Vyslat Pavla do OSN byl dobrý tah. Paní Eva mi dech nevyrazila, Madonna vypadá jinak. | Petr Kolář

Podtrženo, sečteno a dnes Petr Kolář z Mladé fronty dnes.

Zdravím vás, mistře.

>> Dobrý den, Ksaver. Zdravím vás i diváky.

>> A vy jste nějaký smutný, nebo co?

>> Nejsem smutný, já jsem napjatý.

Co nás dneska čeká?

>> Ale vy už přemýšlíte nad těmi tématy. Já to vidím. Bude to dneska velmi vážné.

Pavel dostal od vlády OSN, ale ne klid. Spor o summit NATO tím rozhodně nekončí. To je ale podivný vývoj událostí.

>> No, je to pozoruhodný vývoj událostí, ale já když jsem tu zprávu viděl poprvé na svém oblíbeném blogu na sociální síti, který se jmenuje Štít demokracie. To jsou fantastickí kluci, kteří dělají zásluženou práci v boji za demokracii. A tam jsem si přečetl, Pavel byl na vládě jen pár minut a vláda kapitulovala a vysílá ho do OSN. Jsem říkal si, co se tam dělo. Tak jsem koukl na nějaké normální zprávy a přečetl jsem si to, co se stalo reálně.

To znamená, že Petr Pavel tam přijel v den, kdy původně avizoval Andrej Babiš, že rozhodnou o tom, kdo pojede na summit do Ankary nebo ne. Prezidenta tam nechtěli. Prezident chtěl hrozit kompetenční žalobou a přestože před tím jednáním vlády mu vcelku jasně vzkázali osobně i prostřednictvím médií, že to rozhodnutí definitivní padne až po druhé ministeriádě ministrů obrany v Bruselu, to znamená někdy 21. nebo 22. června, tak prezident tam přijel a chtěl to řešit. No a po pár minutách odešel, protože oni se tam postavili a řekli: vláda se rozhodla, že vás posílá do OSN.

Jasně. Macinka, ministr zahraničí v minulosti, říkal, že Pavel neměl jet ani do OSN, ale myslím si, že v tuhle chvíli to byl prostě docela dobrý tah, jak prezidentovi svým způsobem zavřít pusu a zkomplikovat mu možnou kompetenční žalobu, kterou hrozil, pokud ho nepošlou do Ankary. Protože ta kompetenční žaloba, tak jak o ní mluvil, by byla namířena, protože vláda omezuje pravomoci prezidenta, ale ona ho do OSN vysílá. Všem nevysílá ho do Ankary. A myslím, že na tom se nic nezmění ani později 21. nebo druhým.

A teď jsem zvědav, protože do Ankary jsem přesvědčen a mám nějaké — slyšel jsem nějaké zvěsti — že už je definitivně rozhodnuto, že tam nepoletí pan prezident. Tak jsem zvědav, jak bude formulovat tu kompetenční žalobu. To bude muset — jestli třeba dá k Ústavnímu soudu, že vláda je povinná vyslat prezidenta na summit NATO nebo tak. Bude to docela komický. Myslím, že mu to trochu zkomplikovalo.

>> Je to potupa?

Nemyslím si, že to je potupa. Na druhý straně to prezidentovi umožní vcelku důstojným způsobem z té kompetenční žaloby vycouvat, protože co si budeme povídat, jeho příznivci a příznivci dnes opoziční stran by byli asi rádi, kdyby kompetenční žalobu podával, ale myslím si, že v civilizované zemi by na sebe nejvyšší ústavní činitelé, i když se nemají v lásce, neměli podávat kompetenční žaloby ve věcech, kde by mělo jít o čistě politickou dohodu, nějaký politický kompromis.

>> Mhm.

No a rozumíte tomu, proč on tak strašně vehementně tam chce jet?

>> A já myslím, že už se z toho stal nějaký...

>> Má on tam nějakou milenku v Ankaře?

>> Prezident určitě nemá milenku. Pan prezident je čestný charakterní člověk, který rád jezdí na motorce. I jeho manželka Eva — to si všímám v těch bulvárních médiích. Oni vždycky — teď jsem četl titulek — paní Eva se vykřivila a všem vyrazila dech. Vypadala jako Madonna. Já jsem kouknul, viděl jsem tam paní Evu, představil jsem si...

>> Vypadala jako paní Eva.

>> Vypadala jako paní Eva. Já vždycky, když ji vidím, si představím politruka trojníčka v podání pana Donutila a říkal jsem: „OK, no tak já nevím, jestli to byla Madonna, ale Madonnu si představuju trochu jinak a dech mi to rozhodně nevyrazilo."

>> Dobře.

Bárta dokončila převod agentury z úřadu vlády na ministerstva. Odboráři proti tomu protestovali. Podotýkám, ještě jací odboráři? Odkud?

>> Tak oni proti tomu samozřejmě neprotestovali pouze odboráři, ale také lidé z těch poradních orgánů vlády, kteří byli z úřadu vlády odsunuti nebo přesunuti na jednotlivá ministerstva. Já si — to je samozřejmě pochopitelné, že protestují, že se jim to nelíbí.

Mně se třeba strašně líbí, tak oni odvolali zároveň i Pavla Béma. Já proti Pavlu Bémovi vlastně nic nemám. Zažil jsem ho, znám ho osobně, nemám proti němu nic, ale jeho podání — poté, co nejprve byl do té funkce jmenován a pak když musel skončit — a najednou začali všichni mluvit o tom, že v momentě, kdy ta agenda byla přesunuta na příslušné ministerstvo, v tomto případě myslím ministerstvo zdravotnictví, vypukne prostě epidemie drógového šílenství. To mi přijde přitažené za vlasy. Jakože to je přece bláznivé, jako jestli to budou rozhodovat tady nebo tam, ale já si myslím, že ta podstata je úplně jinde.

Ta podstata je, že samozřejmě poradní orgány na vládě jsou prostě takový stát ve státě. Ti lidé mají vlastní zasedání, vlastní jednání, na kterých prostě přidělují různé granty. Nezřídka se stává, že různým neziskovým organizacím a podobně. Nezřídka se stává, že členové toho poradního orgánu, který tam sedí, přidělují peníze neziskovým organizacím, ve kterých sedí ti členové té komise. Jo, to jsem viděl pár konkrétních příkladů.

A druhá věc je, že tam byli jmenováni za nějakou stranu, dejme tomu, za nějakou stranu, která už tam dneska nesedí. Z podstaty — když se řekne poradní orgán na úřadě vlády — tak by ti lidé měli radit této vládě, ale ti lidé, kteří tam sedí často, jí radit nechtějí, protože jim je ta vláda bytostně odporná. Jo. Tak přesunem na ministerstva. Já si myslím, že to je nějaký mezikrok. Že možná to mohli obrátit. Že by se asi měla ustanovit nová pravidla pro ty vládní poradce, protože — stejně jako jsem léta přesvědčen, že ať jde kdokoliv, kdo vyhraje volby, tak ať tam jde kdokoliv, měl by si tam přivést svoje lidi, se kterými chce prosazovat svojí politiku. Protože těžko můžete prosazovat svojí politiku, dejme tomu, na tom ministerstvu životního prostředí s lidmi, které vám tam zaparkoval bývalý ministr za KDU-ČSL pan Hladík. Jo, to dost dobře nejde. A uvidíme, jak to celé dopadne. Myslím si, že se měli věnovat především reformě toho samotného systému.

>> Mhm.

Rasistický antirasismus. Vražda Novaka nalomila víru v britskou státní ideologii. Toto je záležitost, pane Koláři, strašná.

>> No, to je příšerný případ, ale je samozřejmě ojedinělý tím, jak je to bláznivé. Já si to možná divákům můžu připomenout.

Britsko-polský student se vracel z nějakého fotbalu, napadl ho jiný člověk, ten ho poranil tak, že ten člověk ležel na ulici a umíral — ten Novak. A přišla tam policie a útočník řekl, že ten poraněný ho rasisticky napadl a urážel.

A policie místo toho, aby zachraňovala umírajícího člověka, tak mu nasadila pouta a on umřel.

Jo.

E, to je prostě jenom další důkaz absurdity této doby.

>> Je potřeba asi říci tedy: vy chodíte kolorky kaše.

Já to tedy řeknu, že ten útočník byl jiného etnika než ten… já… než ta oběť.

No, vidíte, a to je to, o čem jsme se bavili, jo, jak je ta doba pošahaná. Protože já se samozřejmě… já jsem váhal, jak to říct, abych nikoho neurazil, nepůsobil nekorektně.

Možná jsem mohl, takže jsem vlastně k tomu řekl, že ho obvinil z rasového… z rasových urážek a z napadení, z čehož jsem doufal, že to bude zřejmé. Ale samozřejmě máte pravdu, měli jsme to říct tak, jak to je.

To je prostě strašně, strašně bizarní a je to celou tou dobou.

Jsem zvědav, co to v té Anglii udělá.

Ale todle se děje přece všude.

Já jsem včera byl na pozvání Kontaktní kanceláře státu… státu státu… státu… na nějaké panelové diskuzi, kde byli tedy lidé z Německa a jakýsi student z německé vysoké školy, evidentně zastánce, jak on to nazval, kulturně sociálního… jeho progresivismu, se ptal, kdy tento směr opět přijde ke svému.

Tam na to odpovídali různí lidé.

Já jsem říkal, že doufám, že nikdy už, nebo že za hodně dlouho, protože se tak strašně ten tento směr zprofanoval, že to začalo být směšné.

A mohu mluvit o historických postavách ve filmech, které dneska běžně hrají jiná etnika a všichni se tváří, že to je úplně v pořádku.

A bohužel jsem si nedovolil říci těm Němcům tam, jak by se tvářili na to, kdyby jim Hitlera hrál Černoch. Tak taky by se dalo říkat, že ten herec se do toho dobře vcítí a že to bude vypadat dobře.

Ale připomněl jsem tam případ, který se stal loni v červenci.

Tehdy byla série napadení dívek v bazénech v Německu… syrianů… a migranty… a ve městě Brémách… na to zareagovali tak, že udělali speciální plakátky, ty dali k tomu bazénu, kde bylo napsáno: "Prosím, nedotýkejte se," ale byla tam vyobrazena bílá žena, která osahává… hnědého… postiženeho chlapce. A tomu se… už… úplně… už je to tak komplikované.

>> To ani nebylo komplikované.

To bylo přece úplně úchylné. Jako prostě ti lidé se rozhodli vzít realitu a úplně jí otočit nazpátek.

No, a k dokreslení celého vedle mě seděla nějaká dáma z nějaké neziskovky, která na to zcela vážně prohlásila, že ona v Německu žije a tu scénu sleduje, a že Češi mají tendenci vyzobávat si takováhle zprávy, které nevrhají na to Německo dobré světlo a na tu problematiku tamí s migranty. A že zatímco se tam děje spoustu skvělých věcí, které my prostě nebereme tady… a… naše média o tom nepíší, ale vyzobáváme z lokálních médií takováhle věc. Já jsem jí říkal, že to lokální médium se jmenovalo Bild a že to je celkem slušně velké médium.

>> Dobře.

>> Odškodnění za očkování.

Vítám, uznal Primula. Očekává vlnu nových žádostí.

Já pana Primulu vlastně svým způsobem zbožňuju. Jako: co by byl náš svět bez Primuly? Primula byl jednou na Slávii v době… kdy… ne, že by na Slávii neměl nikdy nikdo chodit, ale tehdy tam neměl chodit dvojnásob, protože sám nařídil lockdowny.

Od té doby se neustále k něčemu vyjadřuje. Za ty vakcíny tehdy bojoval.

A faktem je, že tehdy nebyly nařízeny vládou povinně, ale dost se to tomu blížilo.

Myslím, že to nebylo jen ze strany politiků, ale vlastně… pokud si vzpomínáte… tehdy na sociálních sítích… když někdo napsal, že není očkovaný, tak byl pomalu jako odpad společnosti… a žumpá… někdo, kdo tady chce roznášet bacily.

Já si netroufám… já jsem se tedy očkoval a netroufám… žádné zdravotní komplikace, které bych připisoval tomu očkování, fakt nepociťuji.

Na druhé straně… asi… někomu mohly způsobit potíže.

Teď rozhodl soud, že mají ti lidé na to očkování nárok, protože jinak mají nárok pouze, když je to nařízená vakcína… na odškodnění.

>> Počkej, jo, na odškodnění.

>> Na… na… na odškodnění pouze, když je to státem nařízená vakcína.

Tady to úplně nebyla.

A taky se ukázalo, že dosud přišlo asi 176 žádostí a všechny byly zamítnuty.

Takže já myslím, že bude zajímavé vidět, jaká bude ta první, kvůli které bude třeba ten člověk odškodněn. Pak se podle mě strhne lavina.

>> No, ale pan Primula to vítá.

To je…

>> Ale pan Primula to vítá, že to tehdy zavádíěl, tak teď to vítá.

>> Jedeme dál.

Piráti se kvůli navržené změně ústav zájmu obrátí na Evropskou komisi.

To je… taková slovy Václava Klause… nezpráva.

Jako pro mě by byla zpráva: Piráti se tentokrát na Evropskou komisi nebo do Bruselu neobrátí.

To bych řekl: „Ty jo, tak to není možné."

To prostě… že by piráti se neobrátili a nešli něco hned nahlásit za tepla, nabonzovat… a neposvětit si to vyššími orgány z Evropské unie… to by bylo velké překvapení.

Todleto opravdu překvapení není.

No…

>> Oni už ani panu Kolářovi asi nemají pocit, že na udávání je něco špatného.

Víte, může tam být taky nějaká… generační věc… generační posun…

>> A oni si říkají: „Udávání je to… je něco jako… já nevím… chození do kina, nebo…"

>> Ale… ale já myslím, že vy tomu říkáte ošklivě „udávání" a oni to prostě myslí dobře.

Jo.

A je to prostě… podívejte… jako já neudávám, ale hlásit se to musí…

>> Asi tak.

No.

>> Protože v zájmu… správných pořádků v republice… v Evropské unii… a Evropskou unii ani republiku si rozvracet nedáme.

>> Přesně tak.

A ti lidé, jak je tady vidíme na fotografii, už se podle mě úplně utrhli z řetězu.

Ne, ne, ne… nemáte ten pocit?

>> A kdy… kdy… kdy se utrhli?

Já mám pocit, že jsou utržení celou dobu.

>> Tak se utrhli ještě víc.

No, já když jsem teď viděl párkrát, když hovořil pan Hřib ve sněmovně… musím říct, že mi za něj bylo stydno.

>> Mě za pana Hřibba… teoreticky… stydno není.

Já jsem byl teďka na fantastickém metalovém festivalu Hard Carpatest, který se konal ve Slavičíně.

To je místo… odkud… nám sem pana Hřiba deportovali.

>> Tam se to zrodilo.

>> Tam se to zrodilo.

A já nevím… jestli… já jsem samozřejmě neobcházel lidi. Já… když náhodou… protože to byl Slavičín… tak když náhodou… mezi těma lidma, kteří se na organizaci toho festivalu podíleli, tak jsem se na jméno pana Hřiba zeptal, tak jako koukali, kde je jaká houba, že by na ní šlápli.

Jo, tak myslím, že…

>> Jinými slovy…

>> Byli… byli rádi, že… že škodí nám tady v Praze… a ne…

>> Jo.

Takhle.

Jo, dobře.

Tak byl tady Václav Klaus v minulém týdnu v XTV a mimo jiné řekl: „Vyhrála Německo, prohrála Česká republika. Pavlův válečný chttivý výrok před školáky je nepředstavitelný. Redaktoři nebojují za veřejnoprávní média, ale za moc."

>> No, k těm předchozím dvěma výrokům nemám moc co říct. Ale redaktoři samozřejmě bojují prostě za pravdu, lásku, spravedlnost… za veřejně právní média.

Ty jsou toho celého součástí.

O moc vůbec nejde.

Já vidím, že pan prezident si k vám na ten rozhovor oblékl do černé.

Možná se nechal inspirovat... Tady zaměstnanci České televize, kteří se produkovali jeden den celý v černé, ne?

Tahleta věc má prostě strašně moc komických prvků v sobě.

Tady je prostě představa, že když se změní financování té instituce, tak že to je něco, co prostě někdo jim sahá na nezávislost. Někdo jim… Jo, ty já čekám, doufám, že se dočkáme i těch spacáků.

Já mám jednoho známého v divadle a já jsem zaznamenal nějaké výzvy do divadel. To se mi fakt líbilo.

To byla nějaká kulturní nezisková organizace, jak se sami nazývají, říkají si Nerudený fest. A oni do těch divadel rozeslali takový dopis, v němž vyzývají ta divadla, aby natočila video na podporu České televize, s tím, že jim v příloze posílají přesný návod, jak to mají udělat.

Já z něj budu citovat: Jsme s vámi. Buďte s námi, výzva pro všechny umělce, lidi z kultury, široka veřejnost, aby potleskem podpořili zaměstnance v veřejnoprávních médiích.

Bod číslo jedna: Je jedno, kde tleskáte. Zapojte další, ať vás tleská víc. Buďte kreativní.

Bod číslo dva: Video začněte potleskem. Připojte osobní silnou vzpomínku na ČT nebo ČRo. Od Nagána až po Českou sodu či svůj osobní postoj, proč zachovat veřejnoprávnost.

Bod tři: Na závěr řekněte „Jsme s vámi" nebo „Buďte s námi".

Bod čtyři: Vše stihněte ideálně do 60 vteřin.

Bod pět: Video sdílejte na svých sociálních sítích. Aby vše mělo ten nejlepší efekt, připojte následující informace: Jsme s vámi, buďte s námi, srdíčko a pak jsou tam různé hashtagy odkazující na tu neziskovou organizaci.

Bod číslo šest: Při zveřejnění nás prosím kontagujte na Facebooku nebo dejte do kolaborace na Instagramu, konkrétně profil Koncertu pro budoucnost a nerudenyffest.cz.

Prosím vás, co to je, dejte do kolaborace?

To by se člověk musel zeptat tady Nerudého festu… jako těch uvědomělých lidí, kteří si zároveň chtějí zpropagovat svoji vlastní neziskovku, ale zároveň chtějí, aby divadelníci točili videa. Plus v tom původním dopise připojili, která všechna jména a divadla už tak učinila přesně podle jejich návodu, jak to má být. A ta jména tam vůbec nejsou překvapivá. To prostě si asi každý umí odvodit. Jsou to furt ta stejná jména a to mně se to strašně líbí.

Já jsem o tom psal do Mladé fronty do sloupku. Hned jsem si vzpomněl na heslo: Veřejnoprávní média si rozvracet nedáme, či Novými tvůrčími činy vstříc osvobození československé televize a rozhlasu. To vyhlo v těch novinách. A před chvílí, když jsem jel do studia, posílala mi kamarádka příspěvek pana Michala Vívega, spisovatele, který psal, že předtím psal něco o pejscích a že teď bude psát zase o pejscích. Že je vidět, jak prostě před svými páníčky stáhnou ocas místo aby hlídali demokracii a byli solidární a kolegiální se svými kolegy z těch veřejnoprávních médií, za která tady všichni bojujeme, takže si ještě dovolí ironizovat iniciativy na jejich podporu.

No tak já jsem z toho byl fascinovaný, protože páníček, jako myslel pana Pražáka nebo myslel pana Tykače, já fakt nevím. Ona si myslela pana Babiše a trošku mu uniklo, že pan Babiš to už asi tři a půl roku nevlastní. To je věc jedna.

A věc druhá, která je podstatnější, to je strašně zajímavý, jak tahleta parta lidí je přesvědčená, že prostě si nikdo nemůže myslet nic jiného než oni. Když si někdo myslí něco jiného než oni a dá to najevo, tak je prostě zaplacený, je to kolaborant. Možná se podílí na kolaboraci na Instagramu a dělá takovéhle vošklivé věci.

To byla vtipná tečka dnešního pořadu. Těším se na příště.

Já taky.

Díky vám a hezký den divákům.

Díky. Na shledanou.

Potrženo, sečteno a našim hostem byl dnes Petr Kolář z Mladé fronty dnes.