J. Bobošíková: Rusko? Cizí vliv. USA a Izrael? Spojenectví. A zájem ČR...| Na verox.cz bez reklam.

Představte si, že si ruský politický institut najme ve Washingtonu americké lobisty. Zaplatí jim, aby jeho návrh dostali k lidem z Kongresu, Bílého Domu, Národní bezpečnostní rady a ministerstva zahraničí a přesvědčovali je ke změně americké zahraniční politiky. Co byste řekli? Ruský vliv. Jenže tohle neudělali Rusové. Udělal to izraelský Misgavský institut pro Národní bezpečnost a sionistickou strategii. Najal si washingtonskou lobistickou společnost Mercury Public Affairs, aby v Kongresu a Trumpově administrativě prosazovala jeho plán na zásadní změnu amerického vztahu k OSN. A víme přesně, co si objednal, protože spolupráce byla oficiálně registrovaná podle amerického zákona FARA.

Takže se podívejme, jak se zahraniční vliv dělá v praxi. Mercury neměla jen rozeslat nějakou studii. Měla vytipovat lidi v americkém Kongresu a administrativě, představovat jim její politická doporučení a organizovat schůzky autorů s lidmi z Kongresu, Bílého Domu, Národní bezpečnostní rady, ministerstva zahraničí a americké mise při OSN. A co měli prosazovat? Studii Misgavu, podle které je OSN nereformovatelná a Spojené státy by se od ní měly odpoutat. Sama Mercury v registraci podle zákona FARA uvedla, že bude pro Misgav vykonávat politickou činnost. Máme tedy izraelský institut, americké lobisty, přístup k lidem kolem americké vlády a konkrétní politický cíl.

A teď se podívejme, kdo si tuhle službu objednal. Protože právě tady začíná být celý příběh opravdu zajímavý. Misgav není univerzitní katedra, která uspořádala konferenci o OSN. V jeho čele stojí člověk, který strávil přibližně 30 let v izraelské bezpečnostní službě Šinbet. 30 let. A potom se stal izraelským poradcem pro národní bezpečnost.

Jmenuje se Meir Benšabat. Šinbet vedl mimo jiné protiteroristickou a kybernetickou divizi. Později se stal израelским poradcem pro národní bezpečnost a šéfem národní bezpečnostní rady. Spoluautorem studie, kterou Misgav nechal prosazovat ve Washingtonu, je Gilat Erdan, bývalý izraelský velvyslanec při OSN ve Spojených státech a bývalý ministr ve vládách Benjamina Netanjahua.

A potom jsou tu peníze. Podle deníku Haarec získal Misgav v letech 2024 a 2025 z darů přibližně 2,3 milionů dolarů. A většina těchto peněz měla přijít anonymně přes dvě americké neziskové organizace.

Nemáme důkaz, že Misgav řídí izraelská vláda nebo izraelské tajné služby. Máme ale něco, co dokazovat nemusíme, protože je to veřejné. V čele institutu stojí bývalý poradce pro národní bezpečnost s třicetiletou minulostí v Šinbet. Na jeho studii pracoval bývalý izraelský ministr a velvyslanec. Institut získal miliony dolarů z velké části anonymně přes americké neziskové organizace a najal si washingtonské lobisty, aby jeho politický návrh dostali k Trumpově administrativě.

A teď se vraťme k Rusku. Kdybych vám právě popsala ruský institut vedený člověkem s třicetiletou minulostí v ruské bezpečnostní službě financovaný miliony rublů, který si v cizí zemi najímá lobisty a přes ně se snaží ovlivňovat zahraniční politiku tamní vlády, opravdu bychom tomu říkali jen běžnou funkci? Těžko. Ptali bychom se, kdo to platí, kdo za tím stojí, koho se snaží ovlivnit a jaký ruský zájem tím prosazuje – a ptali bychom se správně. Tak proč bychom se na totéž neměli ptát, když jde o Izrael?

To vůbec neznamená, že Izrael a Rusko představují pro Českou republiku stejné bezpečnostní riziko. Znamená to, že metr na zahraniční vliv nemůžeme měnit podle toho, jestli máme danou zemi právě v kolonce spojenec nebo protivník.

A právě tady se celý příběh začíná týkat České republiky, protože Misgav prosazuje něco, co může dávat smysl z hlediska izraelských zájmů. Ale proč by to automaticky mělo být také v našem českém zájmu? Izrael má s OSN dlouhodobě komplikovaný vztah. Právě v jejích institucích čelí politickému a právnímu tlaku kvůli Palestincům, Gaze, osadám nebo palestinské státnosti. Oslabení OSN mohlo by část rozhodování přesunout od mezinárodních institucí k přímým vztahům mezi státy. A tam má Izrael díky mimořádně silnému vztahu s Washingtonem velmi dobrou pozici.

Česká republika ji nemá. Nejsme velmoc. Nemáme globální armádu ani ekonomickou sílu, která by nám dovolovala diktovat ostatním podmínky. Pro Českou republiku proto může mít systém mezinárodních pravidel větší cenu než pro státy, které si dokážou své zájmy prosadit silou. Jinými slovy, co je výhodné pro Izrael, nemusí být výhodné pro Českou republiku.

A to je celé. Tenhle příběh není jen o jednom izraelském institutu. Je o tom, čí zájmy hájí Česká republika. U Ruska a Číny zkoumáme peníze, kontakty, lobisty a politické cíle. Stejným metrem bychom měli měřit i naše spojence a pokaždé se ptát: je to dobré pro Českou republiku? Protože americký zájem není automaticky stejný jako český, izraelský také ne. A stejně tak ani zájem Bruselu, Berlína nebo Paříže.

Solidarita se spojenci asi ano. Poslušnost rozhodně ne. Česká zahraniční politika nemá být proruská, pročínská, proamerická ani proizraelská. Má být česka. Protože když ji jeden určuje a druhý poslouchá, to není spojenectví, je to závislost.