Pod Pokličkou - Prof. M. MARANDI, A Napolitano - Válka nekončí, USA opět porušují vše_11.6.2026

Takže dobré odpoledne, dobrý večer, dobrou noc nebo dobré ráno, vážení přátelé.

Opět vítejte na kanálu Pod pokličkou.

Po kratší pauze jsme opět zde.

Mám pro vás tentokrát už klasiku nachystaaný překlad rozhovoru dnešního rozhovoru právě z mého oblíbeného kanálu Judging Freedom se soudcem Andrew Napolitánem a jeho hostem profesorem Mohamadem Marandim přímo z Teheránu na aktuální dění ohledně pokračující, bohužel pokračující války v Perském zálivu namířené proti Íránu za cílem, jak říkám – a není to z mé hlavy – přeformátování Spojených států samotných a celého toho regionu a jejich vazalských států v Perském zálivu a samozřejmě potažmo i v Evropě, ale to je až asi druhořadá věc.

Prvořadá věc je pro tu globální partičku, která teď sídlí v Číně.

Můžete tomu věřit, ne? Nebo můžeme tomu věřit, nemusíme tomu věřit, to je v podstatě jedno.

Ve finále, jak to vidím já, mně to tak přijde, že ten pán Pjaken má pravdu. Samozřejmě i může to být všechno ještě úplně jinak, jo, ale každý ať řízení světa vidí a chce, jak chce, to je v pořádku.

Já jenom říkám to, co mně dává smysl za těch 15 let, co toho pana Pjakina, ale i jiné zdroje, co poslouchám, nebo jsem četl a tak dál. Všechno směřuje k tomu a všechno tak na sebe navazuje, jak jsem říkal už několikrát, jako zuby v převodovce. Opravdu si z té Číny udělala ta globální partička tu pevnost a od tudy teď řídí svět a to, co prostě zbylo na té druhé straně polokoule, je potřeba přeformátovat.

Bohužel, samozřejmě, oni si to nejdřív vytvořili – ty dvě říše, tu britskou, to impérium – to nechali padnout. Vytvořili si mezitím to americké impérium a to teď nechávají padnout za našich životů.

Takže my jsme bohužel nechtěnými svědky toho přeformátování.

Můžeme jenom doufat, že to neskončí nějakou velkou globální katastrofou, že se to bude týkat opravdu hlavně ta válka, jenom toho lokálního, a že to tam taky brzo skončí. Protože přece jenom odnáší to zase nevinní lidé, kteří jsou v tom úplně nevinně, jako vždycky ve všech válkách. Tady ty hrádky těch mocných by se měly jednou pro vždy zrušit, ale musí to chtít zrušit samo lidstvo, sami lidé.

Osm miliard otroků Matrixu, jak říkám, má obrovskou moc, když se spojí proti osmi tisícům vládnoucích gangstrů. Takový je to zhruba poměr, jo?

A prostě nechávají si ty lidi, my jako lidstvo, si necháváme zbytečně líbit strašně moc věcí. Úplně zbytečně.

Nicméně o tom jsem teď nechtěl mluvit.

Máme tady pro vás nachystaaný překlad skvělého rozhovoru, který doufám, že zase vás obohatí o nějaké ty informace.

A pojďme tedy na to.

Je tu profesor Mohamad Marandi na kanále soudce Napolitána. Snad se mi to podaří takhle pěkně, jak už to máme ve zvyku, to pro vás odložit stranou.

Pojďme tedy na to, co si tito pánové teď říkají.

Já vám opět ještě jednou chci poděkovat, samozřejmě, za tu fantastickou podporu, za ty komentáře i za tu finanční podporu. Moc vám za to děkuji a jako odměnu mám pro vás dnes již druhé video.

Je potřeba, já jsem to také vzal já, že ty zprávy, co jsem vám namíchal, ať už z těch demonstrací nebo z návštěvy, z oficiální návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga u svého kamaráda nebo u své zpřátelené země Severní Koreje a v Pjongyangu ty dva dny, devatenáctého června – samozřejmě to byla spíš taková oddychovka. Bral jsem to jako oddychovku.

Teď, když jsem to zpětně viděl, tak bych to udělal trošku ještě jinak. Možná bych se trošku víc do toho vcítil a ještě víc toho textu bych si přeložil a trošku víc bych to tam. No, ale to je kdyby byly v zadnici ryby – nemusely by být rybníky, že jo.

Já myslím, že takhle to na začátek stačilo.

Těším se na další nějakou takovou velkou příležitost. Tehdy, když tam byl Vladimír Vladimírovič Putin na návštěvě Pjongyangu, tak to jsem ještě neměl žádný YouTube kanál, to jsem ani nevěděl, že nějaký budu mít, tak to bych se do toho echt opřel.

Ale uvidíme, co bude dál. Není všem dnům konec. Není to jenom, nedějí se věci jenom v Severní Koreji, že jo. Dějí se všude jinde po světě.

Ale bylo to fajn, ne?

Myslím si, že s tím komentářem té paní moderátorky – ano, už byla asi inventárem v té televizi – a přišlo mi, někdo jste tam správně psali v těch komentářích, že to vypadá, že ona už je v důchodu třeba a už jí nahradili nějací mladší lidé, moderátoři. Ale na tuto speciální příležitost, kdy přijela taková persona jako prezident Čínské lidové republiky nebo předtím třeba prezident Ruské federace – tak oni ji prostě povolají a ona tím svým hlasem, tím nadšením – tím si dovedu představit, že takhle moderovala za ještě Kim Ir-sena, jo, ta paní, když byla mladší.

Takže tuto prostě personu, legendu jejich vysílání, si vytáhli z důchodu, oblékli jí do kimona a „pojď nám to prostě tady zmoderovat".

Čili si myslím, že to mělo úroveň. I když korejsky neumíme asi nikdo, ale bylo to krásné prostě.

Takže přátelé, pojďme.

Máme tu pro vás profesora Mohamada Marandího z teheránské univerzity, kterého taky netřeba představovat. Informace o něm naleznete na Wikipedii nebo v ChatGPT.

Je to člověk, kterého jsem tu už několikrát překládal, protože on má informace přímo z Jámy lvů, přímo z Íránu.

Navíc on byl, on je členem týmu vyjednávačů na té íránské straně. On byl v Islámábádu při těch prvních vyjednáváních před dvěma měsíci o tom takzvaném příměří, které se nakonec nekonalo. Jo, na papíře bylo, ale v reálu jste viděli všichni, co se dělo za ty dva měsíce.

A on má pro nás aktuální informace, co se zase děje v Íránu – že není příměří, není žádný mír, ale opět se tam rozjíždějí válečné aktivity.

Určitě jste už zaregistrovali něco v médiích. Já teda média moc nesleduju, hlavně ty naše. Já si vždycky počkám, až tady ty řečníky, ty alternativní zdroje, co se kde děje.

Je tam třeba i skvělý rozhovor teď na kanále Daniela Davise – s plukovníkem Dagem McGregorem. Dva plukovníci na jednom kanále. Tak ten mám taky připravený, ale to už dneska nestihnu. Ten bych vám to dal třeba zítra.

Takže pojďme – včera, dnes a zítra. Kde je zase to moje oblíbené přehrávací tlačítko? Zde.

Takže 3, 2, 1 – chil! Sultanu pro vás Andrew Napolitano a Mohamad Marandi, profesor z teheránské univerzity.

Můžete nám říct, profesore, co USA za posledních 24 hodin bombardovali nebo napadli a zda to mělo dopad na život v hlavním městě Íránu?

Na to odpovídá profesor Marandi:

Velice vám děkuji, soudce, za pozvání.

Bombardovali oblasti v blízkosti Hormuzského průlivu – Spojené státy či Američané – a zaměřili se také na místa poblíž Teheránu, konkrétně na město Karáj, což je velmi velké město nedaleko Teheránu.

Škody byly zatím, naštěstí, omezené. Nemyslím si, že to bylo zdaleka tak rozsáhlé, jak se uvádělo.

Říká se, že to bylo možná o 30 % rozsáhlejší než předchozí útoky a iránská reakce byla také dost tvrdá.

Slyšel jsem, že západní média tvrdila, že mezi Iránem a Spojenými státy došlo k dohodě, k podpisu memoranda o porozumění, ale to není pravda.

Iránci uvedli, že jejich postoj k jakékoli potenciální dohodě se Spojenými státy se nezměnil a že pokud Donald Trump chce dohodu, bude muset přijmout tyto podmínky, které téměř už skoro přijal.

Vyjednavači, kteří si vyměňovali písemné zprávy, se shodli na jedné věci. Avšak Donald Trump ve svých veřejných prohlášeních tvrdí úplný opak.

Na papíře se víceméně dohodli na uvolnění ukradených iránských aktiv, ale Donald Trump říká, že iránská aktiva nevydá. Na papíře se víceméně shodli, ale ne definitivně. Neexistuje konečný text, ale víceméně se dohodli na zrušení blokády a Donald Trump říká, že blokádu nezruší. Na druhou stranu se na papíře tedy víceméně shodli, že sankce na dobu plnění dohody zruší. Donald Trump však tvrdí, že to neudělá, takže jeho vyjednavači dělají jednu věc a on říká něco úplně jiného.

Ale dokud nebude ten rámec, na kterém se obě strany obecně shodly, dokud Donald Trump ten rámec neuzná a nepřijme, tak k dohodě nedojde.

Andrew Napolitáno se ptá: Probíhají vyjednávání právě teď nebo obecně v těchto dnech? A pokud ano, spočívají v předávání zpráv přes Pákistánce nebo v něčem jiném?

Na to odpovídá profesor Marandi: Určitě nespočívají v tom, co jste pozorovali, když byli všichni fyzicky pohromadě v Islámábádu. Nejde o vyjednávání. Všechny zprávy procházejí přes Pákistán. To ano, ale nemyslím si, že Pákistánci hrají opravdu významnou roli, protože vše je pouze sepsáno.

Ale v poslední době Íránci nereagují kvůli neustálým porušováním takzvaného příměří ze strany Američanů v posledních několika týdnech. Iránci už na tyto výzvy nereagují. Neustále bombardují a provádějí nálety a také kvůli pokračujícím genocídním útokům v Libanonu. Iránci tedy jasně řekli, že Američané znají jejich postoj. Jejich postoj ten, o kterém se jednalo před několika týdny. Bylo o něm diskutováno ve vaší show už s několika hosty. Není to nic nového, Andrew.

A jak jsem již řekl: zrušení sankcí po dobu trvání dohody, uvolnění iránských zmrazených aktiv, příměří v Libanonu a v Gaze, ukončení války a také zrušení blokády. Írán by naoplátku umožnil a usnadnil normalizaci obchodu v Hormuzském průlivu. A také by Írán prohlásil, že neusiluje o jadernou zbraň, což je něco, co Írán tvrdil vždy. Pokud si to všechno správně pamatuji, je to v podstatě ten rámec.

Ale Donald Trump a jeho ministr obrany, kterému se říká ministr války Pat Hexet, zastávají názor, že obnovení bombardování ovlivní iránskou vyjednávací pozici. Není to jen projev naprosté neznalosti toho, jak Iránci uvažují a jak funguje jejich vláda.

Soudce Napolitáno se ptá. Ano, to vede Íránce k přesvědčení, že Spojené státy se stále více podobají izraelskému režimu a že jediné, co rády dělají, je bombardovat a zabíjet. A tak vidíte, že ty dvě strany navzájem čím dál víc se sobě podobají. Trochu jako na konci farmy zvířat. Andrew Napolitáno: Vy jste mi tu myšlenku přímo vytrhl z hlavy a díval jsem se, z člověka na prase a z prasete na člověka a sotva jsem poznal rozdíl. Myslím, že tak končí ten pořad nebo film Farma zvířat nebo něco takového.

Tak to je pravda. Trump změnil iránskou vojenskou strategii tak, aby se stala preventivně ofenzivní a reagovala větší silou, než jaká byla použitá proti němu.

Andrew Napolitáno se ptá. Na to říká profesor Marandi: No, to je těžká otázka. Myslím si, že obecně by Iránci nikdy nezačali válku a nikdy by ji nevyvolali. Je to v rozporu s jejich náboženskými zásadami. V tuto chvíli jsme ale bohužel ve válce a ta válka neskončila. Je to už více než tři měsíce, ale myslím si, že Iránci dávají přednost tomu, aby konflikt nevyvolávali. A pokaždé to byli Američané, kdo porušil příměří.

V případě tohoto vrtulníku se vrtulník nacházel v Hormuzském průlivu. Tam došlo k nějakému střílení, který, jak víte, není v mezinárodních vodách. Jsou to vody mezi Iránem a Ománem a nejsou dostatečně široké, aby se jednalo o mezinárodní vody. A je tam spousta dronů. Jsou to iránské vody a podle amerického práva sahá hranice 12,5 míle, což je zhruba 20 km, tady do poloviny průlivu a pokrývá tak průplav, kterým musí tyto lodě proplout, nebo ty obchodní a všechny ostatní lodě proplout.

Takže ten vrtulník se nacházel v iránských teritoriálních vodách a protože lodě plují z této strany a vrtulník, pokud by narazil do dronu, je v Hormuzském průlivu spousta iránských dronů, které ho monitorují dnem i nocí. Nemají tam lidi, kteří by veslovali na člunech uprostřed průlivu. Mají drony, aby se ujistili, že vše probíhá podle očekávání. Takže pokud by vrtulník narazil do dronu, není to chyba iránských pilotů dronů. Mohla by to být stejně tak chyba amerického pilota.

V každém případě se ale Američané k porušování příměří vždycky chovali velmi otevřeně. Írán útočí znovu a znovu a zabíjejí lidi. Prý zabili námořníky na palubě. Právě dnes ráno bezostyčně zaútočili na soukromou loď, kontejnerjvu převážející zboží z Ománu do Íránu a zaútočili na indický tanker. Američané a včera myslím, že útočili i na další indický tanker, takže Spojené státy neustále zabíjejí, ničí a útočí.

Naopak k tomu ještě ten vrtulník. Nevím, jestli to byla technická závada, nebo jestli tam byl dron, ale spadl. A oni pak chtějí rozpoutat válku proti Íránu. A já říkám, jestli to nebyla zase nějaká falešná vlajka nebo pokus proti Íránu, který je ve svém vlastním domově.

Andrew Napolitáno se ptá: Věří tedy iránská vláda, že Donald Trump ovládá Netanjahu nebo že Netanjahu ovládá Donalda Trumpa? Ptám se na to celý týden a teď se neptám vás. A teď se ptám i vás na tu samou otázku. Zkuste mi prosím říct, co si myslíte, že si vláda vaší země myslí.

Profesor Marandi odpovídá: No, já myslím, že věří, že sionistická loby je skutečnou entitou, která má moc a že má pravděpodobně různé frakce, ale nakonec to dává Netanjahu převahu a proto je mocnější než Donald Trump, protože oni za ním stojí.

Ale také si myslím, že možná se mýlím, ale věřím, že možná část vládnoucích elit ve Spojených státech, ti, kteří skutečně drží otěže, zastánci Izraele na prvním místě, možná začínají věřit, že Netaňahu poškozuje jejich zájmy. To, co zveřejnil Axios o Trumpově útoku na Netanahu, podle mě vypovídá méně o Donaldu Trumpovi, než o lidech, kteří tu zprávu nastražili nebo kteří tu konverzaci odhalili, protože to Netanahu ublížilo.

Bylo mnoho případů, kdy takzvaný Axios, který nemá žádnou důvěryhodnost, lhal nebo předstíral, že například Biden byl proti genocidě, což byla lež. Nebo kdy loni, protože jsme v období výročí 12denní války, že Donald Trump nechtěl zaútočit na Írán a Netaňahu. A pak zaútočili oba dva. To vše byla lež.

Ale v tomto případě byla formulace taková, že Netaňahu utrpěl doma nebo tedy v Palestině a v hebrejských médiích ho napadli jeho oponenti a dokonce i jeho političtí spojenci ho napadli. Takže utrpěl nějakou porážku na domácí politické scéně. Netaňahu si myslím, že to Netanahuovi ublížilo, nebo aspoň to mělo za cíl mu ublížit. Ale domnívám se, že Spojené státy a izraelský režim jsou stále velmi úzce propojené a velmi si blízké. Nemyslím si, že by Donald Trump udělal cokoliv proti zájmům izraelského režimu, dodává profesor Marandi.

Bude to íránská vláda, ptám se. Ptal jsem se na to, když jsme spolu mluvili. Nepředpokládám, že by vaše odpověď byla nějaká jiná, ale zeptám se znovu kvůli kritice, která se snesla na Netanahua v hebrejském tisku, když na pouhých 24 hodin zastavil masakr v Libanonu. Zdrží se íránská vláda jakékoli významné dohody se Spojenými státy, která by nedokázala omezit Izrael v Libanonu a jinde? Ptá se Andrew Napolitánu.

Na to odpovídá profesor Marandi. Ne, to je prostě vyloučeno. Válka v Libanonu musí skončit a příměří v Gaze musí být dodržováno tak, jak bylo dohodnuto. Samozřejmě Irán není příznivcem příměří, které Donald Trump vnutil, ale bohužel lidé jako Erdogan a Abdullah a Jordánsko a Sísí a premiér Pakistánu, jak se domnívám, a mnoho dalších lidí odjeli do Egypta a podpořili Trumpovo falešné příměří a zamlčeli jeho zločiny.

Pro Írán je tedy těžké pro Gazu udělat mnoho nebo něco, ale chce aspoň donutit Spojené státy, aby přiměly izraelský režim přestat zabíjet lidi a vrátit se k vytyčené linii, protože izraelský režim postupuje vpřed a nyní mají plány postoupit ještě dál a obsadit 70 % Gazy. I když to Trumpovo příměří nedovoluje, ale Donaldu Trumpovi je to úplně jedno.

Iránci se tedy cítí povinni buď se postavit na stranu Palestinců a nyní i Libanonců, nebo se smířit s tím, že západ a země v regionu dopustí jejich vyhlazení.

Věří Íránci, že Donald Trump Netaňahu skutečně dokáže zkrotit? Ptá se Andrew Napolitáno.

Mám na mysli, že kdyby Netaňahu, podle mého názoru, zastavil invazi do Libanonu, tak fanatičtí členové jeho vlády by odešli. V Knesetu by se ocitl v menšině. Jeho vláda by se zhroutila. Musel by kandidovat v nových volbách. Pravděpodobně by ale prohrál. Pak by se ocitl zpět na lavici obžalovaných, kde jsou důkazy proti němu drtivé. Všichni víme, že k tomuto druhu dominového efektu pravděpodobně dojde.

Je Netaňahu svobodný, aby zastavil zabíjení v Libanonu? Nebo má k tomu volnou ruku? Nebo nemá na výběr, pokud chce zůstat ve funkci a vyhnout se vězení? Ptá se Andrew Napolitánu.

No, myslím si, že Netaňahu samozřejmě udělá cokoliv, aby zůstal ve funkci, odpovídá profesor Marandi. A proto zažíváme už téměř tři roky genocidy, protože on potřebuje krizi za krizí, aby se udržel u koryta, u moci. Myslím si proto, že někteří lidé ve Spojených státech, možná i samotní sionisté, se snaží Netanahua oslabit, aby prohrál volby a k moci se pak dostal někdo z opozice, kdo je stejně genocidní. Mohli by ho ale tak nějak očistit, dát režimu nový kabát a pak třeba ukázat premiéra s kočkou v náručí nebo tak něco, aby působil léčštěji. A pak jít dál stejnou cestou.

Ale myslím si, že Iránci počítají s tím, že prostřednictvím tohoto obléhání, tohoto přímého obléhání Hormuského průlivu, této blokády, která právě probíhá, chtějí vyvinout na Trumpa a jeho okolí takový tlak, že budou nakonec muset učinit rozhodnutí. Ať se jim to líbí nebo ne, udělat něco, co je třeba America First, to znamená Amerika na prvním místě v uvozovkách, a to upřednostní zájmy USA, přednosti zájmů Izraele, aby se zabránilo globální ekonomické depresi a aby se zabránilo tomu, že ekonomika spadne z útesu. Že by Donald Trump nakonec souhlasil s dohodou, která je v zájmu Spojených států, spíše než aby pokračoval v prosazování zájmu izraelského zločineckého režimu.

Jinými slovy, domnívám se, dodává profesor Marandi, že Íránci chtějí Spojeným státům způsobovat stále větší bolest. Přičemž Írán sám také trpí, ztráty samozřejmě. Což je sice pro Američany lákavé, ale chtějí tuto bolest zvýšit do takové míry, aby Bílý dům nakonec prohlásil: „Tak tedy dobře, my musíme odložit naše postoje upřednostňující Izrael a dát přednost zájmům Ameriky a podepsat pro nás zajímavou dohodu."

Proč je Írán ochoten riskovat válku kvůli otázce Libanonu? Proč je ochoten riskovat zabíjení svých vlastních lidí, zničení své infrastruktury a poškození svého hlavního města kvůli Libanonu? Ptá se Andrew Napolitánu.

Na to odpovídá profesor Marandi. No, je to víc věcí, které bych k tomu mohl říct Andreu, a není na to dost času. Ale cítění ke Gaze, cítění k Palestincům v Íránu byly vždy velmi upřímné. I když režimy v našem regionu, arabské režimy, které nikdy nic pro Palestinu neudělaly, utratily v průběhu desetiletí miliardy dolarů, mnoho desítek miliard dolarů, aby se pokusily dokonce poštvat Palestince proti Íránu. Říkají, že pomohou, šíří dezinformace, pomlouvají, říkají, že nejsou muslimové, ale že jsou zlí a že vás nenávidí a že jsou vašimi nepřáteli.

Ale Írán navzdory tomu všemu vždy choval k palestinskému lidu velmi upřímné city, i když to někdy nebylo nutně vzájemné pro všechny. Nemohou snést pohled na genocidu. To je právě to. Prostě to nedokážou snést. Je to otázka lidskosti.

A teď jsou to právě Libanonci, kdo jsou možná největšími hrdiny celé téhle tříleté situace, protože obětovali svou komunitu, protože chtěli zastavit genocidu v Gaze. Začali bojovat s Izraelci na hranicích, aby odlákali израelské síly, které by jinak vypálily Gazu a prostě ji vyhladily, a aby dali Palestincům v Gaze šanci. Ačkoli věděli, že se stanou terčem útoku, bombardování a masakru, jak to dnes vidíme.

Myslím si, dodává profesor Marandi, že z morálního hlediska mají Iránci pocit, že mají povinnost a také že jsou spojenci. Že mají povinnost pomáhat Libanoncům, protože jsou to spojenci Iránu.

A i když se na to nedíváme z morálního lidského hlediska nebo z ideologického hlediska, v tomto boji proti impériu zla potřebujete spojence.

A impérium zla je bohužel nemilosrdné, je mocné a má mnoho zástupců a mnoho vazalů a vlez do prdele, jak říkám já.

Celý region spolupracoval proti Íránu. Dokonce i azerbajdžanská republika. Dokonce i Turecko představuje, přepravuje ropu do Izraele a americké základy tam jsou využívány proti Íránu. Jordánsko a země v Perském zálivu. Takže proti.

Když máte proti sobě tuto obrovskou sílu a Evropany, kteří jsou proti vám, pak se tito spojenci stávají cennějšími.

Mohou USA dosáhnout svých cílů vojenskou silou? ptá se Andrew Napolitánu.

Na to odpovídá profesor Marandi: Ne, ne se silami, které mají dnes. Ne se schopnostmi, které Spojené státy mají dnes. To není už možné.

Možná, kdyby Spojené státy po 11. září zaútočily na Írán místo na Irák, měli bychom zcela odlišnou situaci. Ale oni si vybrali Irák. Asi se jim zdálo, že Irák je slabší nepřítel, tak toho spíše porazíme. Stále si myslím, že Spojené státy by neuspěly. Írán je však prostě příliš neochvějný, příliš mocný a příliš odhodlaný.

Je to země s tisíciletou civilizací. Náboženská ideologie, šíský islám, z nich činí obzvláště odolné, neustupné a neochvějné tváří v tvář utlačovateli. Utlačování a obrana utlačovaných je v iránské náboženské kultuře velmi důležitá.

Takže ne, nemyslím si, že by Spojené státy měly šanci Írán porazit, dodává profesor Marandi. A je v zájmu Spojených státu se s Íránem smířit.

Mluvil jsem o tom ve vaší show už několikrát a omlouvám se, že to stále opakuji, ale byli lidé ve Spojených státech, kteří byli u moci a říkali, že Spojené státy musí směřovat k sblížení s Íránem. A je to v jejich zájmu.

A kniha, kterou jsem zmínil, „Going to Teheran" – cesta do Teheránu – když mluvili s vlivnými lidmi a říkali, že pokud se s Íránem nedohodneme, tak zaprvé Írán není tím, co vám říkají, že je a ani tím, co vy o něm říkáte. Ale pokud se s Íránem nedohodnete, nakonec to povede k válce a krizi. Už se psalo v té knize, kterou profesor Marandi zmiňoval. Dva Američané cestovali po Íránu, manželé, byly to členky kongresu a napsali knihu o Íránu a o cestě po Íránu.

Právě v této situaci se dnes nacházíme a to je samozřejmě to, co sionisté chtějí, ale co americký lid nepotřebuje. Americký lid má však své protiíranske názory tak zakořeněné, že je snadné některé z nich přesvědčit nebo přesvědčit aspoň část americké společnosti, že si zasloužíme být bombardováni.

Manipulovat s lidmi je pro americký režim a západní režim velmi jednoduché a má to dlouhou tradici. Takže bohužel, dokud se lidé neprobudí z těchto lží, z těchto mediálních a politických lží, tak se nikam neposuneme. Neposuneme se k nějaké lepší budoucnosti, dodává profesor Mohamad Marandi z Teheránu.

To zakončuje to Andrew Napolitáno.

Páni profesore Mohamedem Marandy. Bylo mi potěšením, drahý příteli, s vámi opět mluvit po nějaké době. Zůstaňte hlavně v pořádku a v bezpečí tam u vás v Íránu. Moc vám děkujeme za tyto týdenní návštěvy. Jsou nesmírně poučné a podávané z první ruky tyto informace. Přímo, jak já říkám, pod pokličkou – přímo z toho hrnce, spoza zákulisí, spoza zavřené, zatažené opony, spoza zavřených dveří a to skutečně jedinečným způsobem.

V Lomi siích tady vážíme a ceníme. Těšíme se na vás třeba už příští týden. Děkujeme vám mockrát. Mějte se krásně.

Díky za vaši pozornost, vážení diváci. Příště vlastně s dalším naším programem opět brzy na viděnou, dodává soudce Andrew Napolitáno na svém kanále Judging Freedom.

Přátelé, to bylo ode mě pro dnešek vše z kanálu pod pokličkou. Je středa, nebo už je čtvrtek, já ani nevím. 11. června, každopádně 2026. V době, kdy se video podaří nahrát na YouTube, tak bude plus mínus 19 hodin večer.

Takže příjemný večer vám přeji a mějte se všichni krásně. Budu se na vás těšit opět zítra s dalším nějakým pěkným videem. Doufám, uvidíme, co nám přinesou dnešní večerní a zítřejší ranní události z celého světa.

Jak říka John Spartan, Lenina Haxleyová a můj oblíbený doktor Kokto: buďte dobří.