Popravy v Kounicových kolejích | Alena Hejlová (1 část) 🇨🇿 Památníky Kounicovy koleje

Srdeče vás zdravíme ve vysílání Inovace republiky z velmi důležitého místa související s československým odbojem, s moravským odbojem a místo pěty, místo zamyšlení, místo těch novodobých dějin a taky místo spojené s bojem za svobodu a nezávislost našeho národa. A já jsem moc rád, že se můžu setkat s paní doktorkou Alenou Hejlovou. Dobrý den. Děkuji. >> My sedíme v Kounicových kolejích a tady už najdete několik videí, které se týkají této historie, ale já se chci zeptat ze začátku na váš příběh, na vaši rodinu, protože váš život je doslova vlastně spojen s odbojem za s legiemi. Jak jak jste získala vztah k tomu, že jste tady průvodkyni na kounicových kolí, že vy sice říkáte, že nejste historička, ale když vás poslouchám knihy souvislosti, spojitosti, to bych vás tak nazval minimálně badatelkou. Jak jste se ale co vás přivedlo k tomu tématu československého odboje? >> No tak já pocházím z rodiny československého regionař na Rusi. To byl můj dědeček. V rodině byli další ještě dva legionáři z první světové války a ještě další poslední čtvrtý, ten byl ze strany mého otce a ten padl u sborova. Takže my máme v rodině čtyři legionáře. No a otec za první světové války byl zapojený v odboji a bojoval se zbraní v ruce po celé slovenské národní povstání. >> Hm. Otec říkáte. Ty jo, tak to teda opravdu je odboj vaše identita rodina nebo jak to nazvat, co byste vypíchla vlastně, protože to bych s váma musel udělat úplně samostatný povídání a a moc rád, jo. Eh, protože tady kolikrát vlastně i spontánně vznikají, mám pocit, e, víc než rozhovory, že, že to je dokumentace e těch rodinných příběhů nebo dané dané osobnosti, ale co byste vypíchla, eh, že vlastně bylo jejich jako odhodlání se angažovat vlastně veřejném prostoru a případně pak třeba i vojensky? No tak ze strany prostě těch legionářů to bylo celkem obecné. prostě ti lidé prostě jako eh vlastně aktiv, že padli do zajetí, ale aktivně přecházeli mnohy na druhou stranu prostě eh protože oni nechtěli bojovat za Rakousko Uherska a záleželo jim na tom, aby mohl se obnovit samostatnost prostě teda jako českého státu potom v podobě samozřejmě toho Československa. třeba můj dědeček, ten vlastně už v srpnu 1914 prostě u Zamoště přechází prostě teda na opačnou stranu, tam přechází ten den větší počet Čechů a jsou přesvědčeni, že okamžitě budou zapojeni do boje a okamžitě budou bojovat prostě proti Rakousku Uhersku, jakože se octnou eh v zajetí, že se octnou až na Sibě a že vlastně až po mnohem později v roce po roce 17 se můžou zapojit do československých legií. To je druhá věc. Ale ti lidi přecházejí okamžitě na začátku války prostě teda do a ve své představě do aktivního boje. Eh, když jste zmínila tatínka, eh, měla jste možnost, já se ptám, těžko se mi teď ptá, protože vůbec neznám ten rodinnej přívěh. My jsme se bavili o úplně nebo věci, který s tím souvisej. Kounicovy kolej a tak dále, ale eh měli jste možnost se bavit o nezávislosti a o tom boji za svobodu? >> No tak >> ano. Eh v podstatě děcka tady tyhlety věci znaly prostě od dětství. Dětem se nevykládaly hrůzy, upozorňuju. Ale třeba mezi ocelovými spolubojovníky v tom slovenském povstání, tak vlastně on byl teda Čech. Eh, to byla totální nasazení napřed teda v Rakousku e od roku '3. Potom prostě, když už se e postoupí fronta do půlky Itálie plus zlepšené bombardéry, tak najednou jsou i tyhlety chráněné závody prostě kolem Vídně. Eh, v Ostravě, dokonce i v Katovicích jsou v Doletu prostě bombardérů. Čili Němci potom mají tendenci některé tady tyhlety fabriky rozptilovat, takže ta skupina Čechů, ale společně s nimi ta ti Francouzi, protože tam, kde je otec nasazenj u Vídně, tak tam pracují jako dělníci Češi a Francouzi společně, tak prostě často téhleté skupiny se ocne v Dubnici nad Váhou. V Dubnici nad Váhou e je postavená špičková zbrojovka Československem ve 30. letech. E to jenom mimochodem každý rok od roku 30 je na Slovensku otevřen veliký závod průmyslový prostě teda jako buďto soukromí a nebo teda jako svit teda prostě jako baťuv a nebo teda státní jako ta zbrojovka v Lubnici nad Váhou. To je z velké části podzemní závod. Takže když tam potom jsou teda totálně nasazení a dostane to teda nálet, tak ta snad metr silná betonová deska se jenom zachvěje. Na 10 vteřin zhasne světlo a všechno jede průmyslově dál. Když to některé baráky, které jsou na povrchu v té Dubnici, kde teda jsou ubytováni ti dělníci, tak prostě ty dostanou zásah. Čili oni tam je ilegální organizace a oni okamžitě na začátku povstání odcházejí prostě teda do Strážovských vrchů a jsou potom části eh československé brigády Jána Žisku Strocnova, která je teda e kde jsou teda Češi, Slováci a nějací Rusové nebo Ukrajinci, jo, prostě, ale drtivá př většina jsou Slováci prostě teda. Tam jsou ilegální organizace nachystan k boji už před tím 29. srpnem a jsou to lidé z těch vesnic, jo, prostě teda ti místní. Hm. >> Jo, [odkašlání] asi takhle. To je třeba říct, protože byly někdy tendence stavět ten problém po 90. v roce jakoby ti partyzáni byli cizorodá složka v něčem a že ten boj potom vedl k tomu, že byly ty vesnice některé tedy krutě vypáleny, poškozeny a tak dál, ale mluvíme tř >> ten odboj šel z těch >> tam byl třeba ten Prlov, že jo, jako tom o tom se bavíme třeba na Mevě. >> Ano, ano. Ale mezi těmi partyzány je Jo, my jsme mluvili o slovenském. Ano, ano, pardon. Ano, ano. A váš otec byl mezi těmidle partizány? Úžasný. Já se přiznám, že jste to zmiňoval, když jsme se viděli na jaře poprvé, ale teďka spolu točíme první jako v poklidu rozhovor. No, je mi velkou ctí, že si můžem povídat. No >> a ale zeptám se vlastně jako to je v podstatě osud se narodit do takovýhle rodiny a vy jako asi mladá dívka jste k tomu taky získávala vztah. Eh, poznávat to. Tole slyším v rodině. Tole slyším eh to vidím v naší rodinné tradici, slyším toho tatínka. Ale kde kde pro vás bylo bylo to jako samozřejmost a nebo přišla nějaká situace, kdy jste si uvědomila všechny ty souvislosti a začla jste si to studovat? >> To bylo, to bylo samozřejmost tady toto, protože prostě eh třeba k tradici Jana Husa mě přivedl můj dědeček, legionář, tehdy už slepý. Jo, protože prostě ve škole se o legiích neučilo, ale doma se o tom mluvilo, byly fotografie prostě a podobně. Takže to pro vás je potom samozřejmě, stejně tak jako bylo samozřejmé, když někdo dojel z otcových spolubojovníků, z těch co se udržovaly kontakty potom dál do Brna, takže přespal nás prostě a tak podobně, že jsem od malička slyšela slovenštinu a taky velmi mnoho mezi nimi bylo Židů, upozorňuju prostě, protože to je známo i ve svobodově armádě, že tam byl vyšší procento židovských bojovníků, než by odpovídala procentnímu složení obyvatel Československa, protože ti byli maximálně ohroženi a ti prostě směřovali potom do situací, kdy vlastně teda potom se ocitali tady třeba v té svobodové armádě a podobně a tak dál. Ten základ se vlastně kladl kladl teda už vlastně na jaře 39 v Polsku, že asi takhle. No, čili eh prostě mezi váma byli lidi, kteří třeba taky měli za sebou jako manželky toho spolubojovníka. Paní Helena stále jako 16 letetá před Mengelem například. Jo a podobně. To jsem si ano. Kterej potom utekl přes Vatikán. Bůh víká. No jenom že jsem že jsem točil s paní, která přežila koncentrační tábor Terezín. a zmiňovala právě tyhle souvislosti třeba s Bengelem. >> Netočili jste to náhodou s paní Doris Šiberlingovou Dananou Grozdanovičovou? >> Ta pocházela z Brna a rodiče tady mají Stolpenstein na botanické ulici. Studovala s mými rodiči, tak jsme se velmi dobře znali. >> Hm. [povzdech] No a jsou to chvíle, kdy jak to říct, no, těžko se mi kladou otázky z toho, že bych se nejradši teďka zaměřil na váš rodinnej příběh a doptával se na tole všechno do >> Já vím, já vím, já vím, ale eh rád kdykoliv natočím cokoliv dalšího, ale Kounicovy koleje. My jsme to tady se několikrát dotkli toho ve vysílání. U památníků jsme jednou natočili i společně takovou velmi spontánní reportáž. To zrovna odjel ten německý politik odsaď na jaře 2026. No, všechno taková shoda okolností. Ale kdybysme teď měli udělat takovej trošku historický exkurz, eh, a musím použít takovou banální otázku, co to je za místo kounicový kolej a památník. Já se obávám, že třeba plno diváků vůbec nemusí ještě tušit. Kovnicový koleje, to jsou vlastně české vysokoškolské koleje, o jejich žin se vlastně bojovalo už v prvních letech 20. století, protože zvláštní kapitolou by bylo mluvit o tom, e, jak se dneska někdy používá věta německé Brno. A to znamená ukázat to na mapě, co vlastně německým Brnem bylo a tak dál, v které malé části Brna byla převaha. Ano, samozřejmě německy mluvícího obyvatelstva, ale to bylo tehdy administrativní město Brno, protože vlastně už průmyslové době, už vlastně v roce 1900 Brno v mnoha ulicích a v mnoha částech vypadá tak, jak vypadá do dneška. prostě ty přastně městské osady kolem bývalých hradeb města prostě už jsou dávno srostlé ulicemi a vším s tím městem Brnem a tam je veliká převaha prostě nebo téměř 100% převaha česky mluvícího obyvatelstva, ale německé radnice nebo německy mluvící rakouská radnice drží administrativní Brno ve středověkých hranicích s výjimkou toho, že přidá někdy část ulice Chřenové nebo prodlouží to Brno až po konečného náměstí tady po ulici Veři a tak dál. Přidá staré Brno, které bylo předtím samostatné a tak podobně. Eh, jenom jedna věta. Když byste v roce 1900 sedli do elektrické dráhy do Šaliny Brněnské u starého divadla a jeli do Husovic, pojedete stejnými ulicemi jako dneska a s výjimkou těch některých zbograných továren budete vidět stejné domy, jako byly tehdy. Ale vyjedete okamžitě opouštíte Brno a jedete přes Horní cél, Dolní cél, Zábrdovice do města, do o něco později města Husovice, které jsou tehdy samostatné. Jo, čili taky samozřejmě prostě to, aby tady v tomhletom okruhu byly české školy, tak o to se musí vést velice teda tvrdý boj. Něco jiného jsou ty okrajové části, kde české základní školství existuje. Jo, české gymnázium v Brně je založeno v roce 1867. Je to potom později to gymnázium na třídě kapitána Jaroše. To je vlastně souvisí tady s touím gymnáziem. A pak je založená tím myslím jako české české gymnázium. Jinak německé střední školy jsou tady velmi bohatě a je tady taky německá technika před rokem 1900. Do roku 1900 je založena ještě 1885 Česká průmyslovka. Jo. A existuje tady potom taky český učitelský ústav a v roce 1900 se podaří prostě určitou trošku kličkou dosáhnout toho, že Franczef i podepíše dekret o založení českého vysokého učení technického v Brně. německé už tady existuje, jo? Německá technika tady je, čili 1900 je založena česká technika a teď prostě eh kde se smí postavit budovy? Samozřejmě za městem, čili eh konečného náměstí dál pokračuje veří ulice a tam máte hned na kraji dnes stavební fakultu. Dřív to je strojní stavební fakulta a zatím chemická fakulta toho českého vysokého učení technického. Jo, studenti potřebujou koleje. Eh, čili protože čeští studenti jsou o něco chudší, než teda jako třeba ti německy mluvící potřebují koleje. Takže významná osobnost prostě české politiky. Hrabie Václav Kaunic věnuje svůj Kaunicův dům v roce 1908. E dneska je to budova rektorátu na Moravském náměstí. Věnuje ho brněnským studentům jako základ eh pro vybudování kolejí pro české vysokoškolské studenty. >> Mhm. >> Jo. Plus vinkuluje se nějaká částka. Jo, radnice dělá problémy, takže do roku 1913, kdy Kaunic umírá, že to vznikne takový celý jakoby spolek nebo jak bychom to řekli, je zakoupen tento pozemek, kde jsme v tehdy samostatné obci Žabovřesky. Jo, ale přijde rok 1914, začne první světová válka a další akce se nerozjedou. Jo, Kaunicu v dům na náměstí, na dnešním oravském náměstí plus ta částka zůstanou zachovány, nedojde k finančním ztrátem během první světové války. Takže když vznikne Československo, tak v Brně dojde k několika velikým změnám. První, okamžitě je založena česká jako vysoká škola veterinární, protože v celém Československu neexistuje veterinára. To se chodilo studovat do Vidně, jo, čili ta je založená první už v prosinci 18. V lednu 1919 je v Brně založena Česká univerzita. Českou univerzitu se usiluje už po tom roce 1900 a 1. října 1905 je velká demonstrace v den, kdy Němci, kteří jsou v Brně dost ostře jako teda nacionálně orientovaní, mají svoji demonstraci u německého domu, přestože oni nepotřebujou za nic manifestovat, proč oni všechno mají. Jo, tentyž den sejde u besedního domu, který už stojí na Komenského náměstí. Plus je tam ta ten hotel Slavia, to je takový český ostrůvek. Tam sejde se tam manifestace pokojná českých intelektuálů, studentů, obchodníků, eh dělníků, učňů, prostě i dalších těch vrstev jako třeba zaměstnanců, úředníků a manifestuje se pokojně za vznik České univerzity v Brně. Rakouská radnice pošle proti těm pokojně demonstrujícím jeden z pluků, které jsou v Brně detošovaný. Je to nějaký tyorský pluk, protože Brno bylo taky vojenským městem. Tady bylo hodně kasáren, že a tak dál. Oni jdou a útočí na bodáky, dostanou rozkaz. Takže jeden zůstává mrtvý na místě, další těžce zraněni, protože pokud eh prostě zasáhnete bodákem páteř, tak ten člověk minimálně ochrne a trvá let v tehdejší době, takže někteří pak ještě zemřou, někteří zůstanou vážně vážně tedy jako poraněni s následky. A za první republiky je na tuto akci odhalena pamětní deska, jak máte besední dům. To vlastně hlavní, staré hlavní čelo. Tady vedle je besední ulice. Tak na tomto rohu je pamětní deska, kde je to popsáno česky a francouzsky. Francouzština je tehdy diplomatickým hlavním jazykem, že? Asi tak. Takže prostě v Brvně se umírá za Českou univerzitu a Leoš Janáček napíše klavírní sonátu eh z ulice 110. 1905, která má dvě části, předtucha a smrt. Hrává se normálně na klavěrných recitálech Janáčkovských. Je to známá věc tady toto. Čili toto je jenom taková předehra k tomu. Čili máme založeno v na konci ledna 1919 eh Univerzitu Masarikovu v Brně, která má fakulty právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou. Jo. A ještě eh prostě někdy na jaře je založena vysoká škola zemědělská s fakultami lesnickou a zemědělskou. Takže prvně jsou čtyři vysoké české fakulty a upozorňuju, že veškeré školství německojazyčné zůstává plně zachováno a naopak ještě jak máte Janáčkovo náměstí, to znamená tady je někde hotel Continental, který znáte, tady je ta fronta těch domů, která se pak láme do ulice Antonínské. Je tam zjevně jeden dům, ne z počátku století, ale teda prostě jako podstatně modernější a je vidět, že má okna přes dvě patra. Toto je budova, prosím vás, učitelského ústavu postavená za první republiky pro dívky německojzyčného. Jo, takže prostě ten pro mě naprosto >> za první republiky, za první československé vlády pro německé podpořit jakoby >> menšinuě, no ne men prostě je to zapotřebojzyčné, tak je to postaveno. To je v poř >> jeden z důkazů toho, že jsme neutlačovali národ tak, jak se pak vyprávělo v pohraničí. >> Ano, já vím. Já to chci jenom víc zdůraznit i pro diváky. >> Jasně, děkuji. Jo, čili tady toto se tady toto se stane. Čili ta potřeba kolegy je ještě mnohem mnohem na nalehavější, takže pozemek už byl zakoupen předtím. Počátkem 20. let se vytvoří tento projekt mimořádně moderních kolejí. vysokoškolský, >> takzvané kounicovy koleje. Kde sedí? >> Ano, jmenujou se podle hrabě té kounice jako eh architekt Hugo Kepka, významný brněnský stavitel, to postaví a význam jsou to vyzdobenost grafity jako které mají ukazovat na to, na co se tady ti studenti připravují jako teda na ta jejich budoucí povolání. Když obejdete budovu, tak si jich můžete všimnout, jo. Jsou to chlapecké koleje a slouží všem českým vysokým školám. Je tady 500 lůžek převážně v důmškových pokojích a jsou natolik moderní, že tady je i ústřední topení. >> Hm. Jo, >> jenom se zeptám, když jste mluvila tu výzdobu fasády, e, tak my se k tomu ty grafity, eh, tak vlastně je tady i ten svatý Václav, to je ze stejné doby to všechno, my k té souvislosti se dostaneme ještě. >> To je všechno ze stejné doby. To vlastně jsou dvě nezávislá křídla a má to vlastně vchod střední takovou budovu přízemní, která se ale táhne hluboko do toho nádvoří. Jo. A to slouží jako shromažděvna studentů, knihovna, studovna a tak podobně. Tady tady jsou prostě potom tenisové a volejbalové kurty jako tady v tom. >> Já vás na chvilinku přeruším. jenom takhle ukážu eh vlastně letáček, kterj je k dispozici, kterej můžete případně rozšířit nebo vám ho i rádi předáme či pošleme přes Národní centrum inovace republiky, ale Kounicový kolej a památník zde, kde teďka sedíme, kde natáčíme a hovoříme, tak můžete navštívit s rodinami, se školami, s přáteli. Ale zejména si myslím, že to je taková prosba, výzva, inspirace pro školy, abyste eh zvážili návštěvu tohodle památníku, kterej je vlastně dostupný tady v Kounicových kolích. Ale k tomu se ještě dostanem. Pardon, že jsem takhle do toho vstoupil. Eh, >> vy jste ale vlastně řekla tu základní vlastně historii vzniku této budovy >> a vzhledem k tomu, že tady potom to souvisí >> Ano. K tomu se hned dostan >> Ano. Ano. Chci z toho udělat otázku tak nějak. >> To je československý odboj. V další větě, prosím vás, až do vlastně roku 1938, tady plyne klidný studentský život. Jo. A teď 38 měovská dohoda, 39 znik protektorátu Čechy a Morava. Němci rozhodně nepředpokládají, že by tady nechali nějaké vysoké a střední školství. To všechno výhledově už je zřejmě promyšleno, protože taky už v ruce 39 zazní ta věta, Čech tu ostatně nemá co pohledávat, kterou tehdy pronese Hitler. No, to je dokumentovaná věta tady toto. Čili hned toho 15. března 39 jsou pozatýkány významné osobnosti, jednak jako kulturní, politické a další. včetně teda taky vyznaných třeba jako osob vědeckých, pokud se jim politicky nezamlouvají, ale upozorním na to, že 15. března 1939 přijíždí Gestapo zatknout Karla Čapka. Jim uniklo, že Karel Čapek zamřel 25. prosince 38 a oni skutečně předjedou před Čapkovu vilu a přicházejí zatknout mimo jiné Karla Čapka. A třeba v Ostravě, která je velmi významná s těžkým průmyslem, ten týžden pozatykají veškeré odborové předáky bez ohledu na to, z jaké jsou strany prostě a odvedou je teda prostě jako do vězení. Pos postupně je posílají do koncentračních táborů. Jenom k tomu Karlu Čapkovi bych odkázal na film s panem Abrahamem. Dle mého názoru. Nejsem teda historik, nejsem badatel, ale ten film je velmi dobře zpracován a ukazuje ten skutečný příběh bratrů Čapkových se zaměřený na brat na Karla Čapka. A končí to touhle scénou gestapa, myslím si vzpomínám. >> Ano, já jsem právě taky čerp teď >> neví, [odkašlání] jak se to jmenuje tady z toho filmu, >> ale nevadí, vzpomenu si za chvíli možná. Čili zatím zůstává beze změny vysokoškolské střední školství. Okamžitě, ale musí opustit židovští studenti a židovští vyučující teda škol školy, jo? A do konce června 1939 dojde ještě k jedné změně, protože jsou třeba děti, které študují na českých gymnáziích a jsou ze smíšených německo-českých manželství. V okamžiku, kdy je jeden z rodičů Němcem, tak to dítě musí se stát Němcem, čili taky zákonně musí opustit české gymnázium. Čerpán z vzpomínek mé matky. Našla bych i jméno té dívky, která musela odejít. Jo, asi takhle by vy výhradně teda jako jako česky byla vychovaná. Jo. A teď čeká se na záminku v podstatě tak trochu, jak pokračovat dál. V jedné věti vám jenom řeknu, že když Němci obsadí Polsko, takže jsou okamžitě kolem 1. října zavřeny všechny vysoké školy, všechny střední školy s maturitou a všechny druhé stupně škol. Okamžitě bleskově pro Poláka je přípustná jenom obecná škola jenom 5 tří, ať umí trochu číst, trochu počítat, modlit se a hlavně ať poslouchá. Jo, čili takhle to vypadá v Polsku. Jo, u nás teda, protože se tváří jako protektorát a nevstoupili sem bojem, čili zachovávají jakousi tvář vůči západní Evropě, takže nepostupují tímto stylem, ale 28. řína 39 dojde k velkým demonstracím v Praze. To je výročí vzniku Československa, proti kterým vystoupí německé vojsko, proti kterým vystoupí SS, střílí se, jsou tam mrtví, jsou tam těžce zranění a jeden z nich je prostě eh student eh medicíny. eh jako který prostě teda jako umírá 11. listopadu 1939. 15. listopadu 1939 jde velký průvod Prahou, který tu opletalovou rakev provází na nádraží, protože on pochází z Moravy. A jestli někdo z vás viděl záběry, jak Praha vyprovázela Rakevi Jana Palacha, tak podobně to vypadá tehdy, kdy jdou prostě akademičtí funkcionáři v talárech s řetězi pedelové prostě teda jako s insigniemy studenti Pražané kolem stojí špalíry rakev se naloží na vlak na nádraží je dovezená tady do Litovlé. Tady už německá policie na hřbitov pustí prostě do Litov potom teda ještě do toho rodného jeho místa a tam pustí policie na hřbitov už jenom rodinu. Jo, toto je 15. listopadu. Je to poslední zámínka k tomu jakoby, aby se zavřely české vysoké školy. Takže 17. listopadu se tady probudí studenti, tam je malá monografie. >> Todle je ten skutečný 17. listopad, abysme >> abysme jako si připomněli, že 17. listopad souvisí v podstatě jenom s jednou zásadní událostí našich dějin, když bych chtěl trošku zaprovokovat. A to je 17. listopad, o kterém právě teďka hovoříme. >> Koleje obklíčeny německým vojskem plus teda SS1. Ostře nabité zbraně. ostře nabité automaty. Studenti chtějí otevřít okno, protože vstávají, okamžitě zavřít, namíří se zbraně, nesmí opustit budovu. Totež se děje o něco dál v podstatně menších sušilových kolejích tady směrem teda jako do centra Masarikovy čtvrti. A teď podaří se několika studentům přes to utéct a nesou zprávu podrně, co se děje. Jo, oni nepustí ven ani ty studenty, kteří mají ten den dělat poslední státnici. Čili jim zbývá jedna státnice, aby dokončili vysokoškolská studia a mohli se uplatnit v tom povolání. Ani ty nepustí ven. Jo, napřed jsou na pokojích, pak je vyženou na chodbu. ten způsob, jak stávají při kontrolách i studenti gymnázii potom později, to znamená postaví se ke stěně, ruce takhle a čekáte a stojíte a za vašimi čekáte a stojíte a za vašimi zády třeba kontrolujou třídu gymnaziální, prohledávají vaše věci, jestli tam něco není. Stejně stojí ti studenti tady v kaunicových kolejích, hledají se materiály po pokojích. Nic zvláštního se celkem nenajde, ale prostě jakým klíčem vybrali těch 175 studentů tady odtud plus těch 52 z těch sušilových kolejí, není jasné. Ale zkrátka k večeru, když se má začít stmívat, najedou krytá auta krytá černými plachtami, kde naženou ty vybrané studenty, tak jak jsou, nemůžou si nic vzít s sebou. Odvezou je na hlavní nádraží. Některé ty studenty ze sušilových kolejí ještě zmlátí a tam už jsou připravené vagony. Jak máte klasické ty vagony druhé třídy, kde je teda osm lidí v jednom kupé, tak tam jich naskládají po 10, aby se to dobře počítalo, jo? zatažené záclonky a pod trestem smrti. Vy nesmíte se pokusit pozvednout záclonku, abyste se podívali, kudy mase. Nebo nedej bože otevřít okno a vyhodit papírek, že vezmou české studenty. Jo, >> ale nicméně se tam zase motá a překáží nějaké množství železničářů, takže ta informace se roznese dál, jo, čili naložení takhle do vlaku. Vlak jede na prahu a prosím vás, ještě je to tak, že na chodbě hlídá SS jako s ostřenabitými automaty a to upozornění, že nesmíte se přiblížit k tomu oknu, se týká toho, že pokud někoho chytnou, tak zastřelých všech 10 v tom kupé. >> Jo, >> prostě odstrašit, odstrašit, odstrašit. >> Nebudou řešit prostě kdo a vyřeší všech 10strašit. Dojede se do Prahy, tam stojí nachystaný další vlak se studenty z Prahy a je tam malá skupinka ze studentů z Příbrany. Tam byla tehdy vysoká škola báňská po válce obnovená v Ostrově. Jo. A jedou do Saxonhausenu, kde jsou uvězněni v koncentračním táboř. >> Jo. Teď ti ostatní, co zbyli v těch kolejích, prostě posbírat věci. a vypadnout. Jo, prostě koleje se zavírají. Co se děje kolem budov fakultních všech vysokých škol? taktéž obklíčeny armádou, obklíčeny SS oddíly, německou policií, samozřejmě německou armádou, že to jsem jaksi ne předpokládala jako samozřejmě, že a to jsem zmiňovala předtím >> a přicházejí studenti a přicházejí vyučující a nikdo nesmí dovnitř. Ani ti vyučující nesmí vejít do svých pracovk. Jo, prosím vás. A k čemu teď v Brně dojde? V Praze tentyžden je nad ránem zatčeno těch devět studentů a jsou zastřeleni bez rozsudku v Kobylisích ještě navíc. Ale v Praze k dalším akcím manifestačním nedojde. Ale v Brně ano. Když si představíte, jak stojí velká část brněnských vysokých škol, tak si vezmete ve Vaří ulici, tam je budova právnické fakulty. Jo, šikmo naproti, tři budovy fakulty techniky. Tam je před před touhle budovou je socha Edvarda Beneše, která byla politá krví jako teda jakože barvou jakože krví. Naštěstí jenom jenom ruce. Jo. >> Dále prosím vás šikmo naproti tři vysoké školy, tři fakulty techniky. Jdete blíž k Brnu. Po vaší levé ruce je botanická zahrada. To znamená celá přírodovědecká fakulta. Jdete o trošku níž a zabočíte jenom kousíček do Gorkého nebo Grohovy ulice, jo? A tam jsou dvě budovy filozofické fakulty, jo? Čili ti studenti s těmi vyučujícmi se dávají dohromady, otáčejí se a jdou po Veří ulici směrem knicovu paláci na Moravské náměstí. Přidávají se k nim jednak kolem jdoucí Češi, jednak se ta informace nese dál, přidávají se další a německá policie to vůbec nečeká, takže oni dojdou bez problémů na Moravské náměstí a začnou manifestovat. Teprv se probudí ta německá policie, německé vojsko a nemůžou to hned zvládnout, jo? Oni někoho zatknou, ním zas uteče, no, ale nepoužívou střelné zbraně. používali v Československu klid, protože se tady vyráběly zbraně a tak dále a tak dále. Hm. >> Čili prostě nepoužijou střelbu. Tentokrát na Václaváku v té Praze předtím 28. října použili, že tady nestřílejí, jenom donucovací prostředky jiné a vytlačí ty davy prostě teda jako o tom na konec toho náměstí. Ale mezitím už jsou informace na všech velikých fabrikách brněnských. Takže my si musíme uvědomit, že Brno je baštou textilního průmyslu a že navíc je tady několik velikých špičkových strojírnských závodů pro zbrojovka. Jo. A ty závody jsou rozhodnuty, jestli bude pokračovat další jako akce proti vysokoškolským studentům, že další den vstoupí do generální stávky, jo. A další den se nic víc jakoby neděje. Jo, to bylo učiněno. Vysoké školy jsou zavřeny. Prostě teda jako koleje jsou teda vyklizeny, obsazeny. e, pustí potom po několika dnech na pár hodin ty vyučující do jejich pracoven, aby si posbírali věci, což když si představíte při velikosti knihoven, tak asi zdaleka si neodnese všechno, co mu patří. Jo. A teď ty budovy jsou všechny zabrány pro potřeby německých úřadů, eh, já nevím, armády nebo čeho byste si vzpomněli, takových prostě i úřední věcí tady. k tomuto a právnickou fakultu si zabere Gestapo. Tam je sídlo Gestaparu pro celou Moravu. Jo, to si zabere Gestapo. A jeden krátký příběh o jednom zajímavém vězni Gestapa, který přežil druhou světovou válku v Ukrytu. Když Gestapo vyklízí právnickou fakultu, tak mimo jiné zapálí ohně před tou právnickou fakultou a tam se hází třeba knihy z knihoven a takové věci a podobně. A za úkol vyklízet to mají vězni ze Špilberka, kde tehdy už funguje vězení pro odbojáře. Jo, čili odbojáři vězněni na Špilberku jsou tam poslanci. Pokud jste byli v aule právnické fakulty, ona je z kopečka dolů a veliký obraz prostě plátno napnuté provazy rámu, Antonina Procházky, e, ještě takovým možná trošku se cestním nádechem, nejsem odborník. Prométeus přinášející lidstvo oheň. Jo, v pozadí jsou jakoby arktická božstva a ta hlavní postava je Prométeus s pochodní v ruce. Jo, prosím vás, Prometeus přináší lidstvu oheň vědění. To znamená ten obraz, jo, ten gestapá, který tomu vělí, tak se na to podívá, pokusí se za to trhnout, ale ono to trochu to poškodí jenom ten kousek, nic víc. Se bavíme o konci války, když se loučili s Českoslov nebo nebo o začátku >> o roku 397. listopadu 39. >> Ano. Jo, děkuju moc za to přesně. >> Když přicházíme okamžitě potom k tomu, >> když zabírali ty budovy a čistili to. >> Ano. Takže rozkaz štafle, nůž vyříznout z toho rámu, paž to je napnuto prova vazit. Při přežične se to lano. Ty vězni to smotají a mělají původní rozkaz to hodit na ty ohně, co plánujou před tou právnickou fakul