Proč se zhoršují výsledky českých žáků? A co můžeme udělat, aby se to zlepšilo? A víc na TV NOVA.

Vysílání je s námi člen sněmovního výboru pro vzdělávání Matěj Gregor. Dobrý večer.

Dobrý večer. Pro úplnost dodávám, že vzděláním a původní profesí jste učitel. Takže vaše téma, pane poslanče, je: čeští žáci se opět zhoršili v matematice, ve čtení a v porozumění textu. Tak kde vidíte příčiny vy?

Tak já nechci být další chytrou mluvící hlavou v obleku, která bude šermovat odbornými termíny a vysvětlovat ty věci nějak složitě. Zkrátka v tom českém školství jsme šli cestou, kdy jsme ten systém udržovali v chodu. To znamená, my jsme přestali klást nároky na tu vzdělanost, přestali jsme klást nároky tam, kde jsou potřeba a absolutně ten systém nebyl schopný reagovat na ty věci, které přišly. A to není jenom digitálními technologiemi. To je i to, že se proměnila o několik generací ta učitelská skladba, že se proměnili rodiče a ten systém vlastně dneska stále trvá na věcech, které už podle mého názoru v tom digitálním prostředí začínají být méně potřeba a naopak věci, které jsou potřeba stále, jako je právě ta zmíněná čtenářská gramotnost, tak teď se zkrátka z těchto věcí slevilo. A vzhledem k tomu, že v tom systému trvá všechno dlouho, tak když jsem za jeden rok tady ve sněmovně zjistil, jak dlouho vlastně trvají pořád dokola mnoho let ty debaty o tom, aby se to změnilo k lepšímu, tak se nedivím, že ten systém je v tom stavu, v jakém dneska je, navzdory tomu, že to školství je poměrně dobře financované.

Eh, říkáte, že školství je poměrně dobře financované, nicméně často slýcháme stížnosti na to, že nedostatek učitelů, nedostatek asistentů, že je příliš mnoho žáků ve třídách. Vy říkáte, peněz je dost, tak kde je chyba?

Tak ta chyba je samozřejmě v tom, jak se s těmi prostředky nakládá. Já jsem v té reportáži, která mi tady hrála do ucha, slyšel ten často opakovaný nápad, že rodič by snad se tomu dítěti měl věnovat při tom doučování. Ano, samozřejmě, že rodič se má věnovat dítěti, pomáhat mu, překonat ty překážky, být nablízku, mít přehled o té škole, ale zase představa, že dítě přijde ze státní školy, na kterou jde teda nemalá část peněz vybraných na daních od těch rodičů a ještě bude dělat nějakého suplujícího učitele doma, to mi teda přijde zvláštně.

No a to je právě ono. My bychom neměli investovat ty peníze, nemělo se to dělat těch posledních deset let, ale jako nechci mluvit jenom o minulosti, do desítek tisíc asistentů pedagoga, u kterých vidíme, že ty výsledky dneska nejsou. Nemělo se investovat tolik peněz do zakládání nejrůznějších organizací a různých článků, které se stále snažily vymyslet něco jiného. Neměla se dělat inkluze v takovém rozsahu, v jakém se dělala. Neměly se rušit ty speciální školy. Ty peníze se prostě měly investovat do toho, abychom měli kvalitní pedagogické fakulty, abychom měli dobře placené učitele a hlavně, aby ten systém dneska z učitelů nedělal úředníky, ale aby jim poskytl prostor ty děti opravdu učit a opravdu je vzdělávat, a pak by ta práce byla zajímavá.

Rozumím. Vy jste několikrát zmínil inkluzi, na tu se chci také zeptat, koneckonců, často to zaznívalo v té reportáži před vámi. Tak co je na ní podle vás špatně a je nějaká možnost návratu do jiného systému z vašeho pohledu?

Tak možnost samozřejmě je vždycky otázka, jestli k tomu je politická vůle, jestli k tomu je ta politická cesta a tady se obávám, že budeme dlouhé roky narážet. Na tom systému té inkluze je hloupé vlastně to, že se počítalo s tím, že děti, které mají speciální vzdělávací potřeby, vytrhneme z toho systému, který jim uměl pomáhat nejvíce. A to je systém speciálních pedagogických škol. To je systém, který nám v minulých desetiletích záviděla opravdu celá Evropa. Doporučuju načíst řadu publikací, které se tomu věnují. Tenhle systém se vlastně postupně zrušil, nechal se vyhladovět a ty peníze se daly do takzvaných asistentů pedagoga, kteří se často snaží tu roli hasit.

No a výsledkem je, že dneska vlastně narážíme na to, že v jedné třídě sedí děti, které na jedné straně potřebují – abych to zjednoduším – aby ta látka byla vykládána pomaleji, a na druhé straně jsou tam nadaní žáci, kterým bychom se podle školského zákona měli věnovat taky. A teď je tam vlastně ten učitel, který to má celé v rukou, a tím vzniká ta nerovnost v tom vzdělávání. Takže ta představa, že inkluze vede k nějaké rovnosti a že nám pomáhá ty děti začlenit, to je naprostá lež.

Tady by opravdu pomohlo, kdyby každé dítě – a ty prostředky na to jsou – mělo ten svůj specifický způsob vzdělávání, který potřebuje. A to dneska ten systém není schopný nabídnout. A proto ta inkluze za deset let způsobila ten propastný rozdíl v těch výsledcích před deseti lety a dnes.

Tak uvidíme, co s tím udělá současná vládní garnitura, jejíž jste součástí. Každopádně vám děkuji za rozhovor a přeji klidný večer. Díky, že jste přišel.

Já vám děkuju. Uděláme maximum. Krásný večer vám i divákům.