Prezidentčík nemá pravdu. Držme se hotovosti i české koruny, říká Miroslav Ševčík | Jak to je?

Dobrý den, vážení diváci.

Vítám vás u dalšího vysílání našeho pořadu Jak to je.

Já se na své hosty všechny těším a na některé se těším mimořádně a těšil jsem se mimořádně na svého dnešního hosta, kterým je docent Ševčík, ekonom a poslanec SPD.

Vítejte.

Já vás taky zdravím a jsem hrozně rád, že to můžeme říkat, jak to je.

Jak to je. No, já se doufám, že se to dneska dozvím.

Já využiju toho, že kromě toho, že poslancujete, tak využiju toho, že jste ekonom a navážu na to, že pokaždé ta debata je bouřlivá ve chvíli, kdy vystoupí náš pan prezident. S tím, že jako posledně před pár dny, že se máme zbavit sentimentu nebo že je na místě se zbavit sentimentu k české koruně ve chvíli, kdy se ukáže, že euro je pro nás výhodnější, pro nevím pro koho, pro všechny, a přijmout euro.

Já jsem samozřejmě zase znovu četl všechny data o zadluženosti jednotlivých zemí eurozóny a snažím se být nesentimentální a vždycky mi z toho vyjde, že prostě koruna je lepší, i když se oprostím od emocí, jak to je.

No tak já bych chtěl říct, že pan prezidentčík, jak já mu radši říkám než prezident, tak on asi nikdy neslyšel o tom, co to jsou optimální měnové zóny. Byť mu asi doporučil základní literaturu. Mimochodem by mu doporučil, ať si přečte od Adama Smitha „Bohatství národů", které letos zrovna slaví 250. výročí od vydání a vůbec asi neví, čemu slouží samostatná měnová politika.

Dneska se jasně ukazuje, že ta společná měna vyhovuje jenom některým zemím a nejvíce vyhovuje samozřejmě Německu ve vztahu k zahraničnímu obchodu. Bohužel pan prezidentčík asi neví, co to je proces konvergence a divergence.

A když se na to podíváme, tak ta konvergence by měla vést k tomu, že když se používá něco společného, takže by se měly zbližovat výkonnosti těch ekonomik. A když to budeme sledovat od těch zemí, které přijaly euro a byly původně mimo Evropskou unii a mimo eurozónu, tak ten proces u nich je opačný. To znamená, že tam dochází k divergenci, ať už je to například Slovenská republika, která konvergovala do roku 2008, měla 57 % hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly, když měla 53 % při vstupu. To se nejlíp měří. Tak u té slovenské republiky se to potom zvrhlo a do toho roku 2008 to šlo na 73 % a dokonce v roce 2021 to bylo jenom na 68 % a teprve teď se to zastavilo na těch 75 %.

Podobným procesem prošlo i například Slovinsko.

Ale když se podíváme na Českou republiku, tak my jsme začínali na 73 % v roce 2001. V roce 2004 jsme byli na 78 % a v roce 2020 už jsme byli na 93 %.

To znamená, že zaplať bohu, že jsme měli tu samostatnou měnovou politiku. Pak to začalo za té předchozí hrozné vlády stagnovat a spadlo to na 91 %. V současné době se budeme pohybovat někde kolem 92–93 %.

A to dávám jenom příklad těchto zemí, které měly společnou měnu a neměly.

Podobně bych to mohl zkoumat u Polska. Poláci v roce 2004 měli 51 % a v současné době mají 81 %, protože mají samostatnou měnovou jednotku.

Obdobně je to samozřejmě u Maďarska. Při vstupu v roce 2004 63 %, teď mají 76 %.

A pozor, to málokdo ví a málokdo to sleduje. A já vždycky, když poslouchám některé ty lidi, kteří to euro chtějí zavést co nejrychleji, tak se jim snažím vysvětlit. Podívejte se, země, které byly dlouhodobě v Evropské unii a které přijaly tu společnou měnu, tak jejich ekonomika diverguje. To znamená, že se snižuje výkonnost měřená hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly. Týká se to Francie, Španělska, Itálie, Portugalska, samozřejmě Řecka.

Představte si, že Řecko začalo někde kolem 94 % v roce 2004 a v současné době je na 68 %. Kdybychom se podívali na Itálii, tak ta začínala v roce 2004 na 110 % a v současné době je na 98 %. Mohl bych pokračovat u Francie – v roce 2004 110 % a v současné době je na 98 %, ani není na průměru.

Takže tohle bych mohl všechno samozřejmě ukázat, jaký je to nesmysl. On neví, že ten proces zavádění, respektive používání společné měny byl kritizován mimo jiné nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Miltonem Friedmanem, který dostal Nobelovu cenu v roce 1976, což je už 50 let zpátky. Takže já nechci to roztahovat dál, ale je to hodnoceno jako neúspěšný ekonomický proces. Je to spíš hodnoceno jako proces politický, ale taky neúspěšný.

To tak je. Myslíte si, že souvisí zaostávání Evropy, které je měřitelné ekonomickými parametry za ekonomikami Spojených států i vlastně Čínou a souvisí to s přijetím eura?

No, samozřejmě to souvisí, protože to euro, když se používá společná měnová politika, tak se používá na základě politických rozhodnutí. Byli jsme svědky několika politických rozhodnutí, která přišla z Evropské komise na ECB. ECB je Evropská centrální banka, která sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem a oni tam museli prostě přijmout třeba takovou cenovou politiku, že stanovili dokonce u některých základních úrokových měr, od kterých se odvíjí další úrokové sazby, zápornou sazbu.

To je úplně totální ekonomický nesmysl, že budete platit. To se mohou občané České republiky pak taky dočkat, kdyby se zbláznili a třeba se přidali k tomu, že bude zavedena jenom digitální měna, tak pak nebudete mít prachy, nebudete je nosit po kapsách a musíte mít všechno na účtě. Tam vás budou všichni kontrolovat, za co utrácíte.

A pak si řeknou ty bankéři, který to budou ovládat. No teď už tě máme v pasti. No tak co uděláme? Dáme jim záporné úrokové sazby? Tak vy hlupáci, kteří nechcete hotovost a chcete ještě zavádět třeba euro, no, tak budete platit za to, že vlastně ty peníze v té bance máte uložené na těch účtech.

Prosím, používejte zdravý rozum. V žádném případě nerušit hotovost. Měla by být naopak uzákoněna v rámci ústavy a nerušit českou korunu.

Nerušit českou korunu v žádném případě.

Já se, já samozřejmě asi je pravděpodobné, že ty knihy, o kterých mluvíte, pan prezident v knihovně nemá, ani je nečetl. Nicméně v jeho okolí se vyskytují lidé, kteří penězům rozumí a možná i ekonomicky důchodům vlastní kapsy.

To jo, tomu věřím.

Manželka třeba, ale proč vlastně tu politiku prosazuje? Přestože, jestli chce být znovu zvolen, tak jde proti většině potenciálních voličů. To je ten, když budu mluvit v těch kategoriích, které on používá, tak ten sentiment po koruně, který já považuju spíš za racionální, ale má větší část národa. Je to 70, 80 % – prostě nechce euro. A on říká, přijmeme euro.

Jo, to je prostě… No, já bych byl velmi opatrný, protože dochází k vymývání mozku na základních a na středních školách.

Ono se to pak projevuje i samozřejmě na vysokých školách, jo, a tam jim vysvětlují úplné nesmysly – takové ty neziskové organizace.

A on na základě pokynů svých loutkovodičů a na základě pokynů od těch zájmových skupin se snaží tady tím svým jakoby charismatem působit na to, abychom se vzdali koruny.

Jo.

On dokonce – já nevím, jestli to někdo řekl – že to je čecháčství nebo něco takového, mám takový dojem, jo.

Že za zaplať pánbůh zatím aspoň na venkově, ale už i v Praze se objevuje větší skupina občanů, kteří si začali uvědomovat, že vlastně hájí zájmy úplně někoho jiného. Zájmy – dá se říci cizáků – a zájmy různých zahraničních zájmových skupin.

On to krásně ukázal.

To zase moc lidí neví.

Pro časopis v loni na začátku července prohlásil, že by mělo být vůdcovství. To slovo použil – vůdcovství Německa – a že nastal ten čas, že Německo by mělo být vůdcovskou zemí v rámci Evropské unie a v rámci celé Evropy.

Jo, takže to je s tím spojené ještě, když tady podporoval sled sudetáků.

No, tak to je přece jasný úkaz toho, kam by nás chtěl zavézt.

Na druhou stranu, i kdybychom přijali euro hypoteticky, tak to má vítěze i na domácí půdě, že jo. Jsou to exportéři, dejme tomu, a možná to budou i zbrojéři. To je jedno. Propojené, ne? Není to jenom ztráta, že jo.

Pozor, tak to já bych vůbec takhle neviděl, protože taky jsem v nějakých firmách a my můžeme používat euro, my můžeme dokonce používat i půjčky v eurech, jo, takže to není problém. Tam přece ten měnový kurz existuje, jo?

A samozřejmě ti, kteří vyváží, tak by potřebovali, aby euro bylo co nejslabší, protože tady platí v korunách, jo. To znamená, oni vyvezou v eurech a koruna by byla co nejslabší, aby třeba za euro dostali 27 Kč.

Jo.

No, ale aby mohli zaplatit platy těm svým zaměstnancům, jo.

Ale samozřejmě ti, kteří nakupují za eura a pak vyváží za eura, tak jim to může být vcelku jedno, protože se vždycky mohou pojistit proti kurzovým rozdílům, když je tam časová diskrepance mezi nákupem a prodejem a nemají s tím sebemenší problém.

Já jenom bych chtěl upozornit, že samozřejmě ten kurz se řídí vztahem nabídky a poptávky. Pokud do toho nešáhne centrální banka, tak jak to dělala na výročí České národní banky v roce 2013 a nezavede devizové intervence, což byl i jeden z důvodů pro časové zpoždění potom relativně vysoké inflace u nás, jo.

A protože my máme velmi vysoké devizové rezervy, které přesahují tři biliony třista, někdy se to pohybuje až tři biliony pětset miliard v přepočtu na koruny, jo.

Takže tady samozřejmě je otázka, že dochází postupně k jakémusi posilování té koruny, což je dobré zase pro ty, kteří třeba cestují do zahraničí, jo, že to stojí ty dovolené méně nebo když nakupují zboží v zahraničí.

Takže to má své opodstatnění a já osobně si myslím, že kdyby – nedejbože – já vždycky říkám, aby se nepoužívala ani koruna z veřejných rozpočtů trvale na euru.

Nazdar.

Tak ale kdyby náhodou se někdy to euro mělo nějak zavádět a rušit koruna, tak při současné výkonnosti ekonomiky si myslím, že adekvátní kurz je určitě pod dvaceti korunami za euro, ale to se teď řídí jinými parametry, než si to já teď před svojí dovolenou představuju, že by jsem platil za euro necelých dvacet korun.

To by bylo hezky.

Pane, pane docente, já využiju toho taky.

No, tak jste velmi viditelným poslancem svého klubu SPD.

To nevím.

Jo, já vás sleduju velmi rád.

Já v SPD teda nejsem, ale – já vím, ale v klubu, v klubu.

Jo, já vás velmi rád sleduji v televizních debatách, ve střetech s opozicí a já jsem to teď – my to sledujeme všichni.

Nevím, jestli to baví obecnou veřejnost, ale já mám pocit – a asi je i měřitelný – že parlament je zablokovaný do jisté míry tím, co tam předvádí opozice, schvalováním programu, nekonečnými diskusemi, vystoupeními pirátů a dalších, dalších diamantových mozků.

A – diamantový, já bych řekl, že mozků plných – u nás na Moravě víte to slovo, které bych použil.

Ano, ale jsme před desátou hodinou, pane docente.

Dobře, ale to nic.

Já jenom se chci zeptat, proč jste třeba tak zlí a nezvolíte orgány vedení Sněmovny a třeba by se to tím odblokovalo ten legislativní proces, a proč třeba nezvolíte paní poslankyni Odvanovou, místopředsedkyni Sněmovny, a možná to bude všechno klidnější.

No, já nevím, možná zvolená bude.

Já samozřejmě ji volit určitě nebudu. To můžu voličům tady všem nebo divákům říct, že stoprocentně volit nebudu.

Já si myslím, že demokratičtí poslanci tam mají vhodnější kandidáty na tu funkci, kterí se už osvědčili.

Mimochodem, já jsem překvapen, že ty osvědčené oni tam nenavrhují a navrhují tam člověka, který je bezprostředně napojený nebo byl napojený na neboštíka Václava Michalíka, na bývalého ministra vnitra demokratických, takže ho navrhují, ale je to jejich věc a nevím, jestli někdo podlehne z těch, kteří by si měli volit, ale vím i z těch, kteří jsou v současné opozici a byli tehdy ve vládní koalici, takže tam i tam jsou výhrady proti ní, jo.

Takže to to vyplývá z těch jednoduchých aritmetických počtů, že jí nevolili ani – ano, ano, ano, ano.

Oni si to uvědomují, jo, protože tam jde asi o kancelář místopředsedy – má blízko k Rakušanovi a Rakušan bude sedět v té kanceláři, když nebude místopředseda, tak tam bude pak sedět.

A to teď říkám s nadsázkou, prosím vás.

Tak jak jsme se bavili u Kofolí.

Ano.

Já ale moje otázka směřovala spíš k tomu, že prostě ten legislativní proces – já jsem dneska četl zase vyjádření Jana Jakuba z TOP 09, že oni vyhrožují, vy si sice stěžujete na to, že je to pomalé, zdržuju, ale že oni ještě nezačali blokovat, takže teď můžou začít.

Tak já doufám, že to vydržíme.

Minulý týden myslím se třikrát jednalo skoro do půlnoci nebo některý týden předtím a i do 12:30 do rána.

A mají toho plné zuby všichni.

Já to vydržím, protože já nepotřebuju nějak dlouho spát.

Víte, co se tam děje?

To je sranda.

Jo, v těchle nočních hodinách – to diváci asi těžko mohou vědět.

Tam se sejde ta skupina – ta poslanecká Sněmovna je usnášeníschopná, když je tam šedesát sedm lidí, jo.

A oni vždycky se pár z jejich přihlásí, jejich tam třeba třicet jenom, jo, z té opozice, z těch devadesáti dva a pět se jich přihlásí a teď čekají, jak naskakují ty počty, jestli to přesáhne těch sedmdesát, tak rychle ty kartičky vytáhnou a ono to spadne pod těch šedesát sedm.

Takže se dohledávají ti lidé z té koalice. Někteří jsou na služebních cestách, jedni jsou v práci, někdo jsou nemocní a čekají, a když to naskočí na těch šedesát sedm, tak se rychle všichni taky přihlásí i z té opozice.

Jo.

Mhm.

Takže i takových absurd se tam děje.

To běžný divák neví.

Já jsem na to koukal taky jako nováček, co všechno oni dokážou udělat.

Jo.

A ty projevy, protože tam jsou lidé, kteří mají před nosem přednost a ti zdržují, a třeba než je schválená schůze, tak jednou to trvalo myslím až osm hodin, než jsem vůbec schválila program schůze.

Jo, takže obstruují. A někde jsem viděl i tabulku, že obstruují teď daleko více než to, jak obstruovala tehdejší opozice a dnešní vládní koalice, kterou tak kritizovali za ty obstrukce. A ty obstrukce aspoň ti lidé se během nich něco dozvěděli, kdežto když slyšíte ty projevy teď, tak to je růzá věc. Ale je to demokratická obstrukce, protože oni milují demokracii, kterou vy chcete destruovat.

Já vám dám destruovat demokracii.

(Smích) Já myslím, že ji zdestruovali dosáhne.

Hele, takže my ne.

Určitě, jak vidíte, tak makáme.

(Frknutí) Vypukly diskuse.

Zůstanu teď na půdě poslanecké sněmovny a vlastně v rámci vládní koalice, protože to bychom tady mohli být mnoho hodin, kdybychom se začali bavit o jednotlivých vystoupeních pirátů a koho dalšího, ale jdou vážné věci.

Jedná se teď o rozpočtu na další rok, další roky a léta. Vy jste byli obviněni z několika stran, že vládní koalice chcete úplně rozvolnit rozpočtová pravidla a ty deficity prodloužit do nekonečna, přesto, že část koalice slibovala rozpočtovou odpovědnost. Teď myslím hlavně motoristy, možná i SPD.

Já vás vnímám jako ekonoma. Určitě, určitě. Já vás vnímám jako pravicového ekonoma, téměř proti vám. Prostě ekonom musí být pravicový, že jo.

Tak určitě vás to trápí ten směr, kterým se veřejné finance ubírají. A zda nelze z těch teoretických škol, které jste žil celý život, něco přenést do toho a nutit či přinutit nějak k větší odpovědnosti?

Teď už zůstávám v rámci koalice. Mě je úplně jedno, co říká opozice, která nás tady zadlužila o jednu kommu tři biliony Kč.

Jo, no.

Jedna, dva a nějaké dobré. Já jsem to zaokrouhl.

(Smích) Jasně, jasne.

To je právě ta sranda, jo, že oni teď tady tak vyskakují a zapomněli na to, že za vlády od roku 2015 do roku 2019 byl průměrný deficit roční, jo, šest miliard šest set milionů.

Šest padesát šest, že tam byly dva roky, které byly přebytkové, jeden rok dokonce skoro šedesát dva miliard, pak přišel covid bohužel.

A pak bohužel přišel covid.

A to je teď na covidu, na těch deficitech se podepsala Babišova vláda.

Ale pozor, to mohlo skončit daleko hůř, protože tehdejší opozice chtěla ještě větší sekeru. Jo, daleko víc ještě chtěla.

Tam byly zásadní chyby, že ty lockdowny byly dlouhé, že se podlehlo tomu, co chtěly ty finanční skupiny. Oni chtěli takhle spolu ovládat v podstatě ty státy a zblbli to obyvatelstvo úplně dramaticky.

Dneska se to ukazuje, že to bylo všechno uměle vyvolané a organizované určitými finančními skupinami a hlavně těmi farmaceutickými firmami, kterým to vyhovovalo.

Jo.

Ale abych se k tomu vrátil, jenom potom po skončení covidu věřím, že si uvědomuji, že ten rok třeba ještě dvacet dva, takže mohl být takhle blbě nachystaný, respektive, že se s tím moc dělat nedalo, tak jak se nedalo dělat teď v roce dvacet šest. Jenom potom ty deficity byly pořád dvěstě osmdesát osm a půl miliardy, dvěstě sedmdesát jedna a půl miliardy, a v loňském roce dvěstě přes dvěstě devadesát miliard, skoro přes dvěstě devadesát jednu miliardu.

Jo, takže teď.

A to ještě účetně, že tam jsou ještě nějaké triky a tak dále.

A teď si řekněme, ano. Při nástupu paní ministryně nechala seškrtat některé výdaje v těch jednotlivých kapitolách, jak se to chystalo. A ten deficit není dvacet miliard, je o dvacet miliard pro letošní rok nachystaný vyšší.

Doufám, že to tak dopadne. Zatím to nevypadá nějak dramaticky špatně. Tam deficit teď asi sto sedmdesát, ale dá se očekávat, že jak se budou platit teď daně, doplácet do konce šestého měsíce a tak dále, takže by se to mohlo trošku vylepšit.

Jo, ale problém je v tom, že pokud chcete změnit úplně některé záležitosti, tak k tomu potřebujete změnit legislativu. A ten legislativní proces je právě narušen tou demoliční opozicí, jo, takže pokračuje ta demoliční opozice i v demolici v rámci poslanecké sněmovny.

Takže tam je potřeba mi trpělivost.

(Odkašlání) Já když jsem, já už to říkám od samého začátku, jo. Když vznikly tyto obrovské dluhy, nezapomeňte, drazí diváci, že sto deset miliard, to znamená víc jak třetina toho plánovaného deficitu, to je jenom na úroky, to znamená na obsluhu toho dluhu.

Pozor, když končil Babiš, tak to bylo něco přes čtyřicet miliard, jo.

Takže to je potřeba si uvědomit, že to je ta tragédie, kterou tady způsobila ta předchozí vláda.

No, ale abych se vrátil k těm možnostem dalším.

Jo, samozřejmě úplně nesmysl je třeba vztahovat výdaje na zbrojení ve vztahu k HDP, jo. To se má udělat jinak.

My se máme stát, my se máme bránit, my si máme nachystat obranu, ale nemá to být vztahováno k HDP, aby se utrácelo zbytečně za něco, co dostaneme za deset roků a třeba ani to nebudeme potřebovat, protože ty technologie budou už úplně jiné, jo, aby se platily zálohové faktury.

To je jako kdybyste si objednali pračku nebo televizi, zaplatili to teď a dostanete to v roce dva tisíc třicet pět.

No tak to by vás asi ani děti nepochválily. Řekly by, proč jsi vyhodil ty peníze za to, že něco dostaneš, jestli to dostaneš a jestli to bude technologicky tehdy dobré?

Takže zkusme se takhle nad tím přemýšlet.

A ty peníze se takhle rozdrbaly v té obraně místo aby se použily smysluplně.

Jo, to jsme koupili leopardíky, jednoho za sedmsettmdesát milionů, prosím.

Sedmsettmdesát milionů.

Tak si vezměme, co za co mohlo být pořízeno, aby se to dalo používat hned, aby ti lidé to poznali na tom svém životě hned.

A přitom Leopard, podle vojenských zkušeností v současné době z těch válečných konfliktů, má životnost, když jde do boje, až sedm minut, prosím.

Jo, takže když je v boji přímo, tak zase to je potřeba brát v tomhle.

Vás do Ankárie asi nevezmou na ten samý, že a já bych tam měl sám, já bych si to zaplatil, nemyslíte si.

Eh, kde vidíte vy jako ekonom možnosti, tak samozřejmě ty debaty uvnitř koalice probíhají.

Kde vidíte vy jako ekonom možnosti kromě těchto nesmyslných výdajů na obranu, kterými jsme tlačeni? Ale kde by se dalo...

Pozor, já jsem pro smyslné výdaje na obranu, jo, protivzdušnou obranu. Řekl jsem nesmyslné.

Ano, správně jste to přesně. Jo, ale aby to občané, diváci vaši, taky postřeli.

Já jsem jednoznačně pro zabezpečení vnitřní bezpečnosti. To je to jednoznačně.

Jo, ale nevím, jestli máme zabezpečenou vnitřní bezpečnost. My jsme věděli, když jsme byli malí školáci, že si máme vyzvednout masku, kdyby byl nějaký chemický útok, a věděli jsme, kam máme běžet do krytu.

Jo, to se vědělo.

Aspoň tam u nás v Otrokovicích a na Zlínsku, tam byly kryty postavené, jo, nebo se mělo běžet tamhle někde do lomu a schovat se tam. A no, takže si myslím, že dneska už takhle nebude fungovat, ale přece jenom by měly být ty děcka v tomhle jaksi… Občané dostali od předchozí vlády příručky, jak se chovat v době krize.

No jasně.

Já myslím, že už to většina občanů ani neví, kde to má, že to zapomněla, ale pojďme se podívat.

No jasně. Mandatorní výdaje, které jsou samozřejmě tím základním problém.

Já třeba… jo, základní problém.

Aspoň teď v současné době, třeba v letošním roce, zatím jestli si to dobře pamatuju, tak dokonce důchodový účet je tak pár set milionů v přebytku.

Mhm.

Tam to teď bude pár let jako poměrně být slušné, protože bude odcházet méně lidí do důchodu. Pokud zase někdo by nevymyslel, kdyby jste jako předchozí vládě, že jim řekne, běžte radši do předčasnýho důchodu, a pak samozřejmě to narušilo tu rovnováhu toho důchodového.

Měl jsem takové kamarády, kteří na tom vydělali, ale…

No.

No, ale osobně si myslím, že ty mandatorní výdaje a pseudomandatorní výdaje – to znamená nejenom ty sociální mandatorní výdaje, ale ty výdaje, které jsou spojené s různými platy – tak jsou dány, jsou narýjovány mnohdy i z Evropské unie, protože se musí zaměstnávat různí lidé na kontrolu těch různých projektů a financování.

A já říkám, my jsme tady už opravdu v té skoro v té dirigistické ekonomice, tak jak jsme byli v té centrální administrativní direktivně státně stranicko byrokraticky řízené ekonomice tehdy.

Jo, tak díky těm nesmyslným programům, Green Dealům, díky Fit for 55 jako prováděcímu plánu toho Green Dealu, tak jsme se dostali do té centralistické ekonomiky řízené z Bruselu.

Teď si vemte, máme nařízeno a jsou připraveny prachy na větrníky, ale ty budeme muset spolufinancovat. A ty větrníky v našem prostředí, to je totální nesmysl.

Navíc to naruší životní prostředí pro ty lidi, kteří budou v blízkosti. To jsou studie, které ukazují, že to je i nebezpečné, protože to vytváří nějaké zvuky, které mohou poškozovat dokonce nejenom sluch, ale dokonce můžou působit negativně na mozek, jo.

To jsou věci, které ti těm lidem nedochází, a to jsou desítky miliard, které by se nemusely utrácet, a my bysme je neodváděli do Bruselu. Tam si s nima udělají, co chtějí, a nám řeknou, co musíme udělat – ne?

To je právě ta zhoubnost tady těch přerozdělovacích a dotačních.

My jsme to – můj autor jeden to nazval ty větrníky perpetuum mobile na dotace.

Geniální! Když je máte teda, jinak ničemu.

No. A teď když si vezmete, tak v podstatě tam my jsme schopni. Máme tady pořád ještě hodně uhlí. My bysme byli schopni vyrábět tu elektřinu z toho uhlí, myslím si, až pětkrát, šestkrát levněji, než jsou výkupní ceny stanovené předběžně, nebo možná už teď trvale z těch větrníků.

Takže aby si to ti lidé uvědomili – navíc sem tam nefouká.

Jo, stejně musíme mít zálohu.

Sem tam nesvítí slunko v souvislosti s fotovoltaikou třeba. A víme, co to potom dělá, jaké nepořádky to dělá v sítích, že jo.

No. A vy asi byste se úplně zbláznil, kdybyste měl být někde v exekutivě a mít odpovědnost za provádění. Protože já mám pocit, že ta státní správa, a i v dobré vůli – já to vidím na některých ministrech, kteří přišli do úřadu, a když chtějí něco změnit – tak to asi tak před 20 lety, 30, tak nebylo takovéhle soustředěného odporu.

Jednak teda ta Evropská unie, co nám nařizuje, což jsou vlastně už zákony de facto, tomu se nelze bránit. Jednak média, jednak odbory, lidskoprávní organizace… Okamžitě, když chcete propustit nějakého člověka úplně zbytečného z práce, tak je to plná letna. Je to složitější, mám pocit.

No, tak jistě.

Já jsem se bavil s bývalým panem prezidentem Václavem Klausem, a to, co se jim podařilo za rok připravit legislativu – třeba na přechod k tržní ekonomice, liberalizaci cen, liberalizaci zahraničního obchodu a privatizaci – tak to by teď trvalo takových 20 let, a ještě bysme se museli ptát těch bláznů v Bruselu, jestli to vlastně můžeme udělat. Zaplať pánbů, že to tak nebylo.

Jenom že to, kam my jsme směřovali k té tržní ekonomice, tak já vám řeknu, že v současné době v souvislosti s těmi přerozdělovacími procesy a s tím podílem těch přerozdělovacích procesů, tak jsme někde v druhé polovině, a možná už první polovině 80. let, jo. Protože tehdy neexistovalo soukromé vlastnictví. To je sice pravda, ale mluvím tady o těch přerozdělovacích procesech. To je opravdu nesmysl.

A jak vidíte racionálně, proč bysme měli zavírat úhelné elektrárny, které jsou ocířené, jo? Zatěžují to životní prostředí možná méně, než když postavíte betonové bloky a na to postavíte tyče několik desítek metrů vysoké, a zabíjí to ptáky a dělá to neplechu pro zdraví občanů, a vypadá to ještě hrozně teda.

A víte, co vám na to řeknou ti odkurci? Ono se to přece to uhlí už se nevyplatí těžit, to drahé.

To je tam prostě nesmysl. Zatím u nás je to nesmysl. Zvláště pak, když ty elektrárny, co to vyrábí, tak jsou kousek od těch zdrojů nebo přímo u toho zdroje.

No, tak samozřejmě je to zatížené různými… Já nevím, poplatky, daniny.

To je právě to – zrušit ETS, jo.

My jsme vypracovali na Národohospodářské fakultě projekt na zrušení ETS, nejenom dvojek, ale i jedniček, jo. Protože samozřejmě ta taková věc, že jsou podpláceni Američany ti, co to vymýšlí, a že jsou podpláceni i zeměmi Brixu… Nejsou nějací agenti Číny, Indie a další…

Já mám teorii, že jsou podpláceni Putinem.

No, tomu to taky vyhovuje.

Tomu to taky vyhovuje. To je taky pravda.

Sakra, tak to jsem nedomyslel. To budeme muset… my dva.

Ne, my dva, ale oni.

Jo.

No, já vím, že oni. Já to vím, ale neměli bysme to nahlásit Koudelkovi, aby to prověřil, jestli ten Brusel není…

Já myslím, že se ještě jsme to nevysílali, a on už se on se dívá, už to tady říká.

Nebojte se, to bude…

Tak pozor, pane Koudelka, pozor na ty bruselské úředníky! Ale víte, že to tak může být.

Přece tu místopředsedkyni, která byla z Itálie, tu taky zatkli, myslím, za nějaké úplatky. Předtím to měla peníze… měla nějaký drobný. Předtím tu řekyní taky. Podívejte se na to.

Tak já nevím, jestli je přímo… vysílala Putina, nebo jestli to byl Macron, nebo kdo to byl.

Ale říkala paní europoslankyně Nedudová… Řekla, že musíme ETS přijmout, protože jinak nedostaneme ty peníze z těch sociálních fondů, z těch emisních povolenek a tak dál, a tak dál.

Prosím, měli bysme dělat vždycky úplně opak toho, co říká paní Nedudová, ale úplně opak. Jo, takže to je fatální omyl, to, co tam paní dělá.

A prosím vás, že bychom nedostali peníze, je opravdu na čase, aby ta Evropská unie se vrátila k tomu, co bylo EHS a kde to stálo na volném pohybu zboží, práce, služeb a kapitálu.

Jo, takže je to ještě možné?

Já si myslím, že ne.

No, ta konkurence nás může zničit, a jestli přitvrdí BRICS.

Pozor, BRICS má 3,6 miliardy obyvatelstva, ten takzvaný západ.

Když tam vezmeme Spojené státy, hodíme tam Velkou Británii, země Evropské unie a další evropské země, Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, možná ještě Jižní Koreu, tak to má 1,25 miliardy obyvatel.

Takže si porovnejte ten počet spotřebitelů, porovnejme si i to, jak se vyvíjejí tyto ekonomiky.

Porovnejme si, řekněme si, že Čína v podstatě až do minulé dekády rostla, ty dvě dekády od roku 2000, možná už od roku 95 až do roku 2020, dvojciferným růstem HDP.

Jo, tam já jsem to kdysi počítal, to bylo 9,87 % za těch 25 let.

Ten ekonomický růst se teď trochu zpomalilo a zase nabírá na síle.

Takže toto je vidět, že už nás i technologicky převálcoval Čín.

No, to je vidět na Číně.

No, je vůbec nějaký trh?

Já občas přemýšlím.

Je nějaký trh v České republice nebo v Evropě vůbec, který je ještě nezregulovaný a svobodný?

Tak trochu bych viděl trh piva, ale už taky moc ne.

Jo, trh piva.

A teď přemýšlím.

Možná zahrádkáři, když si mezi sebou vyměňují své produkty, a jinak bohužel ty dotace zasahují do všeho, protože jsou jak v potravinářském průmyslu, tak v zemědělství.

Konečně, vlastně ani to pivo možná, když se vyrábí z chmele, takže to tam bude taky zasaženo.

Takže nás čeká návrat, návrat prvobitně po společnosti, že my už začínáme žít v takovém socialismu, protože tam, prosím, zapamatujte si, kde se netvoří ceny na bázi nabídky a poptávky, tak je to špatně.

Cena je nejdůležitější informací v ekonomice i v ekonomii jako v teoretických přístupech, a ekonomice jako v hospodářské politice.