Proč? Jak? Co? #007 - Libor Vondráček odpovídá na dotazy (NOS, prezident, Ukrajina, zákaz mobilů...)

Dobrý den, zdravím vás.

Máme čtvrtek ráno. Opět prostor pro vaše dotazy.

Tentokrát dvacítka a večer mimořádně – stejně tak i ve čtvrtek můžete sledovat konkrétně mě v pořadu Horká linka na Xaver Life. Což znamená, že to, co si nedopovídáme dneska, otázky, které nestihnu odpovědět teď ráno, tak si je můžeme dopovídat večer ve 21:00.

Ale ať to nezdržuju pořad. Proč, jak, co – je tu pro vás, aby vám poskytoval odpovědi na pro vás důležité otázky.

A já tady už několik otázek vidím. Vidím tady otázky z minula. Slíbil jsem, že na začátku tohoto vysílání budu odpovídat na otázku ohledně národní očkovací strategie. Pak je tady několik otázek v zásobě.

No, ale kromě toho se můžete samozřejmě ptát i vy přímo v chatu. Pište do komentářů, pište své dotazy. Pokud máte nějakou otázku, tak já se pokusím jí odpovědět. Ale musím se tedy pustit už do toho, abychom to stihli a do 9. hodiny jsme mohli skončit.

Takže ohledně národní očkovací strategie, ohledně signalizačního kódu – tak jak o něm mluvila minule paní, nestihla jsem odpovědět – je odpověď zřejmá. My si nepřejeme žádnou očkovací strategii a už vůbec si nepřejeme očkovací strategii tak, jak ji schválil Vlastimil Válek a vláda na svém posledním zasedání. Vláda, která už měla před sebou jedinou věc, a to demisi, tak tato vláda rezignovala na dělání toho, co bylo potřeba. Ale za každou cenu potřebovali rychle schválit tzv. národní očkovací strategii, která zahrnuje mimo jiné i plán rozhazovat peníze daňových poplatníků a z nich platit reklamu na nejrůznější očkovací preparáty, na nejrůznější farmaceutické výrobky.

Přestože ty farmaceutické firmy mají miliardové obraty, oni si mohou snadno zaplatit reklamu sami. Pro sebe stát nemusí nic takového platit z peněz daňových poplatníků. Ale oni něco podobného schválili.

No a my jsme samozřejmě zásadně proti tomu. Takže nejenom, že se nám nelíbí signalizační kód – kód těch, kteří by odpírali očkování, kód, který by se psal k každému pojistníkovi, který má zápis u lékaře – a následně pojišťovna by měla přístup k tomu, kdo je tzv. odpíračem očkování, protože ten signalizační kód by byl připsaný k těm lidem, kteří by prostě nechtěli být očkováni nebo nechtěli by případně, aby byly očkovány jejich děti.

Tyto informace podle některých dokonce chtějí mít i zaměstnavatelé, což je naprosto šílená věc. Kdyby na základě národní očkovací strategie, na základě toho, že signalizační kód bude ještě více propagován než dosud a ještě více používán, tak by dokonce tady tahle důvěrná informace, citlivá informace měli k dispozici zaměstnanci.

Je to tak, že když přijde člověk na nějaký pracovní pohovor, když tam přijde žena, tak se jí nemůže ptát zaměstnavatel, ani jestli plánuje být těhotná či je těhotná, protože je to prý důvěrná informace, kterou nemá tento zaměstnavatel chtít vědět, znát.

A očkování je snad nedůvěrná informace. Je to něco, co má být vyvěšeno, co má mít člověk napsáno u zvonku někde na sídlišti, když bydlí v bytovém domě.

Já si tedy myslím, že tohleto je také vysoce důvěrná informace a jsem rozhodně proti tomu. Stejně tak proti válcující očkovací strategii jsme my všichni.

Pokud by opravdu očkovací strategie byla velmi stručná a v podstatě se v ní říkalo jenom něco v tom smyslu, že ti lidé, kteří mají zájem být očkováni, tak budou mít dostupné očkování, ale nic jiného, tak taková národní očkovací strategie by mi nevadila.

Ale národní očkovací strategie, která tady zavádí povinně nepovinné očkování, která tady shromažďuje informace o lidech a předává je těm, kterým k tomu nic není. Národní očkovací strategie, která nás bude stát miliardy Kč a budeme tím pouze podporovat farmaceutické výrobky – takovádle národní očkovací strategie rozhodně není něčím, co by mělo podporu mně nebo mých kolegů.

Když se podívám na další vaše dotazy, tak další aktuální dotaz míří na zákaz mobilu ve školách. Jste proti plošnému zákazu mobilu ve školách. Prý to podle vás nevede k lepším studijním výsledkům, ale to přeci snad nikdo netvrdí. Jde o socializaci. Kdy si dnes děti spolu nehrají? Nebaví se, protože mají mobil. Nemyslíte si, že socializace je také důležitá? K čemu děti podle vás mobil ve škole potřebují?

Tak tohlecto je nějaký omyl. My nejsme proti zákazu. Nám se nelíbí plošný zákaz. To znamená, nám by se líbilo, kdyby každá jedna škola si mohla určit, jestli jejich žáci mohou či nemohou používat mobil ve vyučování.

Myslíme si, že tohlecto je otázka, která je jiná pro prvňáčka, jiná pro deváťáka, jiná pro středoškoláka. A právě ředitel školy ve spolupráci se svými kolegy by měl být schopen říct, jestli existují situace, kdy skutečně je užitečné, aby děti používaly mobil.

Ale v drtivé většině případů samozřejmě děti mobil nepotřebují a proto by ho měli zakázaný. Takže už třeba při vstupu do školy by odevzdali mobily do nějakých skříní. Ale my chceme toto rozhodování zkrátka nechat na těch konkrétních školách.

Není to nic proti samotnému zamýšlenému plánu. Nemyslíme si, že je to věc, která je užitečná, že děti mají mobil. To určitě ne.

A zároveň říkáme, že je potřeba říct těm školám, aby se nad tím sami zamysleli a do velké míry taky klást důraz na rodiče, aby, ať už ve spolupráci se školou nebo sami v tomto smyslu, působili na svoje dítě.

Ale já ten trend vidím. Myslím si, že je to užitečné, když děti nemají mobily ve školách a když tedy o tomto takhle rozhodnou ředitelé, tak mi to přijde jako úplně ideální řešení.

Vy s tou cenzurou, o které mluví váš kolega, souhlasíte? Co říkáte na to, že podle poslance se má kontrolovat obsah veřejnoprávních médií?

To jako vážně? Já mám obavu, že jenom nahlas řekl to, co zatím bez plošných poplatků je. Státní propaganda v médiích a tvrdá cenzura tu už byla. Fakt dopustíte, aby se vrátila?

Já chápu, že se vám nemusí líbit, co média píší nebo vysílají, ale to podle mě vám politikům ještě nedává právo do jejich obsahu zasahovat. Vždyť co jiného to je než cenzura?

Ptá se: "Olí, eh, můj kolega Nerušil nehovořil o cenzuře. Pokud jde o státní propagandu, tak tady je státní propaganda a byla tady zejména za minulé vlády, kdy stát vylepoval propagandistické plakáty třeba o tom, že migrační pakt neobsahuje kvóty, přestože je obsahuje.

Takže v tomto smyslu lze hovořit o státní propagandě, která tady byla, ne, která tady bude, pokud bude změněný zákon o České televizi a Českém rozhlasu.

Stejně tak je tady mnoho jiných státních propagand z jiných států, ať už je to Rusko, Amerika, Evropská unie. Žijeme ve světě, který je ovlivňován mnoha propagandami a různé státy mají prostě zájem do našeho prostoru vrhat své informace."

Pokud jde o to, co řekl Josef Nerušil, tedy že se má a on neřekl kontrolovat obsah, ale že se máme bavit o obsahu, tak já to vnímám tak, že pokud za peníze daňových poplatníků nebo za peníze koncesionářů funguje nějaká organizace, má rozpočet v řádu miliard Kč, téměř 8 miliard Kč by měly mít tyto dvě instituce, tak se mají chovat podle zákona a ten zákon jim říká, že zákon požaduje, aby dělaly takzvaně veřejnou službu.

Jsou to veřejnoprávní média.

No a ta veřejná služba je přeci něčím, co si každý může vykládat trochu jinak.

A pokud někdo řekne, že by se mělo kontrolovat dodržování zákona, tedy že by se například podle jeho názoru mělo jasně definovat, jestli je v pořádku, že se nakupují různé zahraniční pořady, zahraniční licence začerněnými smlouvami v řádu milionu, desítek milionů či stovek milionů Kč, no tak to samozřejmě je věc, která je přeci na stole.

Já si myslím, že je normální, aby ten, kdo to platí, věděl dopředu, co za to dostává, aby ta pravidla byla jasně vymezena, jaký obsah tedy skutečně je ten veřejnoprávní a jaký není.

Nicméně já myslím, že tuto diskuzi bychom si absolutně mohli odpustit, kdyby se to vyřešilo jednou provždy tím, že koncesionářské poplatky budou jako povinný nástroj zrušeny, kdy ani ze státního rozpočtu nedostane Česká televize a Český rozhlas ani korunu.

A stejně jako třeba ve Spojených státech budou pouze dobrovolné poplatky, které platí ten, kdo chce využívat služby tamních veřejnoprávních médií.

Ta média se mohou zakódovat. Kdo nezaplatí, ten nekouká, podobně jako Netflix.

A pak se nemusíme bavit o obsahu, protože komu se obsah líbit nebude, tak ten to nezaplatí. Komu se obsah líbit bude, ten si to předplatí. Rád si to zaplatí, rád na to bude koukat, rád bude odsud čerpat informace a konzumovat tu službu, kterou poskytuje Český rozhlas a Česká televize.

Nicméně je to pravda. Mně vůbec nepřijde nijak zvláštní bavit se o cenzuře. To je jako kdybyste řekli, že v nějakém zákoně má být vymezeno, co konkrétně má dělat nějaký úřad nebo nějaká státní agentura, když je placená ze státních peněz.

Prostě pokud je něco placeno z peněz cizích, daňových poplatníků nebo koncesionářů, mělo by to mít jasná pravidla a my bychom měli vědět, co je za to doručováno, která služba je tedy tou, kterou si platíme. Ne, že si tam bude opravdu vysílat kdokoliv cokoliv, aniž by na to byl jakýkoliv nástroj, jak se bavit o tom, jestli je tohleto pořád to, kvůli čemu tady vznikla Česká televize, Český rozhlas, to do čeho má utrácet ty naše peníze.

Ukrajina v Evropské unii, ptá se Loky, cituji s prohlášení vaší strany. Evropská unie se snaží urychlit přístupová jednání s Ukrajinou. Kdo přesně ten proces přijetí řídí a kdo vlastně rozhoduje o přijetí či nepřijetí nějaké země do EU?

Tak rozhodují o tom všechny členské státy. Musí se na tom shodnout. Je to jednomyslné hlasování. To znamená, pokud byť jeden jediný stát by nechtěl Ukrajinu přijmout, Ukrajina přijata nebude.

V tomto smyslu konečné slovo má rada Evropské unie. Případně Evropská rada složená z premiérů, kteří hlasují o tom, jestli se povolí nějaké zemi přistoupit.

Nicméně ta procedura tak jak trvá, tak je koordinovaná unijními orgány. Ty zpravidla připravují různé asociační dohody, různé přibližující se smlouvy a když se splní podmínky, které chce Evropská unie, aby ten stát splnil, pak teprve přichází na řadu hlasování těch všech států.

A jsou různé politické deklarace. Hlasuje se o těch věcech, jestli si to ty státy přejí, jestli k tomu chtějí směřovat, jestli k tomu chtějí směřovat rychle, jestli tomu zadávají jako úkol Evropské unii, aby to zorganizovala rychlejším způsobem.

No a já jsem toho názoru, že my bychom si to opravdu přát neměli, už vůbec ne rychle, protože v momentě, kdy Evropská unie funguje tak jako dnes, v momentě, kdy se státy vzájemně přehlasovávají a kdy není právo veta, kdy nám mohou vnucovat něco, co si nepřejeme, v momentě, kdy Evropská unie rozhoduje o nás, bez nás, aniž bychom měli šanci na to reagovat a bránit se tomu třeba v oblasti migrační azylové politiky, jsme ztratili práva, tak pak každý nový stát, který přijde do Evropské unie, snižuje váhu našeho hlasu, snižuje možnost, jak bychom se mohli těmto euronesmyslům bránit.

A se zájmem České republiky to tedy nemá nic moc společného, aby přistupovaly nějaké země, nota bene země tak velké jako Ukrajina, které by velmi oslabily náš hlas.

A v tom třeba sedmistovka počet europoslanců. My bychom měli méně, než máme dnes. Dneska máme 21, tak bychom do budoucna měli ještě méně. A bylo by i při té kvalifikované většině, při dosahování nějakých blokačních menšin, by bylo potřeba získat více spojenců, než kolik potřebujeme dnes, abychom něco mohli zablokovat.

A to je skutečně nebezpečné. To je skutečně cesta k tomu, aby Evropská unie rychleji prosazovala a eurokomisaři a eurouředníci rychleji prosazovali tu agendu, kterou nám chtějí zavést i o nás, bez nás.

Tak já se tady podívám do chatu, jaké tu jsou otázky.

Dobrý den, co bude teď následovat po otevření ústavního případu pod Čepávkem a Baxou? Máme se jak bránit nebo to povede k občanské válce? Přeci nenecháme pár zrádců jen tak zničit Českou republiku.

Tak tady bych panu Bobovi rád dodal trošku klidu. Nebojte se. Občanskou válku to určitě nesmí spustit. Nic takového nechceme. Přeci to by byla šílená věc. To bylo něco, co se spustilo na Majdanu. To bylo vraždění se lidí mezi sebou.

A tady v tomto bych opravdu rád uklidnil situaci tak, aby jsme neměli obavy z nějakých podobných vývojů.

Nicméně je potřeba to brát velmi vážně, je potřeba to sledovat, je potřeba si říct, že nechceme dopadnout jako v Rumunsku, kde Ústavní soud zašel až tak daleko, že dokonce zrušil volby.

Takže já bych za všech okolností trval na tom, že volby mají rozhodovat o tom, kdo vládne, ať už ve vaší obci, což budou volby v letošním roce, nebo v celém státě. A ne soudy, ne soudcokracie, nesmíme nikdy dopustit, aby soudy rušily výsledky našich voleb, aby popíraly demokratickou vůli lidu, tak jak to dopadlo v Rumunsku, protože pak by to skutečně tento scénář mohlo nabrat.

Nicméně, když se podíváme na podstatu toho rozhodnutí, na faktickou věc, no, tak Ústavní soud řekl, že vláda musí akreditovat prezidenta, že ho musí vzít v letadle s sebou. To ale vůbec neznamená, že pan prezident tam bude zastupovat Českou republiku, tak že bude mluvit někde na mikrofon, že bude hlasovat, že bude vedoucím té delegace.

Vedoucím delegace je premiér. Ten za nás bude hlasovat a ten rozhoduje, kdo případně bude vykonávat nějaké úkoly, kterému jako vedoucí delegace svěří.

Takže to, že čistě takto jej donutí vládu k takovéto věci, která si myslím, že je absolutně absurdní, aby s sebou brala někoho, koho sebou vzít nechce, u koho se obává, že bude poškozovat naše zájmy, opět třeba nabízet bez předchozí konzultace s vládou naší výzbroj jiným státům, tak tohle je věc, která je něčím, co ale naštěstí nemá tak zásadní vliv na to, jak bude prezentována Česká republika oficiálně na tom summitu.

Problém by byl, kdyby na základě tohoto rozhodnutí vznikl precedens a Ústavní soud ty věci dál a dál takovýmto způsobem řešil a ze dne na den — vezměte si, že to podání bylo jeden den a to rozhodnutí druhý den — ze dne na den by nutil vládu dělat podobné věci, podobné maličkosti.

Akreditujte. Copak to je přeci ústavní rovina? Akreditujte prezidentovi republiky místo v NATO. To mi přijde velmi zvláštní.

A znovu — zde poukaz, Ústavní soud celému národu ukázal, že občani už nemůžou věřit v Ústavní soud.

Tak já bych obecně neříkal, že úplně nemůžeme věřit v soudy nebo Ústavní soud, ale rozhodně pokud jde třeba o osobu pana Baxy, tak stojí za to se podívat, jak působil v minulosti.

A jeho minulost, jeho faktické skutky, jeho faktické výroky jsou prostě tím, co narušuje důvěru v Ústavní soud, co narušuje důvěru v soudnictví jako celek.

A myslím si, že obrovská chyba, obrovská škoda, obrovský problém, že právě člověk s touto minulostí, člověk, který se aktivně účastnil demonstrací Milionu chvilek, který podepisoval petice za pád Babišovy vlády — takže tento člověk stojí na úplném vrcholu soudní soustavy. Tohle je něco, co v lidech pochopitelně vzbuzuje velká podezření a je to špatně.

Neměl nikdy přijmout nominaci na předsedu Ústavního soudu, neměl být nikdy nominován Petrem Pavlem. Je to obrovská chyba, a pokud něco tady zpochybňuje důvěru v naše soudy, tak je to právě osoba pana Baxy na té nejvyšší funkci, která je velmi, velmi pochybná.

Tak děkuji za pozdravy z Prahy 11.

Pokud by byla informace o očkování důvěrná, pak by vlastně informace mohla být přístupná pouze osobám se stupněm prověrky důvěrné. To není pravda.

Samozřejmě ty informace, které jsou důvěrné, citlivé, osobní, tak vy je sdílíte například s lékařem, ale nikdo další k nim nemůže mít přístup. Ani se na vás nikdo, ani se na ně nikdo nemůže ptát, kdo nemá legitimní licenci, legitimní důvod to znát.

Typicky váš zaměstnavatel nemá žádný důvod znát, jestli jste očkován či neočkován.

A to stejné se prolomilo za covidu, kdy se učitelé ptali žáků, jestli jsou očkovaní. Nic jim do toho nebylo. A tohle je opět věc, která je velká chyba, že byla dopuštěna.

Děkuji vám za všechny dotazy. Dívám se na další. Budu muset končit.

Ještě tady jeden dotaz, ať nemine, který byl podaný v 8:50. Proč nevíme, jakou službu si platíme u Turka?

Tak Turek je poslanec. Platíte ho jako poslance. To víte, jakou službu máte. Můžete ho podle jeho hlasování, podle jeho účasti na hlasování, podle jeho vystoupení sledovat. To je ta služba, kterou si platíte. Je to demokraticky zvolený poslanec, jeden z 200, a stejně jako u všech ostatních poslanců, tímto způsobem můžete jeho práci sledovat.

Pokud jde o jeho práci jako zmocněnce, tam si ho neplatíte, tam tuto funkci vykonává zadarmo, takže tam bychom takové nároky na tu transparentnost toho, co dělá, mít neměli.

Nicméně já si myslím, že je velký rozdíl mezi tím, když někdo má demokratický mandát a je placený, protože dostal hodně hlasů, a nebo když někdo nastoupí někam jako zaměstnanec a dostává ty peníze, utrácí ty peníze, přestože žádný demokratický mandát nemá.

Takže v tomto duchu samozřejmě Filip Turek nelze a nesnese srovnání s Českou televizí, protože Filip Turek ten demokratický mandát má. Česká televize nikoliv. Česká televize je instituce, která je vytvořená státem, je spravovaná lidmi, kteří skrze stát se dostali do Rady České televize. Rada České televize následně vybrala ředitele, a to je velmi, velmi nepřímá demokracie, velmi nepříjný vývoj a výběr.

A tady v tomto smyslu je to úplně jiný příběh než při Filipu Turkovi.

Díky moc. Mějte se hezky.