Pavel gumuje. A Babiš ho trestá ignorancí

[hudba] Zdraví vás Petr Holec.

Tohle je pořád na férovku a se mnou ve studiu sedí můj parťák a politolog Jan Kubáček.

Honzo, prezident Petr Pavel do toho buší, jak může, ale pořád nic. O co jde?

Eh, [frknutí] prezident Pavel se vrátil nedávno ke svému oblíbenému žánru, a sice kritice vlastní zemi a vlády v zahraničí. Když vjel do Estonska, znovu tam zkritizoval naše výdaje na zbrojení plus i tu, řeknu, poloviční eh účast vlády v té muniční iniciativě tím, že vláda Andreje Babiše už do toho nedává žádné naše peníze ze státního rozpočtu.

Do toho teď se vrátil v projevu k tomu, že by Česko mělo přijmout euro, což je další vlastně útok na vládu, protože vláda Andreje Babiše řekla, že eh euro nebude mít v programovém prohlášení, nemá ho tam. Současně řekli, že přestávají vlastně každý rok publikovat tu připravenost Česka případně na vstup do eurozóny.

[frknutí] No a do toho vidíme vlastně, že eh mluvčí prezidenta Pavla Vít Kolář současně řekl, že se Petr Pavel brzy vrátí ke své oblíbené kritice vlády. Další, a sice toho zákona o změně financování eh České televize a Českého rozhlasu.

No a o co jde?

Je vidět, že Petr Pavel potřebuje proti sobě nějakého velkého hráče politického. Někoho, s kým by se, když to řeknu, permanentně politicky setkával a směrem k prezidentské volbě.

Tak jako míval Miloš Zeman Václava Klause, Jiří Paroubek měl Mirka Topolánka a tak dál, tak Petr Pavel — je vidět, že mu [odkašlání] zoufale chybí nějaký velikán, který by mu vlastně pomáhal v tom se vůči němu vymezovat. A Petr Pavel by vlastně eh chytil nějakou eh výraznější konturu.

Eh blíží se i ten summit v Ankaře, kde vláda zatím nechce eh prezidenta Pavla.

No a do toho, co bylo zajímavé — v rozhovoru Vít Kolář, mluvčí prezidenta, řekl, že se prezident Pavel stává politickým glosátorem a že to je funkce, která mu nepřísluší, což mě zaujalo, protože jsem si říkal — neskutečně přímočaré přiznání toho, co se děje. Petr Pavel se opravdu stal takovým komentátorem dění a glosátorem a hledačem titulků.

Musí se mu nechat euro, to má jako věčné téma. Já vždycky mám trošku pocit, že to je jak u některých, eh, cukrářů a kuchařů. Když tam nemáš co dát, tak tam dej euro, v uvozovkách.

Já byl už nervózní. Co s eurem a Petrem Pavlem?

Někdo má přesně — někdo má takhle houby jako univerzální surovinu do čehokoliv. Petr Pavel má euro.

Zaujalo mě, že zase ten argument byl, že celé je to postavené tak, že je to modernizační prvek a kdo o tom pochybuje, tak jenom naslouchá špatným hlasům. Ale to je právě úplně to charakteristické pro Petra Pavla. On si to neodpracovává. On vlastně vždycky něčím přijde, rozáří kometou nebesa, pak se ukáže, že to často nemá ani moc vyfutrované a že to zase není taková ta myšlenka, s kterou bys měl uléhat a probouzet se přinejmenším kvartál. Že to je opravdu jako glosa všední, každodenní, ale nenásleduje opravdu ten skutek, ta nějaká reálná politická práce.

Kdybych si řekl: „Dobře, prezident žije eurem, nevím, jestli to je role prezidenta České republiky, ale to jsme ostatně před nedávnem řešili v souvislosti s Brnem."

Jestli role prezidenta České republiky je dávat jednostrannou záštitu. Jestli role českého prezidenta je podporovat eh rušení práva veta v rámci Evropské unie jako státu, který reprezentuje, který je středně velký a který v tu chvíli najednou nebude u vyjednávání potřeba. A takovýchto témat je celá řada.

Došli jsme k tomu, že prezident republiky tak nějak zvláštně tíhne k něčemu jako velmi amorfnímu, mnohonárodostnímu, co je daleko od Prahy. Ale zajímavé je, že on to vždycky jako vykřikne a jako správný voják, motorkář popojede zase k nějakému jinému tématu a odvede se. Ale on se tak trošku jako motorista chová.

Motorista.

Mě překvapuje, že není u motoristů totiž.

No, ale přitom jejich strategii dělá. On tu strategii opovrhuje, ale sám ji dělá. To znamená prostě, je to muž jako z letných silných titulků, který vypustí tak trochu — bez sprostoty, tomu musím nechat — ale šrapnel přitáhne pozornost a nic se neděje.

Že já si říkám: „Tak cos teda pro to euro udělal? Jak tlačíš nějaké plánované změny v rámci státu, co se týče eh hospodárnosti a hospodaření, tlaku na eurozónu, aby byla pravdivá, aby dotahovala reformy?"

Stále čekám, kdy prezident republiky se ozve a řekne: „Pravda je, my jsme v Evropské unii, ale ty základní smlouvy stále nejsou naplněny, protože to ví každý druhý, pokud chce podnikat mimo Českou republiku, že je to sakramentsky velký problém."

A nevidím, že by s tím cokoliv udělal. Jenom prostě řekne vzletný, komfortní, oblíbený titulek a běží dál.

Ale všiml jsem si, že možná ta jeho celá taktika se jmenuje, že se mu dofukují svaly, protože samozřejmě určitá média to roztleskávají, dělají z toho téma. Často na to vyjdou i výzkumy veřejného mínění, což je hodně unikátní. To jsme v minulosti neměli, ale ono se ukazuje, že národ to nechce, protože vlastně nenásleduje žádná debata, žádné srocování davů nebo že by se to dostávalo do programu politických stran.

Čili mně to dává dojem, že opravdu se snaží vyprovokovat Andreje Babiše a jeho vládu k tomu, aby reagovali. A je hodně nervózní, že vlastně Babiš ho příliš neřeší, čímž se mu nedostává jako té ozvěny, kterou by potřeboval.

Myslím, že nedostává se mu důstojné ozvěny.

Ano, ano, ano. Potřeboval by nějakého takového důstojného nahravače, který řekne: „Pane prezidente, nemáte pravdu."

Protože — ale tohle není dobrá ingredience pro přímou volbu, tak ti to řeknu.

Ne, nadarmo se říká, nejhorším trestem je ignorance, kterou mu dopřává — myslím — s škorolibostí tu premiér Andrej Babiš.

No, když jsme u eura, já už jen čekám, kdy v Daliborci začnou tisknout euro jako paralelní měnu, aby se nějak Petr Pavel uspokojil s tím eurem.

Mně teda ty argumenty jsou čím dál tím bizarnější. Od něj mimochodem — je potřeba říct — když říká, že nesedíme u nějakého stolu měnové politiky. No, my sedíme u vlastního stolu měnové politiky, protože máme Českou národní banku, která [frknutí] šije měnovou politiku přímo a pouze na potřeby Česka, nikoliv jako eurozóna, na potřeby už kolika? Dvaceti zemí nebo zhruba, myslím.

No, ano, s Bulharskem myslím, že ano.

A je to navíc mimochodem krásná glosa, když to je ve stejném týdnu, kdy Bulharsko řekne: „My jsme tak trochu zvolili řeckou cestu. My jsme tak trochu ta čísla nedodali tak řádně a tak detailů a tak pravdivě."

Jo, je to trošku cinklé, ale jinak — přece rozhoduje výsledek, ne účel.

Mimochodem je zajímavé u Petra Pavla, že když se ty konvergence české ekonomiky s ekonomikou eurozóny každoročně — ta zpráva vycházela, ono ji dělalo Ministerstvo financí ve spolupráci s Českou národní bankou — tak prostě i ta poslední zpráva, která byla ještě za předchozí vlády Petra Fialy, tak prostě konstatovala, že konvergence těch dvou ekonomik není eh zralá na to, abysme euro přijali. Neboli, že by to pro nás bylo ekonomicky nevýhodné.

A na Pražském hradě proto někdo to Petrovi Pavlovi, nebo za něj to přečetl taky, a tak zařadili jiný komunikační stupeň. A řekli už, že nejde o ekonomický akt. Vlastně je to měna, ale jde o politický akt, abysme seděli s tou správnou partou, ú hodnotovou férovkou. Můžete poslouchat na Apple podcastech, Spotify a taky, jako vždy, gazetyist.com platformě, která se teď přejmenovala na OPinion.com.

Navedaš to tam samo.

Děkuji za poslech a mějte se co nejlíp.