Démon války - jaká je role války⁉️REAKCE IR 🇨🇿 100 let Osvobozené divadlo

Díl první.

Prolog démon války.

Před oponou.

Z úplné tmy se náhle vyneří démon války. Příšerně ozářen světlem.

Démon války prolog se hlásí o slovo. O své slovo pro slovo. To slovo nesu z legendární dálky. Brodě se tkví. Jsem démon války.

Ponuré shromáždění. Nehodlám se zde šířit o roli, kterou jsi zahrál ve světových dějinách. Nehodlám vás mořit podrobným líčením válečných hrůz starověku. Pominu ukrutenství barbarů. Přejdu mlčením zuřivé bitvy středověku. Vynechám popis odporné soletanské války tetileté a přeskočím z věrstva válek moderních.

Jsem strašlivý a znáte mě. Běda až příliš dobře, neboť v polích již má ruka plela mrtvá těla. Potom tlela. To je válka. To, co válka nerozryje, to u mě není historie.

Přátelé, takhle bych mohl pokračovat. Ozařuje mě tady skutečně světlo, takže se mi to hůř čte. Doufám, že nejsem démon války. Od toho tady máme jiné démony. Každý si to musíme řešit svého démona v sobě.

Nejvíce ho ale ovšem vidím v geopolitice a v těch vůdcích a té staré politice. Kolikrát se nová politika stane jakoby tváří, že je něco nového. Opak je pravdou. S hezkými slovy a s falešnými úsměvy podporují právě démony války a jsou zástupci té největší tmy a brutálních zvěrstev, které sami kryjí.

On o tom zpíval. On o tom totiž zpíval Voskovec a Verich a Ježek, protože to, co jsem četl, je originál textů, knih, hry Osvobozeného divadla.

Toto je díl druhý.

Musím říci a budu trochu osobní: tuto knihu potkávám v naší rodinné knihovně od dětství, ale otevřel jsem ji až dnes. Samozřejmě znám hry Osvobozeného divadla a jsem si vědom odkazu jejich protifašistického a protinacistického kulturního odboje.

Ve chvíli, kdy celý, nebo částečně celý národ kolaborovala, zaprodala se, dokonce i fandila Hitlerovskému Německu, včetně třeba sudetských krajanů, českých Němců, moravských Němců – ale kvůli tomu to teď neříkám, jenom konstatuji, že jejich návrat do říše se vůbec neslučoval právě s hrou a hrami Osvobozeného divadla.

Stejně tak bych se zastavil u Voskovce, Vericha a u filmu Krize. Film, který je v podstatě vytěsňován z našich dějin a byl podporován Janem Antonínem Baťou. To je člověk, který podporoval československý odboj a jeho příběhu se tady budeme věnovat v rozhovorech s jeho vnukem Johnem Nashem, s dalšími badateli, autory a budeme velmi úzce a precizně spolupracovat a pracovat na dalších misích, knihách, textech, podkladech s nadací, s nadačním fondem Jana Antonína Bati, abysme tak nějak odkrývali kořeny moderních československých dějin.

To jen tak na okraj. Samozřejmě k tomu slouží i noviny, abysme o těch příbězích informovali. Ale proč to všechno říkám?

V letošním roce je to 100 let od vzniku Osvobozeného divadla. Aby jsem trochu konkrétní a nehraju si tady ani na historika, ani na badatele, jenom vás chci informovat a kolikrát i vyprovokovat k zájmu a ke studiu.

V roce 1925 se první hry Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Vericha, Jana Vericha odehráli na Slovensku v Bratislavě. Později ale vzniklo v 1926 Osvobozené divadlo v Praze. Dnes byste našli třeba i plakát v ulici v Jámě, který je velmi krásný, dobový. My jsme ho před pár lety dali na tričko, najdete to i na platformě Inovace republiky.

A chystáme pro vás oslavu. Čekal bych, že stát bude mnohem více hrdý na Voskovce, na Jaroslava Ješka, na Jana Vericha a že stát udělá happening, vysílání. Česká televize bude vysílat a dokonce připomene některé věci, které komunisté vymazávali, nacisté vymazávali a tatáž doba materialistická, byrokratická, liberalistická ty hrdiny vymazává. Stále, abysme si některé věci připomněli, tak ten film Krize najdete, když vygooglujete.

Stejně ho tady najdete i v jednom z reaktivních zpráv na Inovaci republiky s anglickými i českými titulky.

Jiří Voskovec a Jan Verich totiž těsně před mnichovskou dohodou jezdili do pohraničí a informovali o skutečnostech, že nejsme nepřátelský národ a že chceme přátelské soužití a že nechceme válku, že chceme mír. O těchto věcech se vůbec nemluví.

V těch pasážích filmu Krize, který, jak jsem zmiňoval, zaplatil Jan Antonín Baťa a podporoval Jan Antonín Baťa – což víme z rodinného archivu díky jeho vnukovi a přímému potomkovi Johnu Nešovi – víme, že toto je pravda a brzy půjdeme s dalšími fakty, materiály a skutečnostmi ven.

No a teď, abysme byli trochu konkrétní a něco společně udělali, rád bych vás pozval 26. září do Umělecké zahrady. Nádherné místo, kudy kráčely československé dějiny, kde vznikly sochy například Tomáše Garrika Masarika, mistra Jana Husa a mnoha dalších. Velká socha Radešína. Tady v tomto místě v Umělecké zahradě se potkáme s paní profesorkou Zdenou Zvěřinovou, s panem Koptou a s dalšími přáteli, profesionálními muzikanty, kteří připravili pořad na oslavu 100 let výročí od vzniku Osvobozeného divadla Jaroslava Ješka, Voskovce a Vericha.

Jaroslav Ježek slaví 120 let výročí, takže je to takové dvojročí. Stletí Osvobozeného divadla, 120 let od narození Jaroslava Ješka.

Jste srdečně zváni. Najdete tady spoustu podkladů, ale jednu věc bych vypíchl.

V novinách najdete velmi unikátní text, který napsala paní profesorka Zdena Zvěřinová. Paní Zdena Zvěřinová má velmi silný příběh a je muzikoložskou historičkou a pedagožkou. Celý život učí na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a mimo jiné má chalupu v rodné obci Františka Škroupa v Osicích.

Takže najdete tady záznam, který se týká pořadu Kde domov můj, veřejné sbírky na podporu záchrany Škroupova památníků a hlavně tady taky najdete dokumentární rozhovory s paní profesorkou Zdenou Zvěřinovou.

Říkám to proto, že to je ta stejná osoba, ta stejná dáma, která ve svém věku je velmi čilná, velmi vzdělná, velmi aktivní a která připravila na oslavu 100 let výročí Osvobozeného divadla pořad, který proběhne 26. září v Umělecké zahradě od 15:00 odpoledne.

Takže jste srdečně zváni. Budeme rádi za rozšíření pozvánky. Budeme rádi, když dorazíte a věřím, že si zazpíváme něco – „Život je náhoda" – a nebo některé protiválečné písně. To už nechám na vás, to už nechám na paní profesorce Zdené Zvěřinové.

A plně doporučuji podívat se na video s ní a na její příběh, protože to vlastně mluví za všechno, za minulost a zejména i za tu současnost i budoucnost.

Mějte se krásně, těším se na setkání, těším se na další zprávy tady na Inovaci republiky. Najdete tady spoustu dalších pozvánek na akce.

A ještě řeknu jednu věc. Když jsme u toho „Kde domov můj", tak tady si myslím, že to souvisí, protože „Kde domov můj", jak říká paní Zvěřinová, je otázka i odpověď zároveň. V originálu v notovém zápisu se to vždycky psalo s otazníkem i s vykřičníkem. To si myslím, že je přesně otázka i odpověď.

No a my máme poslední kusy stříbrné medaile týkající se právě toho odkazu „Kde domov můj". No a to všechno, plno věcí, které tady vznikají, je z toho důvodu, aby poukázalo na to, že bychom měli napravovat naši historii.

A jestli tato mince, noviny, které když předplatíte, pomůžou k tomu, abysme zachránili památník Škroupova domu a mohli dělat další kulturní akce, tak budeme moc rádi, když se přidáte, když se stanete členem komunity, předplatitelem, členem tohoto klubu celého a když případně zvážíte i pořízení stříbrné medaile.

Tady najdete takový slavnostní klip se zamyšlením "Kde domov můj" – otázka je odpověď.

Těším se moc na oslavu 100 let výročí osvobozeného divadla 26. září v Praze v umělecké zahradě.

[hudba]