Vítězslav Pilmaier - mocenské boje o Ukrajinu

Dobrý večer, podvečer, vážení přátelé.

Právě vysíláme živě s Víťou Pilmajerem další podcast, další video, další povídání, který se doufám prohrabe až k podstatě věcí.

A já tady vítám našeho milého Víťu.

>> Ahoj všichni. Já jsem velice rád, že se můžu s vámi opět podělit o svoje názory a svoje vidění.

Tak to je dobře, že se nebojíš podělit. A vám, přátelé, chci moc poděkovat za všechno, co pro nás děláte, za všechny lajky, sdílení, za to, že si dáváte odběr a brzy nás bude 95 000, když se to blíží, a za vaši podporu a pomoc, protože bez vás by to samozřejmě nešlo.

A Víťo, cože? O jakých otázkách se po dnešním pořadu začne mluvit?

Tak já si osobně jednak se chci vyjádřit k té Ukrajině, protože to téma se nějak teďko v poslední době kolem mě dostalo. Tentokrát nebudu obtěžovat s minulostí, ale spíš se současným děním, protože padaly otázky kolem těch. Někdo divně říkal, že na Ukrajině je povstání, nebo že tam je novej Majdán a že tam je divné převrat a takové to, ne?

Tak trošku chci vám do toho vnést trošku světla, protože já jsem očekával i to, že jestli nastane nějaká změna s příchodem majitelů Ukrajiny k moci — tě mám na mysli v Británii, kteří de facto jsou ti hlavní, kteří mají v rukou Ukrajinu. A tím mám hlavně na mysli nastoupení nového premiéra, že jo.

Když jsme očekávali, že potom já jsem se přiznám, že jsem myslel, že když byl ten Starmer odvolaný, že vydrží v plné moci fungování alespoň do toho září. No, i se mě někdo na to ptal a já tak suverénně řekl: „Jo, on tak do září bude pověřený."

A mě překvapilo, že máme konec července a byl jmenován nový premiér, nový premiér Velké Británie. Je úchvatné, jaké tempo to bere — že oni tam cada rok mají nového premiéra.

Ale co je důležité, že když se ten nový premiér nastoupil, tak si představte, že teda, abych ho měl představit, že se jmenuje — oni mu říkají Andy Barnham, ale má plné jméno Andrew Mray Barnham, jo. A je taky z Labour Party.

Takže on od včerejška je předsedou vlády Spojeného království, kde vystřílel Keira Starmera. A teď si o něm trošku něco řekněme, protože je tam malá změna proti Starmerovi.

Sice se narodil v 70. letech, má za sebou univerzitu Cambridge a vystudoval řekněme velmi kvalitní školy, jo, ale v té Labour Party přece jenom oni mají tu nastavenou politiku proti Rusku a vůči Ukrajině, tak že on se nehne opět. Ale on má v povaze jednu vlastnost a to, že na rozdíl od Starmera je důslednější. On prostě když něco dělá, tak je vysoce důsledný a dá se očekávat, že i tady zřejmě přitlačí jak v té protiruské politice, tak i v té podpoře ty Ukrajiny a že bude ve velkém podporovat právě ty snahy na to, zejména to, co se událo v Ankaře, protože si řekneme na rovinu, že Trump si tam z nich udělal ze všech srandu.

Já nevím, jestli to tak chápou ostatní pozorovatelé, ale v podstatě jestliže Trump řekne na jedné straně, že já jsem přijel kvůli Erdoganovi, a na druhé straně řekne, aby měl pokoj od toho „mouchy" z Ukrajiny, tak řekne: „Jo, já ti dám teda licenci."

Přitom víte velice dobře, že ty rakety dneska, myslím, vyrábí jen Japonci a Němci do dneška si neosvojili tu technologii výroby, ačkoliv tu licenci už mají několik roků. Takže to není sranda.

A víceméně i ty závěry, co on tam řekl — když chcete zbojovat proti Rusku, tak si bojujte, plaťte si to, bojujte se a vybojujte i pro mě něco. Jo.

Takže a proto si myslím, že tady ta postava tohoto Banhama bude zajímavá v tom, do jaké míry on převezme ty otěže těch ochotných, těch snaživých, že jo, protože víte asi velice dobře, že i když nejsou v Evropské unii, tak ovlivňují i Evropskou unii jako Británie a snaží se ta Británie vytvořit spolu s těma vybranými, jako je Macron, Merz, že jo, za podporu komisařky Vanderlynové a za podpory některých snaživců, jako je Tusk, tak se snaží vytvořit vlastní jakoby evropské NATO bez Ameriky, aby do toho nemohli zasahovat.

Nicméně v Ankaře jim to Trump překazil.

Takže to vypadá tak, že to NATO nakonec bude pokračovat a bude ale pod silnější kontrolou Spojených států amerických.

Takže v tomhle směru říkám, že kdybych měl porovnat ty dva — Starmera a Banhama — tak v podstatě z hlediska anglické politiky je to změna podle mého k lepšímu. Když teďko se odkloním od zahraniční politiky, protože Banhem je znám svojí vnitrostátní politikou v oblasti ne formálních sociálních opatření, ale i podporou výroby, podporou průmyslu.

A dá se říci, když jsem se díval na jeho program, tak on vlastně je podporovatel výroby ve Velké Británii. Je de facto, bych řekl, koněm britského průmyslu. No a chce na rozdíl od Starmera, který neposílal peníze do výroby a do průmyslu jako takového, aby stát podporoval rozvoj průmyslu a dá se říci především v oblasti investic do sociálních bytových útvarů a podobně, tak je tam víceméně jde mu o to posílení té domácí ekonomiky, jo.

Jo, což je rozdíl proti Starmerovi.

A samozřejmě, když mluvíme o podpoře toho domácího průmyslu, tak asi kam ty peníze při této zahraniční politice můžou jít — to jsou samozřejmě prachy do zbraní, do ozbrojení a tak dále.

No a vlastně se tam stalo i to — nevím, do jaké míry on se na tom podílel — ale Číňani mají červeno před očima, protože jim Britové znárodnil British Steel.

Jestli o tom víte, tak to je taková nosná ocelářská velmoc, která byla vždycky takovým tím základním prvkem ekonomiky Británie.

No a poté, co Británie se zúčastnila sankcí vůči Rusku a začaly se zdražovat všechny vstupy do ekonomiky, tak i v Británii stoupla cena elektrické energie a v důsledku toho hutě se staly nerentabilní.

Nicméně Číňani si troufli na to, odkoupili to s tím, že chtěli přijmout opatření na to, aby v té cenové hladině tehdejší doby se to zrentabilnilo.

Ale i k jejich údivu ta cena té elektřiny byla stále horší a horší, takže nakonec se jim nepodařilo napravit ekonomiku British Steelu a British Steel upadl.

A podle oblíbeného stylu Velké Británie, tak Velká Británie vždycky to, co považovala za důležité pro stát, důležitou výrobu nebo důležitý podnik, tak nekompromisně znárodňovala.

To se můžete i podívat do historie ekonomiky Británie, kdy konzervativci a labouristé podle toho, kdo vládnul, tak buď znárodňovali nebo privatizovali. Jo, konzervativci vždycky privatizovali, ale labouristé vždycky znárodňovali.

Dali dohromady tu ekonomiku, dali dohromady ekonomiku toho podniku a když už to začalo vydělávat, tak se to zprivatizovalo.

Myslím si, že ten obrázek známe i z našeho domácího pole.

Takže to jsem jenom chtěl k tomu k té Británii, která bude velice ovlivňovat ten další vývoj.

A teď se dostaneme i k tomu, k té Ukrajině, protože Británie je svýma drápky velice hluboko v té ukrajinské politice.

Vidíte, velice si připomeneme jen takové ty základní fakta, jako že bývalý premiér Johnson, tak ten ehm ve spolupráci tehdy s Blinkinem americkým, který sice nepřijel, Johnson přijel osobně do toho Kyjeva, aby donutil Zelenskýho nepodepisovat kapitulaci, že jo, a aby pokračoval ve válce. Oni tedy tý Ukrajině pomůžou. Kdyby nevzali na sebe ty závazky Spojené státy americké a netlačili ty finanční prostředky ostatní státy Evropy, tak vlastně Johnson zavazoval všechny ostatní státy tomu, aby krváceli finančně a podporovali válku na Ukrajině. Respektive podporovali Ukrajinu ehm v tom, bych řekl, v té občanské válce, kterou rozjeli od roku 14, a kdy vlastně prováděli i genocidu východního národa.

Takže de facto tohle všechno se zavázala tedy Anglie k tomu, že donutí ty ostatní státy, což se podařilo. A postupně se vyměňovali i politici v Evropě. Takže jsme viděli jednoznačně, jak úspěšně potom Evropa začala sloužit právě záměru britského projektu Antirusko.

A právě jeden z takových těch momentů, když si vzpomenete poslední dva roky, to bylo to lítání Zelenskýho mezi Starmerem a mezi Trumpem. Kdy ten Trump už měl rád toho Zelenského někde jinde a nechtěl s ním komunikovat, nechtěl s ním spolupracovat. A tak víceméně proto i vznikla takzvaná washingtonská skupina, že jo, kterou vytvořili právě Macron, ehm Starmer a Wanderlinová se Zelenským. Takže těchto pět lidí mělo takzvaný svůj utajený kanál, kde vlastně se radili, jak toho Trumpa zpátky dovést k té válce na Ukrajině, aby se tam víc angažoval a kdesi cosi.

Nicméně všichni si poankaře myslí, že se jim to podařilo, že Trump se tam na tu Ukrajinu vrací.

Já si to nemyslím.

Jo, to, že tedy ponechávají ve hře ty Elona Maska, starlinky, že jo, a že prostě pomáhají i z parovrajské služby ehm při určování cílů, včetně spravodajských služeb britských.

Francouzi se tam angažují. Tak když to vezmete všechno tohleto dohromady, tak vlastně ne náhodou už teďko i ten Rubio se potká a dokonce Mark Ruté se potká, že prostě se válčí proti Rusku společně. Takže už přiznali, že válčí, dá se říci na mikrofonu přiznali, že válčí proti Rusku. A proto i ten Peskov jim odpověděl, že se tedy bude pokračovat v té válce.

Dokud si Rusko nedosáhne ty svoje vytčené cíle.

A víte, asi možná i dobře, že teďko byli na návštěvě zase v Kremlu velvyslanci u Lavrova, respektive to byli v ministerstvu zahraničních věcí.

No a Lavrov jim řekl: „Víte co, nepřinesli jste nic nového, jo, tak zase můžete jít." A prostě poslal pryč ty velvyslance.

A mezitím, myslím, že se tam zastavil zet'ák i Ziklofem a i jim bylo řečeno: „Hlapci, nejdřív přineste nějaké dobré zprávy, o čem se bude jednat, ale ehm nebudeme už pokoušet tu situaci v tom směru, že si z nás uděláte srandičky, a něco nám řeknete, a vytvoříte prostor. A nakonec to zneužijete proti nám."

Asi tohle je pozice momentálně Ruska.

A právě ta Ankara, když skončila, tak ehm v Oděse, respektive v Odě na Ukrajině se rozjel velice tuhý boj mezi mladým Fiodorovem a zkušeným generálem sirským.

Víceméně ten boj vyvolal Fiodorov ve svých ambicích.

On je, on má asi 32 roků, nebo kolik to má?

Já nejsem si, jestli si vzpomenu, jak to upřesní.

Prostě je to mladej kluk, kterej vystudoval v 19. roce. Ehm dělal - když byl Zelenský zvolen, tak se stal místopředsedou vlády právě pro ty otázky digitalizace. Něco jako byl náš Bartoš. A v podstatě on ehm skutečně jemu se podařila ta digitalizace té úřední správy a propojení a tak dále. On to tam dotáhl.

Dokonce i na tý Ukrajině to funguje na rozdíl od nás. A ehm víceméně i byl ten, kterej tu robotizaci a tu bych řekl tu moderní technologii do armády začal zavádět. Vzal si to na sebe.

Proto byl i jmenován ministrem obrany. A jako ministr obrany ehm prostě zavedl tu prudkou podporu výroby dronů. Přesvědčil Zelenskýho, že to je cesta, jak odolávat ruské armádě.

A proto i ty dostavy v tom zpoždění jsou, protože on jako ajťák velice dopředu technologicky, jako velice dobře myslí. A vlastně provedl i ten hlavní útok, kterej byl potom citován v Evropě, že jo. Teďko před několika, dá se říci před měsícem, dvěma měsíci, ty hlavní velké útoky drony. Na ty, jak na ten Krym, tak taky na tom mozku, tak i na ty různý ehm centra ehm energetického ehm významu a logistiky. To což rozdráždilo Rusy do té míry, že dobře. A odpověděli velice nekompromisně. Jako když si vezmete ty zprávy ehm, ty raketové útoky, které Rusové potom vedli na ty centra ehm Ukrajiny. Ještě se k nim vrátím.

Tak de facto oni dosáhli toho, že byly i přepady. Kdy předtím se podařilo Rusům zničit ehm protivzdušnou obranu Ukrajiny. Tak že třeba byla noční útok, kdy nevzletěla jediná obranná raketa ze strany Ukrajiny proti náletům. Prostě absolutní ehm volný vzdušný prostor. A v podstatě, když tehdy se tohle stalo a Zelenský velice prosil Evropu: „Urychlujte mi, pošlete nějaké ty rakety." Tak tehdy, že jo, tam patrioty ehm poslali. Poláci se vyhrabali ze skladu nějakých pět patriotů. A tam to všichni komentovali, že pět patriotů - to je, když vám ten zásobník, jo, na tý odpalovací rampě, tak tam je zásobník na šest patriotů. Takže oni jim nedali ani celej zásobník. A tohle oni odpálí najednou. A vlastně zase nic nemají.

A právě ehm když žádali od Američanů a od Evropy, tak Evropa řekla, že už nemají, že už jsou vyprázdněné.

Američani zase vysvětlovali, že oni to potřebují, protože mají velké problémy s Iránem. A k tomu se taky potom ještě dostaneme na konci. Že vlastně nemůžou nic dát.

Jo, takže de facto se úplně odhaluje ta protivzdušná obrana. A myslím, že to podrobně popisovali naši odborníci, ať to je Ivan Míša nebo Jarda Štef. To prostě nemusím to nějak detailně rozebírat.

Já spíš z toho hlediska politického, že ten útok, kterej provedl Fjodorov těma dronama na Rusko, vyvolal právě tu prudkou reakci, od které nepředpokládali, že bude takovou, jaká byla.

A vlastně co se stalo, když ty ukrajinské drony zaútočily na ty centra?

Tak oni mimo jiné zaútočili i na lodě v azovském moři. Na ruské lodě v azovském moři.

No a tím vlastně to bylo. Do té doby existovala taková dohoda, že na některé věci se neútočí. A de facto odpověď byla prudký útok na Oděsu. Oděsa - tři základní vývozní porty. A všechny tři rozmlátili. Rozmlátili tam dokonce i tureckou loď. Tam rozbili. A je překvapením, že Erdogan na to radši nereagoval, protože má svoje starosti s Izraelem a má svoje starosti, aby mu nerozebrali Turecko. Tak a nechtěl si tedy ještě proti sobě i postavit Rusy. Tak radši na to nereagoval.

Ale fakt je to, že v tý oděské ehm lodi tam byly i válečné lodě, tedy lodě s válečným materiálem, které dostaly plné zásahy.

Takže ta oděsava byla systematicky. Je dneska vyloučená z provozu jakéhokoliv.

To znamená, že přes Oděsu, jak se vyváželo obilí, tak už se vyvážet nebude.

Jo.

Víte, že Ukrajina vyvážela přes 20 milionů tun obilí ročně. Očekávalo se, že snad vyveze letos 26 milionů, ale to se konat nebude, protože to už nemají kudy vyvézt a přes ty železniční soupravy se jim to nepodaří. Takové objemy vyvážet se nedá.

Je známá písnička západu ohledně toho, že vlastně tím pádem Rusové vyvolají hlad a tak dále. To už na to Rusové nereagují, protože když v roce 22 se uzavřela dohoda o tom, že se obilí může vyvážet, aby nevznikl světový hlad a aby mohly hlavně země, které jsou špatně zabezpečené, dostat to obilí, tak ze 100 % vyvezeného obilí pouze 3 % šly do afrických zemí a zbytek šel do západní Evropy. Tehdy to schramstily hlavně výrobny whisky a podobné. Takže už Rusové na tyto řádky nejdou.

Tím spíš, že mají rozbité a vlastně v ohrožení i Azovské moře. Je pravda, že už přijali opatření. Pokusy, ať to byly vodní drony, nebo ty jejich rychlé drony nebo skoro rakety, tak to tam už dneska nedoletí, protože to Rusové umí sestřelit. Akorát neumí uhlídat všechno. Takže Ukrajina změnila útoky a začala se soustředit na civilní sklady nebo na takovéto stanice.

Nicméně je pravda, že se podařilo těmi dronovými útoky Ukrajině určitým způsobem. Někdo řekne, že to nic nebylo. Ono to z hlediska logistiky nebylo až tak strašné, ale z hlediska nárazu to bylo nepříjemné, protože to vyvolávalo paniku, kdy lidi zbytečně skupovali do zásoby pohonné hmoty.

A třeba když jsem poslouchal jednoho Rusoameričana, kterej tam projížděl autem, tak říkal: „No, u první pumpy jsem viděl, že ty fronty jsou dlouhé, že tam, kde se nedočkám, pokračoval jsem dál." U další pumpy byly bez front, tam nebyly auta, tak si tam v klidu natankoval.

Takže ono tam šlo i o tu určitou paniku, která vyvolávala ty nárazy.

Nicméně ten problém, když si vezmete, že největší zpracovatelská zásobárna Moskvy byla zasažená a vyhořela, která zásobovala zhruba třetinu Moskvy, a to se musí nahrazovat stahováním pohonných hmot pro Moskvu. Vemte si, že Moskva to je víc než Česká republika. Třetina je víc než půlka republiky. Takže si je třeba uvědomit, že to se nedá tak rychle nahradit.

Tak to začali stahovat z jiných oblastí a tím pádem začaly výpadky nebo omezení. A mezitím samozřejmě ruský člověk je taky spekulán, takže tam začali spekulovat s těmi pohonnými hmotami.

Nicméně bych k tomu ještě chtěl říci, že ten zásah, co tam byl v tom Rusku, samozřejmě nejvíce trpí Krym, který je vlastně dneska dá se říci v zajetí dronů. Ale tím, že se podařilo Rusům tam posílit tu protivzdušnou obranu, víceméně se Krym začíná z těch otřesů zpamatovávat a začíná fungovat.

Jo. V podstatě. Teďko mi tady někdo volá. To musím vypnout, protože to je Peťo. Prosím tě, kontrolní otázka. Nevyhodil jsem se z toho vysílání, když mi zavolal Ilia. Není to tak, protože vím, jedu hotspot a tím pádem jsem nechtěl, aby jsme si takhle nemohli povídat.

Aha, dobře, díky. To je logické.

Takže když se vrátím k těmto útokům, vlastně ten Fiodorov, který se považuje za autora tohoto překvapujícího útoku na Rusko, ty první vlny, které byly takhle úspěšné a kdy se mu podařilo tam prolomit některé bariéry, nakonec ta odpověď byla taková, že vlastně způsobila větší škodu té Ukrajině, než to bylo předtím. A to byly i ty útoky na Kyjev, kde byl velice silný zásah i na to ukrajinské metro.

A já vždycky si vzpomínám na svoje přátele v Kyjevě, protože největší rány dostává právě ta stanice metra Lukianivka, která je pouze 2 až 3 km od základního historického centra Kyjeva. Zároveň je tam ve stejné vzdálenosti od největšího závodu vojenského, který ještě byl vybudován v rámci sovětského obranného průmyslu. A vlastně proto se stává ta oblast Lukianivky centrem, protože tam jsou prakticky tři velké závody v Kyjevě, které dostávají pravidelné rány. Dostávají rány samozřejmě i ta centra, která vyrábí naváděcí zařízení pro rakety. Takže prostě to dostali na plné pecky a proto Zelenský potřebuje tu obranu.

A Američani, když si vezmete, že vyšel v Washington Post článek, kde se píše, že vojenský představitel Pentagonu jako mluvčí sdělil informaci, že bohužel nemůžou nic dát Zelenskému, i kdyby chtěli, protože vznikla velice těžká situace v rámci války s Íránem, kde došlo absolutně kritickému nedostatku těch přesně naváděných zbraní, jak útočních, tak obranných. A oni tím, že to potřebují v Perském zálivu a na Blízkém Východě. Teď Íránci v odpovědi zaútočili na americkou leteckou základnu v Perském zálivu a útočili na všechny postupně.

Tak Spojené státy začaly stahovat svůj personál a letadla z těch základen do Jordánska. Potom zjistili, že Jordánsko je v dosahu a že dostávají tam taky rány raket a dronů Íránu. Tak je začali stahovat ze všech těch základen, co byly v Kuwaitu, Qataru, Spojených arabských emirátech, v Saudské Arábii, v Jordánsku, až do Izraele, kde můžou, protože je to větší vzdálenost, kde můžou s větším přehledem chránit de facto svůj personál a letadla. Protože se podařilo jim tam rozbít i několik letadel.

Takže absolutně to není výmluva, že by Američané nemohli dát. Oni to potřebují na ochranu svých zbraní právě v Perském zálivu.

A vlastně při tom útoku, poslední takový velký útok, co udělali Ukrajinci ještě na Rusko, byl zasažený velkej centrální sklad Wildberisu. Wildberis to je společnost něco jako Amazon a ten velký sklad hořel. Nejdřív si všichni mysleli, že hoří nějaké naftové sklady. Nicméně todlecko byla taky jedna z věcí, která ještvala.

A každopádně všechny tyto útoky, které byly potom na ty civilní cíle, nebo pseudocivilní cíle, jak bych to pojmenoval, de facto vytvářely silné alibi a silné ospravedlnění pro Rusy k tomu, aby mohli používat silnější a smrtelnější údery na Ukrajinu. To znamená, nejenom Kyjev.

Víte, tam se jenom zastavím. Metra Arsenal. To je stanice metra Arsenal. To je vedle taky jednoho závodu vojenského. To je stanice, která má hloubku přes 100 metrů.

Jo, já si pamatuju, když jsem tam jezdil, to je nekonečné, prostě ty eskavátory a prostě si člověk řekne, že ta Lukáňková, když dostala zásah, tak teďko poslední v červenci, tak tam došlo k prolomení stropů, jo.

Eh, sice podle posledních zpráv už to Ukrajinci opravili, už to uvedli tu stanici zase do provozu, ale už to, že to jednou bylo takovýmhle způsobem nalomené, to svědčí o tom, že další údery můžou stále to zhoršovat.

No, takže Oděsu jsme si řekli, Kyjev jsme si řekli, jo, v oblasti Zaporožství dostali rány. V Dnipru, v Petrovsku byly rány, ale byly i ve Lvově, prostě ty nálety byly i intenzivní.

A jestli si dobře pamatuju jeden údaj, tak tam během 55 minut dopadlo, někdo tvrdí 40, já jsem slyšel cifru až 60 raket, jo. Eh, prostě v Kyjevě, eh, v tom jednom útoku během 55 minut. To znamená, že každou minutu padla jedna raketa. Prostě muselo to být úplně šílené.

A tohle všechno, ta akce Fjodorova a odpověď Rusů vedla k tomu, že došlo k takovému jakoby politickému impulzu na Ukrajině, kdy začal souboj mezi Fjodorovem, který se chlubil, že on je ta hnací síla té ofenzivy dronů, a samozřejmě mezi těma druhými, kteří ho kritizovali, že vlastně vyvolali jeho útoky úplně zbytečnou reakcí raket.

Eh, jen tak pro zajímavost, kdo to je ten Fjodorov. On je Michal Fjodorov a eh, on se narodil v roce 1991. To, co jsem vám říkal, že mladý kluk. On měl kolik roků, když dělal Zelenskému? V roce 2019 se stal místopředsedou vlády. 2019 minus 1991 je 28, takže ve 28 letech se stal místopředsedou vlády, že jo.

A patří do té skupiny těch lidí. Já se ještě potom k nim dostanu. Patří do té skupiny lidí, kteří patří jako k těm odchovancům Soroše, jo, jako Sorošovci, prostě vliv Aspen institutu, jo, a všech těchto škol. A de facto on v té skupině, jak se tam pohybuje, tak potom vlastně i dnešní předseda vlády Ukrajiny je taky z této skupiny.

Jo, takže ten sebevědomý Fjodorov, který eh takovým způsobem postoupil, vlastně byl nakonec v důsledku té odpovědi těch Rusů odvolán. Jo, i přesto, že měl za sebou slušné výsledky práce včetně programu Army of Drones, jo, jako program armádu drony, kdy on zorganizoval skutečně velkou výrobu takovým tím kustarním způsobem. To znamená, že mnoho malých dílen a tak dále.

Jen tak pro zajímavost, oni ty součástky, víte, já když jsem mě to pořád vrtalo v hlavě, Číňani nedodávají přímo Ukrajině eh potřebné díly, které oni potřebují, ale Číňani je dodávají do Malajsie a odsud je právě Ukrajinci a Evropa nakupují. Takže eh Číňani velice úspěšně podporují Rusko tím, že to nedodávají přímo. No, ale prostě už nemůžou za to, když z té Malajsie si to někdo jiný nakoupí, kdo bojuje s Ruskem. To je vůbec taková zvláštní politika, která se tam děje.

Takže on to tedy zorganizoval a jako ministr obrany v důsledku těchto politických reakcí padl a vlastně to byly ty rozpory mezi Syrským, tím náčelníkem generálního štábu, a ním, o tom, jak se má dál vést ta válka. On stále podporoval tu technologii digitální, že jo, a Syrský naopak říkal: „Ne, my musíme mít i regulérní armádu." Jo, a jeden i druhý, to byly dva extrémy, tak asi nerozuměli si.

A myslím si, že Michal dobře charakterizoval Syrského, když o něm hovořil, protože to je starý odchovaný ruský generál. On je absolvent sovětských škol a on se s těmi ruskými generály na té druhé straně eh sjednocuje, ale prostě on je přesvědčený o té agresi Ruska a to ho drží na té straně Zelenského. Jo.

Takže víceméně Zelenský se potom snažil mezi Fjodorovem a Syrským vést jakoby ujednávání, že jestli tedy odvolat toho Syrského nebo neodvolávat. Neodvolat. Už předtím přeci jednoho odvolal a Syrský ho zaměnil jako šéfa generálního štábu. Ale profesionální generálové, eh, kteří tam slouží, tak prostě ne. Oni eh se báli, že když tam nadelagují do velení generálního štábu někoho, kdo nemá ty zkušenosti, co má Syrský, že to bude ještě horší.

Takže i ti generálové, kteří nějak nejsou sympaticanty, jak bych řekl, nesympathizují s tím Alexandrem Syrským, tak přesto oni eh mu dali podporu. A víte, ten Zelenský si musí dávat pozor, protože postavit si proti sobě armádu nemůže.

No tak zase se snažil s Fjodorovem domluvit: „Že dobře, hele, my jsme tě tedy odvolali, ale víš co, já tě budu jmenovat radním šéfem nebo radním členem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny. Tím pádem budeš mít nad tím určitý dohled a tak dále."

S čímž Fjodorov zase nesouhlasil. On to nechtěl, protože on byl zvyklý na ty široké pravomoci. On na tom ministerstvu rozděloval, kdo co nakoupí a podobně, a měl nad tím perfektní přehled jak nad vývojem těch dronů, tak měl samozřejmě i přehled o jejich nasazování. Měl přehled i na to, jak reformovat, a doporučoval, jak reformovat ozbrojené síly, což by teda mohl i jako člen národní bezpečnosti a obrané rady. Jo, takže on víceméně odmítal přímo tyto funkce a chtěl eh prostě, že buď bude znova jmenován ministrem obrany, nebo odchází z týmu Zelenského. Jo, takže když si to vezmete, takže vojáci nakonec podpořili Syrského.

Syrský sám osobně není populární mezi nimi, navíc on je velice tvrdý. Vůči jeho má dokonce vlastní vyčleněnou jednotku, kterou řídí a posílá. Víte, vždycky jsme překvapení, že třeba se řekne, že v Konstantinovce není, Konstantinovka nebyla obsazená. Přece tam jsou fotografovaní vojáci, kteří tam jsou s ukrajinskou vlajkou, vyvěsil ji a tak dále.

Problém ale je to, že už to Rusové začali dělat tak, že protože oni vysílají tu vlajku online, tak oni to začali dělat tak, že odchytili a hned jim dali do ruky ruskou vlajku a víte, hned vyveš tu ruskou vlajku a my tě taky odvysíláme, jo, protože eh ten Syrský, aby z hlediska potřeby Zelenského politiky, aby mohl Zelenský dokazovat, že však vidíte, že odolávame Rusům. Proto vy jako Evropa a Američani nám můžete důvěřovat. My ty zbraně užíváme velice dobře. Ty Rusové nepostupují, to není jenom jejich propaganda a tak dále.

Tak vlastně těmito bych řekl jakoby dvojkami, které pronikaly, ale oni pronikali díky tvrdému řízení právě toho Syrského, který byl nekompromisní a on hnal ty vojáky, kteří mu byly přímo podřízení. Tak jak jsem vám já říkal, má svoji jednotku, tak prostě on je uměl hnát i do situací, kdy prostě by museli obětovat eh své životy. A proto on má přezdívku v té ukrajinské armádě „Řezník." Jo.

A po těch všech šarvátkách, kdy to stále ještě nebylo vyjasněné a už se mělo tedy nějakým způsobem eh řešit ta politická situace, tak nakonec eh byla premiérka odvolaná. Jo, to byla Svirdenko. Julia Svirdenko. Nikdo neví pořádně, proč jí Zelenský odvolal, ale asi musel, protože přitom ona byla velice kvalitním, výkonným pracovníkem ukrajinské vlády, že jo. Neměla politické ambice na nějaký prezidentský úřad. Nechtěla ani vydělávat politický kapitál na svém postu, jo.

Někteří jako tvrdili, že byla málo aktivní a že málo myslela strategicky, ale to bylo právě to, že nebyla aktivní a neměla ty ambice politické, a takhle to vyloženě vyhovovalo tomu Zelenskýmu, protože on nepotřebuje, aby někdo vedle něho získával body na ten trůn.

A takže vlastně proto navrhl jí odvolali a navrhli pod tlakem události nového premiéra, který se jmenuje Sergej Korecký. Tento Sergej Korecký je právě z té líhně jako ten Fiodorov, z té skupiny toho kvázi Aspen, kvázi odchovanců.

A teď když si to uvědomíte, že posiluje tahlecta skupina lidí, to je něco jako u nás, co probíhalo, tak vlastně ten měl dát dohromady vládu. Teď vlastně i ten postoj toho Fiodorova mu to nezjednodušil. Fiodorov si kladl podmínky takové, které nebyly přijatelné pro Zelenskýho. Zelenský zase potřeboval toho novýho premiéra a do toho přišly právě ty Majdany.

Víte, když byl Fjodor Fiodorov odvolán, tak hned na to se v sítích objevily výzvy, vlny informací, které vyvolávali lidi na demonstraci s heslama a tak dále. Bylo i napsáno, s jakýma heslama si je napsat na kartonové krabice. Proto to Ukrajinci nazývají, že jsou to demonstrace kartonových krabic.

A vlastně oni vyšli a hned prostě byli proti odvolání federála, aby ho vrátili, že to je geniální ministr obrany, že je moderní, že je progresivní.

A tohle se tam objevovalo. Bylo zajímavý, že ani jedna demonstrace si neklacíla na nějaké politické cíle, ale pouze osobní záležitosti na základě právě těch sorošovců.

Ty demonstrace jsou něco podobného, jako je u nás milion chvilek. To jsou demonstrace, které jsou organizovány různýma nadacema.

Když si vzpomínáte, podobná demonstrace byla a ten Národní kontrolní úřad jako bezpečnostní, kterej nepodléhá prezidentovi. Zelenský ho chtěl strhnout pod svojí pravomoc, aby ho mohl řídit, tak tehdy taky oni vyšli do ulic.