Válka je byznys a systém jedna velká iluze. Máme sílu změnit svůj život? - Tomáš Hajzler

Ahoj, vítejte u našeho nového dílu Havorů ze země >> s Tomášem Hajlerem. >> Ano. Je to nakladatel. >> Je to spisovatel. >> Ano. A >> dobrý člověk. >> Přesně tak. [smích] A >> máme tady jeho knihy. >> Ano. E když jsi řekl dobrý člověk, tak mi tady hnedka dobrý dobrý život, >> který vede dobrý život. >> Ano. My jsme tu knížku tady už jednou ukazovali a já s ní ještě několikrátám v průběhu tohoto povídání. >> A ještě máme dvě nové. >> Ještě máme dvě nové, které jsme od ně dostali. Ano. Eh eh >> půjdou na záchod. Kdybych k nám >> půjdu na záchod. [smích] Kdyby k nám někdy někdo přišel na návštěvu, tak eh u nás nejen poskytnete eh díky kompostovacímu záchodu hnojevo na naše záhony, tak zároveň můžete tam pohnojit i svou duši přímo na té toaletě tím, že si přečtete tyto nádherné knihy, které už se nám nevejdou do Marinkotky, tak proto odcházejí na toaletu. Tomáš je výrazná osoba na tom českém internetu e i na svém Instagramovém profilu, kde občas sdělí zajímavé myšlenky. A já jsem si dovolil eh vlastně Tomáše trošku vyspovídat i na základě jeho těch myšlenek, které on sdílí a trošku se podívat hloubš, o čem jsme si povídali i to předchozí povídání. To znamená, je to takový pokračování, ale víc jsme se do toho pustili jako do toho kapitalismu, do tý demokracie, do té iluze těch voleb, do eh toho Green Dealu a další takovejhlech věcí. Ano, zároveň jsme moc chtěli poděkovat všem, kteří tady u nás byli ještě před chvílí na této lavici. >> Ano. >> Eh, našim jakoby těm návštěvníkům eh skvělým, úžasným, kteří nezmrzli v našem TP a až do rána jste koukali na hvězdy. E, bylo to úžasné, bylo to krásné, bylo to takové komornější, bylo nás tady osm, sedm, osm tak nějak. >> Takže jsme si to všichni moc užili a teďka tento týden nadcházející budeme balit TP. Ano, budeme týpy, >> aby mu nebyla zima. >> Ale já jsem ještě chtěl říct, jestli vás zajímá, jak vypadají u nás jako hvězdy, takhle jako co jsme pozorovali, tak teďka máte tu možnost se na to podívat, protože tam dáváme obrázek. >> Aha. >> A zároveň i zvečera. >> Ano, to je z večera. Aktuálně z večera a pak taky, jak vypadá i naše TP ještě předtím, než ho, [smích] >> když když ho sbalíme, tak samozřejmě nějak hoří naše TP, [odkašlání] obklepení hvězd a přírody. Tak ještě se chci zpátky dostat k tomu Tomášovi. Tak já jsem fakt moc rád, že eh ono to je někdy těžký říkat ty svoje názore názory, které úplně třeba nemusí korespondovat s mainstreamovou povahou >> nebo jsou i takové trošku e negativní >> někdy. Ano. >> Ano. Pak jsme rádi za to, že i když ty témata nejsou Tomášovi třeba úplně příjemná, je to i takové trochu kontroverzní tím, že se tam bavíte o Ukrajině, o Rusku a tak, tak jsme rádi za to, že eh se Tomáš do toho pustil a nebál se a děkujeme mu za to, >> děkujeme mu za jeho odvahu vůbec říkat svoje názory tady u nás. My vám mockrát děkujeme za veškerou podporu, ať je to tady někde na ten náš účet. >> Se spolu podílíte na naš spolu podílíte. Ano, se mě >> taky z >> bez vás by to nešlo. Nebyl bych, nebyli bychom tadyšlo. Ano. E, buy me cofe. A samozřejmě děkujeme vám za jakékoliv sdílení, děkujeme za zviditelnění, za to, že to odebíráte ten kanál, že se vám to občas někde zobrazí, i když YouTube prostě dělá někdy naschvály a nezobrazuje to. Eh, za to, že to, že, že komentáře, že nám píšete hezký komentáře. Za to jsme taky moc rádi, za takovuhle zpětnou vazbu. My teďka často jezdíme do orlických hor >> a tam si zhmotňujeme to naše [smích] to naše budoucí místo, >> to naše štěstí. Tak >> to naše štěstí. Tak >> ve formě nějakého místa. >> Hton. >> Ano. [smích] Kam se >> prosím vás, Hton znamená jako ano. >> Kam se přesuneme? Viď, Maxi? >> Já těšíš se? >> Já [smích] my jsme je na setkání frgal, takže Maximili dneska jako správný Valach jí frgal. A kdyby tady byl někdo z orlických hor a chtěl nás třeba jenom poznat, pozdravit nebo tam měl nějaké hezké zákutí na samotě, tak [smích] ví, kam nám napsat na >> Ahoj. >> Ahoj zavin@hovorzemě.cz. >> Krásný email. [smích] >> Ale jak jak jsem říkal, my si to tam jako hezky zhmotňujeme, takže nějak extra na to neto ečíme tlak vůbec víme, že >> vůbec netlačí. [smích] Víme, že se netlačí na věci. Tak vůbec netlačíme. Nemá se tlačit. Tak jo, >> budem se stěhovat. [smích] se tentokrát už jako já vlastně jsem ještě chtěl říct, že my máme jakoby v plánu natočit jako nějaký to povídání, že jo. >> Ano. E, nějaké povídání, takovej ten náš křiv, protože jsme si vědomí toho, že spoustu lidí eh nebo další máme další nové obecenstvo, který se neustále jako přichází, odchází, přichází, odchází, tak jsme se rozhodli, že určitě během prostě pár dnů dní natočíme nějaké povídání, jak jsme se ocetli v těch beskydech, jak jsme museli opusit. [smích] >> Spádl kolák. Ano. Spadnu ká. Tak >> ne, >> podej si ho. Takže něco určitě natočíme, jenom to eh už nějakou dobu to chystáme, ale ještě nemáme čas. Ale on se najde. >> Ano. O tom, jak jsme byli na tom našem milovaném místě, jak jsme se prostě ocitli tady e z toho místa, který jsme museli bohužel opustit. Osvětli jsme se tady v tom mezičase a teďka jak i následně si manifestujeme to nové místo v orických horách, které mimochodem máme moc velmi rádi. >> Ano. A je hezké, že jste na té cestě takhle s náma vlastně i svým způsobem. Hm. >> Že jo. >> Hm. >> Tak jo. Tímto vám moc děkujeme. My vám máváme. Užijte si hezkou neděli, užijte si hezký týden a zase se uvidíme >> pa >> v neděli. >> Ahoj. paá. [smích] >> My se teďka ptáme lidí, když k nám přijdou do maringotky, jak se mají, jak se máš? >> Vždycky vidím všechny ty úrovně, na kterých se nějak mám. Na individuální, rodinný, komunitní, společenský, světový. Takže čím eh jdu do většího detailu, tím líp se mám a a čím víc je to o světě, tak tím se mám hůř. Takže vlastně se mám tady skvěle a a tady nic moc. Na úvod tady toho povídání, tak mě hodně baví tvůj Instagram, takže doporučuju, dáme to do popisku videa. Pakliže nevíte eh o Tomášovi, že má Instagram, tak teďka to víte a můžete se na něj podívat a nechat se inspirovat, protože tam jsou někdy zajímavý, fakt jako zajímavý věci. Se mi velmi líbí a ten obrázek, já ho tady ukážu, e, kde [smích] je, kterej je například s Coca-Colou [smích] >> u nás. máš máš eh iluzi výběru, i když v zásadě taky jako v zásadě jakoukoli stranu u nás zvolíš, tak jo, když bych to připodobnil, když bych to dal přes svobodu, jo, tak vlastně všechny ty strany a teď zase mě moc to nesleduju českou politiku, je mi z toho spíš zle, takže možná se pletu, dva roky jsem to nějak moc se tím jako nezabejval, ale myslím, že všechny ty strany ti nabízej eh lepší kvalitu života ve věznici. Jo, někdo, někdo nabízí, že se prostě natřou stěny, někdo víc vycházek, někdo lepší zacházení ze strany dozorců, někdo řeší potraviny, jo, že tam budeš prostě mít jako výživnější jídlo třeba, ale není tam, my nemáme žádnou stranu, která by nabízela alternativu kapitalismu, eh alternativu vlastně vazelskýmu státu, eh, ve vztahu, že jo, k impériu. Eh, není tam nikdo, jako je třeba ten Mandani, nebo abych nesplet jeho jméno, v tom New Yorku. Mm. >> Jo, nebo e a zase nestudoval jsem detaily, ale linke teďka v v Berlíně, že jo. Prostě jako není tam strana demokratickýho socialismu, která by slibovala demokratizaci vlastně naší společnosti. >> Proč si myslíš, že tak snadno podíháme vůbec tady těmhletěm propagandistickým technikám a vůbec tomhle tomhlečemu? A kde vlastně vůbec jako začíná ta pravda jako taková? Jeden z úhlů je, že žijeme ve výkonnostní rychlý společnosti, která je nastavená eh zase dvě patra. Většina z nás jsme prostě pracující, >> eh, kdy >> musíš víc a víc pracovat, abys vlastně jako uživil svoji rodinu, abys neskončil někde pod mostem >> a proto nemáme čas a sílu studovat a přemýšlet. Proto vlastně proto se do nás tak snadno trefuje do těch víš jako >> prostě cílových skupin. >> Eh, vzdělávací systém. máš devět let nařízený povinný školní docházky, eh, která tě odnaučí přemejšlet, která tě nenaučí přemejšlet, která tě naučí brát ty před prostě e předložený pravdy. Jo. >> Další věc a a možná ta nejpodstatnější je, že žijeme v mocenský hierarchii, kde máš zase to druhý patro, já bych sem přidal ještě třetí. Nevím, jestli jsme o tom minule mluvili, ale mně to přijde jako jakoby jeden z nejpodstatnějších rámců pro cokolivi, že čemukoli chceš rozumět, tak je důležitý si uvědomit, že nežijeme v demokracii, ale v mocenský hierarchii, kde jsou lidi mocnější a a míň mocní. [frknutí] To znamená, že máš úzkou skupinu mocných, kteří rozhodují. To jsou v kapitalismu, to jsou ty, co mají kapitál, že jo, vlastníci. Mhm. >> Pak máš [frknutí] pomocníky mocných, eh, což jsou politici, herci, eh, novináři, všichni ty, co jako pamá učitele vlastně do určitý míry, který vlastně tam je důležitý, aby byli správně indoktrinovaní, aby nevěděli, že vlastně jako pomáhaj, aby věřili tomu, že vlastně ty věci jsou, jak jsou. A pak je běžný lid. >> Mhm. >> A teď cílem mocných je udržet a posilovat svoji moc tak, že zajistí eh čerpám z Voltra Lipmana. Mm. 19, veřejné mnění. Tehdy to vlastně poprvý pojmenoval >> výroba souhlasu, jakože snahou mocnejch je zajistit souhlas vlastně s příběhem, kterej kterej oni vyprávěj. >> A to proto, že my lidi vlastně pro nás je příběh lepidlo, to je to, co nás vlastně lepí dohromady. Hezky to vidíš na náboženství, že jo, křesťané, muslimové, eh, já nevím, dobře to bylo vidět i na těch covidech třeba jako lidi, který věřili tomudle, pak lidi, který věřili onomuhle, e, ukrajinská válka, další zase jeden příběh, druhej příběh a tak dále. >> No a a cílem je teda vlastně eh vysílat ty příběhy, správně vlastně jako komunikovat, postarat se vlastně formou celý tý školní indoktrinace, mediální indoktrinace. Proto tam má vlastně ta propaganda má klíčovej vlastně klíčovou úlohu v celým tom mixu toho, aby my jsme chápali ten příběh tak, jak ho máme chápat, abysme eh se chovali, jak se máme chovat, abysme nezpochybňovali to, že kapitalismus není demokracie, že jo, že abysme si mysleli, že je demokracie, abysme nenáviděli svoji historii. Víš, jak jak Orvel hezky pravil vlastně, pokud chceš ovládat lidi, eh, zajisti, aby nepochopili svoji historii, ideálně, aby jí nenáviděli. Proto vlastně tady, jak se říká, že jo, když já se tomu vyhejbám, spíš pravice levice, ale vlastně strašně moc tady je nenávisti na to, co jsme tady měli mezi lety 48 a 89. Hezky je to vidět třeba na takzvaných nezávislých médiích, jak se říká Český rozhlas, Česká televize. Kolik je tam >> kolik je tam příběhů o tom, jak vlastně eh jak moc se opakuje třeba eh zavraždění mlady Horákové, jak jak strašně moc vlastně tenhleten mikropříběh vlastně z toho všeho, co se dělo, tak tam máme vlastně toleto jedno jméno, který se furt omýlá. Jak moc se hovoří o všech těch eh hrdinech, který vlastně utíkali z toho zlýho systému eh na ten západ. příběh tadyhle toho a támhle toho, pak všechny ty, já nevím, hřebejkovy filmy o tom, jaká to byla pakárna vlastně, jo, vždycky se tam vytáhne vlastně jenom propagandisticky z celý tý vlastně skutečnosti se vytáhne jedna ta malá výseč a vlastně o tom je vlastně všechno, jo. Místo, víš, místo toho, aby tady vlastně došlo ke jako k nějaký reflexi toho, co to vlastně jako bylo, proč jsme to tady vůbec měli, proč proč vlastně po roce 48 jsme sem dostali ten sovětskej socialismus, proč zrovna vlastně u nás >> mám vlastně strašně špatný zkušenosti s těmletěma tématama, když se je snažím říct jednoduše, >> protože mají lidi většinou jako dost jasno, ale v podstatě >> jsem člověk, kterej vůbec, >> jak to chápu, já jenom to jako vyhodím, tak eh prameny, z kterejch čerpám Já a jakože zase žijeme v době, kdy jsme, kdy jsme nucený vlastně se doučit tu historii, e, jo, protože seš neustále konfrontovanej tím, jak to je ještě, když seš vlastně našeho ražení a víš, že nám je jako masově lhán a vlastně zjistíš, že že vlastně v novinách nejsou informace, ale že tam jsou cíleně především dezinformace, tak vlastně zasedneš k těm knihám, zasedneš k těm rozhovorům a vlastně studuješ. A jak já to chápu, tak vlastně Rusko a ještě já jsem postiženej tím, že jsem vlastně žil v Rusku, mluvím plyně rusky Rusku >> dva roky. >> Aha. >> 89, 90, 91. Mám tam přátelé, mám na Ukrajině přátelé. Jo, vlastně mám e západoukrajinský přátelé, východourajinský přátelé, mám ruský přátelé, takže vlastně to mám tak jako seskládaný. A i i proto vlastně mně to vede k tomu, abych jako ty věci nebral tak, jaky mně přicházej, ale abych abych si k tomu sed >> a v DNA eh ruský psché eh když to řeknu takhle jako škaredě, tak je vlastně strach z napadení ze strany Evropy a Japonska, protože byli opakovaně napadený evropskejma mocnostma od Napoleona třikrát Britové, dvakrát třikrát Němci, Finové, Poláci, jo, že tam vlastně A a tole si každej může vlastně zjistit, jo, googlit si to. Japonsko, že jo, >> Japonsko. Eh, třeba pro mě vlastně úplně nová informace, co mě, co mě nenapadlo, protože když se bavím s Rusama, tak vlastně v každý ruský rodině je nějakej příběh nějaký ztráty, že jo, věci, 27 milionů lidí oni ztratili v druhý světový válce a to vlastně si ještě každej pamatuje. Eh, takže každej ti to vypráví, jo, prostě děda, teta vlastně támhle prostě celá rodina v pytli a a tenhleten umřel prostě tadyhle někde u Varšavy. Tenhle umřel prostě na Slovensku, ten No, jako hrůza. Co si ale už nepamatujou většina, tak je to, co se dělo mezi lety 1918 a 22, o čemž se někdy mluví jako vo civilní válce nebo eh jak se to řekne, civil civil war. E, občanská válka. Občanská válka. A někdy se o tom mluví jako o revoluční válce. A to bylo vlastně v období, kdy bolševici, menševici, Rudý, Bílý, tak vlastně eh na na straně těch bílejch vlastně byly byla spousta různejch států. Eh, Japonci z z východní strany, eh Němci, zase Britové znova, Kanaďani, Američani, Čechoslováci tam byli. Eh jo. A a vlastně když když to studuješ, tak zjistíš, že to vlastně taky byl byl jako vpád evropskejch vlastně z toho pohledu. Teď nic neobhajuju, jen se snažím rozumět tomu, co se to tam vlastně jako děje a a zjišťuju, že tam vlastně je tenhleten strach z toho, aby vlastně jim ty především ty Evropani >> nerozbili vlastně tu obrovskou zemi, že jo, která vlastně svým způsobem je to jako zázrak, že oni to udržej všechno, všechny ty národy. A proto po tý druhý světové válce, jak to chápu já z těch zdrojů, všechny ty historiky, co jsem naposlouchal, tak tomu rozumím tak, že oni si tam vytvořili poom, co vlastně vytlačili ty nacistický Němce vlastně do toho Berlína, nějak se rozdělilo to Německo, tak chvilku tlačili vlastně na zá na ty, že jo, Američany, Brity a tak dále a aby eh bylo Německo neutrální. Pokud by bylo, tak oni nepotřebujou to východní Německo. Prostě necháme vlastně Německo být neutrální. Nebude to v Natu. Stejně tak Rakousko. Taky tu východní část Rusko okupovalo do roku 55, mám pocit. A a stáhli se poom, co eh dostali záruku, že Rakousko bude neutrální. My to nepotřebujem. Ale pak byl ten nárazníkovej pás těch vlastně dalších východožskejch zemí, kde část e si zesověti, že jo, baltský země a a část prostě dostala eh ten vlastně sovětskej komunismus >> jako vlastně nárazník, eh kde vlastně až až zatím je to na to, jo. Takže takhle já vlastně to chápu. E a přijde mi, že že tenhleten příběh, když se tady bavíme o tom, že jo, že příběhy nás spojují nebo rozdělují, >> tak zaprvý je to příběh, kterej bysme si rozhodně měli vyslechnout. Pokud chceš vyřešit konflikt, musíš, že jo, z psychologie musíš nevyhnutelně slyšet i i pohled toho druhýho. Nemůžeš. Je, jak dneska Ukrajina, Rusko, my vlastně ruskou stranu neslyšíme a slyšet nechcem, protože to je agresor. Teďka prostě >> vůbec nevíme, co oni říkají. Co si o tomhletom myslíš? Jako jestli je to normální vlastně neposlouchat i jako tu druhou stranu? >> No, je to normální z pohledů mocných. Pokud chceš udržet eh souhlas příběhem toho, že Rusko je agresor, který napad Ukrajinu a a to proto, že se chystá napadnout Evropu, tak pak nemůžeš ukázat tu druhou stranu, protože by se ti to začlo klížit přeci, protože oni by ti začli vyprávět něco jinýho. Oni by ti začli říkat, že se bojej. Vlastně by se ti snažili převyprávět ten příběh, co tak říkám já. A to a teď je to dlouhý, že jo, vlastně 2008 konference NATO v Bukurešti 2014, co se dělo od roku 2014, to všechno všechno víme, známe >> dohody, >> e, minský dohody, eh, Převrat, Victoria Nulend, všechny tydlety vlastně drobný detaily, kdy oni dlouho opakovali, oni myslím představitelé Ruska, ať už budem mluvit o Putinovi nebo vlastně jako nějaký širší skupině, tak říkali, hele, eh, rozšiřování na to na naši hranici jako fakt prosím vás prosím vás nedělejte. E a pokud už teda by se to mělo rozšířit eh na Ukrajinu a Gruzii, tak to jsou prostě to je momenty jako přesto fakt pak ne ne a to bylo něco, co vyhlásili v roce 2008, že jo, George George Bush. Eh, tak jenom kdybyme je začli poslouchat, tak vlastně se to celý sesype a a nebude se moc zbrojit a spousta lidí by přišla vo vozský peníze a a vo obrovskou moc, že jo. >> Já si pamatuju, já jsem viděl video z roku 2017, kde je John McCain e ještě s tím dalším da exmetem senátor americkej, kterj zemřel teďka nedávno, prostě da to je jedno. Flinheim, >> jo? Flinc Graham. Ano, to je on. Tak oni tam jsou dva a vlastně ještě tam je Porošenko. Porošenko a vlastně on se bav o těch zbraních a vlastně o tom, jak musej proti tom. To je jedno, >> kdo chce. Eh, >> a nebo možná ještě jestli můžu. Eh, já si já si myslím, že >> pokud ty chceš v životě nějak fungovat, tak máš eh nebo pokud chceš fungovat, máš vlastně na výběr ze dvou možností. Buď můžeš porozumět, rozum, e, něco pochopit, uchopit. >> Eh, v tom případě potřebuješ zapnout neokortexm, >> což znamená, že potřebuješ čas. Víš, jak se někdo říká, hele, počkej, počkej, já se musím zamysleto. >> Jo, že myšlení vyžaduje vlastně jako čas, prostor, který my nemáme, že my máme prostě vyplazenej jazyk, vyděláváme prostě, makáme, jedem, pak prostě a jak jsme oddělený, osamělí, tak potřebujem dopamin, jsme závislí, tak čumíme na ty Facebooky a na ty videa tam klikáme, lajky, jedem, jedem, jedem. A a vlastně jsme odsouzený eh k tý druhý cestě, kterou je souhlas nebo nesouhlas. takový ten rychleý limbický systém je štěrčí mozek, kdy jako jo, ty vole, to dává smysl, ty vole, co to kecá. Podle toho, co máme vlastně v archivu, jak máme ten mozek každej do určitý míry vymitej, tak teď ty vlastně vnímáš tu skutečnost v nějakejch e, že jo, metaforických resech dneska velmi rychlý útržkovitý videa, krátký vlastně proskenuješ příspěvek spíš lepší teda, když je to video, než nějaký psaní. A mozek velmi rychle říká:„Jo, jo, jo, dobrý, dobrý, dobrý." A nebo ty vole, se to kecá >> a jedeš. Bum, bum. Černá, bílá, černá, bílá. A to chceš, když seš mocný. Přesně tole chceš. Chceš tyhle lidi, který jedou a ty čím líp máš zmáklou propagandu a to je vlastně s pomocí ai dneska už vlastně jako snažší a snažší, tak ty lidi pak máš přesně, kde je chceš mít. Vis dnešní Evropa. >> No >> to vidíš. Já říkám, já teďka moc nepoužívám sociální sítě, >> ale z jednoho jedinýho důvodu, protože když to kdykoliv zapnu, tak tam vidím tu militarizaci tý společnosti a to, jak ty lidi se vlastně jako hádají mezi sebou a nejsou schopný eh nejsou schopný vlastně jako jakýkoliv eh jako normální jako debaty, slušné debaty. Upřímně se snažím k tomudle tématu nevyjadřovat, protože kdykoli se vyjádřím, tak tak dostanu strašný nenávisti. A bylo období, kdy mě nezdravili i lidi na ulici. Spousta lidí ze svýho starýho života vlastně se mnou přestala bavit >> jako mraky. Eh jo, že mě to vlastně v uvozovkách dost poničilo život vlastně vyjadřování se k, že jo, my jsme teďka v roce, takže to je teďka ta ukrajinská krize a a otázka gazy Palestiny po roce 23. Do tý doby to vlastně většině lidí bylo ukradený. Neexistovalo to jako kulturní válka v naší části světa zase tolik. samozřejmě trošku jo, protože eh islámský terorismus jako téma tady tady vlastně živěj naši mocní už nějakou dobu, ale až po roce až po říjnu 23 to začlo bejt jako veliký téma a je to jako nedělá mi to dobře, je to prostě, ale nemůžu si pomoct, chápeš? Jo, to je právě, že jako mluvili jsme o tom, ne? Já jsem, že jo, zapálil jsem školu, lhal jsem o tom, já mám prostě problém se lží. Já jsem prostě lhal, dostal jsem se kec mazec a já prostě, když jsem mi lže, mně to nedělá dobře. Plus osm let v propagandě, takže já vlastně jako se musím občas vyjádřit a nemám možnost pravidelnýho setkávání se zpřízněnejma dušema, tak to občas prostě napíšu na tu asociální síť, přesto, že vím, že to bude mít jako vlastně důsledky škaredý. No, ale zase si říkám, hele, někomu to jako třeba to někomu pomůže. >> Hele, proč oni vůbec takhle tlačí na tu militarizaci tý společnosti? Proč? Teďka to vidím, že jo, ten ministr zahraničí Polska Sikorsky, e, tady náš prezident. >> Kapitalismus musí růst. To je základní princip tohodle toho systému, kterým se ten systém odlišuje od všech předchozích hospodářskejch systémů. Musí růst. A základním živením růstu je konzum. To znamená, že lidem prodáváš, co nepotřebujou. Když se to vyčerpá a my jsme zase cyklicky ve fázi, kdy konzum přestává stačit a můžeme se bavit o tom, proč, co se tam děje, tak vždycky přichází válka. Válka je obrovskej nákop, protože máš zbrojení, máš obrovskou destrukci, máš obrovskou míru obnovy, eh máš obrovskou míru zakázek pro eh mý korporace. Víš, jako já jako mocnej. Eh, takže proto, proto, protože jsme jako jako v pytli, růst jde dolů, >> tak proto se válčí úplně jako úplně jako primitivně, jednoduše. >> A myslíš si, že bude jako fakt jako válka? >> [povzdech][vzdechy] >> Hele, když sleduješ, když sleduješ mocný, když sleduješ vývoj AI třeba, e, jo, že se, no, AGI, AI teďka, e, už i tady v naší kolonii se vlastně veřejně mluví o tom, že nás může AI smáznout. Užijme si poslední dva roky, jo, protože eh jo, že vlastně když to jako pak posloucháš, eh já nevím, jestli se tomu věnuješ, já radši ne, protože mi z toho je jako úzko, tak zjistíš, že že vlastně ty poslední úniky a a hacky různý ze strany AI [frknutí] eh znamenají, že oni se vlastně, že ta ta technologie se dokáže vlastně dostat do jakýhokoli lidskýho systému. >> Mhm. A problém v moderní společnosti je, že je všechno online. Voda je on. Možná ne tady u vás, jo, ale u nás doma je voda online. E elektř, no my elektřina, my když nemáme elektřinu, nemáme vodu, nevykadíme se, nenapijem se. Eh, eh, jaderný zbraně jsou online, jo, takže ono se ono to dokáže hacknout vlastně systém, eh, kde se spouštěj jaderný zbraně >> a to umí ta umělá inteligence, aby to uměla? Poslechni si nějaký ty poslední excesy, eh, jak se vlastně AI nabořila do nějakejch vlastně jako jako vlastně těch do systémů, do kterejch se nedá dostat. Normálně jako člověk se tam nedostane, AI se to podařilo už dneska 2026, jo. >> Eh, já nevím, do biologický laboratoře prostě je tam je tam strašně moc vlastně věcí, který který vlastně jsou jako opravdovou hrozbou. Ani nevím, proč o tom mluvím. Jak jsme se k tomu dostali? eh přes [smích] přes Ukrajinu a Rusko a přes přes militariza tý společnosti. Jo, takhle chci říct, jo. Takže vlastně když vidíš, že hele hele teďka ty hoši, který to vyvíjej, což je pár lidí vlastně, tak teďka oni vlastně mluvej o tom, že by potřebovali možná regulaci, jo. eh, Samman a a a ten týpek z toho Antropiku a Elon Musk, ale vlastně je to takový jako, že si to tam jako fičej sami a a vlastně kdo z koho kdo bude první >> a a že jim to jako je jedno, jo, mají ty svoje bunkry, skoupili si vlastně jako Havaj a Novej Zéland a a a makají na letech na Mars, aby si jako vytvořily svoje kolonie a nepozoruju tam, že by že by tyhlety asociálové měli nějakou starost o tom, co tady co tady vlastně vlastně jako jako bude a a pokud válka vydělává, ty jo, proč to proč to jako vždyť vdyť vlastně když když zase kdo se zajímá o detaily toho, kdo vlastně to financuje, eh to vlastně ukrajinský válčení ve vztahu k Rusku, >> Mhm. >> Tak to je jako z pozice americkejch elit jako ú, to je paráda přeci jako proč bys tole zastavoval ještě je to vlastně za oceánem, co se tě netýká. To zaplatí kluci z Evropy, víš jako >> popřípadě mi to z >> Takže já se já já nevím, moc si přeju, aby jako dost často dost často se podívám na média, já nevím, na Guardian Aljazíu, kde nejsou informace, ale dezinformace. E podívám se tam vždycky, jaká je ta oficiální léž, ale vždycky se tam podívám v nějaký jako skrytý naději, že tam bude něco jako jo, už prostě končí to, dohodli se. Nic, >> nic. >> Furt, furt to pokračuje. >> To je jako hustý v tom, že válka, která se mě vlastně vůbec jako se kterou já nechci mít nic společnýho. >> Hm. >> Protože bojuju proti sobě dva státy, který nejsou v NATO, ani nejsou jako nikde v Evropský unii nic. Tak prostě já, když tady si půjdu něco koupit, tak vlastně část těch peněz jde na to, že jo. Mně to přijde absolutně jako bizarní. jeli jsme kolem pumpy a dneska je první den takovej ten clvej strop a nafta, která byla za 52, je teďka za 46, >> že jo, jako kdo to platí. A a pak taky ještě je tam spousta vlastně jako mrňavejch detailů, proč ta válka je výhodná pro elity. Zase je myslím, že je důležitá vždycky připomenout si tu optiku těch mocných pomocníků a nás běžnýho lidu, který je potřeba vlastně tak správně jako nastavit, abysme kupovali ten příběh. Tak myslím, že podstatný je mít eh tydle všechny ty laciný Ukrajince, co tady jsou, co jezděj tady s Ubrama, rozvážej rozvážej ti rohlík a a uklízejí naše domovy a to je důležitý pro prostě pro prostě pro celej ten systém, že jo. Naša Úlova o tom hezky píše hrdinové kapitalistické práce. Ještě poslední a pak jdeme pryč od té Ukraj ukrajinskorské války. >> Děkuju. >> Eh, tak mě mě co mě jako dostalo, to byl první první týdny tý války, kdy byl obrovitánskej vojenskej kordon, který jel na Kyjev, jestli si to pamatuješ. Byly všude obrázky a pár kilometrů před Kyvem ten kordon vlastně jako zastavil a všude v médiích a jinde se psalo, že jim došel benzín nebo že nemají todle a todle, todle. Pamatuj si na to? Moc ne. >> Oni byli kousek od ky oni z toho bylo Ruska a já od tý doby mám takovj jako pocit, že tak jako Rusko to je jedna z jako ono se říká, že to má, že tam jako hromada šrotů, jo, jakože ty zbraně, ale oni mají tam přitom mají ty oračníky, že jo, mají ty prostě Tamary a prostě bůh ví co kdesi, že jo. To mají i vlastně jsou úplně nový techniky, který jsou, že jo. A nehledě na to, že tady se bavíme o nějakých 2000 jaderných hlavic nebo kolik [smích] prostě, já nevím ani jo. A přijde mi eh vlastně zajímavý, že ta válka se tam takhle dlouho jako vleče. A teďka si teďka teďka si dovolím, >> je to vlastně, když teďka si dovolím, jo, teďka no a teďka si dovoljím takovou jako markovinu a takovej takovou jako jako [smích] takovej konspirátor, jo, teďka v tuhle chvíli na chvilku, jo, tak jako jestli náhodou tady jako nechce někdo, kdo ovládá obě dvě strany vlastně, aby ta válka fakt trvala co nejýl. Jako >> generace mejch prarodičů prožila druhou světovou válku. Museli se k tomu nějak postavit, že jo. Pak rok 48, to samý. My žijeme v týhle době, taky se k tomu musíme nějak postavit. Takže jo, jo, pojďme, musíme. Hele, jak to jak jak to chápu? Já já to mám, hele, můj zase myslím, že když se bavíme vo o těhletěch tématech, o kterejch vlastně nikdo nic nevíme osobně, tak vždycky si myslím, že by stálo za to vyložit karty na stůl >> a říct si, jaký jsou tvoje zdroje a jaký jsou mý zdroje, z čeho ty čerpáš, z čeho já čerpám. Pak třeba zjistíme, že to jsou úplný blbosti, že že čerpáš z nějakejch prostě Facebookovejch příspěvků nebo sis poslech jedno video. >> Právě ne to jsou právě třeba Česká televize nemluvím k tobě, ale jako že se může stát, že že někdo vlastně tě přesvědčuje, jak to je a ty když by ses ho zeptal na zdroje a a on by teda byl ochotnej se o ty zdroje podělit. Většinou to vlastně skončí nějakou šarvátkou, že co si vůbec dovoluješ se ptát, >> tak zjistíš, že že vlastně čerpá z jiný studně, tím pádem pije něco jinýho, jo. Že že to jako nemůže bejt. No >> jasně. >> Hele, jáč o to tématu. Tak já chci možná ještě poslední eh pokud já mám pocit, že že se vlastně chci zorientovat v tomhletom tématu,