Pavel bude i příští prezident. Schillerová sáhne na investiční byty. | Vadim Petrov

Potrženo, sečteno a dnes je naším hostem pan Vadim Petrov. Dobrý den. >> Dobrý den, Kavvere. >> My jsme tady těsně před natáčením probali zásadní hudební věci. >> Jo, jo, jo. To je >> píšete koncert. >> To jsou důležitý věci. Málo co je tak důležitý k sever jako je umění, hudba, krásno, hezký pocit, ale budeme se dneska bavit o tý politice, protože tole by lidi nebavilo. Ale já si říkám, >> já mám nápad pro vás, když měl téma na operu, nešel byste do toho? >> Opera je strašně těžká. Tam prostě máte moc not a zpěváků a a jako to je pro frajery, který opravdu říkaj: "Už to umím, všechno už jsem napsal, teď si dám tu operu a pak zemřu." Buď symfonii nebo operu. Ale možná, že opera je víc. [frknutí] >> Škoda, že jste řekl víc not a neřekl jste jako, že víc tónů. Já jsem teď někde četl v nějaký knížce. Říkali, jich je pořád sedm jenom, že sedm tónů a nikdy jich nebude víc. nějaký vědec psal. >> No, on jich je 12, ale protože musíte ještě půl tóny. >> No dobře, ale tak to jsou půl tóny. No >> ok. No jasně, ale to je ta kombinace, to je těžká věc. Proto se taky říká o hudbě kolikrát, že to je vlastně matematická nebo architektonická záležitost. Je to konstrukce, je to intelektuální výkon, je to stavba. Není to jakože jako následujete mzeum. To možná když jako píšete báseň, ale u tý u tý vážný hudby speciálně je to prostě stavíte katedrálu nebo konstrukci nebo kostelíček přinejmenším. >> Někdy vám musím tu knihu přinést. Eh, to bude poučné. No a to téma na operu, ale vy nechcete psát operu a tak na komentář určitě. Eh, prezident Pavel je zpět v Česku, neboli půjde volit. Co o tom soudíte? No, my jsme tuhletu zprávu dostali, nebo vy jste ji dostal na mobil těsně přes jsme šli teďko jako do toho do toho studia a já jsem si říkal, no já nechci říct, že jsem to říkal, ale řeknu to, říkal jsem to, ale nevěděl jsem, jestli to prostě udělá. Já jsem měl dvě alternativy, že prostě na to kašle, že to je něco jako korporátní manažer a on říká, ale jestli to byl feake nebo ne, nebo pravda, jak toho má hodně, jak ten macinka o štve a Babiš a pořád prostě a tuk a pořád všechno, všechno a že jakoby tu dovolenou si zaslouží. To jsem teda jako někde čet. Možná, že je to jenom jenom taková lidová tvořivost, ale rozumím tomu, že ten manažer, když je najatej nějakou partou lidí, což evidentně tohle je ten případ, tak oni mu řekli:„Hele, budeš mít dobrý peníze, je to je to práce prezidenta republiky, budeš to dělat. Teď jsi dělal toho vysokýho generála, todle podobný. Prostě to budeš dělat jenom tak, co ti řekneme a všechny tydlety věci, jak se dělat mají. Tak to dělá, dělá to tak jako v úkolu, že jo, a potom si řekne a já chci na dovolenou. Jo, že se spleta, že zrovna to bylo v době teda, kdy zároveň byly prostě to je taková hloupá chyba, ale čert, co bylo dřív, jestli vlastně ten výlet naplánovanej. Teďko se mluví o nějakým tommým letadle a a a já nevím, jestli je to v Maroku nebo v Malazi nebo kde to je. Je to tajný Xavery, aby náhodou jsme ho tak jako nenašli a nez nějakej odstřelovač třeba jako mu neublížil. No a teďko on udělá toleto, že se vrátí. No jako je to odpovědnost, no. Ale ale ty lidi, který ho milujou, řeknou:„Hele, to je hodnotovej člověk. On prostě ví, co je jeho povinnost. A je to nejenom, že se omluvil, to bylo málo, že ho to mrzí. A tímhletím to napravil. Ale co jenom napravil? On prostě ukázal ještě víc, že je hodnovej člověk, protože on prostě tu motorku zřejmě zaparkoval tak, jak byla. To tam opustil, nasedl, nevím, do letadla. To by bylo zajímavý, jaký je letadla. A prostě přijel, aby v černoučku odvolil >> Černouček. Ano, >> odvolil. Proč tady černoušek se vede? >> Já bych se do toho to nepouštěl. To je raděj ta opera. [smích] >> Dobře, máme radost. Máme radost, že pan prezident tady zase s náma a že si splní svojí občanskou povinnost. Netvařte se, že jakože tu radost nemáte. Máte radost, protože je to náš prezident, náš všech prezident. >> Nedá se nic dělat. Ano, ano. Já jsem zažil v Americe v taxíku, kdy jsme se taxikáře ptali na eh současného prezidenta, to byl tenkrát jistý pan Obama a on říkal:„Nemám ho rád, ale vy o něm mluvte hezky. On je náš prezident." Tak >> s vážným [frknutí] obličejem toto vyslovil taxikář. >> Takhle to má bejt totiž. >> Tam je zajímavý téma. Já zrovna jdu z kavárny pražský, když tam nepatřím jako do tý pražský kavárny, že jo. A bavili jsme se, kdo by teda by ho mohl nahradit jako ve volbách. A já si myslím, já vím jako můžou si na to, můžete si na to myslet, můžete to i zkusit. I pan prezident Zeman by to mohl zkusit, ale já mám pocit, že to je taková kategorie jenom žertování. Jo, ale prostě on to má i když když ho teďko nenaštvou tím, že teda musel vydat nějaký prachy a že jak to byl jasně, že se vrátil, tak si myslím, že pan prezident Pavel bude i příští prezident. Tam ne, přes to vlak nejede. To bude von. Máme ho tady n dlouho. Máme ho kere vyzkoušenýho. Máme ho vyzkoušený. Všechno o něm víme. Víme, jak vysoký má IQ, ale já nechci říkat, že by bylo nízký. 107 % je fakticky jako na průměr. To není jako nízký. Jo, my o něm víme všechno. Už jsme si i zvykli na tu jeho paní manželku. Já myslím, že ho nakoupíme i na další období. Vy jste eh, pane Vadime, propadl nějakýmu stereotypu. >> Jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo. Ale to všichni tak jako my propadneme, když >> já ne, >> ale protože vy se >> stroc bude někdo jinej. >> Vy se perete pořád jako s tím vším, s tím světem. Přijměte, Oxavere, uliví se vám? >> Ne, ne. Myslím si, že doba otěhotněla časem. Jak se říká, >> doba [smích] oťhotněla časem. To je dobrý. To je hodně intelektuálně teda složitý. >> Ano, takhle to je. A to, co jsem putuje různě ze světa, doputovalo v těchto měsících a letech. Takže budoucí prezident buďto bude Rom, nebo Černoch, nebo na vozíku, nebo transvestita, musí to být, my musíme teď ukázat, že jdeme s tím světem. A ty neziskovky to do těch lidí naperou. >> Ta ta neziskovka nebo ta skupina lidí, který prostě našli Petra Pavla a našli ho výborně, to byla dobrá práce od nich, tak ho tam budou chtít a ty jsou s velkým vlivem. Jo, to budu chtít znova, ne zkoušet nějakýho z černoučka. [smích] Už mají z černoučka, pan prezident, já mu věřím a věřím tomu, že všichni ti, kteří budou proti němu kandidovat, tak si to můžou zkusit. Bude to zajímavý, ale všichni to naházíme pon ne všichni, ale většina to nahází panu Petrovi Pavlovi generálovi. >> Tak toto je zpráva stará několik minut a toto je zpráva stará den. Macinka vyrazil do Černoučku, zjišťoval, co místní říkají na prezidentovu dovolenou. Také nevím, co si o tom má myslet. >> On to snad nikde ani nekomentoval ten Macinka. Je to tak. On říkal jako, že dal dvě piva malý a zase odjel. >> Jo. No, je to provokace, ne? >> No, je. Tak a já se spíš já se tak se mě napadlo ten Petr, on to má rád tydlety konfrontační chvilky. Myslím Petr, ne Pavel, ale Macinka. Jo, >> to si pište, že má rád, >> že jo. Vy mě ho znáte taky. On prostě on tam je to samozřejmě pro ne provokace. No tak jako on to má rád. Přijde tam teďko stoupí nový hospody. Asi většina lidí by ho nejradši po něm hodila ty dvě malý piva. Ale on tam s nima povypráví asi dostal strašnej kouř, když o tom nikdo nechce mluvit. A jemu to nevadí. A možná, že si to dokonce i užívá. Pro mě je to, Xavere nepochopitelný. Vy jste taky citlivější duši jako já. Takže my bysme to možná, že by nám to vyvolalo nějakej negativní pocit nebo depres depresi. >> Ale Petr Mac. No, Petr Macinka prostě tam jde a a baví ho to. >> Ale víte, že Petr je náš. >> Koho? Přesně a v čem? >> Tak to je z muzikantský >> party. To je citlivá muzikantská dušička. On hrál Bigbeat a nehrál špatně, ale pro něj to bylo eh stejně jako Petr, jak se jmenuje ten, jak to taky k vám chodí ten, jak tam zpíval v tý kapele, ten >> Petr Kolář. >> Petr Kolář, no, ten ten novinář. Tak já mám pocit, že u nich to je hodně takový v spíš výpověď vo světě, možná provokace, možná rebelství, něco takovýho. A a přitom používají tu hudbu. Vy ten druh vaší hudby, který se vám líbí, vypovídá o vás jinak a a o mě můj sty hudby taky, než o těhletěch dvou. >> Hm. K tomu taková zajímavost. To pak můžem vystřihnout, ale vám to musím říct, protože já bych to zapomněl po natáčení. V Americe je teď brutálně populární relativně mladý country zpěvák, který má 200 kg a za sebou onkologický problém a já nevím co všechno. zpívá skvěle, hraje na kytaru, má za sebou skvěle šlapající kapelu, ale [odkašlání] vypráví těm lidem části svýho života, části svýho příběhu a objevil vlastně bílý místo, protože za ním ti lidi jdou, chtěj slyšet ty pocity a jak to, že je prostě velkej obézní, že ho ta holka opustila kvůli tomu a že potom dostal rakovinu a a to má v těch písničkách. Představte si. Ale dobře. Ono to ono to je ono je to nevím možná, že to je taková celosvětová věc, kterou my tady neznáme, že když se je na koncertě, že se má hrát a a poslouchat, ale když tady byl BB King před lety, >> tak [odkašlání] jsem na něj byl a on polovinu koncertu mluvil >> a on mluvil o tom, že Blues je láska, vztah mezi mužem a ženou a že on by nikdy nebyl hnusný na ženu, protože žena je víc a tak jako a spousta těch bluzmenů kolem ve mě, který na tom byři, už jako už se nofukovali, protože říkali, ať nekecá, ať hraje. Ale mně se to líbilo, protože to je filozofie tý hudby a vůbec povídání s muzikou. Teď jsem si koupil, já čtu odbornou literatu takovou jako muzikologickou. Teď jsem si koupil, jak koupil knížku, která vlastně zkoumá, že formy hudební vycházejí z forem řeči. Ještě to nemám přečtený, já vám potom řeknu, ale že vlastně jak je jak je forma toho mluvení, jakým způsobem se to postavetí odrazilo v hudebních formách. Tak takhle jako já to vidím, že to stejně vychází všechno od toho mluvení. Když jsme se bavili ze začátku, když jsme spolu začínali spolupracovat, tak vy jste říkal, vy mluvíte jako muzikant. >> Hm. >> Že jo. A jestli to je Ano. Já mluvím, >> proto vás mám rád, >> protože já rytmizuju. Já mluvím v rytmu, že jo. Já mám rád, když když to jako určuje rytmus. A to já si myslím, že vlastně ta ta řeč je hodně provázaná s tou hudbou. Takže pro mě povídání na koncertě a zajímavý příběhy je to je to součást. Já to mám rád. >> Hm. >> No, já jenom si říkám, mně to nedá. Eh, nechci to natahovat, ale když jsme mluvili o těch sedmi tónech a někdo z toho umí tu operu, někdo koncert, někdo country písničku, tak ty barvy, který se dávají na plátně taky základních pár. A přesto někdo skrze tu hlavu a možná i srdce namaluje eh v sixtínské kapli strop. A bojím se, že já bych to nenamaloval, i kdybych měl ty samé barvy. A obávám se, vížový taky ne. >> No jasně, jasně. >> A >> dobře, ale to je prostě ten ten ten X faktor, ta ta Alfa. >> No to já nemám rád. >> Já vím. Já to já povídám o něc. Hele, v Toyotě se tomu říkalo a Alfa faktor, že že když jsme měli celý ty procesy, všechno vlastně bylo jako srovnan vymešlený, že jo, na tom jede celá automobilová výroba, tak tam někde byla vždycky jako taková věc neznámá a to byla Alfa, jo. A tam jsme vlastně v těch procesech narazili na něco, co vlastně neodpovídalo systému, protože to bylo něco navíc. No a to je to lidství a to je to kouzlo, o kterým se bavíte, >> co neodpovídá systému. To je možná nejlepší formulace. Protože jinak je to všechno architektura. Všechno se musíte naučit nebo vycejtit nebo prostě pokusem, omylem, ale pak je tam něco. >> Někdo má tu odvahu sáhnout do toho systému a říct, ne, já to udělám takhle. >> Ježišmarj. >> Jasně, jedeme. Já dneska zdržuju, ale kdy já mám tu šanci si s váma popovídat? >> Platí, že lidem daně zvyšovat nebudeme. U ostatních se uvidí, říká Babiš. Z drahých hypoték viní Michala a Trumpa. s těma daněma. >> Já si myslím, že že že paní Čillerová šáhne na ty investiční byty, si myslím já, že že prostě jak >> no ono já jsem zkoumal, protože to není definovaný v tom našem daňovým systému, co je investiční byt, ale ono se to rychle dá definovat. Buď tam bydlíte, nebo jste tam hlášenj. Nemůžete být hlášenj na více místech, nebo to pronajímáte, nebo jo, jako ono se to dá rychle rychle jakoby najít, dohledat, že těch bytů, který nepoužíváte, máte víc, jo, že třeba a fakticky jsou lidi, který mají stovky bytů k sever. Je to neuvěřitelný, ale jsou lidi, který prostě opravdu mají desítky bytů, který který pronajímají přes agentury, že jo, sami někde na sejšelech a tady vlastní byty. Já v době covidu, když jsem potřeboval nějaký schůzky, tak jsem dělal pro jednoho klienta a ten ty schůzky dělal v R&B bytech na malý straně, jo, takže vždycky pronajmul nějakej byt, že jsem neměl do kavárn a nikam. Tak a já jsem zjistil, kolik takových bytů na malý straně je, ale na krásných místech, který na ně koukáte na ty okna, prostě znáte to notoricky ty paláce a tam jsou tydlety byty na ten rychlo e krátkodobej pronájem a ty byty jsou rozlehlý. To jsou třeba spojení několik bytů. To je třeba 350 m byt. Takže rozumím tomu, že mezi lidma je spousta bytů, který se používají na na lecos, no. Že že prostě paní Alenka jednoho dne přijde a řekne, vymyslím nějakej vzorec, kde to zastavím a těm lidem, který prostě už toho mají moc, tak na to sáhneme. Je to nejjednodušší, protože ano, lidé, lidi, který pracujou, to nebude chtít Babiš. za podnikatelama taky jako se nebude chtít, aby příliš sešlo, co se týče těch peněz, tak se podde za těma, který mají majetek a žijou z něj. >> Nechci se toho dožít. Představte si. Mám na to jinej názor trošku. >> No, já já jsem neřekl názor, Xel, já jsem hledal cestu. >> Jasně, jasně. [smích] >> Kde kde ty peníze ležej? >> Já jsem totiž zatížený tím eh zdržuju dneska. Spěcháte? >> Ne, ne, ne. zatížený tím, že jsem si teď několik večerů pouštěl na YouTube videa z takzvané televizní krize eh na přelomu let 2000 2001. V jisté chvíli v nějaké debatě tady k tomu vystoupila nějaká dáma a říká: „Tak už jste si vy, pracovníci České televize, eh přivlastnili výrobní prostředky. Teď už vám chybí jenom to tvrdé kladivo lidových milicí. Kdykoli mám pocit, že se věci vrací před rok 89, což je tohleto znárodňování bytů, tak já se tak divně ošívám. Proto [frknutí] říkám, že to nechci. >> To znárodňování proběhne asi v Berlíně. Tam to opravdu vyvlastněj ty byty. Tady to ještě není vyvlastňování. Tady prostě je to zdanění. Jo, pravda je, že tam ono to nebude vůbec, já si rozumím tomu, ale ono to nebude tak úplně jednoduchý, protože ty městský části jako už e na ty byty dávají poměrně někde vysoký daně a někde nízký, ale zase tam to není tak jako lukrativní, co se týče jako vlastnictví těch bytů, takže prostě todle je docela velkej proces. Nemáme to v systému a jestli to týdletý vládě na to budou stačit ty tři zbývající roky, aby prosadily to, že se zdaněj investiční byty nebo maj, já nechci říct investiční, ale ty lidi, který vlastní více bytů, no, tak to uvidíme. Podle mě je to technicky poměrně složitá záležitost, no. Ale že tam ty peníze ležej, no. A že teda je lepší to brát tam, než lidem, který pracujou nebo firmám, který podnikají. Tomu svým způsobem rozumím, no. Někde to vzít musí ten Babiš. Co? Jasně. Nevím, proč se mě to teď spojilo úplně vlastně odinut. Jsem před pár dny, protože já už nebydlím v Praze, bydlím na vesnici, našel na internetu, že kousek od mého bydliště se prodává pole. Já vážně uvažuju o tom, že si koupím pole. Není to ani drahé. Nikdy se tam nebude moct stavět. Bude to prostě pole. Takzvaně orná půda. A eh říkám si, že to dělám trošku pro i proto, že jdu proti systému. Přesně to, o čem se bavíme. Já budu mít to svoje políčko, budu tam něco pěstovat, budu to natáčet na YouTube a nemůže mi ho nikdo vzít, protože eh ten ta doba k tomu spěje. A doba spěje k tomu, že se budou některý věci znárodňovat, že budou některý, podívejte se, co se děje eh všude okolo, ať se podíváte do kterýhokoli odvětví. Já mám, ale víte co, Kavre, ono je to vlastně v těch mladších generacích těch těch našich dětí, který říkají, ale my to chcem taky. My chceme vlastnit ty byty, my chceme, my chceme, my toho jako spousta chceme. Takže, takže vlastně to levicový uvažování vzít to těm, který něco mají, protože já, my jsme přece byli zvyklí, že, že, že vlastně, abysme měli vlastnictví bytů, myslím teďko před rokem 89 i v 90, já v životě bych nevěřil tomu, že bych si koupil byt vůbec. To bylo za hranicích mýho uvažování. No, ale pak jsem si ten byt koupil, protože pak jsem vydělal nějaký peníze, ale rozhodně mi nebylo 30, jo. No a teďko už ty mladý lidi to chtěj jakoby teď, hned, no. Tak kde to jinde vemou, než někomu? >> No jasně, >> takovej je ten svět. >> Hrozný. Pro mě je hrozný. Jedeme dál. Vojenská popravař střelce z Fordhoodu bude přenášena živě. Oznámil Pentagon. Něco, s čím já tak strašně nesouhlasím. něco, co se mě bytostně dotýká, stejně jako znárodňování bytů. Co si o tom myslíte vy? >> Ale no víte, já jsem si tole prošel teďko s tou nezdařenou popravou v tenisí, jo, ve chvíli, kdy to prostě ten stát teďko odhlídnu od toho, že samozřejmě, když někoho zabijete, potom zjistíte, že prostě byl nevinnej, tak je to, tak je to justiční omyl. V tomhletom případě to není justiční omyl, ale on nikoho nezabil, nebo jo? To byl ten, kterj by několik lidí na té vojenské základně. 32 nebo kolik. >> Aha, sorry, sorry. Tak tak tam je to prokazatelný a oni teda říkají ty obajci, tam kdy to je vyloženě prokazatelný, tak poprava smysl má. Tam, kde to může bejt zpochybněný, tak ta poprava by neměla byti byti uplatňovaná. A pak se stane to jako s tou s tou s tou ženskou, která v tenisíi e byla odsouzená za vraždu. 30 let to trvalo, než teda jako se dostal do tý popravčí místnosti. Teďka já jsem ještě někde čet, že ona opravdu jako mučila nebo jako, že to bylo bolestivý ta vražda, že to nebylo tak a potom oni dvakrát píchnou injekci a nezabijou jí. No to je to je ano velká velkej argument pro to, aby se zpochybnily ty popravy, aby prostě to nebylo. Jestli to ten stát neumí na 100 % zajistit, tak ať se na to radši vykašle. No tab to může bejt ještě justiční omyl. tady v tom případě, >> ale když už, když už, tak proč přenášena živě prostě pár svědků, zemřel úmrtní list popravenej a hotovo. Ale toto mně přijde to věšení na Kandeláry. >> Je to je to ano, je to Xver něco, co vlastně ono v tý Americe možná je to trošku jinak, ale to bylo dřív, jo. Ve středověku byli popravě živě, že jo. To prostě bylo ještě co ve středověku, já nevím, začátkem 20. století by ty popravy nějaký >> i novináři jako chodili na ně dlouho prostě na ty popravy. >> OK. Mně se je to barbarství, nelíbí se mi to. Je to i zároveň jakoby šílený. Ten ten čin byl šílenej. Nemám na to silnej názor, ale v případě vlastně tý tý tý paní Stenessy si říkám, že a navíc jí to ten poslední den změnili a pak jí to zase jakože že jako jí odsoudili a znova a ne odsoudili, pak jí jako zase řekli, že jí popravěj. To je tak něco šílnýho, že si myslím, že ani toleto trápení takhle hnusná vražetkyně si nezasloužila. >> Jsme na konci. Chtěl bych skončit něčím pozitivním. Půjdete k obáme. >> No jo. No jo. Když přele přijel pan prezident takový dálky. Tak dobře. >> Kdo z nás jakoby proti tomu jako jako se postavil a řekl, když pan prezident přijel, tak já nepůjdu. To přece je závazek pro nás, pro všechny. Je to vlastně on nám ukazuje pan prezident příklad, takže ano, Xav, půjdu volit. >> Tak to se mě nepovedlo tak něčím pozitivním, že bych vtahl do hry to Šumanovo snění. >> To ne, to je to je to je nesrozumitelný. To to jsme neřekli s tím tím. >> To jsme neřekli. To jsme se tady bavili předtím. Ale něco hudebního to bejt musí. >> A tý hudbě já myslím, že jsme lidi dneska docela otrávili, že budou nadávat. Naopak, že budu říkat,"Hele, co to tam tlacháte za nesmysly? My jsme si to ksavere pustili jako politickou show. Todleto, jako vy máte s toho Pavla, nevím koho všeho ještě. Prostě si to sjíždějte a ne, že budete otravovat nějakým Šumanovým směním. Cover, [smích] >> věděl jsem, že ten pozitivní konec na konec dostanu. Těším se na příště. Děkuju a na shledanou. >> Díky za pozvání. podtrženo sečteno a naším hostem byl Vadim Petrov.