Chceme znát pravdu. Chceme znát skutečnost! Rozhovor s komentátorem politického dění Ivanem Šrámkem

V podstatě, když si vezmeme to završení, to stranění někomu, je tak přenádherně ukázáno v tom, když mezi sebou ten Rudý prezident uzavře nájemní smlouvu se Seznamem na hradě. Tak jako o čem si chceme povídat? Máme-li se zmiňovat o něčem, že Seznam.cz je nestranný, tam to úplně postrádá smysl.

Je tady další host Mariana Barana.

[hudba] Otázky i odpovědi jsou před námi.

Vážené divačky, vážení diváci a všichni milí příznivci TV Česko, já vás vítám u dnešního rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal komentátor politického dění, pan inženýr Ivan Šrámek. Vítejte.

Já vás zdravím a samozřejmě diváky, posluchačky a posluchače. Vy jste hodně srdcem taková jako novinář, něco píšete a tak dále. Rád bych se vás zeptal: od roku 1989, jakým způsobem hodnotíte vývoj zpravodajství novinařiny tady v naší České republice?

Eh, dobře, já to řeknu asi takhle. Já jsem se politiku aktivně začal zajímat až když se mi v podstatě narodily děti, nebo lépe řečeno chvilku potom, když jsem viděl velkou změnu v politickém životě. A politika se začala ubírat směrem, kterej mně úplně nevyhovoval. V podstatě z takovýho toho pohledu – nenechat nebo nemlčet, abych nemusel se před svejma dětma stydět, když to řeknu jednoduše.

Čili, když bych měl hodnotit novinařinu přímo po tom 89, dejme tomu, do nějakýho roku 2000, 2005, 2007 plus mínus, takhle nějak bych to skoro ohraničil, tak jsem asi neměl nějakých extra výhrad. Protože zaprvé to prostředí tady bylo velmi pestré. Co se týká různých vlastně tištěných novin – protože internetové ještě neměly takovou váhu jako tištěné noviny – a hlavně byla veliká pestrost, názorová pestrost jak těch komentátorů, tak novinářů. A přiznám se, já jsem v podstatě i sledoval všechny takové ty různé politické debaty na ČT1 a tak dál, kde jsem z nich měl tenkrát ještě strašně dobrý pocit, protože tam vždycky byly zvané právě ty protichůdné názorové proudy a bylo zajímavé sledovat, jak se kdo ke kteréj politickej otázce a nebo společenské otázce staví.

A tudíž nikdy jsem neměl ten pocit do toho roku 2000, 2005, jako kdyby vítězil jeden jediný propagovaný názor.

Jo, to začalo až vlastně později, kdy já potom samozřejmě hlavně po našem vstupu do EU najednou člověk viděl, že ta témata se začínají krátit. Kupříkladu o takové ty věci, na které upozorňoval tenkrát pan Klaus Starší – jakási kritika třeba Evropy, Evropské unie a podobně, nebo toho směřování. A to jsem si všiml víceméně jednoznačněji, že ty eurokratické hlasy téměř mizely. Jo, takže do toho roku 2000, 2005 bych řekl, že jsem neměl žádný zvláštní potíže jakoby s politikou a navíc jsem se o ni ještě tenkrát až tak úplně intenzivně nezajímal.

Jedinej, kdo mě byl takovým příkladem, byl můj bratr, kterej v podstatě byl novinářem a myslím si, že velmi dobrým novinářem takovýho toho pravicovýho střihu – toho poctivýho zdrojařství a tak dál.

No, nějak se to tady vyvíjelo z vašeho pohledu. Jaký kredit ve vašich očích má zpravodajství České televize, dejme tomu, v posledních 10 letech?

No, tak to řeknu jednoduše. Je to tak možná 12 let, kdy jsem přestal sledovat televizi. Já jsem v podstatě se odpolil od televize, protože už jsem se nemohl dívat právě na to zpravodajství. Jo, to, co jsem říkal v tom předchozím svým vstupu, kdy jsem byl spokojený s tím, co ČT vlastně dávala a v podstatě to bylo velmi kvalitní oproti třeba nově nebo těm dalším jiným televizím, tak teď se to téměř úplně obrátilo.

A pro mě televize – ono to možná bude znít jako klišé, ale já si myslím, že to byl totiž ten milník, kdy se to přihodilo. Když nastala ta spacáková krize, když nastalo de facto to zprivatizování televize tou liberální demokracií, což bylo po té spacákové krizi, tak se postupně čím dál tím víc nedalo dívat na ty zprávy, protože se začal sploštit ten pohled, co se týká pozvanými hosty, kteří byli vlastně na ta politická diskuze. Eh, najednou tam prostě začali chybět takový ti politici, minoritní ve smyslu názoru, který nebyly tak hlasité a mainstreamové, čili okrajové názory. Můžu zkusit dát takový trošku jakoby otřepané příklady – když mizí z televize Čunkové a začali se tam objevovat v podstatě jenom lidi, kteří byli akceptovatelní pro tu eurobyrokratickou elitu nebo takovou tu mediální kolaboraci, když to nazvu trošku drsným způsobem.

No, zmínil jste i ten internet. Je pravda, že takový rozmach v té době, kdy to tady začínalo, jsme nepředpokládali někdo z nás. Je to neuvěřitelné, co se tady za pár let rozběhlo. Víme, že průkopníkem v Česku byl i seznam.cz, který i mají v posledních letech zpravodajství. Jak moc myslíte, že to jejich zpravodajství je objektivní? Doporučil byste ho? Má to víc kladů, záporů? Jak to vidíte?

No, já bych řekl jednu věc, která je v podstatě typická pro skoro bych řekl typická pro české prostředí. Pokud by Seznam fungoval ve smyslu jako vyhledávač a zdroj informací a v podstatě to, jak byl původně koncipován a to, na čem de facto Lukačovič zbohatl, tak bych asi se Seznamem neměl nikdy problém.

Jenomže takový ten český rybníček je o tom, že ten, kdo má prachy – a samozřejmě byl to i Babiš, kterej měl svoji mafru kdysi – že jo, už se jí zbavil, ale každej z těch oligarchů tak trochu měl potřebu mít nějakej svůj plátek, nějaké kolbiště, kde by mohl utvářet veřejný názor v nějakých svých mantinelech. A seznam samozřejmě jako velmi silné internetové médium mělo obrovskou výhodu oproti všem těm internetovým televizím a internetovým zpravodajcům, komentátorům a podobně, protože vlastně on si velmi stabilně udržuje poměrně silnou základnu lidí, kteří seznam používají právě třeba na vyhledávání a podobně, a tudíž jsou snadnými odběrateli i těch jejich zpráv.

A já se přiznám, já jsem nikdy moc Zpravodajství Seznamu nesledoval. Mně přišel vždycky poněkud bulvární, takže jako já jsem u Seznamu nikdy nehledal nějaké serióznější zprávy nebo nějaké informace, které by byly založeny na rešerších nebo něco podobného. Čili dobře, spíš Blesk, když bych to měl říct. Ale dneska – a to můžu tak říct – že tři roky, čtyři roky zpátky, kdy je člověk třeba konfrontovaný i tím, že i když nesleduje Seznam, tak se třeba některé ty články nebo některá ta videa ze Seznamu objevují na sociálních sítích. Tak v podstatě z toho mám úplně nepříjemný pocit, že to je takovýto Štyrmer 2.0, prostě propagandistický plátek.

A v podstatě, když si vezmeme to završení, to stranění někomu, je tak přenádherně ukázáno v tom, když mezi sebou ten Rudý prezident uzavře nájemní smlouvu se Seznamem na hradě. Tak jako o čem si chceme povídat? Máme-li se zmiňovat o něčem, že Seznam.cz je nestranný, tam to úplně postrádá smysl.

Takže myslíte, že je na místě určitá střízlivost a divák by neměl to tam, jak se říká, zbaštit i s navijákem, ale měl by přistupovat kriticky a hledat si asi i jiné zdroje, než jenom to, co ten Seznam tam prezentuje.

No, to bezpochybě.

Ale tady narážíme na jednu jedinou věc. My tady narážíme na to, že společnost nejenom, že je rozdělená, ale spíš ten hlavnější důvod je o tom, že hledáme zkratky, hledáme headliny, hledáme maximálně perex a nějaký hlubší zamyšlení, hlubší články. Na to nemáme kapacitu, nemáme na to chuť, chceme se jinak bavit a tak dál a tak dál.

Takže ono to furt stále jako kdyby těm seznamům nahrává.

Ale je pravda, musíme si vlastně přiznat jednu věc, že díky tomu, že vlastně veškerá ta mainstreamová — a teďko je jedno, jestli jsou to vysílání přes signál nebo internetová vysílání, nebo jsou to internetové noviny jako takové — tak všechno, co jakoby prezentuje ten mainstream, tak já bych jména neřekl.

Já myslím, že fialová vláda tomu totiž nejvíc pomohla. Oni tak lhali, oni byli tak daleko od té reality toho života těmi svýma pindama a kecama, že je lidi přestaly ta zpravodajství, ty zprávy, ty články, že je přestali brát vážně a začali si hledat nějaké alternativní zdroje.

A to si myslím, že je ta cesta, protože jak mám dospět k nějakému smysluplnému názoru, pokud nemám srovnání.

Jo, čili do určité míry bych řekl, že jistá množina čtenářů, posluchačů, diváků zapnula to, co je člověku vlastní, a to je kritické myšlení. Začali porovnávat to, co slyší v těch zprávách nebo čtou v těch zprávách s tím, co reálně prožívají.

A tam, když viděli ten rozpor, tak se začali pídit po jiných než těch mainstreamových informacích.

Asi se víc můžeme bavit o tom, že je to pro Českou republiku mimo taková ta hlavní hlavní centra, jako je Praha, Brno, možná Ostrava, nevím. Tam bych asi trošku váhal tam zmínit.

No.

Kritické myšlení, schopnost volby, slyšení více názorů, pohledů, bych řekl, že pro nás v Česku je historicky důležité. Máme k tomu vztah, máme to v sobě.

Jak moc myslíte, že ta mainstreamová média jakoby se starají o to, aby ten přístup k těm informacím různého rázu byl těm čtenářům nebo divákům zaručen?

No, já se právě obávám, že oni dělají všechno proto, aby jim zaručen nebyl.

Protože všimněte si jedné věci, jo? Když na jaře nebo začátkem jara 2022 udělala vláda ten bezprecedentní krok, co se týká té cenzury, což vlastně jsme neviděli za celou dobu po roce 89, čili oni byli první vláda, která přes 22 webů nechala zablokovat.

To je přece totálně v rozporu s tím, proč já jako student vysoké školy jsem šel na ty náměstí s těmi klíčema. Oni udělali naprosto přesný opak toho, co my jsme na těch náměstích chtěli. Oni znovu naprosto bezprecedentně zaváděli cenzuru a mimochodem však to bylo i potvrzeno Nejvyšším správním soudem, který nakonec zhodnotil, že to cenzurování, že to odstavení těch webů bylo vlastně protiústavní, jo?

Takže všimněte si, žádné mainstreamové médium se toho nechytlo. Žádné mainstreamové médium to nekritizovalo. Nemlátili to tehdejší fialové vládě o uši. Oni byli rádi, protože já mám ten pocit, že jak klesá sledovanost třeba české televizi, jak klesá čtenost různých mainstreamových poměrně dříve velkých domů internetových, tak samozřejmě oni vítají jakoukoli možnost, jak vláda nebo Evropská unie nebo kdokoli se snaží snížit vliv právě těch nemainstreamových novin, komentátorů a tak dál a tak dál.

Vždyť to sám určitě víte, že jo, že kolik vlastně těch kanálů youtubových bylo zrušeno třeba právě v době covidu, kdy tam vystupovali vlastně relevantní odborníci, co se týká vzdělání a praxe a měli rozdílný než mainstreamový názory — jak na covid jako takový nebo potom na očkování. Tak kolika vlastně těmto lidem byly zrušené profily? Byl jim smazaný profily.

Jo, čili to jsou věci a neviděl jsem ani jeden protest, že by mainstreamová média to kritizovaly.

Máte pravdu u toho zrušení těch webů a podobně, že největší rozjezd byl tedy za Ealovy vlády?

Ano.

Vidíte to? Přes pana Fialu tak hodně se portrétuje jako demokrat a i těch několik zpřátelených stran taky takto staví ostatní a přitom si toto dovolí. Považujete to od něho za nehoráznou sprostotu a drzost, nebo je to jako OK?

No, pro mě je to naprosto nehorázná sprostota. To je drzost.

Víte co? Oni to — si všimněte si, jak šíleným způsobem se posunuly významy určitých slov. U příkladu slovo liberální. Já bych o sobě chtěl říct, že jsem liberální, ale já už si to dneska nechci tohle slovo vůči sobě vztáhnout, protože už je tak zašpiněné právě třeba stranami, jako je TOP, jako je ODS, jako je STAN a podobně.

Oni tady říkají něco jako liberální demokracie, ale de facto je to liberální diktatura nebo demokratura.

Jo, čili tam vůbec se nedá bavit o demokracii zaprvé a o liberalismu už vůbec ne, protože to, co oni dělají, není liberální. To je antiliberální, to je nelidské.

Ať se bavíme o hospodářské politice, kdy z nás dělají vazaly a vlastně ruší jakoukoli diverzifikaci energetických zdrojů, ať se bavíme třeba o diverzifikaci názorů a podobně.

Vždyť si jenom vezměte, jak souhlasili se všemi těmi směrnicemi EU a de facto byly schůzky — že jo — tehdejší vlády Fialovy s těmi představiteli — já nevím — Facebooku nebo dalších jiných sítí, kde se domlouvali na tom, co budou ta vyhrazená slova, která budou sledovat, a kterej obsah vlastně budou chtít, aby se dostával pryč.

Víte co já třeba osobně mám na svým profilu — kdybych nesledoval politiku, já vám přesně řeknu, kdy jsou volby. Ve chvíli, kdy se mi řádově sníží sledovanost mých příspěvků, vím, že jsou před náma volby.

Že někdo vás takhle reguluje.

Eh, víte co? Mně už skončili. Je to pět let. Možná bych to viděl šest let, pět let. Pět let bych to tak viděl.

Mně skončily takové ty bany na 30 dní. Já jsem byl takový — jak to vždycky ty lidi na Facebooku mezi sebou tak vtipkují — jak mají takové to vyznamenání, já nevím, hrdina Facebooku nebo něco takového, nebo banový hrdina Facebooku a takové tyhle věci.

Tak já jsem jeden z těch roků zjistil, že jsem měl šest 30 denních banů v průběhu jednoho roku, takže jsem de facto půl roku byl mimo Facebook za svojí nevymáchnutou pusu.

A oni to dneska dělají mazaně. Já už dneska ty 30 denní bany nemám, ale oni dělají ty shadow bany. To je, jak říkal plukovník Foltin, že jo. Máte právo na názor, ale ne na to, aby byl slyšen.

Svině jedny. To je, to jste řekl velice trefně a je dobré jakoby bavit se o tom, jak to chodí v pozadí a co si tady kdo vlastně na společnost, na společenský život, diskuzi občanů v zásadě dovoluje a k jakému zneužívání technologií v České republice dochází.

Se v posledních teďka měsících nám tady naskočil agent 007 s názvem Thomas Paukner.

Není to tedy skotský Bond, ale český takový zvláštní člověk, který začal dělat to, co si myslím, že měli dělat mainstream a vytahuje vlastně docela srozumitelně různé kauzy na světlo boží.

A ukazuje na ty čachry primárně politiků plus některých podnikatelů v zákulisí.

Jak vítáte tady tu jeho aktivitu?

>> Eh, především je potřeba si uvědomit to, co on napsal ve chvíli, kdy se poprvé objevil na těch sociálních sítích.

On tam zcela jednoznačně deklaroval, že nejdřív než vůbec vylezl na veřejnost, tak se snažil, jako kdyby těm mainstreamovým médiím předávat témata a doufal, že oni se jich chytí.

On se chtěl věnovat svému podnikání.

On nechtěl eh suplovat roli médií a investigativců.

To nebyla přece jeho role.

On to tam víceméně zmiňuje.

Vždyť si taky vezměme, že to bylo fakt jako blesk z čistého nebe.

Dokonce je zajímavý, eh, jak potom vyšly nějaké takové články o tomhle člověku, že vlastně on už delší dobu publikoval právě na Seznamu, že jo, a byl dokonce příznivce, politický příznivce vlastně té liberální demokracie. Jenomže byl natolik právě tou vládou Fialy, natolik zklamán a natolik podveden, že už to prostě nevydržel.

A ve chvíli, kdy ta média nebyla ochotna se věnovat opravdovým kauzám, ale radši se věnovali Turkovým autíčkům, nebo jeho moštárně a podobným jiným zástupným blbostem, který jsou nepodstatný pro českou politiku, naprosto nepodstatný pro českou politiku.

Tak Hold, prostě šel se svou zprávou na trh.

Víte co? Dostává kartáč třeba od novinářů, kteří svoji práci novinářskou dělají poctivě do dneška a třeba už dlouho nejsou právě v těch mainstreamových médiích, že prostě se nechová jako opravdový investigativ.

No a co? On si na něj nikdy nehrál.

On je nechtěl suplovat.

Jo, to, že může mít někde nějaký omyl nebo určitou nepřesnost nebo nějaké věci, mně to je osobně jedno.

Já se vlastně na ten zjev, na tenhle anonym dívám z toho důvodu, nebo z toho pohledu.

Pro mě je podstatný, že se tady našel odvážný člověk, který je schopný poměrně zajímavou, čtivou a takovou vnitřně soudržnou, soudržným způsobem vlastně informovat o opravdu závažných věcech, který se týkají našich peněženek.

A to je na tomto.

Všichni jsme tak nějak tušili, že vlastně od Covidu si tady každý přikrádá.

Jen to fičí.

Samozřejmě forsáž tomu dala válka na Ukrajině, kde se vlastně zbrojářská lobby, zbrojáři a politici napojení v podstatě na ten zbrojní průmysl utrhli jak z řetězu.

Jo, vy z Černochova s těma svýma bláznivýma nákupama.

Já tam jsem, já tam zrovna třeba taky jsem psal i o jednom takovém, kdy jsem shrnul některé ty její bláznivé nákupy, ať to byly kabriolety obrněné a jak si z toho dělali sami vojáci srandu a další jiné věci, jo.

Takže pro mě fenomén Tomáš Faukner je ozdrávný fenomén.

A úplně mně je jedno, jestli je to anonymní pisatel.

Je mi úplně jedno, že tam mívá nepřesnosti.

Pro mě je důležitý, že tam hodil vlastně do toho veřejného prostoru naprosto závažné věci, který se mainstream dokonce snažil utumlat, protože pochybuji o tom, že taková Zbyslava o tom nevěděla, pokud má teda napojení přímo na Koudelku.

No, hele, se určitě souhlasím s tím, jak říkáte, že nám jako veřejnosti je jedno, jestli ten autor je Karel, Franta, Tomáš a tak dále, ale jde nám o tu podstatu těch kauz.

Když se podíváte na články mainstreamů různých vydavatelů, internetových a tak dále, tak málokdo to má tak ozdrojované a tak nasměřované na nějaké smlouvy dohledatelné, jako ten v uvozovkách Thomas Paukner.

Jako v tuto chvíli to vypadá, že jakoby občané České republiky mají platit slepě daně a určitá, jakoby uvozovka, nejmenovaná skupina z řad politiků a podnikatelů tady vlastně rozkrádá a rozebírá si peníze z rozpočtu různými způsoby a mainstream to drze, veselé a jako nemravně krije.

Ano. >> Že jo, což si myslím, že je jako děsivá taková situace a určitě nevím, jestli to uvítáte i vy, ale já bych uvítal nějakých takových 10, 20 dalších Pauknerů rozhodně, >> kteří by technologicky byli schopní na tyhle věci se dívat, házet to do placů, abysme tyhle věci v Česku dali do pořádku a potom můžeme řešit jako další věci, jo.

Jo, teď tam, že jo, něco vám zase vypadlo na Thomovu nemocnici, nějakých 20 milionů a tak dále a to, když začnete, půjdete po těch kauzách, to najednou lítají stovky milionů, najednou miliardy a najednou se nám všem točí hlava a trochu jakoby cítíme určitou bezmoc a díky bohu za lidi, který mají odvahu o tom mluvit a to řešit.

>> Takže asi tak tímto zdravíme oba dva.

Thomase Pauknera.

Možná i vy diváci [smích] ho zdravíte také.

Teď mu údajně zrušili web a facebookový profil, takže doufejme, že si to bude nahazovat dál.

A >> je určitě někdo, koho chceme sledovat a chceme více si i posvítit na ty politiky a na to, co se děje v pozadí.

Nechceme jako Češi dělat místním různým takovým drzounům, jak se říká, hlupáky.

>> Souhlasím s vámi.

>> Jo, [frknutí] to nádhera, že v české zemi v mnoha věcech my se shodnem. [smích]

V mnoha věcech my se shodnem.

Ó, my se máme. [smích]

Jste na konci rozhovoru. Vy píšete a tak dále. Co vlastně v poslední době nějak děláte?

Máte někde nějakou možnost, kde by divák se mohl podívat na ty vaše články a tak dále?

Určitě.

Eh, já v podstatě jsem nikdy nepřemýšlel o tom, že bych psal, nebo psal pro nějaký plátek, protože jsem nikdy neměl tu odvahu eh něco publikovat.

A eh já tady chci poděkovat Markovi Stonišovi, který když vlastně zakládal Měsíčník a deník TOP, tak ze znalosti vlastně mého bratra, tak on četl nějaké ty moje velmi nekorektní příspěvky na Facebooku a tak jsme se potkali spolu a on mi nabídl, jestli právě pro ten deník, pro ten internetový deník, to nechci psát.

Takže já jsem to samozřejmě velmi uvítal a eh kolik?

Dva roky, tři roky, už skoro třetí rok vlastně pro ten deník píšu, takže už tam mám asi kolem 130 vlastně článků a což pro mě byla obrovská škola a já tím strašně děkuju, protože já jsem samozřejmě nejdřív psal přesně to, co po mě Marek Stoniš chtěl, což byly takové velmi sarkastické, velmi tvrdé komentáře k politickému dění, k politikům a podobně. Ale potom najednou se mi začaly jakoby skládat i témata, která jsou trošku složitější, trošku k zamyšlení a začal jsem psát i nějaké jakoby koncepčnější články.

Třeba tam mám o neomarxismu nějaké věci.

Mám tam třeba eh kolem zneužívání dětí církví a podobně, kde jsem měl jako velmi zajímavý zdroj informací právě zevnitř církve.

Eh čili mám i nějaké jakoby koncepčnější věci.

Psal jsem třeba o Sudeťanech asi tři nebo čtyři věci těsně předtím, než se konal vlastně v Brně ten jejich sled.

Eh, takže jako jsem moc rád, že jsem měl tu možnost a tak trošku jsem i jako kdyby novinářsky vyrostl, což mi dělá samozřejmě radost.

Jsem chlap a já si potřebuju nechat po pochechtat to ego.

>> Vstávají noví bojovníci.

To je dobrá zpráva pro nás v Česku.

Můžeme se domluvit, jestli bys mi poslal nějaký link na ty noviny internetové, že bych to dal divákům pod video a oni by mohli se na to podívat?

>> Já určitě, a já budu velice rád.

Čili já udělám jednu věc, že bych vám tam přímo poslal jako kdyby link na celou tu moji galerii, ať si tam lidi potom vyberou, co si budou chtít přečíst.

Dobře, tak jsme domluveni.

Děkuju vám za dnešní návštěvu.

>> Já vám mockrát děkuju, Mariáne.

Byla to pro mě velká čest a jsem moc rád, že jsem měl možnost s vámi vlastně mluvit ještě před tím vysíláním osobně, kde jsme tak jako se poznávali.

>> Já jsem také rád.

>> Děkuju i posluchačům, děkuju i divákům.

>> Vážené divačky, vážení diváci, slyšeli jste?

Dole pod videem máte odkaz na články pana Šrámka.

Těšilo mě a zase někdy příště.