Pavel si sporem o Ankaru buduje pozici pro volby | Cyril Svoboda | Jak to je?

Dobrý den, vážení diváci.

Vítám vás u dalšího vysílání našeho pořadu Jak to je.

Mým dnešním hostem už po několikáté je doktor Celli Svoboda, několikanásobný ministr několika vlád, pedagog a člověk, který je spoluautorem České ústavy a proto tady také je.

Vítejte.

>> Dobrý den. Děkuju za pozvání.

[hudba]

>> První otázka moje zní takto: Nenapsali jste tu ústavu špatně, když se děje to, co se děje?

>> Nenapsali, protože původně jsme mysleli, že v ústavě bude tento článek novelizace ústavy dříve než za 300 let se trestná smrtí. A protože trest smrti byl zrušen, tak jsme to tam nedali, protože to je úhé pokušení kvůli kdejakému konfliktu a teď máme konflikt a měli jsme konflikty a budeme mít měnit ústavu. Ústava je víc než konflikt a ústava je víc než jednotlivci.

Eh, takže z vašeho pohledu právního i politického přežije ústava v daném stavu i tento konflikt mezi prezidentem a vládou?

>> Eh, určitě a byla by chyba, kdybychom ji teď měnili, protože potom přijde nějaký jiný konflikt a budeme zase měnit ústavu. Eh, ústava je napsaná s jistou mírou řekme obecnosti, aby se mohla použít v jakékoliv situaci, protože my nevíme, co to bude za tři roky, za pět let.

>> Eh, když se vrátím do té krásné doby začátku 90. let, eh když jste eh ten tým, který připravoval a psal vlastně tu ústavu, byl samozřejmě velký relativně, eh když jste teď se zeptám vás osobně, když jste eh pracoval nad těmi paragrafy v uvozovkách a vyvažovali jste ten systém vztah prezidenta, vlády.

Eh, myslel jste podvědomě třeba na konkrétní osoby? Já vím, že prezident Havel tehdy měl taky mnohdy vyostřené vztahy s vládou. Eh, více samozřejmě vůči Klausovi než s Petrem Pilartem, ale to je jedno, protože člověk, když něco píše nebo připravuje, tak vždycky myslí na konkrétní situace, které by mohly nastat.

Tak my jsme se inspirovali především dvěma vzory. Zaprvé to byla ústava z roku 1920, tedy ústava, kterou jsme měli v Československu mezi válkami a potom se také přihlédlo již tomu, co bylo rozpracováno v roce 1990, ale určitě vztah Klaus a Havel hrál roli.

>> Mhm. Je to eh snaha vymezit ty kompetence, nebo je to snaha z vašeho pohledu opravdu se účastnit se jedné akce?

>> Myslím si, že důvod je ještě jiný. Důvod je [odkašlání] eh dělat kampaň na znovu zvolení prezidenta Petra Pavla. To zatím je.

>> Podívejme se na to naprosto pragmaticky. Co to znamená být šéfem delegace? To znamená, že máte v ruce minutovník. Je napsáno včel delegace jeho excelence prezident České republiky Petr Pavel nebo jeho excelence premiér České republiky Andrej Babiš. To si přečte pár diplomatů, možná si přečte nějaký novinář, ale jinak nikdo.

Když se přijede do Ankary, tak tam jsou tři formáty zasedání: neformální večeře, potom je eh sumity se týká zbrojního průmyslu a druhý den je formální zasedání Severoatlantické rady a tam my notifikujeme, že na židli Česká republika bude sedět prezident republiky nebo premiér. Takhle to organizátoři vezmou, napíšou tam Petr Pavel nebo Andrej Babiš, aby se vědělo, jaká tam je menovka a tím to končí. Oni to dál řešit nebudou. Jim to úplně jedno.

Takže [frknutí] pro vztah uvnitř aliance a pro vztahy k vnějšímu světu je to naprosto nezajímavé téma. Něco jiného by bylo, kdyby Andrej Babiš si sedl na židli u stolku, přilel Petr Pavel a říkal: „Osvuňte tu židli, tady sedím já, sedněte si vedle." Ty nějak strkali, tak tato strkanice eh určitě vejde do dějin. Ta vejde do dějin, ale eh pokud k tomuto nedojde, tak řešíme problém, kterého si ale nikdo nevšimne.

>> Na to jsem se vás chtěl zeptat. Eh vy jste zkušený diplomat, žil jste mnohá jednání na nejvyšších úrovních. Eh, jak vy, jestli sledujete ohlas toho v diplomatických kruzích v zahraničí, v zahraničních médiích? Eh, je to opravdu téma? Eh, my máme někdy pocit, že jsme klupek světa a teď já slyším ze strany opozice, že to je eh mezinárodní ostuda, co se děje, že se nedokáže prezident domluvit s vládou, respektive, že Andrej Babiš nechce vzít Petra Pavla do Ankary a je to kvůli tomu mezinárodní ostuda.

>> Tak já jsem eh pravidelný čtenář novin Financial Times a v den, kdy byla podána ta žaloba, vyšel na druhé straně relativně dlouhý článek o sporu mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem. Přečetl jsem si ho a měl jsem pocit, že ho napsal někdo z hradu. Tady neříkám jméno, ale někdo z hradu ho napsal, protože eh tam byly jenom argumenty té jedné strany, ne strany druhé.

Takže jsem potom pochopil, že to může být jakási koordinace, že když je podána žaloba, tak aby se taky řeklo „svět to zajímá." Tak určitě ano, tento text jsem četl. Jinak jsem si nevšiml nikde v žádném zahraničním tisku, že by toto téma někoho zajímalo.

Nicméně ten summit, na to těžko se dá eh soudit, do jaké míry je v žebříčku jiných summitů na to důležitý, že ještě neproběhl. Nicméně důležitý určitě je vzhledem k mezinárodní situaci.

Eh, sám jste zmínil to jednání zbrojařské de facto. Eh, o co teď jde?

>> Ano. Takže to je podle mě úplně základní otázka a to je taky důvod, proč k tomu sporu dochází. Protože vláda chce, aby její pozice byla hájena všude a i na těch neformálních setkání, typu když někdo jde s někým po chodbě a baví se, říká si „tak eh jak jde život" a ty se baví. Tak aby pořád zazněla jedna jediná pozice. To je pozice, kterou hájí vláda.

A vláda má pochybnost – teď se může spekulovat, jestli oprávněnou nebo neoprávněnou – že to by delegace prezidenta republiky nedělala. Nejde jenom o prezidenta republiky a budou tam s ním ještě osm lidí, tak oni nevědí, co ty lidi budou komu říkat někde v kuluárech a říkají, že když už teda jeden hlas, tak jenom jeden a že tam nikdo si nesmí sedět a říkažete se sice „tady vláda, ta říká tohle, ale my si myslíme něco jiného." Takže chce, aby v této situaci zněl jeden hlas.

Proč? Protože pro běžného diváka závěry Severoatlantické aliance budou pozitivní. Řekne se „výborně, všem jsme zvládli, jsme jednotní, jsme silnější, jsme semknutější" a tak dále, ale to neznamená, že tak bude. E [odkašlání] záleží na tom, jaké budou skutečné vztahy, ty se tam otestují na místě.

A proto chápu, že i vláda říká: „My chceme, aby všichni – nejenom prezident republiky – ty říkají ‚já budu říkat, to je vláda,' ale i ti, co budou s ním v té delegaci, aby všichni mluvili jedním hlasem."

Dá se popsat tu, nechci říkat tábor, ono to zní válečně, ale dá se popsat pozice vlády ve vztahu k obranné strategii a naší účasti v alianci – vládní pozice a pozice prezidenta. Je tam nějaký zásadní rozdíl?

Tak [frknutí] první, co je potřeba sdělit, je, že tam se bude i na té severoatlantické radě, což je to formální zasedání, se bude mluvit podle výše příspěvků HDP na obranu a my budeme 27, ale pozor, to je za minulý rok, to znamená, že to jde za [frknutí] minulou vládou.

No a já si myslím, že v čem je rozpor, je v tom, že obava vlády – prosím vás, nejsem ve vládě, tak jako spekuluju – je zřejmě v tom, že prezident republiky bude kritický k vládě současné, jak neplní, nebo jak možná bude plnit a nejsme si tím jistí a neřekne natvrdo: podívejte se na předchozí vládu, která byla s vámi úplně synchronní a také se to nepodařilo.

>> Mhm.

Eh, mluví se také o nových plánech na podporu Ukrajiny. Jde o to, myslím si, že o tom mluvil slovenský premiér Fico, o té – v uvozovkách – půjčce nebo závazku eh vůči Ukrajině, finančním, a Slovensko se na tom nechce podílet. Už to avizuje dopředu.

Eh, myslíte si, že může být v tom i nějaký jiný přístup, protože jiný přístup měl prezident Pavel a vláda třeba vůči muniční iniciativě. Eh, může se to tam nebo může být obava z té dizonance v tomto zpět?

>> Víte, eh, když otevřete klasické dílo světové literatury Klauzevice, knihu o válce, tak se dovíte dvě důležité informace, které jsou pro tuto situaci důležité. Za prvé, že válka je pokračování politiky jiným způsobem. To znamená, že jde pořád o politiku.

>> Hm.

>> A za druhé, že válku vedu jenom tehdy, když mám strategický cíl, který mám dosáhnout.

>> A teď, v tom já neznám všechnu argumentaci Roberta Fica [frknutí], ale kdybych já byl v pozici toho, kdo rozhoduje, tak řeknu: řekněte mi teď, co je ten strategický zájem, kterého máme dosáhnout? Eh, určitě to není bojovat do totálního vyčerpání sil, do totálního, já nevím, zhroucení státu, do totálního rozpadu Evropy, která se rozhádá – AfD v Německu proti koalici. Eh, možná volby ve Francii mohou změnit atmosféru a já nevím kde co. Snad že nevedeme válku, až zjistíme, že už nejsme schopni vést. To není strategický cíl.

Takže [frknutí] v tomto ohledu si myslím, že i vláda česká řekne správně: řekněte nám, čeho chceme dosáhnout a na to případně můžeme dát další peníze a prostředky, abychom věděli, co to má být. Ale říct, že se bojuje za Evropu na Ukrajině a že eh je potřeba pokračovat v obraně, to je velký problém, protože co se teď děje, je, že ty dronové útoky jsou čím dál tím hlouběji na území Ruska. A teď otázka je: byly tyto útoky všechny technicky – prosím vás, politicky to jasné – technicky skutečně [frknutí] organizovány z území Ukrajiny nebo nebyly třeba z nějakého světového moře nebo odněkud jinak? Protože to všechno by potom mohlo vést k větší eskalaci toho konfliktu. Takže možná jsem moc rozvláčen na vaši jednoduchou otázku.

Odpověď zní: abych řekl, kolik mám dát peněz a jak mám pomoci, potřebuji napřed vědět, čeho chci dosáhnout. Dohodněme se na tom, co to je, a o to usilujme.

>> Eh, tady ještě nepadlo jedno téma. Eh, vztah vlastně Spojených států k jeho evropským spojencům a naopak, a může to být také velké téma vzhledem k tomu, jestli Donald Trump třeba cítí nějakou eh úkonu vzhledem k tomu, jak se zachovali spojenci evropští eh v konfliktu ohledně Iránu, Hormúzského průlivu. Eh, on se říká – jedna teze je, že do toho byl zatažen Izraelem eh a my jsme nějak nedostatečně nepomohli, ale já to úplně vulgarizuju, zjednodušuju, ale může se to být eh záminkou k tomu, aby se mohlo debatovat. Ale já vůbec nevím, jestli se to dá stihnout debatovat, jak dál vůbec v alianci.

No, určitě to je důležité, protože Donald Trump se soustředí sám na sebe a na Spojené státy americké, na svojí pozici ve Spojených státech amerických a čekají ho na podzim volby. Pro tuto skutečnost válka na Blízkém východě je mnohem, mnohem důležitější než válka na Ukrajině. A samozřejmě, že Donald Trump je kritizován, že se nechal vtáhnout do tohoto konfliktu státem Izrael, a on musí přinést výsledek.

>> Musí přinést výsledek.

A ten výsledek, aby se podařil, eh znamená, že se musí zatlačit ze všech stran i v Libanonu, aby se přestalo válčit. A ať se to komu líbí nebo nelíbí, k tomu bude potřebovat spojené státy nějakým způsobem všechny mocnosti.

>> Mhm.

A možná i v nějaké podobě Rusko, které může mít také vliv v Iránu. Takže najednou se ukazuje, že tento zájem je naprosto prioritní a válka na Ukrajině se stává tedy eh něčím, co není na úplně vedlejší koleji, ale tak nějak někde za vyhybkou. To je, protože to není teď úkol číslo jedna.

No, a kdyby Spojené státy řekly, je to vaše věc, Evropane, vy jste nám nepomohli na Blízkém Východě, tak si to řešte sami. No tak to znamená, že se budeme ptát, kdy se bude podepisovat mír, který řekne Rusko.

Ten summit má trvat dva dny. Eh, já si nevím představit vlastně, když ti světoví státníci najedou do Ankary, eh, že se to začne řešit na místě. Já mám pocit, že už to musí být nějak předpřipravené – ten formát. Hotové, celý příběh je takový, že promluví zřejmě první Donald Trump, potom budou mluvit šéfové delegací, každý bude mít pět minut. Nakonec generální tajemník řekne: tady jsou závěry, nějaké objekty? Protože řekne, jestli někdo má nějaké námitky nebo nemá. Nemá, approved, hotovo – a tím to skončilo. To jsem zažil mnohokrát. U stolu tady už se neřeší nic. To se všechno dohodlo někde dřív, a možná i to setkání Britů s Francouzem, Němci a přímá komunikace s plnými státy vede tomu, že se formují závěry. Já jsem je pročítal pečlivě. To je tak mnohovrstevné, že tam se vejde úplně všechno, a formulace jsou takové vágní: podporujeme, eh zastáváme. No tak to jsou jako – ale eh to reálně, co se dohodnou, no, to už je někde dohodnuto. To se neřeší u stolu.

>> Eh, vaše diplomatická intuice, eh víme o tom, byli jsme u toho.

Eh >> tak eh to by nám museli říci naši zpravodajci, jak, do jaké míry jsme byli u toho. A také záleží na tom, jak máme zdatné naše zastoupení v severnoatlantické alianci. Myslím tím našeho vedoucího mise, tedy velvyslance. Myslím si, že v tomhletem třeba Jakub Landovský odváděl špičkovou práci, protože ono taky musíte mít, kamaráde, kontakty. Protože opakuji znovu: eh, ty texty – a kdyby si náš divák někdy půjde na závěry té zasedání severoatlantické rady, zjistí, že tam je třeba 73 paragrafy a že to je text třeba na čtyři a půl strany. Tak mi říká, že tam někdo jako pitvá. Zkrátka to už je někde napsané. To už je někde napsané. A [frknutí] no, a jestli se, jestli jsme u toho byli, jak jsme u toho byli, to vám teď já neposoudím. To já nevím.

Eh, když vznikla po volbách česká vláda, tak se spekulovalo – a vstoupili do ní motoristé – tak se spekulovalo o tom, že se změní k lepšímu naše vztahy se Spojenými státy, protože předchozí vláda vlastně vsadila všechno relativně na vítězství Kamaly Harris ve volbách. A jako Evropa jako taková – a přece jenom Petr Macinka a Filip Turyna eh měli přímé kontakty s administrativou Donalda Trumpa.

Eh, myslíte si, že to může hrát roli? I já vím, že na to je trošku něco jiného, ale přece – takže záleží na tom, jaké máte osobní vazby. Ale to, ať se to komu líbí nebo nelíbí – Petr Macinka má několik velkých zářezů, tak mluvit na VEM Slomážích jasné, to se podaří.

Tam jsem já mluvil, ale potom najednou on má dvakrát vystoupení v Radě bezpečnosti.

No, to je zase o třídu výš.

A já teď nevím, jestli vůbec některý z ministrů zahraničních věcí našich mluvil na zasedání Rady bezpečnosti. Možná se měli, možná, že ano, ale v každém případě dvakrát.

Mhm.

A to v řádu měsíců znamená, že ten Petí má ty vztahy moc dobré, protože bez souhlasu mocností by se tam k tomu stolu nedostal.

Tak, tak, uvidíme, jestli to bude mít vliv.

Eh, eh, já pořád jsme jenom, jsme jenom opravdu tím, tím kolečkem soukolí, ale je to pořád lepší mít s mocnostmi takové vztahy, než jim říkat rozpodivické bytosti.

Ale určitě je důležité mít dobré vztahy. I když nic neovrvníte, tak třeba dostanete nějakou informaci, dostanete i třeba něco, co je v pozadí. Řeknete si: tady tlačili Britové, nebo tohleto si prosadili Francouzi, nebo tohleto je typicky americký rukopis. Něco se dovíte, což je pro pochopení situace velmi dobré. A takže dobré vztahy je dobré mít. Opakuji znovu.

Eh, nemůže nikdo z opozice říct, že by Petr Macinka měl špatné stavy ve Spojených státech, protože on to předvedl vystoupeními, o kterých jsem mluvil. Když odhlédnu od jeho vystoupení v zahraničí – ve Strážnici.

No tak, eh, podle mě tam vystupovat neměl. A to je, to je, to je jiná věc.

Ale teď já nebudu Petrovi Macinkovi na domácí politické scéně, protože on je zároveň předseda koaliční strany, takže tady dělá domácí politiku. Ale já mluvím o něm, o jeho výkonu ministra zahraničních věcí, protože opakuji znovu.

Eh, a navíc všechna vystoupení, která měl, byla kvitována dokonce i opozicí jako vystoupení dobrá.

Byl i na Ukrajině. Hned po svém jmenování jel na Ukrajinu.

Takže jako ať mi někdo řekne – co dělá Petr Macinka v zahraniční politice, v zahraničí, co dělá chybně? Já si myslím, že zatím má docela dobrý výkon.

Eh, já se ještě vrátím – eh, k vaší vlastně původní kompetenci – nechci říct, ale vrátím se k té ústavě.

Eh, já bych rád pochopil jeden, jeden termín, na který se odvolává hrad, a to je ústavní zvyklosti. Dá se to nějak definovat, co to vlastně je?

Tak v mezi národním právu se mluví o obyčeji a tedy by se řeklo o zvyklosti. A to bychom definovali tak, že to je pravidlo, které se užívá tak dlouho, až dojde ke všeobecné shodě, že se dostává pravidle.

Hm.

Takže tam vám nikdo žádnou lhůtu eh neřekne.

Ale tady platí to, že eh jelikož je možné měnit zákony novelem, novelami, dokonce ústavní zákon můžete změnit novelou, taky můžete říct: změnila se podstatně eh atmosféra, změnily se podstatně okolnosti, tak my změníme i nějakou zvyklost. Přece když vám jde o zájem země nebo státu, tak neřekete, proč zvyklost je toto, protože jde o zájem státu.

Takže eh je to podle mě eh zajímavý, ale podle mě slabý argument.

A je zajímavé, že se mluví pořád o těch zvyklostech, ale ještě mi nikdo z těch autorů neodpověděl na tři moje námitky k tomu, co udělal Ústavní soud.

První námitka je, že nám nikdo neobhájil, proč byla podána žalba proti vládě a ta žaloba nebyla vám doručená.

Mm.

To nám nikdo to nám nikdo nevyjasnil.

Hm.

Eh, druhou věc, kterou nám nikdy nevyjasnil nikdo, je: proč se tam mluví o doplnění delegace prezidenta republiky, aniž by byli tam jmenovitě ti lidé určeni? Protože to je to, čemu říkáme rozhodnutí věcně neurčité. Protože co to je delegace? Je to paní Pavlová nebo není? Kdo to je, nikdo neví.

A navíc to přeběžné opatření se týká osob, které nemají účastenství v řízení vůbec nemají. Nejsou ani žalovaní, ani nežalují.

Takže ještě mi nikdo neřekl, jak je možné, že dám vám přeběžné opatření, které se týká někoho, kdo vůbec v tom řízení nemá co dělat? Není účastníkem řízení.

A konečně třetí námitka je, že to přeběžné opatření, které bylo použito, je v zákoně o Ústavním soudu v té části zákona, kde se mluví o jiném řízení – o řízení, které se týká zásahu veřejné moci do ústavu garantovaných práv a svobod osoby. Takže vaší, nebo naší, nebo mé svobody. Ale eh samostatné řízení kompetenční vůbec předběžným opatřením nepočítá.

A eh nikdo nám ještě nevysvětlil, proč Ústavní soud sáhl po jiné části eh zákona, aby ho aplikoval u kompetenční žaloby.

Proč?

Proč to tady zmiňuji pro diváka?

Protože stát je Česká republika a spoduje se kompetence – eh ne, pravomoc prezidenta republiky a vlády. A ani vláda, ani prezident republiky neužívá ochrany jedince s titulu ochrany zpráv a svobod.

To je nás, to je naše výsada jako soukromých osob proti státu.

Takže jestli jsem to řekl srozumitelně, to jsou tři otázky, o které se takhle krouží a říká se: ano, přeběžné opatření se nemusí doručit. Ano. A je nezbytně nutné. Ano. A je to důležité dřív, než se rozhodne.

S vším tím souhlasím.

Ale eh moje otázka tvůrcům toho rozhodnutí je toto.

A konečně eh moje drobná taková dneška jízlivost, ale v tom textu se šermuje se slovem kompetence a pravomoc.

A to i já, když učím studenty, tak říkám: to musíte pečlivě rozlišovat. Moje kompetence je, že umím vysávat vysávačem. To je moje kompetence. A pravomoc je, kdo rozhodne, kdo budu vysávat.

Abychom pochopili: pravomoc je rozhodem a kompetence je schopnost.

Ano.

Prezident republiky určitě má kompetenci vyjednávat a určí má kompetenci, má zkušenosti, ví co. A jaká otázka je pravomoc.

Mhm.

Ano. Ono když navážu na to, co říkáte, tak dneska, včera rozhodla vláda o tom, že vedoucím té delegace je z mého pohledu logicky a dobře premiér.

E a už, a už jsou spory další následné, protože ten ten – víte, ale to se mi zdá opravdu jako tlačení na pilu příliš.

Teď zase odeznějou.

Ano.

Prosím vás, za normálních okolností je v čele delegací hlava státu. Prosím vás, myslím, mezi námi nebude žádný spor.

Je tady válka.

Teď to nefunguje, takže neplatí žádné pravidlo.

A jestliže Ústavní soud předběžným opatřením nařídil, aby byl prezident republiky začleněn do delegace a aby tam byli i ti jeho další lidé, tak Ústavní soud neříká v tom přeběžném opatření v pozici vedoucího delegace.

Tak striktně vzato, vláda říká to tam nečteme.

Bude to tak, že vládním speciálně tím velkým letadlem poletí prezident republiky a jeho delegace. Já myslím, že čítá osm lidí. A teď nevím, kolik je to lidí.

Ty přiletí a vláda říká: my se dopravíme po vlastní ose, zaplatí letenky Smart Wings nebo jak to udělají, to to netuším. Ale ty se dopraví po vlastní ose, takže i tohle je, eh, jako je to zvláštní, protože kamera bude zabírat přílet mohutného letadla a z toho mohutného letadla vyjde devět lidí plus ochranка, takže možná 12 lidí vyjde z tohoto letadla. A potom budou auta někde na letišti, eh, někde u letiště budou taxíky nebo kdo tam bude, tam bude ta delegace vládní.

Jak to bude, já nevím, ale takhle to rozhodnuto.

>> To jste, to jste nečekali, když jste tu ústavu obsrali?

Se vy, když píšete ústavu, nemůžete čekat nic, protože to je tento spor a možná to bude za půl roku nějaký jiný spor. Konečně, jako zase nikdy nevíte, co se kde objeví.

Takže naopak to, že vláda, to, že ústava nemá huty, to, že ústava dává prostor projednání a kreativní hledání řešení, je správné. Protože má-li ten tento zákon platit, pokud možno bez podstatné novely, celá desetiletí, ideálně staletí, no, tak potom nemůžete ho mít příliš podrobný.

>> Mhm.

Eh, já ještě, ještě, ještě zůstanu na chvilku, jenom na chvilku u toho ústavního sporu.

Eh, když jste říkal, já jsem se rozhodoval mezi dvěmi možnostmi, proč k tomu došlo. Buď opravdu vymezení kompetencí nebo pravomocí, nebo a nebo ta cesta do Ankary. Vy říkáte ještě tu třetí a to je prezidentská volba.

Eh, logická otázka. Eh, myslíte si, že to, eh, panu prezidentovi může pomoct znovuzvolení?

Tak já nejsem v jeho týmu, takže jeho tým to asi analyzuje, že ano, protože zřejmě prezident republiky chce ukázat svým voličům a nerozhodnutým voličům, že on je skutečně silnou, nezpochybitelnou autoritou, která si tady má svůj prostor a ten prostor si hájí a prosadí.

Takže, eh, jak víme, co udělá volič, kdy jsou volby prezidentské, to myslím za dva roky. Nebo já za dva roky. Takže, eh, co, eh, co do, protože podívejte se, to už jsem říkal několikrát i veřejně, příběh summitu je marginální.

To už letos v září tušit, kdo kde byl nebo nebyl, ale napětí mezi prezidentem republiky a vládou to marginální nezůstane.

A jsou, eh, já, kdybych, kdybych jako byl v politické situaci, tak by se spíš staral o to, co je přičítatelnou vlastností, kterou mi přičtou vždycky znovu a znovu. E to může být, já nevím, vztah tomu setkání se do toho německého sdružení v Brně nebo něco takovýho. Může být něco, co vám může někdo připomenout znovu a znovu a znovu, protože to nemá tam čas a nehraje roli.

Ale [frknutí] kdo byl na nějakém summitu v Istanbulu, v Ankaře.

Pardon, pardon, v Ankaře.

V Ankaře.

Teď se omlouvám za chybu.

V Ankaře.

Tak kdo byl, kdo byl na summitu v Ankaře?

Teď ještě to říkám, vidíte, možná to je i dobré říct lidem, borkej ani my nevíme, kde veš ten, kde ten summit byl, takže v Ankaře, tak >> eh, dovedete si představit, eh, já to už je asi daleko, jo, ale, ale ono je to vlastně přiběžné opatření, ale ten Ústavní soud kutá dál, vlastně, eh, jak to může dopadnout?

Eh, ta otázka je velmi důležitá, protože já přemýšlím tím, jak má znít výrok, protože Ústavní soud je negativní zákonárce. To znamená, že Ústavní soud může pouze ustanovení rušit.

>> Mhm.

[odkašlání] >> A nemůže nahradit svým ustanovením jiným. To je to, to přiběžné opatření, tak jako to je něco jiného, ale finální výrok může být, že něco, zákon, že něco Ústavní soud nálezem ruší a nemůže nahradit.

>> Za druhé, eh, Český ústavní soud nemá – a to kategoricky oz prohlašuju – nemá pravomoc vykládat tu ústavu. On ji vykládá tím, že rozhoduje ve věci. Takže on může říct: tento volební zákon je neústavný z těch důvodů, ruším ho. Odloží výkon toho rozhodnutí třeba o jeden rok a řekne: "Vážená poslanecká sněmovno a vážený senáte, změňte volební zákon tak, aby odpovídal tomuto nálezu." A tady ti píšeme, eh, sněmovnu a senáte. Tady vám píšeme, jak to vidíme my, abyste se podle toho řídili. To je jediná forma, jak můžete ovlivnit výklad ústavy, ale dát do budoucna závazný výklad.

Já možná se budu zase mýlit, proč mi třeba nenapadlo přiběžné opatření, mi vůbec nenapadlo, ale zatím mi vůbec nedochází, jak bude znít ten nález Ústavního soudu, protože opakuji znovu, nález může být pouze zrušovací.

>> Mhm.

>> A co tam bude?

[smích] Eh, já mám ještě jednu teorii, že odsoudí spoluautory České ústavy, že jí napsali špatně a budete cirou couvět víc. To se může stát. Jenže ano, ale jenže opakuji znovu, eh, kdyby tady byl kdokoliv jiný, napsal ústavu, tak řekl: hele, ta ústava je lepší a za tři roky zjistíme, že má zase nějaké vady, protože, eh, uspořádání, mocenské uspořádání ve státě můžete dobře napsat do nějakého textu, >> ale strom života je bohatší.

>> Pane doktore, eh, já vám děkuji, že jste přišel.

>> Také děkuju za pozvání. E, pro mě je to velmi pozitivní debata, protože jsem zaznamenal ve svém okolí, nebo nejenom ve svém okolí, ale že se občané zajímají o výklad České ústavy – nádhera! To je dobře.

Takže >> to je potěšné na naší straně určitě.

>> Máme předního profesionála. Myslím, že tady nejste naposledy a děkuju vám, že jste přišel.

>> Děkuju za pozvání. Hezký den.

[hudba] >> [hudba]