Pod Pokličkou - Scott RITTER, V.V.PUTIN - Petrohrad Mezinárodní Ekonomické Fórum 2026 (2) _ 6.6.2026

Dobrý večer, dobré odpoledne.

Já vás zdravím, přátelé, opět na kanále Pod pokličkou.

Dnes máme sobotu, 6. června, už je tedy 7 hodin, kdy začínám natáčet tady pro vás další video. Předpokládám, než bude na internetu, tak to bude tak devátá, než to všechno tady dočtu, napřekládám pro vás. Takže než se a než to shroustá YouTube, však to znáte.

Přátelé, mockrát děkuju za fantastickou podporu, kterou jste mě nebo nám tady prokázali tím na u toho včerejšího videa. To jsem nečekal úplně tak takovej zájem, prostě pomalu, jak kdyby to Scott Ritter přenášel živě pro náš kanál. Jo, to absolutně smekám před váma, že prostě máte v sobotu ve volný, vlastně to byl pátek, jo, zpátka na sobotu, že prostě jste nám takhle projevili takovej obrovskej zájem.

Všechny ty vaše komentáře, ať už jenom děkovné nebo i doplňující informace, prosím vás, nebojte se toho, samozřejmě já taky nemůžu vědět všechno. Pohled na Scotta Rittera, na Američany je samozřejmě oprávněný. Musíte se trošku zkusit nadechnout a brát to tak, že prostě ti Američani, pokud nemají naštudované to řízení globální světa, že vlastně i jejich politici jsou jenom loutky, pokud oni o tom neví, jakože mně přijde, že asi ne, a nebo jo, a nebo pokud ano a nesmí o tom mluvit, tak prostě ten svět vidí ze své pozice, jo.

A někteří si to ani neuvědomují, když prostě mají nějakej rozhovor, že zdůraznit to, že to zlo všechno přišlo nejdřív z Británie, potom ze Spojených států. Takže i tam souhlasím s těmi komentáři, že my jako Evropa jsme samozřejmě v područí té Ameriky už minimálně od roku padesát. Německo je americká kolonie a západní Evropa jak by řečeno, ta demarkační linie to jasně řekla na konferenci, na které se rozhodlo, jestli v Altě nebo kde, a tím pádem prostě byla západní Evropa odsouzená být politickou, ale i vlastně ekonomickou kolonií Spojených států.

Samozřejmě to netvrdím, že to bylo pro ně špatně. Lidi si tam chrochtali celou dobu, že jo. Po té válce si začali žít docela dobře, ti co makali. Ale to teď ponechme stranou.

Nicméně teď tu Evropu Amerika sama rozdrbává a vysává ji dál jako svojí kolonii, co se týče kšeftů se zbraněmi a tak dál. Čili nemalujme si vůbec nic na růžovo. Amerika pro nás není taky nic dobrého, ale jsou lidé jako Scott Ritter a podobní jemu, kteří aspoň se nebojí otevřeně hlásat tu pravdu, hlásat prostě to, jak by ten svět měl fungovat a ne jak doposud fungoval, jo, například ze strany těch Američanů a toho západu.

Čili přátelé, s těmi názory samozřejmě souhlasím. Děkuji i za doplnění některých informací, co je toto multilaterální. Mě to v tu chvíli nedocvaklo, že vlastně když je bilaterální oboustranné, tak multilaterální bude všestranné, že jo. To mě to v tu chvíli nedocvaklo. Přitom bych to měl jakoby vědět. Děkuju moc za doplnění a za doplnění spousty jiných věcí.

Za to, co se děje od roku 89, může USA, jejich vasál především nacistické Německo, píše tady pan Václav. A má samozřejmě pravdu. To je bez diskuze. A naše poslušné loutky v čele s Havlem a s Polti tomu jenom napomohly tomu, co tu dneska máme.

A já tady nebudu teď hodinu číst ty komentáře, aby můj úvod neměl zase třeba 15, 20 minut. To určitě dneska nechci.

Pojďme rovnou k tomu, co jsem si pro vás dnes připravil. Mám tady opět pár překladů zajímavých, dokud běží to fórum. Je to opět z Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra. Dnes tedy je tam na řadě opět Scott Ritter. Je to jenom krátký rozhovor. Někdo si ho odchytli novináři na chodbě nebo v tom fóru. Tam těch sálů bude víc určitě. To já jsem tam nikdy nebyl, tak nevím. Ale strašně rád bych se tam teda podíval během toho fóra.

Byl tam v těch záběrech a v různých rozhovorech se vyskytl nejenom Scott Ritter, ale je tam P. P. S. Kobarev, je tam třeba i George Galloway, je tam Rick Sanchez, jsou tam další osobnosti té mezinárodní, ať už té novinářské nebo té ekonomické a jiné sféry. Se tam vyskytují tyto lidi a s těma se potkat naživo na jednom místě, to prostě je to, čemu říkám splněnej vlastně ani ne sen. Takové sny člověk normálně nemá, že jo. Najednou to vidíte, co je možné, a jenom si tam zaletět.

Otázka je, kdo všechno má do toho na to fórum přístup, jo, jestli to je vyloženě vybraná nebo je to na pozvání, je to na nějaké doporučení, nevím. To bych se schválně Scotta na to zeptám. Jestli nám dá nějaký rozhovor po návratu, to by bylo super. Tak mám už pro něj připravené nějaké dotazy a dám vám vědět dopředu, samozřejmě v momentě, kdy nám odsouhlasí další rozhovor, tak aby i vy jste mohli dát své dotazy. Ale počítám, do toho je ještě nějakej pátek.

Takže pojďme k těm překladům, co mám pro vás nachystaného. Scott Ritter, čtyřiapůlminutový rozhovor s ním. Prezidentka Tanzánie oznamující světu spolupráci s Ruskou federací a samotný Vladimír Vladimírovič Putin na otázky ohledně současného vývoje té celosvětové i ruské samozřejmě ekonomiky, politiky a vývoji na té ukrajinsko-ruské straně, respektive toho konfliktu.

Takže pojďme na to.

Včera ještě jednou se vrátím jenom k tomu konci. Tam mě samozřejmě jeden divák nebo sledující si toho všimnul u té Marie Zacharovové, že vlastně najednou z ničeho nic to vypadá. Tak když to vidíte poprvé, můj překlad končí a ona pokračuje ještě další dvě minuty dál. Je to z toho důvodu, že já jsem jí přeložil tak, jak to bylo, ale to video mně to v tom přehrávači běží ve smyčce, takže prostě já jsem to zapomněl vypnout tu ránu, než jsem se k tomu proklikal. A tak jsem jí nechtíc pro vás nechal dojet ještě jednou celé kolo originál v ruštině, abyste vy, co rusky rozumíte a vím, že je vás hodně, i kdyby jenom částečně, abyste slyšeli v originále, co ona tam říká prostě a do čeho se těžce naváží a co jí tam vadí.

Samozřejmě jenom jedním ještě slovem, jednou větou, to, že se tam vyskytují ti zástupci západních hnojometů a továren na lži, je samozřejmě zase jenom taky vina těch, co je tam pustili. Ale na druhou stranu možná je to i nějaký záměr, jo, možná je to i nějaký záměr, aby tam ti zástupci těch továren na lži a hnojometů ze západní Evropy i z Ameriky samozřejmě tam byli z těch médií, aby viděli, co se děje, a aby až o tom budou potom podávat zprávy domů, aby se navzájem prostě konfrontovala ta realita s těmi lžemi.

Jsou to lži, kterou oni určitě se nebudou bát prostě prezentovat směrem ke svým západoevropským a západně, jak to říct, ještě i americkým vlastně jakoby posluchačům a obdivovatelům.

Tak tímto bych to utnul.

Takže přátelé, 3, 2, 1, z chill studia pro vás. Horstík a Pepík, čili Scott Ritter, prezidentka Tanzánie a sám Vladimír Vladimírovič Putin ve svých projevech na mezinárodním ekonomickém fóru letos, teď v červnu v Petrohradu.

Tady jsou [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] přátelé, první na řadě Scott Ritter.

Vidíte, že na [odkašlání] obrázku si ho odchytli novináři někde v nějakém foaye jednoho z těch sálů a pardon [odkašlání] [frknutí] byla mu položena otázka, zda si přečetl nebo zda ví o tom, že ten Zelenský — kokainový král a tak dál — masový vrah poslal prezidentu Putinovi otevřený dopis a ten dopis tam byl myslím někde přečten na tom mezinárodním fóru.

Ten rozhovor je nějaký střihnutý. Evidentně se mi nepodařilo sehnat originál. Pardon.

Takže pojedeme tak, jak to je. Scott začíná odpovídati na to, jestli ví o tom dopise. Padla asi otázka — si dovedu představit, protože uvidíte podle té odpovědi, jo?

Tady rovnou je to střižené na jeho odpověď. Pojďme tedy na to.

Kde je zase to play? Tady. Tady.

>> [frknutí] >> Tak říká odpovídá Scott Ritter:

Já chci říct, že jsem s tím dopisem seznámil teprve teď. Není to nic nového. Je to pořád ta samá taktika. Víte, ale než jsem se o tom dopise dozvěděl, slyšel jsem o ukrajinském útoku na Starobelsk a o vraždě 21 studentů. Slyšel jsem o ukrajinském útoku dronů na Petrohrad v den, kdy se otevíralo Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum.

Já slyším a poslouchám, jak Zelenský často mluví o svých dlouhodobých sankcích a najednou chce zase mír. Jo, a člověk se musí ptát, proč? Co to znamená? Je to vážná nabídka, nebo je to jenom past, nějaká lest? Je to hra?

A kdo ten dopis vůbec napsal? Napsal ho skutečně Zelenský nebo ho napsali jeho západní kamarádi a páni třeba v Londýně nebo v Bruselu?

Víte, já jsem Američan a jsem jen nezávislý pozorovatel. Já tady nemohu mluvit jménem ruské vlády, ale podle mého hodnocení ten dopis ani nestojí za ingot, ani za papír, na kterém byl napsán. Je to čistě politický trik a je na Rusku, aby s ním naložilo, jak uzná za vhodné.

Jsem na mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu poprvé, říká Scott Ritter. Byl jsem pozván už v roce 2024, ale když jsem nastoupil do letadla — jak asi víte — americká vláda mě z něj vytáhla a zabavila mi pas. Rozhodli se, že práce, kterou jsem v Rusku vykonával, nějakým způsobem představuje hrozbu pro Spojené státy. Obvinili mě, že jsem ruský agent. [smích] Trvalo mi přes rok, než jsem se tomu ubránil. A konečně jsem svůj pas dostal zpět.

Takže v mnoha ohledech je to vítězství, že tu mohu být s vámi. Je to vítězství svobody slova v Americe a je to vítězství naději na mírové vztahy.

Vím, že jsem jen jeden občan, například Spojených států, ale víte, krok za krokem a mít v tuto chvíli Američana tady v Petrohradě, to považuji za velmi důležité.

Musíme si uvědomit, že vstupujeme do pátého roku závažného konfliktu mezi Ruskem a západem — tím spojeným, sjednoceným, kolektivním [frknutí] západem jako celkem.

Rusko je vystaveno přísným ekonomickým sankcím a politické izolaci. Na západě se hovoří o tom, že podpora ruské vlády klesá, ekonomika se hroutí a tak dál. Ale když přijedete sem na Mezinárodní ekonomické fórum do Petrohradu, vidíte pravý opak.

Pokud vím, loni sem zavítalo 10 000 lidí, letos jich je tu více než 20 000. Rusko tedy není izolováno. Rusko naopak zvyšuje svou viditelnost tím, že je zde zastoupeno více než 136 zemí. Vidíme významné prezentace ruské energetiky. Jde jenom o to, že pokud si někdo myslí, že Rusko je poraženo, že Rusko je kolabující národ, tak toto fórum dokazuje pravý opak.

Jakýkoliv kontakt mezi Rusy a Američany je dobrý kontakt, říká Scott Ritter. Může to být tak zvláštní, jak jen budete chtít. Může to být cokoliv, ale nezapomeňte, že za Joea Bidena neexistoval vůbec žádný kontakt.

A tak bych pro Spojené státy, respektive pro jakoukoli americkou firmu, jim řekl a vzkázal, že pokud si myslíte, že stačí přijet do Petrohradu a všechno bude zase jako dřív, tak to se podle mě velmi mýlíte. Vztahy vyžadují čas a důvěru a bude nutné důvěru znovu vybudovat.

Dnes nemělo Rusko žádný důvod Američanům důvěřovat. Takže než sem přijedete s představou, že podepíšete velkou smlouvu, tak vám jen chci vzkázat: přijeďte sem prostě, seznamte se s Rusy, zblížte se s nimi a vybudujte si s nimi nejdřív nějaký vztah. A potom na základě tohoto vztahu nebo těchto vztahů pak věřím, že mohou vzniknout i ty velké smlouvy a kontrakty.

Myslím, že Rusko dalo jasně najevo, že neopustilo západ, ale že západ opustil Rusko. Rusko se nemuselo — pardon — Rusko se muselo přizpůsobit, nemělo na výběr. A tak teď Rusko obchoduje s národy, které s ním obchodovat chtějí a budou. To je prostě realita.

>> [frknutí] >> A víte, já jsem se o Rusech naučil to, že když uzavřou dohodu, tak jí dodrží. Takže znovu opakuji: pokud si na západě myslíme, že můžeme přijít a donutit Rusko, aby opustilo své vztahy a vrátilo se k nám, tak to se šeredně mýlíte a mýlíme.

Myslím, že když Rusko obchoduje v Africe, znamená to, že už v Africe zůstane. Když obchoduje s Čínou, znamená to, že jde o dlouhodobý obchodní vztah a v Číně už zůstane. A také naopak, říká Scott Ritter.

Takže přátelé, to bylo první video, které jsem vám tady chtěl dát do toho souboru překladů, a půjdeme hned na další.

Tak přátelé, druhé video v pořadí je projev přednesený v tom hlavním sále před známými osobnostmi. Hlavně tam sedí samozřejmě prezident Putin na pódiu a další lidé. Je to prezidentka Samia Suluhu Hasanová, prezidentka Tanzánie, která byla pozvána také jako jedna z mnoha — říkám, je tam zastoupeno 136 zemí, přátelé. Jo, včetně lidí ze Saudské Arábie, tam můžete potkat, ze Spojených Arabských emirátů, z celého Perského zálivu, samozřejmě z Afriky, ze severní i jižní Ameriky, z Asie — ze všech kontinentů jsou tam lidé.

Takže tak izolované to Rusko asi zase nebude, si myslím já. Ale co myslíte vy, přátelé?

A tato paní teď oznamuje světu budoucí a rozvíjející se spolupráci s Ruskou federací. Takže pojďme na to. Já tady zase zmáčknu to moje oblíbené play.

A co nám říká? Říká: Na našem krásném ostrově Zanzibar budujeme přístav — budujeme komplexní přístav Mangapani — tak nějak v jejich afrikánštině nebo co to mají za jazyk — který bude sloužit jako překladiště, mezinárodní překladiště.

Studie proveditelnosti pro oba přístavy jsou [frknutí] již hotové a s nadšením vyzýváme partnery, aby se k nám připojili a zainvestovali.

Za druhé, poslouží také k těžbě a zpracování nerostných surovin. My usilujeme o to, aby nám stávající bohatství zlata, uranu, niklu, grafitu, hélia, niobu a dalších prvků a vzácných zemin přineslo obrovské ekonomické výnosy.

Naše národní politika je jasná, říká prezidentka Tanzánie. Hodláme se postupně posunout od role producenta pouze surovin k roli producenta již hotových výrobků a zveme partnery, aby s námi investovali do průmyslových parků, které dodají zpracování nerostních surovin skutečný smysl.

Tanzánie je jednou ze světově proslulých turistických destinací.

Náš pozoruhodný sektor pohostinství nadále dominuje globálním turistickým platformám.

V rámci našeho plánu přilákat turisty například i z Ruska jsme pověřili našeho národního dopravce Air Tanzania, křídla Kilimandžára, aby zahájili přímé lety mezi Dar Salámem, Moskvou a Zanzibarem.

A to se brzy stane. První let se očekává již 2. července tohoto roku.

Vzhledem k tomu, že Rusko je největším světovým vývozcem hnojiv, Tanzánie velmi podporuje výstavbu místních závodů na výrobu hnojiv, které budou zásobovat jak samotnou zemi, tak celý náš region.

Tanzánie disponuje obrovskými ložisky uranů například, mimo jiné.

Naším hlavním cílem je část těchto zásob využít k výrobě jaderné energie, abychom uspokojili rostoucí poptávku po elektrické energii, která by měla do roku 2030 dosáhnout 8000 MW a následně do roku 2050 70 000 MW.

Právě v této souvislosti se Tanzánie ubírá směrem k jaderné energetice jako součásti naší dlouhodobé strategie diverzifikace energetického mixu a podpory udržitelného hospodářského růstu.

Abychom tyto snahy nasměrovali, vypracovali jsme ambiciózní národní plán rozvoje jaderné energetiky, včetně využití malých modulárních reaktorů v rámci naší dlouhodobé energetické strategie.

V této oblasti projevila velký zájem ruská společnost Ros Atom a my s ní vedeme velice těsná jednání.

Tanzánie je otevřená obchodním příležitostem. Tanzánie je připravena na nové nápady a inovace. Tanzánie je otevřená spolupráci s mezinárodními partnery a tím samozřejmě i s Ruskou federací.

Toto setkání bylo užitečnou platformou pro obohacení zapojení do těchto snah.

Jsme přesvědčeni, že výsledky tohoto fóra výrazně a významně přispějí k podpoře širšího partnerství v oblasti obchodu a investic.

Vaše Excelence, pane prezidente Putine, dovolte mi ještě jednou zopakovat svou vděčnost za velkorysé pozvání k účasti na této důležité akci.

Těším se také na užší a intenzivnější hospodářskou spolupráci mezi Tanzánií a Ruskou federací, stejně jako s dalšími mezinárodními podniky, které jsou připraveny s námi spolupracovat.

Mnohokrát vám všem za toto děkuji.

Takže vážení přátelé, to bylo. Já jsem to přečetl, já jsem si to tady přeložil rychleji, než ta paní prezidentka stihla domluvit, ale to nám nevadí.

Já bych přestoupil nebo přejdu dál k dalšímu videu. Nebudeme to dále zdržovat, pojďme dál.

A je tady zlatý hřeb večera – vystoupení nebo spíše odpovědi na dotazy moderátorky celého programu. Odpovědi pana prezidenta Vladimíra Vladimíroviče Putina.

Pojďme tedy na to. Pojďme na zlatý hřeb večera.

Tady je moderátorka celého mezinárodního fóra – v tom hlavním sále. Vypadá, že je z Indie a ta bude teď klást dotazy panu Vladimíru Vladimíroviči Putinovi, prezidentu Ruské federace.

Takže pojďme na to.

Vážený pane prezidente Putine, moje otázka zní: když je v této místnosti zastoupeno 130 zemí, ne jedna, ale 130, vypadá to snad jako izolace, když se ve světě hovoří o ekonomické izolaci Ruska? Je to Rusko, které je izolované, nebo je to dnes částečně Evropa, která stojí v izolaci?

Vladimír Putin na to odpovídá:

No, naznačila jste mi, co bych měl do své odpovědi zahrnout. Děkuji vám za to.

Ujišťuji vás, že je naprosto zřejmé, protože k této izolaci nikdy nedošlo. Iniciátorem této izolace byla předchozí administrativa Spojených států. To si snad uvědomuje dneska už každý.

A poté se k těmto snahám přidali evropští státy – satelitní státy – a v současné době jsou dokonce úspěšnější než americká administrativa. Ano, to je pravda.

Ale zpočátku to neexistovalo a díky spolupráci s některými partnery včetně Spojených států jsme nebyli úplně izolováni.

Máme tu zástupce jedné energetické společnosti a předchozí americká vláda se snažila bojovat proti našemu projektu LNG. Ale jakmile tento projekt začal fungovat, první LNG bylo odesláno právě do Spojených států.

A pak uran. Ano, my dodáváme uran na americký trh, my Ruská federace. První zemí, co se týče objemu, je americká energetická společnost, která od nás urán odebírá. A pak je tu mezinárodní společnost s účastí evropského a amerického kapitálu. A třetí, co se týče objemu, je dosud ruská společnost.

Takže vše funguje, bych řekl, naprosto normálně.

Američané jsou tedy pragmatičtí a my si z nich musíme brát příklad. Kdykoli je to pro ně výhodné, věci jdou dál.

Stále pokračujeme v energetických projektech na ruském dálném východě s určitými zeměmi, které formálně a oficiálně oznámily svůj odchod z ruského trhu, ale přesto v těchto projektech dále zůstávají, pokračují dál.

A to nemluvím ani o našich přátelích. Nejsou to jen naši přátelé, kdo s námi obchodují. To bych rád zdůraznil.

Naši spolehliví partneři – mám na mysli třeba africké země a mám na mysli země Asie, Indii, samozřejmě Indii, která nikdy neuposlechla žádný diktát ze zahraničí – nebo také Čínskou lidovou republiku, jejichž suverenita a suverénní rozhodování nemohou být nikdy zpochybněny.

A pokud jde o organizace, mezinárodní organizace, my spolupracujeme a spolupracovali jsme vždy s našimi partnery a historickými sousedy.

Všechno tedy pokračuje a postupuje vpřed. Není to pro nás žádná velká škoda.

A jak již poukázala, my vidíme zde oficiální zástupce i ze Spojených států amerických. Vím, že jsou zde zástupci Evropy a to také vítáme.

Nikdy jsme se od nikoho neizolovali. A pokud se situace změnila tak, že k nám přijíždějí lidé z těchto zemí, můžeme se z toho jen radovat a vítat to.

Slibuji, že se budu držet ekonomických otázek, říká ta dáma. Ale jako novinářka se vás na to musím zeptat.

Ukrajinský prezident Volodimír Zelenský napsal otevřený dopis a nenabídl vám jen přímá jednání. Současně vám také přímo vyhrožoval a označil tuto válku za vaši válku.

Pane prezidente, rád bych vám ho citovala, pokud mohu.

Píše: Tento muž – jak já říkám, náš bezpilotní letoun s dlouhým doletem navštívil vaše fórum v Petrohradu, přičemž urazil vzdálenost více než 1000 km.

Říká, že tato válka je vaším osobním rozhodnutím, pane prezidente – válkou bez skutečného důvodu.

Slyšeli jsme, že vám válka nevadí, pokud jde o bezpečnost vaší rezidence ve Valdai nebo vaší přehlídky v Moskvě. Váš vlastní život je pro nás velmi cenný.

Dodává, že budete muset bojovat mnohem tvrději o svou vlastní existenci – ne o Rusko, ale o tu svou vlastní.

Navrhl stanovit jasné datum setkání mezi vámi a ním.

Jaké jsou vaše první reakce, pane prezidente?

Na to Vladimír Putin odpovídá:

No, pokud jde o mou rezidenci nebo přehlídku v Moskvě, to není moje osobní záležitost.

Kromě toho mám předem — nám předem poskytli již oni nějaké informace, oni sami, a řekli, že věděli, že v rezidenci nebudete, nebudeme.

Otázkou je, proč to vůbec udělali.

Můj tiskový mluvčí, můj tajemník pan Peskov mi tento dopis ukázal včera, říká Vladimír Putin.

Měli jsme pracovní oběd s prezidentem Uzbekistánu.

Upřímně řečeno, neměl jsem příležitost se na něj podívat podrobně.

Pan Peskov mi o tomto dopise dnes ráno znovu řekl.

Letmo jsem se na něj podíval a prolistoval jsem si ho.

Všiml jsem si tedy několika věcí.

Zaprvé, autor tohoto dopisu zmiňuje můj věk.

Co na to říct? No, každý by měl o svém věku trochu přemýšlet.

Věřím však, že v mém věku mohou mnoho dalších politických osobností stále vykonávat své funkce.

Někteří z nich jsou dokonce starší než já.

Věk není to nejdůležitější.

Je to můj pohled na věc.

Věk je sice důležitý, to ano, ale není to to nejdůležitější.

Nejdůležitější je, zda jste schopni řádně fungovat a dělat svou práci pořádně.

Mám tedy kolegy, kteří jsou starší než já a jsou stále velmi energičtí.

Zda dělají správná rozhodnutí nebo ne, to mi nepříluší posuzovat, dodává Vladimír Putin.

To je politické hodnocení.

Ale pak jste zmínila setrvání v moci a o volené funkci.

To je důležité.

O tom není pochyb.

Musíme se, víte, musíte se zúčastnit, vole.

Musíte kandidovat a být dost odvážní a vždy se držet ústavy, protože pokud se držíte moci mimo ústavní rámec, je to považováno za uzurpaci moci a to je u nás trestný čin.

Takže by se člověk neměl bát.

Měl by kandidovat a to bych doporučil každému, zejména proto, že Ukrajina říkala, že uspořádá volby, a pak najednou ztichla.

A volby, jak dlouho už nebyly?

Autor tohoto dopisu říká, že závazky dosažené v Antalyě by se neměly dodržovat.

Navíc uvedl, že je třeba hledat skutečné ručitele dohod mezi Ukrajinou a Ruskem a to v Evropě.

No, spolehliví ručitelé jsou vždy vítanou záležitostí, ale proč by měli tuto roli odepřít americké administrativě a zejména prezidentu Trumpovi?

Tomu úplně nerozumím.

Chtějí sice získat zbraně od USA, ale nechtějí, aby byla americká administrativa nebo prezident Donald Trump garantem.

A to vyvolává velmi závažné otázky.

Viděli jsme, jak Donald Trump poučoval a huboval autora dopisu, na kterého poukázal, kvůli tomu, jak se obléká.

Víte, někdy je asi v pořádku žádat o krev, ale ne všude.

Není to vždy vhodné.

Co se týče chování, tak bych Donaldovi za tuto práci celkově rád poděkoval.

Je to užitečné, ale jsou tu i jiné věci, které je potřeba ještě udělat.

V tom je potřeba pokračovat.

A teď k tomu nejdůležitějšímu.

Ukrajinská strana považovala za možné dát našim vztahům veřejný, otevřený rozměr.

Považovali za vhodné to uvést na veřejnost, což já nepovažuji za správné ani za zcela správné.

Prostě by to asi nemělo být.

Myslím si, že je to naprosto nevhodné.

Ale přesto mi to dává právo říct několik věcí, o kterých málokdo ví, nebo možná nikdo neví, že jsou vážné.

Před třemi týdny mi zavolal jeden zástupce našich podnikatelských kruhů a položil mi otázku.

Řekl mi: „Pane prezidente, toho člověka znám už delší dobu.

Nejsme si blíz, ale věřím mu.

Je to čestný člověk.

A byl jsem pozván do Kyjeva.

A co vy na to, co si o tom myslíte?"

Já jsem mu na to odpověděl: „Dobře, tak tam jeďte.

A co s tím mám já dělat?"

Ale chtěl jsem vás informovat, pane prezidente, protože si myslím, že budu hovořit o věcech souvisejících se vztahy mezi našimi dvěma zeměmi.

A já jsem mu řekl: „No, já vás nemohu vyslat jako vyslanče tomu podnikateli.

Jen jsem vás chtěl informovat."

A ten byznysmen mu říká: „Jen jsem vás chtěl informovat.

Jel, poslechl bych si to a pak vám mohu říct, o čem budu mluvit.

Nemůžu vám to zakázat," říká Vladimír Vladimírovič.

Tak on se tam jel, tedy pak se vrátil, setkal se s možná i s autorem toho dopisu a bylo tam hodně věcí. A hlavně je následující.

Pan Zelenský požádal o schůzku.

Tak jsem řekl, že jsem se nikdy setkání nebránil, ale schůzka jen pro samotnou schůzku, to už jsem zažil a o to nemám zájem.

Myslím, že se zmiňuje i o minských dohodách, ale my jsme ty minské dohody vypracovávali a dohadovali jsme se celou noc a pak bývalí představitelé Francie a Německa později prohlásili, že to nebylo nic jiného než prázdná skořápka — ta dohoda minská.

Všechny minské dohody se týkaly jedné věci, a to získání více času na přezbrojení Ukrajiny. Finále.

Proč bychom něco takového potřebovali znovu?

Řekl jsem, že nevidím smysl v setkání.

Smysl to má pouze pro Ukrajinu, protože chtějí zastavit ofenzivu ruských ozbrojených sil.

Potřebujeme dohody a ujednání, ne na šest měsíců nebo na rok, ale na dlouhou dobu, ideálně na pořád.

Nejdřív ať odborníci něco vypracují a pak se můžeme sejít a podepsat to.

Ale nejdřív musíme dojít k řešení a to je celé jádro věci.

A myslím, že posluchači pochopí, co říkám, zejména lidé z Ruska.

Myslím, že to bylo 21. května.

Zatímco 22. května provedli ukrajinské zbraně — ne, silí ohavný teroristický útok na studentské koleje v Luhanské lidové republice, při kterém zahynuli teenageři.

Bylo jich asi 21.

To je ohavný zločin.

Nebylo tam ani jedno vojenské zařízení, které by oni zasáhli.

Nebylo tam ani jedno vojenské vozidlo, do kterého by ty drony narazily nebo zasáhly.

Následujícího rána jsem zavolal studentovi, který odjel do Kyjeva, a zeptal se ho, co to znamená.

Oni žádají o schůzku a přitom páchají tak ohavné a bezostyšné útoky, jako je zabíjení dětí.

Co to vlastně znamená?

On mi odpověděl: „Já proto nemám žádné vysvětlení.

Bohužel si já s nimi promluvím, jak se tam vrátím, a zase se vám ozvu."

On mluví o tom, že mluvil s někým, kdo se vracel zpátky do Kyjeva. Ať teda podá zprávu vojákům na linii kontaktu a já se na ně obracím.

A rád bych jim řekl, že vojáci a námořníci, admirálové, generálové, důstojníci — oči celé země jsou upřeny na vás a země je na vás hrdá a vkládá do vás velké naději a své naději.

Pokračujte v práci, pokračujte v tom, co děláte.

Beru to tedy jako — že se s autorem dopisu nesetkáte, říká novinářka.

Zatím v tom nevidím žádný smysl, říká Vladimír Vladimírovič.

Protože jste zmínila amerického prezidenta. Ano, takhle.

A protože jste zmínila i amerického prezidenta — je Donald Trump vaší šancí jednou provždy vyřešit rusko-ukrajinskou válku?

Ptám se vás na to, pane prezidente Putine, protože prezident Donald Trump je možná jediným americkým prezidentem, který s Ukrajinou jedná tak, aby jí přivedl k jednacímu stolu a uzavřel dohodu.

Dal prezidentu Zelenskému jasně najevo, co si o tom myslí.

Kdyby šlo o Bidena nebo Obamu, k takové nabídce by vůbec nedošlo.

Je on touto šancí?

No, říká Vladimír Vladimírovič, jak už jsem řekl v Ankorči loni, když jsme tam byli a myslel jsem to upřímně, tehdy jsem řekl, že kdyby byl Donald Trump prezidentem, kdyby nebyl o vítězství ve volbách podveden, protože hlasování poštou absolutně nesplňovalo žádné standardy pro zajištění spravedlivých voleb, ale bylo mu zabráněno, tehdy mu bylo zabráněno vyhrát, myslí se tím, v roce 2020.

Kdyby tam byl prezidentem už on tehdy, tak by se válka na Ukrajině nekonala. Pravděpodobně by věnoval větší pozornost hledání mírového řešení. Už tenkrát on, ne Biden.

Eh, během posledních dnů prezidentova funkčního období jsem s ním mluvil po telefonu několikrát. Zavolal jsem mu a řekl jsem mu to, ale tehdejší administrativa ignorovala naše návrhy, ta bidenská, které byly předloženy v prosinci 2021. Bidenova administrativa vše ignorovala s cílem tu válku vyprovokovat. To bylo, to už je dnes naprosto zřejmé.

Možná kdyby byl u moci prezident Donald Trump tehdy, dopadlo by to všechno jinak, ale já s ním jednám jako s kolegou, chovám se k němu s respektem. A pokud mohu soudit, současný postoj administrativy je v podstatě stejný. S prezidentem Donaldem Trumpem máme také osobní vztah, který je založen na tomto respektu.

Klíčové otázky však samozřejmě musí být vyřešeny bilaterálně mezi Ruskem a Ukrajinou. Zatímco naši kolegové v USA a dalších regionech světa mohou vytvořit prostředí a vystupovat jako ručitelé těchto jednání, jako garanti. A toto je náš předpoklad.

Teď pokračuje ta moderátorka.