„Progresivismus" je PR parazitní renty, a ne „komunistickou intrikou"

Když Spojené státy vzpomínaly rovných 250 let od faktického vzniku, přesně řečeno, od vyhlášení Deklarace nezávislosti, tak hlavní pán v Bílém domě v jednom z projevů pronesl strašlivá slova.

Jej zopakuji a pak se k tomu vyjádříme.

Prohlásil, že komunismus je smrtelnou hrozbou pro americkou svobodu, nepřítelem svobodných lidí všude na světě. Je to smrt, týrání a honba za zlem, prohlásil Donald Převeliký a prohlásil také, že lze být lojální buď Karlu Marxovi nebo Americe, neboť ti, kdo se řídí Marxeovým láním, říkají našim dětem, že žijeme v uloupené zemi a že se naši hrdinové dopouštěli útlaku.

Tak jestli tohle je lež, tak nevím.

No a já jsem se domníval, že to bylo takové epizodické, že to třeba toho Donalda Převelikého přejde, ale zdá se, že nikoliv. Protože teď se například v Georgii, ve státě Georgie, objevuje nějaký velmi perspektivní rival republikánů, senátor za demokratickou stranu, nějaký John Osov, muž, který se narodil, pokud mi paměť nešálí, v roce 1987, čili v nejlepších letech. Ženské prý říkají, že to je velký fešák a údajně to je i velmi dobrý řečník.

A Trump v tom ucítil konkurenci, tak mimo jiné prohlásil: „John Osov a demokratičtí komunisté chtějí pustit k moci marxisty, dotlačit vaše rodiny k bankrotu a nechat vás zcela bez ochrany s hranicemi otevřenými dokořán." Jsou to tvrdé výroky.

No, ani to není poslední duškou na dané téma.

Americké ministerstvo zahraničí vydalo takovou memorandu o Kubě, kterou se snaží dohnat na hranici hladomoru, že i ta je jaksi velkým komunistickým nebezpečím v těsném sousedství Spojených států. A zdůvodňují tím další přitvrzování svých, nemohu to nazvat jinak než sadistických sankcí.

Někteří komentátoři, včetně jednoho z autorů na Parlamentních listech, nějakého Tomáše Zídka, se vcelku asi právem domnívají, že dneska komunismus, jak tomu říká on, netrápí Trumpa jako geopolitický soupeř, ale dráždí ho hlavně jako ideologie, budu citovat doslova, která se podle něj šíří uvnitř samotných západních společností.

Ta sice už nepoužívá rudé prapory ani srp a kladivo a nepřichází v podobě revoluce, ale šíří se cestou administrativních nařízení, regulací, dotačních programů, korporátních pravidel a morálních kampaní.

No, Trump tedy hovoří o tom, čemu se dneska módně říká progresivismus.

A je docela groteskní, když se ten progresivismus připisuje jakýmkoli způsobem levici a dokonce snad marxistické levici. Je to totální nesmysl.

Pojďme si to malinko rozklíčovat.

Já chápu, že Spojené státy ztrácejí glance, že mají obrovské dluhy, ekonomické problémy, že se díky chamtivosti své velké části kapitálu v podstatě deindustrializovali, ne úplně, ale nemalou měrou. Že narůstají velké problémy prostě mladých lidí, že se tam píše otevřeně o tom, že dnešní mládež dopadne hůř než její rodiče, což je poprvé v dějinách Spojených států s výjimkou válek samozřejmě. A že takzvaná střední třída, já ten pojem nemám rád, je to nepřesný pojem, ale budiž, takzvaná střední třída je v podstatě postupně se zmenšuje a zmenšuje až může téměř zaniknout.

To všechno já chápu a já taky chápu, že Donald Trump se zuby nehty snaží vrátit do Spojených států nějakou průmyslovou výrobu, tedy reindustrializovat je a tak dále. A že mu v cestě stojí i roztodiví zdivočelé nápady nějakých progresivistů.

Ale zkuste mi kdokoliv diskuzi vyvrátit, pokud se někdo takový najde, že snad takzvaný progresivismus, to znamená ten celý ten hrozén hlouposti od Green Dealu, přes hysterické výkřiky o tom, že v pokročilém věku si vzpomenou po 40 letech, že se také řadí do kategorie újezdců, protože nějaký chlap se k nim nechoval před 40 lety dostatečně gentlemansky.

A mohou vypočítat spoustu jiných ptákovin, typu jako že si Afroameričané stoupli někde do řady a nechali si líbat své skrpály od lidí bílé pleti, což je jakýsi rituální závazek odčiňující rasismus minulosti a tak dále.

Ale samozřejmě jde i o takové věci, jakože v rámci Green Dealu emisní povolenky, větrníky za zaplevelující krajinu a ničící přírodu a zdraví. A mohou pokračovat v tom výčtu ještě dlouho a dlouho.

A může mi někdo, ptám se schválně do kamery, dokáže uvést jednoho jediného skutečně levicového činitele, myslitele nebo hnutí, který by razil podobné hovadiny a dokonce by to nějak spojoval se zájmy té společenské většiny, která nevlastní kapitál, musí se živit vlastní prací nebo nějakým malým živnostenským podnikáním na vlastní účet a tak dále?

Já osobně razím přesně opačnou verzi.

Já chápu, že někdo potřebuje připsat neduhy kapitalismu levici. To pochopitelně dělá i česká pravice, aby nějakým způsobem se vymluvila z děsivé bilance kapitalismu na druhý pokus, která opravdu, když se to srovnává věcně a ne přes ideologický žvá, samozřejmě že nebyly mobily a tak dále tehdy. Tak jako za první republiky nebyla spousta věcí, které byly po válce.

Pochopitelně, ale to srovnání vychází v neprospěch kapitalismu na druhý pokus.

A já si dokonce dovolím tvrdit, že ten kapitalismus druhý pokus je z tohoto hlediska ještě méně úspěšný, než byl ten do řekněme roku 38, 39 a krátce po válce.

Takže kdo má zájem v kvalitě? Kdo má hlavní zájem na takzvaném progresivismu?

No, jsou to ty skupiny kapitálu, které už nedokážou zhodnocovat ty velké peníze uspokojením reálných potřeb přes Boží služby a tak dále. Jejich možnost a schopnost takto postupovat se zužuje i úměrně tomu, že se proběhla takzvaná globalizace, která v podstatě obsadila všechny dříve volné trhy. A když dnes dochází k přetlaku nadměrnému kapitálu, jak tomu říkal Marx, no tak už není kam dezertovat, už není před tím problémem kam utíkat. A tím pádem se dostává do popředí kapitál, který v podstatě doluje rentu, a ne že podniká za cenu vlastního rizika, nenese žádné podnikatelské riziko.

On se takto projevuje na finančních trzích v takzvaném kasínovém kapitalismu přes deriváty a tak dále, ale ani to není dost. A někdo musí vytvářet umělou poptávku, poptávku, která se tváří, že lidé něco potřebují, a oni to vůbec nepotřebují.

Ta proslulá neviditelná ruka trhu by nikdy takové věci, jako jsou větrníky, soláry, emisní povolenky a mohou pokračovat ještě velmi dlouho, nikdy by to podnikatelům nepřihrála.

To se dá dělat jedině tak, že někdo vytvoří atmosféru ve společnosti, že cosi je naprosto nezbytné, pak nechá stát takto rozhodnout o tom, že to tak musí být. Tedy zatíží lidi i firmy například několikanásobně zvýšenými náklady energií, tepla a tak dále.

A ti, kdo z toho mají jaksi profit, no, tak mají zaručené zakázky, ničím nerušené, a generují podstatně větší zisky, které jsou v podstatě rentou.

A jestli v tom někdo vidí vliv nějaké levice, tak by se mě léčit, prostě hospitalizovat v nemocnicích, tak to prostě není.

Skutečná levice žádný takový cíl nikdy hlásat nebude. Ani by jí to nenapadlo, protože bude bránit zájmy těch lidí, kteří jsou takto okrádáni. Okrádáni mimo jiné dvakrát.

Zaprvé tím, že musí platit ty zvýšené účty nebo snášet ty děsivé následky v krajině v podobě větráků a solárů a podobně, ale zároveň je okrádán každý normální člověk jako daňový poplatník, protože státy to z velké části sponzorují, ať už přímo nebo přes fondy Evropské unie.

Takže toto je reálná logika takzvaného progresivismu.

A mě je líto nemalé části české alternativní scény, která na tenhle špek skáče a tváří se, jako že to je pravda a že musíme teď ty konzervativní hodnoty a že vlastně ta pravice tomu rozumí víc a tak dále a že je lépe být napravo. Ale pochopitelně, že je pohodlnější být dneska napravo, být považován za někoho, kdo je napravo od centra, protože do takových lidí ten takzvaný mainstream nestřílí tolik jako do nás, logicky. Ale tato alternativa si permanentně ubližuje tím, že se chce oddělit od skutečné levice, protože tato alternativa, která se omylem domnívá, že velké problémy naší země jsou řešitelné za kapitalismu, nebo dokonce na tom hřišťátku, které vykolíkovala takzvaná pravda a láska a potom ta privatizační komanda, tak samozřejmě na tomto hřišťátku nic klounného nevymyslí a bude sama sebe diskreditovat.

Lépe by udělala, řekněme si to i dnes nahlas, kdyby řekla: "Chlapi, pojďte, vy skutečně zleva. Vy říkáte, že kapitalismu rozumíte víc než my, dobře, tak nám to předveďte. No a kladla by nám otázky směřující k podstatě věci."

Já takových diskuzí se zúčastní velice rád, ale uznávám také, že zdaleka ne všichni, kdo se tváří, že stojí opravdu nalevo, by takové diskuze unesli. A čím víc se dáme do této korektní férové spolupráce, tím víc to pochopitelně bude strkat, nutit i skutečnou levici k tomu, aby polila živou vodou svůj emancipační potenciál a začala odpovídat na otázky, na které má umět nejlépe odpovědět právě skutečná marxistická levice.

Já o tom všem píšu takový docela dlouhý článek, kde si pohrávám i s všelijakými výroky chytrolínů dokazujících, že vlastně dnešní progresivismus je dítětem ratolestí takových velikánů, jako byl Antonio Gramši, nebo že vlastně dnes na západě vládnou nějací pohrobci, potomci takzvané frankfurtské školy. Což je tím jaksi zamotanější, že frankfurtská škola sice se skládala z lidí velmi načtených a jejich knihy se i čtou a nejde to nuda, ale mladý americký profesor Gabriel Rockhill doložil velice dokumentárně v knížce, která se jmenuje "Who Paid the Pipers of Western Marxism" — kdo platil řekněme producentů západního marxismu — a tam uvádí velice nepěknou věc a dokumentuje velmi detailně, že lidé jako byl Theodor Adorno Weengrund, jako byl Max Horkheimer, jako byl Erich Fromm, jako byl hlavně Herbert Marcuse, kteří se stali modlami i těch studentských revolt v 60. letech v Paříži, ve Spojených státech a podobně, takže zdaleka nebyli tak čistí a nezávislí.

Oni totiž skoro všichni začínali v Německu v institutu — v institutu, který si založili ve 20. letech, něco na způsob "Institut für Sozialforschung" nebo něco na ten způsob — pak museli před Hitlerem utéct do Spojených států. Tam z velké části vstoupili do služeb rozvědky a některých propagandistických, řekl bych, institucí, které tehdy bojovaly proti hitlerovskému Německu.

No, ale oni v těch institucích mnohdy zůstali až do 50. let, počátku 50. let, i trošku déle. No a ten Gabriel Rockhill na ně vyštrachal mimořádně nepěkné věci. Oni totiž radili — za apogeje studené války — proti nám radili tehdejším jaksi špionážním a navazujícím složkám Spojených států, jak efektivněji působit proti takzvanému východnímu bloku.

A tyto americké instituce je angažovaly právě proto, že trochu znali taky Marxe a marxismus a věděli o tom víc než nějaký důstojník, takže byli takto užiteční.

No, odvozovat dnešní šílené ptákoviny takzvaného progresivismu od podobných zdrojů je krkolomné dvojnásob, zvlášť takových jako je Antonio Gramši, který člověk musil jít ve vězení dlouhé roky a pustili ho krátce předtím, když bylo vidět, že už nepřežije dlouho doma. Zdaleka mu nebylo ještě ani 50 let. Takže vymyslel velmi jaksi inspirující postup, jak směřovat za hranice, postupně za hranice kapitalismu. Týká se tomu kulturní hegemonie. Když shledal, že i buržoazní stát, který používá takzvané tvrdé moci — hard power — velice intenzivně, tak ani ten se neobejde bez jaksi takzvané měkké moci, tedy bez své hegemonie v interpretaci, ve výkladu světa kolem prostě lidí.

Koneckonců Hitler měl děsivé SSácké vermachtácké divize, ale potřeboval také Josefa Goebbelse a jeho ministerstvo.

No a Antonio Gramši z toho vyvodil určitý postup, jak alternativa, zvlášť levice, má postupovat. On byl zakladatelem italské komunistické strany. Má vstoupit do této sféry a postupně vytlačovat tu hegemonii druhé strany a přebírat iniciativu a tak dál.

Z toho vůbec neplyne, ale ani trochu, že dnešní green dealy, míty, letušky a podobně mají cokoli společného s Antoniem Gramšim. To je tak tupá lež, že?

A já s ní budu znovu a znovu vést e křížit kordami, protože ona vstoupila do povědomí i lidí, kteří jsou často sečtělí. Já je mám rád. Jsou to lidé charakterní, jsou jinak užitečnými účastníky opoziční naší opozičního snažení, ale v tomhle směru si nechali nakukat totální pitomost, takže s ní povedeme boj.