Vice President JD Vance Delivers Remarks at The Foundry School

[hudba] Čas od času dějiny nabízejí národu volbu.

Driftovat nebo stavět.

A čas od času [vykašlává si] to nabízejí národu vůdce, který inspiruje lidi, aby odmítli ty, kdo driftují, a stavěli odvážně a s důvěrou v budoucnost.

Jeden z našich hostů dnes ráno je syn kubánských uprchlíků, muž, jehož rodina uprchla z režimu, který zabavil všechno, a který vyrůstal s vědomím v kostích, že svoboda a prosperita nejsou dědičné.

Jsou bránány a jsou stavěny.

To dědictví ho ujasňovalo.

A dalo mu něco vzácného ve Washingtonu: vzpomínku na to, co to stojí, když země ztratí svou budoucnost.

Dvě dekády v Senátu Spojených států varoval nás.

Varoval nás, že jsme si vyměnili naši průmyslovou základnu za iluzi levného množství.

Varoval nás, že dodavatelské řetězce se staly zbraněmi namířenými na nás.

A letos v Mnichově v řeči, která bude studována generace, řekl to, co si netroufal říci žádný ministr zahraničí: že deindustrializace byla volbou a že reindustrializace musí být nyní naše.

Vyzval volný svět, aby nejen bránil západní civilizaci, ale aby stavěl nový západní věk.

Pod vedením presidenta Trumpa proměnil tuto vizi v politiku, obnovujíce americkou ekonomickou sílu jako základ ekonomické moci a připomínajíc světu, že arzenál demokracie nebyla nikdy metafora.

Byla to fabrika.

Je to státník, patriot a hnací síla za nejdůležitější obnovou americké ekonomické diplomacie od druhé světové války.

Dámy a pánové, prosím, přivítejte 72. ministra zahraničí Spojených států, ministra Marca Rubia.

[hudba] Děkuji.

Děkuji.

Děkuji vám všem, především za to, že jste tady dnes.

Děkuji.

Jacob Hellbert odvedl fenomenální práci.

Všichni v našem ministerstvu odvedli skvělou práci, a jsem velmi pyšný na práci, kterou ministerstvo zahraničí vkládá do těchto a dalších iniciativ.

Jednou z věcí, kterou jsme opravdu chtěli udělat během našeho pobytu zde, a jedním z důvodů za mnoha reformami, které jsme podnikli, je umožnit nám mít ministerstvo zahraničí, které se může pohybovat rychlostí relevance—což je něco, co jsme říkali po celou dobu.

Teď se to stalo skoro klišé, ale opravdu je to důležité, protože světové záležitosti se pohybují tak rychle.

Ekonomický vývoj se pohybuje tak rychle, a mnohem z toho je internacionalizováno a obsahuje to, co děláme po celém světě také.

A proto jsem velmi hrdý na všechny v ministerstvu zahraničí a na veškerou práci, kterou dělají, aby byli součástí této iniciativy, spolu s našimi partnery a dalšími agenturami, protože toto je opravdu meziagentúrní výzva, kterou čelíme.

Jaká je výzva, o které jsme zde dnes hovořit?

Dovolte mi to říci takto.

Myslím si, že jsme v této zemi udělali hroznou chybu před ne tak dávným časem, pod lidmi, kteří byli v té době odpověďí, zvláště na konci studené války.

A byla to myšlenka, že schopnost něco vyrábět už nezáleželo a bez ohledu na to, kde byly věci vyráběny, měly být vyráběny na nejúčinnějším místě za nejnižší možnou cenu.

To znamenalo více zisků pro společnost, nižší náklady pro spotřebitele, a tím by svět fungoval.

Byla tu tato fantazie, opravdu, že se celý svět stane svobodným podnikáním a demokraciemi a všichni by vypadali jako my.

Narazila na realitu—realitu, že to není to, jak lidské události vždy fungovaly.

Národní stát na věci ještě záleží.

Nacionalismus je pořád skutečný.

Národní hranice pořád záležejí.

A země se budou vždy chovat v souladu se svým nejlepším zájmem.

Ale výsledkem je, že to deindustrializovalo Ameriku.

Ztratili jsme naši schopnost a naši kapacitu vyrábět věci.

A ne jen velké věci, ne jen druhy velkých strojů a věcí, které normálně identifikujeme s průmyslem, ale dokonce i některé z nejzákladnějších součástí, které jsou nezbytné a které podpírají ekonomický život, zvláště v 21. století.

A před pár lety jsme se probrali do reality, že jsme jako národ náhle nebezpečně závislí na jiných národech na všech možných věcech, které potřebujeme—ne jen pro naši ekonomickou vitalitu, ale v mnoha případech pro naší národní bezpečnost a pro naši samotnou existenci jako prospívajícího národního státu.

A tak nyní jsme zapojeni do tohoto úsilí po celé linii, aby se pokusili obrátit tyto chyby.

A bude to práce více administrací, ale začíná tady a začíná nyní s touto, která dostává pozornost na nejvyšších úrovních.

Jedním způsobem je jen základní ingredience, které do všeho tohoto jdou.

A to je důvod, proč jste viděli takový fokus na přístup nejen ke kritickým minerálům jako k surovině, ale také ke schopnosti je zpracovávat.

Ale druhy musí být schopnost opravdu znovu vyrábět věci.

A musíme pochopit, že reindustrializace, že průmyslová činnost 21. století, bude vypadat jinak, než to vypadalo v 20. století.

Bude to vyžadovat mnohem více dovedností.

Bude to vyžadovat nejen to, že naši pracovníci budou muset být lépe vzděláni v tom, co dělají, ale v mnoha případech, vzhledem k vývoji a rychle se měnící dynamice moderního světa, se mohou muset v průběhu své kariéry přeškolit vícekrát.

Jedním z klenotů v koruně, které pohánějly americkou inovaci a nakonec pohánějly americký ekonomický vliv a moc po celém světě, bylo naše vysokoškolské vzdělávací systém.

Vyprodukoval mimořádný výzkum.

Vyprodukoval mimořádné průlomy.

Myslím, že smutnou součástí je počet věcí, které jsme inovovali nebo vytvořili, ale pak se vyrábějí někde jinde.

A tak si myslím, že v 21. století je toto partnerství s vysokoškolským vzděláním důležité.

[hudba] A je důležité ze dvou důvodů.

Především, proč vymýšlet nové kolo, když už máme kolo?

Stačí jen přeměnit to kolo tak, aby se z něj stalo místo, kam jdou pracovníci americké 21. století, aby získali dovednosti, které potřebují k úspěchu.

Ale myslím si také, že je důležité pro vysokoškolské vzdělání, a máme zde dnes některé skvělé partnery, kteří jsou již součástí této iniciativy, a samozřejmě chceme, aby se toto partnerství rozšířilo o další školy.

Ale myslím si také, že je důležité pro vysokoškolské vzdělání, protože stále více mladých Američanů si klade otázku: Je vysokoškolský diplom stojí za to?

Stojí za to vysokoškolská cesta?

protože musíme si půjčovat peníze nebo musíme utrácet peníze nebo musíme dělat všechny možné věci a nakonec dostanu diplom a vše, co ten diplom dělá, je buď A, že mě kvalifikuje na další diplom, nebo B, nemusí vůbec vést k práci, která by se lišila od té, kterou bych si mohl najít jinak.

A myslím si, že toto na to navazuje, protože se jedná také, kromě toho, že je to dobré pro naši zemi, o příležitost říci studentům: "Pokud sem přijdeš a budeš chodit do školy a budeš následovat toto učební plány, odejdeš odsud nejen s papírovým osvědčením, ale s dovednostmi, které tě činí okamžitě zaměstnatelným na dobře placeném místě, na místě s dlouhodobou stabilitou."

A tak je toto partnerství kritické, protože doufám, že to znamená, že symbolizuje — a nejen symbolizuje, ale doufám, že to je důkaz — jak vláda spolupracuje s vládou nezávislými subjekty, jako je náš systém vysokoškolského vzdělání a soukromý sektor.

Kombinace těchto tří pilířů: soukromý sektor, který potřebuje pracovníky a ví, co od pracovníků potřebuje; systém vysokoškolského vzdělání, který může mladé Američany vybavit dovednostmi, které potřebují k vyplnění těchto míst; a vláda, která zajišťuje nejen to, že funguje jako sbíhající těleso, ale zajišťuje, že naše vnitrostátní politika odráží tyto priority.

Tyto tři pilíře, které pracují společně, nás vedou k tomuto výsledku, který chceme, a je to velmi důležité.

Takže si myslím, že dnes je skvělý způsob, jak to odstartovat.

Již máme skvělé partnery.

Doufáme, že přitáhneme další.

Chci vám všem poděkovat za to, že jste na tom součástí.

A poslední věc, kterou chci o tomto říci, je, že chápeme, že aby to fungovalo, toto není dvouletý projekt.

Toto není projekt na dva a půl roku.

Toto je projekt, který bude vyžadovat udržování na dlouhodobou dobu.

Více amerických administrací to bude muset učinit prioritou.

Proto je tak důležité, abyste viděli důkaz, že na nejvyšších úrovních naší vlády nyní a v budoucnosti máte tento závazek.

A proto je pro nás vzrušující mít tady dnes místopředsedu, aby o tom hovořil, protože důkaz není pouze důležitost, kterou této iniciativě dává tato administrativa, ale naše uznání, že se jedná o otázku, která bude vyžadovat dlouhodobou a trvalou pozornost.

Toto musí být snaha, která bude pokračovat beyond příštích dvou let.

Musí to pokračovat na generaci.

A myslím si, že přítomnost místopředsedy tady s námi dnes je důkazem tohoto závazku.

A tak bych teď rád představil a přivítal na pódium zde v Institutu míru, krásné budovy, kterou Státní oddělení velmi využívá.

A děkujeme vám všem, že jste přišli.

Místopředseda Spojených států amerických, JD Vance.

[hudba]

Děkuji vám všem, že jste tady, a zvláště děkuji Jacobu Hellbergovi za to, že to úžasné věci sestavil, a Marcovi Rubiovi za podporu a umožnění, a děkuji vám všem, že tady jste, abyste to podporovali, aby bylo možné to rozjet.

Myslím, že Marco řekl spoustu věcí, které chci opakovat, a to je zaprvé, že potřebujeme, aby průmysl a vláda a vzdělávací instituce spolupracovaly, aby něco jako toto mělo smysl.

Když mě Jacob požádal, abych mluvil na této akci, on a já jsme se o tom bavili velmi dlouho.

Věděl jsem, že se na tom dlouho pracuje, ale řekl jsem: "Přijdu a budu mluvit, jen když nedovolíte, aby Michigan byl součástí toho, a když dovolíte, aby Ohio State byl součástí toho." Takže jsem velmi hrdý, že máme Ohio State v popředí spolu se Stanfordem, Penn State a několika dalšími vynikajícími univerzitami.

Chci říci s veškerou úctou k našim přátelům v Michiganu, myslím, že je to úžasný soubor lidí, institucí, podniků, myšlenkových vůdců a podnikatelů, které jsme shromáždili, aby to bylo možné.

A dovolte mi, abych nastínil několik základních principů, o kterých si myslím, že budou opravdu formovat práci, kterou vy všichni děláte, ale především práci, kterou děláme v Trumpově administrativě.

Princip číslo jeden tedy zní – měl bych říci – průmyslová bezpečnost je národní bezpečnost.

Naučili jsme se během posledních pěti, vlastně posledních šesti, posledních dvaceti nebo třiceti let, že pokud Amerika nemá dostatek soběstačnosti v průmyslu a výrobě, naši nepřátelé ji mohou zneužívat a to naši zemi velmi oslabuje.

A někdy to ani není proto, že by naši nepřátelé to zneužívali.

Někdy je to proto, že vypukne globální pandemie.

A myslím, že všichni my v této místnosti jsme měli zkušenost s někým, kdo během éry COVID potřeboval elektívní chirurgický zákrok, potřeboval něco udělat v nemocnici, někdy dokonce pohotovostní chirurgickou operaci, ale ta byla zrušena, protože jsme v Spojených státech nevyráběli dost zdravotnických plášťů a zdravotnických masek.

Přerušení dodávek, která se stala během éry COVID, vlastně usnadnila našim občanům, našim lidem získat zdravotní péči a zdroje, které potřebují, protože jsme doma nevyráběli dost takových věcí.

Jediný způsob, jak to napravit, jediný způsob, jak to napravit, je znovu industrializovat Spojené státy americké.

A to mě přivádí k principu číslo dva.

Nemám nic proti financím.

Nemám nic proti službám.

Samozřejmě, že jsou to velmi, velmi kritické části naší ekonomiky.

Ale existoval tam princip – myslím, že v podstatě lež – který říkal, že západní ekonomiky by se transformovaly z ekonomik založených na výrobě na ekonomiky postavené na financích a službách.

A realita je taková, že potřebujete všechny tyto věci.

Potřebujete samozřejmě zdravý finanční sektor, abyste dostali investice do správných průmyslů, do správných společností, aby podporovaly úžasné podnikatele, z nichž některé máme tady dnes.

Ale nemůžete vést ekonomiku čistě na základě služeb a financí.

Musíte mít základ a ten základ bude vždy v tom, že něco vyrábíte.

A to je samozřejmě to, co je výroba.

Tento princip skutečně podpírá, řekl bych, všechny ekonomické politiky Trumpovy administrativy.

Jsme v Donald J. Trump Institute of Peace.

A myslím, že věc, na kterou bude Donald Trump právem pamatován, je, že vzal Ameriku z dvoustranného konsenzu, který existoval ve Washingtonu, ale ne v srdci naší země, že bychom mohli mít ekonomiku bez výroby dost našich vlastních věcí.

A řekl: "Budeme to měnit.

Budeme znovu investovat do amerických pracovníků.

Budeme znovu investovat do amerického průmyslu.

Budeme používat jak mrkve, tak hůl.

Před zhruba půldruhého roku jsme měli schválenu daňovou legislativu, na kterou jsme velmi hrdí, která dává mnoho pobídek podnikům k investicím kapitálu, k nákupu kapitálového vybavení, k opětovné investici do jejich průmyslů způsobem, který možná dělali před třemi nebo čtyřmi lety ne.

Ale jsme také ochotni, jak prezident prokázal, použít mrkev a říci jiným zemím a dokonce i našim vlastním společnostem, že v rozsahu, v jakém investujete ve Spojených státech amerických, v rozsahu, v jakém stavíte ve Spojených státech amerických, budete odměněni a najdete si partnera v americké vládě.

Ale v rozsahu, v jakém jste se snažili přesouvat americká pracovní místa do zahraničí, v rozsahu, v jakém jste spoléhali na křehké a vlastně nepřátelské země pro naše dodavatelské řetězce, pak nebudete odměněni vládní politikou a nenajdete si přítele u prezidenta Spojených států nebo u nikoho jiného.

To, myslím, je princip číslo dva.

Princip číslo tři – měl bych říci – je velmi důležitý, že nejde jen o nativní americký průmysl a nejde jen o investice do amerického průmyslového srdce.

Jde také o investice do amerických pracovníků, a to je podle mě místo, kde je práce nadace nejdůležitější a bude nejdůležitější v nadcházejících letech.

Existuje kniha, která mě fascinuje, částečně proto, že hrdina příběhu pocházel z podobné části země, ze které jsem pocházel já, jmenuje se Rocket Boys.

A Rocket Boys se později transformoval do úžasného filmu jménem October Sky.

Pokud máte děti, je to úžasný rodinný film, protože v něm je něco pro dospělé a také něco pro malé.

Ale v podstatě je příběh takový, že vezmete dítě z venkovské Západní Virginie, dítě, které nemělo příliš zjevných vyhlídek.

Jmenoval se Homer Hickham.

Byl to skutečný inženýr NASA.

Ale protože jsme měli prostředky a investice v amerických komunitách, protože jsme měli učitele, kteří tomuto dítěti skutečně věřili, když mu nikdo jiný nevěřil, měli jste dítě, o kterém si nikdo nemyslel, že by se kdy mohlo stát raketovým vědeckým pracovníkem, a přesto se z něj stal inženýr NASA, protože jsme v něj investovali, věřili jsme v něj a věřili jsme v možnost amerického talentu, dokonce i amerického talentu, který mohl být trochu hrubý diamant.

Nepředpokládali jsme, že každého, kdo měl v patnácti letech vše vyřešené, můžeme odpsat.

Investovali jsme do našich dětí a investovali jsme do jejich nástrojů.

Investovali jsme do jejich talentů a snažili jsme se najít ty hrubé diamanty, aniž bychom věděli, že někteří z nich možná—možná nebyli určeni k tomu, aby se stali inženýry NASA—ale někteří z nich byli.

A myslím si, že to je nakonec to, o čem je ta kovárna.

Pokud si představíte směr vysokoškolského vzdělání za posledních dvacet, třicet let, vzkaz, který jsem dostal, když jsem studoval na Ohio State a pak na Yale Law School, byl: pokud chcete vydělat spoustu peněz, pokud chcete mít opravdu dobrou kariéru, jděte do práva, jděte do financí, jděte do bankovnictví.

To bylo vše.

Možná jděte do technologií.

Ale myslím, že to, co děláme s touto kovárnou, je to, že říkáme další generaci amerických podnikatelů, inženýrů a jen skvělých dětí, že existuje budoucnost—jak finanční budoucnost, ale také budoucnost v důstojnosti toho, co budete dělat každý den—skutečně stavěním věcí, vedením nejen týmů bankéřů, ale týmů výrobců a týmů elektrikářů.

Posíláme vzkaz všem americkým dětem, jak na úrovni vedení, tak těm pod nimi, že věříme v to, že se věci budou opět vyrábět.

A dáme vám nástroje, vzdělání a networking, aby jste to zvládli.

Děti, které se budou podílet na těchto kurzech, nebudou pouze poslouchat přednášky od skvělých lidí.

Také se budou učit na implicitní úrovni, že toto je země, toto je instituce—ať už je to Ohio State nebo Stanford—která věří v budoucnost výroby ve Spojených státech amerických.

A také se budou navazovat kontakty se svými akademiky, se svými profesory, s lidmi v průmyslu, se svými kolegy v učebně.

A všechno to bude posílat vzkaz—dostával jsem před třiceti lety, dvaceti lety—jděte do financí, jděte do technologií, jděte do práva.

Vzkaz, který budou tyto děti dostávat, je, že tam venku existuje mnohem širší sada horizontů.

Pokud chcete být právníkem, to je v pořádku, ale můžete také jít a něco vytvořit, a existuje pro vás budoucnost v tom, že budete něco vytvářet, a dáme vám nástroje, aby jste to zvládli.

A to mě přivádí k mému poslednímu bodu.

Tolik toho, co je na kovárně úžasného a toto úžasné logo za námi—miluju tuto věc—je to, že to bude dělat něco konkrétního a omezeného.

Dá opravdu chytré děti do místnosti s dalšími opravdu chytrými dětmi a budou tam podnikatelé a budou to akademici, kteří si dělají starosti o budoucnost americké výroby.

Budou se učit zajímavé věci tím, že budou sedět v učebně spolu.

Ale myslím, že důležitější věc je signál, který to posílá.

Nejen dětem, které budou sedět v učebně, ale všem nám, průmyslovým lídřům zde, lidem, kteří doufejme si něco vezmu z toho, co řekli Jacob, Marco a já, totiž že musíme znovuobnovit naši zemi a nemůžeme to udělat bez reinvestování do amerických pracovníků.

Uh, jedna z zajímavých věcí je, že jsem se spřátelil s Mikem Rowe, tím klukem z Dirty Jobs, a má tento úžasný podcast, ale také hodně pracuje na té myšlence: proč máme tolik lidí se stovkami tisíc dolarů vysokoškolských dluhů, ale nemají dovednosti potřebné k účasti na tom, co si myslím, že je začátek výrobního renesance ve Spojených státech amerických?

A odpověď je, protože jsme řekli spoustě dětí—ať už to byli skvělí děti na úrovni PhD, nebo to byly děti, které jen chtěly mít dobrou práci—řekli jsme jim, že pokud pracujete rukama, to bylo méně.

Zatímco pokud jste seděli u počítače, to byla práce budoucnosti.

To byla prestižní práce a byla to práce, za kterou jsme vás finančně lépe kompenzovali, než kdybyste pracovali rukama.

Ale myslím si, že to, co by všichni z nás měli dělat—a začíná to v metalurgii—ale myslím, že se to týká každé instituce, kterou reprezentujete, každého dítěte, se kterým přicházíte do styku: práce rukama je velmi důležitou součástí budoucnosti.

A myšlenka, že pokud pracujete rukama, nepoužíváte svůj mozek, je jedna z nejtupších věcí, které kdy americké vedení řeklo generaci amerických dětí.

Takže od prezidenta, viceprezidenta, ministra zahraničí a všech těchto průmyslových lídrů je naše zpráva pro americké děti: pokud jste kutilové, skvělé.

Pokud chcete pracovat rukama, skvělé.

Pokud chcete pracovat mozkem, skvělé.

Proč to neděláte obojí?

Protože budoucnost amerického průmyslu, budoucnost obnovy této země bude patřit lidem, kteří používají svou hlavu, své srdce, své ruce k vytvoření další generace amerických produktů, kterou budou vyrábět američtí pracovníci.

Vy stojíte v avantgardě a jsme rádi a hrdí na to, že vás budeme podporovat v každém kroku.

Nech vám Bůh žehná a děkuji vám, že jste mě pozval.

[hudba] Dobrý večer.