SVOBODNÝ TRH s Hanou Lipovskou

Vstupenka stojí 0 Kč.

Přesto ji někdo prodává.

Stát vyhlásil vstup zdarma a vytvořil nový trh.

Kdo ale zaplatí průvodce, provoz hradu a ušlé vstupné?

A komu připadne renta, když o vzácném místě přestane rozhodovat cena?

Bill Gates mezitím navrhuje vyhradit část práce pouze lidem a zdanit umělou inteligenci podle spotřebovaných tokenů.

Ochrání tím zaměstnance nebo především Microsoft a další technologické giganty před malými konkurenty a Jana Amose Komenského?

Válka mu vzala majetek a stát spálil jeho knihovnu.

Přesto dokázal proměnit vědění v kapitál, který přežil čtyři století.

Proč tweet nezruší vzácnost?

Daň z umělé inteligence může být daní z konkurence.

A co učitel národů věděl o penězích?

To vše již dnes večer v pořadu Svobodný trh.

Dobrý večer, vážení přátelé. Vítejte na Svobodném trhu.

Než dnes začneme, za předpokladu, že nám funguje veškerá technika, což jak víme, nikdy není úplně jasné předem, tak mi připomněli naši milí a vážení diváci v jednom z emailů, že mám určitý rest z předminulého dílu, z dílu, kde jsme hovořili o klavírech Petrov a o ekonomice výrobců klavírů.

A připomněli mi tedy, že jsem nezmínila rozuzlení naší tehdejší hudební hádanky.

Na ten klavír Petrov zazněla tehdy skladba Frederika Chopéna, Valč 19 a moll.

Děkuji našim divákům a děkuji za to, že stejně jako mnozí další z vás zmínili, že o pokračování našeho seriálu o ekonomii, ekonomice a peněžním stavu a osobních financích osobností z českých bankovek máte zájem.

Proto se k tomu tématu dnes opět vrátíme.

Tu dnešní osobnost z dnešní bankovky, kterou se budeme zabývat, si dovolím předznamenat následující hudební hádankou.

Tak kdo je autor tónů, které jsme právě slyšeli?

Nápovědou nám bude právě osobnost českých bankovek, ke které se vrátíme v poslední části dnešního trhu.

A tentokrát slibuju, že nezapomenu ani jméno autora, ani skladby, která právě zazněla.

Pojďme ale k prvnímu tématu.

Jsme na svobodném trhu, proto budeme hovořit o trhu.

Český stát, konkrétně ministerstvo kultury, právě objevil pozoruhodný způsob, jak vytvořit nový trh.

Angličtina, zejména v ekonomii, proto má krásný výraz „out of thin air" – z čistého vzduchu, z ničeho.

No a právě tak, úplně z ničeho ministerstvo kultury vytvořilo fungující trh tam, kde nikdy nebyl.

Nejprve náš stát stanovil cenu vstupenek na nulu, potom omezil počet dostupných míst těchto vstupenek.

Následně umožnil jejich převod, jejich prodej.

No a když se objevil první překupník, ministr kultury vyzval, aby lidé od překupníků nic nekupovali.

O co jde?

Přece o program vstupů do českých, některých českých památek sdružených Národním památkovým ústavem zadarmo.

Ano, ministerstvo kultury přišlo s nápadem, se kterým můžeme, nemusíme souhlasit.

Já nechci rozebírat.

Pro spoustu lidí je to skvělý nápad a ve světě je to běžné.

V Rakousku, ve Velké Británii, ve Spojených státech bývají některá muzea, některé kulturní památky v určité vybradné dny zdarma.

Pokud se nemýlím, tak ve Vídni jsou takto přístupné památky a muzea a další kulturní místa spojená s Vídeňským duchem, tuším v neděli, někde třeba první pondělí v měsíci a podobně.

U nás tedy ministerstvo kultury rozhodlo, že 30. srpna a 27. září budou vybrané prohlídky většiny takzvaně státních hradů a zámků zdarma.

Přesněji zdarma pro návštěvníky, nikoli samozřejmě pro daňového poplatníka, ani pro Národní památkový ústav, ani pro průvodce.

Samozřejmě Karlštejn není hrad nafukovací ani skákací, takže takový Karlštejn nebo Hluboká a další mají svou omezenou kapacitu, která je v případě Karlštejna dána i tím, co ta stavba vůbec unese z hlediska třeba vlhkosti, z hlediska schopnosti opravdu absorbovat technologické opotřebení dané tím, že my lidé kupodivu dýcháme, přinášíme třeba vlhkost a podobně.

Takže ministerstvo kultury otevřelo tyto památky již tuto neděli a potom před svatým Václavem zdarma návštěvníkům, ale zároveň zavedlo několik omezení.

Zaprvé, pokud chcete navštívit právě onen zmíněný Karlštejn zadarmo, musíte se přihlásit přes online portál Národního památkového úřadu.

V praxi znamená, že pokud nemáte internet nebo si s tím nejste úplně jistí, nebo je pro vás takovýto krok jako něco rezervovat online třeba méně příjemný z hlediska údajů, které se tam musí zadávat, tak máte tak trochu smůlu.

Zároveň tyto vstupenky jsou rozdělené do různých časových slotů a různých skupin a musíte se tam zarezervovat, jestli jste dospělý nebo dítě nebo senior a podobně.

No jo, my už víme z podobné akce, která se konala před pár měsíci v galeriích, v muzeích, pokud se nepletu, že pokud je něco takového zdarma, tak to v českých zemích navýší návštěvnost dané památky zhruba o 100 %.

Já nevím, jestli to bude platit i pro Karlštejn, ale u těch galerií to tak bylo.

To ovšem znamená, že daným památkám vzniknou náklady hned dvojího typu.

Samozřejmě průvodci, veškerý personál, ostraha a podobně tam bude muset být.

To je logické.

Zároveň budou muset pravděpodobně odbavit mnohem více lidí, než bývá zvykem.

Když jsme to počítali, tak ten velký počet skupin na císařskou prohlídku Karlšteina, opravdu mnohem větší počet, než bývá zvykem, by znamenal, a to je důležité, jenom na vstupenkách pro náš hrad Karlštejn ztrátu téměř půl milionu Kč.

No a tak ministerstvu kultury nezbylo nic jiného, než přislíbit těmto památkám, respektive Národnímu památkovému úřadu, že tuto ztrátu bude hradit a že jim bude zkrátka oni dva dny nějakým způsobem kompenzovat.

Nikdo nevíme, jak, víme ale, že zhruba půl miliardy z rozpočtu Národního památkového úřadu tvoří právě příjmy ze vstupenek.

Tak ovšem my víme a ke konci této části se k tomu vrátíme, že přece žádný obchod není zdarma.

Tedy pokud je bezplatná vstupenka, tak to ani náhodou neznamená, že nestojí vůbec nic.

Pojďme se podívat tedy na tento příběh.

Co se stalo?

Krátce před prvním bezplatným dnem se na Facebooku a na webu bazos.cz objevil tento inzerát.

Někdo tady nabízel čtyři vstupenky na prohlídku císařské rezidence Karla IV na Karlštejně 30. srpna, tedy tuto neděli v 13:00.

Cena za čtyři vstupenky: 300 Kč.

To není vůbec špatné, protože řádná cena pro čtyři vstupenky, pro čtyři dospělé lidi by byla 1200 Kč.

No a ministr kultury pan Klempíř ze strany motoristé Sobě na to potřeboval zareagovat a zareagoval poměrně emotivně.

Vyzval, aby lidé takovéto vstupenky od překupníků nekupovali a nevyužité rezervace zrušili.

No a do celé debaty se vložila poslankyně europoslankyně, profesorka ekonomie Danuše Nerudová a rozehrál se takový, řekněme až humorný spor mezi dvěma politiky, kteří se z logiky věci naprosto nesnášejí, protože každý je z jiného politického tábora.

Ale zároveň spor, ve kterém se ukázalo, že ani jeden z těch marketingových týmů, které se oběma pánovi a dámě starají o sítě, naprosto nerozumí ekonomii.

Já tady nepodezírám pana Klempíře ani paní Nerudovou, že by si ty posty psali sami.

Paní Nerudová je profesorka v oblasti hospodářské politiky.

Pan Klempíř nedostudoval střední školu, nemá maturitu, takže by to nebyl úplně rovný souboj a nebyl by to ani souboj z tohoto hlediska férový.

Ale na druhou stranu ekonomické, řekněme ekonomická specifika obou textů jsou tak řekka srovnatelná.

Jinými slovy, markeťáci by měli studovat ekonomii.

Pojďme si to poslechnout.

>> Danuše Nerudová.

To je neskutečné.

Takže ještě dáváte vydělat překupníkům, by the way, jak máte zajištěno, že ty lístky zdarma se dostanou jen do rukou českých občanů, nebo z našich daní platíme vstupy zahraničním turistům?

>> Klempíř.

>> Paní europoslankyně, vím, že jste od pana Rakušana.

Tedy je třeba s vámi mluvit pomalu a jednoduše.

Proto bych vás rád informoval, že v EU platí zákaz diskriminace spotřebitele podle identity.

Čehož jste si při té vší nepráci v Bruselu asi neměla příležitost všimnout.

Dále by to, co navrhujete, odporovalo pravidlům jednotného trhu i ochraně spotřebitele.

A stejně jako dny zdarma v muzeích využívají i Češi v zahraničí, tak ani nám nebude vadit, když ty naše využije pár cizinců.

>> Danuše Nerudová.

>> Tak to jsem ráda, že jste konečně prokázal alespoň bazální znalost něčeho krom udávání kamarádů.

Přesně z toho důvodu to v zahraničí neřeší tak, že aby toto mohli financovat, vezmou peníze z kultury.

Někomu jinému.

Jste rozhodl, komu.

Oba dva se zapomněli dotknout ekonomické podstaty problémů.

To bude náš úkol dnes na Svobodném trhu.

Oba dva, ale na druhou stranu měli v něčem pravdu.

Ministr Klempíř má pravdu v jedné zásadní věci.

Ano, v rámci Evropské unie je takřka nemožné, byť by toho šlo určitou oklikou dosáhnout, vyčlenit nějaké privilegium, nějakou slevu jen pro občany jedné členské země Evropské unie.

Mohlo by to být bráno jako porušení hospodářské soutěže ve chvíli, kdy ty zámky a hrady spadají pod stát.

Něco jiného by to bylo u soukromého sektoru.

Tam by to ještě šlo pravděpodobně nějak vyhandlovat, ale v případě státních v uvozovkách zámků, hradů, památek by to bylo opravdu velmi obtížně průchozí.

Tím pádem ten marketingový pokus týmu v tuhle chvíli paní Nerudové narazil na neznalost komunitárního práva.

Na druhou stranu ten počet paní Nerudové měl pravdu také v jedné věci.

Je to ta stará otázka nazývaná kdysi jednou ministryní práce a sociálních věcí: plytká otázka, kde se na to vezmou peníze?

Pokud jenom na Karlsteině, to znamená zhruba půl milionu Kč za jeden den, no tak kde se vezmou peníze pro Národní památkový úřad, který bude mít výpadek ze všech těchto svých institucí.

Přidá ministerstvo kultury do rozpočtu NPÚ nějakou přímou injekci, budou ty peníze přesunuty třeba od divadel, knihoven nebo živé kultury právě pro NPÚ, anebo ministerstvo prostě zvýší příspěvek na účet daňových poplatníků.

Znamená to jinými slovy, že ten, kdo navštíví Karlstein, vstupenka na Karlstein je v tuto dobu opravdu velmi drahá, ceteris paribus, tak to bude mít placeno zkrátka jiným daňovým poplatníkem.

Odpověď neznáme a dokonce ani neznáme klíč, podle kterého k té injekci bude docházet.

Na druhou stranu stejně zajímavý jako ten politický souboj, jež naprosto poměl ekonomickou podstatu, je návod, který pro návštěvníky připravil právě samotný úřad.

Předem předesílám, že já tady mám velký soucit s pracovníky Národního památkového ústavu, protože tím, jak celý ten systém, online systém není připraven na takovou situaci, tak se třeba dočtete, že pokud chcete vrátit rezervovanou vstupenku, musíte napsat na mail, že už to nejde tak hezky online na kliknutí, ale musíte poslat mail.

A je tam spousta takových nešikovných věcí, kde si snadno představíte nějakou nebohého pracovníka, který má rád památky, má rád své pracovní místo, a najednou bude zavalený stovkami mailů, dotazů, žádostí a tak dále a nebude zvládat, stíhat mít čas na svou práci.

Ano, i tohle je význam umělé inteligence.

K tomu se dostaneme v druhé části dnešního Svobodného trhu.

>> Ale proč se tady dívám na návod od ústavu? Je to, že se zde čas od času na Svobodném trhu zabýváme jazykem byrokracie.

Tím, co v naší krásné češtině zbylo jako dědictví Kavkova procesu, Kavkovy proměny.

Zkrátka ten šroubovaný rakousko-uherský jazyk za císaře páná a ten bohužel v době rozvoje technologií jaksi nešťastně vyhřezl právě v otázkách a odpovědích, které byl narychlo nucen institut starající se o naše hrady a zámky použít.

Pojďme si poslechnout výběr toho nejlepšího.

>> Přestože je vstup na vybrané prohlídky zdarma, návštěvníci si musí předem zajistit bezplatnou vstupenku prostřednictvím online rezervačního systému.

Bezplatná vstupenka nesouvisí s platbou vstupného.

Je potřeba ji zajistit předem kvůli omezené kapacitě prohlídek.

Některé nečasované prohlídky s dostatečnou kapacitou zůstávají ve stejném režimu, tedy nečasované.

Přesto i tady je nezbytné si předem zakoupit online vstupenku.

Některé nečasované prohlídky však kvůli očekávanému velkému zájmu návštěvníků musely být z kapacitních důvodů změněny na časované.

Pokud bude kapacita konkrétního okruhu naplněna, doporučujeme zvolit jiný čas prohlídky nebo navštívit jinou památku v okolí.

Pokud se nemůžete zúčastnit zvolené prohlídky, pro kterou máte vstupenku zdarma, napište co nejdříve na prodej@npu.cz, kde vstupenku zrušíme a místa nabídneme jiným zájemcům.

Děkujeme za ohleduplnost.

Tady hezky vidíme, že opravdu, aby mohla fungovat ekonomika, aby mohly fungovat běžné vztahy, interakce, tak je velmi důležitý jazyk a jeho kvalita.

A bohužel byrokratický jazyk používaný v češtině je stále ještě do jisté míry velmi rigidní.

Hovoříme zde o tom často.

Setká se s tím každý z nás, kdo vyplňuje jakýkoli státní formulář.

Také víme, že země jako třeba Švédsko nebo skandinávské státy, pobaltské státy, už se s tím dokázaly vypořádat a mají velmi přísné testy a přísná pravidla na to, aby vyplnění takových formulářů nebo styk s úřady, styk se státními institucemi nebyl tak křečovitý.

Bereme to tedy nikoli jako útok na nebohý institut, pod který spadají hrady a zámky, ale spíše jako připomínku toho, že velmi levně, s nízkými dodatečnými náklady můžeme zvýšit kvalitu fungování naší země prostě tím, že češtinu přeneseme z mentality 19. století a věku páry do 21. století, do období umělé inteligence.

Ale pojďme dále.

Pan ministr kultury se zhrozil nad tím, že lidé začali obchodovat se vstupenkami, které byly zdarma, a vyzval tedy občany, aby od těchto lidí nekupovali.

Někdo se může zeptat, proč stát nezačal sankcionovat ty překupníky?

Proč si stát neposvítil na ty, kdo na tom bazáru, dnes už je ta vstupenka v tenhle moment stažená, nabízeli vstupenky zdarma za 300?

No, protože ten stát, ten samý stát dal do podmínek pro používání e-vstupenky na hradech a zámcích následující pasáž.

Cituji: e-vstupenka je přenosná, zákazník je oprávněný ji prodat.

Nadále za držitele e-vstupenky pro vstupní kontrolu je považován návštěvník, který vstupenku předloží jako první.

Jinými slovy, pokud pro tuto akci neplatí zvláštní podmínky, které by měly přednost před těmito pravidly vydávanými Národním památkovým ústavem, tak prostě ten, kdo s danými vstupenkami obchoduje, dělá naprosto přesně to, co mu obecné znění dovoluje.

No a ministerský tweet opravdu není obchodní podmínka a morální rozořčení není cenová regulace.

Zároveň musíme připustit, že to ani náhodou neznamená, že by v českých zemích rozbujel trh s předprodejem vstupenek na Karlstein nebo na hlubokou. Je to jeden příklad a jeden případ, který známe.

Já sama jsem, přiznám se, dnes jich nenašla více, i když jsem po nich pátrala, ale zároveň je to krásná ekonomická ukázka, jak lze z ničeho stvořit trh.

Vstupenka je poukaz na kus času, místa, prostoru, v našem případě na návštěvu a prohlídku třeba právě toho Karlsteinu. Ta má samozřejmě nějakou hodnotu. Jsou s tím spjaté náklady a je s tím spjatá i přidaná hodnota.

Pokud byste šli na takovou návštěvu na soukromý hrad, na soukromém panství třeba v Anglii v rámci Velké Británie, tak se zkrátka prohnete a správně připomínají někteří z vás v komentářích, že návštěva Karlsteina pro čtyřčlenou rodinu už dneska opravdu není v ničem jednoduché, ekonomicky nenáročné věc, ale ve chvíli, kdy stát rozhodne s mocí úřední, protože ten zámek, hrad spadá pod něj, že vstupenka bude za nul.

Tak to neznamená, že ta návštěva ztratila hodnotu. Hodnota té návštěvy je pořád stejná, ale znamená to jednak zvýšení poptávky a jednak vytvoření renty.

Co je to renta? Renta znamená, že najednou je zde potenciální zisk, který leží na zemi a jenom záleží na tom, kdo je schopen a ochoten si na ten zisk sáhnout a kdo je schopen a ochoten to, co je v tuhle chvíli jenom něco potenciálního, nehmotného proměnit v reálné peníze.

Na tom je založen přece podnikatelský duch. Na tom je založena HJKova teorie o informacích. Na tom není svým způsobem nic špatného, byť můžeme mluvit o tom, jestli je to morální nebo nemorální. Známe příklady, které ukazují, že je to bytostně morální.

Představte si, že nemáte internet. Vy, kdo se díváte na – aby bylo jasné, tak ho ale evidentně máte. Máte. Ale pokud nebudete mít internet a budete chtít se dostat na Karlstein dokonce levněji než za tu běžnou cenu, tak takový překupník pro vás představuje možnost získání té vstupenky.

Pokud bude klikací soutěž, kdy bude platit: kdo dřív přijde, ten dřív mele. Tak zkrátka je možné, že tu vstupenku dostane někdo, pro koho nemá takovou hodnotu. Prostě jenom proto, že měl v danou chvíli více štěstí nebo rychlejší internet.

Když jste se ptali v otázkách – tady tu otázku hned ukážu – jak se to řeší v jiných zemích, které mají volný vstup třeba do muzeí nebo na památky, no, tak někde se to řeší třeba i loteriem, někde se to řeší frontami. Všechno z toho je ale ekonomicky neefektivní.

Proč? Protože návštěva té památky opravdu má nějakou nenulovou hodnotu. Jinak by tam někdo z nás s odpuštěním něco nalezl. Šli byste na Karlstein, když by hodnota návštěvy Karlsteinu pro vás byla nula? Nešli. Ale ve chvíli, kdy je vstupenka nulová, tak najednou nám tam vzniká ta přidaná hodnota.

No a kde je přidaná hodnota? Kde je přebytek spotřebitele, jak tomu říkáme, tam je zisk. A potom už záleží jenom na důvtipu každého, jak ten zisk vytáhnout.

Není to specifikum jenom České republiky. Velký problém s tím řešili před několika lety ve Spojených státech, kde jedno muzeum otevřelo pavilon – tuším – afroamerické kultury a tam právě zavedlo vstupné zdarma.

Co se stalo? To vás asi naprosto v ničem nepřekvapí. Časované vstupy jsou chytré, protože je o muzeum obrovský zájem a pomáhají regulovat počet návštěvníků. Současně ale vytvářejí trh pro překupníky jako jsem já a činí celou událost výlučnou, řekl jeden z těch překupníků britskému listu Guardian.

No, co udělalo toto muzeum? Udělalo jedinou věc, kterou mohli. Museli posílit internetové servery a připojení, zavést ochranu proti robotům, část vstupenek uvolňovali až v den návštěvy. No a dnes jsou ty vstupenky vedené zkrátka na jméno jako osobní a jejich prodej je tím pádem výslovně zakázán.

Docela zajímavá metoda, se kterou se v některých zemích setkáme, je, že když si kupujete vstupenku zdarma, tak přitom zaplatíte vratnou zálohu, tak jako u lahví při nákupu minerálky, piva či něčeho takového. Zaplatíte třeba 100 Kč a až si tam osobně přijdete tu vstupenku vyzvednout, tak ji dostanete zpátky.

To je samozřejmě procesně poněkud složité, ale část toho problému to odbourává, mimo jiné v tom, že to donutí lidi, aby když si rezervují místo, tak také skutečně přišli. Protože samozřejmě problém s rezervacemi online zdarma je v tom, že řada lidí si klikne, objedná si šest vstupenek, ale už se tam potom nedostaví, protože se jim třeba nechce nebo proto, že není zas tak hezky nebo proto, že nechtějí děti a podobně.

V každém případě dobrý postup, jak se vypořádat s tím, když jsou vstupenky zdarma, neexistuje. Každá z metod, která se používá ve světě, má své náklady, má své nespravedlnosti, které vytváří.

No a potom se musíme ptát: Co dělat s tím, když na jednu stranu chceme, aby i lidé, kteří zkrátka si to ceteris paribus dovolit nemohou, mohli vzít své děti právě třeba na Karlstein. A jak předejít něčemu – někdo může říct – jsme ve spekulaci, někdo to bude nazývat chytrostí, někdo podnikatelskému instinktu. Nazeme si to každý, jak chceme.

Jsou metody, které říkají, jak to udělat tržně, když už jsme na svobodném trhu. A ten tržní přístup je rozdávání poukazů nebo kuponů těmto občanům, kteří je pak mohou proměnit právě za příslušnou vstupenku na daném místě. To ostatně byla myšlenka, se kterou pro Case Celler přicházeli ekonomové chicagské školy.

A byly to právě ekonomové chicagské školy, mezi nimi řada laureátů Nobelovy ceny za ekonomii, kdo velmi dobře věděli, že žádný oběd neexistuje. Připomíná nám to ostatně sám Milton Friedman v následující ukázce.

Oběd zadarmo neexistuje. A to je všechno. Kdybyste mě chtěli omezit na jedinou moudrost, tak je to takhle: Žádný oběd není nikdy úplně zadarmo. Musíte za něj zaplatit.

A svoboda je křehká rostlina. Přirozeným stavem lidstva je bída a tyranie. Po většinu historie ve většině světa lidé v takovém stavu žili. I dnes, kdy se pyšníme svými pokroky, je zbytkem, že většina lidí na světě není svobodní. Většina lidí žije v zemích, které jsou tyranie a žijí v bídě.

Takže nejdůležitější věc, kterou si musíte zapamatovat, je naprostá důležitost neustálého posilování základů naší svobody tím, že budeme udržovat vlády, které jsou omezeny v maximální možné míře, a také snahou hlouběji pochopit ten zásadní vztah mezi volnými trhy a lidskou svobodou.

Zkrátka nejdůležitějším, co by se měl každý v ekonomii naučit, je věta, že žádný oběd není zadarmo.

V současné chvíli sedí v poslanecké sněmovně poslanci a subjekty, které to velmi dobře vědí. Libor Vondráček, což by šéf svobodných, docent Ševčík, což by ekonom z národohospodářské fakulty. Vlastně všichni motoristé jako takoví by se k tomu měli podle svého programu hlásit. Vladimír Pikora.

No a pokud se jejich ministerstvo kultury rozhodne, že budeme předstírat, že nějaký oběd zadarmo existuje, tak zkrátka musíme být také schopni vymyslet takové metody, které odbourají jiné, řekněme, nespravedlnosti nebo třenice.

A hlavně si musíme vzpomenout na slavné Gogolovo z Revizora úsloví: „Eh, neškareť se na zrcadlo, mášli křivou hubu," neboli když si to přeložíme do našeho ekonomického problému. Nediv se, že trh dělá svou práci, pokud prostě trh existuje a trh funguje.

Takže pokud začneme dávat zadarmo něco, co má svou vnitřní hodnotu, vždycky vznikne renta a vždy se s tou rentou bude nějak obchodovat. Někdy zaplatíme časem, tím, že čekáme v dlouhé frontě. Někdy raději zaplatíme překupníkovi, ale zkrátka nikdy nic zadarmo nebude.

A tak když uzavřeme část o Českých hradech a zámcích, tak je možná dobrá zpráva, že pan ministr kultury celou tuto diskusi rozpoutal, protože nám tím pomohl ukázat, že ve skutečnosti pro nás Čechy a Moraváky mají naše hrady a zámky nenulovou hodnotu. O tom ostatně svědčí i to, že opravdu návštěva Karlsteina je v tuhle chvíli beznadějně za cenu 0 Kč vyprodaná. O to je dobře.

Pojďme dále. Pojďme na druhé téma.

Člověk, o kterém teď budeme hovořit, býval po většinu mého dětství a dospívání nejbohatším mužem světa — od roku 95 do velké recese a pak už jenom krátce mezi roky 2014 a 2017.

Do jisté míry tohoto muže obdivoval každý, nebo skoro každý, kdo díky jeho operačnímu systému začal objevovat a používat osobní počítač. Obdivoval ho každý, nebo skoro každý, minimálně do doby, kdy nám okna začala padat a kdy jsme s Windows 98 začali zažívat pravidelnou a nelogickou modrou smrt.

Možná si ještě pamatujete na hlášku: „Tento počítač provedl neplatnou operaci a bude ukončen." Pardon, „tento program provedl neplatnou operaci a bude ukončen."

Všichni jsme se naučili automatický trojklik, který možná Gen Z tolik neříká. Control Alt Delete. A v podstatě univerzální oprava pomocí resetu nebo vypnout a zapnout se stala takovým běžným řešením každé jinak neřešitelné situace.

Symbolem, který ukázal éru onoho muže, byla předváděčka právě těch oken, právě Windows 98, kdy při demonstraci skeneru se před oním mužem objevila právě ona modrá smrt, modrá obrazovka.

Pojďme si to připomenout.

>> Zapojme to. Napíše to: „Ahoj, vidím, že si připojil nové zařízení a načte to příslušné ovladače." Všimnete si, že tato konstrukce z Kenedy... jajda.

Pokračujem dál.

>> To musí být důvod, proč ještě nedodáváme Windows 98.

>> Určitě, rozhodně.

Prostě Gatesovým Windows 98 se dneska nesmějeme proto, že by nefungovaly. Naopak, i když v sobě měly ještě pořádné srdce, tak fungovaly mnohem lépe, než si kdokoli uměl v dané době troufnout přát.

Ale na druhou stranu také platilo, že když člověk nainstaloval tiskárnu, tak nikdy nevěděl, jestli tiskárna začne tisknout, nebo přestane jet zvuk, nebo se setká s modrou smrtí.

Ano, řeč bude právě o Billu Gatesovi, protože Bill Gates nyní vydal velmi rozsáhlou esej. Hned se na ní podíváme. Na svém webu ji předala veškerá ekonomická světová média. Ve které se jako velký fanda umělé inteligence zabývá transformací ekonomiky, tedy nutnými změnami, které v ekonomice podstupujeme právě ve světě umělé inteligence.

Předem chci zdůraznit, že naprosto nesouhlasím s řešeními, která tam navrhuje, ale na druhou stranu považuji za nesmírně důležité, že s těmi otázkami přichází, protože otázky, které si klade v té esei Bill Gates, by si měli klást naši politici, naši ekonomové, naši podnikatelé. Měli bychom si je klást my všichni.

Nejprve si pustíme krátký úryvek z videa, kterým Gates tu svou esej doprovodil.

Umělá inteligence urychlí inovace v nejobtížnějších technických výzvách světa. Zajistí spolehlivou čistou energii pro všechny. Odvrátí klimatické změny, vypěstuje dostatek potravin, zastaví nemoci, zlepší vzdělávání a mnoho dalšího.

Pokud přechod zvládneme dobře, pozitiva výrazně převáží nad negativy. Obávám se však, že nejsme připraveni. Neexistuje žádný plán, jak usnadnit vstup do éry umělé inteligence a dokonce ani plán, jak takový plán vytvořit.

Jak zajistíme, aby přínosy umělé inteligence pocítili všichni, zejména ti bez bohatství, vlivu a přístupu?

Dnes jsem vydal prohlášení, které vyzývá svět, aby toto téma zařadil mezi své hlavní priority. Svět má šanci jednat dříve, než v prudce vzroste nezaměstnanost, komunity začnou trpět a důvěra veřejnosti se vytratí. Tato bezprecedentní technologie vyžaduje bezprecedentní reakci v každé zemi i globálně.

Pokud to zvládneme, přínos pro lidstvo bude fenomenální a svět bude spravedlivějším místem.

>> Bill Gates má bezpochyby pravdu v tom, že umělá inteligence může neuvěřitelným způsobem zlepšit a změnit životy, včetně těch nejchudších nás. A k tomu by také měla být používána. A hovořili jsme ostatně nedávno o encyklice papeže Lva.

který se právě tímto zabýval. Zároveň ale řešení, která Bill Gates přinášejí, jsou taková, že by — jak už to tak bývá — právě těm nejchudším nejvíce ublížila.

A my se můžeme jenom ptát, jestli je to tím, že by jako majitel jednoho ze světových gigantů si neuvědomoval, jak funguje malý drobný podnik, jaký je život malého drobného živnostníka, nebo jestli je v tom úmysl. Já doufám, že to první, nikoli to druhé, ale to možná teď není vůbec důležité.

Jaká řešení pro tu éru umělé inteligence, pro ekonomickou transformaci s umělou inteligencí spojenou, tedy Bill Gates přináší?

Zaprvé přichází s konceptem „rezervováno lidem". Určitě znáte, jak u supermarketu jsou některá místa, nebo v našich šalinkách, tramvajích, autobusech některá místa rezervována lidem s pohybovými omezeními, nebo třeba pro vozíčkáře, nebo pro maminky s dětmi a podobně.

V tomto duchu říká Bill Gates: máme mít něco, co bude, jak on říká, „human reserved", tedy rezervováno pro lidi, pro lidské bytosti. A máme mít pracovní místa, u kterých se řekne, že třeba 40 % pracovních míst v oblasti zdravotnictví smějí vykonávat pouze a jen lidé, nikoli humanoidní roboti, nikoli umělá inteligence.

Jinými slovy, ta teorie human reserved v případě Billa Gatese znamená, že budeme mít oblast činností, kdy společnost nebo země vědomě řekne: „Tohle budou dělat lidi, i když to zvládne stroj."

Gates jako důvod uvádí jednak hodnotu lidského kontaktu, třeba právě v zdravotnictví nebo sociálních službách, a jednak ochranu skupin pracovníků, kteří by se jinak obtížně rekvalifikovali. Říkal třeba, že pokud někdo dělá obchodáka do 50 let, tak ho potom asi rychle nepřeučíte na pracovníka v sociálních službách.

U školství nebo v oblasti třeba duševního zdraví říká, že člověk by měl být vedoucím nebo nadřízeným, který používá umělou inteligenci. Sám ale naprosto správně říká, že celá ta jeho teorie naráží na problém: kdo bude určovat, co má být určeno pro lidi, podle jakých kritérií, jak se zabrání obcházení, co se stane s mezinárodním obchodem, když jedna země automatizaci povolí a druhá ne, a tak dále.

V rozhovoru, který teďka vyšel, to posunul ještě dál a dokonce řekl, že by to mohlo být jenom dočasné – aby to chránilo tu transmisní generaci lidí, kteří odcházejí do důchodu. Zároveň vcelku i přiznává, že by se to mělo týkat opravdu jenom určitého typu pracovních míst.