Stopka krajům | Motoristé proti Hradu | Švédsko zavírá už čtrnáctileté | Zprávy Veroxu 16. 8.

Vítejte u zpráv Veroxu.

Je neděle 16. srpna 2026.

Dnes se podíváme na to, proč Andrej Babiš vzkázal krajům, ať už nečekají další miliardy od státu. Proč motoristé možná prohráli bitvu o Filipa Turka, ale prý vyhráli mnohem větší politický spor. Proč se prezident Petr Pavel na festivalu věnovaném odkazu Václava Havla stal terčem ironie právě kvůli vlastní předlistopadové minulosti? A také na Švédsko, které po letech problémů s násilím začíná posílat do vězení už čtrnáctileté.

Začínáme doma. Andrej Babiš krajům: Peníze máte, tak opravujte.

Premiér se pustil do sporu o financování silnic druhých a třetích tříd. Kraje byly zvyklé, že jim stát prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury přispívá miliardami korun. Příští rok ale podle Babiše další peníze na běžné opravy dostat nemají.

Důvod? Podle premiéra mají obce a kraje na účtech kolem 150 miliard korun a stát sám hospodaří se schodkem. Babišův vzkaz se tak dá shrnout jednoduše: Peníze máte, silnice jsou vaše, tak je opravujte. Stát podle něj navíc zdědil v rozpočtu na dálnice díru 37 miliard Kč.

A tady začíná docela zajímavá debata o českých veřejných financích. Na CNN Prima News se mezitím hádali o důchodce, sucho a klimatickou politiku.

Miroslav Ševčík z poslaneckého klubu SPD obvinil někdejší fialovu vládu, že poškodila důchodce. Se zástupkyní Stan Pavlou Pivoňkou Vaňkovou se ale střetl také nad klimatem. Ševčík klimatické změny uznává, ale odmítá podle něj předraženou politiku postavenou na představě permanentní klimatické krize. Stan naopak obviňuje současnou koalici ANO, SPD a motoristů, že oslabuje některé instituce zabývající se suchem. Jenže vláda zároveň prezentuje vlastní projekty zadržování vody.

Andrej Babiš ve svém vysílání řekl, že od roku 2015 bylo realizováno přibližně 21 000 projektů za 16,5 miliardy Kč. Od výsadby zeleně přes obnovu mokřadů až po nové zdroje pitné vody a takzvané dešťovky.

Takže spor ve skutečnosti není o tom, zda vodu zadržovat. Spor je o to, kdo, jakými projekty a za kolik. A to už je ekonomická otázka, na kterou ani slogan proti klimatické krizi sám o sobě nestačí.

Motoristé možná prohráli bitvu o Turka, ale vyhráli větší konflikt.

Zajímavou analýzu přinesl deník: Když prezident Petr Pavel odmítal jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí, vypadalo to jako personální konflikt malé vládní strany s Hradem. Jenže během několika měsíců se spor zásadně změnil. Přes Petra Macinku a účast prezidenta na Sumitu NATO se z něj stal konflikt o rozdělení pravomocí mezi prezidentem a vládou.

Motoristé tedy Turka do ministerského křesla nedostali, jenže jejich spor s prezidentem se přelil do mnohem větší otázky: Kdo v zahraničí mluví za Českou republiku? Prezident nebo vláda? A kde přesně končí pravomoc jednoho a začíná pravomoc druhého?

Politicky je to pro motoristy paradoxně výhodnější pozice, než kdyby celý příběh skončil jedním ministerským křeslem. Z případu Turka se stal případ prezident versus vláda.

A Petr Pavel dostal další zásah kvůli své minulosti.

Prezident navštívil festival Trutnov, jehož historie je spojena s undergroundem, Václavem Havlem a odporem proti režimu. A právě tady vznikl kontrast, kterého se chytil komentátor Petr Holec: Připomněl Státní bezpečnost. Zatímco lidé z undergroundu čelili státní bezpečnosti, Petr Pavel budoval kariéru v armádě v roce 1987. V roce 1987 se hlásil do zpravodajského kurzu a zejména někdejším disidentům vyčítal, že Pavlovu minulost dnes nepovažují za překážku.

Samotný historický kontrast existuje a právě proto se Pavlova předlistopadová kariéra neztratí.

Teď sociální systém a čísla, která ukazují dva úplně rozdílné problémy.

Bývalá šéfka sociální správy v Ústí nad Labem Ivana Šťastná tvrdí, že český systém části dlouhodobě nezaměstnaných umožnil zvyknout si na život bez práce. Současně ale upozorňuje na opačný problém. Lidé nad 55 let podle ní často pracovat chtějí, ale zaměstnavatelé je odmítají kvůli jejich věku.

V Ústeckém a Moravskoslezském kraji podleů citovaných v rozhovoru dosahovala nezaměstnanost kolem 7%, a například v Karviné přes 10%.

Šťastná proto požaduje tvrdší kontrolu dávek, ale současně upozorňuje na diskriminaci starších lidí na trhu práce. A to je podstatné, protože dvě úplně rozdílné skupiny se ve statistikách nezaměstnanosti mohou tvářit stejně: člověk, který pracovat nechce, a člověk, který pracovat chce, ale nikdo ho nevezme.

Rozumná sociální politika by mezi nimi měla umět rozlišovat.

Na Ukrajině už podle europoslance ANO není realistické mluvit o návratu všech okupovaných území.

Tomáš Kubín říká, že vytlačení Ruska ze všech obsazených oblastí nepovažuje za reálný scénář. Namísto pokračování války požaduje příměří a následná, třeba i dlouholetá jednání.

Tento názor je zajímavý právě tím, jak daleko se česká debata posunula od hesel o rychlém vítězství k otázce, jaké podmínky ukončení bojů jsou vůbec dosažitelné.

A do toho přichází další ekonomický problém, tentokrát přímo z Evropské unie.

Brusel obnovuje omezení ukrajinské ocele.

Po začátku války EU odstranila část obchodních bariér, aby Ukrajině ekonomicky pomohla. Teď ale pravidla znovu přitvrzují. Od 1. července byly podle citované agentury Reuters téměř o polovinu sníženy roční bezcelní kvóty a ocel nadstanovený limit má být zatížena 50% clem.

Pro Ukrajinu je to citlivé. Ocelářství je jedním z pilířů jejího exportu a Evropská unie je hlavním odbitištěm.

A tady se ukazuje rozdíl mezi politickými projevy a ekonomickými zájmy. Solidarita solidaritou, ale jakmile jde o vlastní evropské výrobce, pracovní místa a konkurenci, nastupuje klasický protekcionismus.

A teď možná ještě podstatnější posun. Amerika a Evropa.

Profesor John Mersheimer tvrdí, že Evropa už pro Spojené státy není nejdůležitějším strategickým regionem. Tím je kvůli vzestupu Číny východní Asie.

Mersheimer připomíná, že americká strategie historicky sledovala především to, aby žádná jediná mocnost neovládla celý klíčový region. Proto podle něj Spojené státy během studené války potřebovaly být v Evropě proti Sovětskému svazu. Dnes je ale hlavním konkurentem Čína.

A Mersheimer jde ještě dál. Samotný mír v Evropě podle něj není existenčním zájmem Spojených států, pokud zde nevznikne hegemon schopný ohrozit americkou moc.

Ať s jeho realistickou školou souhlasíte nebo ne, pro Evropu z toho plyne jedna nepříjemná otázka: Co když jsme desítky let stavěli svou bezpečnost na mocnosti, jejíž hlavní strategický problém už leží na druhém konci světa?

Ve Švédsku mezitím končí jedna dlouhá éra trestní politiky.

Od 10. září budou moci švédské soudy posílat do vězení už čtrnáctileté pachatele nejzávažnějších trestných činů, například vražd, bombových útoků nebo těžkého ozbrojeného násilí. Podle policejních statistik citovaných denníkem Echo 24 bylo jen v roce 2025 z vraždy nebo pokusu o vraždu obviněno 52 lidí mladších 15 let.

Vláda změnu hájí ochranou společnosti a možností účinnější práce s mladistvými pachateli.

Část opozice naopak varuje, že stát trestá děti za selhání společnosti a že vězeňský systém už je přetížený.

Ještě před několika lety by představa 14letých ve věznicích zněla absurdně. Dnes ji schválil Rixdák.

A teď do Cambridge. Britská média otevřela případ akademičky Farach Ahmedové. V jejím starším textu z roku 2002, později znovu vydaném, se objevila ostrá kritika západního vzdělávání, sekularismu a také negativního postoje západních škol k polygamii či sňatkům před 16. rokem. Brožuru vydala organizace Hisbú Tahrir. Ahmedová na Cambridge působí jako odborná asistentka a vede tamní komunitu zaměřenou na islámskou pedagogiku.

A zase jsme u otázky, která se vrací stále častěji. Kde končí akademická pluralita a kde už univerzita sama musí vysvětlit, jaké názory a jaké vazby u svých pedagogů považuje za slučitelné se svou vlastní pověstí?

Ještě krátce ze Slovenska. Premiér Robert Fico znovu ostře kritizoval Evropskou unii. Použil přitom Brusel jako symbol rozporu mezi evropskou politickou rétorikou a realitou. Podle něj špičky jednají o demokracii a lidských právech, zatímco některé části samotného Bruselu zápasí s násilím spojeným s drogovými gangy. Současně Fico zdůrazňuje energetickou soběstačnost Slovenska a další rozvoj výroby elektřiny. Jeho formulace jsou politicky vyhrocené. Jenže otázka, zda evropské instituce dokážou řešit problémy ve vlastním bezprostředním okolí stejně energicky, jako formulují velké strategie pro celý kontinent, je legitimní.

Zajímavost na závěr. Premiér Andrej Babiš při výšlapu na Lysou horu diskutoval se svými příznivci a ty často zajímali úplně jiné věci než politika. „Nosíte na krku nějaké symboly? Mají pro vás nějaký význam?" zeptal se ho v průběhu cesty místní student. „Jeden mám od léčitele, který dělá čaje," popsal Babiš, „a druhý je na odhánění zla. To je pentagram, ale ne židovský," dodal.

A to jsou dnešní zprávy Veroxu. Děkujeme, že sledujete Verox. Klidnou neděli a zítra jsme tu znovu.