Turek: Život není buzerplac | Chuť moci #151

Já si myslím, že by se pan prezident měl chovat jako chlap a to úplně nedělá. V podstatě ze sebe udělal něco jako, nevím, jestli cestovní kancelář. Po cestě samozřejmě vytáhl z hořících aut nějaké děti a zachránil paraglidistů a já čekám, kdy nahoře bez pojede na medvědovi.

No, jakože život není buzr plac.

Jo, tak život není buzr plac.

[hudba]

Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu našeho politického pořadu podcastu Chuť moci, kde je s námi muž, kterého překvapivě nemusí představovat. Eh, možná nepřekvapivě, každopádně je to eh vládní zmocněnec Green Deal, pan Filip Turek.

Dobrý den.

Dobrý den, děkuju za pozvání.

Tak nemůžu začít jinak. My tedy natáčíme v den. Ono se to pak chvilku musí stříhat. Kdy vy jste vyhrál? Nebo možná nevyhrál, to už je na vás, jak to hodnotíte.

No prostě pan Petr Pavel, prezident, nepojede do Ankary, asi, ale podal kompetenční žalobu. Tak nejdřív, jak se cítíte v dnešní den?

No, cítím určitou sounáležitost s tou vládou a vidím, že ta vláda je pevná, že stojí při sobě, že pozice prezidenta může být jakkoli historická, dětinská, nemá to vliv na rozhodnutí vlády a premiéra, tak z toho mám velmi dobrý pocit.

Asi jste si všimli, že my jsme nepodali kompetenční žalobu, i když prezident evidentně ústavu porušil tím, že mě nejmenoval ministrem a prezident potom podává kompetenční žalobu za to, že nejede na summit, kde se má prezentovat pozice, za kterou on nezodpovídá a vadí mu, že tam jedou ministři a premiéry, kteří za tu pozici zodpovídají a kvůli tomu podává kompetenční žalobu.

Tudíž já si myslím, že by se pan prezident měl chovat jako chlap a to úplně nedělá. Dává tím najevo, že není politik, přestože je lídr opozice, což je docela zajímavá kombinace a myslím si, že mu to neprospívá.

Myslím si, že já jsem dřív o paní europoslankyni Nerudové říkal, že kdybychom ji neměli, tak si ji musíme vymyslet a poslední týdny a měsíce mám to stejné s panem prezidentem.

Jakože vám v něčím pomáhá?

No, myslím si, že nepomáhá této zemi, nepomáhá občanům, nepomáhá atmosféře, ale rozhodně on se pustil do tak zvláštního souboje, že my díky němu samozřejmě máme určité téma, které je velmi atraktivní. Myslím si, že to není úplně rozumné z jeho strany.

A nechybí vám tak trošku empatie?

Tak v tom, co všechno jsem prožil během dvou let v těch dvou kampaních, se empatie tak rozplývá celkově.

Jakože ji máte nebo už ji nemáte?

Že jsem se stal imunní. Samozřejmě, samozřejmě mi to nevyhovuje. Já bych chtěl mít hezké vztahy i s prezidentem republiky paradoxně, ale je prostě fakt, že on mým nejmenováním na základě z velké části již vyvrácených fám v podstatě odstartoval svoji kampaň na obhájení své pozice, která není prezidentskou funkcí jako takovou, ale je to prostě mise za Spojené státy evropské, za přijetí eura, za ztrátu naší svrchovanosti a za rozplynutí se v Bruselu.

To je jasná mise, kterou on naplňuje.

A ti jeho sponzoři, kteří draze platili jeho kampaň a velmi draze platí jeho současnou kampaň, když k tomu využívají peníze nás všech, tak se snaží tu misi splnit pan prezident v čele s tímto svým týmem.

No a proto mi ta empatie jaksi chybí, protože já vidím, že to opravdu není jenom nějaký rozbroj mezi vládou a prezidentem, který to myslí dobře a mezi zlou vládou v uvozovkách, ale je to tvrdá pozice toho, že on opravdu se snaží splnit za každou cenu tu misi, kterou jsem tady pojmenoval.

A my za každou cenu jsme normální národní politickou silou a vládou, která chce zachovat českou korunu, která chce zachovat svrchovanost, která chce Evropskou unii, která je složena z národních států, suverenních států, kde je zachováno právo veta.

No a ty super koncerny, kterým by vyhovovalo dávat tu výplatu těm českým montovnám rovnou v eurech, tak ty zastupuje pan prezident. No tak ať je zastupuje dál. My zastupujeme naše občany.

Já totiž jak já nevím, jak dlouho se to táhlo, tři, čtyři měsíce, zkoušel to s vámi po dobrém i po zlém, mi přijde.

Ne, ne, zkoušel to jenom po zlém. Mediálně dělal, že to zkoušel po dobrém, ale ty dopisy vypadaly tak, že se nahlásil na to, že někam pojede bez konzultace a tak dále. Nebylo to úplně podobné.

No, že jako jestli jste se nemohli trošku třeba nad ním, nechci říct slitovat, to bych si nedovolil asi, ale třeba ustrnout nebo si říct: dobrý, tak když tam tak moc chce, tak ho vezmeme.

Já myslím, že jestli byste neměli klid, neměli byste, aby on si najde jakékoliv téma, aby mohl být lídrem opozice a aby se mohl vymezit vůči vládě premiéra Babiše, aby se mohl vymezit vůči motoristům.

On v podstatě ze sebe udělal něco jako, nevím, jestli cestovní kancelář nebo jestli to je vyloženě reklamka nebo PR oddělení Pražský hrad.

Prostě on byl od momentu, kdy se dostal do své funkce, tak byl na 61 zahraničních cestách. Jenom za poslední dobu byl v Moldavsku, Ukrajině, Japonsku. Prostě asi opravdu jenom za naší vlády byl v Argentině, Chile. Tak najednou se setkává s Javierem Milejem, člověkem, který sloužil československé lidové armádě, a najednou se schází s Javierem Milejem.

Tak je to fascinující.

Jaké cizí slovo?

Co zítra, škaredé slovo.

Já jsem chtěl říct něco. Já už to někde zaznělo. Lampion se tomu říká, ale je to prostě někdo, kdo sloužil lidové armádě a najednou se setkává s Javierem Milejem.

Najednou já jsem byl, já nevím, v autoklubu a teď jsme řešili start tisíc mil československých, jako jestli bych tam neměl být u startu a oni tam někdo říká, on už se ale nahlásil pan prezident.

A GP2, že jo, teď najednou pan prezident tam fotí motorky a milion fotografů fotí, jak pan prezident fotí.

[smích]

Po cestě samozřejmě vytáhl z hořících aut nějaké děti a zachránil paraglidistů a já čekám, kdy nahoře bez pojede na medvědovi.

No.

Eh, no tak to jezdí ruský prezident, ne? Na medvědovi.

Tak mají stejné vzdělání, ne? Studovali obdobný obor, obdobnou rozvědku pod stejným systémem, ne?

Tak já mám pocit, že oni jako tu propagandu nastudovali stejně.

No.

No tak myslíte, že ta žaloba, co podal, kompetenční, že to je k jeho prospěchu, že to dopadne, jak si dokážete si představit, zahrajeme si takovou hru hypotetickou, když jsme prostě byli ještě, jako nedělali vážné věci politické, jo, jenom tak si zas zalaskujeme.

Jak si dokážete představit, že by mohl vypadat takový výnos Ústavního soudu pro jeho prospěch? Jako jestli by tam tak mohlo být napsáno?

Jak si dokážete představit, že by mohl vypadat takový výnos Ústavního soudu pro jeho prospěch? Jako jestli by tam tak mohlo být napsáno?

Jako, vemte pana prezidenta s sebou do letadla, to asi neklapne, že jo. To nejde, ne?

No.

No, já jako tomu nerozumím. Já si ani neumím představit, jak ta žalva bude napsaná a jak bude vypadat ten rozsudek.

Jo, ona teda byla už určitě napsaná před mnoha týdny.

No určitě, když to podali během jako pár minut, že jo.

No, jako eh já si opravdu neumím představit, že na základě toho, že je někde napsáno, že prezident eh reprezentuje Zeminavenek, takže na základě toho Ústavní soud prostě rozhodne, že jako ten orgán, který navrhuje nějakou misi, nějakou agendu a nějaké složení, jako té skupiny, která to hájí v té dané organizaci.

Takže to jako, že na základě této věty v té ústavě jakoby ten soud rozhodl, že teda ministerstvo příslušné, které tu agendu předkládá na vládu a předkládá, kdo tu vládu bude reprezentovat a tu pozici té vlády schválenou bude reprezentovat v té dané organizaci, na té dané akci a kdo na to dělá ty akreditace, že by jako najednou všem těm institucím ten Ústavní soud jako nařídil, aby dělali věci v součinnosti s tím, jak si dadahisticky vykládá právo hradní kanceláře.

Já nevím, že tam napsali.

No tak jako, protože jestli dobře vím, tak vy jste vlastně přijali usnesení vlády, ne?

Mhm.

Ve kterém se napsalo, že ukládá vláda ministerstvo zahraničí sestavit delegaci o určitém počtu osob za určité peníze, ne?

Myslím za milion.

Ano.

No jasně. Prostě ta, ta a to ministerstvo zahraničí určí členy delegace, schválí se nějaká pozice, že jo, a ti, co jsou nejzodpovědnější, logicky teda bývají určeni do té delegace.

Takže by vlastně ten soud musel říct, že asi to je jediné, co mě napadá — ruší usnesení vlády. Vydali nějaké předběžné opatření.

Vydá předběžné opatření a vyzývá vládu, aby přijala nové usnesení, ne?

No jak může ústavní... no jako teoreticky, ale mě by teda zajímalo taky rychlost, jestli to náhodou nebude nejrychlejší reakce soudu a nejrychlejší proces v historii českého soudnictví ústavního.

Jako že by si zkrátila lhůta na vyjádření žalované strany třeba.

Já si to neumím představit.

Já, já jako doufám, a teď teda ten humor trochu opustím. Ať to, já doufám, že ten soud bude... Ale s Huberem se to že je líp.

To je pravda, ale doufám, že ten soud bude rozhodovat jako standardně, jako realisticky, normálně.

Nepředpokládám, že když se potkal pan Baxa s panem prezidentem na milionu chvilek, že se tam už domluvili, jak to proběhne.

Jo, jako já doufám, že to má normálně standardní nějaký postup a že ten soud ze sebe neudělá to, co by jako hrozilo v těch, jako eh nejexotičtějších snech, co by ze sebe mohl udělat.

To, že absolutní většinu těch soudců samozřejmě jmenuje prezident, ale to neznamená, že ti soudci jako rezignovali na pozici soudce, že jo. Přeci jenom být ústavním soudcem je jako velmi vážená pozice.

Takže já předpokládám, že když opravdu dáme stranou ten humor a to, že teda předseda toho soudu opravdu jako reálně chodí na milion chvilek, tak což je jako absolutní bizár, jakože se tam ten člověk vůbec objeví a podle mě teda ho to úplně zbavuje jako jakékoli kompetence, ale není tam sám. Přeci jenom.

Tak si myslím, že většina těch soudců budou slušní, vážení soudci, kteří opravdu v té pozici jsou, protože mají ty a ty zkušenosti, to a to vzdělání.

Hm.

Doufám, doufám v to.

Tak uvidíte.

No, uvidíme všichni.

Každopádně já jsem teda rád, že jsme v dalším dějství, protože já jsem to říkal veřejně. Řeknu vám to teďka tak upřímně, řeknu to všem.

Mně to přijde bizarní úplně stejně, protože eh myslím si, že pro náš každodenní život, kdo pojede do Ankary, je šumák dost.

Jo, je to šumák.

No, jako pro běžného občana jako tohle divadlo je velký nadstandard.

Jako e to, že pan prezident Dětinsky trvá na tom, že pojede někam, kde má hájit pozici, s kterou vlastně ani moc nesouhlasí, kterou moc hájit nechce a na kterou nemá žádný vliv.

No a on z toho udělá takovouhle jako monster kauzu.

To je, to je podle mě jako pro běžného občana možná nepochopitelné.

Já jsem to dneska komentoval. Říkal jsem, že si myslím, že to jako chleba nezlevní, pohonné hmoty taky ne.

No a pravdou ale zůstává: je tady jedna nezodpovězená otázka.

Jo, já vím, že se obě tak, ale vy jste politolog, že jo, vzděláním.

Částečně jsem dělal politologii, ale mezinárodní vztahy jsem to dostal.

Já taky.

No, takže no, takže taky mezinárodní vztahy, ale měli jsme tam i politologii, tak jo.

Nejsme politologové, ale eh máme vztahy, takže třeba máme i makroekonomii a politickou ekonomii a tak, že eh. No, takže je tady jedna věc, která zůstala nezodpovězená, tak se vypravíme možná trošku do roviny spekulací.

Já se vás na to zeptám. Já jsem to nadhodil a pokaždé se mi dostalo úplně hysterické reakce z druhé strany, když jsem to nadhodil a nikdy jsem se nerozvěděl ještě otázku.

Jo.

A docela mě mrzí, že někteří z nás to nadhazovali, protože to podle mě legitimní otázka a nikdy jsme uslyšeli odpověď, kromě toho, že se mluvilo o tradici.

Jo.

Mhm.

Proč si myslíte, Filipe, nebo pane zmocněnče či poslanci... se špatně vyslovuje?

Nemůžu vám říkat Filipe?

Jo.

No, bude to jednodušší.

Bude to jednodušší, ať se jako tady eh odkašlání poslanče zmocněnče, smích, Filipe, jednoduše.

Takže eh proč si myslíte, zajímavě váš názor?

Já mám teorii, svou eh. Říkal jsem to dneska, jsem natáčel ráno podcast. Někdo se mnou natáčel, tak jsem tam odhalil trochu.

Jo, ale to to nechám bokem.

Eh, proč si myslíte, že tam tak moc Petr Pavel chce jet do té Ankary?

Dokonce i za ceny toho, hm, že by někdo mohl říct, že se až ponížil, že veřejně slíbil, že se neodchýlí od toho, co mu předepíše vláda, aby řekl: stačí mu tři minuty na neformální večeři, hlavně abyste ho vzali.

Proč si myslíte, že tak hrozně na to to dá?

Protože ještě trošku řeknu já. Kdybych byl v té pozici třeba, což nejsem. Tak já bych, kdyby se mi to dělo, tak já bych řekl: „Víte co, kluci, vy mě nechcete a dámy, tak jo, tak já nejedu, ale já vám udělám z života takový peklo ještě dva roky, co to mám jisté, že uvidíte."

Jo, bych třeba mohl říct, jo, nemusel, že jo.

Jo.

Hm.

Ale proč si myslíte, že takhle vehementně za ceny i toho, že veřejně slíbí, že se neodchýlí ani čárkou od toho, co mu předepíšete, aby řekl i za ceny toho, že podá kompetenční žalobu?

Ono se tomu říká teda odborně jako ústavní, jo, jako stížnost na postup, no.

Eh, proč si myslíte, že tohle všechno mu za to stojí, proč tam chce jet?

Já myslím, že to má tři roviny.

No, první je nějaké to vojenské ego a nepochopení parlamentní demokracie, že prezident není nad vládou, ale je spíš vedle, nebo je to ten poslední článek v tom systému a tak dále. Že pan prezident není ten generál, který by pod sebou měl ty poslance a premiéra a tak dále.

Prostě to je nějaké jeho jako úplně nepochopení.

To je si myslím tak první rovina, že on pořád žije jako v nějakém konceptu, eh, jako v příkazu. Buď ho někdo rozdává, nebo ho někdo plní a tak dále, a prostě neumí si představit, že je něco mezi, jo, že musí vzniknout mezi několika nějakými subjekty nějaká dohoda, která nakonec něco z ní vyplývá. Jakože život není buzáck plac.

Tak život není buzáck plac.

No, co se ale těžko asi vysvětluje někomu, kdo v tom vyrostl a je v tom celý život.

A prostě já jako člověk, který má k těm socialismu, národnímu socialismu, komunismu a ke všemu takovému velmi negativní vztah, tak mě vlastně lidé s tou velmi silnou vojenskou historií, která byla v nedemokratickém režimu, tak mě z toho není úplně dobře, jo.

A je blbé, když to člověku zůstane v povaze ještě tolik let po revoluci.

To je myslím ta první asi méně důležitá rovina.

Druhá je to, že on tím živí tu kampaň velmi špatně. Jako to, že mě nejmenoval ministrem, nejviditelnější tvář, která tam přivedla novou stranu, díky které ta vláda vznikla, že jo.

S tím samozřejmě souvisely ty momenty, kdy za ním stojí SPD, Piráti, prokazatelně stejní sponzoři a tak dále, kteří chtěli nahradit ten třetí nejmenší subjekt u Andreje Babiše, aby byly na těch ministerstvech, aby byly součástí vlády. Protože když potom člověk tu je nějakým způsobem u toho, jak se sestavuje vláda a vidí, co všechno se tam řídí, tak je jasné, že být běžným poslancem je pro někoho, kdo zažil být ve vládě, jako velká potupa.

No a tím posledním, třetím z mého pohledu je i to, že pan prezident strávil desítky let jako určitý potentát v rámci toho a má ty sponzory a především ty neformální jednání, ta neformální večeře, co je před tím summitem a tak dále. A ty neformální jednání jsou určitým symbolem pro zbrojní loby, pro určité sponzory, pro možná i nějaké velké hráče. Já nevím, koho, nevím, jaké velké si můžeme představit společnosti, které mají i dnes obrovský kapitál díky válce na Ukrajině a jsou jedními z nejbohatších firem. A je mi v podstatě jedno, jaký politik za ně bude kopat, ale každopádně potřebují, aby nějaký vysoký politik někde navazoval kontakt. A je to nějaká ukázka té pozice, že ten prezident si to vydobyl před tou vládou a že on je ten, kdo bude hájit to, že nesplníme nebo splníme v budoucnu nějaké závazky. Ale kdo na těch neformálních sezeních bude hájit určité zájmy?

Jakože tam chce prezident republiky kšeftovat. Chcete říct?

To nechci říct.

Tak to z toho, co jsi řekl.

Já jsem to řekl tak, abych to nemusel říct explicitně, ale myslím si, že za panem prezidentem je silná vojenská lobby, nebo respektive vojenský průmysl má silné loby, které skrze mnohé síly samozřejmě dostaly pana prezidenta na hrad a skrze mnohé síly se jej snaží na tom hradě udržet, aby obhájil ten titul. A oni chtějí, aby on byl ten, kdo tam je na těch neformálních jednáních. Protože, jak víme, člověk jako je premiér Babiš, není úplatný těmto silám. Ani by se s nimi pravděpodobně vůbec na nějaká témata nebavil a asi by tam prostě hájil mírové pozice, jak to premiér Babiš dělá všude.

Stejně tak, jak znám Petra Macinku, který je v podstatě pacifista, tak to je to samé.

A myslím si, že generál Žuna nebo pan ministr Žuna je také jako jiný level a jiný druh vojáka než je pan prezident.

Prostě ti vojáci mezi sebou mají také takové vlivové skupiny, které spolu ne úplně souzní vždycky.

Takže si myslím, že to je vyhraňování si nějakých pozic při těch neformálních jednáních. Protože samozřejmě NATO, jak jistě víme, je především ekonomickou aliancí. Je jako obranná vojenská, ale ve skutečnosti ekonomická, takže je potřeba tam domlouvat peníze a byznys.

Eh, jako že by byla na průměrnou výplatu, jo, nebo to ne. Ale tak, když vám někdo nasází miliardu do kampaně a vy nejste ekonom a do každého projevu natlačíte, že chcete euro, daň z nemovitosti a zbavit se práva veta, aniž byste vůbec řešil Evropskou unii a chcete Spojené státy evropské, tak to buď není z vaší hlavy a někdo vám to radí. A podobné věci asi někomu mohou radit i na ta jednání, která nejsou nějakým veřejným projevem.

Eh, no tak jste nám to odhalil.

Já nevím, já jsem neviděl ten váš podcast. To si budu muset pustit. Já nevím, jak jste to prezentoval vy, jaký je váš pohled na to. Eh, no, tak já tady, ten pořad je stavený na tom, že se ptáte vy mě.

Ne, že se ptám, ale tady ten koncept od začátku je takový, že když mě přesvědčovali k tomu pořadu motivu, tak já jsem říkal, já to chci dělat jinak. Já své názory znám. Mé názory jsou dostupné na všech jiných platformách. Tady mě vždy budou zajímat názory hostů, ať sem přijde kdokoliv. Tak jsem to tam řekl. Už jsem to někde říkal, protože každý někde jinde ví, co jsem říkal.

Takže on stejně byl dneska natočený teprve, takže to ještě ani nevyšlo, ale vyjde to mimo rámec této stavy podcastové, ale jiné.

Jestli jsem se nespal, že jestli to jako souzní trochu s tím, co jsem říkal já, aby mě zajímalo, ale nevím.

No, třeba to vnímáte jinak.

No, tak jsem vyslovil nějaké určité teorie, které by byly pravděpodobné, protože mi přijde, že opravdu už je to na úrovni důstojnosti, sebeuction.

Mhm.

A prostě tam se některé z nich si myslím trochu jako potkávaly. No, protože proto jsem říkal, že to jsou mezinárodní vztahy. A já si pamatuji, když jsem chodil na mezinárodní vztahy, takže jsme dostávali jedničku na zkoušce pouze tehdy, když z těch deseti teorií, které jsme se měli naučit, jsme dokázali udělat jedenáct.

Takže jsme cvičili k tomu, abysme překračovali limity běžného smýšlení a místo repetitivnosti se snažili pospojovat těch deset do syntézy, takzvaně, že jo.

Takže, když si to člověk vezme okolo, tak pokud někdo, jak říkal předseda Babiš, předseda vlády, za dobu této vlády za šest měsíců byl někde dvanáctkrát, takže v průměru dvakrát za měsíc. A ta je taková energie vynaložená prostě do tady téhle jedné cesty.

Eh, navíc, jak já jako občan, tak vám to ještě obohatím. Já jsem to dneska mezitím říkal v televizi, jak to už vyšlo.

Eh, já moc dobře vím, že vláda je ta, která odpovídá za to, jo. Takže vláda se může rozhodnout, česká, že tam přijede a řekne: "My nedáme nic a všechno, všechno postavíme tady občanům — já nevím, školy a školky." Nebo: "My dáme čtyřicet procent HDP a ty školy a školky mít nebudou."

Jo, jasně.

Hm.

Jo.

A vím, že když je tam někdo, kdo to nerozhoduje, protože je prezident ceremoniální, takže kdyby se ho zeptali na to, tak on by řekl: "Moment, já volám předsedovi Babišovi, aby mi řekl, jestli ano nebo ne, že jo."

Takže, ale tak to je čistě politologická úvaha, to je prostě normálně logická úvaha, že jo.

Ale tím jako nepředjímám nebo neříkám, ani s vámi souhlasím či ne, ale tak samozřejmě jsem jistým způsobem také s podobným vzděláním, jako máte vy, procházel intelektuální uličky, abych zjistil, která je slepá a která vede třeba do další.

Tak jsme si to řekli kulantně nějak, abysme to řekli. Velmi politicky jsem to řekl.

Vždycky jsme to řekli, jako že bysme začali, zavedli nějaký nový obor na nějaké vysoké škole.

Jak to říct a neříct?

Který by se mohl jmenovat třeba čtení mezi řádky.

Tak to mám nejraději.

No, ale je to tedy problém, protože jsem zjistil, že to nechápe většina posluchačů.

Pořadu určitě ne, ale když jdete potom do nějaké debaty s některými politickými oponenty, tak je to těžké.

To já se jich zastanu, ale jo.

Je podle mě, Filipe, rozdíl mezi tím, když člověk nechápe, nebo nechce?

Nebo nechce.

Ano.

Jo.

A já když sleduji ty pořady, tak se mi zdá někdy, že ta nevůle pochopit převažuje.

Jo, to se ale naváží k dalšímu tématu.

Já bych tohle uzavřel.

Jasně.

V duchu toho, že jsem říkal, že mě to chleba stejně nezlevní.

No, jo.

A je to jeden z mnoha prostě, stejně jako nevím, no.

Tak jede na OSN, tam bude mluvit sám a ani nemusí mít pozici. Možná tak jako od vás ne.

Vy jste na té vládě hlasoval.

Mimochodem, já jsem stálý přísedící vlády, takže já na té vládě vždycky sedím, normálně tam mluvím a tak dále, ale ta vláda až na úplné výjimky většinou se rozhodne v nějaké diskuzi a pak se hlasuje většinou formálně a velmi málokdy se stává, že se někdo zdrží nebo je proti, a takže mě to ani tak jako netankuje, že nezvedám tu ručičku tam.

No, myslím zajímá, jestli tady to rozhodnutí o tom sumitu bylo jednomyslné nebo ne.

Bylo jednomyslné.

Bylo jednomyslné, ale já nezvedám ruku.

A kdybyste ji měl zvednout, byl byste proti? Byste řekli, vezměte tam pana prezidenta?

Já si vůbec, víte co, máme opravdu dobré vztahy v té vládě, i když média furt říkají, jak mě někde někdo seřval, jak se mnou někdo nepočítá, chce někdo odvolávat nějakého ministra a tak dále.

My furt nechápeme, kde se to bere, nebo chápeme, kde se to bere, ale z reality to má pramálo společného, a i na té vládě, i na koaliční radě, jako většinou panuje shoda, a když už není shoda, tak je to na rozhodně jiných věcech.

A co se týče tohoto, tak tam jsme všichni v podstatě velmi spokojeně vnímali tu pozici pana premiéra i to, jak to celé proběhlo, a vlastně i ta návštěva pana prezidenta byla poměrně krátká, že nám nevzala tolik času.

A jdete nám ji popsat trošku pro nás, co jsme tam nebyli?

Ano, tak pan prezident přišel na vládu. Pan premiér to uvedl a pak tuším mluvil chvilku pan ministr zahraničí Petr Macinka.

A vlastně se tam jenom tak vysvětlilo, že se o tom nebude hlasovat ten den, ale že se bude hlasovat 22.

Přičemž pan premiér dal slovo panu prezidentovi a pan prezident tam mluvil právě něco v tom smyslu, že bychom se měli umět domluvit, což bylo zajímavé.

Občas se při té řeči tak podíval na mě.

No, nevím, jestli mu došlo, co si o tom myslím, protože my jsme se taky chtěli domluvit, že bych měl být ministr, že bych měl dostat šanci a že bych pravděpodobně dělal plno věcí, co dělám i teď, a asi by to fungovalo a ostudu by to nenadělalo.

Naopak si myslím, že jsem workoholik a že i teď na tom ministerstvu trávím absolutně nejvíc času ze všech lidí.

Ale mě připadáte vyklidněný celkem.

No, teď zrovna je sněmovna, takže teď zrovna já nechodím do té sněmovny, jak se o mě všude píše.

Mám větší procentní účast, než mají všichni kritici moji, což jsme omylem zjistili, nebo se stačí podívat na stránky poslanecké sněmovny a tam jsou procentíčka. To oni si nevšimli, takže na mě všichni nakydali špínu a pak zjistili, že mají třeba 50 nebo 45 procent a já mám asi 63 nebo něco takovéhо.

Já jsem to viděl tu tabulku.

Takže pan prezident promluvil a kupodivu nikdo na něho nechtěl reagovat.

To se divím.

No, nikdo. Prostě jsme všichni jako mlčeli.

Takže pan premiér se ho zeptal, jestli tam chce ještě být, nebo jestli se bude projednávat další bod.

No a pan prezident se rozloučil, podal takhle jedné straně ruku, kde já jsem byl v závěru, podal ruku na shledanou a odešel.

To zabralo tak sedm minut, ne?

Já myslím, že dohromady asi dvacet se vším všudy, protože ono samozřejmě tam přiběhla hromada fotografů.

Teď on přišel pěšky, aby mohl někoho zachránit po cestě.

Ne, byl slušný, choval se slušně, korektně, říkal i rozumné věci.

Nevím, no. Jako ta žaloba je za mě dětinský závěr.

Myslím si, že ať soud rozhodne jakkoli, tak já si prostě myslím, že do Ankery nepojede a hotovo.

Dobré.

Pojďme od toho, protože to nám momentálně opravdu zabralo docela dost energie.

A pojďme k tomu ještě, když už jste na to narazil, k čtení mezi řádky a pořádky. Teďka prej byla nějaká stávka v rozhlase a televizi.

Je to možné?

No, nevím, jak velká tragédie je to pro všechny lidi, co se na nás dívají. Jestli se někde zbrzdil nějaký pořad, nebo co se mohlo stát, ne?

Prej tam nějak nějaké pořady šly o minutu pozdě a všichni přišli v černém.

Tak to je styl.

No.

Já se domnívám, že jejich argumentace je velmi špatná.

Představa, že všechny instituce placené státem jsou neobjektivní a podřízené vládě. Ještě k tomu, když ta vláda může kdykoli zvýšit tu sumu těch veřejnoprávních poplatků úplně jak chce. Snížit nebo zvýšit.

Tak vlastně je to lichý argument.

Stejně tak, jako kdybychom se podívali na zahraniční příklady, my chceme jít cestou Švédska, nebo Dánska, nebo Netherland, které v posledních deseti letech opustily ty veřejnoprávní poplatky, nebo Kanadu, která je — já nevím — v roce 52 začaly, v roce 53 skončily.

No, nebo půjdeme cestou Egypta, Alžíru a Maroka, nevím.

Je to směšné, prostě se chytila toho kulturní fronta a je to — kdo chce — nevím, kdo chce tuhletu vládu prostě poškozovat, hůl si najde.

No, ti lidi si proti řečí, já rozumím tomu technickému zázemí České televize, že tam je hodně zaměstnanců, kteří tam pracují třeba i za nízké platy, pracují tam desítky let, jsou nenahraditelní, a mně je těch lidí líto.

Já jsem mluvil teďka s šéfy odboru České televize před koaliční radou, před vládou, nebo před koaliční radou včera.

A mě opravdu líto těch lidí, protože vím, jak je to těžké, když z ministerstva životního prostředí z 600 lidí nebo ze 700 lidí se jich musí 39 vyhodit a že opravdu měsíc jsme hledali každé to jméno a snažili jsme se ty lidi nějakým způsobem zachránit.

Ale prostě od ministerstva financí přijde pokyn. Máte míň pozic kvůli úsporám a tak dále, a vy musíte najít. Nebo ti ředitelé příslušných těch sekcí...

>> Mluvíte o MŽP?

>> Mluvím o MŽP, protože já jsem myslel, že mluvíte o televizi.

>> No, já to jako přirovnávám k tomu. A oni mají vlastně — oni mají obavu, že těch lidí nebudou vyhazovat z těch 600, a dohromady skoro 4 000, protože ono ŽP a Česká televize má obdobné množství zaměstnanců, teda také.

No, já jsem si to řekl: 4 000, jo, plus mínus jako.

A my, když jsme vyhazovali nebo museli ukončit těch 39, tak to fakt nebylo lehké. A opravdu jsme týdny do posledního momentu, a na setkání se zaměstnanci jsem to tam vysvětloval, jsme do posledního momentu jako hledali, jak ty lidi zachránit, jak koho zachránit, a jak ukončit spolupráci s těmi, co si to opravdu zaslouží.

A úplně stejný, stejně bolestivý proces je při všech úsporách.

A ta česká televize opravdu — jak máte tisíce zaměstnanců — a je to opravdu, jak v uvozovkách, strouchnivělá stará instituce, opravdu, kde ještě před 15 lety tam existovala pozice správce faxů. V uvozovkách, jo, když už se faxy 20 let nepoužívali, tak přece jenom tam jsou lidé, kteří prostě si nezaslouží být jen tak vyhozeni z práce, ale prostě kvůli nějakému objektivnímu důvodu musí.

A já jsem to říkal těm odborářům. Ale my jsme ušetřili na ministerstvu životního prostředí 9,7 % a ušetřili jsme nejvíc ze všech ministerstev.

A prostě situace, kdy my si zadlužujeme stovky miliard za rok, platíme přes 100 miliard — 110 platíme už na vlastně obsluhu státního dluhu. A je to prostě není možné nedělat úspory. A když se ty úspory dělají, tak se musí dělat prostě plošně opravdu všude, až na nějaké úplné výjimky.