Dvojí metr #234: Komu Trump podal ruku, kde seděl prezident Pavel, kdo netleskal. Loď s LGBT odmítli

[hudba] [hudba] [hudba]

Zdravím vás u dalšího dílu mého pořadu Dvojí metr a neb.

I když je to psané černé na bílém, nemusí to být černobílé.

Dnes to bude hodně o sportu, mistrovství světa ve fotbale, český tenisový úspěch ve Wimbledonu. Následovat bude summit NATO v Ankaře, spotřebitelské novinky v poslanecké sněmovně a v senátu a Dvojí metr se bude týkat Evropské komise a pohledu na cla.

Jdeme na to.

Jako obvykle začínám aktualitami z mistrovství světa ve fotbale. Nejprve to, že Portugalsko opět vypadlo. Tady vidíte hezkou infografiku Cristiana Ronalda a vlastně taková historie jeho a nejenom jeho, ale i Portugalska. 2006 byli v semifinále, 2010 v osmifinále, 2014 se nedostali ze skupiny, 2018 opět osmifinále, 2022 čtvrtfinále a teďka opět v osmifinále. Takže Portugalsko prostě Ronaldovi není na mistrovství světa přáno.

Eh, teď vlastně jsme ve fázi, kdy už jsme v semifinále. Nicméně od toho našeho posledního dílu Dvojího metru jsme měli právě osmifinále. Takže mám tady pro vás čtvrtfinálové dvojice: Francie, Maroko, Norsko, Anglie, Španělsko, Belgie, Argentína, Švýcarsko.

Tady jsem pro vás připravil, našel jsem na sociálních sítích takovou infografiku, eh, jak jaké bylo složení čtvrtfinále před čtyřmi lety v Kataru. To vidíte nahoře. Vlastně ten první řádek je stejný: Argentína, Francie, Anglie, Maroko, ale potom dole už se ty státy liší. Tehkdy tam byla Portugalsko, Brazílie, Holandsko, Chorvatsko. Teď tam bylo Španělsko, Norsko, Švýcarsko, Belgie.

Zde máte výsledky. Asi jste je zaznamenali, tak nemá cenu je opakovat. Zejména mě teda mrzí to vypadnutí Norska, kterému já jsem fandil, držel pěsti. Ty prohrály 2:1 s Anglií.

Tady jsou semifinálové dvojice: Francie, Španělsko a Anglie, Argentína.

A tady mám pro vás informaci, že poprvé v historii se stalo, že do semifinále se dostali první čtyři z ratingu, to znamená z žebříčku FIFA. Skutečně na prvním místě Argentína, pak Španělsko, Francie, Anglie a oni se to rozdají mezi sebou v semifinále. To se ještě nikdy nestalo.

Tady opět ta samá infografika, jaké bylo složení semifinále před čtyřmi lety, jaké je teď. Tak před čtyřmi lety tam zůstala Argentína, Francie, ale bylo tam Chorvatsko, Maroko, teď tam je Anglie a Španělsko.

No a poslední vlastně informace: klasicky počty gólů. Tak na prvním místě Mbappé a Messi po osmi, sedm Halland, ale ten už bohužel nemůže pokračovat. Bellingham 6 a šest Kane. Ty ještě to můžou zvýšit.

Tak zůstávám ale u sportu, protože máme za sebou velký úspěch českých tenistek. Nakonec zvítězila ve finále ve Wimbledonu, kde poprvé v historii byly obě dvě hráčky z České republiky a stáváme se tak druhou zemí na světě, která ve Wimbledonu měla ve finále dvě hráčky. První jsou Spojené státy, my jsme druhá.

Do finále se dostala Linda Noskova a Karolína Muchová. Nakonec vyhrála Linda Noskova. Eh, to je tady šampionka.

Tady jsem pro vás našel vlastně seznam takových vítězů s letopočtem. Takže Linda Noskova 2026, Barbora Krejčíková 2024, Markéta Vondroušová 2023. Vidíte, za poslední čtyři roky máme tři vítěze. Petra Kvitová 2011, 2014, Jana Novotná 1998, Martina Navrátilová 1978 a 1979. Poté to vyhrála sedmkrát, ale od roku 1981 už měla americké občanství. A Jan Kodeš 1973.

Všimněte si, že máme úspěšné tenistky. U mužů to tak slavné není, zejména v té poslední době. Když se na to podíváte, tak za mě skvělá reklama pro český sport a pozitivní ohlasy z celého světa.

Takže jsem si tady pro vás připravil, co kromě toho sportovního výkonu zaujalo všude ve světě.

Zaprvé, úspěch hráček je unikátní, pomáhá naší pověsti, říká Velvyslanec ve Velké Británii Václav Bartůška, který tam krásně jakoby popisuje vlastně, že ten Wimbledon je celosvětově známý a že my zrovna jako Česká republika skutečně v tom ženském tenise excelujeme v poslední době. Je to krásná reklama i na Českou republiku jako menší stát, který umí vyprodukovat tolik kvalitních hráček.

Druhý článek: Diváci i média ocenili projevy českých tenistek ve Wimbledonu. A to je zajímavé. Zahraniční média i fanoušci si po finále všimli projevů obou finalistek, které jsou vždycky při tom slavnostním ceremoniálu. Zatímco poražená Karolína Muchová si získala publikum humorem a velkou rysostí. Vítězka Linda Noskova dojala diváky vzpomínkou na zesnulou maminku.

A o co tam jde? Všechna média si všímají těch krásných emotivních projevů. Poražená finalistka například řekla, mluvila o Noskové jako o bývalé kamarádce v uvozovkách, protože oni spolu dokonce trénují, jsou kamarádky. To podle různých serverů pobavila zaplněný center court a zároveň českému tenisu poskytlo několik vteřin na to, aby se pokusila ovládnout emoce.

Podobně reagoval server Yahoo Sports. Muchová si svým statečným a noblesným projevem získala tenisový svět. Vtip o bývalé kamarádce si podle serveru diváci okamžitě zamilovali.

Tak eh pokračuju dál ve sportu. Kdo to vysílal to české finále? Kromě placeného kanálu Eurosport rovněž TV Prima, nikoliv tedy veřejnoprávní Česká televize. Já jsem se do toho jako vůbec nepouštěl, protože si myslím, že to je pro diváky úplně jedno. Nicméně já jsem jenom dal na síť, jsem rád, že to vysílá TV Prima a abych tomu udělal reklamu, aby se ty lidi na to podívali. A přesto se spustil takový preventivní bengál ve smyslu: vy chcete vzít České televizi peníze, tak se nedivte, že to nevysílá.

Já jsem tam od České televize neřekl ani slovo. Tady krásně vidíte, že oni prostě jsou alibisti, pokrytci, kteří se vymlouvají úplně na všechno. Žádná změna zatím nenastala a přesto oni vlastně preventivně mi budou nadávat, i přesto, že já jsem o České televizi nemluvil. Já jsem mluvil o Primě.

A tady já bych chtěl na tomhle místě říct, že zrovna u sportovních aktivit, přenosů a práv musí ty televize reagovat roky dopředu. To znamená v konkrétním případě třeba olympiády, mistrovství světa ve fotbale, mistrovství světa v hokeji se ta práva kupují i 5, 8, 10 let dopředu. A tady ta Česká televize má třeba u hokeje nakoupeno, tuším, do roku 2034. To znamená, je museli kupovat dávno předtím, než věděli, že se jim zvýší ty poplatky. To znamená, oni do toho šli, aniž by věděli, že budou mít nárůst. To znamená, vymlouvat se teďka — my teďka nebudeme chtít koupit to finále, protože budeme mít pokles — je úplný alibismus a nesmysl.

Tak a tady mám k tomu nějaké věci, které jsem našel.

Česká televize během týdne intenzivně jednala o získání vysílacích práv na sobotní finále ženské dvouhry Wimbledonu za účasti českých hráček. Navzdory maximálnímu úsilí ČT získal práva jiný televizní subjekt, který předložil výrazně vyšší finanční nabídku. Děkujeme divákům za pochopení.

Ano, zaplatí se to reklamou. To je potřeba si říct.

Tady Prima si pochvaluje vysokou sledovanost českého finále ve Wimbledonu.

Finále české tenistky Lindy Neskové a Karoliny Muchové v sobotu sledovalo na televizi Prima 764 tisíc diváků. Podíl na celkové sledovanosti tak činil 37 %.

Zajímavý komentář napsal Miloš Čermák. Tohle je strašně zajímavá věc. Vlastně je to úplně v kostce celý problém — k čemu potřebujeme nebo chceme mít veřejnoprávní média?

Je škoda nebo chyba, že finále Wimbledonu ČT nebude vysílat? Ano. Nebo ne?

Přemýšlení: je vysílání českého finále ve Wimbledonu veřejnoprávní služba, ano nebo ne? Pokud ano, proč? Například: má největší pokrytí, umožní finále sledovat největší počtu diváků, nabídne nejprofesionálnější komentář a podobně.

Měla ČT vůbec o ta práva bojovat?

Přemýšlení: Veřejnoprávní služba by neměla konkurovat nabídce soukromých subjektů, pokud existují a jsou ochotné danou věc vysílat. Samotná existence subjektu placeného z daní, neboli koncesionářských poplatků, také kazí trh, pokud je ten trh zdravý.

Tady Eva Zamrazilová z České národní banky: Vaši čeští tenisté se dostali do finále Wimbledonu. Historický megaúspěch. Bohužel diváci si musí sledování koupit na placených kanálech. ČT nevysílá — fakt smutný příběh.

Miroslav Singer, bývalý guvernér: No, není to až tak pravda, protože na Primě to bylo, a to nebyl placený kanál.

Hlavně se nedopusťte urážky veřejnoprávních médií. Jsem rád, že si z toho dělají srandu.

A tady je poslední — Michal Nosek: To je vtipné, když ve finále byla Nosková. Glosa: Česká televize šetří, Prima vysílá, veřejnoprávnost dostala ve Wimbledonu Kanára. Přečtěte si ten komentář.

Tak nyní sport opouštím. Dostávám se k summitu NATO v Ankaře, zejména k tomu, jak Trump si podal ruku s Babišem v rychlosti a opozice z toho měla žně opět několik dnů. Je vidět, že oni obsah nemají, a neplatí ta teze, že v rámci zahraniční politiky nebo obrany máme být všichni jednotní. Oni vzali tu jednu fotku — navíc ještě v momentě, kdy už ten Trump byl na odchodu — a použili ji a jali se to komentovat.

To tady za chvilku uvidíte. Já to tady budu střílet jak na Orla vedle mě.

Přitom kdybyste si pustili celé to video, nebo oni si pustili — a oni ho samozřejmě viděli — tak ten Trump prošel tou první řadou. Nepodal si ruku s nikým, až teprve s Babišem. Takže to ani nebyla pravda. Ale i kdyby byla, tak nevím, jestli je zrovna správné dehonestovat premiéra na nějaké společné akci, když jde o zahraniční reprezentaci naší země.

Tak a teď to jdeme v rychlosti.

Marian Jurečka: Někdy fotka řekne víc než tisíc slov.

Jan Bartošek: Zahraniční politika současné vlády v jednom obrázku.

Vidíte, stejná fotka, stejné chyby, bych řekl.

Pane Babiši, dnes nezastavujeme, jen přibržďujeme.

Martin Kubka, Petr Fiala: Donald Trump si Andreje Babiše všiml asi tolik, co si mezinárodní expres všimne vlakové zastávky v malé obci.

Tady Ivan Bartoš: Jedeme dál. Hlavně, že má inženýr Babiš pěkné fotky. To musíme. To musí být ministr Macinka na něj úplně šťastný. Konečně jsem plně pochopil význam slova momentka.

A tak dále.

Jdeme dál.

Piráti: Babiš se rád chvástá přátelstvím s Trumpem. Tak to nevyšlo.

No, vaše nejlepší meme, texty zveřejníme. Takže tu dokonce uděláme takovou výzvu.

Tady Matěj Ondřej Havel: Tak nakonec to nebyl prezident, kdo by si odvážel ty nejlepší fotky ze summitu. Jiné zacházení si ale tenhle premiér za svou oportunistickou politiku nezaslouží.

Vlastimír Válek: V této momentce je vše. Nulový zájem Donalda Trumpa o českého premiéra. Nadšení Andreje Babiše, který bude moci reportovat handshake s americkým prezidentem. A dánská premiérka, jejíž výraz říká vše.

A Milion chvilek pro demokracii — samozřejmě nemohlo chybět.

Tak se Babiš dočkal a kvůli téhle fotce stál Andrejovi Babišovi pokus o porušení ústavy.

A teď pozor — mám obvyklý takový křížek a porovnání.

A tady mám pro vás fotku, která moc v médiích nebyla. To je z toho jednání, kde českou delegaci vedl Andrej Babiš jako premiér a Petr Pavel seděl v druhé řadě. Tady to teďka vidíte. Já tam chvilku nechám.

A je zajímavé, že se ta ven tak tolik nedostala. Takže ta první se dostala, ta druhá ne. Přitom ta druhá by se klidně mohla komentovat — jestli to stojí, jestli to není ponižující pozice, jestli to stojí prezidentovi za to sedět vlastně v druhé řadě vzádu.

Jo.

A přesto tam seděl.

A jak je to možné? U té první to komentoval, kde kdo. Bylo to všude. Ta druhá trochu zapadla. Jo, skoro bych řekl dvojí metr. Kdyby Andrej Babiš seděl v té druhé řadě, bylo by to všude. To je právě to, o čem já tady celou dobu hovořím.

Jaké byly závěry summitu?

Stručně: summit NATO v Ankaře se z pohledu Evropy povedl. Trumpa Trumpa víc trápil Irán. Za rok se lídři možná ani nesejdou.

Další článek v Reflexu — Duch Ankary přinesl úlevu. Summit NATO dopadl lépe, než se čekalo.

Vidíte — optimistické komentáře.

Evropě zůstaly stohy úkolů.

Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky uvedl, že summit dopadl dobře, jak pro Českou republiku, tak pro celou alianci, protože nepřinesl žádný zásadní otřes navzdory některým Trumpovým výrokům.

Za nejvýznamnější označil konkrétní závazek pokračovat v podpoře Ukrajiny v příštích dvou letech v objemu přesahujícím sedmdesát miliard eur. Podle něj byla jednota NATO zachována a dále posílena v reakci na pokračující ruskou agresi.

Jenom tady připomenu, že potom, co tam bylo to oficiální jednání, Andrej Babiš mluvil jako poslední, protože my jsme také dopadli jako poslední z hlediska našich výdajů do obrany. Nedosáhli jsme zaprvé dva procenta a naše výdaje v procentech byly nejnižší ze všech zemí.

Tolik navrub, protože to jde za tou předchozí vládou — je to za rok 2025 — tolik navrub tomu, co Petr Fiala a jeho vláda říkali: je to priorita, je to mantra, posvátná kráva. Neustále jsme my dostávali za to hrozný kotel, když jsme si dovolili něco kritizovat.

A přesto ta – jak to říci – vlajková loď předchozí vlády dopadla tak, že jsme skončili na posledním místě.

Jo, tolik jenom.

A zase — nikde se to nezdůraznilo. Umíte si představit? To bylo obráceně, tak by bylo všude.

Petr Fiala reprezentoval zemi, kterou zdědil po Andreji Babiši, a byl na posledním místě. Proto mluvil jako naposled.

Jedna aktualita z poslanecké sněmovny — jak jsem slíbil — spotřebitelská v poslanecké sněmovně prošla novela stavebního zákona. Docela robustní záležitost. A já jsem rád, že mi tam prošel pozměňovací návrh, který se týkal výdejních boxů — s kolegyní Barborou Rázgou a s Jiřím Havrákem z ODS.

Výdejní boxy zásílkových firem nebudou podléhat regulaci stavebního zákona. Sněmovna v pátek z jeho rozsáhlé koaliční novely vyškrtla navrhované zařazení těchto boxů mezi drobné stavby. Ponechala současný stav.

V této chvíli jich je 17 tisíc a není proto důvod — není proto důvod je měnit.

Výsledkem by nebylo zjednodušení, ale právní nejistota, nové administrativní povinnosti pro stavební úřady a nepřiměřený zásah do fungující distribuční infrastruktury.

Je to tak. Prostě tohle má smysl regulovat, když je to na začátku a vzniká to. Teď jich je 17 000, teď tam je nějaká samoregulace, velmi intenzivní komunikace s obcemi. Takže teď zrovna to začít víc regulovat fakt nedává smysl.

A my jdeme dál.

[hudba]

Navážu na poslední téma, které bylo z poslanecké sněmovny. Teď to bude spotřebitelské téma ze senátu.

Senát totiž schválil to uvolnění, neboli odemčení uzamčených klientů penzijního produktu — takzvaného penzíka, doplňkového penzijního spoření, penzijního připojištění — kdy předchozí vláda tam ty lidi zamkla, změnila jednostranně podmínky a neumožnila těm lidem odejít. Kdyby odešli, přišli by o již připsané státní příspěvky. To se týká právě seniorů pobírajících důchod.

My jsme to chtěli odemknout a to se také podařilo. Dokonce to podpořila i velká část opozice a v senátu to prošlo v této poslanecké verzi, takže to bude platit. Konec sankcí pro 10 000 seniorů.

Senát schválil změny u penzijního spoření. Důchodci, kteří před rokem 2023 založili penzíko a rozhodnou se ho ukončit, tak nebudou moci učinit bez hrozby sankce. Senioři, kteří odešli, odstoupili předčasně a přišli, protože nemají ten státní příspěvek — protože to prostě předchozí vláda v tom balíčku zrušila. Takže ti, co už o to přišli, o tu státní podporu nebo o vlastní peníze, dostanou náhradu.

Jinými slovy, znovu já tady budu furt opakovat: politici a politická většina má právo udělat nějakou změnu, ale nesmí se to týkat běžících smluv, zejména tedy ve vázací době. Vázací doba tady v tomhle případě u penzíka pro lidi pobírající důchod je pět let. To znamená, musím doběhnout těch pět let stávajících podmínek a tu změnu aplikovat na nové. To se tady nestalo.

Ty lidi tam byly zamčené. V případě, že by odešli — jak jsem řekl — přišly by o peníze. To jsme napravili. Podpořilo se nám to a my můžeme jít na politickou korektnost.

Turecko v médiích nerezonuje pouze kvůli summitu NATO v Ankaře, ale také kvůli tomu, že zakázalo zakotvit výletní lodě s LGBT turisty. Toto je tady ten článek. Není to slučitelné s našimi morálními hodnotami.

A teď tam vlastně najdete, proč to Turecko udělalo. Oni zakázali zastávky té výletní lodě zaměřené především na americké LGBT turisty ve svých přístavech. Odůvodnili to tak, jak já jsem říkal, s tím, že to je ochrana morálních hodnot a rodinných zásad.

Oni se tedy rozhodli — ti provozovatelé — že změní destinaci a pojedou do Egypta. Nicméně stalo se, že i Egypt to zakázal. To je tady ten druhý článek. Loď s LGBT pasažery marně hledala přístav. Odmítlo ji už několik zemí.

A právě ta druhá země byl Egypt, jo? To znamená, oni místo Turecka tedy směřovali do Egypta a ten to následně zakázal také.

To znamená, že tady vidíte: egyptská vláda nevydala oficiální důvod k rozhodnutí. Plavbu nenechat zakotvit. Návštěva země byla přitom sama o sobě změnou v programu. Původní itinerář desetidenní plavby do Benátek počítal pouze se zastávkou v Turecku.

Tak vidíte, tady my žijeme si takovéto dobrodružství, ale morální majáci se přitom budou ozývat u nás, kde takovéto věci se nedějí. Vyčítat to Turecku nebo Egyptu si samozřejmě nikdo netroufne.

A my jdeme na dvojmetr.

Mám tady pro vás krásný dvojmetr Evropské komise, kdy jednou cla znamenají zvýšení cen pro spotřebitele a podruhé je to narovnání konkurence a konkurenčních podmínek. Krásný článek k tomu napsal Lukáš Komanda: „Evropská komise objevila dvojí metr."

Vidíte, u cel se jí vrací vlastní slova. Evropská komise se dostává do pozoruhodné komunikační pasti a dokonce kvůli tomu musela mazat své příslušné příspěvky na sociálních sítích.

Když cla zavádí Donald Trump, jsou podle ní zdaněním amerického spotřebitele. Když však cla zavádí sama Evropská unie — tentokrát šlo o tříeuro clo na levné zásilky z čínských obchodů — není to zdaněním spotřebitelů.

Tady jsem si našel citaci z toho článku. Ta fakt stojí za to. Krásně to popisuje.

Ursula von der Leyenová loni 18. září před německými průmyslníky vystihla podstatu cel poměrně přesně. Trumpova cla jsou podle ní předmětem zdaněním amerického spotřebitele. Tím chtěla říct, že sice formálně odvádí do vozce, ale jeho náklad se v tržní ekonomice samozřejmě zpravidla promítá do konečné ceny. Američané tak připlatí za evropské auto, francouzské víno, německý stroj či čínskou elektroniku.

Zahraniční výrobce může část břemene nést snížením marže. Dovozce část pohltit, ale podstatná část nakonec dopadne na koncového zákazníka.

Přesně tentýž mechanismus však platí i u nového evropského cla na levné zásilky z platforem typu Temu, Shein nebo AliExpress.

Brusel tvrdí, že tříeuro clo není daní na spotřebitele nebo pro spotřebitele, protože jej formálně platí prodávající, dovozce či deklarant. To je právně technická pravda. Ekonomicky však zavádějící. Každý podnikatel, kterému stát zvýší náklad, zvažuje, jakou část zase promítne do té ceny — to znamená pro spotřebitele — nebo na snížení marže, případně pro dovozce.

Uplevelné zboží za několik eur s tříeurovým příplatkem je natolik výrazné, že se jeho dopad na cenu spotřebitele schová jen obtížně.

Nelze současně tvrdit, že je u Trumpa daň na spotřebitele, zatímco v evropském provedení je to jen neutrální nástroj narovnání trhu. Dvojmetr jako fík.

A my jdeme na poslední rubriku.

Mám zde pro vás skutečně neuvěřitelný komentář Martina Kubky, předsedy ODS, předsedy největší opoziční strany. To je skutečně neskutečné.

Měli jste pocit, že komentování fotky a potřesení ruky mezi Andrem Babišem a Donaldem Trumpem je vrcholem opozice, jejich výkonu? A myslíte si, že to v tomto týdnu bylo vše?

No tak nebylo. Už jsme se dostali i do fáze povinného tleskání nebo netleskání, intenzity tleskání ala Severní Korea.

Já rozumím tomu, že to dělají příznivci opozice, oponenti vládní koalice. Tomu rozumím. Fakt nám vyčtou úplně všechno — jak chodíme oblíkaní, jaká děláme gesta v televizi, na co máme odpovídat, nemáme odpovídat — že jsme tleskali, netleskali. Ale že to dělá předseda strany? Nevěříte?

Tady Martin Kubka: „Zahlédl jsem video z Karlovarského filmového festivalu 2026. Plný sál tleská Heleně Třeštíkové, když varuje před ohrožením České televize. A víte, kdo netleskal? Alena Schillerová. Tak jeden vzkaz pro paní ministryni: Svobodu médií nedáme."

Sorry, jako díky všem, kdo za veřejnoprávní a svobodná média bojují.

Alena Schillerová netleskala a předsedovi nejsilnější opoziční strany — to vedle komentování fotek a potřásání rukou mezi Trumpem a Babišem — stálo za tento komentář.

Já si myslím, že lépe vystihnout úroveň naší opozice nelze.

No a tím se pro tuto chvíli rozloučím a opět se na vás budu těšit za týden. Mějte se moc hezky, na viděnou a na slyšenou.

[hudba]