Praha pod napětím⚡| Byznys snídaně Vysokého napětí a @EnergieodPRE

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Dobrý den.

Vítejte vy v sále, tady v sále ČTK na druhé byznysové snídani Vysokého napětí.

Vítám i diváky na YouTube, protože tento toto setkání přenášíme na internet a jsme rádi.

Ta dnešní snídaně má název Praha pod napětím a ono to má tři rozměry. Jednak jsme podcastem Vysoké napětí, jednak svítíme, topíme, zatím zaťukat. A jednak i ta energetika je prostě pod napětím ve smyslu pod geopolitickým či bezpečnostním tlakem.

To koneckonců vidíme každý týden. Všechno toto dohromady vytváří tu dnešní snídani.

Já na úvod představím hosty, které budou součástí panelové diskuze. Tady nejblíž vedle mě je Jiří Gavor ze společnosti ENA. Vedle něj sedí Zdeněk Miller z ČVUT. Dalším řečníkem bude Jan Chabr, pražský zastupitel, a úplně nejdál ode mě sedí pan Milan Hampl ze společnosti Predistribuce.

Dobry den.

Já vás na úvod trošku roztleskám. Poprosím o jeden velký potlesk pro Predistribuci, hlavního partnera dnešního setkání, bez něhož by to nebylo.

No a já si s dovolením sednu a zahájím tu dnešní setkání takovou krátkou prezentací.

Jak už jsem nastínil, půjde nám o tu bezpečnost a o ten stav, který teďka sledujeme na trzích a pak se postupně dostaneme k tomu, jak se to promítá i třeba do té pražské energetiky.

Tak poprosím o tu první prezentaci a já už ji tam asi mám.

Jo, tak toto sledujeme v podstatě každý den. Ceny zemního plynu na tom klíčovém uzlu TTF v Rotterdamu nám stoupají. Měsíční kontrakt už v podstatě atakuje dneska 80 € za MWh.

Bohužel ale stoupá i ten roční a to už nad hranici téměř 60 € za MWh, což se dřív nebo později samozřejmě projeví i v dlouhodobějších kontraktech pro koncové zákazníky.

Tohle je docela zajímavý přehled variabilních nákladů na výrobu elektřiny ze zemního plynu. Tam je vidět, že na začátku toho grafu jsme se ještě pohybovali pod úrovní 100 € za MWh. Dneska už se dostáváme někam na 180 € za MWh.

A podotýkám prosím, že toto jsou skutečně jenom variabilní náklady. Tam nám chybí marže, tam nám chybí fixní náklady. Takže pak ta závěrná cena pro tu elektřinu, bavíme se už o ceně elektřiny, tak ta už se nám dostává na čísla, která samozřejmě už signalizují tu krizi.

Ještě určitě nejsme v roce 22, ale rozhodně jsme se vydali touto cestou.

Sleduji dlouhodobě evropské trhy a jako lakmusový papírek mi připadá Itálie, kde mají úžasný nástroj. Oni tam mají mnoho obchodních zón, takže je to zdánlivě nepřehledné, ale mají takzvaný PUN, což je průměrná cena, vážený průměr za všechny ty obchodní zóny, takže nám to dává dobrou informaci, jak to vlastně vypadá.

A toto je denní průměr, který vidíme, že od června letošního roku stoupl skoro o 100 € nebo ještě možná o trošku více než 100 € za MWh, což je pro mě jednoznačně důkaz, že ta krize vstupuje do Evropy, protože Itálie je významně závislá na zemním plynu, vyrábí ze zemního plynu nejvíc elektřiny z evropských zemí a ten závěrný zdroj v podobě paroplynových elektráren je tam v podstatě v provozu celý boží den.

Není to, že by ustupoval nějak významně přes ty polední špičky, že by ho vyháněly ty soláry, oni jich tam zase tolik nemají. Jedinou výjimkou jsou víkendy, tak tam to samozřejmě trošku spadne, ale jinak skutečně je to tak, že já si to vykládám, že došly ty levné hedge na zemní plyn a teď už se skutečně nakupuje ten dražší zemní plyn a už se to promítá i do té ceny elektřiny.

Poslední ten údaj toho PUN byl 225 eur za MWh, což už je tedy, a podotýkáme pořád, je to průměrná cena za ten den. To prostě nechcete platit.

To meziroční zdražení na denním trhu je vidět už i na těch průměrech. Když se podíváme na srpen loňského roku, tak skutečně to jsou dvojciferné částky. Teď už se všude skoro dostáváme na tři cifry.

Itálie už i za ten srpen mířila skoro k těm 200. Balkán je vysoko, my jsme na nějakých 130 eurech skoro, takže skutečně je tam vidět ten posun a jediný, kdo zůstává zatím odolný, tak je Skandinávie, kde ještě profitují z toho, že mají levné vodní zdroje.

To všechno a sledujeme samozřejmě taky. Ta dokonalá bouře je nepříjemná v tom, že se tam střetne těch vlivů víc a bude to nejen drahý zemní plyn kvůli uzavřenému Hormoskému průlivu, ale zároveň i nepříznivé klimatické podmínky, ve smyslu, že je ve Skandinávii největší sucho za posledních 20, 25 let.

Ale zatím jim to drží, zatím jim to nějak funguje.

No a koneckonců poslední slajd, který se týká České republiky. Tady vidíme, že nám stoupá i ten roční kontrakt na rok 2027. Dostáváme se nad úroveň 130 €.

A tady vidíte v tom vývoji, že v podstatě se to dá interpretovat jako, že jsme se dostali z jedné krize a zase míříme do druhé.

Já opět zdůrazňuji, nemyslím si, že to bude tak strašné jako v tom roce 22. A to z toho prostého důvodu, že francouzské jaderky jedou jako vzteklé, jsou v dobré kondici. Takže ten jev se nám tady neprojevuje.

Na druhou stranu všechny ty ostatní, to znamená sucho, drahý zemní plyn, a další aspekty, jsou tam nějaké i odstávky jaderných elektráren a podobně, které se nečekaly. Teď vyšla zpráva ze Švédska, že tam zůstane jeden blok delší dobu odstaven.

Tak to se samozřejmě projevit všechno může a myslím si, že se budeme v Evropě modlit za to, aby ty teploty nebyly příliš nízké a zároveň, aby ještě foukal vítr.

Takže jsme zase poměrně dost se dostali do závislosti na počasí.

Myslím si, že toto už je poslední slajd mé prezentace. Jenom mi to asi nejde tak překliknout, ale máme za sebou stručný úvod.

Pánové, teď se obracím na vás a když je řeč o cenách, tak staré energetické pravidlo říká: "Obrať se na Jiřího Gavora". Takže poprosím, pane Gavore, co tomu říkáte? Máme se bát toho, že se skutečně dostaneme do toho roku 22 znovu nebo to tak hrozné nebude?

Haló, haló.

Myslím, že vám to mluví. Můžete.

Takže milí přítomní, a zdravím samozřejmě diváky na YouTube.

Já si myslím, že to nebude tak strašný jako rok 22.

Všechno, ta koneckonců ty cenové úrovně, o které se tak pěkně shrnul v úvodu, to dosvědčují. Ta cenová úroveň je dvojnásobná nebo už teď více než dvojnásobná proti počátku tohoto roku, ale násobně nižší než to, co jsme vlastně zažili a co jsme přečkali.

A takže máme k tomu hodně daleko a já tedy docela často odpovídám na ty dotazy, zda se blíží podobná krize, a to s čistým svědomím uklidňuji, že nikoliv.

Myslím si, že tady prožíváme spíš takový ten šok, takovou deziluzi z toho, že když začala vlastně válka s Íránem, nebo tedy konflikt s Íránem, že jsme to považovali, a tak aspoň trochu to ještě považujeme za něco diametrálně rozdílného než Ukrajina. Něco, co by mělo trvat v rámci roku 26.

To znamená, přežene se kolem nás a koneckonců na rok 27 to bude mít trošku vlivu, na rok 28 žádný, 29 žádný.

A podle toho vypadaly i ceny a podle toho i jednali obchodníci, vlastně retailoví dodavatelé pro konečné zákazníky.

Teď ta iluze vlastně spadla.

Dávám pocit, že to do podzimních doplňovacích voleb zkrátka Trump nestihne.

A k tomuhle dojmu dospělo zřejmě hodně obchodníků naráz a začaly ceny prudce růst a koneckonců odpovídá o tom i ta situace, jak se to tam vyvíjí na bojišti.

Ale že by to byl konflikt podobný jako na Ukrajině, dlouhodobý vlastně jako výpadek dodávek, jak LNG, tedy ropy ropných produktů z té oblasti, to zatím ještě většina byznysmen v oblasti energetiky jako nečeká.

No, koneckonců jste to řekli pěkně – ten rok 28, 29 je jako vždycky, trošku je to ovlivněno, zvýšeno, ale ne tak dramaticky.

A to je taky i důvodem toho, proč dochází k zajímavému jevu.

Já vlastně vždycky tak vysvětluju: ano, burzovní ceny tak vystřelily na dvojnásoby, ale přátelé, když se podíváte na nabídky pro konečné zákazníky – mluvím o retailu – tak tam dochází k zázračnému jevu, že prakticky se zvýšilo. Ano, už se to přestalo klesat a už tam vlastně všichni velcí dodavatelé, včetně vlastně našeho hostitele, prů trošinku zvedli, ale vlastně kosmeticky – nějaké 10, 15 %.

To je vlastně nic ve srovnění s tím, co se děje na burze.

>> Tak neberte to, pane Hample, ale jako impuls ke zdražování, jo.

>> Ne, neraďte, pane Gavore. >> Ne?

Tak já ještě pochválím – prečo si dovolím – a ne kvůli tomu, že jsme teďka na jeho půdě, ale je to náš hostitel tohoto zajímavého setkání. Byl to jeden z posledních, které odolávalo zvýšení, jo, společně s Čezem. Opravdu přistoupil k tomu jako jeden z posledních.

Takže tam se projevuje pořád taková určitá obrovská setrvačnost a také obrovská konkurence na том retailovém trhu.

Měl jsem včera setkání obchodníků těch malých sdružených v Apce. Jako mnozí z nich už jsou zoufalí, protože si říkají: „Ježišmarjá, kdy už ti velcí hráči začnou konečně zvyšovat?"

Protože úroveň cen pro konečné zákazníky v mnoha případech je vlastně pod současnou burzovní cenou.

Takže to je něco, co se diametrálně liší od té krize, kterou jste začal tou otázkou – kterou jsme prožili rok 21. To začalo, to ještě bylo před válkou, ale byla tam krize, pád Bohemia Energy a poruchy v plnění zásob.

Ale to, co jsme zažili 22, 23 – cenový strop v plynu 2500, bez DPH – k tomu se zdaleka neblížíme a já myslím, že se k tomu nedostaneme.

Takže to je můj takový optimistický závěr. Myslím si, že ano, teďka přijdou horší časy a mě to mrzí dvojnásobek, protože jsem se osobně hrozně těšil na roky 26, 27. Rok 26, 27, když si odmyslíme Írán, jsou to roky, kdy jsou uváděny obrovské kapacity exportní na LNG.

Kdyby nedošlo k téhle nešťastné válce, tak cena plynu sletí hluboko pod 30 EUR na megawathodinu.

Bohužel o tuhletou příležitost jsme se připravili.

>> To je docela zásadní informace. Děkuji za ní, pane Gavore.

A nyní už bych předal slovo panu Milanu Hamplovi, tedy našemu hostiteli, a možná bych ho poprosil o tu prezentaci. Nevím, jestli chcete prezentér, pane Hample, nebo jestli vám to mám posunovat. Každopádně toto byl úvod, který zcela přirozeně vychází z toho, co se děje v Hormuském průlivu, jak vypadá situace.

Teď bychom se věnovali Praze a dopadům na pražskou distribuci. Pan Hampl má přednášku o spolehlivosti a bezpečnosti distribuční sítě v Praze a investicích do sítí.

Takže, pane Hample, máte slovo.

>> Tak ještě jednou dobrý den. Já bych pana moderátora vážaného trochu poopravil. My jsme regulovaná distribuční společnost pro distribuci a ceny za distribuci určuje energetický regulační úřad. S kterým jsou vztahy takové, že na toto regulační období, které je proinvestiční, transparentně jsme projednávali naše vstupy a musím říci, že máme teď období pětiletky do roku 29, kdy můžeme investovat tak, abychom dodrželi cenu za distribuci, která je zhruba u koncových uživatelů polovina z té ceny, kterou jste zmiňoval.

Takže tu druhou půlku, která se určuje na trhu a říká se jí silová, tu nejsme schopní jako distribuční subjekt jakkoliv ovlivňovat.

>> My jsme vás brali jako dohromady s obchodníkem, tak za to se omlouváme samozřejmě.

>> Tak jdeme na to.

>> Jenom krátké srovnění. Pré distribuce vznikla v rámci unbundlingu v roce 2006. Nyní pracuje 21. rok na 55 km čtvereční Prahy a města Roztoky, které historicky vždy k Praze bylo elektricky připojené. Jenom z toho je zřejmé, že sítě v Praze za těch 21 let mohutní.

Sítě VVN šly z 200 km na 371 km, což hodně souvisí s bezpečností a s dodržením kritéria N-1.

Počet trafostanic – těch velkých, těch srdíček, jak říkám – stoupil na počet 27. Takže tam je nárůst čtyř trafostanic, které byly vybudovaný za 21 let.

Zvyšovala se nám transformace VVN na VN, což je dobrá záležitost, protože máme 3000 MW v transformačním výkonu nyní. Dneska bylo necelých 900 MW. V létě se pohybujeme kolem až do 1000 MW, v zimě 1200 MW.

Délka vedení roste, VN také roste. Je zajímavé, že nám tolik nepřibývá distribučních trafostanic. To je z toho důvodu, že každá trafostanice je docela velký boj – získat v Praze umístění, ať volně stojící či vystavěná trafostanice.

Takže se snažíme spíš optimalizovat výkon v těch stávajících trafostanicích.

Délka sítě samozřejmě roste víc, protože tam se Praha rozšiřuje, zahušťuje a ty sítě NN prostě pokládáme, protože těch odběratelů v Praze přibývá.

Teďka máme asi 860 000 koncových zákazníků distribuce. Pražská energetika jako náš hlavní dodavatel elektřiny na našem území má asi 90 % z tohoto množství.

Co je dobrý faktor – dřív jsme distribuovali asi 5700 GWh, v roce 25 jsme měli 6070 a myslím si, že Praha letos dosáhne 6300 a blížíme se k rekordu 6410, který byl v roce 2009.

Když prosím – tady je takový graf, na který jsem trošku hrdý – říkám si: panenko Marie, aby vydržel.

Ta křivka dole – to je křivka pré. Jsme pod úrovní dodávky a stability dodávky v České republice. Je to hlavně dáno tím, že tu síť máme trošku jinou, kabelizovanou. Průměrně Pražan je zhruba půl hodiny ročně bez proudu – když se to týče těch poruch, které opravdu byly vyvolané náhodně a jednou za čtyři roky vypadne. To je prostě kritérium, které je převzaté z energetického regulačního úřadu.

Kolegové na sítích distribuce a EGD to mají trošku složitější, protože mají víc venkovního vedení a víc jsou pod náporem různých vichříc a jiných katastrof. Takže tam je to prostě řád jinde. Ale přesto si myslím, že se maximálně snaží udržet tu úroveň, kterou tam vidíte, a taky jim to klesá.

Zvyšování kapacity sítě. Jsem rád, že tady je náš zástupce za město pan Ch. Kdysi jsme za jeho přítomnosti s panem primátorem podepsali takzvaný memorandum, ve kterém je vidět ty hlavní investice, které Praha potřebuje, aby zůstala nadále spolehlivá a bezpečná.

Je to vybudování čtvrtého uzlového bodu pro Prahu na rozvodně sever, to je katastrální území Ládví.

Dále přeizolace. Připravujeme se na přeizolaci třetí největší rozvodny, která je v Mališicích a kterou vlastní ČEPS.

My tam máme 110 kV rozvodnu a měla by jí být zvýšena z 220 kV na 400 kV.

To ČEPS plánuje někdy do roku 2035, ale už teď tam začaly přípravné práce, což se týká pozemku, přípravy toho území a tak dále.

Dále potřebujeme dokončit a obnovit čtyřnásobné vedení mezi tou novou rozvodnou sever, která bude na konci příštího roku v provozu, a konečně budeme mít čtyři nohy, čtyři napájení z ČEPS. Ale potřebujeme dokončit vedení až do Mališic, protože se budou dělat Mališice, tak zase Mališice budou vyňaty z provozu. Bude tam přepojování, my to prostě budeme potřebovat přepojit z rozvody sever.

Dále posilujeme kabelové propojení kabelem mezi severem a Holešovicemi, protože tam jsou kabely, které se dělaly už nějaké metrů a už potřebují vyměnit 110 kV kabely. Posilujeme hlavně transformaci na vybraných rozvodnách, kde místo 40 MV traf dáváme 63 MV trafa.

Pak jsem tam si připravil dvě otázky, které teď se tak nějak začínají pro Prahu čím dál tím více řešit.

Jestli není doba na řešení ostrovních provozů, protože po loňském velkém výpadku se začalo vznášet a zvažovat, jestli by nějaká výrobna neměla být i v Praze. Praha nemá žádnou výrobnu, máme jenom 20 MW výrobnu v ZEVO Mališicích a historicky nějaké pár MW na Štvanici. Praha je zcela závislá na české přenosové soustavě, na tom, co nám dodají kolegové z přenosové soustavy do těch tří stávajících rozvoden: Řeporie, Chodov a Mališice.

>> Tady, pardon, považuju za vhodné vám do toho vstoupit a možná dát slovo panu Chabrovi, protože to, zda se postaví či nepostaví, nebo měl by se postavit či nepostavit nový zdroj, je do značné míry politická otázka.

Tak co vy na to?

>> Eh, my jsme se spolu o tom již historicky bavili.

Ta otázka je hlavně o tom, jestli ten zdroj bude opravdu fungovat jenom jako zdroj pro startovací režim, nebo bude plnit další funkci, která mu dá nějakou ekonomickou realitu.

To znamená, bude to například kombinovaný zdroj pro výrobu elektřiny a tepla, nebo to bude zdroj, který bude muset mít nějakou velkou dotační podporu, nějaký kapacitní mechanismus. Bez něj v té realitě toho, jakým způsobem je nepředvídatelný trh, se to úplně jednoduše stavět nedá.

Pouze za předpokladu, že si to město stanoví jako svoji bezpečnostní prioritu a nějakým investorem nebo spoluinvestorem toho zdroje by bylo samotné město.

>> Tak poprosím, můžete pokračovat, pane Hample.

>> Tady mám jeden obrázek, kterej mě těší a co mě netěší, je to, že se stále rozrůstá počet jeřábů od Lihovaru až po Smíchov.

Nyní jich je tam 23, což symbolizuje, že tady u Vltavy vyrůstá nové velké město, které bude mít příkon asi 50 MW.

My samozřejmě děláme opatření z rozvodny Smíchov, něco i z rozvody Potka a plánujeme posílit Smíchov, abychom tam měli třetí sekci. Abychom tady toto město, kde bude česká spořitelna, kolegové z Čech a mraky bytových jednotek, abychom do roku 2029 posílili a abychom tam měli stabilitu sítě.

Praha rovněž má požadavky na datacentra.

Některá už jsou vyprojektovaná.

Ve Zbraslavi se dělá velké datacentrum, které by mělo mít až 70 MW.

Máme rovněž podporujeme elektromobilitu.

V Praze v tuto chvíli je řádově více jak 500 dobíjecích míst pro veřejnost.

Část z nich je na lampách, kde jsme kdysi v roce 2019 za podpory města udělali takovou synergickou jednotku z technologií hlavního města Prahy. Na vhodné lampy, zhruba jednu lampu na jeden blok při rekonstrukci sítě, instalujeme dobíjecí stanice. Spolu s tím nebo pomáháme tu lampu připojit silnějším kabelem, aby ta dobíjecí stanice 2x2 kW fungovala a nevypadávala.

A rovněž developerská výstavba.

To je opravdu v Praze úžasný element.

A já jsem se zjišťoval, jaký jsou fakta a říkám to na, když navštěvuju své lidi, jak jim říká: Víte, kolik dodáváme denně lidem do Prahy, kteří v Praze žijí a pracují, elektřinu? A většinou říkají milion 350, což je přes umělou inteligenci počet Pražanů.

Je to trochu jinak.

Do Prahy denně dojíždí 250 tisíc lidí za prací nebo vozí děti do škol a je tady více jak 100 tisíc sídel a je tady téměř 100 tisíc turistů.

Prostě ta Praha silně už atakuje 2 miliony denně a je to prostě na ní vidět na tom zatížení.

Tady je takové schématko, které ukazuje ty tři nohy: Řeporie a Chodov, které jsou plnohodnotné 400 kV, a Mališice, která je napojeny Čechy střed pouze po vedení 220 kV. To chce ČEPS rekonstruovat. Je tam modře nahoře vyznačena ta Praha-Sever, na kterou netrpělivě čekáme a měla by tedy příští rok být v provozu. Plnohodnotně bychom tam měli mít výkon ze dvou transformátorů pro Prahu.

Jenom aprop: tato rozvodna už se projektuje skoro 20 let na ČEPS.

První úvahy, že půjde do provozu 2016, postupně byly prodlužovány, ale teď už nic nebrání tomu, aby příští rok byla v provozu.

>> Já možná ještě vám do toho vstoupím a využiju, že mluvíte o síťové infrastruktuře.

My tady máme jednoho z největších expertů u nás na síť, pana Zdeňka Millera.

Tak možná poprosím o jeho názor.

Jak moc důležitá bude Praha-Sever z hlediska topologie té soustavy?

>> Tak děkuju.

Panu řediteli děkuju za ten obrázek.

Já se přiznám, že kdybych vám dneska chtěl nějaký obrázek ukazovat, tak je to tenhle.

Nedávno jsem dělal přednášku o napájení městských aglomerací.

New York, Sydney, samozřejmě i Praha.

Na rozdíl od těchto měst Praha nemá moře, ale Praha zároveň nemá ani nějaký velký městský okruh.

Když se podíváte tady na tu mapu ČEPS, tak je taková nedokončená. Opravdu to připomíná i ten silniční okruh. A vlastně všechna ta velká města mají dva okruhy.

Mají ten vnitřní, který vlastně distribuce provozuje kabelově, a potom mají ten vnější, který obvykle provozuje právě ta přenosovka.

A když se podíváte, tak vlastně ta severní část je taková, řekněme, nedokončená.

Těch rozvoden by mělo být pět.

A myslím to naprosto vážně, protože když se podíváte a zažili jsme něco loni, že jo, nějakou poruchu, tak když by docházelo k nějakým třeba poruchám, tak určitě těch nohou by mělo být víc a měl by se tím pádem využít i jako nějaký okruh.

Myslím si, že kdybychom loni měli ten okruh, tak ta Praha na tom byla mnohem líp, protože paradoxně ta řeporijská oblast v chodu zůstala a vlastně zhasnul celej ten pravý břeh.

Takže tolik za mě k té infrastruktuře.

Myslím si, že by to chtělo dokončit.

>> Tak jste to slyšel, pane Hample.

Ještě jednu rozvodnu to bude chtít, ale ono to není na vás, on to staví ČEPS, jestli se nemýlím.

Tak poprosím pana Chabra ještě.

Já teď nechci z někoho absolutní pragocentrik, ale v tomhle ten loňský výpadek si myslím ukázal, že ta Praha, když zasne, tak je to mnohem větší problém, než když zasnou nějaké periferní oblasti České republiky, protože tady sídlí nemocnice, tady sídlí centrální správní úřady, tady sídlí krizové štáby.

Všichni si jistě řeknete, no vždyť je to vlastně jedno, vždyť tady existují nějaké záložní zdroje, tak oni najedou a budou fungovat v nějakém svém vlastním ostrovním režimu.

Ten loňský výpadek dost zřetelně ukázal, že v tom ostrovním režimu spousta z nich funguje pouze na papíře a některé z nich nefungují ani na papíře.

A potom pro řízení toho státu v době nějaké krize z toho může být neuvěřitelný problém.

Takže já doufám, že to nebude znít pouze pragocentristicky, ale on nebude mít kdo řídit tu republiku a ten stát.

Takže se všichni chytnou za nos, že ta Praha opravdu potřebuje nějaké robustnější řešení.

A teď jsme se bavili pouze o běžném výpadku.

Nebavili jsme se o nějaké cílené útoku, který by chtěl tu Prahu vyřadit ze hry.

>> Jestli můžu ještě k tomu říct takovou navazující drobnost. Ono je opravdu důležité udržet tu infrastrukturu v chodu co nejvíce celistvou, protože samozřejmě pokud tam zůstanou nějaké ostrůvky, které spolu třeba nebudou schopny po nějaké době komunikovat, tak přesně se začne dít to, co tady říká pan Chbr.

>> Pane Hample, můžete pokračovat?

>> Tady jsem si jenom připravil, jak je stávající rozvod v Praze, ale to není důležité.

Máme to plně moci a máme ten vnitřní okruh, kde dispečeři můžou diagonálně mezi těma klíčovými rozvodnami Střed, Smíchov, Holešovice a Pražačka přepojovat.

Schází nám tam jenom propojení rozvodny Holešovice s rozvodnou Pražačka.

A na tom se pracuje, aby to do roku 2030 bylo, abysme kompletně ten trojúhelník měli propojen.

Jo, tady jsem si dovolil v barvách Sparty, byť moje sparťanské srdíčko pláče poslední dobou, dovolit, jak ta Praha je denně v normálu zásobovaná.

Převažuje modrá řeporie, kde jsme, která je řekl bych součástí i rozvodu pro střední Čechy, protože Čezka má svoje transformátory taky, ale připravuje se dohoda, že tato rozvodna se podělí, že dvě přípnice budou naše, dvě přípojnice ČZU, takže i v řeporiích připravujeme určité posílení o transformaci.

A rozvodna Chodov, která je druhá stěžejní, tak zásobuje tu nejvíc lidnatnou část Praha 4, Praha 10, Praha 2.

Bohužel tam posledních deset let bylo nejvíc náhodných výpadků.

Rozvodna Mališice je ta červená a bude hodně nahrazovaná střediskem, který opravdu bude pro nás strašně důležitý.

Dál. Tady jsem si dovolil takovou krátkou úvahu, co nás čeká do roku 2030, protože samozřejmě víme, co chceme do roku 2035, ale ten 30 je zcela reálný.

Budeme nadále se skvěle starat o zařízení s mými pěti sty lidmi, který mají vysoký know-how a nedám na ně dopustit a snažíme se, abysme doplňovali stavy, i když elektrikáři poslední dobou nejsou.

Reagujeme pružně na připojení.

Tam prostě máme nějakou legislativu, abysme do měsíce se vyjádřili a maximálně připojovali jak decentrální výrobu, tepelná čerpadla, elektromobilitu. Vycházíme z tří požadavků, v podstatě dohušťujeme síť.

Dále bych se zmínil o tom, že dalším fenoménem, který teďka je, je fyzická kybernetická bezpečnost.

Takže se snažíme upgradovat náš řídící systém, abysme do toho dali co nejvíc informací a dokázali tu Prahu ovládat.

Připravujeme se i na nouzové napájení hlavního města ve spolupráci s ČEPS, ČEZem, distribucí a krizovým štábem hlavního města Prahy.

Tam ty různé cvičení probíhala a neustále jsme v kontaktu a zdokonaluje se způsob komunikace.

Jako regulovaný subjekt hodně jednáme i s kolegy v ČSRS časem distribuce, s kterým máme opravdu vynikající vztahy.

EGD je od nás už trošku vzdálený.

Jsou německý, takže trošku do toho přivádějí know-how z Německa, ale pro nás je hlavně důležitá spolupráce s časem distribuce, protože se s nima stýkáme na jiných společných bodech a tam je spolupráce vynikající a snažíme se pomáhat hlavnímu městu k přechodu na elektromobilitu. I když poslední dobou se čím dál tím víc dělají rychlodobíječky až třeba 300 kW a přece jenom když máme transformátory 630 kVA, tak 300 kW požadavek na dobíječku někdy musíme doplňovat další trafo.

Musíme dělat úpravy v sítě, ale zatím stíháme.

Tady jsem si dovolil jenom pár obrázků.

Už od roku 2016 veškerý kabely, který jsou pokládaný v Praze, tak mají optickou trubičku pro 144 vláken.

Uprostřed je kabel 1 kV, tři fáze, jedna pracovní nula.

Uvnitř trubička, je to zlepšovák, který teda máme a různé fabriky už to vyrábějí a dodávají.

Já si myslím, že i kolegové z času distribuce k tomu co nejdřív přistoupí taky.

Nahoře to červený, to je jedna fáze 22, kde je kompletně současná i ta optika.

My jsme nic jiného neděláme, protože když už jednou tu Prahu kopáme a děláme obnovu po 30 letech, tak všude pokládáme tyto kabely, protože ta optika prostě musí být součástí distribučních kabelů kvůli dálkovému monitorování trafostanic, přepínání na dálku.

Doprava tady bylo zmíněné, je velký problém a prostě když budeme v trafostaniciích mít optiku, dispečeři budou ty první práce schopný udělat z dálky a než tam přijede poruchovka to vymezit, tak jsme schopni i tu síť přepnout.

NN se ta optika dělá hlavně proto, abysme dokázali stahovat data z elektroměrů, z chytrých elektroměrů, kde je povinnost, abysme do konce letošního roku měli 100 000 elektroměrů, který dálkově budou odečítaný a ukládaný jejich data na EDC a na koo operátorovi trhu, takže tam ta trubička bude hodně využívaná a současně bude ta trubička využívaná i případně pro rezervní potřeby těch bytových domů.

Takže jdeme tímhletím.

Pak se to vidí dole v přípojkové skříni, jak každá přípojková skříň má tam připravenou už tu optiku.

Tady je vidět rozvaděč.

Máme v Praze asi tisíce těch malých popelnic, jak tomu říkám, kde který jsou blokový.

Doplňujeme doprostřed chytrý rozvaděč skříň SG5, která vlastně tu chytrost dělá, aby ten dispečer z dálky mohl přečíst, jaká trafostanice má v tu chvíli zatížení, jakou velikost toho zatížení, kudy prošel zkratový proud a dokázal dálkově manipulovat.

Ročně uděláme těch chytrých stanic 100.

Teďka už jsme na tisícovce a do konce roku 2027 bude každá druhá trafostanice v Praze chytrá, takže bychom měli významně udržet tu spolehlivost a nebudeme tak závislí na tý, než tam dojde poruchovka.

Dřív poruchovka dojela na kraj města za 20 minut.

Teďka jim to někdy trvá i hodinu.

Tady je trafostanice nyní číslo 100.

To byla ten první rok, jak vypadala dřív.

Vlevo je vidět skříňové provedení těch trafostanic, vpravo malý chytrý rozvaděč, který využíváme, takže trafostanice se zvenku nezmenší, protože ta investice byla příliš drahá, kdyby jsme ji zmenšovali, ale vevnitř je luxusní prostředí, malý hermetizovaný rozvaděč.

Tu chytrost tam dodává ta skříň napravo.

To je zase ta SG5, kterou máme v těch trafostaniciích.

Tady je napájení Prahy z přenosové soustavy.

Je vidět, že reportéry dělají zhruba 40 % napájení Chodova, 25 až 30 % Malešice, nejméně. Malé příspěvky dostáváme od času z elektrárny Mělník. Něco dostáváme přes Bílchovice od Čechu Čechy střed a asi 5 % dostáváme z Kladna. Taková je situace v normálním provozu.

Já jsem se zmiňoval o tom Chodovu za posledních 10 let. Tam od požáru, který byl v roce, tak to je 13 let. Požár, který byl na rozvodně Chodov, tak ten Chodov nás trápí nejvíc. Teďka tedy kolegové už tam naštěstí v roce 2017 udělali nový čtyřovkový hermetizovaný rozvaděč, ale přesto tam se projeví nějaká závada.

Naposledy byla závada, která zasáhla Chodov v roce 22, kdy nám vypadlo 2000 trafostanic. Díky tomu byla to nějaká ochrana tlaku plynu. Bohužel i v moderním rozvoděči se něco odehrálo a vyplo nám to přesně téměř 40 % Prahy, protože tehdy byl nějakej problém na Malešicích, takže ten Chodov zásoboval víc.

Já jsem si říkal, že už nic většího nebude. Bohužel loni v létě bylo dokonce 3 000 trafostanic, ale to bylo způsobeno náhodným jevem v síti ČEPS na severu Čech, což potom bylo vysvětleno a byly přijaty různé opatření.