Peková přišla o status znalce. Brusel platí neziskovky, Evropa ztrácí dech | Zprávy Veroxu 17. 8.

Vítejte u zpráv Veroxu.

Dnes je 17. srpna 2026.

Dnes začneme případem, který stojí za pozornost. Molekulární genetička Soňa Peková přišla o oprávnění soudního znalce. Ministerstvo spravedlnosti ji odebralo kvůli posudku týkajícímu se očkování proti covidu, který vypracovala pro slovenského vládního zmocněce Petra Kotlára. Správní řízení začalo už loni v prosinci.

Ministerstvo nyní dospělo k závěru, že Peková byla zaujatá a znalecká činnost podle něj musí být nejen odborná, ale také nestranná. A tady začíná skutečný problém. Nejde totiž o spor, zda člověk se Soňou Pekovou souhlasí. Jde o otázku, kde končí odborný názor a kde začíná státem posuzovaná nepřípustná zaujatost.

Peková patřila během covidu mezi nejvýraznější kritické hlasy a právě stát, jehož postup během pandemie sama kritizovala, teď rozhodl, že už nemůže vykonávat znaleckou činnost. Ministerstvo tvrdí, že jde o ochranu nestrannosti znaleckého systému. Kritici mohou namítnout, že vzniká velmi nebezpečný precedent. Odborník, který veřejně zastává vyhraněné stanovisko, může být následně zpochybněn právě kvůli stanovisku, které zastává.

A od českého ministerstva k Bruselu. Evropská komise ve své letošní zprávě o právním státu kritizuje českou vládu Andreje Babiše například kvůli střetu zájmů, rušení koncesionářských poplatků, změnám služebního zákona nebo přístupu k politickým neziskovým organizacím. Parlamentní listy ale upozornili na docela půvabný kruh. Komise při hodnocení používá také informace od neziskových organizací, které jsou sami příjemci evropských peněz.

Jinými slovy, Brusel platí organizace. Organizace dodávají Bruselu informace o členském státu a Brusel potom na základě těchto podkladů členský stát hodnotí. To samo o sobě ještě nedokazuje, že jejich data jsou špatná, ale je naprosto legitimní chtít vědět, kdo hodnotitele financuje, podle jaké metodiky informace vybírá a zda jsou do zprávy zahrnovány i opačné názory, protože transparentnost přece nemůže být povinná jen pro ty dole.

A když už jsme u neziskovek, ještě jedna zpráva. Publicista Aleš Borovan si všiml, kam proudí část peněz z rezortu školství vedeného Robertem Plagou. Příspěvková organizace ministerstva Dům zahraniční spolupráce například spolupracovala s organizací Díky, že můžem. Parlamentní listy uvádějí smlouvu za 60 000 €, tedy přibližně 450 000 Kč.

Borovan upozorňuje také na organizaci Reset, která sama popisuje svůj cíl jako sociálně ekologickou transformaci a nový hospodářský model založený mimo jiné na spolupráci místo konkurence a demokratických formách vlastnictví. A tady bychom měli od ideologie přejít k obyčejnému účetnictví. Nezajímá nás, zda se neziskovka označuje za progresivní, konzervativní nebo třeba marťanskou.

Kolik dostala? Za co? Jaký byl výsledek? A proč to má platit daňový poplatník? To jsou čtyři otázky, které by měly fungovat úplně stejně pro všechny. Politici přitom před volbami už desítky let slibují zeštíhlení státu. Výsledek znáte. Stát hubne přibližně stejně úspěšně jako člověk, který si při dietě objedná druhou večeři.

Kabinet Andreje Babiše obnovil národní koalici proti suchu a vyčlenil 4 miliardy Kč na opatření proti nedostatku vody. Ministr zemědělství Martin Šebestián mluví zejména o malých vodních nádržích, rybnících, pozemkových úpravách a rychlejší výstavbě větších vodních děl. Současně odmítl kritiku bývalého ministra Petra Hladíka, podle něhož předchozí vláda dávala na boj proti suchu výrazně více.

Podle Šebestiána totiž Hladík sčítal různé položky, včetně peněz ze společné zemědělské politiky. Čtyři nové miliardy mají být podle současného ministra právě navíc. Tady tedy bude nejlepší počkat na rozpočtovou tabulku, protože voda v krajině se nezadrží tiskovou konferencí.

Ze Slovenska přišla zpráva o větrných elektrárnách. Po protestech místních obyvatel slovenská vláda výrazně zpřísnila pravidla pro takzvané akcelerační zóny a sedm nejproblematičtějších oblastí rovnou zrušila. Aktivistka Katarína Ondrušová dlouhodobě protestovala proti výstavbě velkých větrných parků v blízkosti obydlených oblastí a během sporu čelila i nálepkám dezinformátorky nebo proruské aktivistky. Tentokrát ale tlak obyvatel zafungoval a možná je to připomínka, že energetická politika není jen tabulka megawatů, je to také krajina, majetek a život lidí, kteří tam skutečně bydlí.

A ještě jeden slovenský kulturní spor. Poslankyně Smeru Zuzana Plevíková kritizovala podporu hormonálně vyvolané laktace u transgender žen, tedy biologických mužů po tranzici. Parlamentní listy citují její tvrzení, že některé organizace a veřejné systémy takovou praxi podporují.

Tady je dobré oddělit dvě věci. Jedna je medicínská otázka – co je skutečně možné a jaká jsou rizika. Druhá je politická otázka – zda a proč mají takové postupy financovat veřejné peníze? A právě druhá otázka už do politiky nepochybně patří.

Do politiky patří také Ukrajina. Tomio Okamura zveřejnil 10 důvodů, proč podle něj Ukrajina nemá vstoupit do Evropské unie. Debata přichází ve chvíli, kdy část evropských politiků hledá způsob, jak Ukrajinu do unie integrovat rychleji. Německý kancléř Friedrich Merz například navrhl rychlé přiblížení Ukrajiny evropským institucím zpočátku bez plných hlasovacích práv.

A právě tady by měla zaznít otázka, která se příliš často přeskakuje. Má mít Ukrajina stejná kritéria vstupu jako země, které Evropskou unií prošly před ní? Pokud ano, není co řešit. Pokud ne, pak musí Brusel vysvětlit, proč se pravidla mění právě teď a právě pro tuto zemi.

A zatímco politici diskutují o evropských hodnotách, český průmyslník Pavel Juříček upozorňuje na mnohem prozajčtější problém. Evropa přestává stíhat. Majitel Brano Group přirovnal evropský souboj s Čínou k běžci, který má koule na nohou, svázané tkaničky a beton v kalhotách.

Za hlavní problémy označuje drahé energie, přeregulovanost a nedostatky ve vzdělávání. Podle něj je Čína výrazně dál v infrastruktuře, digitalizaci, robotizaci i technickém školství. A tohle je možná ekonomická zpráva dne. Evropa může přijmout 1000 strategií konkurenceschopnosti, ale pokud budou její podniky platit dražší energie, čelit větší regulaci a shánět technicky vzdělané lidi obtížněji než konkurence, žádná strategie ten rozdíl nevymaže.

Blíží se také komunální volby a právník Petr Kolman v lidovkách připomíná něco, co politický marketing úspěšně zastírá. V Česku vlastně nekandidujete na starostu, kandidujete do zastupitelstva. Starostu následně volí zastupitelé ze svého středu a bez podpory rady a zastupitelstva žádný starosta nemůže jednoduše splnit všechny ty billboardové sliby, kterými se před volbami chlubí.

Takže až zase uvidíte plakát váš příští starosta, překládejte si ho správně. Člověk, který by se starostou velmi rád stal, pokud po volbách sežene dost hlasů. Je to delší, ale přesnější.

Angelika Bazalová se mezitím v deníku To vrací ke kauze sbírky drony Nemesis a firmy FPV Space.

Podle článku se policií prověřovaná konstrukce točí kolem vztahu mezi spolkem Skupina D, Janem Weeverkou a firmou, která dodávala drony na Ukrajinu.

Publicistka upozorňuje mimo jiné na zisky a majetkové vazby kolem FPV Space. Cituje také dřívější vyjádření Městského soudu v Praze. Podle něhož existuje důvod prověřovat hypotézu, zda nebyla firma využívána k přesunu prostředků z veřejné sbírky.

Důležité slovo je prověřovat, ne odsoudit. Ale pokud veřejnost posílala peníze v přesvědčení, že financuje pomoc Ukrajině, má absolutní právo vědět, jaká byla marže, kdo firmu skutečně kontroloval a kam skončila každá koruna.

Deník To si všímá i návštěvy prezidenta Petra Pavla na festivalu Trutnov Open Air, který letos připomíná nedožité 90 Václava Havla. Petr Žantovský spojuje Pavlovu dnešní havlovskou image s jeho předlistopadovou vojenskou a komunistickou minulostí a prezentuje prezidenta jako produkt politického marketingu. Tady si už úsudek musí udělat každý sám. Historii přepsat nelze, ano.

A ještě jedna historická kuriozita. Benjamin Kuras rozebírá tvrzení některých muslimských organizací o muslimských mořeplavcích, kteří měli připlout do Ameriky dávno před Kolumbem. Článek připomíná například tvrzení o muslimské plavbě roku 178 a údajné mešitě na Kubě. Zároveň je ale prezentuje jako historicky nedoložený příběh.

Historie má jednu nepříjemnou vlastnost. Na rozdíl od politiky potřebuje důkazy.

A na závěr ještě krátce z webu Verox. Ivan Hoffman v pořadu Politicos upozornil na rostoucí nepoměr mezi levným útokem a drahou obranou. Jednoduchý dron nebo sabotáž mohou způsobit škody, jejichž prevence stojí násobně víc. Varoval, že tento vývoj může zvyšovat riziko eskalace konfliktů. Jindřích Richl ve svém vysílání znovu otevřel otázku ukrajinské migrace a kritizoval její dopady v České republice.

Dnešní zprávy tak mají jeden překvapivě společný motiv: Kdo rozhoduje, kdo platí a kdo nese následky. Ministerstvo rozhoduje o znalci. Brusel hodnotí členské státy. Stát rozděluje peníze. Evropa reguluje průmysl a média rozhodují, komu poskytnout mikrofon.

Proto se vždycky ptejme na totéž: Podle jakých pravidel? Začí peníze a kdo kontroluje kontrolory?

To byly zprávy ve Roxu.