Vyhrál landsmanšaft. Pavlův válkychtivý výrok před školáky je nepředstavitelný. | Václav Klaus

Pane prezidente, díl 83.

A naším hostem je jako vždycky pan Václav Klaus.

Dobrý den.

>> Dobrý den, pane prezidente.

Já dnes začnu ještě dozvuky oné brněnské akce, tedy ten sraz sjezdu sudetského Landsmannschaft.

Klaus odmítá používání slov omluva a smířením v souvislosti se sjezdem.

Používám tuto citaci a ptám se, jako vlastně co z toho vyplynulo.

>> No ne, tak já jsem odmítal tyhle slova a což není nový názor ode mě, ale já vždycky říkám, že prostě omluva je vhodná, tak když se v tramvaji nedržíte, tramvaj cukne a vyšlápnete sousedovi na nohu, tak to je na omluvu.

Ale jestli je něco státní politika 10 nebo kolik let prováděná, tak to není na omluvu. To slovo omluva v tomhle chvíli není adekvátní.

Tak to je moje polemika s těmi slovy, které se používají. Ale já myslím, že teď už zpětně rozkecávat tou akci, snad by nemělo být nutné.

I když myslím, že závěr je z toho naprosto jasný a jediný: vyhrál panel a vyhrál sudetoněmecký Landsmannschaft a prohrála Česká republika a lidé, občané České republiky.

To je závěr, který bych dál skoro nerozpovídal. Nebo můžu? Je to téma obrovské.

Jedu z Německa. Proto se omlouvám všem divákům, že jsem v tričku, což věřím jsem tady ještě nebyl v tričku u vás za těch 83, nevím.

Nicméně četl jsem tam jeden týdeník a tam komentoval ten výtisk o sudětském tématu. Nicméně řeknu větu, kterou jsem si třikrát potrhl.

Přeci Češi by měli přijmout, že Beneš, když odjel v 38 do Anglie, tak začal plánovat etnické vyčištění českého prostoru od Němců.

Já když jsem to četl v němčině, tak jsem si mohl vládnout.

Takže Němec si dovolí říkat, že Beneš plánoval etnické vyčištění německého prostoru, který provádělo Německo za druhé světové války.

Tak to uvádím jako ukázku, že se lžou ti, kteří říkají, že to v Německu není v současnosti také téma.

Cítíte to jako takzvané natlačování z kořábky, která se tak dlouho natlačuje, než jednoho dne praskne?

>> Ano, ale to bych řekl, že tam je to pořád, ale natlačení z kořábky provedlo Brno a ne Němci.

Prostě kdyby Brno nepozvalo ten sjezd do Brna, no tak by se nemohl konat.

Takže teď skoraj tu skořku natlačili pánové Uhde a spol.

>> Co bude dál?

>> Co bude dál?

To téma už tady je a potvrdilo se i pro ty, kteří to nevěděli, že to je téma, které v té společnosti existuje.

Já nevím, jestli jsem to už tady říkal. Já často mluvím v Německu, mám přednášky.

Zvou mě. Přijedu na besedu tam a pořadatel, zpřátelený člověk, říká: „Prosím vás, jenom je tady taková skupina lidí tohoto typu, abyste byl připravenej na to, že tam může něco nastat."

A já už říkám: „Ježíš, mně to vůbec nevadí. To je téma, na které umím odpovídat i v Německu." Neboli to téma tady je a není pravdou, že to není téma.

No, dokud je to téma, ale tak ještě snad se to dá ustát, ale někteří spoluobčané, jak to sleduji v nejrůznějších projevech a komentářích a kde kdo natáčí dnes videa, pane prezidente, nemají nebo mají obavu, že to nezůstane jenom u nějakých slovních, >> ne?

Tak to určitě, já vůbec to považuji za zásadní věc pro naši zemi a ani vteřinku bych ji nebagatalizoval.

Takže jenom chci říci, že je to prostě naše vina. A tu skořávku, jak když bych použil váš výrok, jsme natlačili my, ne Němci.

Němci by to prostě tak měli rádi.

No.

>> No. Dobře.

A jak tomu pomohla nebo nepomohla zástita prezidenta?

Tak zástita prezidenta pro mnohé lidi přišla jako blesk z čistého nebe.

Jestli tím prezident republiky chtěl opravdu demonstrovat, že se pouští do dalšího kola souboje s vládou, tak se mu to možná podařilo, ale jinak je to nepředstavitelné.

Žádný český prezident po konci druhé světové války nic takového, žádné takové gesto ještě neudělal a je to jenom součást celkové politiky tohoto prezidenta.

No, pane prezidente, já ještě zůstanu na chvilku u našeho prezidenta, protože on v těchto hodinách a dnech cestuje po jižní Moravě a v Kunovicích ve škole prohlásil před žáky zhruba takto:

Rusko bude v hybridní válce pokračovat, pozor, i po skončení války na Ukrajině. Měli bychom být připraveni tomu čelit.

No.

>> Já to nechci komentovat. Já jsem z toho v šoku.

>> Já jsem z toho absolutně v šoku. Já jsem si to všimnul. Takhle to píplo na internetu a na mobilu.

Česká tisková kancelář vydala víceméně tohle.

Nemám k tomu co říci. To je válku chtiví výrok prostě, který někdo chce pořád udržovat atmosféru války, aby jsme se tohoto nebezpečí nezbavili.

A je to nepředstavitelné.

A teď je druhá míra nepředstavitelnosti. Já bych řekl nepředstavitelné na druhou, aby to prezident říkal ve škole.

To je úplně prostě, kdyby to řekl při nějaké hádce s odpůrcem v televizi, tak bych pouze s tím polemizoval, ale to to říci školákům? Pro mě je to pro toho školáka prezident obrovská autorita, čili ten školáček tomu může klidně věřit něčemu takovému.

Takže takhle nás tlačit do nepřetržitého stavu války a nebezpečí války a podobně – hrozný.

Je nepříjemné v tom, že si člověk to překládá po svém a říká si: on vlastně říká, nedejbože, už možná skončí ta válka na Ukrajině, s kým já budu teď bojovat, co já budu? A vy to říkáte velmi správně, to to říkat dětem ještě horší. Ale já se ptám na to, jestli by právě prezident neměl být ten, kdo by ty věci měl uklidňovat.

To by musel prezident mít zájem o uklidnění této země.

Ale prezident má zájem vést obrovský souboj s dnešní vládou ve prospěch minulé vlády, tak on nepotřebuje uklidňování.

On bohužel hraje přesně opačnou kartu a já myslím, že to je strašně nebezpečné. Prostě strašně nebezpečné vůbec u nás a pro ty děti dvojnásob.

>> Mhm.

No, ještě k tomu ve světle tohoto výroku si člověk říká: on chce za každou cenu na summit NATO. Není to chyba ho tam poslat už právě pro to rozdmíchávání nějakého konfliktu?

Vidíte to, pane prezidente, jako důvod víc, proč by měl Petr Pavel zůstat doma?

Já myslím, že kdybych byl, kdybych seděl na vládě, která bude hlasovat o delegaci na ten summit, tak já bych tuhletu větu připomněl a tuto větu bych prostě rozvíjel.

Co se týče toho summitu, já jsem ho zažíval v rolích prezidentských i neprezidentských, takže o tom něco vím a znova říkám, že je vytvářen falešný dojem, že to je jakási úloha prezidenta na věky věků a podobně.

Je řada zemí, které by ani nenapadlo tam pozvat prezidenta.

Já vždycky říkám, že Němce by v životě nenapadlo poslat na summit NATO prezidenta.

To by bylo považováno za zbourání všeho, protože by to bylo považováno za vytváření prezidentského systému.

A to třeba v Německu je spíše systém opačný, kancléřský, kde má předseda vlády ještě větší sílu než u nás.

Maďarši tam taky ještě nikdy neposlali.

Nevím, byl jsem na sametech na to.

Eh, no prostě to je pořád tak stejně. Tam je řada zemí, které vůbec by nenapadlo tam poslat prezidenta.

>> Když jsme u toho u žáků eh či studentů, tak já jsem, pane prezidente, včera poctivě odpoledne sledoval zasedání poslanecké sněmovny na YouTube a tam vám vystoupil předseda TOP 09, ten pan Havel.

>> To je můj oblíbenec, teda opravdu.

>> No, já tomu rozumím. A on tam zcela vážně hovořil o tom, že by se chtěli, teda TOP 09, aby volební právo bylo od 16. roku života. Co si o tomto reálně myslíte?

>> Nevím. Nevím. Je to prostě naprostá faleš a naprosté úžitkové myšlení založené na tom, že si myslí, že strana TOP 09 je více oblíbená u 16letých než u 60letých. Takže pan Havel si dovoluje říkat něco nepředstavitelného. Nevím, není třeba nic dodávat. Je to, je to, je to vždycky ta stranička toho typu TOP 09 se chytá nějakého bláznivého tématu, aby na sebe upozornila, a tohle je jeden z těch bláznivých témat.

>> Je teoreticky možné, aby něco podobného v České zemi prošlo?

>> No, to vy jste optimista větší než já. Já jsem, já jsem víc. Já myslím, že strany jsou tak nejasné a nepřesvědčivé, že za mě bych řekl přes mou mrtvolu, prostě tohle, že by se mohlo přijmout, ale nevím. No ne, doufám, že ne, ale je to všechno možný u nás.

Ještě jednu věc jsem pozoroval včera v poslanecké sněmovně, a to byl ten boj o EET, takzvané EET2. Teď se projednává. Je to marginál, je to nepodstatná věc? Nebo je to důležitá záležitost vzhledem k tomu, co Babiš a eh, vlastně Anos slíbili před volbami a co splní? Protože mám pocit, že se o to strašně bojuje na jedné straně, na druhé straně se proti tomu velmi zbrojí opozice. Co si o tom myslíte vy?

>> No, tak každé téma se stává u nás tématem souboje. Když říká vláda to, tak opozice říká opak. Kdyby říkala druhá strana, tak bude opozice ječet, že si nepřeje kontrolu příjmu a výdajů v restauracích nebo někde. Takže tohle vynechme tu stranickou otázku. Ta je mimo. Já bych to vzal pragmaticky.

Když se to zavádělo, tak to byl politický souboj. Řada firem a jednotlivců na to nebyla navyklá, neměla na to technologii. Ani to neuměla tu technologii používat. Prostě někde v trafice člověk prodával a používal hotovost a tak dále. Takže tehdy se zdálo mně rozumné být proti tomu a říkat, že to přehánějme. Já znám spoustu firem a v restauracích třeba, kterí říkají, no my jsme si to zavedli dávno bez ohledu na to, že nám to vláda přikázala. Já potřebuju kontrolovat své zaměstnance a tak dále. Takže v tu chvíli to byl souboj tohoto typu. Teď se to najednou obrátí úplně opačným směrem. Nerozumím tomu. Myslím, že dneska je to trochu zbytečný boj.

>> Mhm. Ještě jedna věc mě zaujala a jsem velmi zvědav, co na to řeknete. Eh, odboráři ze Strakovy akademie – představte si – ze Strakovy akademie vyhlásili stávkovou pohotovost ve Strakovce. Něco takového jsem slyšel poprvé v životě a vůbec tomu nerozumím, pane prezidente.

>> Tak já tomu vůbec nerozumím, že tam jsou i odbory v tý strakovské akademii. Ale přiznám se, že jsem přišel na hrad a zjistil jsem, že eh na tom úřadu eh prezidenta taky byly odbory, tak jsem nevěřil jsem očím. Pochopil jsem, že tam byla taková mírná skupina dlouholetých zaměstnanců – od zahradníků po já nevím co. Politici se toho nezúčastňovali a oni tam si vyjednávali nějak vánoční besídky a takovéhle věci. Tak jsem to nekomentoval.

Ale teď se to najednou znova vynořilo v souvislosti s touhle nepochopitelnou aktivitou. Ale já bych chápal, že by odbor – když už bych připustil, že mají být odboráři na úřadu vlády – eh, tak bych rozuměl, že můžou podat odborářský protest, že jsou přetěžováni, nedostatečně placeni, nemají náhradní volno, musejí dělat sobotu a neděli někdy a tak dále. Tomu by byl odborářský požadavek. Tomu bych rozuměl. I když bych řekl, tak jste neměli jít pracovat a měli jste jít někam jinam. Ale tomu bych rozuměl. Ale jestli jsem pochopil z těch kusých zpráv o tom, že oni protestují proti rozdělení pravomocí mezi jednotlivými ministerstvy, tak to přeci se rozhoduje jiným způsobem, a ne názorem odborářů na tyto věci. To opravdu je pro mě naprosto absurdní.

>> No a kam to až půjde?

>> Ono je všechno možný najednou. Všechno je zdánlivě nemožné a najednou se to stává možným. Já doufám, že vláda se zachová naprosto rezolutně a řekne, že do toho nám nemluvte, a jestli chcete dál mluvit, tak musíte přestat tady pracovat.

>> Mhm. Eh, pane prezidente, vy jste v rozhovoru pro Právo velmi pochválil ministra Macinku, vašeho dlouholetého kolegu, a řekl jste mimo jiné takto: kvalitního ministra zahraničí Česká republika ještě neměla. Já musím říct, že mě to potěšilo. Jenže já zase často od vás slyším, že lecos jiného panu Macinkovi vyčítáte.

>> Tak co je silnější? No ne, zaprvé, celý ten můj rozhovor – myslím, že byl v deníku Právo a na novinách – tak celý ten rozhovor byl veden v duchu mého názoru na vládu po volbách. A já jsem říkal, tak určitě se potvrzuje, že je lepší vládou, než byla vláda Fialova a tak dále. Ale abych byl spravedlivý, tak mě trocha zklamala. Já od ní očekával více v některem a tak dále, a tak dále. Takže v tom rozhovoru byla spíš řada kritických bodů vůči této vládě.

A tak naopak při konkrétní otázce na Macinku jsem řekl, tak ten – ať se nikdo s ním vůbec nepočítalo na ministra zahraničí – tak najednou se předvedl jako ryba ve vodě. Se pohybuje v tom a troufá si vystupovat na zahraničních fórech. Mluví sebevědomě, což na těchto fórech je nezbytné, a nedá se zakřiknout, což je určitě dobře. A to je potřeba, abychom měli takového ministra.

Je pravdou, že Petr Macinka projevuje poměrně hodně odvahy a to ve všech možných svých vyjádřeních. A já si říkám, jestli vy jako politik praktik, který leco zažil, jestli si neříkáte někdy: tohle už je moc? Třeba ten jeho boj s prezidentem republiky.

>> Tak samozřejmě já bych v některých věcech se choval daleko střídmější. A tento boj mám spíše strach, že nemůže vyhrát, a je to boj trochu zbytečný, což vůbec nepopírá to, čím jsme tady tu debatu začli. Způsob, jak se prezident vyjadřuje k některým věcem naší současnosti a jak vede explicitní vědomý souboj s vládou – myslím, že se na něj těší a pořád ho zesiluje. Takže s tím já souhlasit nemohu.

Ale v tomhleom je Macinka prostě jiná generace než já. No, asi o 40 let mladší nejméně, takže...

>> No, a co to znamená?

>> 40 let, no.

>> No, to jsem byl jinej šohaj tehdy.

>> Ne, pane prezidente, přece připustíte, že co svět světem stojí, tak v politice platí ty samé principy. Nebo snad ne?

>> Ale jo, platí určitě. A za prvé principy a za b: že vždycky ta mladá generace je trochu radikálnější než ta stará. To je naprosto jasný. A to ti dědkové starý nemůžou si stěžovat.

>> A já ten pocit.

>> No vy jste mladej.

No tak, nemám.

Nejsem mladý, pane prezidento.

Mě bude 60 za dva roky.

>> To je pro mě mládí.

Eh, dobře.

Tak klidně pro vás mládí, pro mě stáří, ale já mám pocit, že to, já to slyším často, že ti mladí jsou odvážnější a drzejší a já nevím, já mám pocit, že to je optický klam.

>> S tím souhlasím.

To je pravda.

Já myslím, že řada dnešních mladých nebo středněvěkových je naprosto komfortní s dnešním světem a netroufá si protestovat, jak jsme si troufali my, a v některých z nás to zůstává.

Takže já, já jsem vždycky takovej ten, anglicky tomu říkaj contrarian, prostě, kterej, kterej vždy polemizuje a je proti mainstreamu a je proti tomu, co je považováno za převažující názor doby.

Já se ještě vrátím s dovolením k motoristům, protože jsme Petra Macinku teď velmi pochválili a motoristy, ale já mám ještě druhou část k tomu, kde nevím, jestli ho a motoristy mohu tak úplně pochválit.

Ony se nám totiž blíží volby, eh komunální a také senátní, a já mám pocit, jakoby motoristé před těmi volbami, směřující k těm volbám, nic nedělali, že mají tolik práce sami se sebou a s tím, s tou vládou, se sněmovnou, a říkám si, kdyby to tak mělo být, je to fatální chyba.

Ptám se na váš názor.

>> No tak když jste řekl "před volbami", tak já jsem nejdřív řekl: "Ježíš, ty volby nebudou, ty budou za tři roky," a vy jste, vy jste opravil na třetina senátních voleb a komunální.

>> Ano.

>> To samozřejmě máte pravdu.

No, tak všichni ty motoristé získali vysoké funkce buď ve vládě nebo ve sněmovně.

No a oni jsou jimi dostatečně vytíženi a myslím, že nemají čas na budování strany, své rozšiřování té strany po celé, po celé republice, a proto budou mít obrovské potíže, zejména obsadit ty volby komunální.

Já vím, co to bylo za problém pro mého syna, když založil trikolóru, a tím to taky skončilo, protože kdyby měl větší volby evropské nebo parlamentní, tak já myslím, že ta trikolóra měla šanci, ale jako zase po vystoupit v celé republice v 6 000 obcích.

To ta ani ta trikolóra tehdy, ani motoristé dneska nemají na to dostatek členů.

>> Hm.

Vlastně, pane prezidente, se ptám na to, jestli vám ta praxe v té politice ukázala, že strana může fungovat jenom tehdy, pokud se účastní nějak relevantně i těch komunálních voleb, protože ministerská místa a pozice ve sněmovně jsou jedna věc, ale to takové to, jak vy politici často říkáte, to zespodu, jako ten kvas, jak moc se to důležité vlastně.

>> Tak já jsem věděl, že strana politická začíná od spoda, a proto jsem v ODS vycházel z toho spoda.

To bylo naprosto zásadní.

Já jsem měl pocit, že musím každý den vyjet někam z Prahy, navštívit nějakou obec, město a tam promlouvat s občany a získávat stoupence.

Prostě to, já myslím, že s tím politika stojí a padá.

I když já myslím, že Macinka řekne, že už jsem trošku zastaralej a že teď oni mají jiné metody a jsou sítě sociální a tak dále.

Já budu vrtět.

To je samozřejmě pravda, ale já myslím, že bez pana XY nebo paní XYX v tom městečku onom se to stejně nedá dělat.

Kdysi se říkalo, nevím, jestli jste to také slyšel, že Vladimír Mečiar na Slovensku vyhrál volby, protože mluvil s každým Slovákem, řečeno tak trošku snad sázku.

Je na tom něco?

>> Stoproc.

Stoproc.

A já jsem se snažil taky mluvit s každým možným a tak dále.

A Slovensko je poloviční rozsahem obyvatel, tak tam to bylo snadnější, a a Mečiar byl pracovitý.

Samozřejmě on tohle dobře věděl a on věděl, že bojuje s mocnými médii a může je přetlačit jenom tím, že oslobí každého Slováka v nejzapadlejší vesničce.

A to je politika, kterou já myslím, že ty naše politické strany dneska nehrajou.

No a, eh, vy jste se vracím ještě jednou k tomu rozhovoru v právu a k tomu hodnocení vlády Andreje Babiše.

Vy jste některé věci, eh, v tom rozhovoru pojmenoval, ale řekněte, eh, našim divákům, to bude zajímat ten vztah, ten vztah e vlády Andreje Babiše a té jeho, jak se říká dneska, administrativy, jo, tedy všechno, co je okolo té vlády, směrem k Evropské, eh, unii a hlavně k našemu oblíbenému v uvozovkách Green Dealu, tak to jsem čekal, že i toto tam nějak zhodnotíte.

A nedočkal jsem se.

Tak mi řekněte.

Tak já, já, tak já myslím, že to souvisí s tím, e, souvisí s tím přesunem Macinky na ministerstvo zahraničí, protože Macinka si vědomě od začátku vybíral ministerstvo životního prostředí jako svůj rezort, protože on pochopil, že ministerstvo životního prostředí, neboli boj se zelenou agendou, abych to zjednodušil, eh, ten fakt není o broučkách, ale ten je o tom, zeleností diktovat svět.

Tak, eh, tohle Macinka správně pochopil, že je dominantní téma současnosti a že tam je jeho místo a že tam on má být.

A já myslím, že, eh, že ideologický souboj dnešního světa je o té zelené ideologii primárně.

Tak já myslím, že on by v tom byl výrazně silnej.

No, pan ministr Červený, já myslím, že je zběhlý řečník, jak se, jak se ukazuje, ale já myslím, že takový jasný ideolog zelenosti není.

A to tam dneska v naší vládě chybí.

>> Andrej Babiš, protože nad vším ještě Andrej Babiš, nad Macinkou, nad Červeným, nad tím vším je Andrej Babiš hlava.

Tak já si říkám, co Babišova vláda a co jeho pohled, jak hodnotíte k té zelené politice, protože mně přijde, že sám Andrej Babiš jakoby to trošku odhrnoval od sebe, jako by to nebylo.

>> Já myslím, že on se obecně prohlásil, že je proti Green Dealu, protože ví, že to ničí český průmysl.

Tuhle větu řek a, jako, on by trval na tom, že že to myslel vážně a myslí to vážně doteďka, ale souhlasím s tím, že už od té doby jsem žádný výrazný výrok Babiše na tohle téma neslyšel, a taky si ani nemyslím, že ve vládě probíhá tenhleten souboj, eh, ten souboj dneska o příj, o stavby těch větrníků, e, se, se, prostě, najednou začíná brát tak, že když je postavíme, tak nám Evropská unie dá nějaké miliardy peněz, a vítězí názor, že ty peníze jsou dobré.

Já bych řekl, já bych sebevědomě řekl, že ty vaše peníze za tuhle cenu nepotřebujeme, ale to Babišova vláda neřekne.

>> Mám ještě dva dotazy.

Eh, prosím, vy jste říkal, že jste byl v Německu, tak nevím, do jaké míry jste sledoval, co se dělo včera v naší zemi.

Totiž redaktoři, eh, veřejnoprávních médií přišli do práce v černém.

>> Přišli do práce v černém, aby...

>> To jsem nepostřil.

Dokonce na obrazovce byli v černém, aby dali najevo, že, eh, ta novela zákona o České televizi, tedy to financování, že se pohřívají veřejnoprávní média.

No, e, taková pózička, trošku, co o tom soudíte vy?

>> Ano, tak oni nebojujou za veřejnoprávní média.

Oni bojujou za svou pozici v nich a svou moc v nich, a najednou cítí, že je otřesena.

Takže proto černé šaty smutku nad tím, že jejich všemocná pozice v těch médiích je je potlečena.

Já připravuju, e, projev do němčiny a tam ta celá akce se jmenuje, eh, oslabování svobody slova, eh, v dnešní Evropě, zejména vinou Evropské unie.

A já už jsem si začal psát věty a, a tak jsem tam napsal vět: "No, prostě, jako, jestli někdo necítí, že je něco oslabeno, no tak tady nežije."

Já a to tam říkám, budu říkat těm Němcům.

Jsem říkal: "Podívejte, jako bývalej předseda vlády, předseda parlamentu a prezident dvojnásobnej.

Nemám přístup do České televize.

Já za těch 13 let, co nejsem prezidentem, jsem v České republice byl asi dvakrát na okrajových tématech.

Čili já nemám přístup do těchto médií v českém rozhlase. Oni vybírají, oni jednoznačným způsobem někomu dávají přednost, někoho zamlčují a tak dál.

To není svoboda slova."

S tím souvisí ten závěrečný dotaz.

Václav Moravec se postavil na své vlastní nohy a už vysílá mimo tedy Českou televizi.

Když vás pozve, přijmete pozvání?

Tak já jsem udělal poslední rozhovor s Václavem Moravcem v roce 2003 v únoru, myslím, že 28. února 2003.

Pár minut poté, co jsem byl zvolen prezidentem.

Moravec tam stál někde nastoupený a přišli za mnou udělat rozhovor.

No tak já — ještě — proč bych odmítal.

To bylo tak neuvěřitelně nenávistný rozhovor, který skoro od té doby nepamatuju s nikým.

No, já jsem teda od té doby jako vyloučil, že bych šel s Moravcem diskutovat a myslím, že on mě taky ani nikdy nepozval.

Takže za těch 23 lety v Moravcově, nejsledovanějším pořadu televize, jsem nikdy nebyl.

Takže co ode mě chcete slyšet?

Chci od vás slyšet, jestli tímto přijímáte pozvání do padesáté čtyřiaosmdesáté dílu, pane prezidente.

No tak to jo.

Já jsem myslel, že si zvážím pozvání Moravce.

To já jsem nedostal a já bych ho rezolutně odmítl.

V osmdesáté čtvrté díl — příště jdeme na to.

Jdeme na to.

Děkuju vám a na shledanou.

Na shledanou.

Pane prezidente, díl 83 a naším hostem byl, jako vždycky, pan Václav Klaus.