Proč nevíme, kdo platí politické neziskovky? Jan Schneider

A řeknou prostě, pro odkaď berou peníze a co dělají. Jsou to instituce, které, nebo lépe řečeno subjekty, které jsou činné v politické a s politikou příbuzné oblasti, to znamená i ve vzdělávání. Já si žádám, aby zde bylo jasné a nepoužívám tady slovo agent, ale používám slovo jednatel. Kdo jedná ve prospěch cizí moci? To znamená, kdo dostává peníze zvenku a od koho.

V podstatě, když někdo řekne: „Já jsem tady placen, já jsem tady jednatel ve prospěch jihoafrického tabákového průmyslu a lobuju tady ve vaší vládě, abysme si tady dali nějaký byznys," tak všichni řeknou: „Tady máte tu vysačku a jste vítáni," protože je všechno jasné, ty karty jsou vyložené na stůl.

Tady ale způsobí spousta subjektů, o kterých to nevíme, a oni se jaksi hrdnou do politiky, ovlivňují politiku, ovlivňují rozhodování politiků a my nevíme, odkaď jsou placení. Takže tohle je potřeba vyjasnit, to je potřeba dát na stůl.

A zase podobně jako u toho mediálního zákona – oni nemají protiargumenty, proto vybuzují mediální hystérii. Nic jiného než hysterie tady není možná. Čili ten zákon je nesmírně potřebný a je v podstatě doplňuje tu škálu opatření, které rámují obranychopnost republiky.

Čeští občané mají právo vědět, kdo lobuje v politické oblasti, ale i ve vzdělávání. Já jsem naprosto proti tomu, aby v školách, vůbec v celém tomto systému vzdělávacím, vstupovaly instituce, o nichž nevíme, odkaď jsou placené a co vlastně je jejich skrytým účelem kromě zjevného.