Zápotočný: Chtít nahradit uhlí jen fotovoltaikou je nesmysl | Vysoké napětí #111

To znamená, prosím, nediskutujme náhradu uhlí fotovoltaiku, to je nesmysl.

Začneme se přeplácet a začínáme se vzájemně přeplácet a to má pak ten globální dopad.

Energetika je prostě dneska globální a tím pádem jakýkoliv regionální výkyv může znamenat ovlivnění té celkové ceny.

No, ale udržování uhelných elektráren s nějakou jako milnou myšlenkou, že jsou levné, to je samozřejmě nesmysl taky.

Dobrý den.

Energetika byla vždycky složitá, ale nám spotřebitelům to zas tak nevadilo, protože energie byly levné.

Teď je situace úplně jiná.

Sotva jsme se vybabrali z jedné krize, máme tu druhou krizi, do toho dekarbonizace, konec uhlí v Česku a tak dále a tak dále.

Jak se v tom všem vyznat, zorientovat a jaké budou ty dopady?

To se docela hodí mít po ruce odborníka.

Naštěstí šel zrovna kolem Jan Zápotočný, místopředseda představenstva EON.

Já ho tady vítám ve studiu.

Dobrý den.

Dobrý den.

My jsme, respektive vy jste s kolegou Půrem asi před rokem probírali takovou tu malou energetiku, řekněme sdílení a podobně.

Nech dneska bychom se trošku obrátili víc k té velké energetice, to znamená i geopolitika a tak dále, co nám do toho všeho zasahuje.

Nemůžu logicky začít jinak než aktuální situací.

Pomůžu si bonmotem Vlasty Buriana.

Možná vás překvapím.

Prej je krize a zatím mají lidi všeho akorát dost.

Vystihuje to současnou situaci v energetice?

No vlastně trošku jo.

Protože ano, bohužel všichni mají všeho dost a možná se víc diskutuje taková teorie, méně fakta o té energetice.

Soustředíme se na to teď, na to aktuální téma, aktuálně vysoké ceny na trhu a je to vidět i v těch médiích, že vlastně se to objeví jako téma, ale tím, že ty fakta jsou taková, že realita je vlastně, že ty ceníky příliš nerostou, protože my vlastně hedgejeme, neboli tedy nakupujeme dopředně, takže se to vlastně neprojevuje tak rychle, tak to téma zase rychle zvadne a zmizí, což je pro nás dobrá i špatná zpráva.

Špatná z toho pohledu, že my potřebujeme, abychom diskutovali energetickou bezpečnost a abychom diskutovali budoucnost energetiky v Evropě.

Je to pro nás důležité téma a samozřejmě to, že to je potom veřejné téma, tak to tomu dává větší váhu.

Vy jste přesně pojmenoval ten paradox, protože silovka nám zdražila, to je jako evidentní, zase ne tak dramaticky, ale oproti třeba loňskému roku tam je ten posun, ale ty produkty pořád zůstávají v podstatě na stejné úrovni, tam se nic moc nemění.

A teď otázka, jak dlouho by ta krize, bavíme se teda o Hormuském průlivu, který sledujeme, jak dlouho by ta krize musela trvat, aby už se to začalo opravdu projevovat i na těch smlouvách pro koncové spotřebitele, respektive aby třeba musel zasahovat stát, zase nějaké stropy a podobně.

Tak ono je to ta krize proti té první, tahle druhá je poměrně dost odlišná, protože ona není o dostupnosti těch zdrojů, tak jako byla v té první, což byl větší šok pro ty trhy.

Teď je to více opravdu o tom, že si konkurujeme na nějakém mezinárodním trhu v nákupu nějaké komodity.

Tady je to primárně tedy plyn, ale z toho plynu se vyrábí následující elektřina, čili to ovlivňuje obě dvě komodity.

A jak už jsem řekl, protože většina energetických firem nakupuje poměrně dost dopředu, aby se právě snažila vyhnout těmto rizikům krátkodobých výkyvů cen, tak ta doba je docela dlouhá.

Nejsou to ani týdny, jsou to spíš měsíce.

Každopádně ten konflikt trvá už poměrně dlouho a co je potřeba říct, co je myslím si velmi důležité, on i kdyby teď ihned skončil, tak to ještě neznamená návrat k normálu, protože ta infrastruktura je tam velmi poničená a zároveň to vyvolává tlaky na ty vztahy.

Jo, já jsem třeba slyšel zajímavý článek nebo jsem četl zajímavý článek, který zmiňoval, že nás se to přece vůbec netýká, protože my z toho regionu vůbec žádný plyn vlastně neodebíráme nebo naprosté minimum.

To je samozřejmě ale hloupost.

Ono sice fakt platí, že tam tolik nemáme zakontrahováno, ale jakmile ten trh není k dispozici ta lokalita, tak začne zatěžovat samozřejmě ty trhy, kde my nakupujeme obvykle.

Začneme se přeplácet a začíná se vzájemně přeplácet.

A to má pak ten globální dopad.

Energetika je prostě dneska globální a tím pádem jakýkoliv regionální výkyv může znamenat ovlivnění té celkové ceny.

No, my teď budeme potřebovat plnit hlavně zásobníky.

To znamená, může se stát, že pokud je budeme plnit za opravdu vysoké ceny, že se to pak už projeví i v té elektřině.

Tak zásobníky musíte, když se to budu snažit vysvětlit nějak laicky, tak se omlouvám všem odborníkům, že mě budou hned napadat, laicky v podstatě se dá říct, že oni mají dvě vlastnosti důležité.

Jedna je to technické specifikum, protože my v zimě nejsme schopni dodávat samostatně dostatečné množství nebo objem toho plynu.

Čili my ty zásobníky skutečně v tom období, kdy je ta největší spotřeba, potřebujeme naplněné.

A to je ten jeden, ten technický.

A pak je tam ten druhý faktor, který ovlivňuje tu cenu, což je vlastně logické.

Tím, že v létě je menší spotřeba, je tudíž většinou nižší cena, dá se plyn nakupovat za nižší ceny a je možné si naplnit zásobníky a tím vlastně ředit tu cenu, což většina dodavatelů dělá.

Ale tato ekonomická část je motivací pro ty dodavatele.

Je logicky nižší cena v létě a tím, že ta cena je teď poměrně vysoká, tak ten spred, ten rozdíl mezi tou cenou, která bude potom v zimě, nemusí být dostatečně velký a nemusí to motivovat z toho obchodního hlediska ty zásobníky naplnit.

A tady právě nastává případný zásah státu, který jsme ale společně se státem jako energetici připravovali už při té první krizi, aby stát měl nástroje pro to, aby zajistil naplnění těch zásobníků nějakou vlastní motivací, což jsou ty aukce, o kterých se tady občas mluví.

Ale tady bych řekl, že to je spíš pozitivní nástroj státu.

Je určený k tomu, aby zajistil to naplnění zásobníků právě z toho technického pohledu.

A na to máme čas zhruba do konce června, pak už skutečně ty zásobníky musíme začít plnit.

My už jsme to naznačili, že v těch letech 2021, 2022 spotřebitel zjistil, že energie něco stojí, že to opravdu není zadarmo a že je potřeba to trošku sledovat a starat se o to.

Jak moc nám může pomoct trošku tím, že lidi získali už nějakou zkušenost?

Změnilo se chování lidí dramaticky od té doby?

Tak já myslím, že oni jako dlouhodobě všichni vnímali ten podíl na utratě domácnosti z pohledu energií je samozřejmě velký a byl vždycky velký.

Dneska je významnější, ta cena narostla, ale vždycky to byl významný podíl.

On spíš byl problém v tom, že ono to bylo poměrně stabilní, všichni byli zvyklí na nějakou jistotu a nebyla tam příliš velká odchylka a ten výkyv, který vlastně vznikl v té době té první krize, tak lidi začal motivovat k tomu se o to zajímat.

To je z našeho pohledu pozitivní efekt.

Já tím nechci říct.

Samozřejmě si uvědomuju, že někomu se nelíbí, že cena je vyšší na mojí vlastní spotřebě, ale to, že se o to lidé začali zajímat, je velmi pozitivní efekt.

Zaprvé z toho důvodu, že to vytváří prostor pro hledání řešení v úsporách té domácnosti a ten prostor je poměrně velký a hodně to vlastně pomáhá samotné energetice.

A druhý je ten, že lidé začali lépe rozumět, z čeho se ta energie skládá. A tudíž je to pro ně lépe čitelné, když o tom hovoří politici a říkají, co by s tím chtěli dělat, tak lépe jsou schopni reagovat na to, jestli takovou věc chtějí nebo ne. A to se mi líbí.

Takže, abych odpověděl na vaši otázku, změnilo se. Je vidět větší edukace těch klientů, je vidět větší tlak na ty úspory, hledání různých řešení. Nicméně, jak se ta situace začala uklidňovat, tak i vidíme, že ta spotřeba zase začíná míň narůstat. Ty klienti už na to nebrali tolik ohled. Takže možná tahle druhá krize nás zase vrátí do nějaké podobné situace.

My jsme v tomhle trošku na stejné lodi. Nám se taky líbí, že se lidi víc zajímají o energetiku, protože máme víc sledujících na vysokém napětí. Nicméně oblíbená otázka – já myslím, že znám odpověď – vrátí se ty ceny ještě někdy do toho roku, řekněme začátek roku 2020?

Já vás možná překvapím. Já jsem nad tu otázku přemýšlel, protože jsem ji dělal teď v poslední době vícekrát v různých médiích a vždycky jsem odpovídal spíš ne. Samozřejmě, nedá se to předpokládat, ale vlastně dneska bych chtěl říct, že jsem možná trochu změnil názor a možná ano. Jde jenom o to, jaký vytvoříme energetický mix a jak budeme do energetiky investovat teď do budoucna.

A v tom delším horizontu je docela možné, že ty ceny se dostanou níž, minimálně za komoditu. Ale nebavím se o dvou nebo třech letech, bavím se o nějakém takovém – my energetici říkáme krátkodobém pohledu – což je deset a víc let. Tak tam si myslím, že by to teoreticky mohlo být, jo.

Dokonce pro domácnosti, které mají možnost využívat technologie jako fotovoltéka, případně sdílení, to už nemusí být až tak dlouhý horizont a ta cena pro ně klesat může dokonce i dřív. Jo, je to otázka toho chování toho klienta. Ale pokud se bavíme o horizontu dvou let a bavíme se čistě o nákupu komodity na trzích, tak tam bych spíš předpokládal, že ta cena klesat nebude.

Zmínil jste to sdílení, já toho jenom využiju. To jste tady právě s kolegou probíral před rokem. Já ten rozhovor doporučuji, tam jsem konečně pochopil, jak funguje sdílení, takže určitě si ho pusťte.

Nicméně pojďme ještě teďka dorozebrat tu první část, kterou jsme nazvali ceny a geopolitika. Když se ještě vrátíme k té krizi v roce 2021–2022 a Bohemia Energy a podobně, tak je tam nějaké i zpřísnění legislativní, co se týče ochrany spotřebitele a jeho zájmů. Co pomohlo nejvíc nebo co se nejvíc změnilo, aby už k ničemu podobnému nedocházelo?

Tak podívejte se, v první řadě je třeba říct, že hlavním krokem k tomu, abyste něco mohl ovlivnit, je právě to sebevzdělávání těch klientů. Vy můžete se snažit ochránit klienta legislativou, zákonem, čímkoliv, ale je to vlastně velmi těžké, pokud ten klient není ochotný sám trochu brát na to ohled. Takže první aspekt po té krizi – už jsem to dneska říkal – je jednoznačně to, že klienti se o to začali zajímat a trochu lépe rozumí tomu složení své faktury, chápou, co to znamená, chápou, pod jakými riziky jsou, že mají možnost nějaké fixace, nefixované produkty nebo dokonce spotové produkty.

A byla tam i úprava legislativy, které si myslím, že jsou v některých ohledech zajímavé, v některých méně. To by bylo na samostatnou diskuzi. Jeden z takových zajímavých aspektů úpravy je, že každý z dodavatelů musí zveřejňovat, jaké procento vlastně má nakoupené na ty fixované ceníky pro ty svoje klienty, což je určitě velmi důležitý údaj a já bych ho doporučil klientům, aby ho sledovali, což byl vlastně i problém té Bohemky – že nakoupeno neměla.

Ano. Evropská unie nařídila v jednotlivých zemích, aby byla možnost dohledat si někde jakousi průměrnou cenu, což dneska ERU zveřejňuje. Je možné tam dohledat tu cenu. Takže je tady pár takových zajímavých aspektů, které klientům pomáhají se orientovat, ale opravdu legislativa není nástroj k tomu, abyste stoprocentně ochránil klienty. Oni se musí chránit sami.

Pozitivní efekty – ještě bych možná řekl, že jsem opravdu pozitivní – jsou v té oblasti ochrany spotřebitele ve smyslu těch podvodných jednání a podobně. A to se mi velmi líbí, protože jednu chvíli ta energetika propadala do takové trochu džungle, kde se objevovali různí dodavatelé, kteří klientům slibovali nesplnitelné. To se naštěstí výrazně zlepšilo. Ona ta krize poměrně dost vyčistila i to portfolio těch dodavatelů.

Hm. Když se teď obrátíme ještě výš – protože teď jsme pořád ještě řešili spotřebitele – a teď když se podíváme čistě na tu velkou energetiku, koncepci a tak dále, my tady dost často připomínáme energetické trilema, které popisuje, co od té energetiky chceme: aby byla bezpečná, spolehlivá, cenově dostupná, udržitelná a to nejlépe v tomhletom pořadí. Souhlasíte s tím, že to tak má být?

Jednoznačně, jo. Já dokonce často říkám, že se díváme na pohled na tu energetiku jenom z pohledu udržitelnosti nebo ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Někdo tak říká ty CO2 limity a pak ty nařízení Evropské unie a že tam je vlastně to negativum, které je pak s tou energetikou spojované. A to je podle mě hrozná škoda, protože i ten největší skeptik, když se bude dívat na to ozeleňování energetiky a úplně nenávidí slovo ozeleňování, tak i on by podle mého názoru na základě faktů měl uznat, že je to taky o energetické bezpečnosti a je to taky o té dostupnosti té energie a vlastně i o té ekonomice, protože my dneska jsme schopni vyhodnocovat, za jaké náklady jsme schopni vyrábět elektřinu na kterých zdrojích a tam jasně dokážeme, že ty zelené zdroje jsou levnější. Takže souhlasím s váma, je to mix těchto tří věcí rozhodně. Otázka je, k čemu chceme dát větší váhu.

Na prvním místě by tedy nejspíš měla být ta bezpečnost – to je ten základ, aby vůbec to fungovalo. Jakou má představu EON o konceptu energetické bezpečnosti v České republice?

Tak já třeba osobně se účastním poměrně pravidelných jednání se zástupci vlády. Já musím vlastně českou vládu – ať už tu předcházející nebo tu stávající – pochválit obě dvě za to, že se o to téma rozhodně zajímali. Samozřejmě mají na to rozdílné názory, ale z pohledu energetiky je pro nás podstatné hlavně to, abychom měli dlouhodobou koncepci a stabilní koncepci. Pro nás nejhorší jsou prudké změny, protože ty investice do těch zdrojů jsou prostě dlouhodobé. A vy potřebujete pro ty finanční investory stabilitu.

Investice do zdrojů, ať už obnovitelných nebo jaderné energetiky a dalších zdrojů, je prostě o tom, že musíte mít nějakou představu o tom, co tady bude za 15, 20, 30 let. A k tomu potřebujete kvalitní energetickou koncepci.

Takže my to povědomí samozřejmě máme, je to pro nás důležité téma.

My se snažíme jako EON přinášet do České republiky ty zkušenosti ze zahraničí. Z toho globálního se snažíme to nabízet jako podporu těch rozhodnutí, které se dělají tady v České republice.

Ale je třeba říct, že Česká republika je prostě specifická a nelze ji úplně jednoznačně porovnávat s jinými zeměmi, jak se to často vidí v těch médiích.

Jedna strana až fanaticky říká, že neumíme následovat Německo, a druhá zase říká až fanaticky – promiňte – že chceme zůstat na uhlí.

Jako kdyby obě dvě strany opomíjely fakta a snažily se najít to komplexní řešení, které právě na těch třech bodech, které jste zmínil, pak staví tu logiku budoucnosti.

Vy jste v rozhovoru asi před třemi lety zmínil hrozně hezký příměr. Já vám ho tady připomenu: nahradit uhlí solárií je jako nahradit silniční dopravu loděmi. To se mi hrozně líbilo, myslím, že jsem to i někde použil.

Ale to téma je pořád na stole. To je i to české specifikum. My pořád vlastně neumíme rozetnout tady ten gordický uzel.

Co je pro vás ta reálná náhrada? Asi to bude kombinace věcí, předpokládám.

My právě děláme tu chybu, že se snažíme pořád porovnávat, že je tady nějaká uhelná elektrárna a my ji chceme nahradit třeba fotovoltaikou. Ale to přece není pravda. My tohle dělat nechceme.

My říkáme, že máme mít nějaký energetický mix, který má být v budoucnu jiný, než je dneska. A otázka je, jaký je ten energetický mix? Jak se z čeho bude skládat.

A když se podíváme na to, že dneska se skládá z velké části z výroby z uhlí, z nějaké části z jádra a řekněme 17 % je podíl těch obnovitelných zdrojů, tak jednoduše toto není dobrý mix.

A opět nejenom z toho důvodu, že není ohleduplný vůči životnímu prostředí. Já tady dneska schválně – přestože já jsem zastánce ohleduplnosti vůči životnímu prostředí – se budu snažit poukazovat i na ty ostatní aspekty, aby to právě bylo tou společností možná lépe vnímáno. Budu se snažit využít tuhle možnost to nějak sdílet.

V podstatě je to důležité právě i z pohledu té bezpečnosti, ale i ekonomiky. Protože když se podíváte na některé jiné země, které dosahují většího podílu obnovitelných zdrojů, tak jednoduše průměrná cena té komodity začíná klesat.

A pokud jsou ty zdroje správně namixovány, tak vám to pomáhá.

Ano, je pravda, že obnovitelné zdroje velmi často mají zase jiné náklady, jako například systémové náklady, které zvyšují investice do distribučních sítí a podobně. Ale stále to vypadá, že pokud to dobře naplánujete, máte dobrou koncepci a mix těch správných zdrojů, tak vytváříte tu dobrou cenu, stabilní energetiku a bezpečnou energetickou koncepci.

A tudy my se potřebujeme vybrat.

To znamená prosím, nediskutujme o náhradě uhlí fotovoltaikou. To je nesmysl.

Je to skutečně nesmysl. A tady se vlastně míchají ty argumenty. My skutečně potřebujeme nějaké stabilní zdroje jako mix.

To může být jádro, mohou to být například plynové elektrárny. Ale udržování uhelných elektráren s nějakou mylnou myšlenkou, že jsou levné, to je samozřejmě nesmysl taky. Protože když se podíváte na ten celý náklad, uhelná elektrárna nebude v budoucnu vyrábět levnou energii. Levnější energii dokážu vyrobit z jiných zdrojů.

Takže kvůli povolenkám je to v podstatě nemožné.

A i kdybychom ty povolenky vynechali, tak je třeba si uvědomit, co by asi stálo, kdybychom je museli teď renovovat. Museli bychom investovat do dolů. Otázka je vůbec udržitelnosti tohodle konceptu. A to tady úplně opomíjí tu důležitou věc ohledně ochrany životního prostředí.

Je to tak.

Vy jste zmínil koncepci několikrát. Tu vlastně pořád jako úplně schválenou nemáme v Česku. Platí pořád ta stará. Máme ale programové prohlášení vlády. Vy jste říkal, že konzultujete s vládou. Tak jak se vám líbí to současné prohlášení?

No, já si samozřejmě nedovolím nějak kritizovat, když jsem tady jako zástupce Eonu, jakkoliv politiky. Je to jejich práce najít to optimální řešení.

My se posouváme nějakým směrem, který dává smysl. Z mého úhlu pohledu si dovolím říct, že to jde pomaleji, než bychom potřebovali. Potřebovali bychom udělat rozhodnutí.

Na druhou stranu chápu, že některá ta rozhodnutí jsou prostě náročná a jsou ovlivněna velmi tím veřejným míněním. A možná proto jsou takhle důležité ty pořady, jako máte vy. Za ně díky, protože vlastně nabízejí těm lidem trošku nadhled nad tou situací a možná lepší rozhodování o tom, koho budu v té politice podporovat, než jenom nad těmi emocemi – jestli chci uhlí, nechci uhlí, a líbí se mi nebo nelíbí nařizování Evropské unie.

My jsme dneska součástí Evropské unie a musíme prostě najít pro to optimální řešení.

Za ten kompliment děkuji, protože my se to snažíme stavět na datech. Přece jenom ty emoce nám moc ani nepomůžou v tom rozhodování. Ale když to položíte všechno na nějaká čísla, primární fakta, tak vlastně zjistíte, že ta diskuze se najednou odehrává úplně v jiných podmínkách.

Vy jste zavadil i o emisních povolenkách. Jak se díváte na snahy o revizi tohoto systému? I české snahy samozřejmě. Povede se to, nepovede? Je to dobře, není to dobře?

Zcela jistě nějakou revizitu i z mého úhlu pohledu potřebuje.

Ty emisní povolenky – jejich vznik byl správný, tak se na to dívám já. Vznikly proto, aby byly k dispozici zdroje právě pro podporu té budoucí energetiky.

My ty zdroje potřebujeme někde získávat. Pokud je nechceme vysloveně platit z těch daní a chceme nějakým způsobem spravedlivě do nich investovat, tak to znamená: ten, kdo více spotřebovává, kdo více zatěžuje životní prostředí, ten by měl více přispívat na to, aby se hledalo pro to řešení.

Tak vlastně toto byla ta první myšlenka.

Problém trochu nastává v tom, že ty emisní povolenky začínají být trošku nevyspytatelné a jsou trochu jako obchodovatelné. A tím pádem až spekulativního charakteru. A tohle už nebyl ten úplně cíl, takže asi tady nějaká revize dává smysl.

A to jak u ETS1, tak u ETS2 – oboje ty povolenky by asi měly mít stabilnější prostředí.

Pokud ta povolenka bude za rozumnou cenu, tak podle mého názoru smysl dává.

Co se týče EU ETS2, tak v té podobě, jak to teďka vypadá, že by to mohlo být zavedeno, tak to je v pohodě. Nebo by to ještě měli změnit politici? Protože tam je snaha samozřejmě narovnat ten systém.

Ten, kdo byl na teplárně, tak už vlastně povolenku platil. Ten, kdo vytápí doma plynem, tak ji neplatí doteďka.

No ono vlastně v tom českém prostředí to stále ještě ukotvené úplně není, takže my teď čekáme vlastně na to, jak to vůbec bude v tom právním rámci ukotvené, což způsobuje to, že vlastně my nedokážeme teď odpovědět úplně na tu otázku, jaký to bude mít dopad.

Z pohledu nás jako dodavatelů je tam kritické to, abychom věděli, jakým způsobem to můžeme zohledňovat do těch cen.

A já si myslím, že by to mělo být zohledňováno nezávisle na tom zbytku, protože pokud by to mělo ovlivňovat například fixaci toho klienta, tak to pro samotné klienty může být poměrně problematické, protože by to ty jejich kontrakty mohlo otvírat, protože ta cena by se vlastně měnila a my bychom byli nuceni ten kontrakt otevřít.

Takže tady jako probíhá nějaká diskuze, která je asi docela zásadní.

Co se týká toho, jestli zavést, nezavést, to jako nám energetikům moc nepřísluší rozhodnout, ale tady znovu zdůrazňuju to. My potřebujeme ty zdroje na podporu té budoucí energetiky, která bude způsobovat to, že ta komodita bude stabilní a levnější. A to si myslím, že je důležitější než ta konkrétní povolenka. Jde k přechodu z paliv typu plyn na paliva energetiky, elektrické energie a tepelná čerpadla a podobně.

Smysl rozhodně z pohledu energetiky dává z dlouhodobého hlediska. Takže zase ta povolenka tam tlačí asi správným směrem. A navíc jste to trochu naznačil. Dneska už vlastně část platí například i rezidenční klienti, protože pokud mají centrální vytápění, tak oni vlastně platí přes tu teplárnu tu povolenku. A jak je to tedy spravedlivé, když ten jiný klient ji v tom stejném prostředí neplatí, jo?

Takže vlastně i tady se vytváří nějaké vyrovnání rozdílů mezi těmi typy vytápění, což asi je taky fér. No a teď musíme jen počkat na to, jak budou doladěné ty detaily.

Asi by bylo lepší méně diskutovat o tom, jestli to zavedeme, protože už to víceméně bylo rozhodnuto a pořád se vede diskuze nad něčím, co víceméně asi je spíš rozhodnuté. My víc bysme se měli soustředit na to, jakým způsobem to bude zavedené, aby to právě mělo co možná nejmenší negativní dopad. A tady je důležitá ta stabilita ceny té povolenky.

Dalším velkým tématem té velké energetiky je samozřejmě jádro.

Sledujeme v Evropě jadernou renesanci, nebo je to spíš přání otcem myšlenky?

No, tak my energetici, většina z nás teda jsme dlouhodobě volali po tom, že jádro má mít své místo v Evropě. A myslím si, že tady jsme dostali rozum. Tady nastalo i určité ponaučení z těch krizí a vlastně tak jak se vrátila trochu ta energetická bezpečnost jako víc důležité téma, než to bylo dřív, protože tam právě šlo o ty zdroje vůbec, o dostupnost těch zdrojů, tak ta jaderná energetika se vrátila jako téma, takže je zcela určitě tématem.

Ostatně už Evropská komise jasně poukazuje na to, že bude uznávat jadernou energetiku jako čistý způsob výroby elektřiny. Na druhou stranu zase potom, když začínáme mluvit o malých jaderných reaktorech a podobně, tak musíme být trochu opatrní s tím, co to znamená malý. A druhá věc je, co to znamená cenově, protože jaderná energetika rozhodně není levná. Ty investice jsou opravdu obrovské a mimochodem my dneska vůbec nevíme, kolik z toho nového jádra při těch dnešních investicích vlastně ta vyrobená komodita bude stát.

To nic nemění na tom, že jaderná energetika bude důležitou součástí. Otázka je, jak velký má mít podíl, protože je to spíš ta stabilní část té dodávky. Neměla by to být ta flexibilní část, která nějak vyrovnává výrobu z obnovitelných zdrojů.

Vy jako EON máte pod sebou distribuční síť v rámci EGD. To znamená, logicky se musím taky zeptat na rozvoj fotovoltaiky a řekněme elektromobilů pro auta a tak dále, což samozřejmě přináší určitou zátěž na tu soustavu. My to tady dost často komentujeme v rámci situace třeba v Nederlandsku a v jižním Holandsku, kde už to teda jako dopadlo. Třeba kolem Utrechtu už je vlastně jako zásadní stopstav, stavební uzávěra a podobně. Takže není to něco, co bychom měli podcenit, ale předpokládám, že u vás je všechno v pořádku a že jste připraveni.

Tak Česká republika má tu výhodu, že v sedmdesátých letech a později minulého století se poměrně dost investovalo do distribučních sítí, čili ty naši předkové stavěli opravdu úžasnou energetiku, nastavili úžasné distribuční sítě a postavili opravdu neuvěřitelně kvalitní síť. Robustní a paralelní vedení podobně. Ale byla stavěná na centrální zdroje, které dodávaly odběratelům. Nikdy moc nepočítala s tím, že by se někde lokálně ta decentralizovaná energetika, jak dneska říkáme... Takoví vizionáři to zase nebyli, jo. Takový scénáři to zase ne. Ale to bychom zase po nich chtěli moc.

Takže budeme potřebovat určitě další investice, ale ty se dějí. V České republice se do distribučních sítí investuje. Budeme muset počítat s tím, že to bude znamenat nějaký mírný nárůst těchto nákladů. Doufejme, že je budeme schopní vyrovnávat cenou té komodity, aby ty celkové náklady jako by nerostly. To by ty obnovitelné zdroje ale měly dokázat. Zvyšují ty systémové náklady, čili ty platby a investice do distribučních sítí, ale měly by snižovat tu cenu té komodity, jo?

Takže ten balans. Co se týká toho Nederlandska, když jste toho nastínil, já právě proto jsem opatrný s tím. Berme si jako příklady pozitivní ze zahraničí, ale berme si i ty chyby, které udělali, a ono se jich stalo v zahraničí hodně. Takže já bych si netroufal říci, že Nederlandsko, Německo, Francie, kdokoliv je jako lepší než my. Každý z nich nadělal spoustu chyb a spoustu pozitivních rozhodnutí.

V Nederlandsku je jedno ze zajímavých rozhodnutí využívat distribuční síť jako baterii, kdy vlastně klientům říkáte, postavte si fotovoltaiku a pak si to spotřebovávejte, kdy chcete, a podobné věci. To jsou riziková oblasti, jo. Já musím říci, že prostě každá země udělala nějaké chyby a každá země se z něčeho ponaučila. A my potřebujeme, aby se ta Evropa z těch chyb ponaučila a společně hledala koncept, který je správný a udržitelný.

Je pravda, že v Nederlandsku taky platil ten net metering, podobně jako v Maďarsku. Jak jste to naznačil, že jo, přesně. Pořídíš si fotovoltaiku, tak si ji používej jak chceš.

A to je věc. Rozumíte mi, politicky velmi příjemná. Vy vypustíte téma, za které budete asi oceněný, ale asi každý z nás by měl zvážit i ty důsledky, které to pak má. A tohle je přesně ten důsledek, jo. To logicky to začne motivovat klienty k tomu přirozeně si pořizovat velké fotovoltaiky, využívat té možnosti. Nicméně to není cíl. My potřebujeme hledat balans mezi tím, jaké jsou ty systémové dopady, a tím, jaký je ten lokální přínos.

A ten je nejlepší ve chvíli, kdy ta výroba je zhruba shodná se spotřebou v tom daném místě. Pak je to vlastně z pohledu energetiky perfektní, protože to snižuje spotřebu a vyrábí to z obnovitelných zdrojů.

Eh, tudíž tady jako často slyším i to, že někdo říká: "Ale já mám byt, já přece nemůžu tohodle benefitu využít."

To není úplně pravda, protože když i jeho soused na baráku postaví fotovoltaiku, tak vlastně snižuje zatížení té sítě. Pokud je dobře postavená, snižuje ten odběr, tudíž vlastně by měl mít vliv na to, že klesá cena komodity. Rozumíte mi?

A tím pádem vlastně vy byste měl být rád, že někdo staví fotovoltaiku, protože vám to pomáhá. A to nemluvím od dneska o té možnosti sdílení, kde to můžete využít.

Čili zkusme se na to dívat víc pozitivně. Zkusme hledat to, že tydle nové technologie nám nabízí nové možnosti, ale buďme opatrní s tím, co se někde v zahraničí občas stalo, že začneme dělat takové to jako unáhlená řešení, a prudké pohyby, který v tý energetice jsou nebezpečný. Stejně tak jako prudké změny podpory obnovitelných zdrojů a podobně.

No, to jsme se dostali k té poslední otázce a obloukem se vracíme trošku k té malé energetice. Co změna programu Nová zelená úsporám? Jestli se nemýlím, tak vlastně ty dotace v podstatě odpadují a prim tam začínají hrát bezúročné půjčky. Je to dobře, je to špatně? Těžko se to dál zodpovědět, protože my vlastně nevíme, co to teď udělá, jo?

Tak já se na to zkusím podívat přes ty fakta a opomenu jakékoliv emoce, protože teď tam těch emocí je samozřejmě spousta.