THOMAS KULIDAKIS: Evropa překročila hranici. Teď přichází nebezpečná část?

Se trochu na stranu Tomasi.

[hudba]

Já jsem úplně v provizorních podmínkách, protože jsme vyjeli na Moravu a já jsem si zapomněl tripod, takže to je úplně... ne, protože já jsem si tady dal dětské podložky pod to.

>> A dobrý, diváci, ne? To má asi dobře vidět. Dejte palec nahoru, jestli v pohodě nebo co by co, diváci, co myslíte? Napište.

>> Omlouvám se, to bude v provizorních podmínkách.

>> Dobrý. Jste vidět a jste slyšet.

Děkuju vám moc za váš čas, Tomasi, protože vím, že jste...

>> Děkuj za pozvání.

>> Vím, že jste vytížen, že pozvánky dostáváte na rozhovory, ale jste skoro na roztrhání, ať už na Prima CNN nebo v různých pořadech jako komentátor, kde jste zvaný k tomu, abyste se vyjádřil.

Milí diváci, toto je rozhovor na vaše přání. Jste nominovali Tomase Kulhánka na tento rozhovor, což je novinář, podcaster a komentátor CNN Prima News. To vy jistě víte.

A dneska si budeme povídat na témata, která vás zajímají. My si tady uděláme s Tomasem takovou klidnou uzávěrku okurkové sezóny. Podíváme se na to, co se dělo o prázdninách a zároveň položím vaše otázky, které jste nominovali ve skupině.

Takže Tomasi, já myslím, že to tak na hodinu. Uvidíme, jak to půjde. A vám děkuju teda ještě jednou za váš čas.

>> Já taky děkuju za váš čas. Děkuji za čas všem, kteří se dívají, kteří se rozhodli, že budou trávit čas s námi, místo aby dělali něco jiného. A omlouvám se za všechny organizační komplikace, ale opravdu jsou to objektivní okolnosti. Teď půjdu jenom doufat, že nám to celé nespadne, protože jsem si zapomněl tripod, takže tak to je dobře.

>> Zatím to vypadá, že to běží dobře i zvuk. Snad věřím, diváci. Když by náhodou tak Tomáš natáčí venku, tak věřím tomu, že se omluvíte, když tak nedokonalosti. Ale to, co vás zajímá, je obsah.

A Tomasi, jenom pro diváky: Odkazy na vás najedou dole pod tímto videem. Pokud byste diváci chtěli navázat, mrkněte, všechno tam máte vypsané. Můžete sledovat Tomase na sociálních sítích nebo jeho podcasty, kdekoliv. Zároveň taky, pokud byste chtěli někam vypadnout do světa, na chvilku se odpojit, mrkněte, je tam Indie a poušť. Vy víte, že já nejsem pořád jenom na počítači, já jsem hlavně na cestách jako spisovatel. Kdybyste chtěli, mrkněte.

No a děkujeme vám primárně za sdílení dál tohoto rozhovoru, aby další lidé nám řekli svoje názory na to, co se dělo o prázdninách a co se děje na naší politické scéně i ve světě, nejenom teda u nás. A děkujeme vám za to, že napíšete, i když to uvidíte jinak, když třeba nebudete souhlasit s Tomasem, tak to napíšete místo hejtu. Toho si velmi vážím a děkujeme vám, Tomasi.

Já jsem to nakousl. Okurková sezóna se zdá být za nami. Je tam něco, než se pustíme na otázky od diváků? Co vás o těchto prázdninách šokovalo? Co vás jako překvapilo? Co vás udivilo, že je vůbec možný, aby se tak chytlo v médiích? A co je pro vás taková jako chuťovka těchto prázdnin?

No, podle mě ty prázdniny už začaly první chuťovkou a to bylo sporem o naprosto historický a dějný summit Severoatlantické aliance v turecké Ankaře, ve kterém tedy byla hádka, dobrý, čtvrt roku, čtyři měsíce, kdo tam pojede a kdo tam nepojede, až si tedy pan prezident Petr Pavel vydupal, že tam pojede přes Ústavní soud.

No a pak se ukázalo, že všichni ti, kteří nám říkali, jak to bude rozhodující a dějné, jak to tam musí být, že ten summit byl natolik předělem... no, to byl takový dějný předěl, že ho pravděpodobně zaznamenají jenom fanoušci historie nebo ti, kteří musí.

No a pak už zbytek tedy léta byla taková okurka. Překvapivě v létě bylo horko a poté také v létě pršelo. No a když už tedy bylo horko nesnesitelné a přišlo sucho, tak pro všechny ty hlasatele zničení všeho jako blížícího se konce světa suchem, tak zapršelo, což za to můžem být rádi, že je stále tráva zelená.

A tak nasvítilo to to, o čem mluvíme, víme už dlouho. No, při tom suchu málo se mluví o tom, že vlastně ty spodní vody hodně používá třeba těžký průmysl, takže tam jsou hodně spotřebovávány a není to totiž o běžných lidech, kteří mají jenom studny, že je čerpají, ale je to také o vodních dílech. Já jsem byl třeba na Slapech, kde mi místní loďaři vysvětlovali, že v těch kaskádách jsou vodní elektrárny, které tu vodu melou a pak překvapivě taky dochází někdy...

No, ale mezitím samozřejmě se teď završila okurková sezóna konečně tím, co je důležité, a to je z politického hlediska státní rozpočet. Jinak tedy, co mě překvapilo, a to mě překvapilo milé, že i o těch prázdninách si našli lidé čas, aby sledovali politiku, podcasty, rozhovory, četli a podobně.

Ono totiž je to tak, že každý má právo se nezajímat o politiku, ale je to tak, že to neznamená, že politika se zajímá o něj. I ti, kteří se o ní nezajímají, tak je pak vlastně dožene ta politika a dožene je tím, že pak třeba koukaj, že najednou, byť jim někdo sliboval, že to neudělá, tak že jim třeba zvýšil daně. Takže je dobré se o politiku zajímat i kvůli tomu, aby člověk věděl, co ho čeká a nemine.

>> Díky moc za ten váš úvod, diváci.

Co pro vás bylo takové nejvíc šokující v tuto okurkovou sezónu? Vy jste už naznačil, Tomasi. To je první téma, na které upozornili diváci. Máme jich tady sedm, co se dělo o těchto prázdninách. A to je: Petr Pavel versus Andrej Babiš, kdo vlastně reprezentuje Česko. To je tedy bajné setkání, které se odehrávalo ještě před těmito letními prázdninami. Ústavní spor, souboj dvou egokůt nebo boj o to, kdo je skutečným šéfem české zahraniční politiky. Jak to vidíte s odstupem času, tento střet?

No, já ho s odstupem času vidím tak, jak jsem ho viděl už předtím, a to je tak, že máme ústavu, měli jsme volby. Za zahraniční politiku České republiky odpovídá vláda. Tak je to napsané v ústavě.

A teďka jsme viděli, že to, co bylo s sporem, tak nakonec se sporem neukázalo, protože když tam Petr Pavel tedy vyrazil a jel, tak stejně se tam říkal to, co říkala vláda, ale vlastně tak k ničemu zásadnímu nedošlo. Takže v konečném důsledku, když se podívám zpětně, tak jenom z našich daní jsme zaplatili další letadlo a další pobyt delegaci, tentokrát z Pražského hradu, která si udělala prostě výlet do Ankary a zpátky.

No, ale samozřejmě tam se jednalo taky o penězích, zbrojních zakázkách a podobně, takže já se nedivím, že tam chtěli být tedy i lidé Petr Pavel a hlavně ti lidé kolem něj.

Ale v konečném důsledku, kdyby tam byl asi Andrej Babiš sám, respektive jenom s ministrem zahraničí a ministrem obrany, tak se vlastně nestalo nic zásadního. Takže lidé mají právo si volit, koho chtějí, samozřejmě. A ti, kteří očekávali, že tedy ten opoziční hlas bude bez zvytků zastoupen Petrem Pavlem, tak byli zklamáni. Ti vládní voliči, kteří čekali pohromu, když tam Petr Pavel bude, tak byli také zklamáni.

Nakonec se ukázalo, že to celé ani za to nestálo, že ten, kdo to vyvolal tím, že tam prostě musí jet za každou cenu, takže to bylo úplně zbytečné.

Odvedlo to naši pozornost od toho, co je důležité.

A to, co je důležité, se odehrává v dnešních dnech. To je státní rozpočet. To, jak se nám žije, jestli je zdravotnictví kvalitní nebo nekvalitní, jestli jsou silnice opravené nebo nejsou opravené, jestli máme dokončené dálnice nebo nemáme, zdali se investuje nebo ne, jestli jsou daně příliš vysoké nebo ne.

Nevím teď, kdy se toto vysílá, ale myslím, že přetáčíme, takže jak se to bude vysílat, tak děti už budou mít za sebou první školní den, takže je důležitá kvalita školství.

Samozřejmě jsou důležité ceny energií, protože energie jsou úplně ve všem. Aby se rozvezly rohlíky po městě a chleba, tak v tom je nafta. Hasiči, policisté a tak dále, všechno na naftě, takže sanitky, že jo.

Takže tady jsem si vzpomněl ještě na jednu takovou pikantérii.

Já už jsem v té době. Já jsem pracoval na dálku, já jsem byl v Řecku, tedy tradičně. Ač jsem se narodil v České republice, tak jezdím samozřejmě do mé druhé domoviny a tam jsem vlastně zjistil, když jsem nastoupil dovolenou, tak se to kolem mě mihlo, že jedním ze zásadních témat v České republice byla bouračka jednoho z poslanců.

Jsem si říkal, tak to jsme na tom dobře, když nemáme zásadnější problémy.

Já normálně bych to nechal vyšetřit policii. Jestliže je vinen, tak bude pykat jako každý. A když není vinen, tak pykat nebude.

Tak to byly takové pikantérie.

Ale to všechno nás vlastně odvádí od toho důležitého, a to je naše každodennost. To je to, co rozhoduje volby. To je to, co je důležité v našich životech.

Jestli zkrátka dobře můžeme třeba vyjít na ulici, je tam bezpečnost, jestli se tam všude nevaljou použité či nepoužité injekční stříkačky, všude dříví třeba a tak, což obzvlášť je problém ve velkých místech.

Takže takhle to je.

No počkejte, ale ještě vám řeknu jedno, co mě potěšilo.

Zaznamenal jsem návrh nového penzijního systému představený ministryní financí Schellerovou. Tak jestli to bude v těch konturách představených, tak jsem si říkal, jakože konečně něco pro lidi. Protože já taky mám penzijní spoření. Nechci dělat někomu reklamu, ale mám.

Když jsem se díval, kolik platím na poplatcích, tak pokud se ty poplatky sníží významně podle návrhu, tak to si myslím, že aspoň bude něco pro nás.

A akorát si myslím, že opozici musí hrozně mrzit, že na to nepřišla sama.

>> Hm.

>> To byla vláda.

>> Hm.

My se k tomu dostaneme i k tématu opozice. Diváci, napište, jak to vidíte vy, to, co tady Tomáš komentoval.

Druhé takové téma, na které upozornili diváci o těchto prázdninách, Tomáši, tajná cesta šéfa CIA do Moskvy. Něco z toho může vzejít.

Donald Trump k tomuto tématu řekl, nevím, jestli jste to zaznamenal. Když někdo z CIA jde osobně do Moskvy. O čem se podle vás skutečně jednalo se zavřenými dveřmi?

Já to samozřejmě nevím. Myslím si, že to kromě těch zúčastněných neví nikdo.

A tak já jsem teda slýchával. Jak je to od nové vlády, už to neslýchávám. Od té doby, co byla předchozí vláda, jsem slýchával, že každý, kdo jedná s někým jako v Ruské federaci, tak je skoro jako zločinec proti lidskosti. Ale Spojené státy americké s Ruskem vesele vyjednávají a těžko říct, no.

Jediné, co my si můžeme přát – vím, já jsem dělal rozhovor, já dělám taky rozhovory politické. Tam jsem se ptal politika. V tomhle případě to byl Saša Vondra. To byl pozoruhodný rozhovor. A já jsem se ho zeptal, jaký vliv mají politici, když jsou ještě vláda, v zahraničí – já nevím – ve Washingtonu, v Bruselu, v Moskvě, v Pekingu.

On říkal, žádný. Jako trochu mají Brusel a zbytek nic.

Jo.

Pro nás jako zemi bych si přál opak. Samozřejmě bych si taky přál být mocná velmoc, ale nejsem.

Tak je třeba si uvědomit, že prostě to, co můžeme nejvíc doufat – řeknu tou písničkou, kde zpívali, že můžeme doufat, že přežijeme všechny mírové procesy, když budeme mít štěstí – jako to, co si oni upečou mezi sebou.

My na to vliv bohužel nemáme.

Musíme doufat, že nebude žádná válka, že pořád mají všichni dostatek příčetnosti, aby nás nespálili v jaderném holokaustu, aby nezačali vést zástupnou válku kdekoliv v naší blízkosti nebo nedejbůh u nás.

Prostě já si myslím, že je dobře, když spolu jaderné velmoci mluví. Protože i v běžném životě všichni víme, že problémy vznikají ze nedostatečné komunikace.

A diplomacie je o tom, ne, že se bavíme jenom s těmi, které třeba máme rádi nebo s těmi rozumíme, ale také s těmi, se kterými třeba asi nerozumíme. Ale ve stylu „já, pán, ty, pán" – z toho důvodu, že potřebujete znát stanoviska druhé strany, případně si to vyříkat. Protože jestli je něco nejvyšší hodnota, tak je to život v míru.

Děkuju, diváci, děkujeme za sdílení, za vaše komentáře.

Tomáši, třetí takové téma: Ukrajina – mír nebo jen zmrazená válka.

Kdybyste dnes měl vsadit peníze, skončí tahle válka mírem, zmrazeným konfliktem nebo vítězstvím jedné strany? Jak to vnímáte po vývoji o těchto prázdninách, Tomáši?

>> No, já si jako většina lidí jsem to dost přestal sledovat. Takže vím, že – protože jsem studoval mezinárodní vztahy – tak vím, že každá válka dřív nebo později skončí mírem.

Takže asi čím dřív tam bude mír, tím lépe.

Ale není to asi na nás.

Není to tak, že bychom se mohli stát mírotvůrci. Jak říkal jeden z ministrů Donalda Trumpa, Marco Rubio, tak mi říkal, že to je zástupná válka mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací.

No a pokud to tak je, tak já doufám, že Ruská federace a Spojené státy americké to dokáží také urovnat.

Pokud to tak není, no, tak se v konečném důsledku je to neštěstí.

Já jsem humanista a křesťan. Mně je líto každého mrtvého a nemusím mu kontrolovat pas.

Takže v konečném důsledku je mi líto těch mrtvých civilistů na obou stranách.

Nějaké následky válečných konfliktů jsem už viděl ve své kariéře novináře. To je prostě příšerný zmar.

Takže já doufám a přál bych si – a nechci teď působit jak nějaká vítězkyně Miss. Vždycky, když se jich zeptají, co si přejí, tak si přejí světový mír.

Ale doufám, že se podaří toto urovnat konečně i z důvodu našeho státního rozpočtu a peněz z Evropské unie. Víme, jak jsou velké transfery na Ukrajinu. Teď tam směřovala další půjčka z Evropské unie.

Doufám, že to skončí brzo. Ale byl bych rád, kdyby to skončilo taky v Súdánu třeba nebo v Gaze nebo Írán versus Izrael a Spojené státy americké, nebo kdyby konečně zavřeli třeba mírovou dohodou obě Koreje.

Někdy si to říkám satiricky, že kdyby třeba ty politiky ve starověkých Athénách jednou za čas dělali tak, že když se dohodli na něčem, tak vojevůdci z nepřátelských stran vyšli před město a tam si to rozdali a kdo zvítězil, tak zvítězili všichni.

Jo, možná, že kdyby do těch prvních linií chodili jiní, než ti, kteří tam chodí, tak třeba bychom byli bez válek.

Co říkáte vy, diváci? Souhlasíte, nesouhlasíte?

Napište nám.

Děkujeme za sdílení.

Tomáš se tam zmiňoval, že jste byl o těchto prázdninách v Řecku na dovolené, že tam tedy jezdíte, protože to je i částečně vaše domovina.

Já, když jsem ve světě, tak se kolikrát nestačím divit tomu, jakým způsobem mění rozpoložení ten konflikt nebo i ta česká mainstreamová média mezi českými občany. Nestíhám třeba kolikrát sledovat nové nálepky, protože se to obměňuje co měsíc.

Tak jo.

Eh, jak to vnímáte vy, když jezdíte do Řecka? Je tam nějaký zásadní rozdíl v tom podhoubí, v té atmosféře mezi obyvateli Řecka, jak vnímají ten konflikt na východ od nás, na rozdíl od toho, co se kultivuje v naší zemi, České kotlině?

Víte co, já protože v Řecku, když jsem, tak pracuji na dálku, takže s tím mám pořád kontakt s tím děním u nás. Takže ty nové nálepky a nebo nové dehonestace a nadávky jako stíhám vnímat většinou, ale zároveň se mi vždycky trošku uleví, protože vlastně já jsem se narodil v České republice, působím v České republice. Takže mně jde o to, jaké jsou poměry u nás. Tam jsem vlastně pořád v podstatě cizinec a turista v jisté míře, a samozřejmě tam žiju, takže je taky pro mě důležité. Nesledují tam každé hnutí politické scény jako u nás, že jo, protože tady je to moje práce taky.

No a když mám říct úplnou pravdu, tak to tam lidi neřeší moc, no spíš vůbec.

Takže to je jedna věc, jo, prakticky to neřeší. A když už, tak jsou to takové agenturní zprávy a je to většinou takové, jako sémanticky vyvážené, že řeknou: ti a ti zaútočili tam, jo. Že vlastně ta retorika je stejná a bylo tam takové škody nebo takové oběti, a tím to vlastně hasne.

No, pak plus, když jsem byl svědkem samozřejmě tady to, co říkali Turci už předtím. Jo, tak jako tam normálně spolu, jako ruskojazyční, všichni tam vesele spolu se kamarádí, kupují si věci, choděj na dětská hřiště, na procházky, a ten konflikt se do mezilidských vztahů jako se nezaznamenal. Možná je to tak, že já jako neznám všude, je to 11 milionová země, ale nevěděl jsem, že se to přenášelo do mezilidských vztahů.

Nevěděl jsem, že by se kvůli válce mezi dvěma jinými zeměmi, právě tam, kde jsem byl v Řecku, občané Řecka, jako dané jiné třetí země, mezi sebou do krve hádali. Prostě jsem toho svědkem nebyl a ani to není obecně předmětem nějakého rozhovoru. Jako že by si člověk sednul někam a začal se to řešit – to se prostě neřeší.

A obecně jsem taky zaznamenal, že to nevnímají úplně černobíle a také těmi historickými vazbami a dějinami a podobně.

Takže v tomhle je to jiný svět.

No a taky jsem nezaznamenal, že by tam vlastně bylo tolik lidí, kteří by přijeli z Ukrajiny nebo z Ruska, no. Takže nebo z Běloruska, ale jsou tam a normálně tam spolu všichni tráví čas, když na to přijde.

No, takže tak to je.

Nevím, úplně, si pak člověk říká: jestli to někomu, proč to někomu stojí za to se takhle do krve rozhádávat kvůli něčemu, co se děje úplně někde jinde. Jakože v konečném důsledku jsme si všichni spolu občané, každý může mít jaký chce názor, ale svých problémů máme taky dost.

No, takže jak se říká, politika se do mezilidských vztahů netahá. No a neměla by se, podle mě jako, nikdo nemá povinnost se s někým kamarádit, ale nevím, jak je to tedy u vás v Asii. Jako, co mi tak říkali lidi, když jsem byl naposledy v Asii, to bylo před pár lety, tak to tam vůbec nikdo neřešil. Prostě si člověk mohl jenom tipnout, odkud ti ruskojazyční jsou, kteří tam zrovna byli, a většinou zjistil, že jsou ze všech ruskojazyčných zemí.

Tak já nevím, vy řekněte, vy tam seďte, že jo.

Tam byl asi před dvěma lety.

>> No, oni to diváci vědí.

Já jsem to i říkal, že když chci zjistit, co se děje na frontě, tak čtu indická média, protože tam je to tak hezky napsané. Třeba India Times. Nevím, nesledoval jsem, jestli jsou úplně objektivní nebo nejsou, ale mně se prostě líbí to, že tam je napsáno: tahle bitva proběhla, tady byly takové ztráty. Přesně jak jsem to říkal, že to není bez těch obalů, politických, takovýchto: fuj, špinavá, zrůdo, odporná, hnusná – ty to čteš teďka, takhle to budeš číst a budeš si tohle myslet.

Takže mně se líbí ta indická média.

No, ale tady to neřeší lidi fází.

Tady spíš řeší Írán.

My se k tomu dostaneme, jo, protože v Řecku taky řeší všichni spíš Írán a Izrael a to, no, a Libyi a tak.

Tak, hm, my se k tomu dostaneme taky.

Je to jedno.

Tak já to sem dám rovnou, což se asi týká i Gazy v tuhle chvíli.

Co vlastně znamená příměří? Jedno z témat, které provázelo tyto prázdniny, možná se to dívali sledovali médií.

Téma Gaza, potažmo Írán, samozřejmě i další návaznosti. Kdy se jednou na datu budou dívat historici, Tomáši, kdo podle vás ponese největší díl odpovědnosti za to, co se tam stalo?

>> No tak to já nechám na budoucích historicích. Já si nebudu hrát na křišťálovou kouli, jo? Ale nebudu zároveň dělat PP, abych tak odpověděl nejjednoznačněji.

Můžeme jít hluboko do historie a říct, za to můžou bývalé koloniální velmoci, které si tam načvrkly hranice a čáry a slíbily oběma stranám prostě v podstatě to samé. A pak, když skončila druhá světová válka, tak všichni najednou zjistili, že mají slíbené to samé.

No a to souvisí s první světovou válkou a meziválečím.

Takže pokud se chceme držet 20. století, mohli jsme jít hlouběji, jo. Ty koloniální nájezdy tam byly déle. Už ve středověku se to tam mydlilo, že jo. Křižáci tam dělali výpravy. Mimo jiné, než došli až na místo, tak vyvrátili Konstantinopol, neboli Cařigrad, neboli dnešní Istanbul. Což se tam ukázalo, že je všechno zlé k něčemu dobré, protože do těchto evropských míst, tenkrát zvláště do Vídně třeba a nebo také do Itálie, utekli tamní vzdělanci, že jo.

Takže to přispělo samozřejmě k mnohému, ale jak jsem říkal, já jsem humanista. Podle mě jsou nejhorší prostě ty mrtvé děti, no.

Jako, dítě se rodí jako možnost a já si nemyslím, že je to normální. Prostě já jsem pro mír, jo. Já jsem na to byl tázán, jestli jsem proizraelský. Tak jsem říkal: já nejsem ani proti, ani pro.

Já nejsem občan státu Izrael. Je mi to, jako to je jejich věc. Si zastávám politiku nevznesení.

Mám řadu přátel Arabů a mám řadu přátel Židů a vůbec to neřeším, kde je odkud. Nesoudím lidi podle jejich původu, ale podle toho, jak činí, jo.

No a ta Gaza, to je hrozný smar. Prostě to je příšerné, jo. To je fakt příšerné.

Takže, co je tam všechno rozbombardované, že jo. Tak uvidíme, jestli se to podaří postavit ještě někdy.

No, ale jako mi přijde, že to příměří zas tak velký příměří není, protože co jsem si tak četl v těch novinách, prostě třeba v Řecku, tak to každej den – jak tady nějaká zpráva, co se tam zase stalo, no.

Kde byli jací mrtví, kdo tam komu strhnul dům a podobně.

Takže to je, no.

A zase tam byla taková dichotomie, no. Se zase soudili ti trpící civilisté podle pasu.

Totiž, kdo se – nikdo se nikdo nevybral, kde se narodil, že jo.

Takže jej kdo přisoudil občanství.

Zároveň není nikdo – zároveň není nikdo odpovědný. Jako pokud se na tom přímo nepodílí, tak není odpovědný za činy své vlády, že jo.

Takže když něco udělá naše vláda, tak jako my dva, naši diváci, asi všichni za to nemůžeme – zodpovědnost. Takže jako všichni Židé nemůžou nést prostě vinu za činy vlády Bibiho Netanjahua a všichni Palestinci nemůžou nést odpovědnost za činy Hamásu.

Jako logicky, že?

Hm.

Je to hluboký temat, dalo by se o něm povídat dál.

Diváci, jak to vnímáte zatím vy? Napište nám, co to sledujete a děkujeme vám za vaše komentáře i za vaše názory k tomuhle tématu.

Tomasi, vám děkuju za vaši otevřenost.

My se tady dostáváme ještě k Donaldu Trumpovi. Trump poslal účtopisu patnáct procent.

Je to ještě partnerství podle vás USA a Evropy, nebo už vztah, ve kterém Washington určuje cenu za ochranu i přístup na svůj trh?

No, tak dobře. Že to je partnerství, že jo, akorát není úplně rovnocenné, no. Jako ta chvíle ponížení – já jsem občan Evropské unie, vy taky, že kromě toho, že jsme občané České republiky – ta chvíle ponížení, když tam jako jde ta Ursula von der Leyenová zadním na to golfové pole, né?

On si tam mezi prvním a druhým odpálením takhle vydělá nějaký ty miliardy pro USA a pak Horšová se vrátí.

No a všichni nám tady začnou vysvětlovat, jak je to super, úžasné, že tedy jako budeme platit víc těm Američanům, ale – jako super.

Takže já, kdybych byl jako občan Spojených států amerických, tak bych byl rád. Tak mě to jako – říkám dobrý, jako tak odsud kačky, jako občan Evropské unie. Jsem cítím tedy hrozně ponížený.

Jako se nedivím, že ti Islandani odmítli obnovení přístupových rozhovorů. To je takový čerstvý. No.

Myslíte si, že byli překvapení ti u Ursuly von der Leyenové, že to nevyšlo?

Myslím si, že jsou v takové sloninové věži, že byly překvapené, ale to jenom proto, že se řídí pod systémem třeba nějaké myšlenky.

Tak jako když jsme stoupali do unie před dvaceti dvěma lety, tak byla asi jiná.

Tak já jsem rád za Schengenský prostor pořád, jo, za možnost cestovat, žít. Že i ten Schengen není to, co býval, a ten roaming je taky dobrý, ale já nevím. Posílání peníze do Bruselu, kde ti moudří prostě přerozdělí a pošlou některé zpátky. To není úplně dobrý systém. Nebo neustálá unifikace a podobně, ale to je věc názoru.

Jsou vidět lidé, kteří si přejí evropské státy jako spojené – ty pod vzoru USA, třeba. Kteří si přejí, aby si měli euro a neměli veto.

No, já si to nemyslím, že by to takhle mělo být. Ale přiznám každému právo, aby si to myslel. Ale tak aby byla Evropská unie lákavá, musí mít sílu ekonomickou nebo vojenskou, že jo.

Evropská unie není vojenský projekt, musí mít ekonomickou.

No, ale teď si to vezměte. Vy jste tedy v Asii, tak kdybyste mi sem poslal balíček, né? Tak nám tam něco přirážejí teďka, protože jsme se s tím všichni svezli, né?

Já třeba mě to úplně fascinovalo. Já jsem tedy nikdy neobjednal nic z nějakých těch internetových obchodů. Pardon.

Vidíte to? Jsem měl virózu a sedlo mi to na průdušky a já tedy nikdy nic neobjednal z těch asijských obchodů, jo, abych pravdu řekl. Ale jako jejich argumentace – že to podrývá postavení našich výrobců, že si občané kupují ty výrobky z Asie levné a z jejich pohledu asi kvalitní, možná nekvalitní, ale prostě levné.

Tak já bych si přál, abych žil prostě v Evropské unii, v České republice, kde je takové prostředí, že naši vědci dokáží vyrobit levné a kvalitní spotřební zboží. Takže není žádný důvod, aby se člověk díval po nějakých asijských workshopech. A každej si asi rád objedná tady za rohem, že jo. No, ale pokud to tak není, tak to je to zvrácené myšlení. Takže oni místo toho, aby se zamysleli, proč u nás není ta konkurenceschopnost, tak tam radši nasadí clo.

No. To tam nám tedy pomohlo, no.

Takže jako říkaj: „Dobrý, tak si budete kupovat ty drahé věci, protože vám dáme co, aby se to pokud možno dorovnalo. Případně nebo ještě šlo, víš."

Ale tak říkám – k rozhodů mi třeba říkal – pane předsedo, že jo, ten mi říkal – to je šéf Kovo mi řekl – my vyrobíme tu ocel, kdyby byla válka, či Indové nám to neprodali, tak jako máme smůlu, že jo.

To, co tam říkal Karel Havlíček, ohledně těch cen energií, že jo – že tedy převzali ty obnovitelné zdroje, poplatky – tak u nás ten solár je taky hrozný. Ale obecně podle mě v tomhle má rozhodovat trh, jo?

Tak to je snad na nás, jestli chceme elektroauto, hybrida, nebo benzín, naftu.

Navíc teďka ta auta – s těma novýma normama Euro 7 a tak dále – to už je tak vyšpindličkované, že když se tam něco jedno pokazí po jízdním počítači, tak to je hotovo.

To je celé, jako kdyby to bylo postavené na hlavě. Jako kdyby to – tože ty základní jako principy ekonomie a politiky jsou platné neustále. Jako jo, standpoint teďka jsou tam jemné obměny, jak se mění technologie, propojení světa a podobně. Že každý ví, že potřebuje mít ekonomickou sílu a ekonomická síla je postavená na energii. Když nemáte levnou energii, nemáte levné nic.

To je jednoduché. Takhle to je jednoduché.

Kdo kdy hrál počítačovou strategickou hru, tak ví – musí rozeběhnout ekonomiku, aby si mohl dovolit nějaké zbraně, že jo, aby měl vojenskou sílu. Musí mít taky tu základnu hospodářskou.

To je to celý.

Takže když to vnímali reálně, tak je to – to je to nepřekvapí.

No i u těch Islandanů tam samozřejmě – ty velryby – úplně vedlejší téma.

Podle mě tam šlo o rybol, že jo. Nechtěli, aby se dohodli ty dvacetisedm, že oni by jim teďka sevřeli – že to bude v pohodě. Ale co když za dva roky si o těch dvacetisedm dalších rozmyslí, že my asi nebudeme lovit u Islandu. Že tam jde o jiné. Ale je to takové zvláštní.

No, ale zase abychom nebyli zavádějící – když se aspoň druhou stranou podíváme, jak dopadla Velká Británie, když odešla z unie. Tak tam byly velké oči taky a že by na tom byly jako mnohem lépe. Tak taky ne.

Takže jak se říká – přihorším je to stejné, jo.

Tak ty jsme na to nebyli víceméně.

Takže migrace – asi velké – migrace. Konec otevřených dveří Evropy.

Přiznává dnes Evropa potichu, že její migrační politika posledních deset let nefungovala.

Jak v tom čtete?

Ale ta nefungovala nikdy.

To zase jsme jako krmeni velkými myšlenkami a po řadě tu realitu.

Jo.

Migrace je legální a nelegální.

Jo.

Takhle.

Když jsem odjížděl do Řecka, tak jel jsem. Já jsem byl na – jak na – vernisáž. Teďka vypadlo slovo.

Byl jsem na uvedení nové knihy prezidenta Zemana a dělali si srandu, protože se ptali, proč jsou kufříky uzavřené do letadla.

Říkám: „Já dneska migruju, ze mě bude migrant, že jo?"

Takže jsem odmigroval do Řecka a pak jsem reemigroval zpátky, zase do tam, kde jsem se narodil, do své domoviny.

Ale je to tak, že v Evropské unii to nefunguje dlouhodobě, jo, ne jenom v Evropské unii.

Máme legální, nelegální.

Legální prostě – je to rozsáhlé téma s několika kategoriemi. Když si někdo přivede manželku, tak tam je to jasné. Občan si může vzít koho chce, ten člověk odkudkoliv. Jsou to lidé, kteří potřebují, kteří mají vysokou kvalifikaci a chceme tady, já nevím, nějaká firma nebo univerzita. To má být taky jednoduché. Ty univerzity, firmy a tak dále. I ti lidé, co si dovolí si vzít občana z členské země – i s těmi členskými je problém, ale s těmi nečlenskými ještě větší.

Aspoň je to férové, že ať je ten člověk tu kdekoliv, je to pořád stejný problém.

Eh, tak všichni zažívají peklo.

Mě teďka říkal jeden můj známý, to je jaderný fyzik z Brazílie. Tak ten říkal, že ho sem chtěli na univerzitu, aby dělal jaderného fyzika, což potřebujeme, vlastně jaderného fyzika.

A říkal: „No, to trvalo dva roky, ne?"

No, že za ním přišli Američani, Japonci, ne?

A říkali mu: „Ty pojď k nám."