Vláda konečně šlápla na ÚS chvilkaře Baxy

Zdraví vás Petr Holec.

Tohle je pořad na férovku a se mnou ve studiu sedí jako pokaždé můj parťák politolog Jan Kubáček.

Honzo, vrátila se nám kompetenční žaloba prezidenta Petra Pavla k Ústavnímu soudu, tentokrát ale od vlády. Která Ústavnímu soudu – a udělal to za vládu ministr spravedlnosti Jeroný Tej, sám právník – tak dal stanovisko, že je proto, aby ústavní žaloba byla vlastně zrušena a aby z projednávání případně o té ústavní žalobě byl vyjmut ústavní soudce a zpravodaj té ústavní žaloby a rozhodnutí Ústavního soudu o předběžném opatření soudce Šámala.

Eh, je dobře, že se o Ústavním soudu budeme teď bavit, protože to předběžné opatření bylo z několika stran napadeno, ať už procesně, tak vlastně věcně, principiálně. A teď se nám vrací do války mezi Hradem a Podohradím i Ústavní soud. Soudničkaření začalo.

Pikantní je, že zatím tou černou ovcí celého toho je vnímán ústavní soudce zpravodaj, ústavní soudce Šámal, mimochodem ústavní soudce, který byl navrhován Milošem Zemanem ještě v minulém prezidentském období. Téměř by se chtělo říct, že jak mnozí podezírali, že Miloš Zeman má tu spící pátou kolonu, která je připravena posílit jeho prezidentství a posunout to až k poloprezidentskému systému, tak téměř jako kdyby na tom něco bylo pravdy a ústavní soudce zpravodaj Šámal byl tou spící ovcí, která teď by najednou chtěla posilovat prezidentské prvomoci až dalšího prezidenta. Počkal jsi až na dalšího prezidenta.

Ale zajímavé je, že od něj bychom to nečekali jinak, protože vždycky se prezentoval spíš jako nenápadný konzervativní soudce a teď provedl něco, co je obrat, ani ne snad o 180°, to snad o 360 a ještě něco navíc. Protože z mého pohledu porušil – a my jsme to tady minule naťukli – porušil, kde co mohl porušit optikou soudu, přinejmenším to nejzákladnější, to znamená právo bránit se, dát prostor a vyslyšet obě dvě strany sporu. To znamená v tomhle případě žalovaného, v tomhle případě vládu.

Plus pro mě teda obrovský šok – ono to předtím trochu zapadalo prachem a nezájmem – že informaci vládě České republiky o konkrétní textaci žaloby, konkrétní kompetenční žaloby ze strany Petra Pavla, předal vládě až o tři dny později. Přitom mezitím po ní chtěl řadu dokumentů, což je něco neuvěřitelnýho. Už je to Česká pošta, tam bych to chápal. Já doufám, že mají posla.

Já rozumím. Hrozí, že je tady i posel přes D1, což taky není úplně ideální komunikační linka, ale jezdia vlaky, to můžu potvrdit. Anebo jestli ještě mezi Prahou a Brnem není taková ta pošta pneum, jak se jmenuje, pneumatická, víš, že foukneš z jednoho konce a ono to vylítne na druhým konci. Tím se to zarazilo někde na Vysočině, která nic nedělala a také se to tam zarazilo.

No, eh, vláda samozřejmě rozporuje tu ústavní žalobu a i to rozhodnutí, nebo předběžné opatření od Ústavního soudu. Jsou tam dvě linky. Jedna je procesní, kterou už jsi naznačil, ale druhá je principiální. Ta je vlastně mnohem důležitější i pro budoucnost, a sice to, že pokud by eh Ústavní soud, který má ještě teprv rozhodnout tu kompetenční žalobu, vlastně pokračoval nebo rozhodl v podobným duchu, jak rozhodl o tom předběžném opatření, tak by to znamenalo skutečně, že na Pražském hradě nám vzniká detašované mocenské centrum, které ovšem není nikomu odpovědné. Protože principem demokracie je, že s každou pravomocí je daný účastník nadán i odpovědností. A vláda je odpovědná sněmovně, která je suverénem u nás.

Eh, pokud by to mocenské centrum vzniklo na Pražském hradě a dostal by ho eh prezident, ten se nikomu ústavně neodpovídá. Ten se případně odpovídá jenom svým investorům, lobistům, eh znovuzvolení a tak dál.

Čili to je další argument vlády, že bychom se posunuli bez jakékoliv změny a přepsání ústavy k nějakému poloprezidentskému systému, což by vlastně i tak bohužel stvrdilo ten špatný argument prezidentů, který začal prvně zvolený, přímo zvolený prezident Miloš Zeman. A pokračuje v něm ještě víc Petr Pavel, že přímý mandát eh z přímé volby prezidenta eh jim snad nějak mění a posiluje pravomoci.

No, my bychom se dokonce dostali dál. My bychom se dostali někde do éry Františka Josefa I. To znamená k takovým těm opatřením, úvahám, které třeba na začátku byly Československo charakteristické pro Československou republiku. Tomáš Garrigue Masaryk o nich snil, že tady bude něco jako esence amerického prezidentského systému, blíž tak, jak jsme to třeba viděli ve Francii po válce právě tomu de Gaullismu. Ale nikdy nikdo si nedovolil a jediné, co tam zůstalo – a jsem rád, že se to pak bylo mimochodem ústavním soudem zrušeno – tak dlouho tam byla doživotní imunita prezidenta republiky a právo udělit abolici, to znamená předejít soudu a v podstatě určit téměř orientální formou despotie, kdo je vinen či nevinen.

Todle by se tomu podobalo, protože my jsme se dostali do etapy, že prezident by mohl říct: já se zodpovídám svým voličům v přímém mandátu a zbytek po mně nechtějte, prostě to bude na mé dobré vůli. A to je opravdu něco, co by mohl slavit, mohli by slavit monarchisté. A v hrobě by se možná otáčel František Josef I a zálibně, nebo to že se na to díval někde z povzdálí také ze své hrobky Tomáš Garrigue Masaryk, protože to si nedovolil ani on, ne?

Byl by to naprostý úlet, byl by to rozpad. Eh, naprosto by to zpochybnilo veškerou protiváhu a kontrolu politické moci a svého druhu by se dalo říct, že by to zpochybňovalo jakoukoli sněmovní volbu. Protože my bychom sice šli k volbám, nějak bychom se rozhodli, eh vznikla by nějaká na základě toho voličská koalice poslancům ve sněmovně, ta by dala nějakou eh jasně podmíněnou důvěru vládě České republiky a pak konec. Ta by si nějak působila a vedle ní by byl buď pasivní, nebo činorodý prezident, prezidentka, ale ústavně neodpovědný a mohli by si dovolit provádět naprosto cokoliv, i z titulu toho, že my třeba v definici ústavní žaloby prezidenta pro velkosoud máme tak zvláštně napsanou, že je fakticky neproveditelná.

No, je tam takový kvórum, že prostě ho téměř nikdo nedá dohromady v parlamentu. To by musel být velrádce na druhou.

Tak druhá věc je, že když zmiňuješ prezidentskou činorodost, já spíš sázím na ní, protože teď vidíme, že Petr Pavel jménem toho smíření s vládou zatápí pod kotlem. A teď vlastně se nechal vyvést na hudební festival v Ostravě a tam už vládě teda přímo vyhrožuje, že jí bude znepříjňovat život, že jí bude zdržovat legislativu a tak dál. Eh, takže asi jaký směrem by minimálně on to uchopil, tak myslím, že už vidíme a že to neslibuje nic dobrého.

Druhá věc je vlastně – on už tady, když zmiňujeme tu logičnost nebo nelogičnost těch jednotlivých kroků a verdiktů – tak eh tady vidíme to, že pokud by nakonec Ústavní soud vlastně jako by – a tady řekneme díky bohu – nechal prezidenta v tom rámci ústavním, jaký mu náleží, a neposílil jeho roli tím, že by teda rozhodl v jeho prospěch a posílil ho, byť bez změny ústavy, tak by ale současně eh vlastně znevěrhodnil totálně to předběžné opatření.

Ano, protože na základě toho už jakoby naznačilo to, že cítil Ústavní soud nějakou potřebu vyslat prezidenta na zahraniční cestu navzdory vládě, která ho prostě do té delegace nechtěla nominovat a delegovat, ačkoliv ho delegovala na jiné zahraniční cesty.

Férovku můžete poslouchat na Apple podcastech, Spotify a taky jako vždy na gazet.com platformě, která se teď přejmenovala na opiniio.com.

Navede vás to tam samo.

Děkuji za poslech a mějte se co nejlíp.