Pavel nemá v Ankaře co dělat! Stěžovat si ale umí pěkně. Leyenová nás prodala | Řek a Chachar #6

Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu Řeka Chachara.

Eh, dobrý den.

Ahoj Marku.

A hlavně jsem hrozně rád, že jsem zase ve studiu. Pravdou je to pravda pravdoucí a neklamná, jak říká Homer. Tady opustí pravdu, pravda o hradu mých zubů, že prostě ten zvuk z Řecka, to točení tam, jako bylo utrpení. Takže jsem rád, že jsme zase tady všichni pospolu, ať už je to přes video nebo se potkáváme na ulicích, ale hlavně jsme tady s Markem. Jsem rád, že jsem tady prostě. No, sice je tady příšerné počasí, ale stejně jsem rád, že jsem tady.

Tak ahoj Marku.

>> Ahoj Tomasi.

Eh, rád tě vidím a slyším, protože opravdu to spojení nebylo jednoduché. Nebudeme to už rozebírat.

>> Eh, mě to rozebral, a divákům děkuji za přízení. To nám věnuji.

Mně se stala taková věc.

>> No, tomu nebudeš věřit.

Šel jsem do práce včera nebo předevčírem a stál jsem na zastávce tramvaje u křižovatky. Byla tam zelená na té křižovatce a zastavilo auto na zelenou, otevřelo okýnko a pán říkal: Držím vám palce, pozdravte pana Kuliaky. Fandí vám zas a udělal za sebou zácpu kvůli nám.

Tak to já mám příběh z Řecka, jestli můžu začít tímhle.

>> Ano, taky nás tam fandí.

>> Jo, jo, taky jsem tam eh nebudu říkat kdo, ale taky jsem tam někoho potkal z České republiky a taky říkali, že ten náš pořad sledují, že se jim to líbí. Jakože eh je to zábavně, populárně, naučné, ale hlavně jakože žijeme s humorem.

>> Tak budeme pokračovat. A mám pozdravovat pana Stoneše.

No, ale eh s tou záspou mám dobrý příběh. Eh nevím, jestli ty lidi na toho pána troubili za to nebo ne.

>> Ne, ne.

Tak to je dobře. Tak to mi připomíná můj příběh. Tady, eh jak jsme teďka přijeli, jak jsem tam přijel, tak jsem potřeboval něco vyzvednout v podstatě ve vedlejší čtvrti. Teďka tam zaparkovaná auta po obou stranách, že jo. Nikde nešlo zaparkovat, tak tam jsem je odstavil, otevřel jsem kufr, šel jsem do toho, co tam má známý sklad. Eh, našli jsme jednu věc, dali jsme to tam. Když jsem přišel, stála tam tři auta. Šel jsem zpátky pro něco za chvilku, a když jich tam bylo 10, všichni byli v klidu. Otevřeli si okýnka, koukali, co se děje, protože věděli, že taky příště mohou zastavit.

Takže já jenom chci je vyzvat, abysme k sobě byli všichni na těch silnicích prostě ohleduplní, jako v Aténách, nebo jako tady, když zastavil Mark na zastávce, protože nikdo z nás neví, kdy bude chtít koho pozdravit.

>> Přesně tak.

>> Kdy prostě eh bude potřeba si něco vyřídit. A ono jako to neuteče, prostě přijet někam o sekundu dřív nebo později. Možná je to danost. Člověk může říct, kdybych tam byl třeba o sekundu dřív, třeba se, já nevím, spadne mi eh něco na šišku. Takže to je takový jako to.

Ale jinak jsem rád, že jsem tady. Eh protrpěl jsem dokonce kvůli tomu, abysme si mohli natočit letadlem. Hrozné. A nebudu tady pomlouvat letiště Praha. Ne, letiště Václava Havla.

>> Jo, letiště Václava Havla.

No, Václava Havla nebudeme vykládat, ale letiště pořád máme.

>> Jo, tak já jsem ti v pohodě, ale eh já tomu říkám pořád jak letiště Praha. Je to stejně, jak říkám „má letiště ve Frankfurtu" a „letiště v Aténách" a nepoužívám jejich jména.

No, ale tak dobrý. Eh, jenom bych jak chtěl říct, že já chápu, že nekuřáci nechtějí čuchat kouř. Tomu rozumím, jo. A sám jsem tolerantní a rozhodně bych se nezapálil třeba, já nevím, na dětském hřišti, jo, nebo v přítomnosti těhotných maminek, aniž bych si dovolil. Ale jakože udělat si celé letiště, kde si nezapálíš, a teďka tam lidi čekají hodiny, tak jako to je fakt evropská rarita. To si myslím, že udělat tam odvětrávanou budku vevnitř. To není nikde.

Jo.

>> Co, to na všech evropských letištích je?

Já jsem nebyl na všech, protože teď máš spoustu regionálních a takhle, ale na těch hlavních letištích se jí vždycky budka.

Hm.

>> Jo.

Nebo je to vyřešené jinak, nebo tam prostě mají nějaké dveře, kde vejdeš na takový vnitřní dvůr.

>> Ale měly by být. Když se teda tak kasejí, jak jsou pro zákazníky, tak by tam měli mít i v rámci svobodného přístupu rovného ke všem.

Tak se chci zastat tímto kuřákům, kteří platí nemalé spotřební daně do našeho státního rozpočtu, který je pěkně napnutý. Tím se řeší v politice. Tak by si na pražském letišti taky měli uvědomit, že to nejsou žádní podlidi, jo. A že oni taky z těch svých peněz každou krabičkou přispívají na to jejich slavné tam umění.

Tak tímto vyzýváme letiště Václava Havla, aby umožnilo panu Kulikovi si zapálit až poletí.

>> Ne vše.

Vše?

No tak všem. Všem, jak všichni mě nezajímají. Mě zajímáš ty a zajímáš ty, ale mě.

>> Ale hned stejně, jak já jsem proti tomu myslel zákony na jednoho člověka nebo na jednu firmu, tak jsem proti tomu, že se diskriminovala široká část populace, která ještě živí tenhle státní rozpočet.

>> Přesně tak.

>> Jo, protože je to trapné. Prostě je to lidsky čistě urážlivé.

>> Jako neříkám, že se tam má kouřit otevřeně, ale udělat tam odvětrávanou budku, snad dokážou, ne?

Já si pamatuju, ještě se kasali, jestli tam teďka budou ubírat ty kouřácké místa. Rozumíš? To je neuvěřitelné.

>> Já jsem viděl fotky nedávno, asi 60 let staré, nebo 70, z letadel, kde rozváželi letušky čepované pivo.

>> Hm.

>> Měli normálně čepované pivo a kouřilo se tam.

>> Nádhera.

>> To je zajímavé, že před těmi 56 lety to nebylo nebezpečné a teďka už je, že?

>> A oni na to přišli do té doby.

>> No.

>> Hm.

Eh, tím neděláme reklamu na kouření, ale tím děláme reklamu na to, že má být stejný přístup ke všem, a ne že se bude jedna skupina obyvatel utlačovat vůči druhým a přitom se bude sát na penězích té dané skupiny, že jo.

>> A jako protože mimochodem, kdy ještě ti to řeknu, že třeba na aténském letišti, abysme si rozuměli, tak tam se kouří všude, ne?

>> Ne, tam jsou ty budky, ne?

Nejsou budky. Normálně prostě je tam hala. V té hale je několik místností odvětrávaných, ale když se tam narve 40 kouřáků, tak stejně tam člověk jde, vykouří to a odejde, že jo. Venku nic necítíš, tam jsou všichni spokojení a nikdo nemá pocit, že z něho udělali člověka horší kategorie jenom za to, že tedy eh jak říkával prezident Zeman, je to zodpovědný občan.

Protože prezident Zeman říkával, zodpovědný občan kouří, pije a umírá před důchodovým věkem, že jo. Tak jako jo, když si představíš, kolik z každé krabičky do státního rozpočtu. A oni ještě takhle ty lidi ještě kájou tam, jakoby to nevadilo, protože já jsem přiletěl za těmi, kterým jsem tam nespoutal tak dlouho, až dostal chuť na cigaretu.

Ale já musím tou zákazkou. Nebo ještě mám jeden typ.

>> Mhm.

>> V civilizovaném letišti máš pítka.

>> Ano.

>> Jo.

Nakloníš se, zmáčkneš, napiješ se vody.

>> No to teda sis tady jako to ješmar zadarmo.

Zadarmo nápoj z vody, která stojí 25 litrů na letišti Václava Havla. Rozumíš? 25 halířů litr.

Jo, tak to si myslím a tím se dostávám teda k tomu, o čem se budeme bavit.

Eh, i toto třeba si myslím, že jsou jako každodenní záležitosti, který člověk zažívá, jsou úplně důležité.

Podobně jako je pro něj důležité. Já jsem třeba teďka, tak jsem, že jo, tady přistal, tole jsem se bavil s lidma, zjistil jsem, že jedni se bojí, že bude drahota, protože někdo se zase rozhodně chce někde válčit. Druhý jim zase vadí, že jako se cítí jako občané druhé kategorie, že zase něco zdražilo.

To jako ty lidi řeší a říkali mi to, že jo.

Se potkávám, protože já dám rozdíl od jiných, kteří tráví svůj čas na Twitteru a nebo v poslanecké sněmovně jako v hospodě a kulárech, nevím co. Tam chodím, normálně jsem člověk z lidu mezi lidma. Ale že by někdo se hroutil prostě z toho, jestli pojede pan prezident... ale jsou jsme v roce 2026. Připomenej mi to. Jestli si pojede pan prezident.

Pan prezident.

Ano.

Pan prezident. Teď už je to pětkrát zvolený. Už je to třicet šest let pan Pavel a teďka už i pan prezident Pavel.

A teď se dostáváme k tomu prvnímu tématu.

No a... ale chci říci, že tohle lidi nějak netrápí, ale musíme to probrat, protože tady trápí jinak všechno.

Musíme to probrat, protože v Česku ty nemáš ten vhled jako člověka, který tady žije. Ty si chodíš po barech na plážích a nevnímáš to, co se děje tady.

Takže přejdeme k prvnímu tématu. Vážení diváci, debatér, kterému je... který je zas na druhou stranu, když navážu na to, co jsi říkal, že rovný přístup ke všem občanům, že pořád si také přispívají do státního rozpočtu a cítí se být diskriminováni tím, že se nemohou zapálit při několika hodinovém čekání na letišti Václava Havla.

Takže to, ale... lidé, kteří pijí vodu, jsou všichni a voda je základ života. Ať je to kuřák nebo nekuřák, zaslouží si tam mít vodu za dvacet haléřů za litr pitka.

Tam to, ale tam tu vodu musí někdo dopravit. Jako že by tam neměli vodovod, takže tam chodíš na tureckej záchod spáchovaný kyblíkem nebo já nevím.

Jo, já nevím. Tak k nejvíce tureckých záchodů jsem zažil nejvíc v Řecku.

No tak vidíš.

Takže jako myslíš, že mohu mít na letišti vodu na splachování? Já jsem chtěl jenom říct, že pan prezident Petr Pavel se cítí diskriminován natolik, že ho vláda nechtěla vzít do Ankary na výlet. Obrátil se na Ústavní soud, aby to rozhodl.

Takže my tady máme tuto kauzu.

Absurdní.

Eh, je to zcela absurdní a my se na to všude všichni ptají. Na rozdíl od jiných věcí, kolik co zdražuje nebo nezdražuje. Eh jo, takhle se my ptám lidi na ulici a já se na to ptám pak ve všech médiích, kde jsem.

No.

Na ulici.

A takže teď máme tady nevídanou kauzu.

Rozhodně to, že Ústavní soud bude rozhodovat – předpokládám – ne o tom, jestli může Peťa na výlet, jestli může pan Pavel s panem Petrem protokolářem do Ankary.

Jo, tam Petrů vlastně víc.

No tak určitě by ho vzal s sebou. To jakoby zesporu na to večeři minimálně.

Delegace Petra. Petra. Petra.

A Ústavní soud shodil všechny kauzy, které měl v pořadí na stole a teď se rychle bude věnovat tomu, jestli jaké kompetence vlastně má prezident Pavel nebo nemá. Jestli se, já nevím, kdy to bude ten verdikt, ale bude to určitě dřív, než bude se mít v Ankaře a jestli žijeme v prezidentském systému nebo v parlamentní demokracii.

Mhm. Mhm.

A já, jelikož jsem to pochopil ten jemný štoulec, ale je to tak, že jsem pracoval na dálku, tak já tam nežiju, jak si každej představuje, že tam jezdí na ostrovy do resortu. Ale já tam žiju normálně v hlavním městě, které má šest milionů obyvatel. Tak si vynásobme naše hlavní město a normálně jsem pracoval na dálku. Takže dobře vím, co se tady děje, ale kdybych byl tady, tak mi to přijde stejně humorné, jako tam.

No jasně.

Akorát, že tam jsem potkal míň spoluobčanů, kterých trápí reálné starosti. Netrápí je, jestli Petr Pavel toho času prezident pojede do Ankary.

Eh, já k tomu asi v krátkosti jenom řeknu, abych nezdržoval tím, protože je tak absurdní celý, že mi je škoda na to slov, jo.

Hm.

Jako hele, ten člověk ztratil základní sebeúctu. Kdyby měl základní sebeúctu, tak se zdravě naštve a prostě řekne: „Dobrý, tak vy mě nechcete vzít do Ankary, tak neberte," a vymyslí prostě svůj vlastní jiný postup, že ho příště vezmu ještě rádi. Bod jedna.

Bod dva. Eh, on, Petr Pavel jako prezident, nemá prakticky vůbec vliv na nic v našem systému. Jeho největší úloha skončila pověřením sestavení vlády, což udělal a tím to skončilo. Ta vláda ho k ničemu nepotřebuje prakticky.

Eh, sám si to udělal nakonec. Jo, jako to, že opravdu jsme viděli, že ten předseda vlády Andrej Babiš se k němu choval slušně od začátku, snažil se mu vykázat a říci něco, ale každý pohár trpělivosti jednou přeteče.

Tak nejdřív vyhrál Andrej Babiš, který vyhrál volby, tedy do poslanecké sněmovny. Myslím, že to je tam, kde se určuje naše dění, náš život.

I zahraniční politika. Zahraniční politika tam už je všechno, jo. Ten, kdo tam má většinu, protože vláda se odpovídá jako lidu, že jo, který vykonává svůj čin prostřednictvím zvolených zástupců.

No, jo.

V poslanecké sněmovně ona dává důvěru vládě. Tam ona k tomu nepotřebuje moci Pána na hradě. Eh, František Procházku tam nepotřebuje. Marii Terezii tam nepotřebuje. Nepotřebuje k tomu ani dobrozdání, ani nikoho jiného včetně Petra Pavla.

Prostě ta vláda získala důvěru ve volbách a tím je to jasné. Odpovídá za všechno.

Vláda se může rozhodnout, že od dneška je uzákoněné – když to dám ad absurdum – že platíš sto procent daň z nemovitosti, nebo že neplatíš žádnou.

Vláda se může rozhodnout, že celej rozpočet půjde na zbrojení, nebo že nepůjde nic.

Vláda se může rozhodnout, že dneska v souladu se zákonem prostě všichni budeme platit dvojnásobek potravin, dvojnásobnou daň, nebo ne.

Vláda může slíbit v té Ankaře, že bude vydávat peníze, nebo nebude, řekne prostě cokoliv.

Jo, Petr Pavel, kdyby tam byl, do dneška, a to mě mrzí, jak málo se dostal pod to. Je to zajímavé, jak ty média, která se nejvíc označují, jak jsou hrozně prostě padni komu padni, nezávislá, nestranná, takže prostě nějak jezdí za někým jako vozci, ale že by se pořád ptali Petra Pavla, ať nám konečně řekne, proč tam chce jet, jo, co by tam dělal.

Protože dejme tomu modelový případ: přišli by, sedli by si a řekl by si, víte co, my chceme vyhlásit válku Marzu. Jo, vy Česká republika do toho půjdete.

Petr Pavel řekl: „Počkejte, volám předsedovi Babišovi, co si o tom myslí." Vzal: „Pane předsedo, tady chtěj vyhlašovat válku. Ano nebo ne?" A Andrej Babiš mu řekne ano nebo ne?

Hm.

Eh, nebo se mohou rozhodnout, že se bude dávat čtyřicet procent HDP na zbrojení. A zase jako řeknou Petrovi Pavlovi, tak co na to?

Jo, jo, zavolám tady Andreja.

Jé, on to nebere.

Zkusíme paní ministrní Šillerovou.

Taky ne.

Já bych tak ještě zkusil pana Havlíčka třeba.

Jo, tak zase nic.

Tak zkusí a šel by teďka přes Macinka až já nevím, Macinka Bednárka třeba.

Ono to bude jinak.

To asi to bude jinak.

Petr Pavel by na tom jednání přišel, na to jednání přišel a řekl by: "My, Česká republika navrhujeme zaútočit na Mars a dáme 40 % HDP na zbrojení." A tam by se ho Rute nebo Trump, nějaká vojenská bytost by se ho zeptala: "A ptal jste se Babiše?" A on říká: "Já jsem si zapomněl. Já budu zavolat. Musím zavolat." No, takže asi tak.

No a teďka ještě oblíbená metafora se školou, jak já tu metaforu obohatím.

Samozřejmě jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je pouze čistě náhodná, protože toto je čistě umělecká licence a metafora.

Jak já tak mám rád, představil jsem takovou situaci. Péťa chodí ve školách hrozně moc na výlet. On teda jezdí furt na výlet, protože má si řekl, že má zážitkovou agenturu. No, tak to buď v té realitě. Já jsem teďka v tý metafoře.

Ano, jo, pardon.

Jo, ale on prostě na to jezdí často. Třeba jenom za tento rok byl Péťa za šest měsíců v průměru dvakrát někde.

Jo.

A užil si Argentinu, Japonsko a díky němu konečně vím, že Lemans jsou auta, ne motocykl nebo cyklistika.

Já jsem to nevěděl, víš?

A protože to nesleduju a tak dále.

No a tak Péťa pořád chodil, tedy jezdit, ale chce jet s nima taky na ten výlet třeba do Turecka.

Zbytek třídy mu řekl, že se mu nechtějí, že prostě Péťa minule, když takhle jezdil na ty svoje výlety, tak je pomlouval ostatní, nebo se tam snažil prodat něco, co mají oni a oni to prodat nechtějí.

A Péťa to zkoušel po dobrém, po zlém, a oni mu stejně řekli: "Péťo, nepojedeš." Takže Péťa, když zjistil, že nepojede, si je teďka stěžovat do ředitelny, která je obsazená učitelským sborem, který si sám s sebou a s adoptivními rodiči vybral, jo. Takže ten učitelský sbor vlastně ten jeho. A teďka si tam jde stěžovat, že ho zbytek třídy nechce vzít, i když se Péťa tak snažil, že jim slíbil, že už nikdy neřekne na svém výletu něco jiného, než říká ten zbytek té třídy.

Chápeš?

Chápu.

No já jo, ale to je čistě jako. Takže tím bych to zavřel.

Ty jsi říkal, že jeho vlastně kompetence nebo všechno začalo s voláním a pak už nebude nic, nebo nemá žádné kompetence.

Jmenování si neměnoval právě ten učitelský sbor, že jo, nebo ten kabinet.

No, takže to je jedna taková okolnost.

Já jsem zaznamenoval jeden ar. Počkej, tam je to ještě. Tam je to ještě jmenování Ústavních soudců.

Mhm.

To ještě do toho mluví senát.

No jasně.

Jo, a proto ta metafora pokračuje.

Jo, proto jsem říkal toto, protože to jsou ti adoptivní rodiče.

Petr Pavel je spojená pupeční šňůrou s bývalou vládou, která má většinu v senátu, takže si v Holportu mohli klidně vybrat učitelský sbor.

No a teďka si tam budou stěžovat, že prej odporuje školnímu řádu, že Péťa sice nemá žádný důvod jet na výlet do Ankary, ale stejně tam hrozně chce a nikdo neví, proč tam chce, protože tam nemá co dělat.

Já to já takovou pěknou metaforu jako ty nemám, ale já jsem si všiml jedné věci.

Zvlášť ta opozice, která je s ním spojena pupeční šňůrou, tak říká, že je to vlastně naše mezinárodní ostuda, že tam nejede nebo že tam nemá jet, protože si myslíš, že někdo v naší zemi umí cizí jazyk. Asi proto, že máme vlastně člověka, prezidenta, který má zkušenosti z NATO a je to prostě zkušený voják. Bývalý ve strukturách byl zmocněncem nebo jak se to jmenovalo v NATO a tak dál. A že jsme mohli využít jeho zkušeností, diplomatických kontaktů a všeho možného.

Ono to vypadá na první pohled moc hezky.

A je to argument, který stojí za zamyšlení. Když člověk, který má tuto profesní zkušenost, byl dlouhá léta na to.

Ale jsem si říkal: no, když to tak je, nechápu jednu věc.

Hm.

Proč prezident Pavel, když vládla vláda Petra Fialy, neuplanil této zkušenosti a neřekl, nepozval si třeba ministrů Černochovou, Petra Fialu a neřekl jim: "Hele, ty stíhačky, co chcete koupit F-35 předražené, dlouho to trvá. Buďte tvrdí, podívejte se, jak to dělá Portugalsko, Řecko a tak dále," když má tyto zkušenosti?

Vůbec nic z toho se nestalo.

Neřekl jim: "Vy se podívejte na ten váš rozpočet. Vy nemáte ani 2 %. Proč to neuděláte jinak?"

Taky nic.

Všechno podepsal, nic se nedělo.

A teď, když je to pravda, že třikrát tři ze čtyř rozpočtů Petr Fiala nesplnil ty výdaje na zbrojení na 2 %.

Tři ze čtyř údajně.

No, je to v té zprávě a Petr Fiala tvrdí, že žili ve víře, že to splnili.

Jo, vždyť víra je věcí.

No, ne, tak tím chci říct: když je to takový expert, odborník na NATO, zbrojení a armády a tak dál, proč tuto zkušenost neaplikoval v době, kdy vládl Petr Fiala?

Tomu já nerozumím.

A proto tvrdím, že to je jeden velký mýtus. Že to je takový odborník na věci obranného charakteru a jako takový by tam neměl nic dělat.

Uzavíráme to tím, že to, co ty říkáš, já jsem to dokonce ukradl tvůj argument někde na CNN Prima News, když se mě taky ptali stokrát, proč Petr Pavel a tak dál.

Já jsem říkal, že by mě taky zajímalo, proč tam vlastně tak chce jet.

Hm.

A možná nám to řekne, ale možná nám to řekne Ústavní soud, nevím.

Uvidíme.

Tak já to ještě možná rozeberu. To, co jsi řekl, je platné.

Já jsem se s tím taky setkal, tak já to jenom vysvětlím trochu.

Mimochodem, osobnost Petra Pavla, jo. Aby si byl člověk, kterej strávil celej život přijímáním rozkazů, byl ve struktuře tak daleko, až je může dávat skoro všem, ale ne všem, protože pořád někdo nad ním vždycky byl.

Vždycky někdo nad ním byl, tak to se ti zažere trošku pod kůži, jo.

Mhm.

Odborník.

Jo, prosím tě, výdaje na obranu, zbrojení. Víš, na to jsou tabulky. To spíš bys měl být účetní, aby jsi to rozpoznal. To, že F-35 jsou předražené a budeme. Kdyby teďka přiletěla raketa, tak jí ukážeš tu předraženou fakturu, ne?

Ona se obrátí.

To je hezké.

Ne, neobrátí.

Zabije tě, ale ty umřeš aspoň s humorem, jo?

Jako umřeš prostě. Vysmát se, takže umřeš prostě.

Jo.

Tak je to jednoduché, jo.

Tak tady lítá spousta teorií.

Ani naznačili jsme se neodvážili, že tam někdo z jeho okolí třeba chce nějaké kšefty při neformálkách, že jo.

To bysme si nedovolili.

Protože nic jiného člověka neznám. Nebo když byl v tom vojenském výboru, to ještě vlastně rozeberu, ne?

Hanba mě.

Já říkám, že by ten dovolil. Když byl v tom vojenském výboru, tak možná mu tam někdo řekl něco ošklivého. Anebo se chce zachovat třeba tak, že chce přijít a říká: "Vidíš, teď jsem prezident."

Jo, taky možnost.

Kdyby se, jak jsem to dotáhl, jo.

Anebo si chci udělat hezkou fotku, protože mu už fotit ty auta nestačí třeba. Nebo Japonsko, Argentina nestačily. Nebo to Pobaltí.

Já se jenom děsím, že by tam jel. On sice slíbil, že by neříkal nic, než mu předepíše vláda. Ale že by zase chtěl prodat nějaká letadla, která nejsou na prodej. Rozumíš?

Mu tam něco ujelo. Zase. Že mu zase něco ujelo. Řekli: "Ježíšmarje!" Ale já myslel, že to je na prodej.

Jo.

Eh, no a k tomu odbornictví, jo. Eh, nebudu jmenovat, ale prostě i já znám nějaké lidi, kteří působili ve vysokých strukturách NATO. Tak na to je klasická, obzvláště v centrále, byrokratická organizace vojenského charakteru. Prostě dostaneš nějakou funkci a děláš ten svůj výsek, co máš. To ještě neznamená, že seš expert bůh ví na co.

Jo, to jako eh každý voják nebude expert. Jeden může být expert na potápění a druhý je parašutista.

Jo. Jeden je logistik, třetí je ženista.

Hm.

Jo. Čtvrtej dělostřelec, pátej tankista.

Takže myslím si, že jak říkal pan ministr obrany Žuna – ano, Petr Pavel – že je snad jeho žák. Ale že pan Žuna se v třeba logistice celou dobu, tak ona asi nebude plánovat útočné operace ve smyslu, kterej voják půjde kam a bude plánovat, jak to mají udělat logisticky, aby ti vojáci tam vůbec dojeli a měli co jíst.

Jo.

Takže to je. To je proto, že ty argumenty jsou, že to je tradice.

Mhm.

Prosím tě, nebo zvyk. Zvyk.

Já taky můžu říct: "Já mám zvyk vstávat v osm ráno. Dneska jsem vstál v sedm třicet. Ježíšmarje. Půjdu asi k soudu, ne? Sám se sebou nebo já nevím, už jo."

Eh, nebo zvyklost. Tak snad máme napjatý státní rozpočet. Ať tam letí ti za naše peníze, kteří k tomu mají co říct a rychle se vrátí, ať moc neutratíme. A ne, že tam pojede jedna delegace navíc, protože která tam zrovna meditorně nemá co dělat, protože k tomu nemá co říct fakticky.

To je bod jedna.

Eh, bod dva. Eh, to, co jsi říkal. Že byl teda ten – já myslím, že to je náčelník vojenského. Či jak se to jmenuje ten přesně ten úřad? Náčelník vojenského výboru. Tak jo. Nebo předseda vojenského výboru. Jedno z toho nějaké takové.

Tak eh víš co to je? Proto, protože ty argumenty jsou hrozně jednoduché. To je jako ta otázka, jo? Eh, udělat si názor na to, jakkoliv to není na základě třeba informací do detailu. Jestli má nebo nemá jet. Prostě pro jednoho pán, pro druhého soudruh, prezident, jo. Pro jednoho reprezentant jeho zástavy a pro druhého úhlavní nepřítel politický. Myslím teďka voliče.

Jasně.

Tak to je hrozně jednoduché. Stejně jako jednoduché přijímat argumenty typu: "Vždyť on tam seděl v nějakém výboru. Ježíš, to je úplně absurdní."

Jo. Myslím, že ho tam ještě poslala. Jestli se nemělím, mladá Andreje Babiše jako. Ale teďka to bych se musel teďka podívat do detailu. Jsem to do detailu. Eh, protože jich je hodně, tak jsem do detailu nezkoušel. Ale myslím, že eh jo, to bylo ve vládě, ve které Andrej Babiš tam držel. Takže jako zas jako pozor, jo. Když tak radši ověříme potom.

Ale to já si to věřím hned.

To bude možná nejlepší.

Jo, já jsem si tady od vás půčil chytrý přístroj na chvilku.

Takže teď zjišťujeme, vážení diváci: čím byl Petr Pavel?

Petr Pavel.

Já si vždycky říkám: Petr Pavel, pan prezident Petr Pavel.

No, to funkce, jo. Hele, toto je v této nejvyšší vojenské funkci a trefil jsem to. Pozor, trefil jsem to. Něco si ještě pamatuju. Předseda vojenského výboru na to, přátelé.

A teďka si, Marku, tipni ty roky, jo? Spuj to, já ti to řeknu.

2015 až nevím 18, 19.

Správně.

No. A kdo byl v té době ve vládě?

Alena Šillerová.

A kdo ještě?

No já vím. No tak. No.

A kdo ho tam poslal?

No, takže kdo díky tomu. Komu tam by byli to sociální demokraté.

Hm.

E, teda chci říct, sociální demokraté. Teďka nevím, jestli je to SOSS nebo Nová sociální demokracie nebo jak se teďka jmenují. To jsou Noví lidovci.

Noví lidovci a tam ještě byli staří lidovci a staří sociální demokraté. Takhle to nechme a hnutí. Ano. Ano.

Nevděk světem vládne.

Nevděk světem vládne. A teďka tím budu operovat. Ale chci říct, že to je administrativní funkce.

Jasně.

A tím pádem to je hrozně jednoduché řešit. Každý se na to může dívat podle sympatie. Jestli se někomu líbí víc, jako já nevím, takovej nebo onakej účes, jo. Ale řešit věci typu daní je fakt složité, jo. Takže stejně tak ta opozice k tomu přistupuje. Stejně tak k tomu přistupuje každej. Ale když to úplně osekáš na padrť, na kostku věcnosti, věcně tam má – je ten, kdo rozhoduje, protože tam se bude něco rozhodovat. Možná se i rozhodne nebo taky nerozhodne. Ale je to věc těch, kteří rozhodují. A ten rozhoduje. Z vůle voličů je vláda. Je to jakákoliv. Takže tam vláda má jet. A jestliže vláda se rozhodne, že pojede ještě někdo, tak pojede. Když vláda řekne, že nepojede, tak nepojede.

Teďka pro nás občany: když tam nepojede ten, co tam nemá co říct, tak je to jenom jenom přímé. Jak říkal – myslím si, že to říkal Petr Macinka – že vláda tam jede proto, aby vysvětlila, proč Petr Fiala nesplnil ty dva procenta. Tak to říkal Andrej Babiš. Nebo Andrej Babiš. Taky teď možná říkali Petr Macinka. Tak jako ty jsi vzal ten můj argument do televize. Žádný, možná jej, Petr Macinka, ten pán předsedy Babiše. Ale říkal v tom podcastu svým. Tak říkal. Až si dělal se srandu. Říkal možná by tam měla ta opozice vysvětlovat, proč za své vlády to nesplnila. Protože tam budou řešit rok 25. A s tím mohli tam všichni. Všichni by tam mohli jet.

Počkej, tak kolik má obyvatel?

Čoval, no jenom deset milionů nebo jedenáct.

Tak dobře. Tak vyjmeme z toho ty, co cestovat nebudou. Tak dejme tomu, že lidé nad 65, ne? To je to, ne 80 třeba by to mohlo být nebezpečný.

Eh, takže jenom kdyby jako chtěli fakt, jo? Malé děti. Tak taky ten let záleží na rodičích, jo. Ale dejme tomu, že každý občan mezi osmnácti a sedmdesáti čtyřmi lety má jako nárok automaticky. Ve smyslu toho, že mu to ještě můžeme přikázat třeba až. A ty ostatní jako na základě buď rozhodnutí voličů nebo zdravotního stavu staršího.

Jo, ale vždyť to úplně absurd. Tak pojeďme všichni.

Říkám, Marku, pojď. Pojďme na formál. Ty to máš. Na ty to máš na ten kousek tam skoč.

Jo, ale tak já jezdím do Istanbulu. Teda do Konstantinopole. Neboli do Cřihradu.

Eh, až skončí tento pořad, tak vážení diváci, slibuju, že my dva tady napíšeme podání k Ústavnímu soudu, že chceme, aby tam měl právo jet každý občan České republiky.

Tak to snad platíme, ne?

Snad. To je ten argument kolem těch veřejnoprávních médií. Že prej kdo platí, tak ten rozhoduje.

Já to taky platím. Ty to platíš. Tak chceme taky. Platíme.

A ten, kdo kouří jako Tomáš, platí víc, protože ty platíš víc do státního rozpočtu než my, kteří nekouříme, ne?

Já platím možná tak stejně jako ty, protože ty zase nekouříš, ale piješ.

No, ne tolik jako ty kouříš.

No, vážení diváci, dostali jsme se na ten kilítr.

Nedostali jsme se vůbec na ten kilítr, protože se můžeme shodnout, že přispíváme navíc přibližně stejně a jsme zodpovědní občané, ale nechci být zodpovědný natolik.

Já si ten dobytek chci užít.

To nebudu rozebírat.

Ty's mi obvinil v přímém přenosu, že chlastám.

Cože?

Já nechlastám.

Ty jenom piješ.

Ani nepiju.

No, to je jedno.

On teď jsem viděl, že pije.

Nepije.

Ne, on nepije.

On sem tam dá jedno pivo nebo víno.

Omluv se.

Omlouvám se Markovi, že jsem ho ranil.

On nechlastá, ani nepije.

On si dá jednou za svět.

Já sem od začátku roku asi nevím tři piva.

Mě fakt, já skoro nepiju, ne že bych si nedal.

Ale odpoutejme se od svých neřestí.

Počkej, já ještě ti chci říct té hvězdičce, jak se na to významně díval, jestli to nebudeš komentovat.

Já jsem čekal, jestli mě někdo zastaví na ulici, že propaguju zakázané symboly s tím lidoveckým návrhem, co prošel.

Jo, jo, jo.

A když ono se to takhle prodává, já nevím, jestli už to věděli.

Tos koupil v Čechách nebo v Ach?

Todle to mám od kapitalistů vyrábějících značku Converse v České republice.

Ne vyrábějící.

Já se vyrábím někdy jinde, ale vyrává se to tady.

No, Converse.

Takže od kapitalisty, to je jak úplně stejný, jak říkal ten Lenin, že Lipavský, jak říkal, že citoval Lenina náhodou, že říkal, jak to bylo, že kapitalisty pověsíme na provazek, který nám prodají.