Soud: I.Kratochvíl, P.Hadrava-Podpora terorismu-výslechy svědků 10.6.2026

[hudba] Jasně.

A kamarád ahoj, až jenomže prázdná. [smích] Já jsem říka, počkej na vyzvání.

Sláva Ukrajině.

Světní svědkyně se na chviličku vzdálila, tak mám vyslat pana Maglese. Zákoník. Jo.

Já ti to dám tady.

Tak pokračováno hlavním líčením v nezmíněném složení dostavila se svědkyně Jana Pavlisová. Takže přistoupeno k jejímu výslechu. Totožnost ověřena dle občanského průkazu čís. Poučení paragrafu 97, 100, 1 a 103 trestního řádu uvádí paní svědkyně: každý je povinen dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek o tom, co zná o trestném činu, jeho pachateli a okolnostech důležitých pro trestní řízení.

Právo odepřít výpověď byste měla pouze v případě, že byste tou výpovědí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě, o sobě příbuzné nebo o sobě blízké, jejíž ujmu byste právem pociťovala jako ujmu vlastní.

Budete-li vypovídat, musíte vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Jinak byste mohla být trestně stíhána pro trestný čin křivé výpovědi.

Poučení jste rozuměla?

>> Rozuměla.

>> Vypovídat budete?

Ano, budu.

>> Dobře, takže já se vás nejdříve zeptám. Znáte tady pana obžalovaného Kratofíla?

>> Znám.

>> Odkud a jak?

>> Je to náš rodinný přítel. Poprvé jsme se potkali před x lety na srazu svobodného rádia, tuším Velká Dobrá.

>> A od té doby jste tedy přátelé?

>> Ano, on i jeho žena u nás byli několikrát na návštěvě. On víckrát, žena asi dvakrát.

>> Mhm. Mhm. A paní obžalovanou Kruhušovou?

>> Ne.

>> Tu neznáte. Pana obžalovaného Hadravu?

Ne, já znám jenom pana Kratochla.

>> Kratochla. Takže Štárlera taky ne.

Ne. [smích] Já jsem to už vypovídala policií tenkrát.

>> Jasně, jasné. Eh, víte něco o fungování toho spolku československého vojáci záloze za mír?

>> Ne. Když mě vyslýchala předtím policie, tak jsem si myslela, že do toho patří všichni eh muži, co byli ve vojenské, jako můj bratr dva roky na vojně. A policisté mi řekli, že to tak není. Takže ne, nevím nic o fungování toho spolku.

Nevíte nic. [frknutí] A eh víte něco o tom, že by se vysílali občané České republiky na na ten Donbas?

Ne, o tom taky nic nevíte. O tom, že by se posílaly nějaké peníze na na ten Donbas, na tu východní Ukrajinu.

>> Ne, to opravdu vůbec nevím.

>> Já znám pana Kratochvíla jenom jako rodinného přítele.

>> Jenom jako rodinného přítele.

>> Tyto aktivity mi nejsou známé.

>> Bez dotazů.

>> Bez dotazů.

Pan státní zástupce.

Obhájci.

>> Bez dotazů.

Žička Krišová bez dotazu.

Děkuji.

Nav bez dotazu.

Bez dotazů.

>> Dobře.

Obžalování. Chce někdo položit otázku nebo se vyjádřit k výpovědi svědkyně? Dobře.

Tak paní svědkyně, máte nárok na svědečné ušlé výdělky jízdné? Budete něco po soudu požadovat?

>> Já myslím, že mi stejně nic nedáte.

[smích] >> Třeba byste se divila.

Takže nechte. Asi ne.

Děkuju. Můžu k vám? Děkuji.

>> Děkuju.

>> Svědek Jindřích Pavl, 101, síň číslo 302.

Tak přistupte tady před soud, tady do té ohrádky.

Tak přistoupeno. [smích] K výslechu svědka Jindřicha Pavla. Totožnost ověřena dle občanského průkazu číslo 207 62, který po poučení ve paragrafu 97, 100, 1 a 103 trestního řádu uvádí: každý je povinen dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu, jeho pachateli a okolnostech důležitých pro trestní řízení.

Právo odepřít výpověď byste měl v případě, že byste tou výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, osobě příbuzné nebo osobě blízké, jež ujmu byste právem pociťoval jako ujmu vlastní.

Budete-li vypovídat, musíte vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Jinak byste mohl být trestně stíhán pro trestný čin křivé výpovědi.

Vypoučeni jste?

Rozuměl?

>> Rozuměl.

>> Vypovídat budete?

Budu.

>> Dobře. Takže se vás zeptám. Tady obžalovaného. Znáte pana obžalovaného Kratofíla.

>> Ano, pana Kratofíla znám.

>> Jak ho znáte? Jakého charakteru je váš?

>> Velmi osobně. V podstatě jsme se stali eh rodinnými přáteli i s jeho paní a s jeho rodinou.

>> Ano.

>> A v podstatě eh [odkašlání] je to člověk, kterého si vážím.

>> Dobře. Paní obžalovanou Kruhušovu znáte?

Eh, ne, neznám. Hadrava. Pana Hadravu.

>> Eh, neznám. Štádlera.

>> Pana Štádlera jsem viděl poprvé na pohřbu pana Kapala před rokem.

>> Mhm. Hm. Takže tam jsme se osobně jakoby poznali, protože jsme jenom po večeři pojídali a odešli jsme. Jinak samozřejmě paní Krulišovu, já vím, že ji mám v přátelích na Facebooku, ale nikdy jsme osobně nekomunikovali. Jo. Ani s jednou, ani s druhou, ani s třetí osobou.

>> Dobře. Eh, víte něco o fungování toho spolku československí vojáci záloze za mír?

Eh, kdy si dávno velmi okrajově. V podstatě ze slov pana Kratochvíla eh vím jenom jednu věc, že v podstatě vůbec nic nefungovalo, nic se neorganizovalo. Prostě byl to jenom založenej spolek, ale nikdy se eh nezmiňoval, že by byl aktivní ten spolek, jo, či by se scházely a tak dále. Takže v podstatě eh za mě to byl jenom prostě papírový spolek, kterej nebyl funkční. Ne, nevyvíjel žádné aktivity.

>> Nevyvíjel žádné aktivity.

>> Eh, a víte něco o vysílání českých občanů na ten Donbas?

>> Eh, nevím o tom vůbec nic. V podstatě už když jsme byli vlastně zadržení u výslechu, tak pro mě to byla eh taková docela šokující novinka, jo, protože eh ani na té na tom spektru alternativy a tak dále jsem nezaznamenal, jo, nic. A hlavně i z toho vztahu, co jsme jako s panem Kratošillem měli, nikdy se o tom nezmiňoval. Jo, nikdy. Jo, jak prostě nevím. Prostě za mě to bylo eh taková cfm [odkašlání] jo.

>> Posílání peněz na na tu východní Ukrajinu. O tom něco jste slyšel nebo zaznamenal jste něco takového.

>> O tom jsem se dozvěděl až po výsleších, to, co prostě proběhlo v médiích a tak dále řízení. Jo, takže eh v podstatě jsem ani nevěděl, že eh tam pro tu chvíli posílal hračky, že jo. Takže eh, což je samozřejmě myslím hračky v pořádku, že jo, když člověk posílá dětem, že jo, ať už jsou kdekoliv na světě. Takže nevěděl jsem o tom vůbec nic.

Jo.

>> Eh, jméno Ouřecký vám něco říká?

>> Ne, neříká. Říká.

>> Předsedící.

>> Bez dotazů.

Pan státní zástupce.

E jenom doplník. Pane, kdyste se s panem doktorem bavil o tom, že nefunguje, si ké tomu bylo. Ještě jednou prosím.

>> No, když jste se s panem Kratukinem bavil o tom, že sto let nefunguje, tady dole to slíbí. Ale v jaké době to bylo?

>> Eh, to je doba víc než pět let, šest let, jo. V podstatě od samého začátku, co pana Kratochjla znám.

>> [frknutí] Jenom vím, že ten spolek vyvíjel takové ty aktivity, jako dobrodružné branné hry pro děti a tak dále, což si myslím, že eh je pro ty děti docela dobrá věc. My jsme vyrůstali sami v braně výchově, v táborech a tak dále. A i [frknutí] ty děti by měly mít nějaké povědomí, jo, jako jak se chovat, eh, jak se říká, e, v tom lese a tak dále, jo. Jinak, jak v podstatě od té doby, já jsem nezaznamenal, že by nějakou aktivitu ten spolek měl nebo že by se eh Ivan zmínil. Eh, naopak ty vztahy mezi námi byly natolik blízké, že kdyby byly funkční, tak by mě určitě rád pozval nebo mě s tím blíže seznámil.

Takže to je takhle ta odpověď.

Jestliže vám stačí, pane státní zástupče, dobrá.

Já s panem Katuou a s vaší ženou.

Jak dlouho se znáte?

[odkašlání] Eh, my se známe zhruba těch šest, sedm let, jo, jako se seznámili jsme se v podstatě na srazu svobodného rádia osobně. Eh, od té doby se nějakým způsobem přátelíme, i když samozřejmě za poslední čtyři roky, jestliže jsme se setkali osobně eh jednou u nás doma, jednou na pohřbu a ty vztahy jsou velmi minimální.

Eh, v podstatě s jeho manželkou jsem si telefonoval asi dvakrát od té doby a eh, [odkašlání] jak říkám, v té osobní rovině eh jsou ty vztahy jakoby omezené, byť o sobě jakoby víme, jako jo, ale jsou velice minimální.

Je možná, že jste se znali už před rokem 2020, když bude to je 16.

>> Určitě před rokem 2020 jsme se už myslím [odkašlání] znali.

Jo.

Jo.

Ono je to samozřejmě dlouho, ale myslím si, že těch šest sedm let se určitě už známe.

>> Nebo možná jinak, když se to vypovídá na policii, aby to bylo jako vlastně.

>> Tak minimálně ty dva roky to byly určitě.

>> Mhm.

Jo, jako to bych si, nebyl jsem na tu otázku připravenej, ale asi jsem jí zapátral, jako jo, jako kdy eh ten určitej sraz byl a když jsem tam byl a jako termínově datum.

Jo.

Jo.

>> Nějaké člany tohoto spolku znáte?

>> Ne, vůbec.

Já jsem skutečně znal jenom pana Ivana Kratochvíla.

Eh, v podstatě z žádných těch ostatních členů jsem neznal vůbec nikoho.

>> Jo.

[frknutí] A znovu, jak říkám, nezaznamenal jsem já ani moje blízké okolí, že by nějaké aktivity prostě ten spolek vyvíjel a i spous pana Ivana Kratochvíla jsem v podstatě eh slyšel, že ten spolek je nefunkční, nečinný.

>> Dobře, děkuju.

[odkašlání] Někdo já děkujička bez dotaz.

>> Tak obžalovateli chce někdo se na něco zeptat nebo vyjádřit?

>> Ne.

>> Tak pane svědku, máte nárok na svědečné ušlí výdělek a jízné.

Budete něco po soudu požadovat?

>> Eh, nebudu požadovat.

Já si myslím, že moje pokladna to unese a myslím si, že finanční prostředky potřebuje naše domovina pro spoustu důležitějších věcí.

Já vám každopádně děkuji, přeji vám šťastné dny, ať se vám daří v osobním životě a buďte šťastní.

>> Děkujeme.

[odkašlání] My taky.

>> Na schranou.

Na schranou.

>> Tak přistoupíme k výslechu svědka Davida Buchtely, totožnost ověřena dle občanského průkazu číslo 98, který po poučení dle paragrafu 97, 100, 101 a 103 trestního řádu uvádí.

Pane svědku, každý je povinen dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu, jeho pachateli a okolnostech důležitých pro trestní řízení. Právo odepřít výpověď byste měl pouze v případě, že by tou výpovědí způsobilo nebezpečí trestního stíhání sobě, o sobě příbuzné nebo osobě blízké, již učiníte, kdy byste právem pociťoval jako jinou vlastní.

Budete-li vypovídat, musíte vypovídat pravdu a nic nezamlčovat.

Jinak byste mohl být trestně stíhán pro trestní čin křivé výpovědi.

Poučení jste rozuměl?

>> Ano.

>> Vypovídat budete?

>> Ano.

>> Tak eh znáte tady obžalovaného pana obžalovaného [odkašlání] Kratochla, tady ten první.

>> Viděli jsme se.

>> Takže jenom známí jste, jako.

A při jaké příležitosti jste si viděli?

>> Párkrát jsme se potkali.

>> Kde?

>> Na akcích, vlastně eh kdy jsme vlastně jednali o spolcích a spolupráci mezi spolky a přípravy na mimořádné události.

>> Dobře.

Paní obžalovanou Krolišovou znáte?

>> Pana obžalovaného Hadravu.

>> A eh pana Štádlera.

>> Pana Štádlera.

Toho znáte, viděli?

>> Taky při nějaké takové příležitosti.

>> Ano.

Při střelbách.

>> Jo.

Eh, tak já se zeptám tedy na tu.

Vy jste v rámci toho uskupení Národní domobranče, jestli to mám správně.

Jste aktivním členem, nebo jste byl?

>> Byl jsem.

>> No, byl jste a už nejste?

>> Ne.

>> A jak dlouho nejste?

>> No, už to bude možná 10 let.

>> 10 let.

A vy jste pořádali tedy nějaké střelby v tom roce?

>> Akorát, že ne ten spolek, ale firma, která vlastně pořádala [frknutí] střelby.

>> Dobře.

A to bylo kde?

>> Eh na střelenici Jelen.

>> Jelen.

Eh, takže tam jste tedy se seznámil s panem Štádlerem?

>> Byl jeden z účastníků.

>> Dobře.

Jak to probíhalo, ty střelby, kdybyste mi popsal?

>> [kašel][odkašlání] V podstatě po dohodě se správcem střelnice jsme si vyčlenili časy a vždycky vlastně tam střílel jeden držitel zbrojního průkazu a k tomu doprovodná osoba.

>> Mhm.

Používaly se zbraně jaké?

>> Eh krátké, dlouhé, historické.

>> A mohl si donesit svoje vlastní zbraně člověk?

>> Eh jako ty účastníci?

Eh, v rámci vlastně té akce jsme používali naše zbraně, vlastně těch držitelů zbrojního průkazu a vlastně během té akce vlastně nepoužívali jiné zbraně, pokud si nějaké donesli.

>> Tak panu Štádlerovi jste prodával nějakou zbraň.

>> No, já jsem v té době prodával historické zbraně, ale jestli to bylo i přímo panu Štádlerovi, v podstatě nevím, jestli při výslechu na policii jste uvedl, že ano.

>> No, jako možnost, že vzhledem k tomu, že jsem jich prodal víc, tak je možné, že [odkašlání] mezi nimi byl i pan Štádler, ale nejsem si jistý, jestli opravdu kupoval.

>> Dobře, přítomný má otázku.

Já jsem se chtěl zeptat, jaká je definice historické zbraně?

>> Eh, historická zbraň je zbraň vyrobená před rokem 1890, včetně roku 1890.

>> Tak pan státní zástupce.

Eh, pane Sedko, jakým je váš nám, jakým způsobem se ověřuje estetická strana?

>> Tak jedna možnost je najít si v podstatě tabulky té firmy, která je vyráběla podle čísla zbraně a porovnat, jestli v té tabulce je nebo není v tom daném roce, a nebo vlastně dát tu zbraň testovat do ústavu pro ověřování zbraní, kde v podstatě ten ústav ověří zbraň, která by byla kategorie jeden, že při argumentaci se zjišťuje, jestli to je ta zbraň historická.

[odkašlání] No, v podstatě asi by měli eh vlastně pracovníci toho ústavu to ověřit.

>> Vycházíte z vlastní [kašel][odkašlání] vycházíte z vlastní zkušenosti nebo co?

>> No, několik zbraní jsem testoval a vždycky vlastně testace prošla.

Předpokládám, že by neprošla, pokud by ta zbraň nebyla historická.

Před 10 lety v letech 2016.

Vybavíte si, jaké historické zbraně jste měl?

>> Tak povětšinou jsem měl revolvery značení Vekin, Allen a již podobné.

>> Kolik jich měl?

>> Řádově asi 10, 15.

Tak to vlastně prodal.

>> A 10, 15 těch těch značek nebo obecně jako kusů?

>> Kusů.

[odkašlání] Před příštím si vybavíte se, jestli toto zbraně prodávali někomu?

>> Jestli jste prodával někam v té době.

>> Můžu to věstě?

To nemůžu.

To je jednak, je to dávno.

Jednak to v podstatě byli zákazníci, kterí se ozvali na inzerát.

>> Jakým způsobem jste prodával?

Měl nějakou smlouvu?

>> Eh, ve smyslu s předáním, ověřením, že ta osoba je starší 18 let [odkašlání] a pak vlastně předáním a zaplacením.

Žádnou kupní smlouvu jsem nesepisoval.

>> Čili jste nějakou evidenci?

>> Tak kolik těch zbraní tak prodáte ručně?

>> Teď a před 10 lety.

>> Před 10 lety je zhruba těch 10, 15.

Teď žádnou.

>> Teď žádnou.

>> Teď žádnou.

Jsem nerozmě... vypočítejte, zprávě slyšel jste vždycky na tormentaci, tormentizace nebo ne?

Vždycky ne.

Strany, eh, zákon vlastně tole nepředepisuje a pokud byla jistota z těch tabulek, že je to zbraň kategorie D, tak nebyl důvod.

>> Když nemáte tormentaci, můžete ze zbraně střílet, když je to jisté, eh, na střelnici, ne?

A přijaté příležitostě můžete zbraň kategorie D použít pro osobní ochranu a tam tormentace [odkašlání] nutná není.

>> Navíc se zeptejte, jestli jste panu Štáblerovi prodávali nějaké střelivo?

Střelivo — střelivo určitě.

>> Střelivo proč.

[odkašlání] [frknutí] >> Mhm.

Tak obžalovaný pořád bez dotazů.

Čka — pojďme bez dotazů, bez dotazování, bez stížností, ani vyjádřit se nechcete. Dobře.

Takže pane svědko, máte nárok na svědečné ušlí výdělek, jízdné.

Budete něco po soudu požadovat?

Tak moc děkujeme.

Vracíme občanský průkaz.

Můžete odejít.

Konstatuje se, že svědkyně Liduše Šťastná se omlouvá zdravotním důvodu, eh, že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti z psychických důvodů a přiložila zdravotní zprávu.

Takže se zeptám pana obžalovaného Hadravy, jestli bude souhlasit s přečtením jejího protokolu.

Takže se souhlasem pana obžalovaného se čte záznam o podaném vysvětlení eh Libuše Šťastné na číslo 5052 až 5056, kterou 4. března 2024 předchozím orgánem uvedla:

Eh, jediné, o čem vím, že tam bylo nalezeno v rámci domovní prohlídky odneseno, tak plynovka z nočního stolku Marka Krupici byla s náboji.

Víc nevím.

Ještě chci uvést, tak pan Krupica nechával pana Hadravu v tom objektu bydlet.

Já jsem tam v době domovní prohlídky už nebydlela.

Odstěhovala jsem se.

Situace byla také komplikovaná v tom, že pan Krupica nějakou dobu před tou domovní prohlídkou zemřel v roce 2018 a já jsem tam pak řešila nějaké pochybení na místě té prohlídky.

Eh, uveďte, co je vám známo o Přemyslu Hadravovi, odkud ho znáte, jak dlouho a jak dobře.

Eh, pana Hadravu přivedl Marek Krupica.

Oni byli kolegové [odkašlání], byly duchovní pravoslavné církve.

Bydel tam s námi víc než rok, tak asi od jara, léta 2017.

Tam pan Hadrava mohl být.

Pan Hadrava si s sebou přivezl karavan, ve kterém přespával v létě, a v zimě přespával v přízemí v budoucím obývacím pokoji.

Ten objekt byl 10 let permanentně v rekonstrukci, nahoře v patře, užíval koupelnu a kuchyň.

[odkašlání] Eh, je vám známo, zda Přemyslo Hadrava vlastnil někdy či vlastní zbrojní průkaz?

Myslím, že ho neměl, ale nepředpokládám, že by se na tom někdy něco změnilo.

Viděla jste někdy u Přemysla Hadravy nějaké zbraně či střelivo?

A ani se o ničem takovém nezmiňovalo.

Viděli jste v objektu, kde byla provedena domovní prohlídka... knížce eh následně psala se stížnosti na postup policejního orgánu z 264. 202121. V době, kdy tam bydlel Přemysla Hadrava, nějaké zbraně a střelivo? Ať už na kterémkoli místě tohoto objektu. Pokud ano, bylo to eh, kdy to bylo a kde a o co se jednalo a čí to bylo.

Eh, kromě té plynové pistole s náboji nevím o ničem.

Byl to nějaký revolver, byl černěný, střenka, dřevo asi.

Tvářelo se to jako klasický double action revolver, ale byla to plynová zbraň.

Já znám trochu blíže revolvery, protože mě zajímá divoký západ, jinak zbraně ne.

Ty náboje měly být normálně do plynovky.

Možná tam byly i nějaké poplašné a myslím, že tam byla jedna nebo dvě krabičky.

Je vám známo, že by se někdy zmiňoval Přemysla Hadrava o zbraních nebo střelivu, ať už v jakémkoli kontextu?

Ne, jediné, co s Markem probírali, to byly kuše, eventuelně luky a to v rámci nějaké sportovní střelby.

Bavilo je to oba, bylo to předmětem hovoru občas, ale jestli z toho šli někdy reálně střílet, to nevím.

A ani nic jsme takového doma neměli.

Jen se o tom bavili.

K tomu 6 mm revolveru Flobert, u kterého jste již dříve uváděla, že se v objektu nacházel a byl z pozůstalosti Marka Martina Krupici.

Můžete o něm uvést něco bližšího, jakým způsobem jej pan Krupice nabil, odkud, od koho, kdy a za jakým účelem si jej pořizoval.

Eh, koupil si ho, možná tam bude nějaká faktura o koupi.

Pokud ji najdu, pošlu policii.

Bylo to minimálně rok před smrtí, než si to koupil.

A to i s těmi náboji.

Zároveň bylo to přes nějaký teleshop, přes jaký to nevím. Měl rád revolvery a nevlastnil zbrojní průkaz, tak to byl jediný, který vlastně mohl. A chtěli jsme, aby v objektu nějaká taková zbraň byla, jelikož v roce 2014 jsem tam byla přepadena v noci. A tenkrát jsem měla půjčenou plynovku od kamaráda, ale ta bohužel selhala. Ale měla jsem tam s sebou naštěstí psa a poměrně často jsem tam přespávala dřív sama. Takže v podstatě by se dalo říct, že vlastně k obraně.

Máte nějaký dokument, který by nasvědčoval tomu, že v tom objektu tato zbraň byla již předtím, než tam začal bydlet [odkašlání] pan Hadrava, například foto, nabývací titul, daňový doklad a podobně.

Eh, zkusím dohledat nějakou tu účtenku. A mohli by to potvrdit pani Červinská, případně také pravoslavný kněz, kolega a kamarád otce Marka, nebo Pavel Hempl, který by mohli potvrdit, že Marek Krupica za tu zbraň měl dřív a pochlubil se s ní.

Pamatujete si, jak ta zbraň vypadala?

Můžete mi ji blíže popsat. Jaká to byla a jak byla uložena, zda volně nebo v nějakém pouzdře či obalu, jestli k ní bylo nějaké další příslušenství a kde přesně byla v objektu uložená.

Byl to tehdy revolver, jak jsem již výše popsala.

Bylo to myslím volně, ale nejsem si jistá.

Možná k tomu byl černý plastový kufřík.

Jestli k tomu bylo příslušenství, to nevím.

[odkašlání] Bylo to uložené v patře v prostřední místnosti — ložnici, v pravém nočním stolku vedle postele.

Tuto místnost pan Hadrava neužíval a nevstupoval tam.

Vlastně si nejsem jistá, jestli byl ten revolver černěný nebo stříbrný, nikovaný.

Můžete blíže objasnit, proč byla zbraň uložena zrovna na tomto místě?

Byla to ryze soukromá místnost, kam nikdo cizí neměl přístup a byla v případě potřeby po ruce.

Místnost zamčená nebyla, ale pan Hadrava tam nechodil, respektoval soukromí.

Někdy kolem roku 2014 měl Marek Krupica problém se svými oponenty, kdy mu například zapálili auto a podobně.

Takže důvod k držení takové zbraně měl.

Řešilo se to, ale oficiálně se na nic nepřišlo.

Uveďte, co bylo [odkašlání] se zbraní dále zamýšleno, pokud by nebyla zajištěna při domovní prohlídce.

Ta zbraň by tam asi zůstala po celou dobu, co by se projednávalo dědictví.

Eh, můžete se vyjádřit ke střelivu, které bylo také v tom objektu, zda je vám známo, co to bylo za střelivo, kde bylo, do jakých zbraní bylo a proč tam bylo.

Eh, tak bylo tam střelivo do toho revolveru, jak jsem již uváděla, asi cca jedna až dvě krabičky, možná nějaké slepé náboje. To bylo Marka Krupici.

Pokud vím, nikde jiné střelivo nebylo.

Eh, můžete se vyjádřit tedy ke konkrétním zajištěným nábojům: 191 kusů ostrých nábojů s okrajovým zápalem ráže 6 mm Flobert Cord z tuzemské výroby Sellier Bellot Vlašim, 65 kusů ostrých nábojů s okrajovým zápalem ráže 22 long rifle americké výroby Winchester a 200 kusů perkusních zápalek 4 mm tuzemské výroby Sellier Bellot Vlašim.

Zde je vám známo, že takové střelivo bylo zajištěno při domovní prohlídce.

Zda víte, komu patří nebo patřilo a kde bylo uloženo?

Těch 191 kusů bylo do toho revolveru, to bylo Marka Krupici.

O těch zápalkách a o těch 65 kusech nevím vůbec nic, že tam bylo.

Myslím, že to nebylo Marka Krupici. S panem Hadravou jsme se o tom nebavili, takže k tomu vlastně – jestli to bylo jeho, to nevím.

Znáte nějak blíže osobu Vladimír Štádler?

Neznám.

Je vám známo, za jakých podmínek se může držet střelivo?

Vlastníte zbrojní průkaz?

Zbrojní průkaz nevlastním.

Zajímám se jen trochu o revolvery, protože mě zajímá divoký západ. Ze jakých podmínek se může držet ostré střelivo?

Tak to předpokládám, že člověk musí mít zbrojní průkaz, aby mohl držet ostré střelivo. Jinak nevím.

A jak je to s tím dědictvím?

Není to dosud upořádané.

Paní Krupicová u prvního dědického řízení napadla mé dědické právo.

Byli jsme vyzváni soudem v Litoměřicích, aby jsme to vyřešili občanskoprávním sporem.

Takže se již asi pět let soudíme v občanskoprávním sporu a stále ten spor probíhá.

Dědické řízení je nyní přerušené a zastavené.

Žádný z práv dědictví není. Jinak to řešil notář Elšík v Litoměřicích.

Tak pan obžalovaný chce se vyjádřit k výpovědi svědkyně.

Pane předsedky, já bych se s dovolením krátce vyjádřil.

Mám za to, že výpověď je správná a to je právo pana.

No, je to pravda.

Tak dobře.

No, já si myslel, že tady z toho dostaneš – jsem to hledal zbraň za každou cenu.

Bylo celkově úspěšné, protože se nejednalo o zahované kategorie a že tedy účelově hledat cokoliv, co by se to mělo použít.

A jestli jste tam byli – tam přátelé, oba dva jsou držiteli zbrojního průkazu a vím, že tam byli jediní přátelé, co pak dál věřil zem čas zjistili a nějakými věcmi se vzhledem k tomu, že vždycky víc zajímavý chladní zbraně, eh muže, a dále případně kuše. To se zúčastnil celku logicky, jsem předpokládal, že jsem prostě hráč našel pručku, že tam zatím jsou přátelé, jel a že vlastně vypadla všechny ty věci – všechno se střelivo – prostě se nápadem vůbec to nevychází.

Tak takže svědek mám veselý se nedostavil a ani neposlal omluvu, takže pro dnešek jsme tedy vyčerpali všechny svědky a hlavní líčení se tedy přerušuje do zítřka do 9 hodin.

Kdy jsou voláni svědci Damián Holeček, Kateřina Nováková, Martin Štárler, Barbora Štárlerová, Zdeňka Štárlerová a potom v jednu hodinu znalci, ne?

No, už to částečně obsahuje, ale já se chci ujistit, jestli už má svou plánov na to, startu či v pátek zamýšlí závěrečné řeči.

V pátek, protože jeden z obžalovaných potřebuje ve čtvrtek skončit dřív na nějakou akci, takže bychom v pátek ráno zahájili závěrečními řečmi.

Těmi omluvení svědci budou zajištěni bezpečností.

Já jsem se chtěl ještě zeptat, jak jsem předminule nadhodil – eh, toho, jak to řekl, toho policisty, co měl, pardon, co měl kontakt s architektem této obžaloby.

Dozvěděli jsme se pane Frollo a vůbec nikdo do předvolání toho pocty nepošel, ale já jsem to 100%, jsem to tady navrhoval a teď neřeknu, který je.

Vůbec se nevybavuju, přiznám se.

Ale vy chcete jako policisty, kterého ten policista s panem Forollem.

Tak tomu – určitě jsem to přijal na tom jednání, takže jsem tady probíhal tak formálně zamyknete.

A jak se jmenuje?

Dvořák.

Dvořák se jmenoval? To má dvořáka.

Dvořáka?

Mm.

Byl řídící, a teď nevíme, jestli řídil fóru nebo řídil for.

Dobře, dozvěděli jsme se.

Tak takže hlavně, čím končíme. Můžete odejít a sejdeme se tady zítра v 9 hodin.