vzpomínce na utkání v Rosenborku, kde fanoušci střídavě skandovali jednotlivé slabiky názvu klubu. V okamžiku, kdy si spojil norské slovo Ro, tedy slovo s pohybem vikingské posádky, měl jasno. Bylo to jako rozsvícená žárovka. S tím pohybem celého těla to bude na stadionu vypadat jako vlna. Bude to úžasné.

První zkouška při přípravném zápase se Švýcarskem – Norsko-Švýcarsko – sice velký úspěch nepřinesla, fanoušci se však nový rituál postupně naučili. Když ten norský učitel krátce před turnem zveřejnil videa na svém běžném Instagramovém účtu, nasbíral 38 milionů shlédnutí a 3 miliony lajků. Tehdy mi došlo, že až s tím pojedeme na mistrovství světa, bude to naprosté šílenství.

A pak ten článek je hrozně zajímavý, který vlastně popisuje rozdíl mezi autenticitou – že to je autentická věc, která je nějak spojená s historií Norska a s nějakým slovem, který má ten význam veslování a Vikingů a tak dále – s něčím, co je jako scénář a dělá se jako marketing a komerce. A tam krásně v tom článku se popisuje, že když je něco autentického a ti lidi tím žijí, tak tím nakazí i ty fanoušky vlastně jiných států, případně jiných klubů, třeba tam, kde bude nějaký norský reprezentant. To jsem já řekl, to se právě stalo na Spartě.

Tady mám zase pro vás seznam známých hráčů, který chyběli na mistrovství světa. Jo, třeba Kvara, který hraje za PSG, Palmer nebyl v nominaci Anglie, všechny hvězdy Itálie, která se nedostala – Donnaruma a tak dále. Chyběl například polský reprezentant Robert Lewandowski. Ten seznam máte tady.

Tady zase máte nejvyšší, nejmenší, nejstarší. Takže nejvyšší je reprezentant Rakouska 205. Vypadá to jako brankář. Vlastně dalších čtyři hráči mají přes 2 metry. Naopak nejmenší je panamský fotbalista 160, takže mezi nejvyšším a nejnižším je 45 centimetrů. Naopak nejstarší je reprezentant Skotska Craig Gordon, 43 let. Druhý nejstarší je Cristiano Ronaldo.

Tady je taková sranda, že je takový seznam, kolik kdo má titulů. Takže Brazílie pět titulů, Německo čtyři, Itálie čtyři, Argentína tři. Na té Argentině jsou tam místo těch pohárů ty obrázky. Tak ten první je Rafael Videla z roku 1978, což byl takový vojenský vůdce v Argentině. Druhý je ruka, to je ruka Maradony z roku 86 a to poslední je 2022 a to je ten Infantino, šéf FIFA, jakože nadržuje Argentině. Takže takovédle fórky.

Tady zase mám pro vás, že videoherní společnost Electronic Arts uspěla se svou předturnajovou predikcí už po páté v řadě. Oni tipovali, že vyhrají Španělé a už se po páté v řadě trefili, kdo bude mistrem světa. To vidíte tady.

Teďka něco k financím. Finanční aspekt. Je to stroj na peníze.

FIFA rozdá přes 871 milionů na odměnách, jo?

Sama si ovšem nechá 10krát tolik.

To je hrozně zajímavé.

Takže jenom vítězové dostanou 50 milionů dolarů.

V dolarech samozřejmě, jo, pozor.

V dolarech.

50 milionů dolarů, což je miliarda.

Dostane vítěz.

Jo, druhá Argentína 34 milionů.

I ti, kteří třikrát prohráli a hráli tam úplnou čočku, tak si odnesou 12,5 milionu dolarů ty týmy.

No nicméně výdaje na odměny vypadají závratně, ale pro FIFA to není žádný problém.

Organizace totiž na šampionu vyděla odhadem 11 až 14 miliard dolarů.

80% víc než před čtyřmi lety.

Tak jenom abysme věděli ten rozměr.

Poslední.

Jaké budou zápasy příštího mistrovství světa nebo kde se to bude uskutečnit?

V roce 2030 se to bude poprvé konat v šesti zemích.

Španělsko, Portugalsko, Maroko – to je teďka docela aktuální s tou migrační vlnou.

Uruguay, Argentína, Paraguay.

Takže se to i poprvé, kromě toho, že to bude v šesti zemích, uskuteční na třech kontinentech.

V Evropě, na severu Afriky, takže v Africe a v Jižní Americe.

Docela mě teda zajímá, jak se bude cestovat.

Tady je k tomu i článek.

Tři kontinenty, šest zemí, 23 stadionů, čtyři úplně nová mistrovství světa ve fotbale chystá architektonické unikáty.

Takže to bylo mistrovství světa.

Omlouvám se, chtěl jsem vám to takhle shrnout.

Teď vláda namítla podjatost soudce Ústavního soudu.

Legitimní krok, který ale spustil bengál.

Tak se pojďme podívat na ten bengál.

Danuše Nerudová. Ta tady nemůže chybět.

Naprosto skandální vyjádření vlády.

Moc soudní je v každé demokratické společnosti nezávislá.

Vládě nepřísluší jakkoliv ji zpochybňovat a už vůbec ne do ní zasahovat.

Toto jsou totálně totalitní stébácké praktiky.

Ústava a ústavní pořádek není Andrej Babiš trhací kalendář.

Matěj Ondřej Havel, předseda TOP 09.

Neskutečná drzost.

Já jsem mu napsal: v každém soudním řízení má účastník právo namítnout podjatého soudce.

Je to běžný procesní institut, nikoliv drzost.

Eh, on, proč je podle vás soudce Šamal podjatý, protože Ústavní soud vydal čela legitimně předběžné opatření úsporu, u kterého je zrovna Šamal zpravodajem?

Snažíte se podkopat důvěru v nezávislý a nestranný ústavní soud, který jedná v souladu s právem.

To je naprostá drzost.

Takže legitimní a běžný procesní institut je drzost.

Tady poslední: označovat soudy předem za podjaté, podkopávat důvěru v justici, řekl Pavel.

Ale to je fakt jako legitimní.

Takže i tady, i legitimní nástroj už člověk nesmí použít, protože to znamená podkopávání důvěry, útok na nezávislost?

Jsem rád, že s jiným pohledem se ozvali jak právníci, tak komentátoři.

Tady to vezmu v rychlosti.

Návrh na podjatost Ústavního soudce není útokem na právní stát, nýbrž jeho demokratickým potvrzením.

Zákonné procesní prostředky.

Námitka podjatosti je jedním z nejběžnějších institucí soudního řízení.

České právo s ní počítá zcela samozřejmě a nikdo rozumný, kdo se pohybuje v právním světě, se nad tím nepozastaví.

Účastník řízení může namítnout, že existují okolnosti, které objektivně vzbuzují pochybnosti o nepodjatosti nebo podjatosti soudce.

Tím jeho role končí.

O tom, zda je námitka důvodná, rozhodne soud podle zákona.

Právě tak se poznách právní stát.

Nikoliv tak, že lidé nebo instituce, dokonce demokratická vláda své procesní práva nevyužívají, ale tak, že je využívat mohou a že o nich rozhoduje nezávislý soud.

Podání námitky podjatosti proto nebylo a není útokem na soudce, stejně jako odvolání není útokem na soud prvního stupně.

To je hezký příklad.

Odvolání se není přece útok na soud prvního stupně, nebo dovolání není útok na soud vyššího stupně.

To je prostě možnost využít zákonných procesních prostředků.

Tady Thomas Nilsen.

Tyhle mediální hry už zacházejí moc daleko. A jen abychom se rozuměli, námitka podjatosti, odvolání, ale třeba i stížnost jsou standardní procesní nástroje, ne metoda podkopávání důvěry.

Pokud chce státní moc důvěru veřejnosti, musí proto něco udělat.

Represe ani strašení fungovat nebudou a to platí nejenom o soudech.

Tady, kdo podrývá důvěru v právní stát, odpověď nemusí být tak jednoduchá.

Ústavní soud je přitom mimořádně důležitou a pro fungování demokratického právního státu přímo blahodárnou institucí.

Právě proto však musí sám pečlivě dbát na to, aby nedával záminku ke zpochybňování své autority, zvláště v době, kdy je veřejný prostor mimořádně polarizovaný.

Soud mohou zvolit i mimořádné procesní prostředky.

Musí však přesvědčivě vysvětlit, proč tak učinil a proč považoval danou situaci za natolik výjimečnou, že si takový postup vyžadovala.

V opačném případě se bohužel nemohou příliš divit, pokud se na jejich adresu zazní i ostřejší kritika.

To je to, ohledně toho předběžného opatření.

Tolik tedy aktuality.

Zbytek aktualit nechám na příští týden a vyjmu na ochranu spotřebitele.

Nyní mám pro vás právě tu aktuální informaci ohledně možnosti opravit výrobky po záruce.

Vysvětlím teďka ten princip.

Za prvé, směrnice usnadňující opravy výrobku po záruce platí od 1. srpna 2026.

Proto o tom tady hovořím.

Tato směrnice zatím ale nebyla transponována do českého právního řádu.

Ten tisk, který se tomu věnuje, prošel prvním a druhým čtením v poslanecké sněmovně.

Závěrečné třetí čtení proběhne někdy na podzim.

O co jde?

Tady k tomu máte článek.

Rozbité telefony či pračky nebude nutné měnit.

Výrobci nově musí umožnit opravu i po záruce.

V zemích Evropské unie začala od 1. srpna v praxi platit směrnice, která usnadňuje opravy výrobků namísto jejich výměny.

Informovala o tom Evropská komise.

Spotřebitelé mohou požádat o opravu rozbitých výrobků, jako jsou chytré telefony, pračky nebo chladničky, a to i v případě, že již uplynula zákonem daná záruční lhůta.

Výrobci budou muset ty opravy nabízet za přiměřenou cenu a v přiměřené lhůtě.

O co jde?

V principu jde o udržitelnost.

To je vlastně to, co já neustále na to upozorňuju a psal jsem o tom i ve své knížce Konec finančních nearmotů v Čechách. Že soustavně ta výměna těch věcí, tak vlastně v důsledku potom zatěžuje.

Teda jestli něco zatěžuje tady tu planetu, tak je to, že permanentně furt ty věci měníme. Že jsou tam takzvaná s prominutím kurvítka, která přesně po té záruce máte dva roky a hned to pak se to začne kazit a vy máte a vy jste nuceni si kupovat nové a nové věci.

Takže jako udržitelnost, směrnice podle Evropské komise pomůže už tři peníze, snížit množství odpadu, prodloužit životnost výrobku, omezit emise skleníkových plynů.

Jasně.

Cílem je motivovat – já se na to dívám spíš z ochrany spotřebitele, ne z pohledu skleníkových plynů.

Cílem je motivovat spotřebitele, aby používali své zboží déle, zabránit tak předčasné likvidaci výrobků, které by bylo možné opravit.

Evropa by se neměla stát kontinentem, kde se technologie vyhazuje.

Budoucnost je chytrá, opravitelná a oběhová.

S naší opravou podle jejího tvrzení podporují inovace, posílují evropský průmysl a snižují závislost unie na dovážených surovinách.

Výrobci budou muset nově na svých internetových stránkách poskytovat jasné informace o svých opravárenských službách a orientačních cenách. Nebudou smět opravdu odmítat ani používat postupy, které by jí bránily nebo spotřebitele odrazovali od jejího využití.

Rovněž budou muset zajistit dostupnost náhradních dílů za přijatelné ceny.

Takže to, lecto je aktualita, a my jdeme na politickou korektnost.

[hudba]

Politická hyperkorektnost a nyní slibovaný pohled do Španělska a do španělské Seuty, kam vtrhli tisíce Maročanů.

Byly toho plná média, zase se to krásně rozdělilo – že ti levičáci a liberálové jakákoliv fakta považují a popisují jako strašení.

Teď vás tím provedu.

Já mám známé ve Španělsku nebo přímo v té oblasti, nebo kousek od ní, a oni jakoby mají z toho strach a říkají, že to není tak jednoduché, jak se v médiích to popisuje nebo relativizuje.

Tady první článek: "Do španělské Seuty vtrhli tisíce Maročanů. Madrid povolal armádu."

Druhý: "Španělsko začalo s umísťováním bariéry proti migrantům na moři u Seuty."

Tady: "Do Maroka se vrátili téměř všichni migranti ze Seuty," tvrdí španělská vláda. Ale ono to není až tak pravda.

Údajně na hranici v Seutě panuje klid. Počet utonulých při přechodu vzrostl na 72. To je potřeba také zmínit pro kontext.

Další článek: "Šokující přiznání z Maroka. Do Evropy cíleně posílají své kriminálníky."

Jo, tak to pozor. Jo, to je z Maroka. To není, že to vymýšlel nějaký populista v České republice nebo kdekoliv jinde, ale to je přímo zpráva z Maroka.

No a k tomu ta Seuta je jakoby vrchol něčeho, co se tady odehrává poslední týdny.

A k čemuž zmiňme Víta Rakušana, bývalého ministra vnitra, který byl známý tím, že když byly demonstrace muslimské v Německu, tak napsal: "A co se vlastně stalo? Nestalo se nic. Dobrou noc."

Tak teď mu to všichni včetně mě připomínají.

Napsal na reakci někoho, že se bojí, že sem do Evropy směřují kulturně nekompatibilní etnika. Napsal "kulturně nekompatibilní etnika". To jste četl v Mein Kampf nebo kde?

No a od té doby on za to dostává hrozný CRS, si myslím, že oprávně, protože vy v praxi vidíte i v těch no-go zónách, že skutečně jsou tady kulturně nekompatibilní etnika.

No, aby to nebylo jenom na Vítu Rakošanovi, abych byl fér, tak ukázka nepoučitelnosti Evropy – v Německu strana Levice Die Linke má migranta ze Seuty přijmout německá Evropská unie. Vedení levice vyzývá kancléřku Merkelovou.

To je neuvěřitelné.

Německá strana Levice vyzvala spolkovou vládu, aby nenechala Španělsko řešit migrační krizi v severoafrické enklávě Seuta a přijala část migrantů hledajících ochranu.

Jo, tady bych chtěl jenom říct, že ta Seuta je na severu Afriky. Je to španělská enkláva, takže patří Španělsku, ale je to severní cíp Afriky, jo? Není to Evropa. Jenom abysme si jako rozuměli zase při enklávě.

Místopředsedkyně poslaneckého klubu zároveň uvedla, že Německo a Evropská unie mají povinnost pomoct se zajištěním péče o příchozí a poskytnout ochranu lidem hledajícím azyl.

Tak ten, kdo utíká před válkou, hledá azyl a podobně. Já z těch závěrů jsem tam moc dětí a žen hledajících azyl neviděl, ale to je německá Die Linke.

No a tady bych se chtěl vrátit – proto také politická hyperkorektnost s tím, jak jsem vám tady říkal, o nevpuštění lodě s LGBT do přístavů v Turecku a v Egyptě. A vlastně myšlenka lze najít paralelu mezi nevpuštěním lodě s LGBT pasažery a ilegální migrací.

Tady ten článek: "Turecko a Egypt nevpustili loď s výpravou gejů. Může Evropa udělat totéž s migranty?" Jako řečnická otázka.

Případ se vykládá jako ryzí homofobie, ale ono to tak není.

Kdyby nějaký stát odmítl vpustit gaye jen proto, že jsou gajové, byla by to tvrdá homofobie. Ale zde nešlo o gaye jako takové, nýbrž alespoň podle tureckých a egyptských úřadů o případ jejich podpory, propagandy, PR a ideologie.

Dění na moři je pro nás suchopisy odtažité. Neznáme přesná pravidla, zákony a mezinárodní dohody, ale tím emočněji vnímáme realitu.

Třeba když z Afriky a Blízkého Východu míří do Evropy lodě plné ilegálních migrantů a prakticky je nelze zastavit.

Inu, lidé v ohrožení života, právo na azyl a podobně. To znamená, je to velmi jakoby zajímavá věc, že se Turecku a Egyptu podařilo zabránit, aby tam přistála nějaká loď, byť nešlo o migranty, ale o aktivitu LGBT, tak je ve vzduchu, jestli jakoby stejnou sílu nebo násobně větší sílu bychom měli vůči nelegálním migrantům.

Jo, takže potřeba se tyto věci klást, tyto otázky, chránit evropské hranice a ne pak se divit.

A my jdeme na dvojmetr.

[hudba]

Slibovaný mediální dvojmetr u pirátů, dokonce dvakrát.

A ta základní otázka je: zazdila by to média tak moc, kdyby šlo o politiky?

Ano, já neříkám, že to v těch médiích nebylo vůbec, ale docela málo.

Tady případ: "Soud potrestal advokátku z Telče za zpronevěru milionů. Dostala podmínku 9 milionů," a psal to tuším Jihlavský deník a nikam jinam se to nedostalo.

Tady vidíte tu infografiku. Je to první místo předsedkyně nějaké místní pirátské organizace Petra Kujínková-Poledňová, která už mezitím ale u pirátů není, jak mi napsal Mikuláš Ferienčík, a oni ji zapomněli z webu sundat, takže ji sundali na základě toho, že já jsem to zveřejnil.

No a tato paní, která byla mimochodem i zastupitelka za piráty v Telči, takže politička, zastupitelka, advokátka, zpronevěřila 9 milionů, respektive nějak se do toho zamotala, umožnila nějakému jejímu příbuznému, který zneužil její důvěry něco a tak dále.

Jo, takže ona přímo ty peníze jako nezískala pro sebe, ale vlastně umožnila, že se k nim dostal někdo druhý.

Takže teď neřeším podstatu. Řeším to, že to bylo v Jihlavském deníku a nikde jinde se to moc neobjevilo.

Druhý příklad: "Místostarostka Prahy 3 řídí sociální gest Budějovic. Opozice mluví o nevídané praxi."

Takže místostarostka v komunální politice musí ten politik jakoby mít trvalé bydliště a bydlet tam, kde kandiduje.

Mě vyčítají, že mám nemovitost v Mnichovicích a přitom jsem zastupitel hlavního města Prahy.

No, já jsem zastupitel hlavního města Prahy od roku 2014. Trvalé bydliště mám v Praze od svého narození 1974. Vyměnil jsem dvě. Mám dvě trvalá bydliště za celý svůj 51letý život.

A mám nemovitost v Mnichovicích, kde trávím většinu týdne, ale část týdne spím a žiju v Praze také, soukromě i pracovně, ze 100 % jenom v Praze.

Přesto někomu stálo za to po komunálních volbách v roce 2022 to napadnout u soudu, který ale jasně konstatoval, že mám jednoznačné vazby k Praze. Měl jsem, mám a evidentně budu mít.

Naproti tomu nejvíc to kritizovali piráti, ty mi to připomínají do dneška, byť ten soud to konstatoval úplně jasně.

Já už to mám za sebou to soudní rozhodnutí. Někomu fakt stálo za to dát to k soudu.

Naproti tomu ti samí piráti mlčí, když jejich místostarostka se odstěhuje, ne? Že já denně, denně jezdím, spím v Praze, funguju tady. Tak ona se odstěhovala do Budějovic a odsud nějak funguje.

Tak takže se o tom dlouho psalo. Spousta lidí na sociálních sítích to připomínala, jak je možné, že to pirátům takhle projde. Myslím, že ta nemedializace je asi pro ně řešení.

Já to nebudu moralizovat ani hodnotit. Jenom oni, kteří mi vyčítali Mnichovice 15 km od Prahy a každodenní kontakt s Prahou, to nebrali v potaz. Ale že se někdo odstěhuje do Budějovic, tak se neděje nic.

Mezitím vyšel další článek. Na novinkách o místostarostce Prahy 3, která žije na jihu Čech a bere plný plat. Standardní to není, potvrzuje radnice.

To mě připomnělo, že piráti se neustále chlubí a omílají tezi, že jsou křišťálově čistou stranou, v níž je slovo kauza nevyřknutelné. Tady mezi námi neposkvrněnými anděly. Přečtu z notýsku pirátské hanby od Miroslava Koreckého z 25. července.

Krásný komentář, který v zásadě vlastně shrnuje to, co mně tu vadí a to, co já tu používám – ten dvojí metr, aniž bych já s ním byl domluven.

Předseda pirátů Zdeněk Hřib si rád v debatách honí, jak je jeho strana na rozdíl od všech ostatních bez klauz, bez aféry. Pomiňme blbiny, jakože náměstek ministra vnitra Lukáš Kolařík zmlátil milenku po jejich vzájemné bitce na vnitráckém večírku.

Ekonomický podtext už měl případ poslance Tomáše Vymazala, který na poslanecké ubytovně za státní elektřinu těžil bitcoiny a měl tam spotřebu jako obýváku. Nebo že si zastupitel a člen dozorčí rady pražské městské firmy TCP Vladimír Šrajer z veřejných peněz pořídil luxusní telefon za 40 tisíc. Sám Hřibův primátor neoprávněně pobíral čtvrtmilionové odměny v městské firmě Pražská energetika a tak dále.

Teď tam máte spoustu selhání, kdy ministr Ivan Bartoš za zmaření digitalizace stavebního řízení prošustroval stovky milionů.

Tak tolik dvojího metru.

Jdem na poslední rubriku.

Jsou prázdniny, léto, klid, pozitivní témata. A já mám tady pro vás naopak slovník těch lepších z nás, těch, kteří říkají, že my jsme ti zlí, oni jsou ti lepší, oni jsou ti morálnější, oni jsou ti kultivovanější.

Mám tady pro vás krásný příklad. Jeden politik, jeden umělec. Politik Eva de Croaová se svolu, jsem byla na vládu ještě hodná. Spolu říkalo pravdu, lidé ji nechtěli vidět. Ona řekla, že nám vládne svoloč. Takže všichni, zaprvé tam je i ten princip generalizace. Všichni, co vládnou, všichni, co byli zvoleni, jsou svoloč.

A ona místo aby se za to omluvila, tak ona vlastně řekla, že s tím ještě byla mírná a hodná. Takže se za tím stojí.

Kdybych to řekl já, že nám vládne svoloč, když byla ta předchozí vláda, tak by ta média po mně šla tak dlouho, že bych to prostě neustál. Tady ona se v tom ještě bahní a ještě říká, že byla hodná. Takže jsme horší než svoloč.

Jan Hřebejk napsal. Zaregistroval jsem to 30. července. Tweet o jménu Hansardovi. Bezectný. Jak to napsal, tak to čtu.

Martin Komárek: Kdo neskáče, není Oscar. Anihistorický kašpar o člověku, který získal Oskara i pro Českou republiku. Si filka, což pomohla Babišovi k moci, chtěla otřít boty. Dneska vám vzkazuju, my si vás všechny pamatujeme od Stropnického po Vojtěcha navždycky a ostře zkurvenu.

Takže herec ten lepší a tohle je slovník.

Já se omlouvám, jo, za to fakt pardon, jo, ale kašpar, filka, otřít boty, my si vás pamatujeme. Tam je i takový aspekt jako vyhrožování, že se budou mstít nebo já nevím co tím myslí.

A tohle je slovník těch kultivovanějších.

A teď si představte, kdyby tohle napsal nějaký umělec naopak o někym z té správné strany, co by se všechno rozjelo, pod jakým tlakem by byl.

Já jsem nezaznamenal o tom, že Jan Hřebejk, který to napsal v 14:41 v noci, otázka za jaké oslavy, já jsem nezaregistroval v zásadě téměř žádnou mediální reakci.

Takže takhle my si tady žijeme a já se klasicky na vás těším příští týden na vědu a na slušenou.