SEDMIČKA PLUS s Janou Bobošíkovou

[hudba] Vítám vás, milí přátelé. Zdá se, že prezidentská volba je ještě daleko, ale [hudba] hra o hrad už možná začala.

Miloš Zeman připustil, že ho láká návrat a stačila jediná věta, aby zareagoval Petr Pavel i Zemanovi odpůrci. Co kdyby to Zeman myslel vážně?

BIS mezitím píše o klientelismu, manipulovaných zakázkách a o možném vyvádění peněz velkého rozsahu. Kdo o tom věděl a co udělal?

A Cyril Svoboda nekandiduje. Nikdo ho nenominoval. Přesto se z něj během několika týdnů stal možný soupeř Petra Pavla. Ukážeme vám, kdo z něj dělá prezidentského kandidáta, co má za sebou a proč alternativa možná vůbec není alternativou.

Začíná Sedmička plus.

„To víte, že mě to láká, že v koutku mé duše o tom stále uvažuji," tak to řekl Miloš Zeman na otázku, zda by se znovu ucházel o Pražský hrad.

A teď pozor. Miloš Zeman kandidaturu neoznámil. Neřekl, že bude kandidovat. Naopak sám připomněl svůj věk a řekl, že nechce být českým Bidenem.

„Moje alter ego říká mému egu: Miloši, je ti 82 let a neměl bys být českým Bidenem. Takže ano, to pokušení tady je, ale současně je to vědomí rizika českého Bidena."

„Takže je docela možné, že jak ho známe, že jen provokuje, že testuje reakce, nebo že ho jednoduše baví jednou větou znovu rozhýbat českou politiku."

Jenže právě ty reakce jsou zajímavé, protože přišly okamžitě. Současný prezident Petr Pavel Zemanovu úvahu neodmítl jako nesmysl. Připomněl Zemanovo staré heslo, že jenom blbec nemění své názory, a dodal: „Je hezké, že se cítí natolik zdráv, že by o své kandidatuře uvažoval."

Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský byl podstatně stručnější. Ať kandiduje a prohraje. A následně ještě přitvrdil: Zeman znovu prezidentem? Deset let ostudy stačilo.

Poslanec TOP 09 Marek Ženíšek šel ještě dál. Mezi největší pohromy lidské civilizace zařadil černou smrt, druhou světovou válku, španělskou chřipku a Miloše Zemana uvažujícího o další prezidentské kandidatuře.

To všechno kvůli člověku, který zatím kandidaturu ani neoznámil a právě proto nás to zajímá.

„Netvrdíme, že Miloš Zeman kandidovat bude, a už vůbec netvrdíme, že by vyhrál. Děláme něco trochu jiného. Bereme vážně možnost, kterou sám otevřel. Protože jestli stačí jedna Zemanova věta k tomu, aby reagoval současný prezident a okamžitě se ozvali jeho političtí odpůrci, stojí za to si položit otázku, co by se stalo, kdyby Zeman skutečně přišel před kamery a řekl: ‚Budu znovu kandidovat na prezidenta České republiky.'"

V roce 2028 mu bude 83 let. Byl premiérem, byl předsedou sněmovny, byl deset let prezidentem a hlavně už jednou z vrcholné politiky odešel. A pozor, dokázal se vrátit.

Takže tentokrát nebudeme řešit, jestli se nám jeho návrat líbí. Zkusíme něco jiného. Měl by vůbec šanci? A co by musel udělat, aby jeho kandidatura nebyla jen politickou derniérrou?

„První útok známe předem. Věk. A s ním by se vrátilo všechno ostatní. My nás nejedlí. Rusko, Čína, Vrbětice, BIS, alkohol, zdravotní stav, staré fotografie, staré titulky, staré kauzy. A nad tím vším jednoduchá otázka. Je mu přes 80. Opravdu chcete, aby byl dalších pět let prezidentem? To by byla mimořádně silná zbraň."

Jenže Zeman má zároveň jednu zvláštní výhodu. V české politice už prakticky není co nového na něj vytáhnout. Jeho život, zdraví, spolupracovníci, výroky i politická rozhodnutí byly desetileté rozebírány ze všech stran a přesto dokázal dvakrát vyhrát přímou prezidentskou volbu.

Tentokrát by ale nestačilo zopakovat rok 2013 nebo 2018. Musel by změnit hru. A tady začíná náš myšlenkový experiment. Jak by musela vypadat Zemanova kandidatura, aby vůbec dávala politický smysl?

Podle nás úplně jinak než jeho předchozí kampaně. Žádný pokus vrátit Starý hrad. Žádná každodenní válka s Petrem Pavlem a hlavně žádná kampaň postavená na větě: „Pavel je špatný prezident. Vraťte mě tam." To by byla nostalgie. A přátelé, nostalgie sama o sobě volby nevyhrává.

Zeman by musel nabídnout důvod, proč se má 83letý bývalý prezident vůbec vracet. Tedy ne minulost, ale budoucnost. Mohl by říci: Nechci se hádat o Petra Pavla, chci se bavit o tom, jak má vypadat Česká republika v roce 2035. A v tu chvíli by se charakter celé volby určitě začal měnit.

„Jaké pravomoci má mít přímo volený prezident? Potřebujeme senát? Jaký je český národní zájem uvnitř Evropské unie? Co má Česká republika dělat v NATO? Jak zajistit levnější energie? Jak zachránit český průmysl? Co s důchody? Co s bydlením? A proč se v České republice rodí tak málo dětí?"

To už není spor Zeman versus Pavel. To je spor o to, jakou zemi chceme mít za deset let. A právě tady by mohl být Zeman politicky nebezpečný. Ne proto, že je mladý, ale právě proto, že už nemusí budovat žádnou další politickou kariéru.

Mohl by říci: Tohle je moje poslední politická bitva. Ne za mě, ale za naši zem.

„Netvrdíme, že Miloš Zeman bude kandidovat. Možná skutečně provokuje a možná by v roce 2028 tvrdě prohrál. Jenže stačilo pár jeho vět, Petr Pavel reagoval, ozvali se političtí odpůrci a začalo se řešit, co by Zemanův návrat znamenal. Takže bezvýznamná ta úvaha není. A člověka, který už jednou odešel z vrcholné politiky, vrátil se a dvakrát vyhrál přímou prezidentskou volbu, není rozumné předem odepisovat."

Jeho největším soupeřem by přitom nebyl jen Petr Pavel. Byl by to jeho vlastní věk a vlastní minulost. Proto by návrat na hrad mohl mít smysl jen tehdy, kdyby Zeman dokázal přesvědčit Čechy, že nenabízí návrat starých časů, ale ještě jednu představu o budoucnosti země.

Pak by totiž otázka voleb 2028 nemusela znít: „Není Miloš Zeman příliš starý," ale zněla by: „Chceme dalších pět let Petra Pavla nebo ještě jednou Miloše Zemana?"

Tento týden zveřejnila BIS výroční správu, jako vždy anonymizovanou bez jmen lidí, firem a konkrétních státních institucí. Jenže tohle je verze pro veřejnost, protože vláda a prezident mohou od zpravodajských služeb dostávat další informace a také si je vyžádat.

Za anonymním slovem „stát" proto stojí konkrétní lidé. Fiala a jeho vláda, ministr financí Zviněk Staňura, prezident Petr Pavel a dnes premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová. My konkrétní jména ze správy BIS neznáme, ale oni je znát mohli a mohou. A dnešní představitelé státu si informace mohou vyžádat.

BIS letos popisuje podezřelé veřejné zakázky v energetice, zdravotnictví, dopravě, zemědělství a dalších oblastech. Preferování dodavatele, obcházení soutěží, nadsazené ceny, koordinace uchazečů nebo pochybné subdodávky.

A přitom přijde zásadní věta. Okolnosti některých zakázek podle BIS nasvědčovaly snaze vyvádět peníze velkého rozsahu.

Takže jednoduchá otázka. Co o tom odpovědní lidé ve státě věděli a hlavně co udělali?

Pojem „státem ovládaná organizace" přitom není žádná mlhavost. Ministerstvo financí vykonává za stát akcionářská práva například v ČZ, Čepro, MERO nebo letiště Praha. Ministerstvo průmyslu a obchodu v ČEPS, OTE, Explozií nebo státní investiční a rozvojové společnosti.

U Českých drah vykonává práva jediného akcionáře řídící výbor složený ze zástupců několika ministerstev.

Česká pošta má jako zakladatelský rezort ministerstvo vnitra.

Za lesy České republiky nebo podniky povodí stojí ministerstvo zemědělství.

A v čele těchto rezortů dnes stojí konkrétní ministři Alena Šillerová, Karel Havlíček, Ivan Bednák, Lubomír Metnar a Martin Šebestián.

Netvrdíme, že BIS ve své zprávě mluví právě o některé z těchto organizací. To z veřejné správy nevíme. Ale jedno víme jistě. Státem ovládané organizace mají konkrétního vlastníka, konkrétní dohled a konkrétní politickou odpovědnost.

BIS nepopisuje jeden nahodilý problém. Mluví o klientelismu, který může být v některých státem ovládaných organizacích pevně zakořeněný. Preferovaný partner získává výhody díky lidem uvnitř. A odměnou už nemusí být obálka. Ta může přijít později jako vliv, udržení ve funkci nebo budoucí zaměstnání.

Někteří představitelé těchto organizací se podle BIS dokonce chování, jako cituji, zcela autonomní vládci. V jednom nejmenovaném subjektu mělo vedení dlouhodobě uměle vylepšovat hospodářské výsledky a dozorčí radě předkládat jiný obraz, než jaká byla skutečnost.

A tady je zásadní otázka: co vlastně BIS má v ruce? Prověřený poznatek, podezření, neověřenou informaci, nebo prostě ničivý drb? Zpravodajská služba samozřejmě pracuje i s operativními informacemi. Jenže pokud se něco tak závažného dostane až do výroční zprávy, veřejnost by měla vědět, jak to skončilo, protože BIS píše o klientelismu, manipulovaných zakázkách a o možném vyvádění peněz.

Buď to byly závažné poznatky a pak musí existovat pokračování, nebo se podezření nepotvrdila a pak má být jasno i v tom.

A nejde o jednu zprávu. Už za rok 2023 BIS popsala několik případů zcela flagrantního střetu zájmů. Zaměstnanci některých státních institucí podle ní přijímali peníze od soukromých subjektů údajně proto, aby si dorovnali nízké státní platy. Jenže stejné subjekty se ucházely o veřejné zakázky instituce, kde dotyčný pracoval, nebo se jich měla týkat legislativa jeho úřadu.

V roce 2024 BIS popsala klientelismus a netransparentní jednání kolem zdravotních pojišťoven, farmaceutických společností, distributorů léčiv, nemocnic i jejich vedení. A ve státním IT případ, kdy se potenciální dodavatelé měli skrytě podílet na přípravě zadávací dokumentace zakázky, o kterou sami mohli soutěžit.

V roce 2025 přicházejí manipulované soutěže, nadsazené ceny, koordinace uchazečů, pochybní subdodavatelé a nakonec podezření na vyvádění finančních prostředků velkého rozsahu.

2023, 2024, 2025 – tři roky závažných zjištění. A po celé toto období nesla vládní odpovědnost vláda Petra Fialy.

Tady už nejde jen o to, co BIS napsala, jde o to, co se s jejími poznatky stalo. Zákon stanoví, že zpravodajské služby předávají státním a policejním orgánům informace o zjištěních, která patří do jejich působnosti, pokud tomu nebrání důležitý zájem sledovaný zpravodajskou službou.

Takže když BIS popisuje klientelismus, střety zájmů, manipulované zakázky nebo možné vyvádění peněz, nestačí po roce vydat další výroční zprávu a začít nový seznam. Musí existovat nějaký výsledek.

Pokud BIS předala závažný poznatek policii, co následovalo? Pokud ho dostal příslušný státní orgán, jak s ním naložil? Pokud se podezření nepotvrdilo, proč se to veřejnost nedozví? A pokud se potvrdilo, co stát udělal? Tohle už není otázka na BIS, to je otázka na ty, kdo drželi politickou a institucionální odpovědnost.

Nikdo nemusí zveřejňovat utajované informace ani jména, která zákon zveřejnit neumožňuje. Ale stát může říct, kolik závažných případů předal dál, kolik jich příslušné orgány prověřovaly, kolik podezření se nepotvrdilo a kolik vedlo k dalším krokům.

Jinak vzniká absurdní situace. Rok za rokem veřejnost čte klientelismus, střet zájmů, manipulované zakázky, korupční rizika, vyvádění peněz. Ministři se střídají, vlády se střídají, ale veřejnost stále neví, jestli po těchto slovech následovalo něco konkrétního.

A jestli BIS někdy pracovala jen s nepotvrzenou operativní informací, pak ať se ukáže, že se nepotvrdila, protože výroční zpráva zpravodajské služby nemůže fungovat jako úřední sbírka anonymních drbů, jejichž pravdivost se už nikdy nedozvíme.

A teď konkrétní odpovědnost. V době, o které BIS píše, vládl kabinet Petra Fialy. Finance vedl Zbiněk Staňura. Prezidentem byl Petr Pavel.

Dnes je premiérem Andrej Babiš. Finance vede Alena Šillerová, průmysl Karel Havlíček, dopravu Ivan Bednák, vnitro Lubomír Metrar a zemědělství Martin Šebestián. To nejsou anonymní funkce, to jsou lidé, kteří mají zodpovědnost, pravomoc a nástroje jednat.

Proto nestačí další anonymní výroční zpráva. Co se stalo s flagrantními střety zájmů z roku 2023, s klientelismem ve zdravotnictví a státním IT z roku 2024 a hlavně s podezřením na vyvádění peněz ve velkém rozsahu z roku 2025?

Jestli se podezření nepotvrdila nebo nepotvrdí, má to být řečeno. Jestli šlo o závažné poznatky, musí být vidět, že stát konal, protože jinak zůstává jediná opravdu nepříjemná otázka: Kdo věděl a kdo nic neudělal?

A teď je tu téma, které se tak samo narodilo, nebo ho možná někdo rozdmíchává. Cyril Svoboda prezidentem. Možná.

Pane Svobodo, otázka: Kdy oznámíte kandidaturu na prezidenta? Tak kdy s tím půjdete ven?

To je – já jsem moc rád, že to slýchávám a píše mi to kdekdo. Dneska jsem šel po ulici, šel jsem od náměstí republiky do dlouhé třídy, a za tu dobu mě potkali tři lidi, kteří mi to zastavili a říkali, že ta podpora, tak mi to těžší. Ale to je všechno, co tomu ti můžu říct.

Jenže dřív, než začneme řešit, jestli by mohl porazit Petra Pavla, položme si jinou otázku. Jak se vlastně stalo, že je Cyril Svoboda najednou prezidentské téma?

Kandidaturu neoznámil. Veřejně ho nenominovalo ANO, SPD, ani jiná vládní strana. Nemá známý volební tým ani transparentní účet. A přesto se během několika týdnů jeho jméno posunulo z okraje internetu do seriózní politické debaty.

A právě to je docela důležité, protože někdy nevzniká nejdřív kandidát a potom zájem. Někdy vznikne nejdřív zájem a teprve potom kandidát.

Takže otázka zní: Kdo a jak z Cyrila Svobody během několika týdnů udělal prezidentské téma?

První dohledatelný prezidentský rámec se objevuje 10. července 2026 na YouTube kanálu Tarot klíč k odpovědím. Zveřejňuje se video „Politický výklad karet – Cyril Svoboda prezidentem."

Dobrý večer. Vítejte u dnešního výkladu karet, kde se podíváme na vašeho požadovaného, vyžadovaného a velice oblíbeného Cyrila Svobodu. Ano, přiznávám se, že i já v něm shledávám výrazné sympatie pro prezidentský post. My vlastně se spíš podíváme klidně i na to z toho pohledu, abychom se měli na co dívat – jestli by měl prostě šance jako takový, a nebo ne, jako jsme třeba viděli u Radka Vondráčkovýho. Takže karty máme připravené a dáme se do toho.

Samo o sobě nedokazuje vůbec žádnou politickou podporu.

Ukazuje pouze, že spojení svoboda, prezident už existovalo ve veřejném prostoru.

14. srpna ale přichází Echo 24. V pořadu Echo Porada už se o Svobodovi diskutuje jako o možné politické variantě. Padá otázka, zda by byl vhodným kandidátem a zda by mohl porazit Petra Pavla.

A 26. srpna přichází CNN Prima News s článkem o vládním kandidátovi na prezidenta. Mluví se o překvapivém jménu. Tím jménem je Cyril Svoboda. Podle CNN Prima jeho jméno opakovaně zaznívalo mezi vládními politiky a dva poslanci ho zmínili konkrétně. Část informací ale pocházela z výroků mimo záznam.

Co tedy v tu chvíli skutečně víme? Že se o Svobodovi mluví uvnitř vládního politického prostředí. Nevíme, že se na něm vládní strany dohodly. Nevíme, že ho vybral Andrej Babiš a nevíme ani o existenci připravené kampaně.

Jenže už 27. nebo 28. srpna přichází další posun. YouTube kanál Zákony bohatství zveřejňuje rozhovor s titulkem Cyril Svoboda prezidentem. Lidé ho chtějí nahrát.

Kteří lidé? Je k dispozici reprezentativní průzkum? Není masová petice, není výrazná občanská iniciativa podporující svobodovou kandidaturu. Ani ta není doložena.

Takže si všimněte toho posunu. Nejdřív se někdo zeptá, zda by mohl být prezidentem. Potom se začne řešit, jestli by mohl porazit Pavla. Následně se dozvíme, že jeho jméno zaznímá mezi vládními politiky a v zápětí už čteme, že lidé ho chtějí nahrát. Jenže právě ti lidé nám v tom příběhu zatím poněkud chybějí.

>> Cyril Svoboda má pro podobný vývoj jednu velkou výhodu. Veřejnosti se nemusí představovat. Dlouhodobě vystupuje na CNN Prima News, v České televizi a Českém rozhlase jako bývalý ministr zahraničí, diplomat a komentátor zahraniční a ústavní politiky.

Současně se objevuje také na Echo 24, XTV, v parlamentních listech na Vox TV a v dalších internetových formátech.

Například 27. ledna 2026 vystoupil na Českém rozhlase Plus s tématem očekávaného konfliktu mezi prezidentem a vládou. XTV v roce 2026 publikovala rozhovor s titulkem „Lidovci se musí vrátit k voličům, kteří dnes volí ANO." A 14. srpna Echo 24 otevřelo přímo otázku jeho možné prezidentské kandidatury.

Vzniká tím zajímavá kombinace. V mainstreamových médiích má Svoboda legitimitu bývalého ministra, diplomata a experta. V jiných médiích může současně vystupovat jako kritik současného politického kurzu a prezidenta.

Nemusíte tedy nejdříve vytvořit známého kandidáta. Známého člověka už máte. Stačí změnit rámec, ve kterém je veřejnosti představován, z komentátora na možného prezidenta.

A není to poprvé. V říjnu 2022 média informovala, že senátoři sbírají podpisy pro možnou kandidaturu Cyrila Svobody. Mezi podepsanými byl například senátor Jan Horník. Den poté ale Svoboda pokračování iniciativy zastavil s vysvětlením, že přišla příliš pozdě. Jeho prezidentský potenciál se tedy netestuje poprvé.

>> A teď ještě jedna důležitá otázka. Jak blízko má Cyril Svoboda k politickému prostředí Andreje Babiše? Je jeho dnešním zatím tajným prezidentským kandidátem? To nevíme a důkaz pro takové tvrzení nemáme.

Ale rozhodně nejde o dva politické světy, které by se nikdy nepotkaly. A jejich propojení, přátelé, nezačalo až dneska.

V prosinci 2017 Cyril Svoboda popsal, že mu Andrej Babiš poslal SMS. Následovala schůzka a Svoboda přijal nabídku stát se jeho poradcem. Úřad vlády ho později evidoval jako poradce předsedy vlády pro legislativu a Svoboda v profesním životopisu uvádí působení v letech 2018 až 2021.

Ještě předtím se ale Cyril Svoboda pohyboval v Czech Golf Business Council ve stejné době jako Alexandr Babiš, bratr Andreje Babiše.

A tady je detail, který stojí za zmínku. Alexandr Babiš je v dostupných podkladech uváděn jako člověk vedený ve spisech StB a před listopadem pracoval v podniku Omnia. V Czech Golf Business Council byl Alexandr Babiš od října 2014 do srpna 2015 členem výkonného orgánu. Cyril Svoboda byl od října 2014 do března 2016 předsedou dozorčí rady.

Jejich působení ve vedení spolku se tedy prokazatelně překrývalo a právě tento spolek poskytl hnutí ANO v letech 2015 a 2016 dva dary po 100 000 Kč.

Tím ale Svobodovy vazby na Babišovo politické prostředí nekončí. Babišova vláda ho později navrhla také do orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb. KDU ČSL proti nominaci protestovala a Svoboda nakonec zvolen nebyl.

Tvrdit, že Andrej Babiš dnes řídí Svobodovu prezidentskou kandidaturu, nemůžeme. Tvrdit, že Cyril Svoboda je pro Babišovo prostředí neznámým nebo cizím člověkem, by ale odporovalo doloženým faktům.

>> Tak se vraťme na začátek. Kdo dělá Cyrila Svobodu prezidentským kandidátem?

Andrej Babiš. Důkaz nemáme.

Vládní strany. Žádná ho veřejně nenominovala.

Veřejnost. Neznáme průzkum ani masovou iniciativu, která by dokazovala, že právě jeho chce významná část společnosti nahrát.

Za to velmi přesně vidíme, jak rychle vznikl mediální příběh prezidentského kandidáta Cyrila Svobody.

10. července – otázka na okraji internetu. 14. srpna – vážná debata. 26. srpna – celoplošná televize, vládní politici. O den, dva později – už titulek „Lidé ho chtějí nahrát."

Přitom Cyril Svoboda stále kandidaturu neoznámil, takže zatím nemáme prezidentského kandidáta Cyrila Svobodu, ale máme jeho prezidentský příběh.

A teď je otázka: Skončí jako testovací balónek stejně jako v roce 2022, nebo právě sledujeme začátek skutečné kandidatury?

Cyril Svoboda se dnes objevuje jako možná alternativa k Petru Pavlovi. Jenže než se z bývalého ministra vytvoří nový prezidentský příběh, podívejme se na ten starý.

Protože Cyril Svoboda není nová tvář, není nepopsaný list a rozhodně není člověk, který by posledních 30 let stál mimo český politický establishment.

Od začátku 90. let se podílel na restitucích, na justice, vztahů státu s církvemi, na zahraniční politice i velmi silně na českém vstupu do Evropské unie. Byl ministrem, místopředsedou vlády, 12 let poslancem, dvakrát předsedou KDU ČSL.

Cyril Svoboda tedy po listopadu nejen pozoroval politický systém. Byl jedním z lidí, kteří ho mohutně pomáhali aktivně vytvářet.

Do vysokých pater státní správy vstoupil krátce po listopadu 1989. Působil jako vládní poradce pro lidská práva, restituce a vztahy státu s církvemi. Potom jako náměstek ministra spravedlnosti a náměstek ministra zahraničních věcí.

Patřil k důležitým aktérům českého vstupu do Evropské unie. Jako náměstek ministra zahraničí měl na starosti otázky spojené se vstupem do EU a v roce 1998 vedl českou delegaci jednící s představiteli unie o podmínkách přijetí.

Pak přišly nejvyšší politické funkce: ministr vnitra, ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády, ministr pro místní rozvoj, předseda legislativní rady vlády, 12 let v poslanecké sněmovně, dvakrát v čele KDU ČSL.

Dvě desetiletí v samotném centru české politiky. Dvě desetiletí, během nichž se podílel na podobě institucí, pravidel i zahraničně politického směřování českého státu.

A potom přišel rok 2010.

Rok, který se k nově vznikajícímu obrazu prezidentské alternativy příliš nehodí.

KDU-ČSL pod vedením Cyrila Svobody získala ve sněmovních volbách 4,39 procent. Poprvé v historii samostatné České republiky vypadla ze sněmovny. Svoboda rezignoval.

Strana po volebním neúspěchu řešila závazky v desítkách milionů Kč a už tehdy měl Svoboda za sebou ještě jeden podstatně osobnější příběh. Spor o milionový majetek ženy, které pomáhal s restitucemi.

Na začátku 90. let pomáhal Cyril Svoboda jako právník Marii Kaprálkové s restitucemi. V roce 1992 mu Kaprálková závětí odkázala pražský činžovní dům, později oceňovaný zhruba na 50 milionů Kč. U soudu byl předložen také dopis Svobodova otce, v němž požadoval dům za vyřízení restitučních nároků.

Jenže v roce 2004 Kaprálková sepsala novou závěť. Majetek rozdělila mezi příbuzné a charitativní instituce. Cyrilu Svobodovi odkázala 1 milion Kč.

Svoboda novou závěť napadl. Zpochybňoval duševní stav Kaprálkové. Tvrdil, že byla pod nátlakem. Později zpochybnil i pravost jejího podpisu.

Soud jeho žalobu zamítl a novější závěť uznal za platnou. Svoboda potom veřejně oznámil, že se odvolávat nebude. Stát se ale jako vedlejší účastník odvolal a Svoboda prostřednictvím svého advokáta soudu písemně sdělil, že s odvoláním souhlasí. Později souhlas a následně sám podal ústavní stížnost.

Spor byl natolik politicky výbušný, že tehdejší vedení KDU-ČSL Svobodu vyzývalo k odchodu ze strany nebo k pozastavení členství. Trestný čin mu v této věci prokázán nebyl, ale etická otázka zůstala. Vládní poradce pro restituce se později soudil o majetek ženy, které s restitucemi pomáhal.

V roce 2010 Cyril Svoboda skončil v čele KDU-ČSL a vypadl ze sněmovny. Jenže tím jeho pohyb uvnitř politického a institucionálního světa neskončil a ani jeho další odchod ze státní služby nebyl právě triumfální.

Ještě v roce 2011 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí. Podle tehdejšího popisu novinářů neměl přidělenou konkrétní agendu a potom dostal výpověď pro hrubé porušení pracovních povinností. Důvodem bylo, že současně k práci úředníka řídil soukromou školu. Svoboda rozhodnutí označil za politické.

No a právě soukromé vzdělávání se pak stalo jednou z hlavních základen jeho další kariéry.

V roce 2011 založil Cyril Svoboda diplomatickou akademii. Ve veřejném rejstříku je veden jako její jednatel a stoprocentní společník. Nezůstal ale jen u vlastní školy. Působí také v programech Cevrouniverzity společně s Tomášem Pojarem a podle aktuálního profilu také na vysoké škole ekonomie a managementu.

Do jeho dalšího institucionálního působení patří také diplomatický institut a právě ten získal od hlavního města Prahy dotaci téměř 1 milion 700 tisíc Kč na projekt „Výuka v multikulturním prostředí." Projekt probíhal od října 2016 do června 2018. Polovina peněz pocházela z Evropského sociálního fondu a druhá polovina z rozpočtu hlavního města Prahy.

A potom se Cyril Svoboda vrátil přímo do blízkosti politické moci. Někdejší předseda KDU-ČSL přijal nabídku stát se poradcem Andreje Babiše.

Takže po roce 2010 žádný skutečný odchod ze světa politiky a institucí nenastal. Cyril Svoboda v něm jen postupně měnil role.

Přátelé, takže až uslyšíte, že Cyril Svoboda může být alternativou k Petru Pavlovi, připomeňte si, koho vlastně posloucháte. Člověka, který je u moci a kolem moci od začátku 90. let. Byl u restitucí, justice, vztahů státu s církvemi, u církevních restitucí, zahraniční politiky i evropské integrace.

Pod jeho vedením KDU-ČSL poprvé v historii samostatné České republiky vypadla ze sněmovny. Soudil se o majetek ženy, které předtím pomáhal s restitucemi. Z ministerstva zahraničí dostal výpověď pro hrubé porušení pracovních povinností. Vybudoval si vlastní vzdělávací zázemí. Diplomatický institut spojený s jeho dalším působením získal téměř 1 milion 700 tisíc veřejných peněz. No a nakonec zakotvil přímo u premiéra Babiše jako jeho poradce.

Ano, Cyril Svoboda může být alternativou k Petru Pavlovi, ale to nemaže starou minulost. Proto nestačí poslouchat, co Cyril Svoboda říká dnes. Je třeba dívat se na to, co dělal pokaždé, když měl funkci, vliv a přístup k moci.

Bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda se v posledních letech stále častěji vyjadřuje kriticky k prezidentu Petru Pavlovi, k válce na Ukrajině i k české zahraniční politice. A teď se jeho jméno objevilo dokonce mezi možnými kandidáty na prezidenta.

Pro část nespokojených voličů by mohl vypadat lákavě. Zkušený politik, konzervativec, kritik současného prezidenta, člověk, který dnes dokáže mluvit i k publiku mimo politický mainstream.

Jenže stačí otevřít jeho vlastní politický životopis. Euro co nejrychleji, bez referenda. Americký radar — ano. Referendum — ne. Válka v Iráku — tu podporoval. Po ruském útoku na Ukrajinu byly sankce podle Svobody příliš měkké. Západ musí přitvrdit.

A tak je na místě otázka. Je Cyril Svoboda skutečnou politickou alternativou, nebo je především zkušeným politikem, který se velmi dobře umí přizpůsobit době a publiku?

Začněme Evropskou unií. Cyril Svoboda patřil k důležitým aktérům českého vstupu do Evropské unie. Jako náměstek ministra zahraničí měl na starosti otázky spojené se vstupem do EU a v roce 1998 vedl českou delegaci při jednáních s představiteli unie. Jeho evropské postoje byly dlouhodobě jednoznačné.

Ještě v roce 2017 veřejně prosazoval vstup České republiky do eurozóny, nejlépe už zítra a bez referenda.

V roce 2003, kdy byl ministrem zahraničí, podporoval válku vedenou Spojenými státy v Iráku. A když se později vedl velký politický spor o americký radar v Brdech, Svoboda patřil k jeho silným zastáncům. Referendum odmítal.

Euro bez referenda, radar bez referenda, podpora války v Iráku. To není profil politika, který historicky stál proti hlavnímu euroatlantickému směru české zahraniční politiky. Právě naopak a je to minulost, která se dostává do výrazného napětí z postojů části dnešních protestních voličů.

Právě euro bez referenda, Irák, radar a silná evropská integrace patří k největším rozporům mezi Svobodovou minulostí a publikem, které by v něm dnes mohlo vidět protiváhu Petra Pavla.

Politik samozřejmě může změnit názor. To není nic mimořádného. Jenže potom je fér vědět, který názor změnil, kdy a proč.

Chce Cyril Svoboda stále euro bez referenda? Považuje stále podporu války v Iráku za správnou? Odmítl by znovu referendum o zásadním americkém vojenském projektu? A pokud si už nemyslí tyto věci, tak kdy a proč svůj postoj změnil?

Protože právě tady vede hranice mezi politickým vývojem a politickým přizpůsobováním. A u Cyrila Svobody je tahle otázka obzvlášť zajímavá.

Podívejme se na Rusko. V roce 2015 Cyril Svoboda vystoupil v ruské státní televizi RT. V prosinci téhož roku se zúčastnil jejího výročního galavečera v moskevském hotelu Metropol.

Fotografie ho zachycuje u jednoho stolu s Vladimírem Putinem, Michaelem Flynem a Jillsteinovou.

V září 2023 a březnu 2024 poskytl rozhovory platformě Voice of Europe. Ta byla následně českou vládou zařazena na sankční seznam a BIS ji spojovala s proruskou vlivovou operací.

Svoboda se hájil tím, že v době jeho rozhovorů Voice of Europe na sankčním seznamu nebyla. Peníze mu nikdo nenabízel a rozhovory poskytuje širokému spektru médií.

Jenže kdo by z toho chtěl udělat jednoduchý příběh o proruském Svobodovi, narazí.