SPD vyhrálo soud - rozhovor s Lenkou Tarabovou

Já si myslím, že by měly existovat nějaké druhy sankcí, který by trošičku ty soudce zabolel, aby si příště rozmysleli, jakým způsobem soudit mají. Připomeňme si i ten skandální případ rozhodnutí o vrácení malé Viktorky otci, který se o něm vědělo, že je drogově závislý. To rozhodnutí soudkyně se do toho zapojil ministr spravedlnosti Tejc. Je tam nějaká sankce, jakoby snížení platu, a tuším, že se tam jedná o nějakých 30 000.

Tak tohle je výsměch, když si porovnáme, jaký platy soudcové berou.

Je tady další host Mariána Barana.

Otázky i odpovědi jsou před námi.

Vážené divačky, vážení diváci, milí příznivci TV Česko, vítejte u tohoto rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijala předsedkyně strany pro v Libereckém kraji Lenka Tarabová. Vítejte.

Děkuji za milé přivítání, Mariáne. Já vás také vítám a zdravím všechny diváky i posluchače TV Česko.

Začátkem proběhlo referendum na Islandu. Islandané se rozhodli, že do té EU jako ne, že tam nechtějí, že cítí ohrožení suverenity a samostatnosti. Jak to vidíte tady ten jejich krok?

Tak ono to víceméně referendum o zahájení diskuze o vstupu do EU, ne jakoby přímo vstup či nevstup, jenom zahájení diskuze.

Takže tomu oni řekli ne. Ten rozdíl tam byl plus mínus 5 %. Ono to není až tak jako výrazný rozdíl. Četla jsem, že samozřejmě úplně jinak se hlasovalo v Reykjavíku a v dalších velkých městech a úplně jinak se hlasovalo v menších městech, obcích na venkově. Takže je vidět, že jakýsi vliv je vždycky v těch velkých městech. Já úplně nevím přesně, jak jsou na Islandu na tom neziskové organizace, jak tam jsou různé vlivy Evropské unie a různých institucí financovaných Evropskou unií. Pravděpodobně to asi bude úplně stejné jako v různých jiných státech v Evropě. Zaplať pánbůh a pomáhají tomu média, bohužel taky velmi. Zaplať pánbůh, že ten venkov přehlasoval ta velká města. A co jsem četla, tak snad až na 10 let to má být zastavené, že se o tom nemá vůbec mluvit.

Vláda to tak vzala na vědomí. Tady je vidět, jak je referendum důležité a jak je důležité prostě se těch občanů té dané země ptát. Samozřejmě kolikrát jsme hovořili o těch referendech tady mezi přáteli. Ono je to opravdu velký problém, pokud tam je ten vliv médií a různých neziskových organizací. Proto já jsem i smutná, že vlastně velice dobře sepsaný zákon od našeho předsedy Jindřicha Rajchla zatím vůbec není na vládní úrovni diskutován. Nechalo se to v šuplíku zatím. Nevím, jak to bude dál, ale Jindřich Rajchla řekl, že ho předloží kdyžtak jako poslanec, pokud se k tomu vláda nebude mít. Je to potřeba. A druhá věc je samozřejmě mediální zákon, protože to ovlivňování skrz ta média, to je prostě špatný směr a lidé by měli mít informace. Zdá se, že organizace, které jsou proti Europ unii, tak informovaly lidi dostatečně a dopadlo to pro Island dobře.

No, myslím si, že takhle bych to také řekl. Za 10 let už asi nebude kam vstupovat, co se týká EU, že už všechno bude jinak. Je velký problém často, že se zpívá jenom to áčko, ale ty další věci, které k tomu patří, se neřeknou. Dneska, když vidíme, co si dovolí Wonderlineová dál jako zloduch, ty sekery pro Ukrajinu a tak dále, naprostý nehoráznosti po Pfizer vakcínách a různých černotách, tak není divu, že mnoho zemí zkrátka to přehodnocuje. A dneska vstoupit do EU je výhodný čistě pro rodiny, který z toho žijí potom. Ale pro běžného občana? Teda bych řekl, že velký palec dolů a k tomu velký pláč. Já to tak nevidím.

Souhlasím s vašimi slovy. A víte, co mě i překvapilo? Nevím, jestli jste si všiml, tak tady se dávají z Evropské unie miliardy na Ukrajinu, kdy se neví, kam se ty peníze ztrácí. A víte, kolik Evropská unie pustí na pomoc Nepálu po té katastrofě? Pouze 2 miliony. Tohle mě jakoby velmi zarazilo. Na jednu stranu máte množství miliard a na druhý straně máte prostě 2 miliony pro pomoc oblasti, která to opravdu velmi velmi potřebuje.

No určitě je českému občanovi jasné, že většina peněz směřujících v uvozovkách na Ukrajinu, tak to jen cesta do nenávratna, nějaký tunel pro různé skupiny lidí. Nic jiného to není. Dluhy vesměs se nasekají bankéřům. Ti na tom také vydělají s buřoši a s přátelskými kluby. Běžný Ukrajinec bude rád, když konečně se přestane válčit. A samozřejmě i ta Ukrajina to neskutečně odnese ve finále. A i my jako evropský stát jsme se nechali namočit do takovýho konfliktu USA, Rusko.

Jo, ale to je na další povídání.

Mějte se.

Ono se o tom hovořilo mnohokrát a já si myslím a jako pevně věřím, že už některé věci se dostávají i do mainstreamu, že spousta lidí vidí, že ty roky od února 2022 to opravdu bylo špatný směr. Jako doufám, že tohle se brzo vyřeší. A je to nejdůležitější samozřejmě pro samotné ty občany Ukrajiny, aspoň ty, kteří se rozhodli tam zůstat.

Mhm.

No určitě je dobrá zpráva, přes určitý vítky Andrejovi Babišovi, že u kormidla není Petr Fiala, který lehl dost peněz do mainstreamu, abychom slyšeli, že jsme ve válce a různé jiné teze. Takže v tomhle je to pozitivní. Určitě někdy můžeme se víc podívat i na to, jak si vede, či nevede dobře či špatně. Ale dneska ještě pojďme se podívat. Máme tady web demagog.cz a otázka je: kdo v České republice je vlastně dneska největší cenzor? Je to ten web a jeho lidi, kteří dostávají i nemalé prostředky na tu cenzuru od Mety, od Facebooku? Nebo teď už nevím, kdo to prohlásil. Vít Rakušan o něm? Kdo řekl, že je to zemský cenzor? Určitě. A asi v mnohém tak fungoval za Fialovy vlády, když byly jakoby u moci.

Dneska jak to vidíte? Jak je to s cenzurou? Kdo tady nejvíc řádí v Česku?

No dneska je to nejvíce vidět na případu anonymního Thomase Paukerta. Protože samozřejmě z mých zkušeností, když někdo nahlašuje dlouhodobě jeden příspěvek nebo jeden profil, oni se většinou v nějaké skupině domlouvají na hromadném nahlašování a vybírají si témata, která jsou s vykřičníkem pro tu Metu, neboli Facebook. Tak prostě ten Facebook zareaguje tak, že buď ten příspěvek nebo dokonce celý ten profil shodí. Není to jedinečné. Jeden profil toho Thomase Paukerta — komu se to takhle stalo. Vím, že jsou i jiní lidé, kteří prostě tento problém měli.

A teď jde o to samozřejmě, jak ten Facebook reaguje. Jestli opravdu je to jenom na to nahlašování a naskakují mu tam prostě počet nahlášení a na základě toho zareaguje? Tito lidé kolem demagogu a štít demokracie se k tomu hlásí, protože to mají jako nějaký splněný úkol, a chválí se v prsa, že to prostě dokázali.

E, Tomáš Pautner, který se vlastně publikuje dál na tom Hero Hero a teďko to má na měsíc volné, takže vlastně on tam ukazuje jednotlivé screeny z různých profilů, ať už jsem tam viděla nějaký trollhunter.cz nebo něco takovýho, kde ty lidé je vidět, že se mezi sebou domlouvají.

Často to jsou lidé, kteří jsou i kolem Organisanovy skupiny.

Je to prostě pořád stejná ta struktura lidí na těch sociálních sítích.

A já si myslím, že nějakým způsobem by se do toho prostě měl buďto vložit výbor pro mediální záležitosti, který by měl mít na starosti vlastně i to, co se děje na sociálních sítích, protože to je vyloženě účelová věc, kterou ten Demagzok zaštiťuje.

Zase můžu opakovat, zase mrzí mě, že není v zákoně Fara, protože prostě Demag je neziskovka a určitě by se zjistilo a bylo vidět transparentně, jaký mají financování. Diváci a lidé by pak mohli vidět, odkud prostě to zlo jde.

A co mě mrzí vlastně, jsou tyhlety praktiky. Nemáme argumenty, tak vás zlikvidujeme prostě nějakým nahlášením, abyste zmizeli z veřejného prostoru. Tohle není fér.

Oni neumí hrát fér, protože co tím chtějí docílit, co oni té společnosti chtějí ukázat? Prostě jsme udavači, tak udáváme, protože některá část nesmí být slyšet. Ať ti přeargumentují nebo ať třeba tahlety skupiny založí politickou stranu a snaží se prostě vstoupit do toho rovnocenného bojiště v rámci vzniku třeba budoucí vlády, a ne prostě tyhlety záškodnické, opravdu postpubertální kroky. A ještě se prostě tím chlubí a mají z toho ohromnou radost.

Zaplať pánbů, že ti lidé, kteří jsou tímto většinou postižení, tak to jsou velice moudrí lidé. Oni si vždycky nějaký způsob najdou, aby se do toho veřejného prostoru dostali.

A já si dovolím použít to naše dnešní vysílání a vyzvat lidi. Protože samozřejmě ten Tomáš Pautner, to co dělá a jaké informace přináší, a jak rozvířil ten prostě veřejný prostor ohledně těch pravd kolem kauz bývalé vlády — když už teda na tom Facebooku dneska není a vlastně mu zlikvidovali i ten druhý profil Tomáš Pautner Pom záložní — tak v momentě, kdy jsou lidé a sledují to Hero Hero, tak by měli screenovat, kopírovat jeho příspěvky a dávat to do veřejného prostoru na tom Facebooku.

Když to bude dělat 20, 30 lidí, tak žádní demagogové prostě s tím nic neudělají.

Takže tohle je moje výzva a prosba pro lidi.

>> Určitě zmíněný Tomáš Pautner udělal mnoho dobrou práci. V rozhovorech máme shodu s hosty na tom, že uvítáme dalších 10, 20 Pautnerů a aby v naší zemi bylo jako živo a mohli jsme si nalít čistého vína, jak se říká. A to se opravdu může stát, protože nemáme tady jen jednoho. Máme jich tady daleko více a to je rozhodně dobrý příklad k takovému vyjasnění těch zákulisních věcí.

Určitě dobré kroky udělal ministr Macinka, přerušení placení nebo lití peněz do některých neziskovek.

>> Je toho málo. Velký kus práce udělal pan doktor Reichl. Doufejme, jak jste zmínila, že se to dotáhne do konce, protože takový zákon potřebujeme a opravdu v Česku nechceme mít různý typy neziskovek, které jakoby tady žijí z takové pofiderní práce a jakoby praktikují nějakou nekalou soutěž v rozporu s demokracií, kde se určité skupiny naprosto jakoby vymlčí, vyizolují, nedochází k legitimnímu názoru, názоrovému střetu, a jiné se vlastně jako protěžují — zájmové skupiny některých oligarchů. To jakoby určitě, že v České republice nechceme.

Když se zmínili jsme tu cenzuru, když zmíním slovo transparentnost. Jo, ono už pan zmíněný Pautner, když nám vytahuje teď ty smlouvy Bestán a tak dále, teď něco na piráty — jenom jsem zlehka četl — tak jenom běžní občan asi jenom kouká, jak někde peníze jedou ve velkým za nic. Jenomže to je kamarád, že to je někdo, nějaká politická strana.

Jak jste spokojená s úrovní transparentnosti, ať už samospráv v Česku ke svým místním občanům, nebo k transparentnosti vlády, toho, jak vlastně ty naše vlády nějak ve světle fungují, jak je to pro ty lidi nějak srozumitelný, jak je to kontrolovatelný?

Dobře.

>> Jednoduše odpověď není. Protože samozřejmě ten Tomáš ukázal, že ty věci tam prostě jsou, že když člověk začne hledat, tak to všechno najde, ale kdo tohle je buďto schopen udělat, nebo má na to čas, nebo ví vůbec, kam sáhnout.

Například, když si vezmete takový web poslanecké sněmovny psp.cz, tam třeba chcete transparentně sledovat pochod přijímání nějakého zákona nebo nějaké novely zákona, tak v tom opravdu musíte ležet a rozkliklávat pak i ty jednotlivé novely a ty části. To hlasování vlastně není označené, o čem přesně to hlasování je, jenom je pojmenované, a pak tam vidíte 10 hlasování, která se týkají jedné věci. Tak je potřeba se potom dostat ke stenoprotokolu a pročíst si vlastně, jak šel ta diskuze kolem toho jednoho zákona. A pak, když se tam hlasuje, tak tam je vlastně v tom stenoprotokolu to uvedené.

Je to složité — to samé, ať už to jsou právě místní samosprávy, jednotlivé smlouvy. Tak pro běžného občana, nebo i jakože někoho, kdo by trošičku tomu chtěl dát víc času, tak je to velice nesrozumitelné a těžko dohledatelné.

Myslím si, že to je i z toho důvodu, že prostě oni s tím počítají, že ne každý se bude potom pídit. Proto jim ten Tomáš takhle hrozně vadí.

Jo, a já si myslím, že když už se teďko blížíme a budeme mít za měsíc komunální volby, že by se lidé měli vlastně obracet i na ty kandidáty, kteří chtějí tu transparentnost přinést právě jiným způsobem. A to takovým způsobem, aby to pro ty lidi bylo srozumitelné.

To znamená, že jsou, dám příklad — je třeba jednání rady města. Na té radě se něco domluví, jsou tam nějaká rozhodnutí o třeba velkých zakázkách nebo velkých projektech. A minimálně někdo, kdo je na naší národobecké straně, tak by se měl naučit krátkými podcasty prostě ty občany informovat o tom, co vlastně to město dělá. Protože ty politici jsou vždycky vidět před volbami. Najednou se strašně zajímají o to, jestli jsou rozházené odpadky kolem popelnic, nebo jestli jsou dvě, tři díry navíc na nějaké silnici.

Nebo u nás v Liberci si třeba politické uskupení lidovců a TOP 09 se rozhodlo, že bude teďko chodit dělat koncerty na sídlišti uprostřed domů. Jako co to občanům přinese, když ten Liberec je prostě úplně vzhůru nohama.

Hm.

>> Takže já si myslím, že důležitost toho politika je ten neustálý kontakt i po jeho zvolení a prostě snažit se těm lidem zjednodušit ten způsob přinášení informací. Dneska k tomu slouží právě podcasty. Dá se dělat videa, dají se dělat příspěvky.

Ono pak, když ten příspěvek na těch sociálních sítích je i dlouhý — jako třeba Tomáš dělal, že tam je spousta odkazů — tak zase to je vůle daného člověka si to všechno rozklikat a pošťourat se v tom.

Kdyby se Tomáš, a já chápu, proč se drží v anonymitě, ale kdyby to byl někdo, kdo by se v té anonymitě držet nemusel, ale byl by to třeba zastupitel, radní města, tak on pak může prostě v rámci toho podcastu se proklikat na ty jednotlivé odkazy a ty jednotlivé dokumenty a vlastně naskreenovat to a těm lidem to přímo ukázat a i šipečkami.

Dneska se dá opravdu dělat na těch různých aplikacích všechno možné, tak to těm lidem vysvětlit.

Tohle je pro mě otevřená, transparentní politika a já jako kandidátka na primátorku města Liberce, tam máme to v rámci programu úplně prostě jinou komunikaci s občany, která samozřejmě nekončí v den zvolení, ale bude pokračovat a bude intenzivnější celé ty čtyři roky.

Vděčím se jako díky bohu za nové lidi, jako jste vy a další, kteří chtějí fungovat trochu jiným stylem, protože kdybychom tady měli jenom ty staré strany, které fungují, i díky práci Thomase Pauknera, víme tedy vidíme jak, tak vlastně koho potom podpořit jiného, že?

Takže lidi, prosím vás, nevolte takové ty lidi, kteří nám tady dělají ty černoty za zády, ale podpořte, prosím vás, diváčky, diváci, normální lidi, kteří jsou soudní a chtějí lidem, jak se říká, vykazovat počet.

To si myslím, že je dobré, aby zaznělo, abychom se dovtípili každý a případně přehodnotili preference, přístupy a podpořili novou zdravou krev, když to tak jako mám říci.

A poctivou a přestnou k tomu ještě dodám.

A další ještě věc, jestli mohu doplnit, Mariáne, tak samozřejmě tím, že názvy těch politických stran, ať už to je Stan, který se v Liberci jmenuje vlastně starostové pro Liberecký kraj, ale oni spolu kandidují vlastně celou republiku, vždycky spolu — je to jedna a táž politika — nebo to jsou ODS, KDU, Piráti, tak oni často se s někým spojí a kandidují právě v těch komunálech pod jinými názvy, takže je potřeba, jo, tedy jsem uváděla ten příklad hraní na sídlištích KDU a Topky.

Oni se jmenují Liberecká devítka.

Když to někdo uvidí, tak vlastně neví, co to je za strany.

Pak jsou někteří, kteří odešli z jiných stran a propojili se prostě různí lidé z různých stran a vytvořili nějaký úplně nový subjekt.

Je potřeba se i vlastně pídit po tom, kdo pod tím názvem je, jakou stranu zastupuje, buďto jestli to je někdo, kdo byl někde jinde a přešel.

My máme v Liberci taky taková — já jsem dělala nedávno příspěvek, který mohou diváci najít na facebookové stránce pro Liberecký kraj.

Máme tam toho opravdu hodně.

Ten příspěvek se jmenuje Škatulata, batulata, hejbejte se.

A je tam přesně prostě popsáno, jak úplně ty stejné tváře se snaží různě jenom přejít a dostávat se pod jiné názvy a chtějí prostě zůstat v těch křeslech.

To nejsou lidé, kteří přinesou jinou politiku v momentě, kdy už tam byli osm, dvanáct let a nic nepřinesli.

Takže v každém tom městě se mohou lidé opravdu podívat, kdo skládá ty jednotlivé kandidátky.

A zaplať pánu, že v letošních komunálních volbách je hodně lidí, kteří se chtějí do toho pustit a přenést úplně jiný druh politiky.

Věřím, že Liberec může zažít velké změny, které mohou být velmi pozitivní. Kdo mě zná, tak určitě ano, protože jako vemte si, že Mariáne, já jsem vlastně do politiky vstoupila po mnoha letech, kdy jsem vlastně byla takovou komunální političkou, jenom v době, kdy se vytvořilo politické hnutí v roce 2014, abych vlastně podpořila, byla v té době starostů ve Bratislavicích a my jsme nakonec pak vytvořili koalici.

Samozřejmě po čtyřech letech jsem začala vidět trochu pod prsty, jak ty věci chodí.

Vůbec se mi to nelíbilo, chtěla jsem to dělat jinak a byla jsem odejita.

Možná, že to tak mělo být, protože pak nastal covid a nevím, jak bych fungovala vůbec jako radní nebo jako zastupitelka.

Asi bych byla nejznámější v republice politik, která proti všemu tak urputně bojuje.

Ale tím pádem já jsem měla prostě tu možnost opravdu z té pozice té občanky stavět se za ta lidská práva.

Ukázala jsem to šest let.

Já se nikoho nebojím.

Nebojím se ani prostě říkat svůj názor.

A vlastně to, že otevřeně mluvím, tak já se prostě nezměním jenom proto, že jsem vstoupila v listopadu do strany Pro.

Neměla jsem ani, nebyl tu můj cíl, jako já jsem opravdu necílila na to, abych byla političkou znova.

Byla to i prosba Jindřicha Rajchla, ale daleko víc to byla prosba lidí, kteří v tom Liberci prostě tvořili nějakou skupinu opravdu velmi aktivních občanů už od dob covidu.

My jsme se scházeli na tajno v rámci lockdownů, v rámci takzvaného Pocket Parku se to tenkrát jmenovalo.

Pak se to přejmenovalo na Svobodně v Liberci a z toho vznikli lidé, kteří podporují prostě Jindřicha Rejchla, stali se členy strany Pro a prostě mě loni na podzim požádali, abych s nima do toho šla a že mi dají tu důvěru.

A můžu říci, že mám kolem sebe neskutečně pracovitý tým.

A po všech těch peripetiích, jestli dáme dohromady nějakou koalici nebo nedáme, pak tam vznikla — po čtrnácti dnech tam přišly nějaké prostě podměty z Pro — ano, ale ve Staravové a podobně — tak ten tým se prostě za mě postavil.

A když přišli s návrhem tuším koncem 24. června, že postavíme kandidátku Pro samostatně, tak jsem řekla: já nemám problém vás vést, ale nebudu všechno dělat sama.

Když zabojujete, dáme to dohromady, tak jdeme do toho.

A ještě na začátku července nikdo nevěřil, že to dáme.

Takže už pro mě toto je ohromný úspěch, jak se ty lidi prostě dali dohromady a mám tým opravdu skvělých lidí a čím víc jich na té radnici bude, tak tím to pro Liberečany bude lepší.

To zní dobře.

To zní dobře.

No, já bych vás volil, bych vás tam podpořil.

Tedy máte tam dobře, dobře našlápnuto a v každém kraji potřebujem kvalitní lidi.

To jako je beze sporu.

Hodně peněz se tam hýbe.

Hodně věcí dobrých se dá udělat.

Taky se dá hodně ukrást a tudy tedy ne, že?

Takže zní to dobře.

Dobrá. Hleďte se.

My jsme spolu dělali rozhovor, je to dva měsíce, kde jsme kroutili oba dva hlavou nad rozhodnutím jedné soudkyně, která osolila SPD, že?

A jakoby jsme, prosím?

Paní soudkyně Ivana Tichá.

Ano, přesně tak.

Paní soudkyně Ivana Tichá.

A divili jsme se, že za tohle někdo může dostávat výplatu a pracovat jako soudce.

Naprostá prasárna.

A dneska máme devět, kdy točíme tento rozhovor, a pražský soud rozhodl zcela jinak a jednoznačně prohlásil, že ze strany SPD jednoznačně nešlo žádné spáchání trestného činu — podporu nenávisti a podobně.

Jak to vidíte?

Mám ohromnou radost.

Proto jsem se takhle rozářila už jednou nad vašimi slovy, že to připomínáte.

Je to dobře, protože já jsem četla i vyjádření paní soudkyně Městského soudu v Praze, neboli odvolacího soudu, ke kterému se SPD odvolalo právě proti tomu skandálnímu rozhodnutí toho prvoinstančního soudu, okresního soudu pro Prahu 1, paní soudkyně Ivany Tiché.

To rozhodnutí a vlastně to odůvodnění, proč vlastně zamítla to rozhodnutí trestně stíhat SPD, tak je naprosto logické, je naprosto v souladu se zákonem a mě srdce zaplesalo prostě nad všemi těmi zklamáními, které člověk ohledně těch soudů a justice vůbec zažíval celé ty roky. Takže je to pro mě taková kapička v oceánu, že snad se dá ještě některým soudům a některým instancím důvěřovat.

Já tedy osobně s Městským soudem v Praze nemám dobré zkušenosti v rámci soudů i ohledně covidu nebo převážně kolem covidu a porušování mých práv. Rozhodla jsem se nedodržovat opatření, nenosit roušky a podobně. Vlastně exekučně jsem měla zabavené peníze z mého účtu za nezaplacení pokuty za nenošení roušky a podobně. Takže nemám moc příjemné zkušenosti s Městským soudem.

Jsem ráda, že tato soudkyně – nevybavím si teď její jméno – se rozhodla tak, jak rozhodla, že to odůvodnila své rozhodnutí naprosto správně, logicky a podložené právně. Protože každý člověk v té věci, chirurga z dovozu po všech těch informacích. A my jsme vlastně, když jsme spolu o tom hovořili naposledy, Mariáne, tak to bylo v momentě, kdy v ten den vyšla tisková konference rodičů toho chlapce zavražděného. Kdy přestože krvácel, policie mu četla jeho práva, dávali mu pouta a chlapec nakonec zemřel.

Takže už jenom na základě toho je to nějakým způsobem satisfakce, bych řekla.

Očekávám omluvu od soudkyně. Nevím, měly by to mít v popisu práce, protože to byl naprosto mylný, naprosto mylné rozhodnutí, naprosto mylný rozsudek té soudkyně.

Jednoznačně bych řekl, že to ukazuje určitou realitu českých soudů, které principielně většinu lidí osojí, udělají jim ze života peklo a člověk musí se odvolávat. A až potom přijdou na plac lidi s mozkem a začnou nějakým způsobem dělat rozhodnutí, která jsou věcná na místě, která jsou soudná, která jsou nějak úměrná té věci. Myslíte si?

Jo, jedna věc je tedy, že tady ta paní Tichá udělala takovou lotinu a teďka tedy jiný soud rozhodl jinak. Myslíte si, že takoví lidé – soudci, soudkyně – by měli i odškodňovat ty, které poškodili a vystavili takovéto dehonestaci, finanční újmě? Nebo jak to vidíte, jak by procesně to mělo být nastaveno?

Já si myslím, že by měly existovat nějaké sankce, které by trošičku ty soudce zabolely, aby si příště rozmysleli, jakým způsobem soudit mají. Protože si připomeňme i ten skandální případ rozhodnutí o vrácení malé Viktorky tomu otci, o kterém se vědělo, že je drogově závislý. A v tom rozhodnutí soudkyně se, jestli se nemýlím, zapojil ministr spravedlnosti a je tam nějaká sankce, jakoby snížení platu – tuším, že se jedná o nějakých 30 000. To je výsměch, když si porovnáme, jaké platy soudcové berou. Takže měl by tam být peněžní trest minimálně, mělo by tam být já nevím, několikaměsíční, třeba minimální plat nebo něco takovýho, aby je to opravdu zabolelo. Protože pokud to bude jenom takovýhle větřicky, pak oni se nad tím nezamyslí.

To je to trošku i odbočím. Nedávno jsem řešila se dvěma politiky, jak jsou trestáni lidé, kteří porušují veškeré ty legislativní procesy v rámci volební kampaně. Určitě víte, že byly nalezené chyby v rámci volební kampaně Petra Pavla a pokuta, kterou dostal, tuším, byla 40 000. No, v momentě, kdy se kolem těchto lidí motají milionové příjmy, jsou takovéto pokutky nic. Kolikrát, když jsou příjmy opravdu milionové, jim nevadí zaplatit i stovky tisíc a obcházejí prostě ty povinnosti, které jsou v rámci třeba těch kampaní.

Takže pojďme zpátky k těm soudcům. Pokud tam nebudou nějaké sankce, které se jich opravdu hodně dotknou, tak si to zrcadlo nenastaví, nechytí se za ty vlasy, aby soudili trošku jinak.

A myslím si, že justice potřebuje reformu. Já už jsem to říkala na tom našem posledním rozhovoru. Není to jenom o tom, aby to bylo jenom překročeno dobře. Máme radost. Městský soud v Praze rozhodl správně a paní Ivana Tichá prostě na Okresním soudu pro Prahu 1 funguje a rozhoduje dál o lidských osudech. Takže určitě si to nějakou změnu zaslouží.

A ještě připomenu, když už jsem zmínila tu Viktorku. Víte, že soud rozhodl, že ten otec nebude souzen za vraždu, ale je souzen za opilství. Díky opilství zabil tříletou holčičku a samozřejmě sazba toho trestu je daleko nižší – tuším tři až 10 let za to opilství.

>> Tak jak říkala nejmenovaná dáma, když máš dobrýho právníka, zaplatíš, tak se to dá řešit všechno jinak. Žel velice děsivě.

>> Přesně tak.

>> No, náš čas dneska končí. Naše povídání. Ještě k té paní Tiché. Záleží i na vás, vážené divačky, vážení diváci, jak vidíte i vy tady ty věci, co si soudy dovolují na běžné lidi? Můj návrh je dát paní Tiché, paní soudkyni v této věci, nějakou pokutu 300 000 a budou-li se opakovat taková její rozhodnutí, kde běžná žena v domácnosti by rozhodovala lépe než ona, tak bysme ji přesunuli do nějakého formátu asistentky. To bych asi takhle viděl trošku s nadhledem humorně, ale trošku i kriticky za mě.

>> Tak souhlasím. No samozřejmě, pokud je někdo soudcem, soudkyní třeba Městského soudu v Praze a něco se tam stane, tak jsou samozřejmě posílány do nižší instance soudů, ale asi těžko by paní soudkyně z Okresního soudu pro Prahu 1 se stala jenom asistentkou.

>> To já vím, že se to říká s nadsázkou, ale určitě, jak se o tom bavíme, mělo by se to trestat prostě nějakým způsobem, který by se jich značněji dotkl.

>> To byl pokus o vtip. Vím, že to není možné, ale samozřejmě varianta typu zákazu práce pro stát nebo ve státní sféře je tady například také. Ale to je tak na odlehčenou určitě. Nechme to na divácích, ať se zamyslí a vymýšlejí návrhy a my rádi potom budeme rozebírat, aby taková reforma toho systému, který není úplně dobrý, se na tom trochu také podíleli.

>> Naprosto souhlasím.

>> Tak čas nám utekl. Já děkuji za vaši návštěvu.

>> Já děkuju za čas, který jste mi věnoval, za příležitost, kterou jste mi dal. Vždycky, když zavoláte Mariáne, tak budu ráda. Děkuju moc a vašim divákům přeji hodně zdarů a dobrou volbu v komunálních i senátních volbách.

>> Vážení diváci, slyšeli jste? Děkujeme za vaši pozornost a těšíme se na vás příště. Mějte se dobře.