Pod Pokličkou - Mimořádná reportáž - Sjezd Sudeťáků v Brně - M. Zadělák, TV Raptor, KTV, P. Bureš TV

Takže dobrý den, dobré dopoledne, nebo spíš už dobré odpoledne, vážení přátelé, případně dobrý večer, záleží, kdy se na video budete dívat.

Poslušně hlásím, že jsem opět zde.

Vítejte na kanále pod pokličkou, pod tím velkým kanálem, jak říká ten můj kamarád jeden.

A já vás všecky vítám.

Samozřejmě opět vám chci moc poděkovat za ty fantastické komentáře, za tu podporu. Jednak tu morální, kterou mně poskytujete – občas je tu někdo v pozadí, kdo mě nakopne, motivuje nebo mi občas dohodí nějaký pomocný materiál. Takže děkujeme za tu fantastickou podporu i tu finanční.

Všiml jsem si, že posíláte příspěvky. Moc vám děkuju. Všechny z vás kdybych měl jmenovat, budeme tady opravdu dva dny. Je vás tam hodně, to teda koukám jak blázen, a moc si toho vážím, opravdu děkuju.

Dokonce paní – myslím, že to byla paní Naďa – já teď nemám otevřený ten účet před sebou, tak se omlouvám. Příště udělám nějakou konkrétní děkovačku konkrétním lidem. Vidím, od koho z vás to přišlo, ať už to bylo trošku nebo i hodně. Moc vám za to děkuju.

Paní snad to byla Naďa. Teď se omlouvám. Už je taky nakažená tou drogou zvanou Horšťáka a Pepíka, respektive věcí z Topolecké – děkuju vám za to na kanále Turnovským memům.

No a já tentokrát mám pro vás – nebudu to zdržovat, nebudu tady plácat. To si nechám na večer, protože jsem chtěl začít v 12, já jsem se v 12 vzbudil.

Jenom odbočím jednou větou, jak mi tam pořád píšete: odpočívejte, odpočívejte, odpočívejte v obývacím pokoji třeba. Tak dneska definitivně mám středu, čtvrtek, pátek volno, protože jsme jeli sedm dní a sedm je čtrnáct a dva je šestnáct dní v kuse.

Z těch šestnáct dní bylo šest dní Kolín a tam to byla makačka, protože byl termín, který jsme museli do včerejška do půlnoci stihnout. Končili jsme, myslím v sedm hodin. To jak jsem vám potom z toho nástupiště, kde jsem čekal na vlak, jsem vám dělal video – takový ten short, prostě vstup, abyste věděli, že jsem naživu, myslím na vás.

Ale přijel jsem domů někdy po deseti večer kvůli vlaknímu zpoždění.

Teď se něco děje – zase SŽDC, takové ty zprávy železnic. České dráhy, prosím vás. Jo, na vině nejsou dráhy jako České dráhy, které mají na starosti vlaky, ale na vině je vždycky SŽDC. Stejně jako si někdo vezme silnice a ty kopou do silnic, tak SŽDC – i když si změnili jméno, pořád je to Správa železniční dopravní cesty – tak ty kopou do kolejí. Ti mají na starosti tu bezpečnost.

Samozřejmě, že to nedělají asi pro nic za nic. Když je v silnici díra, tak ji autem objedete, ale když je v kolejích špatný podloží nebo něco, no tak když vlak vykolejí, to nejsou dva mrtví, ale tam jde opravdu o život.

Takže to chápu, ale za těch třicet let, co se tady rozkrádá státní rozpočet, už mohly být ty koleje v pořádku. My nepotřebujeme rychlodráhu. My potřebujeme, aby ta dvoukolejka, co vede z Brna nebo z Ostravy na Prahu, byla třeba čtyřkolejka. Aby prostě, když se dvě koleje zavřou pro rekonstrukci, tak byly pořád dvě fungující, aby ty vlaky furt mohly létat tam a zpátky a nemusily pak hodinu někde stát a být náhradní doprava autobusama tři hodiny někde stát, protože někdo zrovna teď potřebuje kopat do kolejí, když to mohl nechat třeba na později.

Čili to by bylo jenom k té situaci.

Takže jsme přijeli později. Já jsem pak šel ještě na městskou policii, protože mi kamarád poslal fotku, že za okýnkem mám na autě, které zůstalo stát někde na sídlišti, nějaký pozdrav.

Tak když mě viděli – to jim chci poděkovat tady olomouckým městským strážníkům – když viděli ten můj špinavý ksicht, monterky, přilbu ze zápasu, co jsem měl na nádraží na hlavě a pověsil jsem si ji, abych ji neztratil, abych ji nezapomněl ve vlaku – tak jsem se jim tam šel zeptat. Pán mi to tam vypsal, že domluví a ať jdu domů.

Takže klobouk dolů.

A tímto, přátelé, vás zvu zpět. Už jsem to zakecal, takže pojďme k tomu, že pan Milan Zadělák mi poslal zpracované video z akce – všesudeckého sletu v Brně.

Nebylo to včera, je to už týden, možná déle, ale byly tam tři nebo čtyři nezávislé malé televizní kanály – KTV, Raptor, pan Milan Zadělák se svým týmem. Byla tam možná ještě někdo další, já si teď nepamatuju ty jména. Mělo by to být v popisu nebo vidíte ta loga na obrazovce.

Pan Zadělák z toho udělal takové šestisedmiminutové video, sestříhané ze všech těch kameramanů, od všech těch televizí dohromady. Reportáž je fantastická. Je to s komentářem pana herce. Jak se ten herec jmenuje? Je to známý vlastenec. Nechci použít to slovo aktivista, protože se používá pro druhou stranu.

Měl velký fantastický proslov a četl dopisy pana prezidenta Edvarda Beneše na devátého května v Praze na Staromáku. Skvělý hlas, intonace, všechno. Ale jak se jmenuje? Nevím.

Přestože je pán starší, je vidět, že má hereckou školu určitě ještě ze socialismu. Ale nikdy jsem si nepamatoval to jméno, až teď v poslední době na Facebooku a při těch akcích. Omlouvám se, že ho neznám. Kamarád, ten vědci, s kterým jsme do Prahy jeli, mi to teď píše. Pardon, já se omlouvám, ale já už to nechci stříhat. Chci najít to jméno.

Hele, tady je – ten herec se jmenuje Michal Guliáš.

Jo, pardon. Takže pan Michal Guliáš to, jak se to řekne, když někdo moderuje nebo komentuje text v pozadí jakéhokoliv videa. Nevzpomenu si to slovíčko. Prostě můj mozek potřebuje taky zregenerovat.

A přátelé, takže tady je pro vás fantastické video, skvělá reportáž z toho všesokolského sletu – omlouvám se všem sokolům – tak to byl všesudecký slet v Brně, bohužel za tichého přispění některých nejmenovaných politiků.

Ten problém je dlouhodobý. Není to tak, že si sudeťáci něco ze dne na den objednali a zařídili. Těm jde někdo na ruku už pěkně dlouho za nějakou brebendu.

Samozřejmě, že vlastníci to nedělají zadarmo. Všichni v tom jedou za peníze. Když budete sledovat toky peněz – což samozřejmě není jednoduché – zjistíte, že i ti politici, co jsou na venek velcí rusofóbové a velcí rusobíci, ve finále to dělají jenom za peníze. Nic jiného v tom není.

Je to divadlo dobře placené, dobře financované, tak aby se národ rozdělil, pokud možno ne na dvě, ale tak na deset částí.

Rozděl a panuj.

Nic jiného v tom není.

Takže pojďme na to.

321 vás reportáž vlasteneckých médií zpracovaná panem Milanem Zadělákem a zbytek dalších zpráv mám pro vás nachystané.

Náš chill dnes, tedy večer.

Takže toto je taková odpolední odpočinková relace.

V Brně proběhl první sudetoněmecký den na českém území. Akce, kterou její pořadatelé prezentují jako gesto dialogu a smíření, otevřela jednu z nejcitlivějších kapitol českých dějin.

Sudetoněmecké dny probíhaly od 22. do 25. května 2026 jako součást multižánrového festivalu Meeting Brno.

Pořadatelé mluvili o smíření a dialogu, odpůrci naopak o provokaci, zpochybňování poválečného uspořádání a vyjadřovali obavy z otevírání Benešových dekretů.

Moranská:

>> Přišla jsem vyjádřit nesouhlas se sjezdem sudetoněmeckým.

>> Přišla jsem vyjádřit nesouhlas s pořádáním sjezdu sudetoněmeckého u nás v České republice.

Je to úplně jedno, jestli letos v Brně, příští rok v Liberci.

Jedno.

Prostě nevím, proč by tady měli cokoliv pořádat.

>> Ke smíření by mělo dojít.

Ovšem z české strany ke smíření již dávno došlo a já bych očekával, že i oni se smíří a smíří se s výsledky druhé světové války.

Čili akt smíření je na jejich straně.

Měli by se smířit s tím, jak dopadla druhá světová válka, kterou oni vyprovokovali, a měly by se smířit s výsledky postupimské dohody.

Benešovy dekrety jako takové jsou pouze prováděcím předpisem toho, na čem se uznesly vítězné mocnosti.

Čili smíření ano, pane posloucháte.

Smířte se s tím, jak dopadla druhá světová válka.

Ahoj.

>> V sobotu přímo před brněnským výstavištěm postavili odpůrci němou barikádu jako nesouhlas se sjezdem a také jako připomínku zločinů, kterých se němečtí fašisté dopouštěli na českém obyvatelstvu.

>> Co to tady stavíte?

>> Němou barikádu.

>> A proč ji stavíte?

Na protest proti sjezdu v Brně.

Ze stejných pohnutek vyjadřovali občané svůj nesouhlas s pochodem sudeckých Němců ulicemi Brna.

>> Já nejsem hokejový fanoušek, já jsem vlastenecký fanoušek, ať nejsem nějaký nespokojený.

Takže za mě je důležitý ukázat, že my jsme tady doma.

Nechceme, aby nám vzali Benešovy dekrety a nechceme být cizinci a cizinci ve své vlastní zemi.

Jo.

>> Perfektní.

Děkuju všem lidem, co jsou tady, protože jsou opravdoví vlastenci.

>> Celá akce ovlivnila nejen samotné Brno, ale i poslaneckou sněmovnu.

U gymnázia na Vídeňské ulici se pak na jednom místě sešli jak odpůrci, tak i podporovatelé sudetoněmeckého sjezdu.

Sudecké Němce neváhali podpořit opoziční politici Alexandr Boněndo, Martin Kubka, Miloš Vystrčil nebo bratr Tomia Okamury.

>> Můj dědeček, náš dědeček Moravský, byl taky vězněn v Brně v Kounicových kolejích v době nacistické okupace, tak můžeme přistoupit i tak, že si řekneme tu pravdu, jak to bylo.

>> To konání samotné není tím problémem.

Problémem jsou ti protagonisté na české straně, kteří tuto zemi chtějí připravit o její identitu, o její podstatu, historii a dějiny.

To je velkej problém.

Problém to po osmdesáti letech po válce – oni ji nevyhrajou a my ji neprohrajem.

To je prostě pseudotéma, které si uchopili v dresu sudetoněmeckého komitátu čeští politici v TOP 09 a všichni ti, co tady pobíhají.

A to si myslím, tady se musíme bát a tady musíme být ostražití.

>> Nemáte pocit, že pořádání akce v Brně trošku rozjitřuje staré nepříjemné vzpomínky?

Jsme to přežili jako by se to týkalo?

>> Podívejte, já jsem dva roky strávil v devadesátých letech jako vrchní vyjednávač česko-německé deklarace, jako člověk, jehož dědeček byl odbojář.

Jo, dělal časopis Boj, nejdůležitější protinacistický časopis.

Popravili ho Němci.

>> A zároveň taky mám část rodiny německého původu z odvěku, takže vím, o co šlo.

A investoval jsem dva roky do práce, abysme ten problém vyřešili.

Jo, my jsme ho vyřešili.

Že >> mě to vůbec tohle jako >> pro mě to bylo něco jako festival folklorní ve Strážnici.

Vůbec bych sem nejel, tam bylo... >> ale když se toho jako chopili jako té akce, proti tomu českému fasizmu, jo, jako Tomio Okamura, tak jsem si říkal, a který chtěj rozbít naše vztahy s Německem, jo, a chtějí nás znovu jako poslat do služeb temu ruskému imperialistovi.

Říkal jsem, Sašo, musíš změnit plány a na otočku jsem z tý Prahy přijet.

Jestli si mysleli, že je tady bude někdo vítat.

Ne, nebudeme je tady vítat a ani moje děti je tady nebudou vítat, ani jejich děti.

My se s Němci naprosto normálně bavíme, my s nimi fungujeme, nemám problém.

Ale toto, co tady předvádějí tuhle provokaci, vám můžu říct, že kdekoli nás na severní Moravě, to nejsou praví Poláci, to jsou Slezáci.

Tam by si ani nepípli, ani by si neodvážili vůbec stoupit a říct, že se tady sejdou v jedné hospodě a dělat tady tyhle placené akce.

Takže pro mě to je hnusné.

Nechyběl ani ukrajinský brankář Dominik Hašek.

>> Já jsem hrozně rád, že jsem tady dneska můžu podpořit tady ten pochod smíření a projít se aspoň kousek.

Já jsem byl ráno na úvodu a jsem tady zpátky a také protože příbuzný tenhleten pochod zažili.

>> Nedejme se odvést pozornost těmi provokátory, který tady jsou.

Dívejte se i na ty některé novináře, kteří fotí jenom tu provokaci a jinak je ta akce vůbec nezajímá.

Tuto příležitost ke zviditelnění se nenechali ujít ani zástupci české feťácké scény ve složení Pšenák Oganesian Bluová.

Říká, já jenom odpovím.

Víte co?

Tak se bavte sami se sebou.

O vás – to není o vás bez vás.

My když se bavíme o vás, tak chceme mluvit s váma.

>> Já jsem chtěl >> mě AfD nezajímá.

Já žiju na Moravě.

Tady žádný AfD moci není.

A proč paní například osmdesátiletá paní řekne, teď budu citovat – drž hubu, ty stará p*čo.

Tak mi to... Myslíte té paní, která se mu potom omluvila v tom sídle?

Stačilo v tom sídle komunistů.

Ta paní, která se mu potom omluvila.

Tak to je docela vtipný, ne?

Že on tedy podle vás, vy ho vykreslujete jako někoho, kdo udělal něco hrozně bláhého, ale ona se mu potom omluvila.

>> Panušenákovi jsem se omluvila, ale na základě toho, že se přišel omluvit on, takže jsem usoudila, že s tím smraďochem jsem taky nemusela.

To je tak všechno.

Sama bych se mu neomlouvala.

Bylo to na základě toho, že se omluvil.

On jako první >> je docela vulgární.

Já jsem taky vulgární.

>> A považujete se za novináře?

>> Ano, samozřejmě.

My jsme mnohem lepší novináři než vy.

>> Osmdesátiletý.

>> Ty drž hubu a ty mě nemáš.

Co děláš ty p*čo?

>> Je to stará.

Tak ti budu říkat, že je stará.

>> Co budeš ty, vole?

Ne, >> my jsme vždycky zdvořilí.

My jsme vždycky zdvořilí.

>> Chceš kopnout, p*čo?

Vypadni, vypadni, p*čo.

>> My jsme mnohem lepší novináři než vy.

Smrďo, smrad.

>> Tam jsem viděl nějaký, nějaký aktivisty, který jako vítá a já nevím, jo, že chtějí vítat toho poslance a podobně.

A oni tam mají něco o kolektivní vině, ale tady se žádná kolektivní vina nekonala.

Já osobně jsem ještě před 15 lety byl u člověka, kterej byl Němec, zůstal tady, nebyl odsunut, protože to byl prostě antifašista.

To není sjezd, to je průzkum po vojenské terminologii, průzkum bojem.

Jediný, kdo tady vlastně dělal bordel, byla ta protistrana.

Takže se ukazuje, že není pravda to, co čteme v titulkách novin, že my budeme někoho provokovat, my budeme někoho napadat.

Naopak, my jsme tady provokováni a napadáni, a já mi to přišlo jako velmi nechutné od lidí, kteří tady cíleně asi zaplaceně přišli, aby tu akci narušovali.

Já jsem moc ráda, že to vlastně všechno nakonec dopadlo dobře.

V neděli se v centru Brna sešlo několik desítek tisíc občanů z celé republiky, aby vyjádřili svůj hluboký nesouhlas s konáním sudetoněmeckého sjezdu.

Protestující se sešli nedaleko hlavního nádraží, odkud vyrazili Masarikovou ulicí přes náměstí Svobody až na Dominikánské náměstí.

V jejich čele šli politici ze svolávajících stran a také husický kněz.

Pro mě je provokace už to, že vůbec jsou tady. Jo, měli by zalézt do díry a spytovat svědomí, a ne se tady takhle roztahovat.

Běžte se podívat. Táhle jde průvod. To je fantazie. To jsou tisíce lidí. Tisíce lidí s československýma, s českýma vlaječkami. Prostě to je odpověď. Jsme tady doma. My jsme tady doma. Je to naše země a my si ji vzít nenecháme. V žádném případě.

Na samotném náměstí vystoupila celá řada umělců a politiků, kterým není lhostejný osud České republiky. Sraz sudeckých Němců právem považují přinejmenším za provokaci.

Tohle jsem za vás všechny přinesla Poetovi. Mluvil jsem s lidmi z Krumlova, z Karlových Varů, vlastně z pohraničí západního, ale taky z severní Moravy, z jižní Moravy.

Takže opravdu tady byl velmi pestrý výběr těch lidí. A samozřejmě to, co bylo nejdůležitější, byla ta souhra vlastně v odporu proti té sudetoněmecké provokaci, která tady bohužel se odehrála, a která se odehrála s naprostou arogancí. I když všichni věděli, jak Matěj Holán tady na meeting Brna na radnici brněnské, tak samozřejmě všichni sudeťáci, tak věděli, že to bude, ale byli rozhodnutí to uskutečnit tak jako tak.

Já si to vysvětluju tím, že na tu akci bylo dohromady věnováno nějakých 35 milionů Kč, takže to už je sakra mejdan. A to se jim to tady debužíruje, že jo, když jim to platíme my, a ještě bavorská vláda.

Takže moje poselství k těmhle soudruhům bylo asi něco v tom smyslu.

Jo, a to co je taky zajímavé, já jsem se dlouho zabýval myšlenkou nebo otázkou, proč vlastně je to tady.

A došly mi souvislosti. Já jsem geolog, já se celý život učím hledat souvislosti. Vlastně to možná bylo způsobené tím, že tady byl prakticky nulový odpor proti fašizaci a nacizaci Ukrajiny.

Že tady se nikdo v médiích neozval v tom roce 2014, když tam pochodovali pohrobci členů SS divize Galicien v SSáckejch uniformách, když se tam adoroval Bandera, Šuchevič, Petljura, který se provinil tím, že byl hlavní židovský kat na Ukrajině.

Eh, nikomu nevadilo, že na zbraně, které jim tam z našich skladů posílala bývalá ministryně Černochová, se obratem ruky objevily trámové kříže jako nacistické znaky.

Nikomu to nevadilo.

A tak jsem si říkal, že zřejmě se dohodli nebo rozhodli, že když to nevadí tady, tak že tady v Čechách asi bude nejmenší odpor proti nacismu jako takovému. A takže to zkusej tady tlačit, protože vždycky se tlačí tam, kde je nejmenší odpor, že jo.

No, takže si myslím, že to bylo způsobené tady, protože já jsem hluboce přesvědčenej, že ani nenapadlo udělat to v Polsku, jo, nebo v Rakousku, v Maďarsku, jo. To by se jim asi nepodařilo, tak to zkusili tady, protože tady našli dost kolaborantů a dost přímo vlasti, kteří jim ochotně slouží. Protože jak říká klasik, prachy nesmrdí, a ty sudeťáci zřejmě taky tady někomu ne.

Takže to bylo zajímavý.

A to, co jsem řekl na závěr tady, že nebyla zodpovězená jedna otázka. Když tady slyšíme ten zoufalý nářek nad trpkým osudem těch vyhnanců, tak nikdo neodpověděl na to, kolik z nich bylo původních členů sudetoněmecké politické strany, která se podílela na rozbití republiky a pomáhala Hitlerovi dosáhnout mnichovské dohody. A která byla v roce 1939 přiřazena do NSDAP plus jejich příznivců jako takových.

Takže tady je otázka, jakého politického smýšlení ti lidé vůbec byli.

A já jsem hluboce přesvědčen, že vzhledem k tomu, jaká byla nálada mezi těmi Němci, právě tím odsunem bylo zabráněno občanské válce, která by tady byla určitě velmi krutá, velmi tvrdá, a odneslo by to hodně našich lidí.

Takže já myslím, že to poselství je, že prostě, jak jsem řekl nakonec, když přijedou Němci tady na slavnosti piva, tak to jako pro mě, za mě, ať jsou tady, jo. Ale jestli tady přijede ještě jednou sudetoněmecký landmanchaft, tak ať si mě nežádaj.

Já jsem přišla moc ráda a přišla jsem ze své vůle. Nikdo mě neříkal, že mám přijít, ale já jsem to chtěla.

Prostě mě zajímalo, jak budou lidi reagovat, jestli tu budou. A hrozně mě mile překvapilo, že bylo hodně lidí a že ty lidi jsou opravdu přesvědčený o tom, že to má bejt. A hlavně jsou dost naštvaný, jo, což si myslím, že je správný. Protože já považuju tady ten sjezd, nebo co to je, za ostudný sled. Já si myslím, že to je vošklivá provokace.

Celé sudetoněmecké akci dal záštitu prezident Petr Pavel.

Na demonstraci proti konání tohoto sjezdu mezi jinými pak pronesl skvělou řeč i bývalý prezident České republiky Miloš Zeman.

V roce 2028 budou prezidentské volby. Máte právo nevolit toho, kdo dal sudetoněmeckému sněmu svoji záštitu.

Děkuji vám za pozornost.

Tenhle akt zaštítil prezident republiky. Když se podíváte na jeho životopis, tak vám přeci je všechno jasný. To je člověk bez morálky.

Je to úžasný. Kolik lidí přišlo, kolik lidí tady v tom horku vydrželo. A je to vidět, že těm lidem to není jedno. A že ten sjezd tady v tom Brně, to je ostuda. To je ostuda. Jaké se můžou zvát? Úplně.

No, já jsem to říkal na tom začátku, že moje maminka si dobrodění našich milých krajanů užila v koncentračním táboře Terezín. A kde umřel můj dědeček a babička, to se ani neví, ale taky tak různě po těch koncentrácích.

Tak to jsem byl rád, že jsem to tady mohl moderovat už jenom kvůli nim.

Jak skoncovat s tou hrůzou, kdy se naše dějiny přepisují ne českýma, ale německýma a jinýma zahraničníma očima? I s tím přeci musíme skoncovat. Je to tak.

Byli jsme jedni z iniciátorů protestu už loni v létě. Jsem rád, že jsme získali tolik spojenců. Je to krásný zážitek, plné náměstí lidí, kteří agilně bojují proti té hrůze.

A já k tomu dodávám ještě jednu věc důležitou podle mého soudu. Nemůžeme zůstat jenom u toho, že sjezd sudeťáků je špatnost. Ten nespadl z nebe. Tady se spousta věcí děje velmi špatně už dlouhé roky.

My musíme nazvat ty věci pravým jménem a začít je měnit velice zásadně, tak abychom byli suverénní zemí se svébytnou ekonomikou, svébytnou armádou a svébytnou zahraniční politikou.

To jsem tady řekl na náměstí a lidi mě podpořili a to jsem moc rád.

To, co dělá prezident Pavel s záštitou a náš Taivanec vystrčil s další záštitou, to jsou věci, které jsou fackou českému národu.

Takové to poselství, které jsme chtěli vyslat, je to, že naši zemi nedáme, že žádné reparace a tyhlety věci nebudou, nebude žádné směřování, které v podstatě už smířené bylo dávno.

My se v podstatě nepotřebujeme směřovat.

My jsme se smířili už hodně dávno a to otvírání těch starých ran je zbytečné, protože jestli očekávali, že přijedou a my tady budeme všichni nadšení, tak asi viděli, že byli nadšeni jenom ti, kteří něco zdarma dostali.

Ale já myslím, že i sami vy jste viděli, že ten náš národ už je natolik probraný, aby věděl, komu tahle země patří.

A to poselství bylo jasně vysláno.

Takže pan posel doufám odjíždí domů s tím, že ví, že tady už vítaný není a že nic takového se dít nebude.

Teď je otázkou, jestli si to uvědomí i voliči, protože takových těch kolaborantů a těch servilních politiků je tady docela dost a že jim to spočítají úol.

No a pokud ne, tak se asi potkáme za rok znovu.

Myslím, že dneska je to vlastně o tom, jak dlouho ještě uchováme naši státnost.

To je pohrdání Benešem a vším takovým, a ty ruce mně spíš vadí, že byly krvavé a před právnickou fakultou.

Jak to mohou ti právníci dovolit, ostuda?

To je největší ostuda naší vlády.

Je to ostuda todle.

Je to ostuda a to jsem řekl hodně slušně, tedy.

Až se scházejí doma.

No, je to symbolika.

Hlavní stan gestapa nacistického byl v Brně.

Tak právě proto a datum je stejné s datumem, výroční datum zemřelého K. Franka, že jo.

Vůbec se to tady nemá konat.

Vždyť máme snad nějakou historii, tak to tady prostě nemá být.

Nechápu, že to lidi podporují.

To jediné nechápu, proč.

Nemá to důvod.

Měli bychom mít nějakou historickou paměť a nějakou svoji hrdost.

Je to poplování všech hrdinů, kteří se zasloužili o to, že my tady dneska můžeme žít.

Z mého hlediska, ať si každý dělá akce, jaké chce, ale nevím, proč by zrovna sudetští Němci, potomci nacistů, fašistů sdružení, který prokazatelně vyrostlo na nacistických fašistických kořenech, proč by mělo tady u nás takhle drze, takovým drzým způsobem, absolutně neospravedlnitelným, konat tuhle akci tady u nás v naší zemi, ať si jsou u sebe v Německu.

Víte co?

Já jsem také.

Já jsem tady s vámi.

A zamyšlení na závěr.

Co by se asi stalo, kdyby pod záštitou prezidenta Petra Pavla sudetští Němci uspořádali svůj sjezd přímo v Lidicích nebo v Terezíně?