Winston Churchill I Nový svět#175

Mohli jsme se potkat s Winstonem Churchillem, ale nepotkali jsme se.

Krystalická podoba leadershipu se vším pozitivním i negativním.

Zkuste jedním slovem charakterizovat toho Winstona.

Nezlomnost.

Jo, nikdy se nevzda.

Churchill pro mě je člověk, díky kterému Britové, když to trochu přepálím, do dneška mluví anglicky a ne německy.

Se teď hrabeme z těch měkkých časů a teď se ty lídři snad typu Churchilla budou, doufám, rodit.

Jo, vítáme vás u dalšího dílu Nového světa. Jsem tu zase já a se mnou dva profesoři: Martin Kovář a Miroslav Bárta. Čau kluci.

>> Dobré brzké ráno.

>> Dobré brzké ráno.

Je půl devíti. Ne, že by bylo dneska aktuální téma, ale je to jen to říkáme. 29. května Reinhard Heydrich už se svíjí v bolestech v nemocnici dva dny. Takže včera bylo 28. května a to je úplná náhoda. Já jsem včera moderoval konferenci, kde jsme tohle řešili. A včera vzniknul Volkswagen. Včera Volkswagen oslavil výročí, protože vzniknul. Včera podepsalo Řecko přístupové smlouvy do Evropské unie. A ještě něco.

>> Vy jste plní diktátu.

>> Takže se stala spousta věcí.

>> Hele, Ondro, já se moc těším na tu knížku.

Jo, ale Ondra tady není. On si myslí, že je tu. Já mu to říkám. Jo, já se těším na tu knížku a těším se na to, že to bude, protože ten poslední měsíc, to jsou náměsíčníci, tak já se strašně těším na ten velký záběr v tom, jak si to psal. Těším se moc.

>> Já jsem to často čet.

Tak hele, my vám, aby bylo vět, o čem je řeč, jo, tak Ondra Houska napsal knížku Strůjci apokalypsy o lidech, kteří zavinili první světovou válku. A co by se stalo, kdyby ta první světová válka nebyla?

>> Nebyla.

A vychází, je to už na Shelfu v předprodeji. Dá se to koupit. Stejně tak je na Shelfu Neapol, pořád ještě nějaká je. Rozšířené vydání brzlého diktátu a tak dále a tak dále. A my finišujeme s Mirkem Bartou na rozhraní dvou. Michal taky tam má text. Už se nám scházejí texty. Děkujeme Karlu Svobodovi, Ondrovi Šmigolovi, Tomáši Zimovi, který napsal vynikající zdravotnictví v době na rozhraní. Atd., atd., atd.

A ještě jsem chtěl říct, než Michal přijde k úvodu: my vám toho Heydricha samozřejmě jednou uděláme. Já jsem si znova vzpomněl 27. večer, když můj kamarád Aleš Staněk přednášel pro moje studenty na VŠM, tak jsem si vzpomněl na fantastickou větu Roberta Kvačka, kterou tím uváděl kdysi přednášku o Karlu a Heydrichovi a to jsme všichni měli mrazení v zádech. Robert říkal: Reinhard Heydrich přijel do Prahy, aby zničil český národ, aby zahubil český národ, a český národ ho za to zabil.

>> Hm.

>> Tak jdeme na to, Michale.

Partnerem Nového světa je společnost RX Luso, specialista na prodej a nájem nemovitostí v oblasti Kostadel Sol v Andalúzii. Tak jim děkujeme, pozdravujeme, a pokud chcete, podívejte se na jejich web. Máme i speciální newsletter na Heró Heró. A tam všechno najdete, všechny pěkné baraky a byty. Fakt pěkné. Tak si to užijte.

Tak my dneska se vracíme. Ono se nic moc neděje ve světě. Hormuz je pořád zavřenej v tuhle dobu ještě.

>> Úplná dramata se nedějí.

>> Nic, nic, nic nového.

>> Mírová smlouva opět na spadnutí.

>> Mírová smlouva už dlouho, už tři měsíce na spadnutí.

Jinými slovy, kdyby se něco dělo, od toho budou minuty, abyste věděli.

>> Přesně tak.

A řekli jsme si, že dáme děkovu speciální téma Winston Churchill.

>> Konečně.

>> Konečně, konečně.

Mirek ho navrhoval. My si vždycky píšeme, co budeme dělat. Mirek ho navrhoval. Je to vlastně Mirkův nápad.

>> Eh, hele, nic.

To se tak nabízí v souvislosti se současným zmaarem v Británii, kdy ta země prochází naprostým zmarem. Jo, to co předvádí vládnoucí Labour Party, ne, že by za ten dlouhý zmaar mohla, to jsme si říkali, jo, ale to, co ta míra nekompetentnosti a neschopnosti vlády Kira Starmera, teď se mu to všecko sečte.

V pátek za tři týdny se konají komunální volby v Británii, v Manchesterfieldů na severu. To je velký Manchester vlastně. Každý výsledek bude špatně. Buď vyhraje Andy Burnham, což je dlouholetý starosta, bývalý poslanec, bývalý ministr zdravotnictví za Gordona Browna a dlouholetý starosta velkého Manchesteru, tak buď vyhraje on za Labour a půjde Starmerovi po krku, nebo vyhraje Robert Kennon, což je instalatér a plynař, antivaxer, který jede sám na sebe za Reform UK a taky mu půjdou po krku. Čili nechytal bych být, přátelé, Keir Starmer, a v kontrastu s tím marázem britským současným, jak vystupuje a pokud jde o leadership, osobnost, schopnosti, které uměl, a taky někdy to, co se mu nepovedlo, Winston Churchill, proto jsme si ho vybrali.

Mimochodem patřím, je to čtvrtá osobnost, kterou takto děláme portrét. Mnozí z vás si o to napsali dlouhodobě o Winstona. Mirek tu ho oživil. Tak jenom na začátek, jo: od poslední třetiny 19. století do poloviny 60. let 20. století. Ta šíře toho záběru je čili od nejslavnějších dnů britského impéria. Nezapomeňme, že už byl u bitvy u Umdurmanu v roce 1898, o které napsal, jsme v Mirkově rejediště téměř, o kterém napsal dvoudílnou knížku River War – Válka na řece, až po slavný pohřeb v lednu 1965.

Já už jsem to někde říkal: jak se mě ptal někdo, mohl jste se potkat s Churchillem třeba v křížovkách, ne? Nebo v těch psích? Já říkám: nemohl. On umřel v lednu 65 a já jsem se narodil v listopadu. Kdyby si moje rodiče pospíšili o měsíc, mohli jsme se potkat s Winstonem Churchillem. Ale psí pardon, nepotkali jsme se.

Čili jenom to, jo, dávno dekolonizace je pryč. Británie nemá kolonije, jsou swinging sixties, zpívají Beatles. To je to finále, ale začíná to v těchto finální fázi britského impéria na konci 19. století. Je to jeden z největších příběhů, pokud o světovou politiku vůbec jde.

Tak pojďme na to. A když si ho vymyslel Mirek, tak pojďme začít. Mirku, proč Churchill?

Tak těch důvodů je několik. Některé tady už samozřejmě zazněly. Za mě je to krystalická, nebo jak se říká, crystal clear, krystalická podoba leadershipu se vším pozitivním i negativním. Churchill byl považovaný za outsidra od samého začátku. Vlastně ani ve škole moc neprospíval. Je to velmi zajímavé a hodně ho to poznamenalo. On nepocházel z čisté britské rodiny, ale z britsko-americké. Jeho maminka byla z rodiny bohatých obchodníků.

Narodil se v jediném, to je velmi zajímavé, nekrálovském paláci ve Velké Británii, protože palác může mít jenom královská rodina. Blenheim Palace u Woodstocku je jedinej, kterému se smí říkat palác královský.

>> Aha.

>> Ale je nekrálovský.

A on je nekrálovský. A vypadá to jak malý Versail. Jo, když to vidíš, tak to je jako obrovský.

>> Je to kousek Oxfordu.

Až budete v Oxfordu, vezměte si autobusík a jste tam hned.

Ten palác dostal od královny Anny, která vládla na počátku 18. století. John Churchill, první vévoda z Marlborough, pro nějž byl postaven.

Vincent mimochodem napsal vynikající dvoudílné dílo, které se jmenuje "Life and Times of John Churchill the First". A teď dostal to za to, že v bitvě u Blindheimu ve střední Evropě porazil francouzské vojáky Ludvíka XIV. v čase válek Ludvíka XIV. Za to vítězství u Blindheimu dostal od královny Anny tento palác.

Mimochodem jeho manželka Sára Churchillová byla jednou ze důvěrných přítelkyň královny Anny a ona stála za kariérou svého manžela Johna Churchilla.

Tak já moc děkuju profesoru Bartovi za tuhle připomínku.

Blenheim Palace určitě stojí za to to navštívit. Blenheim je památka UNESCO.

Já tady jenom listuju, protože mám jeho projevy.

Jo, ale já a Winston nic.

Počkej, ještě jsem se rozjel — dědek se slušně přihlásil tentokrát.

Já jsem Hele. Churchill je osoba, která je všude na světě obdivovaná i nenáviděná. Myslím, že nenáviděný je bez výjimky v Austrálii, protože nechal pozabíjet možná tisíce Australanů, když se těžce mýlil u Galipoli. Prý Novozelandáci, Australáni — tam Anzaky — se tam učil vlastně vyloďovat, což se mu pak hodilo za druhé světové války, protože tam byla podobná geografie.

Ale Churchill pro mě je člověk, díky kterému Britové — když to trochu přepálím — do dneška mluví anglicky a ne německy. Protože kdyby nebylo Churchilla, tak si myslím, že britská elita by se přiklonila k písmenům a k podepsání dohod s Německem, zejména po pádu nebo po demisi Francie, což byl, myslím, v květnu, červnu 1940 velký krizí v britské vládě, kdy Churchill měl co dělat, aby je přemluvil, aby nepodepsali mírovou dohodu s Hitlerem.

Je to taky člověk, který má Nobelovu cenu za literaturu, protože napsal úžasné memoáry o druhé světové válce. Já si pamatuju, když to vycházelo poprvé česky, tak můj táta to četl celé večery od začátku do konce. Já jsem to vždycky tak jako prošel, ale nikdy jsem to nečetl od A do Z. To se musím přiznat, to je další věc.

Takže nobelista — je to člověk, který je autorem či takhle — ještě v Praze má úplně výjimečné postavení. Myslím, že i v rámci českých osobností, protože má celkem tři sochy. Jedna je před britskou ambasádou, jedna je v Tunelské a jedna je před Martinovou vysokou školou. To je sama, která je — na parlamentním náměstí je ta nejslavnější socha. Tam jich je víc — jde o britskou sochu. Není to česká, není to socha, kterou by odhalovali Václav Klaus a Margareta Čtvrtáková.

A je to taky oblíbený cíl různých deviantů. A to jsem chtěl říct.

Co?

Já ti za to děkuju, že jsi to řekl. Já mám i fotky, když jsem tam byl. Tak jsem si to chtěl vidět.

Já jsem si to tady a tím končím ten úvod, aby si lidi připomněli, kdo Churchill byl. I když já myslím, že minimálně naší generaci to není potřeba připomínat.

Jo, tak jeho úžasný projev z 3. května 1940 — "Blood, Toil, Tears, and Sweat" — to znamená krev, dřina, slzy a pot. To byl jeho slavný projev, kdy po pádu Chamberlaina jasně řekl, že Británie bude bojovat. Nebo 4. června 1940 — "We shall Fight on Beaches". Nebo potom asi nejslavnější — 20. srpna 1940 — kdy řekne: "Never in the field of human conflict was so much owed by so many to so few." Nikdy v historii lidských válek nebylo, aby se tolik tolika lidmi vděčilo tak málo lidem. Já to teď jen překládám.

Ono se to překládá, jak to tady říká, jako: nikdy v dějinách nebylo tolik lidí vděčných tak málo takové hrstce lidí.

To je o rafácích. To je o RAF. Najdete to, když jdete na pobřeží od Westminstru směrem jakoby po proudu — po levé straně je krásný památník. My jsme to ukazovali našim přátelům. Je to krásný památník rafákům a jsou tam všichni ti kluci vypsaní, včetně těch českých. Strašně sugestivní to je.

No a poslední věc — je to taky autor výroku o železné oponě už v roce 1946. Velmi důležitý výrok. Ale o tom bude mluvit dědek. Churchill, když byla konference na Balkáně, byl ten, který zásadním způsobem přispěl k tomu, že ta železná opona vznikla. Protože on dal velké ústupky tehdejšímu Sovětskému svazu a Stalinovi, kdy řekl: "90 % Balkánu je vašeho a my si necháváme 10 %." A to byl velký problém.

Churchill byl taky ten, který se domníval po druhé světové válce za obnovu spojenectví Francie a Německa a vlastně za spojené státy evropské v uvozovkách. A pak v roce 1950, když přišlo Evropské hospodářské společenství, tak byl hodně proti. To jsou takováto jeho vnitřní velká dilemata.

Takže to jsou asi pro mě hlavní věci, které mám spojené s Churchillem. Ale pro mě opravdu — těžké časy — je pravda, že těžké časy rodí velké lídry. Zatímco my se teď hrabeme z těch měkkých časů a teď se snad lídři typu Churchilla budou doufám rodit. Jo, protože to nevypadá. Zatím nevidět. Ale Churchill pro mě prostě.

Děkujeme, že jste doposlouchali Nový svět až sem. Pokud chcete slyšet i zbytek podcastu, učiňte tak na platformách Hero a Patreon a uslyšíte tam ještě tohle.

Winston Churchill má svůj nemálo podíl na tom, na expanzi sovětského imperialismu přes Balkán dál do střední Evropy. Jo, to je jedna věc.

A druhá věc — Martin to tady řekl, ale je potřeba to říct možná v českém kontextu ještě výraznějc. On byl jeden z mála velkých kritiků mnichovské mírové dohody. On kritizoval prodej nebo zradu Československa tehdejšího. A z té doby je taky jeho výrok: "Volili jste mezi hanbou a válkou. Máte hanbu a budete mít válku taky."