Češi dávají podvodníkům za neuskutečněné dovolené desítky milionů ročně. | Jan Papež

[hudba] [hudba] Jan Papež je naším hostem.

Vítám vás v Tix TV.

Dobrý den.

>> Děkuji moc za pozvání.

>> Jan Papež je místopředseda asociace cestovních kanceláří a také majitel cestovní kanceláře Marko Polo.

Pane papeži, sezóna dovolených je v plném proudu. Je standardní nebo se něčím vymyká?

>> Z hlediska počtu klientů je určitě standardní, ale vymyká se samozřejmě těmi událostmi politickými, které probíhají ve světě. Myslím si, že všichni pozorujeme, že náš život se významně změnil od té doby, co začala válka v Iránu. Je spíš to také tím, že se do toho prostoru, který by měl hlavně být o radosti, se najednou vkrádá určitá pochybnost. Mám letět, nemám letět, mám jet, nemám jet, budu mít na benzín, nebudu mít na benzín. A tím pádem se do toho dostávají takové šumy, které by s dovolenou neměly mít nic společného.

>> Tak když tedy si vybírají teď Češi dovolenou nebo před prázdninami, zaměřovali se na ty oblasti, řešili to, kde jsou válečné konflikty. Napadá mě třeba Turecko, které má společnou hranici s Íránem. Tak když si vzmeme třeba příklad Turecka, řeší lidé, kam kdo sousedí s tímto pánem v těch větších konfliktech.

Pro cestovní ruch začala ta válka v Iránu až po tom, co už si lidé většinu dovolených nakoupili. Většina lidí si letos nebo v posledních letech kupuje dovolenou v takzvaném first momentu. To znamená plánují dlouho dopředu a do konce února, do konce března mají dovolenou nakoupenou. To znamená, v tom období, kdy ta válka trvá, tak už si kupuje dovolenou, dejme tomu 15 až 20 % lidí. A ty samozřejmě zvažují, jestli mají jet do destinací, které se nějakým způsobem dotýkají toho konfliktu.

Ale i během toho ostrého konfliktu na začátku Turkish Airlines normálně lítalo do Prahy a Turci na té válce významně vydělali, jak v jejich dopravní společnosti, tak i ty hotely, které nabídly rychle službu za sníženou cenu.

Pro ty lidi, kteří měli plánovanou Dubaj nebo měli plánovaný Omán, tak Turci jim nabídli alternativu a Turecko má v Čechách docela dobrou pozici z hlediska plážové dovolené a takže na Turecko to vliv nemělo. Má to samozřejmě vliv na Dubaj, na Abu Dhabi, na ostatní emiráty, ale i tam se postupně ten turistický život vrací.

>> Takže Turecko je z pohledu českých turistů bezpečné. Jak to vnímají?

>> Vůbec nevnímají to, že má společnou hranici s Íránem. Turci jsou velmi chytří a vlastně na nic neupozorňují v tomhle ohledu. Naopak marketingově tu situaci velmi dobře využili.

>> Marketingově ano, ale přeci jen opravdu si turisté čtí nebo před cestou se nezjišťují, jaká je v té dané zemi právě kvůli konfliktům, jaká je tam bezpečnostní situace.

>> To si určitě zjišťují. My jako asociace máme velmi úzký vztah s ministerstvem zahraničních věcí, ale je to tak úzký, že když se někde něco semele, tak my to během 10 minut už máme na vědomí. Máme společnou WhatsAppovou skupinu, kde se okamžitě řeší ty praktické věci, jako jsou repatriace, upozornění a tak dále. To znamená, že máme i velmi čerstvé informace o tom, jestli Turecko je bezpečnou destinací nebo není bezpečnou destinací. A v tuhle chvíli máme jednoznačné informace o tom, že v Turecku nehrozí žádné nebezpečí. Kdybychom porovnali Turecko třeba v době velmi silného konfliktu s Kurdy, tak Turecko bylo méně bezpečné, než je teď.

>> Mhm.

>> A když začal konflikt a vůbec celé ty nepokoje, něco tomu konfliktu v Iránu nebo té válce předcházelo, tak vy jste byli informováni o tom a hlásali jste, zveřejňovali jste zprávy o tom, že jet na Blízký východ není teď vhodné, ale přesto bylo tam spoustu lidí.

>> V podstatě až do začátku toho konfliktu nikdo nevěděl, že ten konflikt začne. To napětí mezi Izraelem a Íránem bylo leté. Tam se vlastně všechno odehrávalo v uvozovkách standardně. A co se týká vstupu Spojených států do válečného konfliktu s Íránem, to do poslední chvíle vůbec nikdo nevěděl. Dokonce ani arabští partneři Spojených států, ačkoli Spojené státy tam mají své vojenské základny a dalo by se z některých pohybů vojsk možná předpokládat, že se něco blíží, ale takto otevřený konflikt, napadení Iránu, tak to nikdo nepředpokládal.

To znamená, my jsme v tu chvíli už jenom hasili ten požár, který nastal právě v komunikaci s ministerstvem zahraničních věcí. A tady musím říct, že ty cestovní kanceláře, které tam měly možná tisíce klientů, tak velmi obstály, protože okamžitě organizovali repatriační lety, aspoň z Ománu, protože z Dubaje to nešlo a tak dále a všichni lidé z toho středního východu se postupně dostali domů.

Horší to bylo u těch lidí, kteří využívali letecké společnosti ze středního východu a cestovali dál. Já jsem v té době byl v Kambodži se skupinou lidí a měl jsem hrozné štěstí, že část té skupiny letěla posledním letem Emirates a já jsem se vracel prvním letem Emirates po obnovení letů. To znamená, byly tam stovky lidí, kteří se vlastně nemohli dostat domů. Museli si kupovat velmi drahé letenky u jiných společností, nebo tam zůstat a ne každý si tam mohl dovolit zůstat, což bylo mnohem levnější než si koupit novou letenku.

Postupem času se to stabilizovalo a musím říct, že díky tomu, že Emirates velmi odhodlaně otevřeli tu linku mezi Dubají a Prahou, tak velmi pomohli lidem, kteří byli v zahraničí za středním východem, ať už byli v Africe nebo v Asii a dovezli je domů.

>> Mhm.

>> A co se týče toho, jestli obstal stát během toho konfliktu, nebo po začátku konfliktu na Blízkém východě, udělal pro lidi, aby stát obstal. Na začátku takových situací jsou vždycky nějaké malé zmatky. Tady to šlo spíš o to, že vlastně byl v pozici nový ministr zahraničních věcí, který se ještě s takovou situací nesetkal. A ti podřízení, kteří tam zůstali už dlouhodobě, tak ty přesně věděli, co mají dělat. A spíš šlo o tu komunikaci s veřejností, která na začátku měla ještě nějaký šum, ale to trvalo pár hodin. Pak už se vše uklidnilo a myslím si, že do toho zasáhl premiér a že se ty věci srovnaly.

I když samozřejmě mediální obraz té situace může vypadat jinak. Každý víme, že mediální obraz často nekopíruje situaci, která ve skutečnosti je, ale záleží na tom, komu se fandí. A to se tady bohužel musím říct, že se to stalo za posledních, já nevím, 10 let několikrát, že i novináři v tu chvíli zapomínají na to, že jde o lidi a chrání si nějaké svoje kabáty a kopají do kotníku i tam, kde by neměli kopat, protože by si měli uvědomit, že když hoří na rodu nebo když zůstanou lidi někde v zahraničí, že nejpodstatnější je vlastně tu situaci uklidnit, zabránit panice a těm lidem co nejrychleji pomoct a mediální ohlasy můžou přijít potom, ale ve chvíli, kdy ty lidi jsou v nebezpečí a v některých okamžicích jsou opravdu ohroženi na životě a média do toho vstoupí vlastně strašně negativně, tak to mě vždycky strašně rozčílí, protože všichni, co kolem toho jsme, tak se snažíme od určitých krizových štábů, které mají různá ministerstva až po nás jako cestovky, tu situaci hlavně vyřešit.

Ono to často není úplně jednoduchá věc.

Takže to je i moje prosba takhle veřejná vůči médiím, aby když něco takovýho nastane, tak aby si ty lidi uvědomili, že jde především o ty lidi.

Hm.

Eh, jak to vypadá teď, myslím tím s důvěrou Čechů v Blízký východ, protože samozřejmě situace v Iránu je velmi nevyzpytatelná, ale prodávají se zájezdy třeba do Dubaje nebo do jiných emirátů?

Ještě minulý týden bych řekl, že se ta situace zlepšuje, že lidé už se pomalu do Dubaje vrací.

Já jsem se vracel v pátek z Kambodži, eh přes Katar a letadla byly úplně narvaná, ať už to bylo na trase Bangkok–Doha nebo Doha–Praha.

Podobně mám takové zprávy i od Emirates, že jejich letadlo je plné.

To znamená, že lidi cestujou i přes střední východ. Eh, ta nová eskalace toho konfliktu.

Nejsme schopni v tuhle chvíli říct, jak se to bude vlastně vyvíjet, ale jednoznačně je vidět, že buď katarská vláda a vláda Spojených arabských emirátů mají nějakou vnitřní dohodu s Íránem, protože ty odvetné akce Iránu nesměřují na tyhle dvě země.

Směřují na Kuwait, směřují na Bahrain, směřují na Omán, ale nesměřují na Qatar a na Spojené arabské emiráty.

Proto taky ty airlines můžou provozovat ty linky a spoustu lidí využívá toho, že i o něco klesly ceny, eh což je pro Čechy vždycky velká motivace k cestování.

Mhm.

Vy jako zástupce asociace cestovních kanceláří byste řekl nebo byste doporučil jet na Blízký východ?

Já bych řekl, že se to musí velmi silně zvážit.

Záleží na tom, za jakým účelem ta dovolená má být, do které lokality má být a zda to má být jenom transfer přes střední východ někam jinam, anebo přímo pobyt na středním východě.

Určitě bych se v tuhle chvíli nebál jet do některých menších emirátů ve Spojených arabských emirátech, které jsou velmi daleko od americké vojenské základny a kde si podle mě nehrozí vůbec žádné nebezpečí.

Z toho prostého důvodu, že Spojené arabské emiráty jsou vojensky velmi silná země, mají velmi silnou vzdušnou obranu, eh investují obrovské peníze do obrany a do vojenství, a tím pádem jsou velmi silní.

Ale pokud bych měl třeba říci trávit dovolenou v Ománu, tak bych tam teď nejel.

Teď byste tam nejel.

Stále tam hrozí, že to nebude jenom útok na Írán, anebo že pardon, že Írán nebude, eh >> myslím si, že tam hrozí to, že Írán jako odveta vůči americkým aktivitám, eh zamíří zbraně i na Omán.

Ale to je samozřejmě jenom můj osobní názor, ale myslím si, že to tak je.

I ministerstvo zahraničních věcí varuje před cestami na střední východ v tuhle chvíli na základě těch nových iniciativ Ameriky.

Eh, ale to se může za týden úplně zase změnit.

Tak eh, pojďme, pojďme do Evropy.

Velmi oblíbená destinace Chorvatsko, aspoň ještě v roce 2022, eh byly oficiální zprávy, že se tam během roku vystřídá až 850 000 Čechů.

Teď překvapivě na začátku léta se začaly objevovat informace, ale vlastně i v loni od roku 23, že Chorvatsko už není tak lákavou turistickou destinací a že ji Češi opouštějí.

Jaká je pravda?

Já bych řekl, že pravda má takový dva odstíny, jo.

Za prvé počet cestujících, kteří míří do Chorvatska, je přibližně stejný každý rok.

Mezi 800 až 850 000 klientů, kteří míří do Chorvatska.

Na druhou stranu se trochu mění struktura těch lidí.

To znamená část těch lidí, kteří jeli do Chorvatska, do těch malých kempi, do privátů a tak dále, nemá peníze na to, aby do Chorvatska odjelo, a cestuje někam jinam.

Cestuje buď doma anebo do okolních zemí, ale jsou nahrazeni lidmi, kteří míří do vyšší kvality, protože Chorvatsko za poslední roky vybudovalo vyšší standardy ubytování.

Dřív tam čtyřhvězdička se hledala složitě, a teď už máte několik čtyřhvězdičkových hotelů, pětihvězdičkové hotely.

To znamená, změnila se struktura těch lidí, a z druhé strany přibylo letů do Splitu, do Dubrovníka.

To znamená, že ne všichni jedou po zemi.

Ale co se týká počtu, tak je přibližně stejný.

My tři roky bojujeme s mýtem, který tady spustila jedna reklamní agentura, která udělala jakýsi průzkum mezi 1200 lidmi, což je vždycky úžasné, že z dotazníku 1200 lidem dokážeme odhadnout, že o některou destinaci je strašný zájem anebo žádný zájem.

Ale protože média potřebují titulky, tak se to v tom roce 23 objevilo v titulcích a od té doby se to recykluje vždycky před sezónou.

Přijde nějaký titulek, že do Chorvatska už lidé nemíří.

Já sám Chorvatsko nedělám a byl jsem v Chorvatsku jednou na tři dny, takže moje destinace to určitě není, ale spíš jde o to bránit trošičku jakoby ten systém informací, protože ten má samozřejmě velký vliv na klienty.

Když řeknete, že někam lidi nejedou, tak si lidi začnou říkat: „A proč tam vlastně nejedou?" a hned dostanete článek, že je tam draho a že zdražili a že se k Čechům chovají škaredě, a že nemůžete tady to a tady to, a nemůžete jet s kufrem po chodníku. A když je to dobře promyšlená záležitost – nechci použít slovo kampaň, to se je taková slovo zprofanované – ale tak to může ovlivnit, ovlivní to chování nákupní. Ale na druhou stranu jsou dvě země, které mají naprosto věrnou klientelu: Chorvatsko a Řecko.

Tam jezdí lidi jako na chalupu.

Jedou na stejné místo 10 let, 12 let do stejného penzionu, do stejného hotelu, protože vědí, že všechno znají.

Oni vypnou mozek, protože není potřeba přemýšlet o tom, kde zítra půjdu na večeři, protože to všechno znám.

A no, a to je také skvělá část dovolené, když si můžete dovolit vypnout mozek, mít radost z toho, že to znáte, že ten člověk, když přijdete do hospody, vás pozná, zná vás jménem, a tak dále.

To to mají lidi strašně rádi, a jsou to jenom dvě destinace, které mají takhle věrné klienty, a to je Řecko a Chorvatsko.

Jinými slovy tedy ty zprávy o tom, že by Češi opouštěli Chorvatsko, se nezakládají na pravdě.

Ale komu to má sloužit, takové?

Já nevím, mně to >> může to sloužit i třeba jiné destinaci.

Albánie je jedna jiné destinace, ale když vezmete třeba Albánii, tam nedojedete snadno autem.

Hm.

Albánie vyrostla, ale Albánie spíš sebrala klienty Bulharsku než Chorvatsku.

Jo, a navíc samozřejmě každá nová destinace přiláká určité množství lidí.

V letošní sezóně to jsou Azory, Azorik a Madeira, které jsou mnohem víc, než byly předtím.

Portugalsko začíná jít nahoru.

Na druhou stranu část klientely míří na sever.

To znamená za poslední dva tři roky Polsko vydělalo hrozně moc peněz na Češích, kteří zamířili místo letní dovolené k moři do Polska, severské státy.

To znamená, určitá část té klientely vyhledává nové destinace.

To je také úkol nás cestovek být flexibilní a dokázat jít vstříc těm trendům.

A ty trendy jsou jednoznačné.

Tak e, to jsou ty případy, anebo to mluvíme o případech, které dobře dopadnou – myslím tím s cestovní kanceláří – a ráda bych se dostala i k těm ilegálním cestovním kanceláriím.

Stále každoročně, i letos, už jste se setkal s nějakým podvodem, že lidé si zaplatili dovolenou, která neproběhla.

Za letošek je to několik případů, některé jsou za desítky milionů korun, kdy si lidé především ve Facebookových skupinách vyberou nějakého partnera na cesty, který se tváří seriózně, tváří se tak, že to všechno strašně dobře zná, a nabere ty lidi.

Na poslední případ je Mexiko. Myslím, že se jmenovala ta paní Cestujeme se Zuzkou. Takových "cestujeme se" je mnoho na Facebooku. Vydala jim falešné letenky a ti lidé přišli na letiště a letecká společnost jim sdělila: "Ale my vás nemáme v počítači." 86 000 Kč pryč.

Každý rok je to za desítky milionů korun. Loni to bylo někde v okruhu 80–90 milionů korun, které dali Češi podvodníkům, a tu dovolenou už nerealizovali. K těm penězům se nedostanou, protože ti podvodníci už dneska používají velmi chytré metody. Oni přiznají, že vlastně to byl špatný podnikatelský záměr, a že vám budou splácet. Pak vám třeba splácí korunu za měsíc.

I přesto, že se prokáže, že dostali ti cestující provizorní letky, může policie většinu těch případů odložit.

No, a přitom je to tak jednoduché ověřit si, zda ta cestovní kancelář je legální či ilegální. Stačí zajít na stránky ministerstva pro místní rozvoj. Tam je 930 cestovních kanceláří – ale je to úplně na dvě kliknutí. Jste na seznamu cestovních kanceláří, které mají koncesi, které jsou pojištěné a které jsou tedy legální. A pokud tam ten váš partner na cesty není, tak bych se ho na to rovnou zeptal: "Máte pojištění, máte koncesi? Jak mi zajistíte, že ta práva, která mají cestující s cestovní kanceláří, dostanu taky od vás? Dáte mi nějaký dlužnopis? Dáte mi směnku na ty peníze nebo něco?"

A pak ta odpověď většinou je jednoznačná: "No, já mám cestovní kancelář v Mexiku. Já mám cestovní kancelář v Brazílii." Brazílie byla taky případ velkého rozsahu letos, kdy Češi žijící v Brazílii podvedli asi 40 klientů, kteří nakonec do Brazílie neodletěli, ačkoli tam rok předtím nějaké lidi odvezli.

Vždycky je ten příběh stejný. Naberu pár lidí, těm to uskutečním, nadchnu je, aby byli důvěryhodní. Oni na Facebooku napíšou oslavné komentáře a na základě těch oslavných komentářů se náborem náboru noví lidé.

Takže je to opravdu velmi jednoduché. Kliknu na ministerstvo pro místní rozvoj, kliknu na seznam cestovních kanceláří a pokud tam ten partner není, tak buď se ptám, nebo vůbec jdu pryč.

To je asi to nejdůležitější. Ještě něco, co by mělo cestující varovat před tím možným podvodem: Jednak to, že není registrovaná na stránkách ministerstva pro místní rozvoj. V každém případě, když mi někdo dá letenku – každá letenka má takzvaný PNR, tedy kód, který je originální pro daného klienta. Mohu se přihlásit na web letecké společnosti a podle toho kódu zjistit, jestli v počítači té letecké společnosti opravdu jsem nebo ne.

Pokud mi to bude vyhazovat, že ten kód neexistuje, že ten klient tam není, tak to je velké varování. Pak bych to řešil daleko dřív, než až na letišti, kdy mě nepustí do letadla.

Druhá věc – a to jsou mírně mírnější následky než když jde o ilegální cestovní kancelář – to je krach cestovních kanceláří. I to se děje. Nicméně jsou pojištěny, případně ještě funguje garanční fond cestovních kanceláří. Takže ten dotyčný, dotyčná zkrátka dostane peníze za neuskutečněnou dovolenou. Ale zase asi není příjemné zůstat někde viset v nějaké destinaci.

Jak člověk pozná, že krachuje ta daná společnost nebo je před krachem?

To se poznává strašně špatně, protože v podstatě díky tomu, že existují poslední chvíle, jsou na trhu i ceny, které nedávají logiku. Jsou někdy příliš levné. To by se dalo brát jako, že ta cestovní kancelář je v nějaké krizi. Ale nemusí to vůbec nic znamenat, protože prodej letenky a prodej ubytování a tak dále – to je vlastně systém poslední chvíle.

Já bych řekl, že obezřetnost je v tom, že se ptám. Když si jdou lidi kupovat pračku, ždímačku nebo myčku na nádobí, tak se ptají na mraky detailů – i těch, které nikdy nebudou používat, kolik to má ekologických bodů a tak dále. A když si kupují dovolenou, která je často násobek ceny té pračky, tak se vůbec neptají. Kouknout se na jeden obrázek, kouknout se na cenu a datum a kupují.

Místo toho by se měli zeptat: "Jak je velký pokoj? Kde ten hotel opravdu leží?" Měli by se podívat na internet. O informacích je spoustu – recenze na hotely, recenze na cestovní kanceláře. A když se těch cestovních kanceláří ptám, tak zjistím, jestli je tam nějaký podezřelý odpovídání. A ve chvíli, kdy nevěřím, že ti lidi vědí vůbec, co prodávají, nebo že se začnou vykrucovat, tak radši jdu o dveře dál. Máme přes 900 cestovek. Je určitě z čeho vybírat.

Opravdu se děje, že lidé z dovolených nebo po dovolených potom reklamují ty služby, které tam dostali – ať už třeba pokoj, moře nebo počasí?

Jasně. Reklamace. Děje se to určitě. Nemůžu říct, že ne. Cestovní kanceláře dovezou kolem 4 milionů lidí na dovolenou během roku. To by byl zázrak, aby nebyla žádná reklamace.

Ty reklamace bych rozdělil na oprávněné a neoprávněné. Neoprávněné jsou spíš buď nedorozumění – ten člověk vlastně ani netušil, co si koupil, a najednou zjistil, co si koupil, a neodpovídá jeho představě. Nebo jsou i lidi, kteří si prostě chtějí zlevnit dovolenou tím, že budou reklamovat a dostanou nějakou slevu.

A pak je oprávněná reklamace, protože cestovní kanceláře dělají jenom lidi, hotely taky jsou jenom lidi. Může nastat, že ta služba není poskytnutá v žádné kvalitě, a tam má klient právo na reklamaci. Myslím si, že většina cestovních kanceláří dřív nebo později tu reklamaci vyřeší pozitivně.

"Dřív nebo později" říkám záměrně, protože jsou cestovky, které to vyřeší velmi rychle. Jsou si vědomy své chyby a chtějí si zachovat tvář vůči tomu klientovi. Každý z nás žije nejraději z těch klientů, kteří se k nám vrací, protože tam šetříme za marketing.

A pak jsou cestovky, které to zkoušejí jako třeba telefonické firmy – odmítají, odmítají, odmítají, odmítají. Počítají s tím, že ten člověk mávne rukou a řekne: "Mě, to za to." Ale když je člověk vytrvalý a má jasné argumenty, tak většinou uspěje.

Tady bych dal jednu velkou radu lidem, kteří chtějí reklamovat. Hned do toho prvního dopisu, do té první reklamace ať napíšou přesně, co chtějí. Chci 2 000 korun, chci 5 000 korun a tak dále. To se pro tu cestovku strašně zjednoduší to reklamační řízení, protože když napíšete něco obecného, ta cestovka je v děsu – co ten člověk po nás bude vlastně chtít? Kdežto když tam napíšete nějakou reálnou částku, tak si ta cestovka řekne: "Hele, to mě stojí míň než právníci, míň než čas mých lidí." A většinou tu reklamaci pak vyřídí rychle.

Takže uveďte rovnou do reklamace jasnou částku, kterou požadujete.

Ještě jedna otázka na závěr.

Vy jste si v jednom podcastu tak trochu postěžoval, že vy jako cestovní kanceláře musíte samozřejmě si platit pojištění nebo musíte platit pojištění.

Plus ale ještě je takzvaný garanční fond, do kterého rovněž přispíváte a který slouží vlastně těm pojišťovnám.

A vy jste zmínil, že vám to přijde nefér a že byste to chtěl změnit, ale k tomu potřebujete také partnera, což je ministerstvo pro místní rozvoj.

Vy jste si posteskl v době, kdy se střídaly vlády, kdy bylo před volbami nebo po volbách těsně, nevím. Tak už je nějaký čas uplynul. Podařilo se vám navázat nějaký kontakt a řešit to?

Kontakt my s ministerstvem máme naprosto pravidelný, ale tohle se nepodařilo a myslím si, že je jenom na vůli ministerstva.

My nemáme žádnou páku, jak chceme, aby ten garanční fond sloužil tak, jak si má sloužit.

To znamená, že je také pod kontrolou těch, kteří do něj dávají ty peníze.

>> To znamená cestovní kanceláři.

>> Ano.

Aby vznikla nějaká dozorčí rada, kterou si cestovní kanceláře vytvoří a budou dohlížet na to, jestli se s tím fondem děje to, co se s ním má dít, protože v tuhle chvíli do něj vstupují pojišťovny bez jakékoli naší kontroly.

Řeknou si o peníze, fond jim je vyplatí a my chceme dohlídnout na to, aby ten fond fungoval hospodárně, když už existuje.

A pak aby stát jednoznačně určil hranici peněz, který v tom fondu musí být, abysme nepláceli neustále dokola.

Ta hranice byla nějak 50 milionů.

>> Byla 50 milionů.

Teď je tam 90 milionů a furt platíme.

To znamená, to se nám nelíbí a myslím si, že je spravedlivý, aby cestovní kanceláři, když do toho fondu dávají peníze, měli kontrolu nad tím, co se s nima děje.

A třetí věc, kterou chceme, aby se vyvázal ten fond z toho systému, který v tuhle chvíli má a mohly ty peníze ležet někde, kde jsou úročeny.

Ty peníze nemají žádný úrok.

Tam je 90 milionů Kč bez jakýchkoli úroků, protože to leží na účtě státu, který není uročený.

To znamená, my bychom chtěli, aby to leželo v nějaké bance, v jakékoli, kterou třeba vybereme společně se státem, aby k tomu byla cesta jenom státu a toho dozorčího orgánu, ale aby se to úročilo, protože z 90 milionů máte dobrý úrok, který může tomu fondu pomoct.

>> Takže vám nejde o zrušení garančního fondu.

Vy jste ochotni platit stále, ale chcete také k tomu mít co říct, moci co říct.

>> Ano, přesně tak.

Čeká vás dovolená.

>> Já v pondělí odlítám do Peru s klienty.

>> A je to dovolená?

Já mám tu práci hrozně rád.

Já jsem takovej ten klasickej komorník, kterej má radost z toho, že jeho páníček někam jede.

Takže já to mám hrozně rád.

A Peru je jedna z těch destinací, kterou opravdu miluji, takže se na to moc těším.

>> Tak hlavně bezpečnou cestu přeju.

>> Děkuju moc.

>> A děkuju, že jste přišel.

>> Já děkuju za pozvání a všem krásnou dovolenou.

Ať už vyrazíte s cestovkou nebo bez, jenom necestujte s ilegální.

>> Naším hostem byl Jan Papež.