Stanislav Novotný: Kdo skutečně řídí náš stát a co nesmíme vědět?

Krásný, příjemný, dobrý podvečer, vážení přátelé. Vám všem, kteří jste dorazili na dnešní speciální stream, kterej vysíláme v pondělí 79. léta páně 2026 v 18:04 a já tady vítám Stanislava Novotného.

Krásný, krásný odpoledne.

>> Dobrý večer, vážení Petře.

Dobrý večer, vážení diváci Petrovi televize a příznivci Petrovi televize.

Já jsem moc rád, že zase po čase se takhle vidíme na onlineu, že si můžeme popovídat, protože si vás nesmírně vážím pro váš přehled, pro vaši odhodlanost a chuť něco s naší republikou dělat a taky o tom, že víte o spoustě věcí, který jak to vlastně ve skutečnosti běží.

Mně se zdá, že je nám hráno nějaké divadlo v tom mainstreamu, tou politikou a tak, a důležitý věci běžej ve skrytu a jenom vlastně se vyrojí v momentu, kdy se s tím už nedá nic moc dělat.

>> No jo.

Dělala se někdy politika jinak?

Vždy se dělala vlastně zakonspirovaně, jako od pravěku. Vždycky se prostě někdo domlouval na někoho někde za bukem. A samozřejmě se to dá snažil utajit, takže je to poměrně přirozený proces. Ale teď je znásoben tím, co se tak zhruba začalo vyvíjet před více než 100 lety. Řekl bych až přílišným rozvojem takzvaných tajných služeb.

To si myslím, že byl docela klíčovej moment. Předvečer ještě první světové války to tak velkého nebylo, že to pořád ještě fungovalo. Také to, že si zjistím o tom nepříteli. Já stát. Hledat, co skrz takovéhle nějaké špiclování, někdy je zdravé, protože je dobré vědět o nepříteli všechno možné.

Ale to, že se vlastně tajné služby obrátily vůči vlastnímu obyvatelstvu a postupně z toho vyrostl nějaký šílený pavouk, který slouží – dnes říkáme to a je to myslím docela přiléhavé – deep statu nebo deep statům. Zejména tady Spojené státy jsou tím nejhlásnější, dokonce i tím pojmenováním.

Pojmenoval to tak taky jeden kongresový úředník. Vymyslel ten termín před pár lety a docela se vžil. Myslím si, že to je docela přesné.

Takže to, co se děje v tom skrytu, kryjí vlastně lidé z toho takzvaného deep statu, do kterého já zahrnuji nejenom ty pověstné tajné služby, ale také samozřejmě média, akademický svět, kulturní svět, protože ti všichni jsou nějakým způsobem napojeni. Samozřejmě svět neziskových organizací. To je takový hit, který se vlastně tady objevuje poměrně nově po druhé světové válce a zvláště tady v těch posledních desetiletích.

To jsou všechno nástroje, které umožňují krýt a prosazovat zájmy, o kterých se tak nahlas nehovoří. Takže pod tím pestrým, krásným, často pro někoho pěkným se skrývá docela ošklivá.

Tak to si myslím, že je pravda.

Samozřejmě. Takže když někdo vždycky vykřikuje, že kdosi konspiruje – no politici konspirují první. Politici vždycky konspirovali. To by ani nebyla politika, protože ta záludnost se projevuje právě v těch nejvyšších patrech v největší míře.

Kdo si myslí, že se dozví pravdu jen tak lusknutím prstu nebo spuštěním televize – třeba v našich poměrech, zvláště té české či českého rozhlasu, těch takzvaných veřejnoprávních médií, která vůbec neslouží veřejnosti – takový člověk se hluboce mýlí. Tam se nedozví rozhodně to, o co tady běží.

Musí se jaksi zapojit rozum, rozumek, který by měl ovšem být také napojen nějakým vzděláním, nějakou schopností, jak se říká dnes, kriticky myslet. Já říkám – jen myslet by stačilo. Ne vyprávět, jak si tyhlety nedávat tomu různé všelijaké prostě příšvihly další.

Prostě myslet bychom se měli učit.

Zdá se, že školské systémy, které jsou právě tak vlastně pod vlivem těch ideologických představ Deep Statu – tedy toho balast, který má něco krýt – tak rozhodně ani to školství, školské systémy, zvláště tedy v tom dnešním našem euroamerickém světě, tak to nefunguje.

Takže lidé se už od počátku vlastně deformují tím, že se neučí myslit.

No, to jsme to vzali. To jsme to vzali ze široka.

Faktem je, že si vzpomínám, že to byla snad biskupa, která si stěžovala na to, že osnovy se jí potřeba upravit, aby vyhovovaly lépe potřebám. To je pár let zpátky.

A faktem je, že to vypadá, že ty tajný služby se nám urvaly z řetězu. Kupříkladu poslední byl výplod tamtéž estonské tajné služby, která nějaký dron v Libsku a tak dál. A pak to radši zase stáhli. Nakonec to byl Trump tentokrát, kterej jak zabrzdil celý toto chrastění řetězů do války.

Ale jak se to stalo, že tajný služby dneska řekněme jsou úplně mimo kontrolu, nebo to tak vypadá?

Já – když se podívám i u nás prostě na to, jaký vliv má třeba vláda na tajný služby – mám pocit, že nulový. Ty si jedou prostě svoje. A že Babiš a potom vlastně i ten Fiala a Babiš 2 jsou prostě ve vleku něčeho.

Jo, teď ten Macinka a spol. – to prostě tajný služby zavelej a ono to prostě běží. A nikdo se neptá, jestli je to pravda, není to pravda.

Jo, prostě je to takový zvláštní, >> ne?

No, tak to se stalo samozřejmě už dávno, že se utrhli. A to jsou jenom ty nejvážnější projevy.

To, co předvedla BIS – že zveřejnila zprávu, ve které je patrné, že máme kvůli ní změnit osnovy a nevyučovat národní obrození například, protože naše služby – to úplně není nejlepší příklad jaksi toho velkého vládnutí. Jak si v tomto státě, že by to bylo naše vládnutí – ty slouží jednoznačně cizím zájmům.

Tady je to bez diskuze. A to je ten největší problém.

Samozřejmě, ty velmoci mají své služby, které slouží. Teď je otázka – komu a v jakém státě? Ve Spojených státech určitě. V každém případě je to finanční oligarchie, která celý ten finanční svět v podstatě – nebo celý ten svět toho deep statu řídí, protože na nich záleží, kolik a kam peněz.

Vidíme, že služby v podstatě řídí novináře, že jim předepisují, co budou říkat, že jim dokonce dodávají rovnou texty, které příslušní novináři jenom podepisují. To je strašná hanba, kam už klesla žurnalistika.

Takže to, že prostě služby se utrhly z řetězu – u nás je to prostě tak, že nám prostě přestaly sloužit už dávno. Nejprve sloužily zejména mocnosti na východě, potom mocnosti na západě. Jsou prostě naprosto pod vlivem Spojených států, Británie a tak dále – těch takzvaných spojenců. Ale říkám – zejména je to americká záležitost, protože ti Britové jsou na tu špinavou práci spíš.

A myslím si, že co je horší – že mají hlídat především ty služby nás občany. To znamená, že se chování – to je ten celý problém. Že se chovají jako ta stará STB. No, také není divu. Koneckonců náměstek, který teď má být povýšen, byl to příslušník státní bezpečnosti.

Ale to, co nedávno Honza Schneider prohlásil – že by bylo dobré dekomunizovat třeba naši BIS po odchodu pana Koudelky – to si myslím, že je docela přesné. Ale je to nereálné, protože to by musela potom ta vláda skutečně si služby řídit.

Druhý problém je, že tajné služby se klidně vyjadřují ke kdejakému veřejnému problému.

Já tomu vůbec nerozumím.

To, co se stalo, je, že vlastně dávají tady nějaké veřejné statements, že dávají nějaké vyjádření.

To je naprosto nehorázné, protože ti mají být skrytu, poslouchat svou vládu, vláda jim má dávat úkoly a vláda potom řeší jaksi na základě možná jejich důvěryhodných či méně důvěryhodných poznatků ten problém, ale není možné, aby ho řešili sami.

To, že se o válce dozvídáme třeba z britské tajné služby, že se nás informuje o tom, co se děje ve válce.

Proboha, ty tajné služby mají speciální režim, kdy mohou lhát a naopak se dá předpokládat, že neustále konspirují a lžou, protože chtějí oklamávat.

A jestliže někdo tady naprosto vážně se zabývá tím, že Britové řekli, že je to na ukrajinské frontě tak a tak, no to je strašné.

A ještě to převezmou naše média, jakože když už to řekly ty tajné služby, tak to musí být tak.

To je stejné jako dnes s tím posudkem v Ansbašku, že zemská odpověď BND říká, že to je ex, že AfD je extrémistická strana a teď všichni to papouškují, že když už to řekla tajná služba, tak to teda tak musí být.

Je to extrémistická organizace.

Prostě tajné služby to z podstaty věci vůbec nepřísluší.

Ty mají prostě být zticha.

Nemá o nich nikdo ani vědět, ale oni vlastně tady dnes sehrávají roli jakýchsi ředitelů světa, protože když se sešlo jaksi před pár lety v Singapuru, asi dvacet reprezentantů tajných služeb, co to bylo jiného než konspiraci? Jak oni říkají, že si to tak tajně nějak budou šéfovat společně.

No to je přece neuvěřitelné a každého to nechalo v klidu, že politici v podstatě nevládnou, že politici jenom něco papouškují, zvláště tedy v těch vazalských státech, mezi které patříme i my.

Samozřejmě trošku jiná situace je snad ještě třeba ve Spojených státech, v Rusku, v Číně, ale i tak jaksi je v těch Spojených státech vidět, že když přijde nějaká nová garnitura, tak to ještě vůbec neznamená, že řídí svou vlastní třeba CIA.

Tak je vidět, že ty opratě jsou jinde.

Ty opratě samozřejmě drží v ruce lidé, kteří si dovolují vlastně více než půlku světa a všechny možné operace, které jsou prováděny těmi službami, tak samozřejmě slouží jejich zájmům.

To neslouží Americe.

Vždycky se říká Amerika, sem Amerika tam.

Prostě ty Američané samozřejmě maximálně z toho mají tu výhodu, že dokud ještě má dolar nějakou sílu, tak mají možná ještě nějakou slušnější výplatu.

Tohle samozřejmě brzo skončí.

To si o tom můžeme potom povídat dál.

Takže co se týká služeb, říkám, že je to velké neštěstí to, co se stalo, jejich rozvoj až k té úplné samostatnosti a navíc to podřizování se států jiným státům skrz služby, protože u nás byla ta země po listopadu 89 naprosto obnažená.

A pak samozřejmě si vzpomínám jenom, jak to celé začalo, když Ruml s Petrem Šustrou sepsali dopis, kde říkali: "Teď jsme přátelé, teď vám ode všeho odevzdáme klíče." Jo, napsali těm západním zemím.

Tehdy, kdo si to nepamatuje, tak by si měl k tomu trošku něco nastudovat, že jsme opravdu tu zemi odevzdali vnitřní bezpečnost.

I vnitřní bezpečnost, o vnější ani nemluvě, odevzdala do zahraničí.

Takže to je situace, kdy my platíme nástroj, instrument, který slouží někomu jinému.

No, já se u toho možná zastavím ještě předtím, než dám tady otázky od diváků, protože tenkrát údajně došlo i k tomu, že ti naši agenti, kteří pro nás pracovali léta, díky tomudle tomu manévru, například přišli o život.

Jako je to tak?

Kolik jich přišlo nebo nepřišlo o život, nevím, protože se dost dlouho tajily právě ty informace z rozvědky, tak ta byla jakoby kryta daleko více a dělala si dlouho, co sama chtěla.

Vlastně se ani nedostávaly ty materiály ven.

Stejně tak to bylo s třetí správou státní bezpečnosti, takzvaná VKR, to je eufemismus, vojenská kontrarozvědka.

Tam samozřejmě a potom další služba, která se jmenovala spravodajská služba generálního štábu, která sloužila k některým operacím i vlastně v době převratu, protože klasické zprávy státní bezpečnosti, dvojka, desítka a tak dále, byly už vlastně profláknuté a takže se tudy často ty věci nedělaly.

No a co se týká té jedničky, to znamená rozvědka, že jo, máte na mysli rozvědku, tak samozřejmě nějakým způsobem byli ti lidé obnaženi, jestli přišli o život nebo ne.

To jsou spekulace.

Nevím, řada z nich asi přešla do jiných služeb.

V podstatě jsme si znemožnili svojí vlastní možnost operovat v zahraničí v zájmu České republiky tímto způsobem.

Ale samozřejmě někteří asi potom nakonec našli svou práci, ale vždy s tím, že jsme opustili trhy, že jsme přestali být konkurenceschopní tam, kde jsme konkurenceschopní byli, to je v celé řadě rozvojových zemí.

A k tomu samozřejmě sloužily i ty služby.

No, na druhou stranu před listopadem zase ta služba sloužila v Moskvě.

Ale je pravda, že některé naše zájmy ekonomické nebyly tehdy tak narušeny a celá řada zemí, ve kterých jsme budovali, já nevím, cukrovny, rafinérie a tak dále, získávali různě nějaké zboží třeba.

Tak samozřejmě to docela fungovalo, tak je třeba také i toto srovnat, že se všechno nebylo také tak špatně.

Ale co se týká těch smrtí, jako kolují různé pověsti, ale tohle to potvrdit nemohu.

>> Tak zaplať pánbůh, že to nebylo až tak.

Ale můžete asi potvrdit i to, že protože jsem to slyšel od vás kdysi, že ještě před rokem 89 proběhla velká řekněme čistka v archivu právě tajných služeb.

Je to tak?

>> Samozřejmě ta probíhala kontinuálně vlastně od poloviny 80. let, potom velmi silně se do toho opřeli náčelníci v roce 88 a pak ještě před listopadem 89.

Takže třeba staré archivy se odvážely do Sovětského svazu už někdy v polovině roku 88.

Jo, takže prostě ten proces byl zahájen daleko dříve.

No, proč vlastně se to takhle řekněme pročišťovalo, provzdušňovalo v roce 88? Oni už se připravovali na předání moci, nebo jak to vlastně, co byl impuls?

>> Samozřejmě, protože ten impuls spočíval, přicházel z Moskvy.

Prostě šlo o tu dohodu, která se připravovala se západem a v rámci té dohody byla tady samozřejmě nejprve výměna různých agentů, informací jaksi o nich.

To byla jedna z potřeb jaksi obou stran, aby nějakým způsobem byly krytě při tom převratu ve východních zemích.

No a potom dál pokračovala burza v podstatě těch agentů, že se prostě ztrácely spisy, odvážely se spisy, vyměňovali se lidé, prodávali se spisy.

To je koneckonců veřejným tajemstvím, protože třeba Němci kvůli tomu, kvůli Stasi, kvůli tomu, co se dělo v tom seriálu, Vence velmi přesně popisují situaci výměny materiálů mezi východem a západem.

Takže někteří prostě byli chovnější a někteří méně chovní, a na některé se nedostalo, a někteří vůbec nikoho nezajímali.

Eh, tak v tom samozřejmě se jako pořád různě míchaly karty té situaci.

Samozřejmě se nezvládlo úplně všechno.

No, tak potom někteří v té dobré činnosti pokračovali dál, takže se ztráceli zase dál materiály.

Vyvezly se od nás materiály třeba skrze ústředí, odváželi do Polska, do Ameriky, do Kyjeva a tak dále.

Teďkon zase v té novější ještě době, co zbylo, ale ono upřímně řečeno, některé věci zbyly jenom proto, že se na ně třeba zapomnělo.

Třeba zapomnělo, že následce bylo třeba nějakých milion fotografií, no tak se rychle museli probrat, protože to, že se ztratily nějaké operativní materiály z druhé nebo 10. zprávy, tak ještě neznamenalo, že třeba následce, která měla svůj vlastní archiv, se něco nezachovalo.

Takže pak se najednou zjišťovalo, že ještě něco muselo být a ještě něco muselo být a tak dále a tak dále.

Takže takové to, že se pálily operativní svazky, je naprostý nesmysl. Pálili se, pálo se spoustu materiálů, které vůbec státní bezpečnost prostě nepotřebovala tehdy.

Proto ty scény tehdy do určité míry i záměrné scény jako toho pálení ve Štětí a ty propálené stoly v Táborově ulici, jo, kde se naházeli na nějaké hromadě nějaké papíry, jako ty cenné záležitosti, které se týkaly jednotlivých aktérů, tak samozřejmě si vzali příslušníci státní bezpečnosti k sobě, protože to byla také jejich ochrana.

Oni se tímto způsobem chovali, aby měli prostě něco v ruce.

Proto přesto, že přes všechny ty sliby beztrestnosti, tak nikdo se nemůže být nikdy jist, že ano?

Slibem nezarmoutíš, jak vidíme v dnešní době.

No, faktem je, že ve Štětí tady na spílce tenkrát vlastně to probíhalo. Bylo kolem toho tady místně dost velký haló, když tady ozbrojené složky a tak hlídali ty stroje a hlídali tu likvidaci a podobně, a nikdo tam nesměl.

A já to právě proto, Petře, připomínám, protože vím, že tam odsud jste těch míst bylo daleko více, ale mě napadlo prostě vaše město.

No, bylo to skoro stejné haló jako když se tady likvidovaly nekončeované cigarety a házely se do šmelce, a pak to proletělo komínem. Taky museli ozbrojené složky hlídat zaměstnance, aby tam neskákali za nimi.

Jo, ale občas se podařilo nějaký karton zachránit.

Tak to tak je.

No, prostě jako já si vždycky vzpomenu na ten 89, protože říkám, že pokud se s tím alespoň trošku nevypořádáme — a nemusíme honit žádné čarodějnice —, ale pokud se aspoň trošku nevyrovnáme s tím, co se stalo, tak nemůžeme nikdy pochopit ani přítomnost a ani budoucnost.

Je to velmi důležité, a ta snaha na to všechno zapomenout, ta je koronovaná volbou tohoto prezidenta třeba, jo, protože ten vlastně symbolizuje všechno to, co bylo předtím, a v podstatě si všichni, které se to týká, kteří se jaksi nějakým způsobem zpronevěřili na lidech a potom se dostali k majetkům a tak dále, tak samozřejmě je to takové oddechnutí. Tak vidíte, každý může dělat tu kariéru, je to úplně jedno.

No jo, jasně.

No ne.

No, jako teď jste jako narazil na hlavu hřebíček, protože jak se na to mají dívat teď — řeknu lidi, který třeba tydle rozvedčíci támhle honili na výslechy a podobně — a dneska jako jim zaprvé jedna část společnosti tleská. Která třeba nevěděli, co a jak, ale je druhá část, jako je tam dost těch lidí, který byli v Chartě jako podporovali.

Tak já to tomu absolutně nerozumím.

Jo.

Ono je to složité s tou Chartou samotnou. Je to samozřejmě velmi složité, protože ti první signatáři — tam bylo asi 140 těch lidí, kteří zase měli za sebou nějakou minulost, zejména v 50. letech.

To je třeba si taky uvědomit. Trošku byli taky kádrovou rezervou.

Pak tam byla spousta málo známých lidí, kteří vlastně neměli nic společného s tím — s něčím temným neměli společného s tím pred listopadovým režimem — a právě ti, jejich většinou, by měli být smutní z toho.

Ale povedlo se, že lidé, kteří kontinuálně byli nějakým způsobem u moci, byť tedy s přestávkou třeba dvaceti let — to zase pro některé nebylo tak bolestné.

A tak ti jsou za tím Pavlem se vším všady, protože to vlastně také nějakým způsobem legitimizuje.

Takže vidíte, kteří často ty krásné, světlé zítřky začali budovat v těch 50. letech, tak potom v 68 se rozhodli, že najednou budou tady dělat jako nějakou reformu toho, co vlastně sami dělali, že jo.

A takže to taky je třeba vzít v potaz, že to nebylo tak všechno stejné v tom takzvaném disentu. Ale samozřejmě ty lidi, kteří prostě byli různě honěni na výslechy, podporích, a ani potom v listopadu si na ně nikdo nevzpomněl, tak pro ty to je velmi smutné ten další vývoj.

No, protože už vMetrantrichu bylo některým významným, řekněme, lidem tehdejšího dissentu řečeno, že s váma se nepočítá a podobně.

Ano, to bylo samozřejmě, protože to kádrování probíhalo, no, protože to samozřejmě neměli v ruce právě ty staré struktury se vším všady.

Eh, tak já vždycky říkám: ti lidé, kteří vlastně nesli odpovědnost a často tedy největší odpovědnost za různá svinstva, tak ti vlastně od těch — to bylo de facto koupeno privatizací — to mlčení a ten samet.

Takhle to dopadlo. V podstatě těm to bylo nabídnuto přednostně.

Takže, bohužel, bohužel ten vývoj je takový, že ti lidé, kteří nesli odpovědnost, tak nenesou zase odpovědnost opět za těch 90. let za to, co se děje v současnosti, protože se v těch 90. letech připravila právě ta současnost, a byla to opravdu záležitost především tehdejších mocných, ať už se říkali jak se říkali, jak se přemalovali na jakou chtěli barvu.

Eh, dobře.

Pomáhali tomu teda taky — jsme říkali, že jo — zahraniční rozvědky a zahraniční služby. Paradoxně z obou stran, pokud to správně analyzuju nebo pokud mám správné informace.

Eh, a jedno jméno, který se tak jako probleskovává, je George Soros a o něm mluvil i Havel a další, že jo.

A to ten tady byl vlastně potom hojně — jak moc velký vliv třeba měly třeba jeho Open Society a tadleta jeho ta jeho aktivity?

Značný, protože on v podstatě dokázal — to bylo prostě svým způsobem geniální schéma — nejenom u nás, v celé řadě dalších zemí, zvláště tedy v tom východním bloku, ale nejenom tady, jo. Třeba v Africe a na nejrůznějších místech fungoval George Soros tak, že investoval prostředky do různých neziskových organizací, do opozice, a pak se začal ty lidi vychovávat.

Vychovávalo se je tak, že ti lidé potom postupně zaujali pozice, kdy už měli rozhodovací moc.

Samozřejmě napomohly tomu všelijaké služby a všelijaká školení v různých lidech, zejména těch, kteří často jezdí do Ameriky. Já to nechápu prostě, proč třeba státní zástupce se školí ve Spojených státech.

Nerozumím tomu, protože mají třeba úplně jiný systém trestního řízení.

No, to je jedno.

Prostě celá řada lidí se školí, v něčem se školí neustále a vracejí se zpátky a dostávají se potom rychle do pozic. Eh, dostávají se najednou na ministerská křesla, na poslanecká křesla do Europarlamentu a tak dále.

No a potom rozhodují o rozpočtech.

Tak e tam ten plán Sorošovský a to není zdaleka jenom Soroš. Soroš je nějaké nižší patro té finanční oligarchie v teokracii. Ale e ten plán byl v podstatě geniálně jednoduchý.

Zainvestuju do těch lidí. Eh uděláme potom barevný převrat a po tom převratu ti lidé budou eh studovat na školách, které jim vymyslí, nebo budou se školit v tom, v čem budeme chtít, v ideologii a tak dále. Sem tam budou podepisovat nějaké závazky. E, ti lidé potom budou mít rozhodovací pravomoc a tisíckrát nám to vrátí, jo?

To znamená třeba v privatizaci za pospíchu prodáme naše strategické firmy. No a ono to má potom mnohonásobně větší cenu, jo.

Tak takže plán jaksi tohoto druhu vyšel. Ta snaha potom pokračovat na nejrůznějších koutech světa je jako to schéma — je v podstatě pořád stejné a velmi obtížně se některé země tomu brání.

E protože jaksi samozřejmě média jsou mocná, propaganda je mocná, eh lidská práva se do nich mlátí, jak do eh do slámy prázdné. E, takže je to schéma, které funguje a funguje dokonce tak dokonale, že třeba v Africe si třeba eh objednal podporovatele těžby eh různých surovin a zároveň i odpůrce.

Takže on si vlastně dokázal řídit — no, nejmocnější lidé v podstatě, dokázal si řídit obě strany.

To je velmi zajímavé.

Eh, takže jak říkám, eh, malé investice a velký zisk.

Tak Soroš měl veliký vliv a ta jeho univerzita — pražská prostě, která vlastně šla potom do Budapešti a byla zase vynána z Budapešti — a a tady se tomu věnuje pan Jiří Pehe v Londýnské ulici.

E, tak to je samozřejmě takový jeden z mnoha inkubátorů, jo, takový inkubátor, kde vlastně ti e lidé jsou vychováváni k tomu, aby e spolu komunikovali, naučili se anglicky, potom v podstatě dosti plytké dovednostem, ale jak říká pan Soroš osobně, eh, já je prostě vychovávám společně, oni pak se dostávají generačně, jak jsou na tom stejně, dostávají se potom do různých pozic, setkávají se, kamarádí se. No a v podstatě tak vytváří síť, která funguje eh jako často, ani nemusíme přesvědčovat o nějaké pravdě, protože oni vědí, co mají dělat.

No, takže tam zhruba třeba ten Soroš funguje a není to jenom Soroš, je to celá řada dalších různých nadací a různých e jak jakoby filantropů. Já už to slovo nemůžu ani cítit, jo.

Eh, filantrop to je vždycky člověk, který něco ukradne a potom něco málo eh rozdá a tváří se jako lidumil. Jo, to jsou vesměs — to je většina filantropů byla. Jo.

No to všichni říkají: „No to je úžasnej člověk, jako." Jo, jo.

Prvně prostě e ukradne něco ve velkém, spáchá obrovský zločin, že jo. A potom si kupuje veřejnost.

No tak třeba bysme mohli jmenovat naše oligarchy mnohé a asi bysme nebyli daleko od pravdy, kam šáhneme, tak tam bysme našli ledacos a bůh ví, jestli jednou to někdo dá dohromady a aspoň pro historii to e nějakým způsobem zmonitoruje.

Eh, no, začali jsme — začali jsme o těch mezinárodních věcech. Takže když to takto funguje plošně, no, tak to je samozřejmě eh obrovský buldozer prostě potom té moci, jo.

To si musíme pořád uvědomovat, když prostě se postupně ten deep state zmocní toho, co měl vždycky k dispozici v těch Spojených státech a rozšiřuje to dál. To znamená, že ve všech možných oblastech eh působí lidé, kteří eh kteří jsou takto vlastně napojeni a mají ti, kteří jsou na tom nejlépe, tak ti mají ty zlaté karty, jo, o které se bojí, že by mohli přijít.

To jo, to jsou třeba ti lidé, kteří jsou v té Evropské komisi, protože Evropa v podstatě nemá politiky, kteří by vládli. To je jedna z věcí, která mě dost trápí, protože já bych chtěl, aby politici, ať už jsou jaký chtí, prostě jsou špatní, dobří, ale chtěl bych, aby měli reálnou moc, abych tu moc viděl, abych věděl, kdo to je. Ale takhle prostě vím, že je to jenom loutka, jo.

Takže ti lidé skrz právě tyhlety sítě prostě se postupně dostali do pozic. Eh, Evropská unie je prostě v podstatě celá takto vlastně vybavena personálně. Jsou v pozicích, ve kterých potom rozhodují o čemkoli, kdykoliv, jakkoliv se zalíbí páníčkovi, nadnárodním korporacím.

To vy to vidíte, že prostě v podstatě banky řídí bankovní systém — celý vlastně řídí politiky, jsou nad ním a vlastně nad tím deep statem.

Takže tam někde hledejme — hledejme klíč k tomu, jak vypadá jaksi řízení společnosti, ve které se za nejvyšší hodnotu povýšily peníze. To znamená ta plutokracie — vláda peněz vlastně.

A tady zrovna jeden z našich se ptá: „Už jste slyšeli, že Vondru vyšetřuje EU, eh, protože je napojený na českou biznysovátku, kterou financují německé firmy. Je zrovna on tím prominentem — jedním z nich?"

Je to prominent nepochybně. Tak promo — prošlo, že mu prošla spousta věcí. Eh, kdy si stěžoval, že podporoval tak vehementně přece bombardování Jugoslávie a nic z toho neměl. No, tak pak jako asi zřejmě muselo dojít k nějakému odměnění.

Takže si stěžoval tehdy, že podporoval Olbrichtovou, která těžila, kořistila, že jo, tehdy z Kosova osobně přes svou firmu, kterou ostentativně vlastnila. Tak jo, to Vondra od samého počátku.

Tak Havel už před listopadem se netajil, že v něm má mimořádné zalíbení a že s Vondrou se počítá na ministra zahraničí. To tak to prorokoval už na konci 80. let.

Tak mám tady další dotaz. A co náš Babiš — byl taky dosazen nějakým tady na nějaký čas deep statem? Babiš a deep state. Je to člověk, který proti deep statu bojuje, nebo jede s ním jako ruku v ruce. Jak to vlastně máme číst? Protože slibů bylo spousta, to jako pravda, ale no jak bych to řekl, skutečnost trošku pokulhávala za očekávání.

Tak nemůže dost dobře. Prostě to jsou notoricky známé věci, protože jako velkou část svého majetku má v Německu, eh v chemickém průmyslu, no a je závislý na dotacích. To tak těžko. Eh, bez ohledu na to, že tady vykládá o tom, jak se zbavil ze svých firem, no, tak těžko, těžko může prostě se chovat e nějak jaksi eh opozičně vůči Evropské unii, vůči Německu, eh vůči Americe. Koneckonců, protože mě vždycky na tom zaráží to, že naši politici si jdou na to, že navštíví Langley — třeba jako přijedou do Spojených států a jako by to byl jakýsi filtr, než se někteří z nich dostanou až dokonce do Bílého domu. Tak nejprve musíš navštívit Langley, což je tedy sídlo CIA, a tam jsou nějak instruováni a něco tam prováděj. Já nevím, co tam se s nimi všechno provádí.

V každém případě je to neuvěřitelně nedůstojné.

E, to prostě to, že vlastně takto schválně eh se vlastně je dostává do pozice eh jaksi ta moc eh těch Spojených států — že je dostává tedy do pozice prostě, kdy jako jsou přijati jako poslední služebníci a musí jí navštívit — prosím — jak tajnou službu Spojených — velení tajné služby Spojených států.

To je samozřejmě velké ponížení.

Takže to všichni udělali jak — fialovi či, fialově — všichni prakticky.

Takže to je pro mě velký problém a nedovedu si představit, že by to fungovalo v dohledné době nějak jinak, protože lidé jsou náchylní na peníze, korupci, nebo když jsou zase závislí na tom, že je třeba bude dotovat pořád Evropská unie, tak si dost dobře nemohou potom dovolit nějakou větší samostatnost ve věcech zásadních.

Zásadní je dnes zbrojení. Zásadní problém nás všech. Zásadním problémem je dnes neustálá pomalá příprava války. To je prostě teď průšvih.

A vidíme, že jste zmínil třeba Ondru. Já to vidím u celé řady politiků, že jsou stále závislejší. Prostě nedostávají už jenom nějaké úplatky z nějakých jiných oborů tolik. Teď jsou v módě zbraně. Takže já to chápu jako jakýsi motivační posun, že politici začínají být závislí na výrobě zbraní, protože čím více se jich bude vyrábět, tím si přijdou více na své.

Takže vidím to jako velmi nebezpečný proces. Jako velmi nebezpečný proces, že celou dobu tady prostě před předvolební kampaní, kdekdo tady vykřikoval, že zbraně jsou fuj, a najednou se všichni kolem všech těch strojů spolotočí. Tak to je něco, na čem si můžeme vlastně uvědomovat, jak jsou ti lidé motivováni.