Miroslav Suchopár - když to chcete slyšet bez servítek

Dobrý večer, přátelé.

Tak dneska máme den s Mírou Suchopárem, protože před třemi týdny jsme začali jeho sérii vlastně rozhovorů.

To poslední, co dneska proběhlo, tak bylo na téma, na co pořád čekáme.

A já nevím, proč se mi to tady rozjíždí znovu. Omlouvám se, už je to všechno v pořádku.

Míro, nemáš to náhodou puštěný ty?

>> Ne, nemám.

J., už mám vypnutej počítač. Všechno.

>> Děláš to dobře?

Já už taky.

Tak dobře. A teďkon bych poprosila tu záležitost, že to dořeknu. Tak už to mám taky tady všecko.

Chtěla bych teda říci, že druhým rozhovorem bylo "Sjednotíme národ" a třetí bylo "Přicházíme o republiku". A dneska jsme si tedy řekli, že to dáme všecko dohromady, ale Míra bude mít ještě mnoho dalších informací. Děkuju, moc Lukáši. Obraz i zvuk. OK, mockrát děkujeme.

Bude mít ještě mnoho dalších informací, jak jsem už psala, podloží je i fakty, fakty a tak dále. To jsem chtěla říci.

Potom už jsme byli dohodnutí a ještě vlastně na druhém programu Petr Budeš TV dneska proběhlo archivní video s paní doktorkou Neudolflovou, jo, kde jsme tě dala.

Takže dneska je den Míry Suchopára. Takže pěkně prosím. Je to tvoje. Pozdrav si diváky, já tě chviličku nechám mluvit a samozřejmě jsem tady.

Jo, stále povídej.

>> Tak dobrý večer, vážení přátelé. Zdravím vás všechny skvělé posluchače tohoto kanálu.

Než se dáme do pořadu, tak vám přeju všem krásné a pohodové letní dny, aby se vám dařilo. A já začnu trochu pozitivně.

Jitko, chtěl bych poděkovat tobě, Petrovi Borošů za to, co vy dva děláte. Děláte obrovský kus práce a obou si vás strašně moc vážím a já věřím, že i naši posluchači jste prostě super.

Ještě když jsem u toho děkování, já bych ještě rád poděkoval paní Vladimíře Vítové, rychlostným vlastencům, Standovi ze severu, Tomášovi z Broova, klukům z jižních Čech, klukům z východních Čech za to, že mi vyjádřili podporu. Když teďkon jsem si asi vzpomněl, že udělám nějakou další procesní akci v březnu 2027, tak jsem to rozeslal jako takové ty úvahy na tom.

A první, kdo se ozval s krátkou SMSkou byla paní Vladimíra Vítová a v té SMS stálo: "Jasně, jdeme do toho." Takže opravdu těm lidem všem, kteří mi vyjádřili a vyjadřují podporu při přípravě té akce na rok 2027, opravdu si jich nesmírně vážím a je to pro mě čest s takovými lidmi spolupracovat, protože podle všeho se k podpoře přidá i pan Ladislav Vrábel.

Trochu jsme spolu o tom komunikovali a já myslím, že snad najdeme společnou řeč všichni a že to dotáhneme opravdu nějakou pěknou akci. Takže to by bylo k tomu, co jsem vlastně chtěl říct na úvod.

No, když já sleduju dění na naší politické scéně, tak se opravdu nestačím jim divit. A já to vezmu od naší vlády, konkrétně od pana premiéra.

Když jsem si tak nějak pročítal jeho předvolební sliby, tak nasliboval toho hodně. To je pravda. Ale za jednu věc, kterou bych tady rád zmínil, on nasliboval, že důchodcům vrátí to, co vláda Petra Fialy důchodcům ukradla. Slíbil, že zastropuje odchod do důchodu na věk 65 a myslím, že tam byl i slib na zvýšení důchodu nějaký jednorázový teďkon během roku 26 nebo v 27.

No, co se týče zastropování na věk 65, tak mám pocit, že se asi nedočkáme, jo? Nebo maximálně nejdřív v roce 28, že by teda vraceli něco, co ukradl důchodcům Petr Fiala. Zatím to taky nevypadá a na nějaký razantní nebo nějaký vyšší zvýšení důchodu, no, to taky nevypadá. Jsou to prostě různé úvahy a ono to tak asi v tom reálu pan Joko udělá tak, že když dostaneme 200 jako důchodci, budeme rádi.

Ale dobře, to nechám. Ale mě to vyprovokovalo teďko k tomu, že jsem si ze Statistického úřadu vytáhl, jak to bylo s důchodama před rokem 1989.

Já vím, že to je dávno, je to pryč ta doba, ale i tak mi dovolte, vážení přátelé, abych aspoň částečně tedy připomněl, jak to teda bylo v tom období, na které se ještě pořád stále tolika a tolika plive.

K tomu se taky ještě dostaneme.

Takže já si teďkon dovolím citovat, abych se nedopustil nějaké mylky nebo nějakého špatného výrazu. Takže cituji ze Statistického úřadu.

Do důchodu se chodilo už v 55 letech. Za socialismu měly vybrané profese výraznou výhodu. Dál píšou: Za minulého režimu se chodilo běžně do důchodu už v 60 letech, ale ani za minulého režimu neplatila stejná pravidla pro všechny. Některé profese mohly do důchodu odejít o několik let dříve.

Které to byly? Hned si to řekneme.

Byli to pracovníci hornictví a hlubinných dolech, členové leteckých posádek, kesonáři, potápěči, hutníci a pracovníci v těžkých chemických provozech, slévárenském průmyslu, samozřejmě pracovníci přicházející do styku s radioaktivními surovinami.

To znamená, že to byly ty sestry nebo paní doktorky, které byly na rentgenech a tak prostě bylo nebezpečné. Takže tito lidé už nám chodili do důchodu v 55 letech a bylo to teda dáno zákonem číslo 55 z roku 56, sbírky číslo 101 a potom ze roku 1964.

Takže to jsou fakta, to nejsou nějaké moje doměnky nebo úvahy. To je pravda.

Takže a jedeme dál.

Výše starobního důvodu se odvíjela od průměrného měsíčního výdělku a délky zaměstnání. To je jedna věc.

A tady pokračují dál: Od 21 let zaměstnání se za každý další rok v první pracovní kategorii — to znamená ty, co chodili dřív — přičítala 2% průměrného měsíčního výdělku.

Jo, takže to bylo takhle i jako honorovaný, ale mohlo se potom mít i ve věku 58 let. Tam zase patřili — to jsem už tady uváděl — to byli valcí, svářeči, pracovníci v koksovnách nebo při výrobě skra a keramiky, ale také některé profese ve stavebnictví, dopravě či těžkém průmyslu.

A to jsem právě říkal. Patří sem rovněž teda i pracovníci rentgenového oddělení. Tak to byla jedna věc. To byli pracovníci.

Do důchodu odcházely i ženy ve věku třeba 55 let. To podle toho, kolik měli dětí. Takže to jenom uvádím proto, když takhle slyšíme, jaký byl ten bývalej režim zločinný, tak já nevím, no. Myslím si, že dneska se teda tady budou handrkovat, jestli teda půjdou ty lidi do důchodu v 67, jestli jim vůbec nějakej důchod zvýšej nebo nezvýšej.

A mně to přijde takové docela smutné, jo, že nejdřív se toho naslibujou hory a doly a když teďkon ministr Joko něco má řešit, no, tak já nevím, no. Myslím si, že přece jenom, ať už to bylo jak to bylo.

Ale ještě jsem zapomněl na jednu věc. Podle tehdejší právní úpravy činila základní výměra starobního důchodu 50% průměrného měsíčního výdělku.

Dneska, co jsem tak zjistil nebo jsem sledoval nebo co mi tak nějak poslali za odpovědi, tak dneska to dělá asi 43 nebo 44% průměrného měsíčního výdělku.

Takže tady je dokonce i pokles, jo, oproti tomu, oproti tomu bejvalému zločinnému režimu teda, jo.

Takže takhle asi.

Takže jako s těma důchodama se to teda nepovedlo panu premiérovi z těch slibů a ono se mu nepovedlo ani to, že sliboval, že zastaví prodej nebo nákup F35.

Zatím to taky nevypadá, že by nějak bylo ticho po pěšině. Jako neslyšel jsem premiéra, že by řek, že jsme to teda odsouhlasili, nebudeme to kupovat.

Zrovna tak se slibovali, že ukončí muniční iniciativu při tý volební kampani. Ta taky pokračuje dál. Zrovna tak slibovali jiné a jiné věci.

Takže já jsem si jako původně říkal, když teda hnutí ANO vyhrálo volby, že snad bude o trošku lepší než vláda Petra Fiali. Ale já si myslím a troufám si říct, že je to na stejný úrovni, ne-li ještě o trochu horší, jo, protože tady když vezmu ty tahanice kolem Ankary s prezidentem, já nevím, co je v tom pozadí, nebo proč se prezident tolika cpál do Ankary, to nemůžu říct. To ale určitě tam zase v tom hrály roli obrovské peníze.

Takže jako myslím si, že pan premiér Babiš za mě to není státník. On si hraje nějakou vlastní politiku, která asi teda vyhovuje hnutí ANO, nebo já nevím komu to má vyhovovat, ale myslím si, že to není politika, která by měla být v zájmu České republiky a troufám si říct, že mám pravdu.

Takže jako to bylo. Ale ještě když se vrátím, přece jenom Iťušku, dovol ještě takovou jednu vzpomínku.

Já jsem dneska se zdržel na dálnici, když jsem měl domů do Příbramy, tak jsem se tam díval ještě na to, kolik dneska stojí třeba bydlení. A přátelé, já si to neodpustím.

Já jsem v roce 1983, když jsem se vrátil z vojny, tak jsem si tenkrát usmyslel, že si postavím rodinný domek. A tak já to zkrátím. Už jsem měl hotový plány. Rodinný domek 144 metrů čtverečních plus pozemek, pod sklepením garáž.

Tak tenkrát ten propočet na tu stavbu toho domku bylo 190 000 Kč, nebo abych to řekl přesně, korun československých. Tak já teda nevím, když jsem to dneska přepočítal, tak za těch 190 000 bych si dneska, když to hodně zprůměruju, mohl koupit tak 9,2 metru čtverečního pozemku.

Tak myslím si, že na 9 metrech čtverečních bych si dneska asi tak postavil fůru nebo nějakou přístavbu pro velkého psa.

A zase jsme u toho, že opět prostě plyvou po nás po bývalému režimu. Pořád je to všechno prostě černé a ti lidé, kteří prostě na ten bývalý režim plivou, tak neuměj být objektivní. Neuměj být objektivní.

A proto jsem právě připomněl ten rodinný domek za 190 000, když jsem se o tom bavil s kolegou. Povídá: dneska bych se za to měl tak maximálně vrata u garáže. A má pravdu. Možná, nevím, neznám ty ceny.

Takže to by bylo k tomudle.

A ono víte co, já takhle kolikrát se třeba i nechtěně dostávám do konfliktu s lidma, protože lidi tak asi už mě někde viděli nebo mě poznaj. A stalo se mi nedávno, že na Smíchovském nádraží se do mě pustili takoví tři pánové, jako že jsem ruský švá a to všechny ty nesmysly, a zase, že bývalý režim de facto byl ještě horší než Hitler, když to řeknu lidově.

Tak jsem se nějak na ně podíval a povídám: „Pánové, já bych vám doporučil jednu věc. Možná byste si měli založit nějaké hnutí nebo spolek. Mohli byste požadat nějakého miliardáře, aby vám to zafinancoval nějak trošku víc. A já bych vám teda doporučil, když teda ten bývalý režim byl tak strašně špatný, tak byste měli zasypat v Praze metro, protože ho postavili komunisti. Měli byste odprásnout dynamitem celou Vltavskou kaskádu, protože ji postavili komunisti. Měli by se třeba zrušit nebo nechat vyletět do povětří Palác kultury, protože to postavili komunisti, protože ty byly tak špatné, že jo.

Samozřejmě měli byste nechat vyhodit do povětří Máj a Kotvu. A to nemluvím o těch statisících bytů v panelácích, těch tolika vysmívaných panelákových bytech, ze kterého dneska mají mnozí lidé superchyť. To teda mají.

No a v tu chvíli bylo po diskuzi. V tu chvíli bylo po diskuzi.

Jo, ještě jsem jim řek a promiňte pánové, ještě jsem zapomněl. Poprosit armádu, ať si vezme děla a rozstřílí dálnici D1. Tu taky postavili komunisti. Mám tady to Smíchovské nádraží, kde jsme dneska, to taky postavili komunisti.

Jo, takže jako víš co mě tam, Jko?

Já nemám nic proti odlišným názorům. Samozřejmě, když to vezmu ještě jinak, jsem si vědomý toho, že nebude existovat na světě stát, kde by 100 % lidí milovala svůj daný režim. Nebude na světě existovat stát, ve kterém by vláda za své funkční období neudělala jedinou chybu. Toho jsem si vědomý.

Jo, ano.

Viď, ten bývalý režim taky měl nějaké své chyby. To měl. To ne, že ne. Nebudu to zapírat. Ale oproti současnému režimu si troufám říct, že to byl sociální stát tehdy do roku 89.

Jo, když se to vezmu, no, to bych mohl pokračovat dál a dál.

Takže Hitušku, to by tak asi bylo na úvod.

>> Ano, určitě. A já se teďko trochu napiju. Pardon.

>> Ano.

A já teďko udělám takovou zajímavost, kterou jsem ještě nikdy neudělala, ale Petr už jo.

Takže vážení přátelé, připravte si ruce na klávesnice a jedeme soutěž.

Takže kdo první napíše do chatu odpověď na otázku, kterou za chvíli řeknu, vás nechávám, abyste si to mohli všechno připravit, tak vyhraje Mirkovu kuchařku, knížku kuchařku. Pošleme vám ji.

Takže pozor, ta otázka zní: Jaké je hlavní téma Mirka Suchopára? Čím se právě teď v této době nejvíce zaobírá?

Tak a já budu čekat. Ty můžeš zatím, jo, mluvit, ale nemluv ještě o tvém tématu, ale pojď teda se...

>> Jasně.

No, druhé téma, který mě momentálně opravdu hodně zvedlo ze židle, a to je teda nějaký pán, který prohlásil, že pokud by rozvoj České republiky korona bránila, tak by byl pro, abychom přijali euro. A já teda musím hodně tvrdě protestovat.

A zase, když se ještě na chvilinku vrátím k jeho volební kampani, k volební kampani Petra Pavla, a jestli si správně vzpomenu na ty jeho debaty, co všechno sliboval, co všechno bude dělat a co všechno bych rád udělal, tak já si myslím, že stejně jako premiér Babiš z toho splnil maximálně tak 0,01 %. Ten si z ty funkce prezidenta... Opravdu já tomu říkám, on si z toho udělal cestovní kancelář, protože on už má snad za sebou, já nevím, 70 návštěv nebo cest do zahraničí.

Jo.

A vrátím se k tomu euru, protože rychle...

Říkáte máme vítěze. Máme vítěze. Founek vyhrál.

>> Ale hele, to bylo hodně rychlé.

>> Moc se omlouvám. Já jenom v rychlosti řeknu určitě. Na Petr budeš. Já to za chviličku ještě napíšu u Fonka. Pěkně prosíme na Petr.Bureš@seznam.cz, ale napíšu to, potřebujeme napsat. Všechno se tam dohodnete a bude poslána knížka Míry Suchopára.

Takže přátelé, jedeme dál. Míro, zatím ticho.

Já jdu tady napsat a řešit, aby Founek to všechno zvládl.

Jé, Ufounek, krásný. Gratuluju, gratuluju k výhře.

Popřípadě vlastně to nemůžu podepsat. No to je chyba, no. Že bych to i podepsal.

Odpověď...

>> A ta odpověď mi rozní. Ještě i řekni ty, jaké je tvoje...

>> Sudeťáci.

>> Ano.

>> Sudeťáci.

>> 16.

Rokem už.

Ano.

Takže takhle.

Takže já se ještě, jestli můžu, tak já bych pokračoval.

>> Už je to tvoje.

Už je to tvoje.

Ano.

Ano.

Omlouvám se.

>> Vrátím se tedy k tomu euru, co tedy prosazuje současný prezident.

No zase já říkám znova, absolutně nesouhlasím s eurem, protože to není nic, co by České republice přineslo nějaké pozitivum.

To je jedna věc.

Jednak euro je za mě obyčejný cák papíru, který nemá ani tu nejmenší hodnotu.

To je jedna věc.

Druhá věc a tady já si zase pomůžu a budu zase citovat a tady si pomůžu tedy citátem ekonoma Kovandy, který říká: "Přijetím eura by následoval pokles životní úrovně. S eurem by přišla i vyšší inflace, bydlení bylo dražší. Ono už takhle je asi jo? Vklady v bankách by byly hůře uročené."

A Ekonom studii upozorňuje, on to tedy šedesátkrát studií, já to zkrátím, hodně zkrátím, na možnost růstu inflace až na 30 %.

Dál upozorňuje na to, že by to mohlo způsobit, kdyby se přijalo euro, že by další vlády se mohly chovat velmi nezodpovědně a díky euru by mohly zvýšit státní dluh až na 63 %.

Což je nepřijatelné pro naši republiku.

To je jedna věc.

A druhá věc, ta je známá.

Pokud bychom přijali euro, tak bychom samozřejmě platili i za dluhy v ostatních zemích, jo.

Bysme byli, museli bysme jim pomáhat nebo prostě splácet i dluhy jejich.

No a protože, eh, já když jsem, když si vzpomenu, když si vzpomenu, když jsem to ještě byl v Německu, když oni zaváděli euro, tak tam to mělo být 1:1. Jé, jo, jedna marka, 1 euro.

To byla teorie.

Ta frakce byla taková, že nakonec to za tu jednu marku dostali 0,92 €, což řekněme není to až tak drastické.

A tady já si vždycky pokládám otázku, v jakém kurzu by se koruna na euro převáděla.

Dneska řekněme, že je tedy euro 24 Kč, nebo když si chci koupit jedno euro, dám 24 Kč.

Jo a čistě teoreticky, když se ptám se sám sebe a jsem se ptal i naší ekonomu a na to mi bohužel neuměli odpovědět, když jsem se ptal: dobře, pánové, když budu mít, řekněme, dneska je tedy 24, když budu mít na kontě 240 000 Kč, kolik mi za to dáte euro?

Nevěřím tomu, že byste mi dali 240 000 €.

No na to upozorňují taky jako oni sami ty ekonomé říkají: hele, ono to tam ovlivňuje strašně moc faktorů, ať je to fiskální, pak atd, atd.

Tam těch proměnných je opravdu hodně, takže jako nebyli schopní říct, v jakém kurzu by se to asi převádělo.

Ale v každém případě já jsem se během covidu, eh, seznámil se dvěma ekonomy z německé banky.

To jedna byla tedy Sparkase a druhá byla Commerzbank.

Obě ty banky u nás na hotelu měly pravidelně školení, takže oba pány jsem znal.

Nemám s panem ze Sparke.

Momentálně nejsem v kontaktu, ale zeptal jsem se, zeptal jsem se Markuse, což je hlavní ekonom Commerzbank ve Freiburku a ptal jsem se ho písemně, jaký, jaký on má názor na to, že bychom přešli z koruny na euro.

Eh, on mi odpověděl písemně.

Tam mi píše: "Nechte si svoji českou korunu."

Moment, já si to přečtu.

Moment.

Jo, nechte si korunu českou, jinak vás čeká krutá měnová reforma.

My sami Němci chceme zpět naší marku.

Euro Německu nepřináší nic pozitivního.

Takže to je takovej ten hlavní citát.

A ještě doplnil.

Situace je opravdu vážná, protože čím dál více ukazuje, že po odchodu Anglie z Evropské unie jako druhého největšího příspěvatele do unie, prostě Německo už dál nebude dlouhodobě schopné, nebo tedy vlastně Evropská unie, psal, že ono to de facto Německo, nebude schopné dát nebo dotovat slabší státy jako Řecko a ty další.

A ještě sám mi tam dodal a to tak jsem to tam slyšel několikrát a píše mi a byl bych sám pro, aby se Evropská unie rozpadla.

Takže proto říkám znova, jednak je to to euro, které je skutečně pro nás nepřijatelné.

A já jsem to vlastně říkal v těch, v těch deseti minutovkách.

Dobře, ať si tedy účtují firmy mezi sebou v eurech, ale nám občanům ať nechají korunu, protože já si myslím, že by přijetím eura bysme natolik shudli, natolik.

Já nevím, jestli bychom se z toho dokázali vůbec nějak zpamatovat.

To si netroufám říct, jo, ale prostě vidím to jako velmi škodlivou, škodlivou věc.

Dál, když jsme tedy u pana prezidenta, tak pan prezident mluví o tom, že by rád Spojené státy evropský.

No panečku, to je tedy požadavek.

To se mi hodně líbí.

A já se zase, zase, to jsou ty jeho předvolební sliby, kdy nasliboval hory, dol, to bych nechal i možná jakoby stranou, ale co nenechám stranou, je slib prezidenta republiky.

A je to v článku, je to tedy podle článku 59, skládá prezident slib při nástupu do své funkce, kde tedy slibuje věrnost České republice, slibuje dodržování ústavy a ejle náš pan prezident, jak si tu ústavu asi buď nečetl, nebo se, nebo se trochu pomýlil a mám pocit, jako že ta ústava asi moc, moc mu neříká.

Jo, protože já si přečtu z preambule.

Omlouvám se, budu číst, nemám to v hlavě na zpaměť, neznám to.

V preambuli ústavy stojí: "My, občané České republiky, v Čechách, na Moravě a ve Slesku v čase obnovy samostatného českého státu věrní všem dobrým tradicím dávné státnosti, upozorňuji státnosti v zemi koruny české i státnosti československé, budeme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku."

Opakuji ještě jednou: budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku.

A tento prezident tím, že požaduje euro, že by požadoval Spojené státy evropský nebo tedy federalizaci, tak de facto naši republiku ničí.

De facto by úplně odepsal tu republiku.

A přátelé, aby toho nebylo jo málo, tak jsem tady ještě jeden takovej moment, co naše historie nepamatuje.

A věřte mi, že jsem se dívál hodně pečlivě, opravdu.

A jsem mluvil s několika historiky a to tedy opravdu tady ještě nebylo za celou dobu od roku 1918.

Tento hradní pán dal záštitu srazu sudetoněmeckých německých sudetských Němců letos v květnu v Brně.

V roce 23 odjel na jejich sraz do Německa na motorce a na tomto srazu poděkoval Bertu Posotovi za zlepšení vztahů mezi sudetoněmeckým spolkem a Českou republikou.

Tak přátelé, aby si kterýkoliv z předešlých prezidentů podal ruku s potomkem nacistů, to naše historie skutečně nepamatuje.

Nepamatuje.

A to jsem schopen dokázat.

Ano, můžete říct: „Hácha."

Dobře.

Ani že to byl protektorát, přátelé, to byl, to byl jinej stav.

Jo, takže jako tam jsme se to dostali na tý, na t, na tý naší politické scéně.

Premiér zase na chvilku se k tomu Brně ještě vrátím.

Před srazem sudetoněmeckých Německů a během srazu naše vláda mlčela.

Neslyšel jsem z úst premiéra, že by se razantně vyjádřil adresou se do toho německého spolku.

Toto jsem ani neslyšel.

To už jsem říkal v tom v tý deseti minutovce ani od ministra zahraničí.

A todle jsou státníci.

Pro Boha, vždyť ti nesáhnou ani Benešovi, ani Masarykovi, ani Svobodovi.

A já si troufám říct ani Husákovi, neběh ani po kotníky, ani pod pok, po kanialičku ubod, protože ani jeden z nich a můžeme mít názor jakýkoliv na tyto prezidenty, ale ani jeden z nich si nepodal ruku se sudeťákama, se spolkem, kterej v roce 1949 v listopadu a později v 1950 založili bývalí nacisté.

To tady opravdu ještě nebylo.

Jistě můžeme namítnout nebo dneska se hodně argumentuje tím, že jsou to potomci těch zakladatelů, že tihle současní Sudeťáci už nejsou viní tím, že se tehdy zabili naši spoluobčané.

To máte pravdu. To by byla dokonce i pravda.

Ano, tito současní Němci skutečně naše občany nezabijeli, ale přátelé, oni se nezřekli těch původních základních dokumentů sudetoněmeckého Landsmannschaftu, jak jsem jí řekl, z listopadu 49 a z roku 50.

A tam zase dám jenom dvě věty z těch dokumentů:

„My sudetští Němci považujeme právo na národní vlast, to znamená na vrácení pohraničí a požadujeme zrušení dekretů prezidenta Beneše."

A totéž, ty požadavky zůstávají pořád. Sice to dneska trochu zabalili do pozlátka, už se nehovoří o zrušení dekretu prezidenta Beneše, ale hovoří se o tom, že je třeba napravit škody napáchané po roce 45. A když si to přiložíme z češtiny do češtiny, no, tak ano, jsou to dekrety prezidenta Beneše.

Takže proto o to víc absolutně nechápu Petra Pavla. No, vlastně ho chápu. Je to služebník všech služebníků. Todleto proto říkám, tohle je něco, co ještě historii nebylo.

A jestliže historici označují Tomáše Masarika a Edvarda Beneše za budovatele, tak já označuji Petra Pavla za ničitele. To není prezident, který by sloužil České republice. To je prostě něco otřesného. To tady opravdu ještě nebylo a zatím si stojím.

A ještě poslední poznámku k Petru Pavlovi. Ono to sice není aktuální, je to možná dva roky staré, a já si to stejně neodpustím: když opozice, já nevím, před těma dvěma a půl lety, jak Petra obhajovala, že to členství v KSČ, on si to odpracoval – a já se ptám, co to je za pitomost. To je to samé.

A to je čistě teoreticky, přátelé, je to samé, jako kdybych já řekl: „KH Frank nebyl nacista, on si to odpracoval." Jo, cítíte tam to a vidíte, ono jim to nevadí.

Dobře, tak opozice Pavlovi teskají. To je v pořádku, nevadí. Nevadí jim minulost před rokem 89, ale svědivce vadí Kateřina Konečná, vadí jim KSČM.

Tak já vyzývám pana Fialu, Petra pana Kubku, pana Jakoba, pana Rakušana: Když vám teda nevadí minulost prezidenta Pavla, tak si teda projeďte ruce s Kateřinou Konečnou, s Milanem Krajčou, ale ono by to nešlo, protože oni by si ji s vámi nepodali a já bych se jim nedivil.

Jo, takže tady zase ten takový farizejství, ten dvojí metr. Dvojí metr vyslovení. Dvojí metr. To prostě není ten prezident. Já si nemůžu pomoct. Není.

Jo, to je nějaká loutka, která slouží. Nebo se říká, že vlastně tím hlavním prezidentem je Petr Kolář. Jo, takže tam to asi na tom hradě vypadá opravdu všelijak.

Vyluško, tak to by asi bylo k tomuto tématu základní věci.

Máme tam něco v nějakých dotazech v chatu, když tak, ráda bych odpověděla. Já bych byla ráda, že teďkon na toto téma přesně budeme reagovat. To je mnohem lepší.

Takže první, co je – já ti musím bod, já to tady dám asi ten kratší. On tady má delší, to vysvětluje, ale tady to bohatě stačí.

Euro se s Markou nezměnilo za cirka 1:1, ale 1:2.

Pozor, mýlíte se. Asi možná jenom si něco přeřekla, viď?

Jo, já ano, pardon, omlouvám se. Já jsem řekla 0,92, ono to bylo 1,92.

Takže tady máte pravdu. Velmi se omlouvám. Bylo to pouhé přeřeknutí.

Přesně, to nám je jasné. Takže tohle pryč, tohle pryč.

Tak a je tady ještě jedna záležitost. Tomu už jsem reagovala, ale já jsem si zaklikla v rychlosti ještě tohle – kardinální otázka: Kolik za euro to bylo? Pojďme se podívat, jak to bylo u Slováků, jestli to máš v hlavě, že jo. Já si myslím, že tenkrát to bylo za nějakých 30 něco, nebo něco takovéhoto, ne?

Já myslím, že to bylo kolem 30 Kč a vím, že tenkrát, co jsem měl kamaráda na Slovensku ze Zvolena, tak vím, že tenkrát hodně bylo jim hodně bídně v té době. To přišli o furu peněz. No, to je pravda. Je to – to by se to asi nechalo dohledat, ne?

Asi, ale určitě. Ale proto právě vidím euro jako obrovské riziko, protože opravdu podle mě by došlo k ožebračení lidí. Nemůžu si pomoct. Nevěřím tomu, nevěřím tomu, že plácnu teďkon vysloveně – plácnu, že kdyby místo, já nevím, 2000 Kč by občan dostal řekněme nějakých 800–900 €, tak já nevěřím tomu, že by se na tu částku upravily ceny energií, plynu, vody, že by to ponížili, aby ten občan z toho mohl vyžít. Jak je to opravdu hodně složitá otázka, protože jak jsem se o tom bavil s těma ekonomy, tam je opravdu těch faktorů hodně, ale už ať je to jak chce, i ty ekonomové řekli: jakmile zavedeme euro, je s námi konec.

A asi vědí, o čem mluví, no.

Takže je to opravdu hodně špatné. Ty Slováci – nakonec i ty Bulhaři teďko nedávno přijímali euro, že jo. Tam taky došlo k sňutí části společnosti. Jistě, ono se to asi tolik nedotne těch, které mají, já nevím – to je to blbost. To ono se to dotkne i těch majetných, no.

Ale v každém případě si myslím, že nechme si českou korunu, buďme na ní hrdí. A jistě, ono by si taky – slyšel jsem argument: dobře, ale když budeme mít euro, tak si nepotřebuješ měnit peníze, když jdeš na dovolenou.

No, já se ptám, kolikrát jedu na dovolenou do zahraničí? To si klidně jednou za rok ty eura půjdu koupit, ale chci mít korunu, chci platit korunou.

No, to je jedna věc. A zrovna chci platit hotovostí, nechci nějakou digitální měnu nebo takovéhle věci. Tak jsem na to sám zvědavý, jak to vlastně dopadne.

Ale a to je právě proto, proto jsem v tom úvodu zmínil, že na ten březen příštího roku chystám s těma, které jsem jmenovala, ráda bych, aby se z toho stala poměrně velká akce. Mám to naplánované na 14. března 27 na Staroměstském náměstí asi od 14 hodin. To teďkom bude první setkání nás všech, tak se domluvíme na těch podrobnostech a mělo by to být právě protest proti euru, proti Evropské unii, kterou prosazuje prezident, proti pobytu cizích vojsk na našem území. To měl snad podepsat Andrej Babiš v Ankaře po roce 28, že by měla být vojska tam. Tak to teda ne, přátelé, to jako to nejde.

A já nemůžu mlčet a nebudu mlčet. A věřím tomu, že se nám podaří všechno tak pečlivě připravit a zpropagovat, že by se na Staroměstském náměstí v tom březnu 27 mohlo opravdu sejít hodně – řeknu hodně takhle. Nebudu říkat číslo, nebudu předvídat, protože si pořád říkám: dobře, tak já to řeknu ještě jinak.

Když jsem se bavil takhle s několika lidmi, tak mi řekli: „Prosím tě, kašli na demonstrace. Tím se nic nezmění, nic s tím nevyřešíš."

Dobře, je to pravda, ale já se ptám: máme stát a mlčet?

Máme se koukat, jak teda na přání nikoho, nevím koho, nám tuhle blbiku úplně zničej a udělaj z nás otroky? Teda ještě větší nejsme, přátelé.

I když ta demonstrace možná nebude mít žádnej praktickej výsledek, ale trvám na tom, nebo myslím si a trvám vlastně na tom, že bychom neměli mlčet, že bychom se měli ozvat a prostě bejt nekompromisní. Nekompromisně trvat na tom, že nechceme euro, nechceme federalizaci a nechceme tady ani vojska. Protože to je zase ten prvek, o kterým jsem mluvil — to tady ještě v historii nebylo, aby tohle hlava státu včetně premiéra dobře požadovali.

Dobře, dneska je jiná situace ve světě. Váří se v Iránu, tam na Ukrajině. Dobře, řekněme, ten klid není. Ten mír není dobrej, ale tím spíš bychom měli být jednotní. Tím spíš bychom se měli, tím spíš bychom si měli podat ruce a táhnout za jeden provaz. A tím spíš.

Pokud se ten tým dá dohromady a ty lidi začnou spolupracovat, tak by bylo dobrej, aby v tom týmu byli všichni, jak to říct, prostě zapomenout na ego, zapomenout na titul, ale pracovat pro veřejnost.

My bysme potřebovali mít lidi v tom všem, v tom našem vlastenectví, kteří by v rozhodujících chvílích neudělali nějakej podraz, nebo prostě jak to nazvat, který by se zachovali opravdu vlastenecky. Neumím to říct jinak.

A tohle kdyby se nám povedlo, byla by to paráda. A já zatím už jsem to říkal v těch 10minutovkách a já se za tím stojím.