Petr Blahynka - Jak to, že ještě žijeme?

Jak to, že ještě žijeme? Henry Ford před 100 lety prohlásil: "Kdyby lidé rozuměli peněžnímu systému, do zítřejšího rána bychom měli revoluci." Už jsme si vysvětlili, jak se tisknou dolary a prostřednictvím brettonwoodského finančního systému dostávají do světa jenom pro oživení paměti.

Vláda USA řeší deficit státního rozpočtu, vystaví dluhopis. Vláda České republiky také řeší deficit státního rozpočtu, vystaví korunový dluhopis. Fed vytiskne dolary, Česká národní banka vytiskne koruny. Jedině oprávněná banka má právo kupovat vládní dluhopisy přímo od vlád a inkasuje za to poplatky. Ten vlastní obchoduje tak, že všichni čtyři účastníci obchodu dají své produkty k dispozici obchodníkovi oprávněné banky. V jednom okamžiku proběhnou současně tyto transakce. Za prvé, korunový dluhopis se smění s Fedem za dolary. Dolarový dluhopis se smění s Českou národní bankou za koruny. Vláda USA dostane dolary za dluhopis a vláda České republiky dostane koruny za svůj dluhopis.

Všechno probíhá podle mezinárodních zákonů, zákonů Spojených států amerických i českých zákonů a přísných pravidel Světové banky a mezinárodního měnového fondu. Podívejme se na Českou republiku. Vláda vypisuje dluhopisy a Česká národní banka tiskne koruny. Je to stejné jako ve Spojených státech amerických. Jenže dolary v USA nejsou kryté ničím. Naše koruny naopak kryté jsou čím? No, dolarovými dluhopisy. Ale ty také nejsou kryté ničím. Takže naše koruna také není krytá ničím.

Jak velká část tedy vydaných korun není ničím krytá? No, minimálně v rozsahu státního dluhu. To znamená 3,72 bilionů Kč. Ale naštěstí pro nás je koruna akceptována ve světě. Svět nám na ní, za ní dává zboží. To znamená, že jako USA i my vyvážíme svoji inflaci do světa.

Jak to ve světě funguje? Čili peníze v oběhu odpovídají množství vyrobeného zboží? Češi za bezcenné peníze nakoupí ve světě zboží, ale bezcenné peníze se chovají ve světě jako pravé. Či k penězům v oběhu ve světě není vyprodukováno odpovídající množství zboží. Takže za šest až devět měsíců trh vyrovná množství peněz s množstvím zboží a tak se podílíme na vytváření trvalé inflace ve světě.

Co se děje v České republice? Místo produkce zboží, které jsme dřív vyráběly naše továrny, dnes naše vláda vyrábí dluhopisy. Za ty dluhopisy získá vláda koruny a za ně nakoupí v cizině zboží. Je jenom otázkou času, kdy si někdo uvědomí, že nám dává své zboží zadarmo. Přestane pak akceptovat nekryté peníze a přestane nám dodávat zboží. Toto zboží nám bude chybět a ceny zbývajícího zboží mnohonásobně vzrostou, čili nastane obrovská inflace dolarů, eur i koruny.

Otázkou je jenom, kdy to nastane. Nastane to v čase, kdy bude zaveden nový ekvivalent pro směnu mezi měnami místo dolarů. Spekuluje se o těchto hodnotách ke krytí měn: jedna třetina energie, jedna třetina zlato a jedna třetina jiné hodnoty. A o vytvoření tohoto ekvivalentu se snaží stát i skupiny BRICS.

Co z toho vyplývá? Zaprvé, náš stát není soběstačný v žádné oblasti hospodářství, kromě výroby elektřiny a tu se nyní snaží Evropská unie také zlikvidovat. Zadruhé, v obraně nejsme schopni se bránit proti případnému nepříteli, a za třetí, žijeme si nad poměry, na dluh. Věřitel Deep State z nás může kdykoliv udělat otroky. Naší jedinou záchranou je připojení ke skupině BRICS.

Co je třeba udělat, abychom se z toho marastu dostali ven? V prvé řadě si připustit, že máme problém. Začít opět budovat stát ve prospěch našeho lidu, vrátit zdravý rozum do soudu, školství, zdravotnictví a hlavně mluvit pravdu. Převzít řízení nad produkční částí státu a začít ji okamžitě posilovat.

Co to je ta produkční část státu? Je to výroba zboží, potravin, strojů, energií, stavby a tak dále. Tady se vytváří materiální hodnoty, které pokrývají životní potřeby lidí. Část odměn za tuto práci ve formě daní je postoupena servisní části státu, kam se dostává přes státní pokladnu. Servisní část státu, to jsou služby, státní aparát, školy, zdravotnictví, věda, výzkum, soudy a tak dále. A odpočinková část sport, kultura, zájmové činnosti. Tady se vytváří služby a regenerační prostor pro to, aby mohla stále lépe fungovat ta produkční část státu.

Čili tyto dvě části státu, produkční a servisní, se vzájemně doplňují a musí být v určité rovnováze. Podívejme se, jak to statisticky vypadá. V roce 1989 jsme měli 5 milionů 430 000 pracovně schopného obyvatelstva. Z toho v produkční oblasti bylo 3 miliony 74 000 a v servisní oblasti 2 miliony 356 000. V roce 2023 jsme měli v produkční oblasti 1 milion 943 000 a v servisní oblasti 3 miliony 257 000 lidí.

V roce 1989 tedy bylo zaměstnáno 57 % lidí v produktivním věku v produkční části státu a v servisní části 43 %. V roce 2023 ale poklesl počet zaměstnaných v produkční části státu z 57 % na 37 %. Čili 20 % ten rozdíl se přesunul z té oblasti produkční do oblasti spotřební, čili servisní části státu. Takže v servisní části v roce 23 už bylo 63 % lidí v produktivním věku.

Dá se říci, že 57 % lidí v produkční oblasti v roce 1989 uživilo 43 % lidí v servisu. Dnes ale 37 % lidí v produkční části neuživí 63 % lidí v servisu. Jak to tedy, že ještě žijeme? A celkem dobře si žijeme. Lidé jsou pěkně vyoblékaní, na jídlo bohatí, domy vesměs v pěkném stavu. Každý má auto, případně několik, a tak dále.

Jak se to vyřešilo? No, projedli jsme práci minulých generací a teď projídáme budoucnost. V 90. letech se použily peníze získané za prodané továrny a banky. Po roce 2000 už nebylo co prodávat a tak jsme se začali zadlužovat. Tady to vidíte na grafu státního dluhu: čili období prodeje továrna a bank, pak období zadlužování státu a po roce 2020 období programů pro větší zadlužování. Greenalská uprchlická krize, covid, energetická krize jsou všechno uměle vytvořené programy pro větší zadlužování státu.

Čili jak z toho ven? Máme dvě možnosti. Zaprvé se modlit, aby dnešní stav, kde nám cizina dává zadarmo zboží, vydržel co nejdéle a dál se zadlužujme. Nebo zadruhé zapřáhněme rozum do řízení státu a zachraňme, co se dá z našich znalostí a dovedností. Začněme budovat soběstačnost, začněme hospodařit. Až nastane zlom, Evropská unie nám nepomůže. Západní Evropa je na tom hůř než my. Ve Spojených státech amerických pracují na obou těchto bodech, ale pracují pro sebe, ne pro nás. My si musíme pomoct sami.

Děkuju za pozornost.